Seriál od Netflixu se rozroste o animovaný spi-off. Již delší dobu víme, že Stranger Things i po skončení původního seriálu, který letos skončí se svojí pátou řadou nebude znamenat definitivní konec v tomto světě. Tvůrci seriálu, bratři Dufferovi prozradily, že mají nějaké plány. O těch se ale zatím nic neví. Nyní jsme ale dostali oficiální pohled na animovaný spin-off, který se bude odehrávat mezi 2 a 3 sérií původního seriálu. Pojďme se blíže podívat na tento projekt.
Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého
Příběhy z roku 1985, odehrávající se mezi druhou a třetí sérií seriálu Stranger Things, vezmou diváky zpět do Hawkinsu, kdy se podíváme do kruté zimy roku 1985, kde původní postavy musí bojovat s novými monstry a rozplést paranormální záhadu, která terorizuje jejich město.
Matt a Ross Dufferovi říkají, že když přemýšleli o rozšíření vesmíru, vytvoření animovaného seriálu bylo jedním z jejich prvních nápadů. Cílem bylo evokovat atmosféru kresleného filmu z 80. let, řekl Matt. Ross poznamenal, že přeměna seriálu do animované podoby jim nedala žádná omezení.
Eric Robles (Glitch Techs – Krotitelé šotků) je showrunnerem a výkonným producentem. Mezi výkonné producenty patří Matt a Ross Dufferovi, kteří na tohle budou pochopitelně dohlížet. Dále je tady Hilary Leavittová prostřednictvím Upside Down Pictures a Shawn Levy prostřednictvím 21 Laps a Dan Cohen. Obsazení animovaného seriálu Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého zahrnuje Brooklyn Davey Norstedt jako Eleven, Jolie Hoang-Rappaport jako Max, Luca Diaz jako Mike, Elisha Williams jako Lucas, Braxton Quinney jako Dustin, Ben Plessala jako Will a Brett Gipson jako Hopper. Dále namluvili postavy Odessa A’zion, Janeane Garofalo a Lou Diamond Phillips.
Animovaný spin-off Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého dorazí někdy v příštím roce. Zatím přesnější datum není známé.
Co vy říkáte na tento trailer k animovanému spin-offu? Líbí se vám to? Těšíte se na nové příběhy ze světa Stranger Things?
Čekání na závěrečnou sérii se Netflix podobně jako před třemi lety u čtvrté série snaží zkrátit tím, že nám ukáže první minuty z nové řady. Netflix zveřejnil úvodních 5 minut z páté série, která dorazí za tři týdny. Konkrétně první část se 4 epizody vyjde 26.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 25.12. Finální epizoda následně vyjde 31.12. Pojďme se tedy podívat na prvních 5 minut. Co nám bylo odhaleno? Jak pátá série začne?
Prvních 5 minut z páté série Stranger Things
Prvních pět minut nás bere zpátky do 1. série, kdy Will byl v Upside Down. Scéna navazuje na závěr 7 epizody z 1. série, kdy Will leží ve svém dřevěném krytu, zvaný jako Byersův hrad. Tehdy v 1. sérii jsme mohli vidět, jak leží a třepe se a zpívá si písničku Should I Stay or should I Go, a pak k němu vnikne Demogorgon a byl konec epizody. Začátek 5. série nám blíže ukáže, co se dělo dál. Scéna parádně navazuje na 1. sérii a potvrzuje dřívější prohlášení od bratrů Dufferových, že se podíváme na to, jak Will byl v Upside Down během 1. série. Uvidíme, jak teda celý tento seriál dopadne a jestli tvůrci doručí poctivé a parádní zakončení.
Líbila se vám úvodní scéna páté série Stranger Things? Taky si užíváte napojení na 1. sérii?
Příběh Jamese Garfielda (Michael Shannon), který se od píky vypracoval až na 20. prezidenta Spojených států, a jeho vraha Charlese Guiteaua (Matthew Macfadyen)…
Za celou historii Spojených států amerických byli celkem 4 prezidenti zabiti během vykonávání svého úřadu. Tím prvním byl 16. prezident Abraham Lincoln (1865), posledním 35. prezident John Fitzgerald Kennedy (1963). Mezi vraždami čestného Abea a JFK poté došlo také na vraždu 25. prezidenta Williama McKinleyho (1901) a 20. prezidenta Jamese Garfielda (1881). Právě o něm pojednává nejnovější čtyřdílná minisérie od Netflixu s názvem Rána bleskem.
Ze 45 prezidentů USA (kromě Donalda Trumpa měl dvě nesouvislé prezidentské období také Grover Cleverand) se již většina dočkala nějakého filmového či televizního hraného zpracování. Po mnoha letech poté konečně došlo i na Jamese Garfielda. Za režií čtyřdílné minisérie Rána bleskem stojí Matt Ross (Tohle je náš svět). V roli Garfielda se objevuje Shannon, v roli jeho vraha Charlese Guiteaua zase Matthew Macfadyen. Čtyři díly se poté vejdou pod čtyři hodiny, což je u seriálů od Netflixu přeci jen neobvyklé. A přesně proto zamrzí, že když už u nějakého seriálu nevznikne zbytečně velký počet epizod, je to zrovna u seriálu, který by klidně epizodu či dvě navíc snesl. Ve finále na tom ovšem moc nesejde. Rána bleskem je totiž solidním zpracováním zajímavého období USA, které bylo doposud ignorováno.
Rána bleskem je zajímavá sonda do 2. poloviny 19. století
Zdroj: Netflix
Garfield v úřadu prezidenta díky úspěšnému atentátu strávil pouze 198 dní, hůř na tom už byl pouze 9. prezident William Henry Harrison, který díky zápalu plic v úřadu vydržel jen 31 dní. Seriál založen na knize Destiny of the Republic: A Tale of Madness, Medicine and the Murder of a President poté Garfielda vykresluje jako někoho, kdo se prezidentem stane tak trochu omylem a nedobrovolně. Guiteau poté nabude pocitu, že do Bílého domu dostal Garfielda právě on, i proto se snaží za každou cenu dostat do jeho úřadu. A dochází tak ke klasickému sporu dvou mužů, kteří si vlastně jsou docela podobní.
Garfield se snaží prosadit reformy a bojovat proti bezpráví, Guiteau zase touží po moci. Přesto oba chtějí změnit svět, jen se jejich vize dvakrát neshodují. Jistým způsobem je samozřejmě formuje jejich doba, oba k ní ovšem chtějí přistupovat po svém. V podobě minisérie to do jisté míry evokuje například konfrontaci Vincenta Hanny a Neila McCluskyho z Nelítostného souboje. A svým způsobem také dynamiku Arthura Flecka a Murrayho Franklina z Jokera. Do role typický ponořený Shannon Garfielda ztělesňuje jako prezidenta, který je sice z dnešního pohledu tak trochu opomíjen, dost možná se ovšem při jeho delším setrvání v úřadu mohly tehdejší Spojené státy vydat trochu jiným směrem, který by zároveň mohl ovlivnit i aktuální podobu Spojených států. Bohužel ve světě, kde žil Garfield, existoval také Guiteau.
Spojené státy se v roce 1881 moc nelišily od těch dnešních
Zdroj: Netflix
V roce 1881 sice byly některé věci jiné, Rána bleskem ovšem ukazuje, že něco přeci jen zůstává stejné. Především korupce a honba mnohých za korytem, které jim může dodat společenskou moc. Příběh Garfielda a Guiteaua je tak snadno do jisté míry aktuální. Garfield poté reprezentuje politika, ze kterého by si mnozí měli brát příklad. Očividně mu nejde o moc, je to čestný člověk, který skutečně chce lidem zlepšovat podmínky, voliče poté snadno osloví právě i pózou obyčejného muže z lidu. Dochází k politickým reformám, výraznou roli v seriálu sehrává Garfieldův viceprezident a pozdější 21. prezident Chester Arthur v podání Nicka Offermana, který Arthura hraje přesně, jak se dá u Nicka Offermana čekat. V menší, ale přesto důležité úloze je tu také Lucretia Garfield v podání Betty Gilpin, Garfieldova manželka. A výraznější role se po delší době konečně dočkává i Shea Whigham jako Roscoe Conkling, hlavní Garfieldův politický rival.
Rovnocennou úlohu jako Garfield poté hraje Guiteau. Muž trpící formou duševních problémů, který vlastně ztělesňuje jaksi vše, čím Garfield pohrdá. Přesto se Guiteau stává Garfieldem vyloženě posedlým, kdy usiluje o jeho (nezasloužené) uznání a politický vliv. Alespoň se ukazuje, že v tehdejší době neměl takový člověk šanci naplnit své ambice. Když se na to člověk podívá z dnešní perspektivy (stačí vnímat aktuální události), rázem se snadno říká, že dříve skutečně bylo lépe. Jen je tedy nebezpečné bláznům podporovat, protože vás pak od jeho mušky nemusí spasit ani status hlavy státu. Matthew Macfadyen již získal dvě ceny Emmy za výkon v seriálu Boj o moc, zde potvrzuje, že se jedná o herce, jehož vrchol kariéry rozhodně nutně nemusel proběhnout u seriálového hitu od HBO.
Nejen audiovizuální čtyřhodinovka dějepisu
Zdroj: Netflix
Na jednu stranu se může zdát, že snad může mít čtyřdílná minisérie přinejmenším potenciál jako slušný audiovizuální základ pro hodiny dějepisu. A i když nejspíše minimálně neamerickým divákům může tato minisérie rozšířit historické obzory pořád největší světové velmoci, je to zároveň pořád i velmi zábavný seriál. Produkční hodnoty jsou znatelné od prvního dílu, Matt Ross poté zvládá seriálu dodat dostatečnou energii, která seriál nikdy nečiní nezáživným, i když může nejspíše především řešení politiky mnohé odradit. Za pochodu ovšem dokáže působit jako dílo, které se snaží vypovídat o tehdejší době skrze moderní přístup. Seriál se poté očividně snaží respektovat tehdejší historický kontext, je ovšem nejspíše zbytečné dodávat, že se jedná pouze o dramatizaci skutečných událostí. A tvůrci se tak nutně nemusí držet jakési formy konvence věrohodnosti.
Počet pouhých 4 epizod nakonec přispívá alespoň k tomu, že se seriál netáhne. I když se občas objeví jisté prvky zápletky, které by snadno stály za důraznější prozkoumání (komplikovaná minulost Guiteaua), navzdory tomu však Rána bleskem dokáže i v rámci „omezeného“ prostoru vystihnout tragédii obou ústředních mužů – jednoho, který se moci zdráhal, a druhého, který po ní naopak zoufale toužil. V jejich konfrontaci se odráží hlubší téma amerického snu, který se může zvrhnout ve zlý sen. Shannonův Garfield symbolizuje poctivou práci, integritu a víry v ideály své země, Guiteau představuje její temnou stránku – pokřivenou touhu po uznání a velikosti, která se rodí z frustrace a pocitu nedocenění. S takovou by mu tak nejspíše mohla více vyhovovat aktuální politická scéna v USA, bohužel pro něj se ovšem narodil o 184 let dříve.
Z historie se člověk učí
Zdroj: Netflix
Rossova minisérie tak v závěru vyznívá nejen jako historická rekonstrukce, ale i jako studie o nebezpečí posedlosti a iluzi vlastní výjimečnosti. I díky tomu je Rána bleskem poměrně dost aktuální – především i poukázáním na to, jak jsou hranice mezi idealismem a fanatizmem křehké. Z historie se člověk učí… nebo by alespoň měl. Rána bleskem to připomíná způsobem, který není vyloženě moralizující, naopak přirozeně vyplývá ze samotného děje. I bez patosu dokáže poukázat na nebezpečí slepé víry v sebe sama i na cenu, kterou může člověk v politice zaplatit za své ambice. Pokud vám tato slova náhodou evokují nejmenované pochybné politické existence, přesah tohoto dobového seriálu to jen podtrhuje.
Rána bleskem nicméně nemusí být zajímavá jen pro diváky, kteří hledají paralely s dnešní politikou. I bez snahy o politický přesah funguje jako napínavý historický thriller a charakterová studie dvou mužů s protichůdnými ambicemi. Stojí na silném historickém příběhu, především ovšem na dvou fascinujících osobnostech, kteří ztvárňují dva fantastičtí herci. I právě kvůli jejich naprosto oddaným výkonům je škoda, že s nimi divák v této podobě stráví maximálně 4 epizody.
Rána bleskem závěrem
Rána bleskem je ukázkovým příkladem, že historický příběh může fungovat nejen jako dramatická rekonstrukce, ale i jako napínavý thriller s hlubokou charakterovou studií. Minisérie dokáže zaujmout diváky hledající paralely s moderní politikou. Stejně dobře osloví ty, kteří chtějí prostě sledovat napínavý příběh dvou fascinujících osobností – Garfielda a Guiteaua – v podání výjimečných herců. I přes omezený počet čtyř epizod dokáže seriál působivě vystihnout napětí, ambice i tragédii hlavních postav. A přinést tak divákovi jak historický vhled, tak silné emocionální zážitky. Rána bleskem je proto doporučeníhodnou minisérií pro všechny, kteří mají rádi kombinaci historie, psychologie a kvalitních hereckých výkonů…
Dokumentární pocta Sergeji Paradžanovovi u příležitosti jeho 100. výročí. Svědectví o spojení unikátního archivního materiálu se surrealistickými loutkovými scénami, které plynule rozmazávají hranice mezi představivostí a realitou…
Sovětsko-gruzinsko-arménsko-ukrajinský filmový režisér a scenárista Sergej Paradžanov měl minulý rok 100. výročí svého narození. I díky tomuto výročí se dokument o Paradžanovovi rozhodl realizovat ukrajinský filmař Taras Tomenko. Jeho režijním hraným debutem byl snímek Dům „Slovo“. Nedopsaný román, právě s ním pojí osudy Paradžanova zpracované v Tomenkově dokumentu Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě jistá tematická spojitost. Konkrétně ve spojitosti s tlakem totalitního režimu na umělce, boje o uměleckou vizi, vnímání uměny jako jakési formy odporu, především ovšem kontext sovětské éry. V případě Tomenkova hraného filmu děj pojednával o literárních umělcích, Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě o těch audiovizuálních. Je pravděpodobné, že i pro mnohé opravdové filmové fanoušky bude jméno Sergej Paradžanov poměrně neznámé jméno. A specificky pojatý dokument prokáže, že je to škoda.
Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě je inspirativní i fascinující
Zdroj: Ukrainian Film Distribution
Hned na samotném začátku je poukázáno na fakt, že i když je život Paradžanova poměrně zdokumentován, detaily jeho osobního života a subjektivní zážitky nemusejí vždy mít nutně stoprocentní výpovědní hodnotu. Paradžanov byl extrovert s velmi specifickým smyslem pro humor, právě ten ostatně do velké míry ovlivňoval jeho kariéru. Dokument se od počátku prezentuje obdivuhodnou sbírkou archivních materiálů. I když se oficiálně jedná o dokument, je to takový dokument, který naplno využívá prvky hraného filmu… tedy spíše toho loutkového. Většina života Paradžanova v tomto dokumentu je totiž zpracována pomocí loutek, jen občas dochází k využití skutečných archivních záběrů titulního režiséra.
I díky loutkové formě vlastně Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě většinu času evokuje tragickou pohádku. O umělci, který se dle vlastních slov jako režisér narodil, i skrze užití archivních nahrávek poté snadno působil teatrálně. I to ostatně adekvátně sedí k využitým loutkám. Díky užití loutek jsou i tragické momenty Paradžanovova života pojaté poměrně něžně. A přitom dokáže adekvátně vykreslit, že to ambiciózní tvůrce nemohl mít lehké. Především v momentech, kdy byla prozrazena jeho homosexualita. Díky Paradžanovově neortodoxnímu přístupu se tak snadno stal protivníkem sovětů, i přes různé strasti ovšem nadále prohlašoval, že jeho ducha nezlomili. I díky archivním nahrávkám to přitom nepůsobí jako pouhá póza nenávratně poškozeného mučedníka. I když se dle vlastních slov nedočkal realizace svého vrcholného díla jako Andrej Tarkovskij nebo Federico Fellini.
Skutečně sentimentální, přesto funkční
Zdroj: Zdroj: Ukrainian Film Distribution
Název slibuje sentimentálnost, ta se také nevyhnutelně dostaví. Ale vůbec to není špatně. Tomenkův dokument samozřejmě díky využití loutek snadno evokuje i Ruku, poslední film Jiřího Trnky. Ruka je satirou/alegorií, Tomenko se vydává cestou dokumentární loutkové biografie, spojuje je ovšem boj umělce proti represím. Tomenkův přístup je poutavý, především i v těch momentech, kdy si nehraje jenom s loutkami, ale i prostředím, do kterého jsou zrovna zasazené. Občas spoléhá na falešné pozadí, občas zase na kulisy. Forma je to nicméně tak zábavná, že se celých 80 minut dokumentu nevyčerpá. A je rozhodně zajímavější nežli vzpomínání přes fotky a mluvící hlavy. Když se navíc zamyslíme nad tím, že dokument původně vznikl k výročí 100 let od narození Paradažanova, výsledek působí jako přesně ten film, který by nejspíše specifický filmař ocenil.
Samotnou filmovou kamerou se ovšem dokument zabývá spíše okrajově, zaměří se především na komplexní spolupráci Paradžanova s kameramanem Jurijem Illjenkem při natáčení filmu Stíny zapomenutých předků. Spíše nežli o tvůrci, který aktivně točí, dokument pojednává o filmaři, který chce točit… ale nemůže. Jde v tom samozřejmě objevit jisté paralely k moderní době, zároveň i formu pohrdání tehdejšího režimu, který ovšem i vzhledem k aktuálním světovým událostem úplně nevymizel, protože principy a ideje socialismu očividně někde nadále přežívají. A dost možná blíže, než si mnozí dokážou přiznat.
Materiál na zábavný hraný film, v dokumentární formě ovšem obstojí
Ukrainian Film Distribution
Materiál dokumentu je solidním základem pro zábavný hraný film, který by o síle ducha mohl klidně pojednávat stejně přesvědčivě jako Život je krásný Roberta Benigniho. Obstojí ovšem podobně i ve své dokumentární formě. Tomenko na loutkovou formu sází pouze většinu času, nikoliv po celou dobu, a když už zapojí záběry lidského Paradžanova či jiné hrané záběry, které dodávají nutný kontext, nezvládají jakkoli vyrušovat. Je z něj cítit forma respektu, zároveň i adekvátně odměřeného přístupu. A chvílemi film vyloženě rozmazává hranice mezi dokumentem a fikčním dílem. Přitom pořád v adekvátní konstelaci, která celkové dojmy moc poškodit nedokáže.
Je to především forma vyprávění příběhu o inspirativním a fascinujícím muži. Nejen jako filmař, ale jako lidská osobnost. Byl to samorost, který se snažil udržet silný žaludek i v nejtěžších chvílích, snažil se i v nich projevovat svou slabost pro výtvarné umění. Jen málokdy se může stát, že vznikne dokument, který dokáže skutečně tak reflektovat osobu, o které pojednává. A přesně to se Tomenkovi – minimálně dle toho, jak jeho dokument Paradžanova prezentuje – povedlo. Po jeho hraném debutu tak projevuje talent i na dokumentárním poli, snad mu vývoj aktuálního ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou časem umožní realizovat další projekty. Očividně se totiž jedná o filmaře, jehož talentu by byla škoda. A samotný Paradžanov by na něj nejspíše byl hrdý. Jen tedy nejspíše svým specifickým způsobem.
Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě závěrem
Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě je dokument, který dokáže citlivě a zároveň působivě vyprávět o životě a tvorbě jednoho z nejvýznamnějších filmařů sovětské éry. Tomenkův originální přístup – kombinace loutkové formy, archivních záběrů a hravého prostředí – umožňuje divákovi nahlédnout nejen do umělcova světa, ale i do jeho osobnosti jako samorosta i bojovníka za uměleckou svobodu.
Dokument ukazuje, že i přes represivní režim, tlak společnosti či vlastní životní strasti může duch tvůrce zůstat neochvějný. Forma filmu, která často balancuje mezi dokumentem a hraným dílem, je nejen esteticky potěšující, ale i velmi kreativní. Tomenkova práce potvrzuje, že vyprávění o silných osobnostech kultury může být současně poutavé, esteticky zajímavé a edukativní. A že i dnes stojí za to připomínat hrdiny, kteří svou tvorbou a odvahou ovlivnili umělecký svět. A přesně proto mají vznikat filmy, které zajistí, že se na ně i mnoho let po jejich smrti jen tak nezapomene…
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Ukrainian Film Distribution
Krásný den vám přejí a vítám vás všechny u dnešní komiksové recenze. V listopadu se do kin prací slavný lovec Predátor ve filmu Predátor: Nebezpečná území. A v nakladatelství CREW si řekli, že je to dobrá příležitost, aby se vydal nějaký komiks s Predátorem. A rovnou sáhli po příběhu, kdy nejlepší lovec ve vesmíru vyzve na souboj nejdrsnějšího mutanta z Marvelu. Takže vznikl komiks, který má vše říkající název – Predátor vs. Wolverine. Osobně si myslím, že není potřeba k úvodu cokoliv dalšího dodávat a jdeme na samotnou recenzi komiksu Predátor vs. Wolverine!!!
Recenze komiksu Predátor vs. Wolverine
Krvavá sága, na kterou jste všichni čekali! WOLVERINE žije jeden z nejdelších a nejpohnutějších životů v dějinách Marvel Comics. Nyní máte jedinečnou příležitost stát se svědky jeho největší bitvy, která se táhne napříč staletími… bitvy se samotným PREDÁTOREM! Lovec z mimozemské rasy Yautja touží po té největší kořisti – a najde ji ve Zbrani X. Ať už jsou ve sněhem zavátých a krví potřísněných lesích kanadské divočiny, či na návštěvě u legendárního japonského šermíře Muramasy, Wolverine a Predátor zničí vše, co se jim postaví do cesty, aby dosáhli toho nejslavnějšího vítězství… či nejúchvatnější smrti! Hvězdný scenárista Benjamin Percy proti sobě postavil dva nejobávanější lovce z naší popkultury a nechává je bojovat až do posledního dechu. Přibude Wolverinova adamantiová lebka k Predátorově rozsáhlé sbírce kořistí? Nebo Logan znovu dokáže, že v tom, co dělá, je nejlepší ze všech? (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Povedený scénář
Upřímně jsem nečekal, že komiks bude mít až takhle kvalitní a propracovaný scénář. Scénář se opravdu povedl a scénárista Benjamin Percy si zaslouží velkou pochvalu, protože odvedl velmi dobrou práci. Percy krásně využil toho, co mu příběh a charaktery dovolili a vytěžil z toho maximum.
Predátor většinou neumluví, a nechává za sebe mluvit své činy. Ať už jde o sbírání trofejí, plížení se, nebo samotný lov, který mnohdy působí jako hra na kočku a na myš. Percy se musel v predátorově lince spoléhat na vyprávění obrazem a vše podstatné sdělovat skrze detaily nebo Wolverinovi dialogové panely. A to se mu povedlo moc dobře. Percy nám parádně prodá Predátora, který se nedokáže smířit, že mu jedna kořist stále utíká.
Wolverinova linka je samozřejmě vděčnější a v jistém smyslu i zajímavější. Přeci jenom je Wolverine postava, která má spoustu myšlenek, emocí, motivací a také zajímavou historii, kterou Percy mohl zapojit a využít do příběhu. A práce s historii Wolverinea je po scénáristické stránce hezky udělaná. Prolínání různých časových období, kdy sledujeme jak se Wolverine lidsky měnil je hodně zajímavá. Zvláště, když ho neustále loví Predátor a zkouší na něj nové věci.
Samotný lov bych popsal jako nelítostný souboj dvou lovců, kdy jeden spoléhá na vybavení, a druhý věří svým instinktům a zkušenostem. A já jsem si tento lov vychutnal, protože ho Percy napsal napínavě a dost zábavně.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Krásná kresba a barvy
V komiksu je šest dějový linek a každou si vzal na starost jiný kreslíř. I barvy si umělci rozdělili, a na komiksu pracovali čtyři talentovaný umělci. Celková vizuální podoba komiksu je tedy práce více jak desítky umělců, kteří se snažili naplnit scénáristovu vizi. A z mého pohledu odvedli fakt dobrou práci. Komiks vypadá moc dobře a líbilo se mi jak jednotlivé linky vypadají. Jsou krásně nakreslené a mají výraznou barevnou paletu. Každá linka je barevně trochu odlišná, aby vypovídala o době, kdy se příběh odehrává, ale také i o mentálním a fyzickém rozpoložení Wolverina.
Komiks nám nabídne desítky nádherný panelů a scén, ve kterých vynikne jak Predátor, tak i Wolverine. Jejich souboje jsou parádně nakreslené a je v nich ta nekompromisnost, divokost, animálnost a vůle přežít. Z mého pohledu je komiks moc hezky nakreslený a splňuje všechno, co od mainstremové kresby můžeme chtít. Velkou radost mi udělala galerie alternativní obálek, protože jsou krásné.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Predátor vs. Wolverine
Nebudu tento závěrečný odstavec zbytečně prodlužovat a půjdu rovnou k věci. Komiks Predátor vs. Wolverine mi hodně sedl, a velmi příjemně mě překvapil svou kvalitou. Ať už jde o propracovaný scénář, nebo parádní kresbu s dobře zvolenou barevnou paletou. Myslím si, že komiks udělá radost fanouškům Predátora i Wolverina. Pokud chcete akční jízdu, tak jí dostanete. Pokud chcete akční jízdu s přesahem, tak jí také dostane. Tohle je situace, kdy budou spokojený všichni, a já s čistým svědomím mohu tento komiks jen a jen doporučit. Takže si ho pořiďte.
Hodnocení: 8/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto byla má recenze na komiks Predátor vs. Wolverine. Snad vás tahle recenze navnadila, abyste komiks zkusili.
Když je bezpečnostní agentura Tonyho DiNozza (Michael Weatherly) napadena, Tony, jeho žena Ziva (Cote de Pablo) a dcera Tali (Isla Gie) prchají do Evropy a snaží se odhalit, kdo je pronásleduje, a zároveň se znovu učí vzájemné důvěře…
Seriál Námořní vyšetřovací služba běží už 22 let, mezi jeho nejvýraznější postavy poté nejspíše i pár let po jejich odchodu patří Tony DiNozzo a Ziva David. Agentka Mosadu v podání Cote de Pablo nahradila v 3. sérii seriálu postavu Kate Todd v podání Sashy Alexander, od počátku poté měla výraznou chemii s Tonym DiNozzem v podání Michaela Weatherlyho. Po mnoha letech Ziva opustila tým a byla považována za mrtvou, přičemž Tony se později staral o jejich dceru Tali. Seriál nakonec potvrdil, že Ziva přežila. A Tony s ní i s dcerou tvoří rodinu.
Již několik let nejsou Tony a Ziva součástí původního seriálu (s výjimkou pár občasných návratů), neznamená to ovšem, že jejich příběh nutně došel konce. Původní seriál se již dočkal spin-offů s podtituly Los Angeles, New Orleans, Hawaiʻi i Sydney, mytologii navíc rozšiřuje seriál s názvem NCIS: Origins, který se zaměřuje na počátky postavy Leroye Jethra Gibbse v podání Marka Harmona u Námořní vyšetřovací služby. A svůj desetidílný spin-off nově dostávají také Tony a Ziva. Celkově 7. NCIS seriál sází na evropské lokace a dvě postavy, které diváci původního seriálu milují. A to především v momentech, kdy je vidí pospolu. Může to ovšem stačit?
Námořní vyšetřovací služba: Tony a Ziva – Slušný start?
Zdroj: Paramount+
V původním seriálu řeší Námořní vyšetřovací služby trestné činy spojené s námořnictvem a námořní pěchotou USA, v drtivé většině případů se řeší jeden případ od začátku do konce, byť jsou součástí seriálu také dlouhodobější linky a navrátivší postavy. Spin-off s podtitulem Tony a Ziva sází na zápletku, která probíhá přes všech 10 epizod. Tiva (fanouškové označení pro vztah dvou ústředních postav) řeší krizi ve vztahu, zároveň ovšem musí řešit útok na Tonyho bezpečnostní agenturu kvůli programu 9.4 a cestování po Evropě. Největší fanoušci budou nejspíše rádi, že konečně vidí oficiální pár pohromadě, těžko ovšem říci, zda může seriál komukoliv nabídnout cokoliv jiného.
Odklon od procedurálního konceptu dává smysl, postava Tonyho poté ani po letech absence neztratila díky podání Weatherlyho nic ze své zábavnosti. Tony a Ziva již nejsou aktivní agenty NCIS, přesto občas vytahují odznaky, aby se dostali na místa, kam se obyčejní civilisté nedostanou. Tony a Ziva vlastně chvílemi působí jako špionážní podívaná, kdy název Námořní vyšetřovací služba dává smysl skutečně jen pouze díky faktu, že z této série nová minisérie vychází. Cestuje se tak po Evropě, návrat dalších starých známých není dvakrát pravděpodobný, Ziva do toho trpí formou PTSD. To dokreslují flashbacky, které jasně směřují k tomu, že se nejspíše Tony a Ziva nevyhnutelně musejí dát opět romanticky dohromady. Ano, tento spin-off body za kreativitu dvakrát nedostává.
Dost pravděpodobná labutí píseň pro dvě oblíbené postavy
Zdroj: Paramount+
NCIS: Tony a Ziva je dílem své doby. Každá streamovací služba má franšízy, na jejichž základě může rozvíjet nové televizní spin-offy. Je dost pravděpodobné, že na samotném počátku byl nejdříve nápad na špionážní seriál, teprve poté někoho napadlo, že by se podobný projekt mohl napojit na zajetou značku NCIS. I když se tak mohlo zdát, že se Tony a Ziva dočkali šťastného konce už v rámci odchodu v původním seriálu, jejich pravděpodobná labutí píseň přichází až nyní. A skutečně platí, že by nejspíše nebyl dvakrát velký důvod, aby projekt s podobným námětem vůbec byl založen na seriálu NCIS. Sázka na dvě oblíbené tváře se nicméně očividně jevila jako větší jistota, i proto se tak postavy museli dočkat návratu, který pravděpodobně nebyl úplně nutný.
Seriál občas působí, že má vyšší rozpočet, aby to následně občas shodil nějakou tou lacinou destrukcí či nepříliš atraktivní prvky. Chvílemi to skutečně evokuje Pana a paní Smithovi říznuté Mission: Impossible. Už v prvních čtyřech epizodách se ovšem projevují jisté problémy s tempem, takové, které mohou být při počtu 10 epizod v průběhu ještě výraznější. Výraznější odklon od původní Námořní vyšetřovací služby vlastně vzniknout nemohl, v podobné zóně ho drží jenom dvě titulní postavy, kteří si alespoň ponechávají konzistentní charakter a vlastnosti. Novému spin-offu zajeté série se ovšem do vyloženého fanouškovské službě nadává těžko. Především i proto, že je těžké říct, jak moc vděčný může být pro ty, kteří sledováním původního seriálu tráví klidně už i dvě dekády jeho existence.
Dokáže chemie dvou hlavních postav zastínit nedostatky?
Zdroj: Paramount+
Chemie Weatherlyho a de Pablo je i po letech sympatická, pokud měli tvůrci položit na něčem základy pro jejich spin-off, je dobře, že právě na tom. Jenže ani ta zřejmě úplně jako základ pro celý spin-off nestačí. Alespoň to tak po 4 epizodách vypadá. Samotná zápletka není extra zajímavá, působí dojmem, že by jí ve starém NCIS šlo spláchnout za jednu-dvě epizody. Snadno se dá věřit tomu, že velkým lákadlem je návrat dvou ikonických postav, nikoli stěžejní kybernetický zločin. Ale pořád je to kriminální seriál, na kterém by měl zločin nějak stát. A tak za pochodu moc nezáleží na tom, jak moc dvě titulní postavy spoléhají na své staré odznaky a jak to celé chvílemi působí v rámci kybernetiky pitomě i na poměry průměrné epizody CSI: Cyber (ten opravdu existuje!).
Paradoxně se ovšem jedná o seriál, který je svou pitomostí svým způsobem roztomilý. Především i proto, že je jeho pitomost naštěstí docela přiznaná. Weatherly i de Pablo prostě působí, že si návrat do svých nejslavnějších rolí užívají, vedlejší herci se docela snaží, i průměrná americká televizní/streamovací kriminálka pořád vypadá lépe nežli průměrná česká kriminálka. Výraznější problém může tkvít v tom, že pokud mají první čtyři epizody nalákat na zbylých 6 epizod, dá se poměrně snadno zpochybnit, zda mají právě ty schopnost diváka přesvědčivě namotat. Vidět dvě oblíbené postavy je sice svým způsobem radost, dost možná by ovšem stačilo, kdyby se Tony a Ziva vrátili v nějakém tom speciálu klasického NCIS. Jejich spin-off minimálně po prvních čtyřech epizodách nepůsobí jako ta nejnutnější záležitost.
Námořní vyšetřovací služba: Tony a Ziva – První dojmy závěrem
NCIS: Tony a Ziva stojí především na návratu dvou ikonických televizních postav, jejich vzájemné chemii a nostalgii, kterou fanoušci původního seriálu pravděpodobně oceňují. Odklon od klasického procedurálního konceptu původního seriálu dává smysl, ale samotná zápletka působí poměrně jednoduchým dojmem a není úplně dostatečně silná na to, aby sama o sobě udržela diváka po celých 10 epizod. Seriál nabízí několik zábavných momentů, především díky výkonům Michaela Weatherlyho a Cote de Pablo, přináší určitou dávku špionážního napětí i evropské lokací. Z pohledu fanoušků NCIS pochopitelně jde o příjemný návrat jejich oblíbeného páru, z hlediska kvality však zatím působí spíše jako průměrný spin-off, jehož hlavní přitažlivost spočívá v návratu dvou ikonických postav…
V předchozím článku jsem začal se zajímavostmi a fakty k seriálu Stranger Things. První série je za námi a v tomto článku se podíváme na druhou sérii. Připomínám, že v článku jako v předchozím budou součástí také spoilery. Bez většího zdržování jdeme na to. Tohle jsou zajímavosti a fakta k druhé sérii seriálu Stranger Things.
Příběh druhé série
Na podzim roku 1984, rok po zmizení Willa Byerse, se město Hawkins v Indianě opět ocitnou terčem Upside Down. Během halloweenu začíná záhadné zlo pohlcovat dýňové záhony po celém městě. Během ní Will zpozoruje velkou a mnohorukou stínovou entitu, kterou skupina pojmenuje Mind Flayer (Lovce mysli), která ho po útoku dokáže posednout. Mezitím se skupina Mika Wheelera, Lucase Sinclaira a Dustina Hendersona setkává s Demogorgonskými psy neboli Demodogs, kteří terorizují obyvatele Hawkinsu. Willova rodina (maminka Joyce a bratr Jonathan) a přátelé spolu s Jimem Hopperem, Mikeovou sestrou Nancy, Stevem Harringtonem a novou postavou Max Mayfieldovou a pohřešovanou Eleven, musí spojit síly, aby hrozbu zastavili.
Zdroj: Netflix
Zajímavosti a fakta
Druhá série má oproti předchozí první sérii o jednu epizodu více. Společně se čtvrtou řadou se jedná o nejdelší série. Obě mají 9 epizod.
Netflix uvedl druhou sérii 27.10. roku 2017.
Potvrzení o vydání druhé série proběhlo 31.8. 2016. Měsíc po premiéře první série. Natáčení začalo v Atlantě ve státě Georgia 7.11. 2016.
Netflix schválil druhou sérii ještě před premiérou první série. Ross a Matt Dufferovi se už předem připravovali na psaní scénáře. Proto strávili léto v pronajatém bytě v Lake Hollywood, kde si zařídili scénáristickou místnost.
Dufferovi vnímali druhou sérii jako pokračování filmového trháku a tak si vzali inspiraci ze slavných filmů: Indiana Jones a Chrám zkázy od Stevena Spielberga, Vetřelci a Terminátor 2 od Jamese Camerona. Matt Duffer řekl, že se inspirovali prací Jamese Camerona a tím, co dělá, a snažili se zachytiti kouzlo jeho práce. Producent a jeden z režisérů celého seriálu Shawn Levy poznamenal, že vliv na druhou sérii mělo také Impérium vrací úder.
V první sérii režírovali bratři Dufferovi první, druhou, pátou, šestou, sedmou a osmou epizodu. Třetí a čtvrtou epizodu režíroval Shawn Levy. Pro druhou sérii natočili Dufferovi první, druhou, osmou a devátou epizodu. Shawn Levy se postaral o třetí a čtvrtou epizodu. O epizody pět a šest se postaral Andrew Stanton, který je znám jako režisér a scenárista pro Pixar. Je podepsaný pod filmy Život brouka, Hledá se Nemo nebo VALL-I. Sedmou epizodu natočila režisérka Rebecca Thomas.
V době uvedení druhé série bratři Dufferovi uvedli, že předpokládají nejméně čtyři série. Nakonec se seriál natáhl na pět sérií.
Začátkem května 2017 herec Finn Wolfhard (Mike Wheeler) řekl časopisu Emmy, že druhá série bude mnohem temnější a hororově zaměřenější než ta první.
Herec Sean Astin (Samvěd Křepelka z trilogie Pán prstenů) poslal video na z konkurzu na Stranger Things, protože seriál miloval. Někteří si mysleli, že ho bratři Dufferovi přilákali, aby hrál Boba Newbyho, jako poctu jeho roli v Rošťácích (Goonies), kterým se inspiroval seriál. Dufferovi v pořadu Beyond Stranger Things prozradili, že se s nimi Sean spojil a skutečně se zúčastnil konkurzu. Dufferovi měli nakonec pochybnosti o jeho obsazení pro případ, že by byl příliš slavný a rušil by ostatní herce. Přesto se rozhodli, že ho do druhé série obsadí.
Původně měl hrát Bob menší roli, ale Sean byl tak dobrý, že mu dali více prostoru.
Matt Duffer řekl, že Bobova smrt byla pro ně nejtěžší scénou, kterou museli napsat. Nechtěli Boba zabít, Sean nechtěl seriál opustit, ale bratři cítili, že z narativního hlediska je to správná věc.
Herec Noah Schnapp (Will Byers) před pátou sérií zavzpomínal na natáčení druhé série. Prozradil, že herečka Winona Ryder (Joyce Byersová) chodila po place a hlasitě na bratry Dufferovi volala, že nechce, aby Boba zabíjeli, protože se jí s Seanem Astinem skvěle pracovalo.
Gaten Matarazzo (Dustin Henderson) uměl neuvěřitelně improvizovat, takže ho tým nechal v mnoha jeho vtipných scénách být sám sebou.
Bratři Dufferovi řekli, že jednou z inpirací pro Mind Flayera byly hororové příběhy H. P. Lovecrafta.
Po vydaní seriálu v roku 2016 narostl zájem po sušenkách Eggo, které si vychutnávala Eleven v první sérii. Po vydaní druhé série narostl profit firmy Kellogg’s, která sušenky vyrábí, až o 14%.
Herec Charlie Heaton (Jonathan Byers) se nezúčastnil premiéry druhé série, na kterou oficiálně do USA měl přijít. Důvodem bylo, že mu na letišti v batohu objevili stopy kokainu, a proto bol poslaný zpět do Londýna, kde žije. Herec se přiznal, že kokain bral.
I když děti ve druhé sérii nadávají mnohem víc než v 1. sérii, Ross Duffer řekl, že je to nic oproti tomu, jak sprosté jsou ve skutečnosti.
Nejkratší epizoda je Kapitola čtvrtá: Mudrc Will a Kapitola sedmá: Ztracená sestra, obě mají 46 minut.
Nejdelší epizoda je Kapitola devátá: Brána, která má 62 minut.
Rozpočet druhé série byl 72 milionů dolarů. Rozpočet na epizodu byl 8 milionů.
První epizoda –
Willova oblíbená halloweenská sladkost je Reese’s Pieces, kterou si zamiloval také E.T. ve filmu E.T. – Mimozemšťan (1982).
Dustin se v herně rozzlobí při hraní videohry Dragon’s Lair a označí ji za předraženou. V době vydání (1983) se jednalo o první videohru, která si místo obvyklých 0,25 amerických dolarů účtovala za jednu hru 0,50 dolarů a na některých trzích dokonce 1 dolar.
V městečku Hawkins láká poutač před kinem na film Terminátor (1984), který měl v té době premiéru.
V epizodě zazní písně Whip It od skupiny Devo, Just Another Day od skupiny Oingo Boingo, Rock You Like A Hurricane od Scorpinos, Spooky Movies od Garyho Paxtona a Every Other Girl od Prehistoric Wolves.
Když se při večeři Mikea jeho otec zeptá, jestli by skočil z útesu, Mike neodpoví. V 1. sérii Mike opravdu skočil z útesu, aby zachránil svého kamaráda.
Druhá epizoda –
Max Mayfield má na koledě masku Michaela Myerse z hororové série Halloween.
Nancy Wheeler má v pokoji plakát s Tomem Cruisem.
Když Eleven přepíná kanály na televizi, tak se na obrazovce objeví trailer na film Terminátor (1984).
V epizodě zazní písně Ghostbusters od Raye Parkera Jr. z filmu Krotitelé duchů (1984), dále Wango Tango od Teda Nuggenta, Shout At The Devil od Mötley Crüe a Islands In The Stream od Dolly Parton a Kennyho Rogerse.
Dětští hrdinové jdou na halloween za Krotitelé duchů. Mike jako Venkman (Bill Murray), Will jako Spengler (Harold Ramis), Dustin jako Stantz (Dan Aykroyd) a Lucas by měl jít za Zeddemore (Ernie Hudson). Ale Lucas nakonec přijde oblečen jako Venkman a tak se s Mikem pohádá.
Během kostýmové party, kde se pohádají Steve a Nancy, jsou převlečeni za postavy Toma Cruise a Rebeccy De Mornayové z filmu Riskantní podnik z roku 1983. Na tento film se odkazovalo již v první sérii.
Zdroj: Netflix
Třetí epizoda –
V epizodě zazní písně Whistle On The River od The Mercy Brothers. Na gramofonu hraje skladba You Don’t Mess Around With Jim od Jima Croceho.
Dustinův demopes D’Artagnan, kterého krmí nugátem, než se promění v monstrum, je odkazem na film Gremlins (1984).
Bob měl původně umřít v této epizodě.
Čtvrtá epizoda –
V epizodě zazní písně This Is Radio Clash od skupiny The Clash a Push It To The Limit od Paula Engemanna.
Pátá epizoda –
Když obsluha herny mluví k Max, tak ji osloví „Bojovníku silnic.“ Je to narážka na její přezdívku Mad Max a stejnojmenný film Šílený Max: Bojovník silnic (1981).
Během vystupování z kamionu zazní skladba Green,Green Grass Of Home od Bobby Barea. Z gramofonu pak slyšíme No More od Billie Holiday.
Nancy Wheeler se s konspirátorem Murraym Baumanem domlouvají, jak novinám a veřejnosti přijatelně podat zprávu o aktivitách v Hawkins. Bauman navrhne, že smrt Barbary vysvětlí únikem smrtelných toxinů. Nancy k tomu dodá: „jako únik na Three Mile Island“. V jaderné elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii skutečně došlo 28. března 1979 k úniku radiace mimo zařízení elektrárny. Do roku 2019 se jednalo o nejhorší jadernou havárii na území USA.
Baumanova vodka má název SLOTICHNAYA.
V této epizodě poprvé spojí síly Steve a Dustin. Původně, ale nic takového nebylo v plánu. Nakonec poté, co se Steve rozešel s Nancy a Dustin byl od svých kamarádů odsunut na vedlejší kolej, tak scénáristy napadlo tyto dvě postavy spojit. Díky tomuto rozhodnutí vzniklo nejlepší a nejpopulárnější dvojice v celém seriálu.
Zdroj: Netflix
Šestá epizoda –
Na začátku epizody zazní skladba Hammer To Fall od Queen. Následně zde zazní skladby You Better Go Now od Billie Holiday, Blue Bayou od Roye Orbisona a Round And Round od Ratt.
Když Nancy Wheeler a Jonathan Byers vstoupí do pokoje Willa Byerse, je na zdi vidět plakát k filmu Čelisti (1975) od Stevena Spielberga.
Herec Paul Reiser hrál podobnou scénu přepadnutí vojáky cizími organizmy (i se stejnými detaily radarového pohledu na scénu) ve dvou případech: jako Carter Burke ve filmu Vetřelci (1986) a jako Dr. Owens v této epizodě.
Sedmá epizoda –
V epizodě je zmíněn animovaný seriál Méďa Béďa (1961).
Při vystupování z autobusu slyšíme skladbu Runaway od Bona Joviho. Po ní následuje Dead End Justice od The Runaways. A v závěru přijde na řadu píseň Birds Fly od The Icicle Works.
Osmá epizoda –
Bobova scéna smrti byla inspirována smrtí rybáře Quinta, kterého roztrhali na kusy ve filmu Čelisti.
Z kazety hraje píseň Should I Stay Or Should I Go od skupiny The Clash. Tato skladba často zazněla v první sérii.
V pokoji Billyho Hargrovea můžeme vidět plakát prvního alba skupiny MetallicaKill ‚em All z roku 1983 (druhá série se odehrává v roce 1984). V této epizodě také zazní píseň The Four Horsemen z téhož alba.
Devátá epizoda –
Karen Wheeler si ve vaně čte knížku Heart of Thunder (Bouřlivé srdce) od Johanny Lindsey.
V epizodě zazní písně The Way We Were od Barbary Streisand, Jingle Bell Rock od Bobbyho Helmse, Twist of Fate od Olivie Newton-John, Time After Time od Cyndi Lauper a Every Breath You Take od The Police.
Původně se v této epizodě měla Eleven shledat s Mikem na školním plese, tedy na konci druhé série. Bratři Dufferovi se rozhodli, že jejich setkání by mělo proběhnout o něco dříve. Nakonec se tak stalo na konci osmé epizody, kdy El zabije smečku demopsů a vejde do domu Byersových, kde jsou všechny hlavní postavy. Jejich shledání následně vidíme na začátku deváté epizody.
Tohle byly zajímavosti a fakta k druhé sérii seriálu Stranger Things. Doufám, že se vám článek líbil podobně jako na první sérii. Snad jste zjistili něco, co jste předtím nevěděli a zaujali vás některé zajímavosti. Další články ke zbylým sériím jsou v přípravě. Těšit se tedy můžete na další zajímavosti a fakta k tomuto fenomenálnímu seriálu.
Finální pátá série bude rozdělena na tři části. První část se 4 epizody vyjdou 26.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 25.12. Finální epizoda následně vyjde 31.12.
Příběh začíná v okamžiku, kdy rodiče (Jana Plodková, Lukáš Latinák), dvanáctileté Nikči (Anna Vyčítalová) a šestiletého Tomáše (Martin Kubuš) odjíždějí na víkend pryč a děti mají poprvé v životě celý jejich panelákový byt pro sebe. A bez dozoru! Nikča se rozhodne uklidit bráchu do jeho pokojíčku a pozvat kámošku Gabču (Terezie Holá), s tím, že si dají pizzu, budou koukat na videu na horor a bude pohoda! Jenže sledování zakázaného děsivého filmu jim není souzeno. Namísto něho zažijí malé hororové setkání na vlastní kůži. Začne to tím, že se nečekaně zjeví maturant Ondra (Otto Dušek) s kocovinou, k narušitelům pohody se přidá brácha Tomáš, který nevydrží ve svém pokoji. Má totiž pod postelí Bubáka a ten zrovna leze ven. Holčičí víkend je zkrátka v tahu, navíc se ukáže, že Tomáš není jediný, kdo „má pod postelí bubáka“, každý z nich se něčeho bojí. Dokonce i samotný Bubák…
Režisér Tomáš Pavlíček po filmech Parádně pokecal a Chata na prodej realizoval svůj 3.celovečerní film ve spolupráci s názvem Přišla v noci s režisérem Janem Vejnarem, odměnou jim na začátku roku 2024 byl Český lev za Nejlepší režii. Pavlíček se poté očividně i do budoucna nebrání na režii svých dalších filmů spolupracovat, důkazem může být i jeho 4. celovečerní film s názvem Bubák. Na režii se tentokrát podílel s Kateřinou Karhánkovou. Pro zkušenou tvůrkyni animovaných projektů se jedná o celovečerní hraný debut, scénář Štěpánky Ansorge poté poodhaluje, jak to může dopadnout, když se euforie mladých děvčat z bytu pro sebe může proměnit v horor. A že by se informace o bubácích pod postelí neměla brát na lehkou váhu.
Bubák – S Bubákama může být sranda?
Zdroj: CinemArt
Scénář Ansorge je zasazen do období na sklonku 20. a 21. století. Nikča v podání Anny Vyčítalové je tak dvanáctiletá holka, která má v pokoji vylepeného Leoše Mareše v nejlepších letech, má tlačítkový telefon a žije v domácnosti, která je plná vycpaných zvířat. Yorgos Lanthimos by na tomto základu jistě dokázal vystavět specifické sociální drama, zápletka Bubáka se ovšem rozjíždí v momentě, kdy rodičům Nikčy v podání Jany Plodkové a Lukáše Latináka odpadne hlídání, dvanáctiletá Nikča je tak ponechána doma sama spolu s bratrem Tomášem v podání Martina Kubuše. Na první pohled by se mohlo jednat o příběh o tom, jak se bude dívka s formou úzkostí vyrovnávat sama se sebou, sbližovat se s kamarádkou Gabčou v podání Terezie Holé, prostě takovéto obyčejné holčičí dobrodružství. Jenže zrovna touto cestou se Bubák nevydává.
Šestiletého Tomáše nebere ohledně jeho strašáka pod postelí nikdo moc dvakrát vážně, postupně ovšem začíná být jasné, že má postel očividně skutečně tajemného podnájemníka. Výsledkem je poměrně specifický rodinný film. Karhánková prohlásila, že se Pavlíček jako režisér specializoval spíše na hereckou akci, ona (nejspíše i díky svým zkušenostem s animací) zase věnovala pozornost scénám, které obsahují velmi specifického titulního bubáka obdarovaného zvuky Davida Novotného. Bubák je tak sice nejvýraznější postavou svého filmu, i díky Pavlíčkově režii se ovšem může film opřít také o šikovné dětské/mladistvé herce.
Nejde jen o titulní monstrum
Zdroj: CinemArt
Nejvýraznější strach sice na první pohled hrdinům přivádí titulní bubák, nejde tu ovšem jen o něj. Nikča, Gabča i Ondra v podání Otty Duška (jeho podoba s Mirkem Čáslavkou je fascinující) mají strach z různých věcí, kdy je i právě konfrontace s Tomášovým podnájemníkem může snadno zocelit. Scénář v tomto ohledu poměrně šikovně pracuje s obavami hlavních dětských hrdinů, dělá je to poté samo o sobě postavami mnohem zajímavějšími, než se na první pohled může stát.
Je to film s dětskými hrdiny, který je navíc očividně vyprávěn se snahou o dětskou optiku. I proto tak může vyprávění za pochodu působit různými formami naivně, pošetile či hloupoučce, svým způsobem se to ovšem dá akceptovat při přihlédnutí k přiznané formě. Svým způsobem je to film, který vyprávěním odpovídá nádechu dětské knížky. Na novinářské projekci nicméně byli přítomné také děti ve věku 8–10 let, vzhledem k jejich jasně projevené spokojenosti se dá poté věřit tomu, že na svou cílovku film bez problému zabere. Na dospělého diváka poté pravděpodobně pouze v případě, že je ochoten při sledování pustit na uzdu své vnitřní dítě. Pokud ovšem někdo doposud oceňoval tvůrčí hravost dosavadní tvorby Tomáše Havlíčka, Bubák jí dokáže evokovat poměrně snadno.
Kéž by se průměrné rodinné filmy točily alespoň takhle
Zdroj: CinemArt
Bubák působí jako rodinný film, jehož tvůrci si jasně uvědomují, že točí rodinný film. Za normálních okolností by to měla být jakási podmínka při realizaci podobných projektů, málokdy se to ovšem nutně setkává s pozitivním výsledkem. Kdyby se průměrné rodinné filmy točily jako Bubák, svět by byl hned jaksi sympatičtější. Do velké míry tak nezáleží na tom, že Bubák ani moc nejspíše nechce pokládat odpovědi na zásadní otázky, že se mu příliš nedaří přepínat na vážnou notu v momentech, kdy v nich je pořád především úsměvný. A titulní bubák je pořád (i když velmi pravděpodobně úmyslně) ošklivý.
Potěšující je Bubák v tom, že občas nemusí být tak úplně jasný směr, kterým se vydá. Chvílemi tak může evokovat E. T. – Mimozemšťana z paneláku, chvílemi variaci na horor o domácnosti terorizované nadpřirozenem, chvílemi tvorbu Jeffa Kinneyho. Snadno mohou potěšit očividné vizuální reference (Tomáš nejspíše nemá obuv evokující Sullyho z Příšerek s. r. o. náhodou, jistí jistě prokouknou odkaz na Ramba), fandové Zuzany Zlatohlávkové si následně mohou vrtat hlavou, zda náhodou dost materiálu s její účasti neskončilo na podlaze střižny. A v průběhu toho všeho je film snímán živou kamerou, která si vyhrává s různými úhly. Chvílemi si Bubák možná říká o to, aby byl v jistých pasážích nechtěně směšný, souboje se mu ovšem v tomto případě daří překvapivě nejednou vyhrát.
Bubáka nejde tak úplně škatulkovat
Zdroj: CinemArt
Chvílemi to může být sonda do světa dvanáctiletých dívek, které začínají okrajově řešit sexualitu, chvílemi sonda do duše studentů, kteří si musejí uvědomit, že jedna neúspěšná zkouška není koncem světa. Většinu času stráví na plátně primárně dětské postavy, na jejich bedrech ovšem dokáže film bez problémů stát, především i v těch momentech, kdy dokážou nějak věrohodně ztvárnit mentální vývoj jejich postav. Film navíc většinu času nepůsobí dojmem, že se pohybuje ve světě dětí, kterému tak úplně nerozumí. I když ho scenáristka do velké míry založila na svých dětských letech, tedy v době, která může pro moderní TikTokovou generaci působit už pomalu jako středověk.
Sympatická může pro nejednoho diváka jistě být délka (82 minut), díky níž film skutečně nemá příliš prostor pro ztrácení času, film díky tomu kvapí dopředu. Původ titulního bubáka je alespoň naznačen, film poté za pochodu nikdy vyloženě neztrácí sám sebe. Občas se sice vydává trošku jiným směrem, než mohl ještě pár minut zpět naznačit, působí ovšem jako koherentní dílo, které postupně vede ke smysluplné katarzi a vlastně i poměrně fajn formě poselství. Novou klasiku v tom pravděpodobně mnozí uvidí těžko, sympatickou jednohubkou je ovšem film Karhánkové a Pavlíčka bez problému.
Bubák závěrem
Bubák je sympatický, hravý a nápaditý rodinný film, který dokáže zaujmout nejen dětské publikum, ale i dospělé ochotné pustit uzdu své fantazii. Kombinace citu Tomáše Pavlíčka pro hereckou akci a Kateřiny Karhánkové pro animované sekvence dokáže propojit dětské strachy, dobrodružství i jemné hlubší náznaky. Přestože Bubák neklade zásadní filozofické otázky a chvílemi působí až přehnaně naivně, jeho tempo, humorné i napínavé momenty a zábavné postavy činí z filmu solidní jednohubku. Film je důkazem, že i v Česku mohou vznikat rodinné filmy, které jsou kreativní, originální a především v nejednom ohledu zábavné…
Hezký podzimní den vám přejí. Máme tu další komiksovou recenzi, a já doufám, že se vám bude líbit. Nakladatelství CREW se podařilo uzavřít smlouvu s Disneym. A to znamená, že na český trh dorazí komiksové příběhy, které Disney vlastní. Disney vlastní nejen pohádky, ale i dospělejší věci jako jsou Star Wars, Predátor a Vetřelec, ale na ty dojde řeč v jiných recenzí. Teď se budeme věnovat mé lásce z dětství – Kačeřím příběhům/dobrodružství. Jako dítě jsem si kupoval komiks Kačer Donald a měl jsem rád ty příběhy. Miloval jsem animovaný seriál. A proto, když byla možnost si říci o recenzní výtisk komiksu Strýček Skrblík – Legendární kačeří dobrodružství: Pasti plné zlata, tak jsem neváhal ani minutu. Takže se pohodlně usaďte a jdeme na recenzi.
Úprk před obří kamennou koulí, zběsilou jízdu důlními vozíky či smrtící nástrahy v chodbách dávno ztracených chrámů neomylně spojuje jméno Indiana Jonese. Slavný archeolog v klobouku však pouze kráčí v kačeřích stopách. Tohle všechno už totiž dávno před ním zakusili Strýček Skrblík, kačer Donald a jejich synovci Kulík, Bubík a Dulík.
Seznamte se se třemi zásadními příběhy z pera legendárního kreslíře, scenáristy a tvůrce Kačerova Carla Barkse, které významně ovlivnily George Lucase a Stevena Spielberga při vytváření prvních tří filmů s Indiana Jonesem a nyní u nás vycházejí poprvé. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Sedm zlatých měst
Moc příjemný návrat do dětských let. Hned z počátku na mě dýchla atmosféra šestákových dobrodružství, které miluji. Příběh byl zábavný a hezky ubíhal. Několikrát jsem se přistihl, jak mám úsměv od ucha k uchu, a užívám si dialogy a dané situace. Místy jsem si všiml, že scénárista se Carl Barks nezdržuje s detaily a prostě vypraví svůj příběh, tak jak je třeba. Na druhou stranu to skoro vůbec nerušilo a navíc jde o příběh, který je primárně věnovaný mladším čtenářům. Takže z mé strany spokojenost a dostal jsem víceméně to, co jsem chtěl dostat.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Země pod zemí
Spokojenost. Cítil jsem, že v tomto příběhu je scénárista Carl Barks vypsanější a zkušenější. Tento příběh působí mnohem vtipněji a také o dost více vynikne povaha samotného strýčka Skrblíka. Samotná zápletka je správně přepálená a zábavná. Líbilo se mi, jaký to má spád a mnohem více prostoru dostane jak Donald, tak i Kulík, Dulík a Bubík. Velmi mi sedla pointa, která mě rozesmála. Hodně dobrá práce.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pizzarovo zlato
Tohle byla lahůdka. Třetí příběh mi moc sedl a já si opravdu hodně užil. Parádní příběh, výborné dialogy a hlášky, skvěle vypointované situace, a ke všemu to má perfektní dobrodružnou atmosféru. Je to vtipné, je to zábavné, a čte se to jedním dechem. Carl Barks si to s naprostou elegancí odvyprávěl, a největší nedostatek tohoto příběhu je ten, že je krátký. Tady bych si přál, aby to bylo o dost delší. Krásný příběh.
Hodnocení: 8,5/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto byla má recenze na komiks Strýček Skrblík – Legendární kačeří dobrodružství: Pasti plné zlata. Dejte vědět, jak se vám tato recenze líbila.
Mumie se vrátí, budou u toho Brendan Fraser i Rachel Weisz
Dlouho se o tom mluvilo, sám Brendan Fraser byl výrazně pro, nyní je to dle Hollywood Reporteru oficiální. Trilogie Mumie, ve které se v hlavní roli objevil právě Brendan Fraser spolu s Rachel Weisz, se oficiálně dočká pokračování. Dvojice si konkrétně v novém filmu zopakuje role Ricka O’Connella a Evelyn Carnahan-O’Connell. Weisz ve třetím filmu s podtitulem Hrob dračího císaře nahradila Maria Bello. To ovšem moc nevadí. Nový film má totiž dobrodružství O’Connellových v Číně do značné míry ignorovat.
Zdroj: Universal Pictures
Dojde na návrat do Egypta? To zatím není jisté. Původní plány na Mumii 4 (studio Universal jí tehdy zrušilo a dalo přednost rebootu Mumie s Tomem Cruisem) počítaly s cestou do středního Mexika. Hlavního záporáka – aztéckou mumii Imperia – si měl tehdy zahrát Antonio Banderas. Jak moc bude nejnovější verze z původních plánů čerpat, to se teprve uvidí. Nová Mumie má nicméně prozatím minimálně zajímavý tvůrčí tým.
Režie se konkrétně chopí dvojice Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett. Duo známé jako Radio Silence již stojí za filmy jako Krvavá nevěsta (v dubnu 2026 dorazí pokračování), pátým a šestým Vřískotem, stejně tak Abigail. O scénář se poté postará David Coggeshall. Ten stojí za rodinnou akční komedii Plán pro rodinu nebo seriálovým Vřískotem.
Zdroj: Universal Pictures
Paralelně poté již delší dobu vzniká reboot Krále Škorpióna. Ten má být zasazen do moderní doby. Dwayne Johnson má poté minimálně produkovat. Zároveň se ovšem šušká, že by si mohl nakonec i zopakovat roli Mathayuse. Nicméně to vypadá, že má studio Universal zajímavé plány s jednou ze svých slavných franšíz, která již byla pár let na odpočinku. Nyní to ovšem vypadá, že jí v následujících letech bude víc než dost. A fanoušci této série se tak pomalu mohou začít těšit.
