Recenze: Hodiny posledního soudu od Geoffa Johnse

V dnešní komiksové recenzi se zaměřím na velkou komiksovou událost od Geoffa Johnse a Garyho Franka Hodiny posledního soudu. Komiks vychází ve dvou svazcích, a v každém svazku je šest sešitů, které jsou doplněné o medailonky autorů a obálky sešitů. Jedná se o velmi důležitý příběh pro hrdiny komiksového světa DC. Po tomto komiksu se spousta věcí změní. Teď se pojďme věnovat samotné recenzi na Hodiny posledního soudu!

O příběhu komiksu

Příběh začíná sedm let po konci legendárních Strážců (Watchmen). Na povrch se dostaly informace o zkáze, která se stala v roce 1985. Adrian Veidt, známý též jako Ozymandias, byl odhalen jako strůjce zkázy, jež zabila miliony lidí. Mír se rozpadl a svět stojí na pokraji záhuby. Jediný, kdo tomu může zabránit, je Dr. Manhattan – nejmocnější bytost v galaxii. Bohužel pro lidstvo před sedmi lety zmizel a nikdo neví kam. Veidt dává dohromady tým, který má Dr. Manhattana najít a přesvědčit ho, aby zachránil svět.

Při sledování stop se zjistilo, že Dr. Manhattan odešel do světa DC hrdinů. O tento svět se začal zvláště zajímat a jeho pozornost upoutal jeden konkrétní hrdina – Superman. I tento svět se zmítá ve velkých problémech a je na Muži z oceli, aby byl nositelem naděje a víry v lepší. Může za ty problémy přítomnost Dr. Manhattana? A co se stane, když nejmocnější bytost v galaxii začne měnit časovou osu DC hrdinů? Dokáže Superman zastavit Dr. Manhattana či snad Dr. Manhattan zničí všechny ostatní?

Velká pocta legendárním Strážcům

Již od prvních stránek je vidět, že Johns miluje Strážce od Alana Moorea. Celý příběh je velkou poctou tomuto legendárnímu komiksovému tvůrci a jeho mistrovskému dílu. Johns se proto rozhodl podřídit tomu celý komiks. Ať už jde o vyprávění, rozložení panelů, celkový vzhled komiksu a neposlední řadě používaní bonusových příběhů na konci kapitol.

Mnozí to budou považovat za sprosté kopírování a vykrádání Strážců. Já to tak naštěstí nevidím. Vidím zde snahu o provázanost a ucelenost. Johns se snaží vytvořit „svůj vlastní přídavek do světa Strážců“ a chce, aby působil co nejvíce přirozeně. Proto je komiks plný odkazů na tento komiks, rozvíjí některé motivy či vytváří nové postavy. Velkou oporou mu je zde kreslíř Gary Frank, jenž krásně zachycuje odkaz Strážců ve své kresbě. I on skládá poctu tomuto komiksu a samotnému kreslíři Daveu Gibbonsovi.

Klady a zápory

Největším kladem a zároveň největším záporem bude v tomto případě příběh. Není to jednoduché čtení a samotný Johns nám to neulehčuje. Je zde až moc informací, odkazů (bez znalostí Strážců a spousty komiksů od DC se nebudete místy chytat), dějových linek, hrdinů a při čtení jsem měl pocit, že se Johns nechal místy dost unést. Jako by cítil na sobě tíhu toho, co tvoří, a snažil se vyrovnat samotnému Mooreovi. Díky tomu je v příběhu zbytečně moc linek a postav. A bohužel některé pak ve výsledku působí zbytečně. Tím neříkám, že to Johns pokazil, říkám tím, že udělal několik chyb.

Nicméně, když se příběh čte v kuse, tak to začne do sebe všechno hezky zapadat. Já jako fanoušek jsem si užíval ten moment překvapení a okouzlení příběhem. Opravdu mě bavilo přemýšlet o tom, kam to celé směřuje a jaká bude pointa, jak to ovlivní svět hrdinů DC. Johns si opravdu vyhrál s odkazy a detaily. Jeho vize sice není bezchybná, ale má hlavu a patu. Pointa, kterou přináší, mně sedla a nabídla mi nový pohled na jisté události, které se dějí ve světě DC.

Pár slov na závěr a hodnocení

Hodiny posledního soudu je komiks, který při čtení vyžaduje větší dávku pozornosti. Není to žádné oddechové čtení. Na druhou stranu se nejedná o žádný art. Je to takový mix mainstreamového komiksu s myšlenkovým přesahem a lehkým filosofováním o tom, co znamená být hrdina. Mně komiks sedl jako celek. Vím, že má spoustu chyb a některé věci, tam působí hloupě a zbytečně, přesto jsem ochotný to prominout, jelikož jsem se dobře bavil a komiks mě donutil přemýšlet nad všemi myšlenkami, které má. Což rozhodně není málo a běžně se mi to nestává.

Hodnocení: 9/10

Velká zajímavost: Hodiny posledního soudu jsou symbolem, kterým v roce 1947 zareagovala Rada pro vědu a bezpečnost akademického časopisu Bulletin of the Atomic Scientists na vzrůstající geopolitickou nejistotu a strach z jaderné války. Čas na hodinách – jak dlouho zbývá do půlnoci – představuje názor Rady pro vědu a bezpečnost na pravděpodobnost globální katastrofy. Původně byly hodiny nastavené na 23:53, ale v roce 1953, kdy v USA i Sovětském svazu probíhalo testování termonukleárních zbraní, se posunuly na 23:58 – nejzlověstnější údaj od jejich spuštění. V roce 1968 podepsaly USA se Sovětským svazem první Smlouvu o omezení strategických zbraní (SALT I), situace se uklidnila a čas na hodinách se ustálil na 23:48.

Co ukazují teď?

Neutuchající boje o nadvládu a neúspěch druhého kola jednaní SALT v roce 1984 jej však posunuly na tři minuty před půlnocí. Tento údaj na nich zůstal po celou dobu, kdy vycházeli původní Strážci (Watchmen). V roce 1991, kdy USA a Sovětský svaz podepsaly smlouvu SALT II, byly hodiny nastaveny na 23:43, do té doby nejdále od půlnoci. Později, v roce 2007 se však Rada pro vědu a bezpečnost rozhodla, že by hodiny měly odrážet rovněž rizika změny klimatu a technologické problémy přírodních věd.

V lednu 2015 ukazovaly hodiny opět tři minuty před půlnocí. Důvodem byla „(ne)kontrolovaná změna klimatu, modernizace a příliš velký arzenál globálních jaderných zbraní“. Hodiny posledního soudu se v roce 2017 posunuly na dvě a půl minuty, roce 2018 na dvě minuty a v roce 2020 na sto vteřin před půlnoc. (poznámka nakladatele)

Toto byla naše recenze na tento velký komiksový event. Podělte se v diskuzi, zda jste tento komiks četli, máte rádi původní Strážce (Watchmen), případně jak jste spokojení s propojením světů DC.

Zdroj: Databáze knih
Zdroj titulního obrázku: DC Comics