Dogma – Kultovní komedie opět v kině (Téma)

0
Dogma
Zdroj: Lionsgate

Vítejte u naší nové série článků, ve kterých budeme rozebírat starší snímky, které mají obnovenou premiéru v kinech. V dnešním článku si rozebereme kultovní komedii Kevina Smitha Dogma. Smithovi se povedlo do této komedie sehnat topové obsazení, které si naprosto užívá své role a skvěle se baví. Tuto komedii můžete v kinech najít od 16.10., tak neváhejte a běžte na ní do kina.

Dogma opět v kině

Katolická církev se potřebuje zviditelnit a tak vyhlásí velkou akci s možností očištění od hříchů. Stačí projít v den konání slavnosti portálem kostela sv. Michala. Toho se rozhodnou využít Bartleby a Loki, dva padlí andělé, které bůh vyhnal z nebe, když odmítli plnit jeho rozkazy. Jenže pokud by se jim to povedlo, měli by cestu zpět do nebe otevřenou, čímž by zvrátili boží rozhodnutí a to by znamenalo konec světa. Aby se tak nestalo, obrátí se na rozvedenou Bethany Slaone, která je sice katoličkou, ale víru už dávno ztratila, serafín Metatron, který je zástupcem a mluvčím boha, a snaží se ji přesvědčit, aby se vydala do New Jersey oba padlé anděly zabít a zachránit tak svět. Slíbí jí dva pomocníky a ochránce, kterými se stanou svérázní drogoví dealeři Jay a mlčenlivý Bob. Ti ji hned druhý den zachrání život, když je přepadena Styxskými trojčaty, pomocníky démona Azraela, který má v plánu zničit boha a chce k tomu využít právě dvojici padlých andělů. Bethany, která je ve skutečnosti praneteří Ježíše a jeho posledním vzdáleným potomkem, se s Bobem a Jayem vydává na místo konání slavnosti. Cestou se k ní přidává z nebe spadlý třináctý apoštol Rufus, o kterém se v Bibli nepíše, protože je černoch a také mýtická múza Serendipita. Čeká je dlouhá cesta plná nebezpečí, jako třeba útok pekelného zabijáka Golgoťana, a překvapivých informací, jako třeba, že Ježíš byl taky černoch a bůh je ve skutečnosti žena. A na jejím konci pochopitelně střetnutí s Lokim, Bartlebym a také démonem Azraelem, který nehodlá dopustit, aby někdo překazil jeho plán. (oficiální text distributora)

Dogma
Zdroj: Lionsgate

Marek Lízal

Ano přiznávám se. Tohle je moje první zkušenost s Kevinem Smithem. Doteď jsem od něho nic neviděl, ale moc dobře ho znám. Nyní jsem se konečně k němu dostal a pustil jsem si Dogmu. A musím říct, že taková komedie by dneska nešla udělat dobře a Kevin Smith to zvládl skvěle.

Tohle je komedie pekelných rozměrů, která se nebojí být neuctivá a zároveň vážná a funguje to. Tahle parodie na bibli se povedla a kdo nemá smysl pro humor měl by se okamžitě tomuto filmu vyhnout. Starší generace by měla rovnou utíkat! Kevin Smith servíruje jeden skvělý nápad za druhým a já jsem se nezačal ani na chvíli nudit. Sice bych film z dvou hodin zkrátil o nějakých 15 minut, aby to mělo lepší tempo, ale vůbec to jinak nevadí.

Perfektně zde funguje obsazení. Ben Affleck a Matt Damon jako Bartleby a Loki si tyhle role užívají a nedokážu si tam místo nich představit někoho jiného. Pobaví dvojice Jay a tichý Bob, Salma Hayek jako Múza, Chris Rock jako Apoštol. No, a pak je tady Alan Rickman, který si to pokaždé, když je na scéně krade pro sebe. Díky obsazení film stojí za vidění.

Suma sumárum Dogma je moje první zkušenost s Kevinem Smithem a já si to užil. Rozhodně po tomhle budu chtít nakoukat další jeho filmy z ranní tvorby (ta je podle všeho jeho nejlepší). Kdo má rád uvědomělý komedie, tak směle do toho. Jo a má to také hluboké myšlenky, které Smith umí dobře podat. Témata jako odpuštění, oběť a odpovědnost mi sedla a film mě bavil od začátku do konce. P.S. Hovno démon neměl chybu :D.

Dogma
Zdroj: Lionsgate

Pavel Hrubeš

Kevin Smith ve skvělé formě!!! Mám hodně rád starší tvorbu Kevina Smitha. Užíval jsem si jeho perfektně napsané dialogy, uvěřitelné postavy a přisprostlý humor, který se vždy přesně trefoval, tam kam měl. Smith měl jeden čas neskutečnou formu. A Dogma je krásnou připomínkou té doby.

Osobně se mi líbí, jak se Smith nebal kopat do víry a udělat si z náboženství a víry srandu. Jeho film je mnohem chytřejší a zajímavější film, než se na první pohled zdá, a Smith si je toho moc dobře vědom. A je si vědom, co opravdu znamená víra – nebo alespoň o tom napsal skvělý dialog. Je dobré, že film můžeme brát jako komedii, satiru nebo můžeme jít více do hloubky a vnímat věci, které nejsou na první pohled, tak zřejmé. Tak jako tak, film si rozhodně užijeme.

Dogma patří mezí nejambicióznější snímky ve Smithově tvorbě a režisérovi se povedlo sehnat výborné obsazení. Ben Affleck a Matt Damon si užívají své role a je radost na ně koukat. Salma Hayek má pekelně dobrou představovačku. Linda Fiorentino je dost fajn a do své role mi sedla. Alan Rickman je v každé scéně perfektní. Jason Lee moc hezky přehrává a skvěle se baví. Chris Rock dostal velmi vděčnou roli a je v ní moc dobrý. A pak je tu samozřejmě Jason Mewes a Kevin Smith jako tandem Jay a Tichý Bob.

Pokud máte rádi komedie, které jsou chytřejší, než na první pohled vypadají, tak bude z  tohoto filmu nadšený. Stopáž je lehce přestřelená a kdyby pár scén zmizelo, tak by to tempu jenom prospělo. Ale pokud jste film neviděli, tak vás čeká hodně dobrá a zajímavá  podívaná.

Snad se vám naše vzpomínaní na snímek Dogma líbilo a film si připomenete.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Lionsgate

-REKLAMA-

Holky to chtěj pořád – komedie o honbě za orgasmem (Recenze)

0
Zdroj: Constantin Film

Inken (Kya-Celina Barucki), Vicky (Julia Novohradsky) a Lena (Nhung Hong) jsou nejlepší kamarádky a touží zažít svůj první orgasmus. Inken napodobuje svou úhlavní nepřítelkyni Cheyenne (Zoë Pastelle Holthuizen) a marně čeká na orgasmus se svým přítelem Timem (Jason Klare). Lena sebere odvahu promluvit si se svou láskou Nickem (Jamie-Lee Curt Williams) a Vicky dostane kvasinkovou infekci. Inkenin nejlepší kamarád Flin (Yoran Leicher) už nechce být uvězněn v přátelské zóně a její otec Gero (Henning Baum) se vydává na svá vlastní romantická dobrodružství. Intimní tajemství prověří přátelství těchto tří dívek…

Holky to chtěj pořád jsou zcela novou předělávkou filmu Holky to chtěj taky z roku 2001. Na původně rozporuplně přijatý film v roce 2004 navázalo ještě hůře přijaté pokračování, místo případného sequelu po dekádách poté došlo k rozhodnutí realizovat 24 let po původním filmu remake. Film Martiny Plury přenáší příběh tří středoškolských kamarádek do moderních kulis. Nově se tak pracuje se sociální sítěmi, mobily i moderními přístupy k sexu i randění, zůstává ovšem honba za orgasmem. A ani tentokrát nechybí důkaz, že vám solidní orgasmus může dodat i ideálně nastavená sedačka kola. Jak nicméně dopadl zbytek?

Holky to chtěj pořád jsou neurážející komedií pro svou jasně danou cílovku

Holky to chtěj pořád
Zdroj: Constantin Film

Scénář Kathariny Kiesl na první pohled samozřejmě pracuje s poměrně absurdním tématem. Film, který se primárně prezentuje jako komedie o honbě za orgasmem, nakonec chvílemi ukáže, že je přeci jen chytřejší, než se od něj nejspíše může očekávat, primárně je to ovšem skutečně absurdní komedie. Taková, která může působit dojmem, že úmyslně cílí na samé hranice trapnosti. Filmu nicméně prospívá fakt, že je každá ze tří hrdinek tak trochu jiná. Má svou vlastní osobnost. Své osobní problémy. A klíč na dosáhnutí orgasmu každá z nich zdánlivě nachází v něčem zcela odlišném.

Jedna prozkoumává svou sexualitu, druhá své sexuální fantazie zprostředkovává anonymně na netu, třetí odhaluje, že problém s dosáhnutím orgasmu nutně nemusí tkvět jenom v ní samé. Každá z nich by měla ideálně skončit v náručí své vysněné osoby, nevyhnutelně dojde i ke zkoušce přátelství ústřední trojice. Výsledkem je poměrně neurážející komedie, která nicméně zcela jasně cílí především na jasně danou cílovku.

Holky to chtěj pořád se nebojí o sexu hovořit

Holky to chtěj pořád
Zdroj: Constantin Film

V Holky to chtěj pořád se o sexu hovoří hodně, film nicméně není jen o něm. Chvílemi obsahuje jisté prvky feministického manifestu, ty ovšem nejsou moc přesvědčivé. Ženské hrdinky totiž nejspíše nejsou vyloženě napsané jako prvoplánové vděčné protagonistky. A svým způsobem to dává smysl, protože jsou to pořád hrdinky, které teprve dospívají, právě jejich honbu za orgasmem jde symbolicky vnímat jako jakousi jejich osobní honbu za zkouškou dospělosti. Je tak snadné čekat na to, zda si holky konečně uvědomí rozdíl mezi kvalitou a kvantitou, především proto, že je to pořád do velké míry prvoplánová záležitost. Nicméně to neznamená, že nutně nemusí být v jistých ohledech funkční.

Přesunem do moderního světa se samozřejmě nabízí využívání internetových seznamek a snadné přístupy k formám internetové šikany. Je těžké říct, jak přesně budou diváky s hrdinkami v jejich věku soucítit, bylo by ovšem od počátku naivní se domnívat, že Holky to chtěj pořád budou nějakou hlubokou sondou do generace mladistvých žen. Občas se sice baví o tom, co přesně to znamená být pannou či promiskuitní ženou, také o tom, že již nechtějí být otroky mužského chtíče. Přístupem k prozkoumávání sexuality ústředních hrdinek se poté nejspíše film bude u mnohých pohybovat na hraně snesitelnosti.  Jakmile si ovšem divák uvědomí, že má jít primárně o úmyslně absurdní komedii, je možná, že k filmu bude snadno shovívavější.

Humor se často pohybuje na hraně

Holky to chtěj pořád
Zdroj: Constantin Film

V rámci komedie o sexu se samozřejmě nabízí slušná dávka situačního humoru, toho je poté v Holky to chtěj pořád požehnaně. Někdy je funkčnější, někdy tak akorát na hraně (pejsek!), někdy nejspíše dost diváků mine. Německá variace Prci, prci, prcičky se úplně nekoná, především i proto, že tam měla ústřední parta přeci jen krapet zajímavé vykreslené charaktery (samostatně i v rámci skupiny), měla navíc i záplavu zábavných vedlejších postav. A to se u Holky to chtěj pořád úplně nekoná. Součástí příběhu je sonda do světa ústředních hrdinek, který je plný incelů, idiotů a zřejmě i nekompetentních učitelů francouzštiny, hlavní hrdinky to ovšem nějak zvládají, protože mají jedna druhou. Takové to klasické poselství, které už snad ani nejspíše nemá v rámci žánru možnost dojmout. Přesto se dá věřit, že na někoho bezpochyby zabere.

Navzdory očekáváním je výsledný film ve finále do velké míry cudný, není to přitom vyloženě na škodu. Bylo by přehnané Holky to chtěj pořád jako přehlídku morálních ctností, které by si měla nejedna dospívající dívka vzít k srdci, chvílemi nicméně film skutečně překvapí tím, že se nevydává prvoplánovou cestou a chvílemi by možná i nejspíše chtěl být ambicióznější, než mu jeho žánrová škatulka dovede. Film se nicméně i díky svému tématu mohl snadno stát přehlídkou nevkusu, tu ve výsledném filmu nicméně nejspíše najdou jen ti nejzarytější odpůrci LGBTQ+. Nedá se tak vyloženě říct, že by šlo o film, který v leckom probudí chuť vyjet na kolo a najít osobní svatý grál rozkoše, ve výsledku to vlastně ani moc nestačí na lehké pošimrání. Na neurážející německou komedii nicméně bez problému.

Holky to chtěj pořád závěrem

Holky to chtěj pořád jsou absurdní komedií, která si výrazně pohrává s hranicemi trapnosti, přesto dokáže být  chvílemi i zábavná a svým způsobem trefná. Každá ze tří ústředních hrdinek má vlastní osobnost, problémy a přístup k sexualitě, skrze to má film chvílemi i překvapivou hloubku. Film nikdy není vyloženě ambiciózní sondou do dospívání či sexuality, pro svou cílovou skupinu je nicméně nejspíše adekvátně neurážející a zábavný, především i proto, že nikdy není vyloženě nevkusný…

PS: České znění filmu je poměrně slušné. Bohužel zamrzí, že film poměrně dost sází na komunikaci přes SMS, německé zprávy ovšem zůstávají v české verzi nepřeložené, člověk s prakticky nulovými znalostmi němčiny tak nejspíše bude tápat.

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Constantin Film
-REKLAMA-

Peacemaker S02 – Jak se povedla druhá řada tohoto populárního antihrdiny (Recenze redakce)

0
Peacemaker S02
Zdroj: HBO MAX

Krásný den vám všem přeji. Vítejte u dnešního článku, ve kterém si rozebereme druhou řadu Peacemakera. Tento hrdina je teď velmi populární, protože se první řada hodně moc povedla. Nedávno mu vyšel velmi povedený komiks – Peacemaker se fakt snaží! A teď nám skončila druhá řada. Takže se pohodlně usaďte a my vám řekneme, proč byste měli Peacemaker S02 vidět.

Recenze redakce na seriál Peacemaker S02

Po filmech Jamese Gunna Sebevražedný oddílSuperman sledujeme pokračování příběhu postavy Johna Ceny. Tento okouzlující a arogantní muž věří v mír za každou cenu, bez ohledu na to, kolik lidí bude pro jeho dosažení muset zabít.

Marek Lízal

Po Supermanovi, který mě zklamal jsem doufal, že mi Peacemaker spraví chuť. První sérii zbožňuji. Takže povedla se podle mě druhá řada? Inu není to špatný, ale nenaplnilo to očekávání. Pořád tou nejsilnější stránkou zůstává na celém seriálu opět, jak bývá u Gunna zvykem postavy. James Gunn druhou řadu pojal tak, že se postavám snaží dostat víc do hloubky, a proto od začátku tato série nastaví pomalejší tempo, kde jsou postavy citovější. A mě tento styl vyprávění trochu překvapil a u prvních dvou epizodách jsem měl pocit, že Gunn ztrácí dech, kde nefunguje humor a ty neustále opakující dialogy typu „omlouvám se…jsi můj nejlepší kámoš a bla bla bla“ působili poněkud kostrbatě a hodně se to tady opakuje.

Co mě ale velmi zarazilo bylo to, že druhá řada už nefunguje moc ani po té humorné stránce. U první řady jsem se smál u 95 % vtípků, ale od Supermana mám pocit, že Gunn už není, co býval. Jedna z nových postav na začátku říká furt nějaký přezdívky, příběhy, co se mu stalo a je hrozně otravný. Plus Vigilante tady neustále opakuje za celou řadu ten stejný vtip, který nefunguje ani na samotném začátku. Přesto musím říct, že se James Gunn s dalšími díly našel a začala minimálně pro mě lepší podívaná, která vrcholí šestou a sedmou epizodou.

Kdo je naprosto excelentní je jinak John Cena, který hraje výborně a jeho Chris Smith/Peacemaker tady dostává díky tomu hlubšímu zaměření na postavy jiný rozměr a bavil mě a přál jsem mu šťastný konec. Z debilního blbečka se stal lepší člověk, kterému se sice dějí furt špatný věci, ale člověk si ho tady dokáže více oblíbit. Jinak technicky je seriál perfektní, Eagly dostává více prostoru a jeho scény stojí za to. Plus potěší Michael Rooker, který je blízký kamarád Gunna a i tady nemohl chybět. Každopádně mě zklamal Frank Grillo se svým Flaggem. Jeho postava se chová a vypadá úplně jinak než v Creature Commandos. Nepochopil jsem jeho motivaci, která přišla v posledních dílech odnikud. Jo a abych nezapomněl, tak mě mile překvapil Robert Patrick. Ten byl taky velmi dobrý.

Když to tak vezmu, tak druhá série není špatná, ale nadprůměrná podívaná, která pořád dokáže zabavit a se svými ústředními postavami, zase skvěle vybranými songy (nové intro je TOP!!!), a několika výbornými nápady dokáže nabídnout dobrou podívanou. Bohužel si Gunn ukousl trošku větší soustu a buduje si tady hlavně cestu k pokračování Supermana – Man of Tomorrow. A mě se to nelíbí. Zabil tím finále seriálu (uvidíme, jestli bude další řada) a v pokračování Supermana se budou muset tyhle věci vysvětlovat. Marvel od tohohle upustil a Gunn evidentně potřebuje spadnout na hubu jinak to nechápu, protože takhle to přece nemůže dál fungovat. Je to fakt škoda, protože první série byla neskutečná paráda, ale tohle je už hlavně součástí něčeho velkého, co nás v budoucnu čeká a mě to vlastně nezajímá.

Hodnocení: 7,5/10

Peac
Zdroj: HBO MAX

Pavel Hrubeš

Krásná ukázka toho, proč by James Gunn už nikdy neměl točit rodinné filmy jako je Superman. Gunn je šikovný a velmi dobrý scénárista a jako režisér umí. A v nejnovější řadě Peacemakera to předvede několikrát.

Zatím co u Supermana jsem osobně trpěl, protože mi Gunnův styl k Supermanovi vůbec nesedl, tak naopak u Peacemakera jsem si vrněl blahem. Jsem přesvědčený, že Gunn byl měl tvořit příběhy, co se neberou moc vážně, jsou drsnější, krvavější, sprostější a dějí se tam vtipné a absurdní věci. Tohle pojetí Gunn umí skvěle a sedí to i k samotným postavám. Takže pokud si Gunn hraje s postavy jako jsou Strážci Galaxie, Sebevražedný oddíl či Peacemaker, tak to skvěle funguje a je to přirozené. Jakmile se pokusí tento styl přenést na postavy jako je Superman, tak to už z principu nemůže fungovat, protože Superman je Superman.

Jsem velmi rád, že pro Gunna je Peacemaker srdcový projekt a hodně se u něho angažoval. Ať už jde o scénář či režii. Gunnova ruka je na celém seriálu hodně znát. Znovu budu Gunna chválit za to, jak parádně pracuje s charaktery. Každá postava je zde skvěle napsaná, má hezkou dějovou linku a i funkční vývoj. A moc hezky se na to kouká a z mého pohledu to dobře funguje. Pravda, některé věci jsou tam zbytečné, uspěchané, či mohly být propracovanější, ale jako celek je to dobré.

Po herecké stránce mi to sedlo a je vidět, že herci své postavy milují a užívají si, že je mohou hrát. Peacemaker S02 není dokonalý seriál ale má velké srdce a já se upřímně těším na další řadu.

Hodnocení:  7,5/10

Toto jsou naše dojmy ze seriálu Peacemaker S02. Doufám, že se vám náš text líbil.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: HBO MAX

-REKLAMA-

Nepolapitelný – Nový film, ve kterém Channing Tatum hraje nepolapitelného zloděje (Recenze redakce)

0
Nepolapitelný
Zdroj: Paramount Pictures

Krásný den vám všem přejí a vítejte na našich stránkách. V dnešním článku si rozebereme film, který si mě získal hned po první ukázce. Řeč bude o filmu Nepolapitelný. Film si  vzal na starost režisér Derek Cianfrance, od kterého bych to nečekal, protože celou svou kariéru točil úplně jiný typ filmu. Více depresivnější, artovější a festivalovější snímky. Nakonec se Cianfrance ukázal jako skvělá volba. Film můžete vidět od 9.10. v kinech a měli byste mu dát šanci. Nebudu úvod zbytečně prodlužovat a vrhneme se na recenzi redakce na film Nepolapitelný.

Recenze redakce na film Nepolapitelný

Jeffrey Manchester (Channing Tatum) mohl být jen dalším bezejmenným zlodějíčkem, kterého zoufalá situace dohnala k zoufalým činům. Ale není! A tak má záznam nejen v trestním rejstříku, ale i na Wikipedii. Díky svému důvtipu se dokázal vloupat do desítek Mekáčů po celých Státech a zůstat přitom nepolapitelný i šarmantní zároveň. K přepadeným zaměstnancům provozoven rychlého občerstvení se totiž choval nebývale zdvořile. S jedním ale při svém důmyslném plánovaní v bezpečném úkrytu za zdmi obřího hračkářství nepočíná – že by se mohl zamilovat. Osudným se mu stane setkání s Leigh (Kirsten Dunst). Tehdy se Jeffreyho dvojí život začne rozpadat a rozbíhá se napínavá hra na kočku a myš, ve které ho jeho minulost pomalu dobíhá. (oficiální text distributora)

Nepolapitelný
Zdroj: Paramount Picture

Tom Bejvl

Nepolapitelný režiséra Dereka Cianfrance, je inspirovaný skutečným příběhem Jeffreyho Manchestera – bývalého důstojníka americké armády a zloděje, který vykradl desítky fastfoodů, především poboček McDonald’s. Manchester byl známý svým jemným chováním a neobvyklou ohleduplností vůči obětem, stejně jako inteligencí, díky níž se mu podařilo uniknout z vězení. Cianfrance spolu se scenáristou Kirtem Gunnem využívají jeho osud jako základ pro kriminální komedii s romantickými a tragickými prvky – příběh o antihrdinovi, který sice není vyložený padouch, ale muž, který si začíná uvědomovat své chyby a touží po druhé šanci, byť možná už příliš pozdě.

Film neglorifikuje svého hrdinu, ale citlivě zkoumá jeho osobnost, vztah k Leigh (Kirsten Dunst) i jeho vnitřní proměnu. Cianfrance s obvyklým citem pro lidskost vytváří mnohovrstevnaté drama, které funguje jako kriminální komedie i melancholická romance. Tatum zde podává svůj dosavadní životní výkon a dokazuje, že se z někdejšího „hezounka“ stal herec s výrazným dramatickým rozsahem. Nepolapitelný se tak řadí mezi nejzajímavější filmy roku – lidský, dojemný a zábavný příběh o muži, který se snaží být lepší, i když už možná není cesty zpět

Hodnocení:  8/10

Nepolapitelný
Zdroj: Paramount Picture

Pavel Hrubeš

Velmi příjemné překvapení, které jsem nečekal. Mám rád tvorbu Dereka Cianfrance, protože točí hodně civilní a silné snímky, které se nemazlí s hlavními hrdiny. Cianfrance dokáže ve svých filmech geniálně vystihnout lidské emoce. Ať ty dobré, tak ty špatné. A proto jsem byl hodně překvapený, že točí Nepolapitelného, jelikož se film prezentuje jako dramedy.

Po filmu už vím, co Cianfrance na filmu lákalo a krásně to ve filmu prodal. To téma je hodně blízké tomu, co Cianfrance ve svých filmech zobrazuje. Jen zde ubral na depresi a přidal komediální momenty. A parádně to funguje. Cianfrance s velkou lehkostí vystavěl a odvyprávěl daný příběh a dává mu hezký lidský rozměr. Velký plusem je, že se režisér nesnaží hlavního hrdinu obhajovat, ale zároveň ho také nesoudí. Prostě jen vypráví jeho zajímavý a působivý příběh. A při vyprávění sází na civilnost, uvěřitelnost a také povedené herecké výkony.

Channing Tatum je dříč a obrovský sympaťák, a tahle role mu moc sedla. Tatum je tady naprosto přirozený a sympatický, že mu budete chtít fandit, i přestože víte, že si za většinu problémů může tak trochu sám a udělal několik hodně špatných rozhodnutí. Kirsten Dunst dostala velmi pěknou a civilní roli a je v ní moc dobrá. Dunst má uvěřitelnou chemii s Tatumem a tu romanci dokáží hezky prodat. Peter Dinklage má vděčnou roli a zahrál jí dobře. Lakeith Stanfield, Juno Temple a Ben Mendelsohn nemají tolik prostoru, ale když jsou na scéně, tak si dokáží ukrást pozornost pro sebe.

Film mi udělal velkou radost a ke konci mě hezky dojal. Rozhodně mohu říci, že se film povedl, a má co nabídnout. Osobně mi přišel úvod trochu delší, a než se rozjede hlavní zápletka, tak to lehce trvá. Nicméně, jakmile se to pořádně rozjede, tak je to moc fajn. Nepolapitelný je povedený a hodně dobrý film, který stojí za to vidět.

Hodnocení: 7,5/10

Doufám, že vám náš článek o filmu Nepolapitelný líbil a na film vyrazíte do kina, jelikož si zaslouží každého diváka.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures

-REKLAMA-

Dvanásty ročník Be2Can ponúkne pestrý sprievodný program: odborné úvody, inšpiratívne diskusie a osobnú účasť herečky Laeni Geiseler

0
Dvanásty ročník Be2Can ponúkne pestrý sprievodný program: odborné úvody, inšpiratívne diskusie a osobnú účasť herečky Laeni Geiseler
Zdroj: Film Europe

Filmová prehliadka Be2Can, za ktorou stojí distribučná spoločnosť Film Europe, prináša aj tento rok výber filmov z Berlinale, Benátok a Cannes. 12. ročník sa uskutoční od 15. do 22. októbra v 45 kinách v 37 mestách po celom Slovensku a uvedie 10 premiér a 2 reprízy. Festival otvorí film Matka, ktorý prináša demytizovaný obraz svätice Matky Terezy z Kalkaty. Jeho slávnostné uvedenie sa uskutoční 15. októbra v bratislavskom Cinema City Eurovea. Kino Film Europe v Pistoriho paláci v Bratislave sa opäť stane centrom festivalu, v ktorom sa uskutoční väčšina sprievodných podujatí.

Okrem dvanástich filmových titulov prinesie prehliadka aj pestrý sprievodný program. Už vo štvrtok 16. 10. o 18:30 v Kine Film Europe sa môžete tešiť na špeciálnu projekciu kultového anime Anjelské vajce, po ktorej bude nasledovať masterclass popularizátora japonskej popkultúry Martina Šugára. Ten priblíži tvorbu režiséra Mamorua Ošiiho a legendárneho výtvarníka Jošitaku Amana. Po štyridsiatich rokoch od svojho vzniku sa tento výnimočný film vracia na veľké plátna – v kompletne remastrovanej 4K verzii, ktorá ešte viac zvýrazňuje jeho magickú vizualitu, poetické obrazy a mrazivú atmosféru.

V piatok 17. 10. o 18:30 odporúčame v Kine Film Europe projekciu trpko-sladkej dramédie Frédérica Hambaleka Čo vie Marielle, po ktorej bude nasledovať diskusia so psychologičkou Lenkou Pavukovou Rušarovou a novinárkou Zuzanou Šifra Matuščákovou, známymi z podcastovej série Prítomie. Predstavte si situáciu, keď dieťa získa schopnosť čítať myšlienky svojich rodičov a odhalí všetky ich tajomstvá. Nemecká dramédia vás zavedie do zdanlivo dokonalej rodiny a ponúkne prekvapujúci pohľad na to, čo sa odohrá, keď padnú tabu a pravda vyjde na povrch.

Víkend plný filmu

V sobotu 18. 10. o 18:30 bude Kino Film Europe patriť masterclassu psychológa Michala Božíka, ktorý nadviaže na japonský klaustrofobický horor Exit 8 od oceňovaného japonského režiséra Genkiho Kawamuru. Čo ak sa realita začne opakovať – a človek si nie je istý, či vidí chybu v systéme, alebo v sebe? Michal Božík pozýva divákov na prednášku o tom, prečo nás filmy ako Exit 8 dokážu tak hlboko znepokojiť a čo vypovedajú o našej mysli v digitálnej ére. Spoločne sa pozrieme na to, ako mozog spracúva monotónnosť, prečo nás desia nepatričné detaily a ako si konštruujeme realitu. Prednáška prepája psychológiu vnímania, úzkosť z opakovania a fenomén digitálnych slučiek – s otázkou, ako z nich možno vystúpiť.

V nedeľu 19. 10. čakajú na divákov hneď dve sprievodné podujatia. Už o 14:30 sa v Kine Film Europe uskutoční lektorský úvod k filmu Riefenstahl, po ktorom bude nasledovať masterclass Roberta Kirchhoffa – filmového režiséra, scenáristu, producenta, kameramana a trojnásobného držiteľa ocenenia Slnko v sieti za dokumentárnu tvorbu. Ponorte sa do portrétu jednej z najkontroverznejších žien 20. storočia. Dokument Andresa Veiela ponúka fascinujúci pohľad na odkaz Leni Riefenstahl – filmárky, ktorá sa preslávila dielom Triumf vôle, ktorý je jedným z vrcholov nacistickej filmovej estetiky, a pritom neústupne odmietala priznať svoje prepojenie s režimom.

V ten istý deň, 19. 10. o 18:00, si diváci budú môcť vychutnať kultovú klasiku režiséra Kevina Smitha – provokatívnu náboženskú satiru Dogma, ktorá v čase svojho vzniku vzbudzovala kontroverzie už pred uvedením do kín. Proti jej distribúcii protestovali takmer všetky kresťanské cirkvi, hnutia a spoločenstvá. Po 25 rokoch sa film vracia na veľké plátna vo veľkom štýle – v remastrovanej 4K verzii. Pred projekciou prebehne krátky úvod filmového teoretika Juraja Malíčka, po nej bude nasledovať jeho diskusia s teológom Danielom Pastirčákom o náboženskom rozmere Dogmy.

Festival ponúkne jedinečnú možnosť

Jedinečná príležitosť vidieť špeciálnu projekciu filmu Čo vie Marielle za osobnej účasti jeho hlavnej predstaviteľky – talentovanej nemeckej herečky Laeni Geiseler, známej aj z filmu Pohľad do slnka, oceneného na MFF Cannes, či z druhej série Netflix seriálu The Empress, sa naskytne v pondelok 20. 10. o 18:30 v Kine Lumière. Po filme bude nasledovať Q&A, počas ktorého budú môcť diváci položiť herečke otázku a nahliadnuť do zákulisia natáčania.

Sprievodné podujatia uzavrie v stredu 22. 10. o 18:00 v Cinema City Eurovea porotcovský večer a Okrúhly stôl s Michalom Havranom. Pred projekciou filmu Matka od macedónskej režisérky Teony Strugar Mitevskej – neidealizovaný a provokatívny pohľad na život jednej z najznámejších náboženských osobností 20. storočia, Matky Terezy, v hlavnej úlohe s excelujúcou Noomi Rapace – sa uskutoční vyhlásenie tohtoročných víťazov Be2Can študentskou porotou z VŠMU a VŠVU. Po filme prebehne diskusia pri obľúbenom Okrúhlom stole s Michalom Havranom a jeho hosťami.

Všetky ďalšie informácie o filmovej prehliadke Be2Can nájdete na oficiálnej stránke be2can.sk.

-REKLAMA-

Zemřela Diane Keaton – Herečka, která nezářila jen v Kmotrovi

0
Kmotr
Zdroj: Paramount Pictures

Zemřela Diane Keaton (5. 1. 1946 – říjen 2025)

V roce 1978 získala Oscara za titulní roli ve filmu Annie Hallová, za celou její kariéru se jí následně podařilo získat další tři oscarové nominace (za filmy Rudí, Marvinův pokoj a Lepší pozdě nežli později). Zároveň získala celkem dva Zlaté glóby – jeden za Annie Hallovou, druhý za Lepší později nežli později.

Mezi její další výrazné role patřila například Kay Adams v trilogii Kmotr. Poprvé s Woodym Allenem spolupracovala na filmu Zahraj to znovu,Same z roku 1972, o rok později realizovali film Spáč z roku 1973. Následně spolu kromě Annie Hallové spolupracovali také na filmech Láska a smrt, Interiéry, Manhattan, Zlaté časy rádia Tajemná vražda na Manhattanu, celkově tak spolupracovali na 8 filmech.

Annie Hallová
Zdroj: United Artists

Výčet zajímavých rolí rodačky z Los Angeles tím nekončí. Objevila se také ve filmech Harry a Walter jedou do New Yorku, Hledání pana Goodbara, Střílejte na měsíc, Malá bubenice či Jiná láska, objevila se také v seriálu Mladý papež. Naposledy se ve filmu objevila v loňském roce, konkrétně ve filmech Letní tábor a Arthurova Whiskey. Za svůj život adoptovala dvě děti (syna a dceru), mezi její partnery patřili Woody Allen, Warren Beaty či Al Pacino. Za svou kariéru si také několikrát zkusila režii – chopila se konkrétně režie filmů Hrdinové mého dětství či Zavěste, prosím. Zemřela ve věku 79 let.

Ranní vstávání
Zdroj: Paramount Pictures

Ve fázi pre-produkce mají být celkem tři filmy s její účastí, vzhledem k faktu, že jejich natáčení ještě nezačalo, je tak dost pravděpodobné, že k posmrtnému uvedení nějakého z jejich filmů již nedojde. Bohatá herecká kariéra nicméně za herečkou zůstává i v případě, že nedojde k posmrtnému uvedení nějakého z jejich posledních děl.

  • Zdroj: People.com
  • Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures
-REKLAMA-

Wonder Man – Nový hrdina bude kráčet ve stopách Studia

0
Wonder Man
Zdroj: Marvel Studios

Seriál Wonder Man po mnoha odkladech míří na Disney+

Seriál Wonder Man měl dorazit již zhruba rok zpět, na Disney+ nicméně oficiálně odstartuje až 27. 1. 2026. Odklady seriálu pravděpodobně přispějí k tomu, že se bude Wonder Man považovat za vykrádačku seriálového hitu Studio, přičemž ovšem bude platit, že se na Wonder Manovi začalo pracovat dávno předtím, než se dalo čekat, že se ze seriálu  stane takový divácký hit, který si nakonec dojde i pro 13 cen Emmy.

Po vzoru komiksu bude Simon Williams v podání Yahii Abdula-Mateena II hercem, který začne toužit po tom, aby se stal tváří rebootu Wonder Mana, jeho oblíbeného filmu z dětství. Režie rebootu se stejně jako v případě filmu chopí filmař Von Kovak (Zlato Burić), v rámci snahy o získání role se poté Simon Williams spřátelí s Trevorem Slatterym v podání Bena Kingsleyho, kterého znají všichni, kdo viděli filmy Iron Man 3 a Shang-Chi a legenda o deseti prstenech. Za seriálem ostatně stojí Destin Daniel Cretton (zmiňovaný Shang-Chi, chytaný Spider-Man: Zbrusu nový den).

Wonder Man
Zdroj: Marvel Studios

Všechno napovídá tomu, že seriál bude výraznou meta záležitostí. Herec tu bude hrát herce, který se snaží získat superhrdinskou úlohu. A i vzhledem ke komiksům je pravděpodobné, že se koncept postaví na hlavu ještě minimálně jednou. Z Wonder Mana by se tak teoreticky mohl stát jeden z nejvýraznějších seriálů z dílny Marvel Studios. Zda to bude pravda, to se ukáže již koncem ledna 2026.

  • Zdroj titulního obrázku: Marvel Studios
-REKLAMA-

John Candy: I Like Me – Dokument o komediální ikoně (Recenze)

0
John Candy: I Like Me
Zdroj: Amazon Prime

John Candy zahájil svou kariéru v komediálním pořadu Second City Television, než se stal jedním z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších hvězd komediálních filmů, až do své smrti na infarkt v roce 1994. Film se opírá především o vzácné a nikdy předtím nepublikované archivní záběry, nevydané scény, soukromá domácí videa, zvukové komentáře a rozhovory poskytované přáteli a rodinou…

John Candy: I Like Me
Zdroj: Amazon Prime

Dokument ani nemá ambice veřejně vnímaný osobnost Johna Candyho nabourávat, jeho cíl tkví v tom utvrdit, že se jednalo o herce s neskutečnou energií, adekvátní dětinskou radostí a především hereckého kolegu, za kterého by mnozí zabíjeli. Film je ostatně kromě nejrůznějších domácích archívů a nepoužitých záběrů z jeho filmů bohatý také na výpovědi spousta jeho Candyho kolegů, kteří měli to štěstí s Candym za jeho života pracovat – Tom Hanks (otec režiséra), Steve Martin, Dan Aykroyd, Bill Murray, Catherine O’Hara či Macaulay Culkin. Každý z nich měl Candyho rád. Přesto to neznamenalo, že to měl Candy těžké.

Candy byl velký herec. Nejen rozsahem svého talentu, ale také fyzicky. Často se stávalo, že si z něj moderátoři utahovali kvůli jeho váze, občas to vedlo až k záchvatům. A navíc Candy věděl, že je pravděpodobně, že mu jeho váha může přivodit zdravotní problémy, především i kvůli rodinným predispozicím.  Otec Sidney zemřel ve věku 35 let, tedy v době, kdy bylo Candymu 5 let. Jednalo se o tragédii, která ho do velké míry formovala. Přesto to byl herec, který zvládl rozdávat úsměvy až do období své smrti. Vzhledem k tomu, že se ani tři dekády po jeho smrti neobjevily informace o jeho odvrácené stránce, vše nasvědčuje tomu, že si fanoušci Candyho tvorby herce zbytečně neidealizují. A dokument tak vykresluje Johna Candyho jako Johna Candyho.

Dokument o hodném člověku

John Candy: I Like Me
Zdroj: Amazon Prime

Bill Murray na začátku dokumentu prohlásí, že si přeje, aby vůbec šlo o Johnu Candym říct něco špatného (s jeho typickou nadsázkou), tvůrcům se navzdory tomu za celý dokument očividně nepodařilo na Candyho najít sebemenší špínu. Je tak nutné se smířit s tím, že je John Candy: I Like Me primárně dokumentem o hodném člověku. S takovým Vladimírem Menšíkem ho možná pojí fakt, že příliš nenaslouchal radám lékařům. A samozřejmě se mu občas nelíbily případy, kdy si moderátoři lacině utahovali z jeho fyziognomie. To jsou nicméně dvě jediné „šmouhy“, které jde za dokument zpozorovat. Jinak se v podstatě jedná o dokument o muži, kterého by bylo snadné označit za světce. A jehož optimismus mohl být někdy až nakažlivý.

Hanks jako režisér adekvátně využívá archivní záběry i rozhovory jako kulisy k vyprávění o zásadních etapách Candyho života/kariéry, dramaturgickou stránku poté potěší v tom ohledu, že se cestou Candyho kariéry vydává chronologicky. Candy byl velmi pokorný člověk, který věřil, že jde být slavný a přesto zůstat laskavý. I využívání archivních materiálů může vnímání Candyho jen utvrdit, především dokument snadno obhájí svou existenci. Koho jiného si ostatně také připomínat… nežli právě talenty, o které svět přišel až příliš brzy. A které nevyhnutelně v rámci chystaných filmů Spaceballs 2 či předělávky Letadel, vlaků, automobilů zanechají až příliš velký stín.

Dokument, který jasně plní svůj účel

John Candy: I Like Me
Zdroj: Amazon Prime

Je to dokument, který jasně plní svůj účel. Dokáže pobavit i dojmout, především i proto, jak se ukazuje, že stoupající sláva Candyho do jisté míry požírala. Zasáhla ho smrt nejen otce, ale i přítele Joshe Belushiho, který Candyho dostal do Saturday Night Live. A když už se Candy snažil výrazně zhubnout, nelíbilo se to jeho zástupcům, kteří chtěli, aby Candy zůstal veliký. Protože přesně takového Hollywood Candyho chtěl mít. Candy musel zůstat věrný komediální značce. V rámci té byl vnímán především jako rozverný tlouštík, nepřipadalo tak v úvahu, aby náhle zhubl desítky kilogramů. U Candyho nakonec převládlo emoční jedení, kdy tento mechanismus následně sehrál i stěžejní úlohu v jeho úmrtí.

Emoce ve finále snadno vyvolává i účast Candyho vdovy Rosemary a dvou potomků – Christopher Michael a Jennifer Anne. Právě osoby, ke kterým měl Candy nejblíže, jen utvrdí, že vnímání Candyho nebyla jen slušně budovaná image. Dá se snadno věřit tomu, že pokud mnozí měli před sledováním dokumentu Candyho rádi, po zhlédnutí dokumentu budou tuto komediální hvězdu vyloženě milovat. Je to dokument úmyslně realizovaný jako jedna velká pocta, těžko se poté vlastně dá věřit tomu, že šlo podobný dokument realizovat lépe. Je to dokument, který výrazně sází na sentiment, různorodé emoce vyvolává cíleně. Ale především funkčně. Srdcový projekt Hankse a Reynoldse nejspíše ani neměl šanci zklamat, potěší nicméně tím, jak uspokojivý jako jeden výrazný audiovizuální pomník nakonec je.

John Candy: I Like Me závěrem

John Candy: I Like Me je dokument, který přesně plní svůj účel – baví, dojímá a především uctívá odkaz jednoho z největších komiků své doby. Díky kombinaci archivních záběrů, rozhovorů s blízkými a kolegy a citlivého režijního vedení Colina Hankse vznikl audiovizuální pomník, který divákům připomíná nejen talent a humor Johna Candyho, ale i jeho lidskost a laskavost. Dokument sází na sentiment cíleně a funkčně, pro všechny fanoušky Candyho je jasnou nutností – po jeho zhlédnutí ho nelze než milovat ještě víc…

Verdikt: 8 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime
-REKLAMA-

Žena z kajuty č. 10 – Nová detektivka s Keirou Knightley (Recenze redakce)

0
Žena z kajuty č.10
Zdroj: Netflix

Vítejte všichni u našeho článku, kde si rozebereme nový film, který naleznete na streamovací platformě Netflix. Řeč bude o knižní adaptaci, která nese jméno Žena z kajuty č.10 . Hlavní roli ztvárnila Keira Knightley a film má premiéru 10.10. Pohodlně se usaďte a přečte si naše dojmy a názory na film Žena z kajuty č.10!!!

Recenze redakce na film Žena z kajuty č.10

Na své první plavbě na palubě luxusní jachty se novinářka Lo Blacklock (Keira Knightley) ocitá uprostřed noční můry. Měla napsat reportáž o exkluzivní cestě, ale místo toho se stane svědkyní toho, jak je pasažérka hozena přes palubu. Jenže když Lo volá o pomoc, narazí na nepochopitelné mlčení: nikdo z posádky ani cestujících nechybí, nikdo nic neviděl, nic se nestalo. Izolovaná na otevřeném moři a obklopená lidmi, kteří popírají její svědectví, musí Lo zjistit, co je pravda — dříve, než se sama stane další obětí. (text z ČSFD)

Marek Lízal

Byl jsem do tohoto filmu nalákán od mého kolegy z redakce, jestli bych mohl s ním udělat dojmy. Řekl jsem si, proč ne. Od filmu jsem nic nečekal, knižní předlohu jsem nečetl a trailer lákal na snímek, který nevypadal nejhůř. A musím říct, že tohle je další klasická, průměrná Netflixovka na kterou se brzo zapomene.

Největší problém u tohoto filmu je ten, že si nedává žádnou práci a všechno je průhledná skrz na skrz. Divákovi rychle dojde, co se bude dít dál. Film vás sice bude chtít znejistit jednotlivými vedlejšími postavami, ale moc se mu to nedaří. Chybí zde nějaká nápaditost a větší hravost se samotnou zápletkou. Má to slušné řemeslo a nebýt těch pár napjatých scén (finální třetina), tak půjde o hodně podprůměrnou podívanou.

Co mě také zamrzelo je ten těžce nevyužitý casting. Keira Knightley v hlavní roli se jediná snaží a má co hrát, ale to se nedá říct o ostatních. Guy Pearce vypadá, že tady ani nechtěl být, Hannah Waddingham krom pár momentů je zbytečná a u takové Kaya Scodelario jsem nepochopil její účast ve filmu. Jasně peníze nesmrdí a vždycky se hodí, ale Kaya zde nemá co hrát.

Žena z kajuty č. 10 je průměrná podívaná, která, kdyby byla v lepších rukách mohla být fajn žánrovkou, ale takhle je to jen neurážející film na večerní pohodu u televize, kdy se během sledování podíváte několikrát do telefonu, uklidíte si, vyperete, umyjete podlahu, zasportujete si, a vlastně o nic nepřijdete.

Hodnocení: 5/10

Žena
Zdroj: Netflix

Lenka Skříčilová

Hodnocení: 5/10

Žena
Zdroj: Netflix

Pavel Hrubeš

Průměrná a místy lehce podprůměrná detektivka na páteční večer, která neurazí, ale také na ní za pár dní zapomenete. Největší problém filmu je jeho příběh, jenž je generický, prokouknutelný a bez jakýkoliv inovace.

A tady je otázka, jestli za to může knižní předloha – knihu jsem nečetl, nebo samotný film. Tak jako tak, po příběhové stránce to není žádný zázrak a bohužel nás na filmu krom jednoho nebo dvou zvratů nic nepřekvapí. Je to velká škoda, protože jsem cítil, že by film mohl být zajímavější a o dost lepší, kdyby šel více do hloubky, pracoval s některými tématy nebo měl propracovanější charaktery. Mohli jsme dostat film, který mohl připomenout knížky/filmy jako od Agathy Christie.

Režisér Simon Stone po řemeslné stránce odvedl dobrou práci a dokáže vykouzlit několik opravdu nádherných záběrů. Stone docela dobře pracuje s atmosférou a napětím, a pár napínavých scén nám také daruje.

Keira Knightley je zde fajn, ale viděl jsem jí hrát lépe. Guy Pearce si přišel pro výplatu a je totálně znuděný. Hannah Waddigham má jednu fajn scénu. A taková Kaya Scodelario je zde jen pro okrasu. Jediný David Ajala se snaží. Film mě nijak zvláště neurazil, neštval a má opravdu krátkou stopáž. Kdyby byl delší, tak jdu s hodnocením velmi rychle dolů. Žena z kajuty č. 10 je obyčejná detektivka na jeden podzimní večer.

Hodnocení: 5/10

Doufám, že vám náš článek o filmu Žena z kajuty č. 10 líbil a podle našich názorů se rozhodnete jestli filmu dáte šanci nebo ne.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Fichtelberg – Historické české drama (Recenze)

0
Fichtelberg
Zdroj: Cinemart

Píše se rok 1547. Do osady Urbach v Jizerských horách přijíždí mladý rytíř Petr Pětipeský (Jan Dlouhý) z Chýš a Egenbergu. Vladyka Smiřický (Karel Dobrý) mu dal za úkol řídit zde stavbu kamenného mostu přes hlubokou propast, aby se tím otevřela cesta k očekávanému bohatství ukrytému v horách. Místní osadníci ale žijí v zajetí pověr a této stavby se bojí. Rytíř Petr si začíná uvědomovat, že za jejich strachem se skrývá skutečné nebezpečí. Když se pak v Urbachu stane hrozivá událost, při níž záhadně zmizí i dívka Alma (Viktória Jurištová), vydá se Petr odhalit pravdu a především najít svou ztracenou lásku.

V horách nečekaně narazí na záhadné cizince. Jsou to démoni, nebo lidé? V jejich skrytých dílnách u hory Fichtelberg dojde Petr až na hranu svých sil, aby zde poznal ukrytou skutečnost, opravdové přátelství a také to, že za vítězství je třeba zaplatit šrámy na srdci. Dobrodružný rodinný film Fichtelberg se odehrává na podkladu skutečných historických událostí, zobrazené obdivuhodné výrobní technologie našich předků tehdy opravdu existovaly. Tento napínavý dobrodružný příběh o Petru Pětipeském se tedy mohl klidně stát… 

Šimon Koudela je autorem několika krátkometrážních a dokumentárních televizních filmů, Fichtelberg je nicméně jeho celovečerní hranou prvotinou. Jako režisér a scenárista se opřel o nějaké ty historické základy, které se teoreticky mohly stát, film samotný má nicméně nežli k historickému dramatu  blíže k dobrodružné pohádce. Už proto, že je hlavním hrdinou sirotek, pro kterého je důležitá čest, kupředu ho ovšem žene především láska. Mělo by se tak jednat o ideální film pro celou rodinu, byť se tu občas vyskytují výlevy, které přeci jen nejsou vhodné pro ty vyloženě nejmenší diváky. Od historického filmu se poté očekávají nějaké řemeslné a výtvarné hodnoty, může ovšem Fichtelberg nabídnout něco i kromě nich?

Fichtelberg – Film, který nevypadá lacině

Fichtelberg
Zdroj: CinemArt

Byť se jedná o Koudelovu prvotinu, film nikdy nevypadá lacině. Působí filmově a jako takový ten typ filmu, který by výrazně trčel v případě mezi ostatními televizní filmy v případě, že by se jednalo o televizní film. Jedná se o film, který zaujme výpravou, prací s kamerou, kostýmy a celkovou výtvarnou stránkou. Na film se krásně kouká, nikdy nepůsobí lacině.

Ústřední hrdina v podání Jana Dlouhého, který mnohým nebude Petra Máchala evokovat náhodou, je poměrně sympatický, především i díky tomu, že Dlouhý projevuje herecký talent a dokazuje, že není jedním z těch potomků známých rodičů, které bude snadné obviňovat z forem nepotismu. Dlouhý je ve finále také nejvýraznější člen hereckého obsazení, byť je možné ve vedlejších rolích zaznamenat poměrně známé tváře, žádné z ostatních postav se nedaří tolik vyniknout.

Dobrodružný film bez napětí

Fichtelberg
Zdroj: CinemArt

Jak mohl napovědět samotný trailer, vypravěčem příběhu je sám Petr Pětipenský, kterého v jeho mládí ztvárňuje Dlouhý. V pokročilém věku konkrétně již slepý Petr v podání Albína Medúze retrospektivně vypráví svůj příběh. A je to velmi zvláštní dramaturgická volba. Starší Petr totiž v podstatě popisuje vše, co může divák zaregistrovat a mluvené slovo je tak do velké míry zbytečné. A navíc díky ní nemůže Fichtelberg nikdy vyloženě fungovat jako napínavý dobrodružný film, kdy by bylo možné se o osudy hlavního hrdiny obávat. A obavy o hlavního hrdinu přeci jen k dobrodružnému žánru tak nějak patří. Bez nich je takový průměrný dobrodružný film tak trochu prázdný.

Ústřední rytíř má při svém dobrodružství především dospět/dozrát, film poté nezvládne vyloženě uspávat především i díky faktu, že se občas objevují animované pasáže. Hlavní hrdina v hodinu a půl dlouhém filmu postupně bojuje nejen se sebou samým, ale také nevyzpytatelným prostředím, pohádku poté jeho dobrodružství evokuje i přítomností stereotypních mentorů či protivníků. A přitom všem padají i vulgární slova (nejen v češtině),  vyskytují se tam malby nahých žen a dojde dokonce i na diskuzi, která až nebezpečně evokuje prvopočátky incelství v 16. století. Ano, Fichtelberg není nikdy tak drsný jako třeba Indiana Jones a Chrám zkázy, přesto by mělo být opatrné označovat ho za rodinný dobrodružný film pro celou rodinu.

Fichtelberg toho chce pokrýt dost, ale…

Fichtelberg
Zdroj: CinemArt

Svou roli ve filmu sehrávají i obyvatelé osady Urbach, kteří se vůči Pětipeskému od počátku chovají nepřátelsky. A vyústí to i v momenty, kdy jde mladému rytíři doslova o život. Kdyby někdo chtěl, námět by šlo klidně pojmout jako horor, cosi jako mix středověkých verzí filmů Texaský masakr motorovou pilou a Strašáci. Pořád je to nicméně primárně dobrodružný film, pohádkový podtext poté podtrhuje fakt, že dost věcí nedává v průběhu tak úplně smysl. Moc nesejde na tom, zda je Pětipeský během své výpravy zraněn, koho může během ní potkat, ve finále je nadbytečné i užívání flashbacků.

Postupně film navíc zahazuje atmosféru, kterou se mu daří docela výraznou část jeho času budovat, protože atmosféra lesů, které mohou skrývat lecjaká tajemství, v samotném základu funguje. Jenže následně se Koudela rozhodne doplnit vyprávění o nějaký ten historický kontext (je to pořád především dokumentarista),  které organický základ ještě více nabourávají. Zhruba podobně jako zmiňovaná sázka na vypravěče, který může ztělesňovat zpochybnění inteligence diváka a narušení klasického pravidla Show, don’t tell (Ukázat, neříkat!).

Fichtelberg se musí ocenit, propadnout mu ovšem nejde

Fichtelberg
Zdroj: CinemArt

Fichtelberg stojí na slušných základech, právě kvůli ním je možné film ocenit, propadnout mu přesto nejde. V oblasti výtvarné a vizuální stránky se jedná o výrazný český film, který dokazuje, že v Čechách může poměrně snadno vzniknout podobný film způsobem, kdy následně nepůsobí vyloženě směšně. Je to ten typ českého filmu, který nevzniká každý den, podobných (alespoň menších) experimentů není v rámci tuzemské tvorby nikdy dost.

Na druhou stranu je škoda, že i když je cesta Koudely očividně dlážděna šlechetnými úmysly, největší problémem filmu je nakonec scénář/vyprávění/příliš velké rozkročení mezi několika žánry a styly. Je hezké, že film nepůsobí lacině, na druhou stranu je nevyvážený pokus o rodinný film a pořád do velké míry středověké drama (docela snadno se najdou styčné plochy i s Hrou o trůny) nešikovný, především v momentech, kdy Koudela nejspíše zapomene na to, že historický film skutečně nemusí nutně poučovat, v případě jeho Fichtelberga tedy určitě ne. Je to slušný film, který má za pár měsíců šanci posbírat hned několik nominací na Českého lva v technických kategoriích, přesně tam nicméně nejspíše hranice jeho odkazu také skončí.

Fichtelberg závěrem

Fichtelberg je film, který stojí na slušných základech a dokazuje, že i v české kinematografii může vzniknout vizuálně působivý a nápaditý projekt. Hraný celovečerní debut Šimona Koudely nikdy nepůsobí lacině a zaujme kostýmy, kamerou i celkovou výpravou. Přesto největším problémem zůstává scénář a vyprávění – přílišné rozkročení mezi žánry a styly a velmi diskutabilní dramatické volby. Fichtelberg je slušným počinem, který je možné ocenit a který má na nadcházejících Českých lvech šanci na nominace v technických kategoriích, jako celkový zážitek nicméně nedosahuje plného potenciálu, který může na první pohled jeho ambiciózní vizuální a výtvarná stránka přislíbit…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: CinemArt
-REKLAMA-