Líbánky – Minimalistické drama o ruské invazi (Recenze)

Autor

-

18. novembra 2025

23. února 2022, předměstí Kyjeva. Taras (Roman Luckij) a Olja (Ira Nirsha) tráví první noc ve svém novém bytě. Ráno je však probudí výbuchy. Novomanželé nestihnou utéct a v jejich paneláku si zřídí štáb ruští okupanti. Byt se stává pastí bez elektřiny, vody a mobilního signálu. Pět následujících dnů ze vztahu Tarase a Olji vyprchá vše zbytečné a zůstane pouze pravda o nich samotných a skutečné blízkosti dvou lidí…

Celou Ukrajinu nevyhnutelně poznamenala ruská invaze na Ukrajině, není proto moc těžké se divit tomu, že se jedná o téma, kterému se ve svých filmových projektech věnuje výrazný počet ukrajinských filmařů. Výjimkou nejsou ani Líbánky od režisérky, scenáristky a střihačky Zhanny Ozirny. Její celovečerní debut začíná 23. února 2022, do konce února poté zaznamenává to, jak jeden čerstvý ukrajinský manželský pár vnímá okupaci, která se odehrává za zdmi jejich bytu. Film Ozirny se většinu času odehrává v jednom jediném bytě a komorním zpracováním snadno evokuje námět, který by šlo snadno zpracovat do podoby divadelní adaptace. Je to nicméně zároveň slušná ukázka toho, že v minimalismu často tkví nedoceněná síla.

Líbánky – Minimalisticky vyprávěné ukrajinské drama

Oficiálně jsou Líbánky označované jako drama, poměrně blízko ovšem především díky stupňujícímu napětí mají také k psychologickému hororu či romantickému thrilleru. Jedná se poté o ten typ filmu, u kterého příliš nezáleží na jeho ději, spíše na atmosféře, kterou zvládá vyvolávat. Především i díky faktu, že Líbánky nejsou fabulací a jsou založené na skutečné okupaci, která započala před pouhými 3 roky. Nevyhnutelně se jedná o film, se kterým bude soucítit především ukrajinské publikum, pohrdat jím naopak budou všichni, kteří nesnesou byť sebemenší negativní vyjádření vůči Rusku. Politický kontext je u tohoto filmu nepřekvapivě jasně daný, je tak individuálně na každém, jak velký dopad na něj Líbánky zapůsobí. Potenciál na zanechání emocionální stopy ovšem mají slušný.

Ústřední novomanželé se stávají uvězněnými bez elektřiny, vody a signálu; uvěznění v jejich bytě je také vede k otázkám nad tím, zda Ukrajina mimo zdi jejich bytu vlastně nadále existuje. Právě potenciálně blížící se konfrontace se smrtí je poté vede k existenciálním debatám, zároveň ovšem dvojice neztrácí naději a doufá, že budoucí dny má před sebou. Pro Ozirnu byly inspirací podobné skutečné příběhy, v zájmu autenticity se poté film natáčel na skutečné Ukrajině v průběhu války. Film poté začíná zdánlivým nejlepším obdobím pro novomanželé (označení za Tarzana a Jane), aby náhlá válečná situace jejich iluze rozbořila.

Klaustrofobická podívaná

Film se skutečně 98 % odehrává v jednom bytě, v rámci filmu tak film pracuje s větší a větší klaustrofobií. Je to film o lásce, která dvě ústřední postavy drží nad vodou, zároveň se ovšem pořád postavy pohybují v prostoru, které je nebezpečné. Musejí být naprosto ticho, sebemenší přešlap je může stát život. Je to sonda do života dvou obyčejných lidí, kteří se prostě snaží přežít, a i když se snaží, nic jim nezaručuje, že se musejí dožít následujícího dne.

Pro ústřední pár se byt stává jejich dočasným novým světem, dá se poté tak nějak odhadnout, jak přesně se bude děj uhýbat. Jeho minimalismus se ovšem za pochodu projevuje v nejednom ohledu skutečně silně, především i v momentech, kdy dokáže vyskytnout mrazivé momenty v částech, kdy je divák nevidí – buďto se dějí za dveřmi, nebo jsou divákovi popsané skrze dialogy. Díky délce 84 minut film naštěstí ani na moment neztrácí čas, postupně se stává intenzivnějším a intenzivnějším.

Konfrontace vnějšího a vnitřního světa

Vnější svět nevyhnutelně nabourává vnitřní svět manželů. Ten je nosně vykreslen i díky působivým výkonům ústřední herecké dvojice Romana Luckije a Iry Nirshy. O jejich postavách (rodinné zázemí, zaměstnání…) se divák něco dozví, nedá se ovšem říct, že by to bylo zásadní. Příběh Tarase a Oljy má přeci jen mít výpovědní hodnotu v tom, že nereflektuje ojedinělý případ. Smysl ovšem nakonec má i úloha novomanželů, především i v rámci snahy o vykreslení lásky v extrémních podmínkách. V průběhu je vše podtrženo důležitou a naštěstí neodbytou prací se zvukem.

To, že je příběh svým měřítkem i zpracováním komorní, neznamená, že nemůže mít přesah. Líbánky jde s jistotou označit za důležitý film. Tvůrci často točí výpovědi o světě kolem sebe a jeho vnímání, Líbánky od Ozirny poté dokáží obstát jako emocionální výpověď o přetrvávajících těžkých časech pro Ukrajinu. Především ovšem emociální odpovědí poměrně osobitou. Především i zdůrazněním toho, že láska a pod ní spadající intimita nevyprchá v moment, kdy jde člověku doslova o život. Film díky tomu dokáže zdůraznit hloubku propojení mezi dvěma hlavními postavami. A to například i v momentech, kdy si Taras nebere servítky se svým otcem. Film začíná jasně vyobrazenou vášní, kterou postupně nezničí ani ruští okupanti, kteří prozatím místo páru trýzní jejich sousedy.

Důležitý film nejen v kontextu dnešní Ukrajiny

Přestože je film svým prostorem omezený, Ozirna využívá prostory bytu, aby zdůraznila nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž, kterou dvojice prožívá. Každý krok, každý zvuk se stává potenciálně osudným, je poté nutná dávka strategického rozhodování. Tento tlak posiluje nejen napětí, ale i emocionální hloubku vztahu ústřední dvojice. V podání Ozirny je láska a vzájemná blízkost i praktickým nástrojem přežití. I drobná gesta vytvářejí dynamiku, která přibližuje divákovi reálný tlak a zároveň důraz na propojení lidí v krizové situaci. Každý moment něžnosti či každý dotek má význam, protože může být teoreticky také tím posledním.

Ozirna přitom ponechává prostor i pro jemné momenty absurdity či humoru, které udržují lidskost postav a dávají filmu vrstvu realismu, díky níž se napětí stává ještě intenzivnější. Líbánky díky tomu nejsou jen příběhem o válce – jsou příběhem o tom, jak se lidské vztahy a intimita vyvíjejí a přizpůsobují extrémním okolnostem, aniž by ztratily autenticitu. Snadno se tak jedná o důležitý film, přitom nejen v kontextu aktuální situace na Ukrajině.

Líbánky závěrem

Líbánky Zhanny Ozirny jsou důležitým a silným filmem, který ukazuje, že v minimalismu a komorním pojetí tkví velká síla. Přestože se děj odehrává téměř výhradně v jednom bytě, dokáže snímek vystihnout napětí a emocionální hloubku života během okupace. Film přináší autentický pohled na lásku, intimitu a přežití v extrémních podmínkách, a to nejen jako příběh konkrétního páru, ale i jako výpověď o současné situaci na Ukrajině. Ozirna ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích zůstává lidskost, vztahy a naděje zachovány. Právě to činí Líbánky dostatečně výrazným počinem nejen v kontextu ukrajinské kinematografie…

Verdikt: 7,5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Kinovarta

-REKLAMA-

Neporazitelní – České drama o para hokeji (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

18. novembra 2025

0

Majitel úspěšné reklamní agentury Petr Fišer (Hynek Čermák), který nezná slovo „nemožné“, věří, že má plán, jak zachránit svou rodinu. Podivínský trenér Robert „Bob“ Krulich (Ivan Trojan) ukončil kariéru, protože „jeho svět“ je na pokraji zániku. Nadějný sportovec Radim Musil (Tomáš Havlínek) je při obraně napadeného muže pobodán útočníky. Inspirativní film o plnění snů a využití druhých šancí, které nám život nabízí, se odehrává na pozadí výjimečné světové události a ukazuje, že s nadhledem a humorem se dá vyhrát jakákoli životní bitva…

V dobách, kdy byl Zdeněk Troška ještě aktivním filmařem, měl rodák z Hoštic spousty odpůrců, ale také spousty fanoušků. Sám Troška nejednou zmínil, že ho mnozí jeho fanoušci chválili za to, že jsou jeho filmy „správně české“; ocenili na nich tak, že se Troška ve své tvorbě víceméně vyhýbá amerikanismům a že se ani v postsocialistickém období nesnažil přiblížit americkým blockbusterům. Jako přesný opak poté může působit nejnovější film Neporazitelní. Málokterý český film si totiž za poslední dobu tak snadno říkal o zahraniční předělávku. I když by nejspíše jako v případě české verze dánského Chlastu bylo diskutabilní, zda má jakákoliv předělávka vlastně smysl.

Režisér Dan Pánek má očividně k hokeji blízko, poměrně vypovídající může být už název jeho předchozího filmu Děti Nagana. Jeho novinka s názvem Neporazitelní tentokrát pojednává o para hokeji – obdobě ledního hokeje, která je určena pro hráče s handicapy. Film od samotného počátku upozorňuje na fakt, že je inspirován skutečnými událostmi, konkrétně Mistrovstvím světa v para hokeji, které proběhlo v roce 2019 v Ostravě. To nejzásadnější ovšem je, že Neporazitelní vyvolávají pocit, že se snaží přiblížit hollywoodským bijákům, konkrétně takovým, které si vybírají palčivá témata a často poté pokukují po nějakém uznání na prestižních cenách. Těmto filmům je poté často vyčítáno, že jsou sázkou na jistotu. Je to ovšem zrovna u Neporazitelných nutně špatně?

Neporazitelní budou patřit mezi nejvýraznější české filmy roku

Je nutné si pro začátek uvědomit, že sám film uvádí, že je pouze „inspirován skutečnými událostmi.“ To znamená, že se scénář Pánka a Martina Beinhauera nikdy nezavazuje k tomu, že musí divákům nutně do nejmenšího detailu rekonstruovat postupný průběh událostí z roku 2019. Stačí si tak například jenom ověřit, jak přesně ve skutečnosti probíhalo tehdejší mistrovství a jak přesně si na něm český tým vedl. Neporazitelní tak často spoléhají na dramatizaci skutečných událostí, kdy díky nim může například ve finále být v sázce něco většího. Ve skutečnosti ovšem ani ve filmu, ani v rámci reálných událostí dvakrát nezáleží na tom, zda čeští para hokejisti skončili v roce 2019 bramboroví, stříbrní či zlatí.

Sporty jako para hokej umožňují lidem po úrazu či s vrozeným postižením vrátit se aktivně do života; jedná se o druhou šanci pro ty, kteří si mohli myslet, že jim ztráta důležitých končetin zavřela dveře od sportu nadobro. Film ovšem poukazuje na to, že minimálně okolo roku 2019 nebylo povědomí o para hokeji zase tak výrazné. A přesto se podnikatel Petr Fišer v podání Hynka Čermáka rozhodne z osobních důvodů podpořit paralympijský tým pod vedením trenéra Roberta Krulicha v podání Ivana Trojana. V montáži, která evokuje ty z heist filmů, Krulich představí Fišerovi klíčové postavy svého týmu; jeho nejvýraznější tváří se poté stane třetí hlavní postava Radima v podání Tomáše Havlínka. Právě Radim je jedním ze sportovců, který kvůli otravě krví přišel o nohu; skrze tři stěžejní postavy by se měl nejspíše primárně rozvíjet silný příběh s nosným poselstvím. Je to ovšem složitější.

Neporazitelní jsou sázkou na jistotu, nejde je však za to nenávidět

Je velmi pravděpodobné, že pokud kdokoliv zkusí ChatGPT poprosit o napsání scénáře k dramatu o para hokejistech, jedna z variant, kterou vytvoří, bude minimálně velmi evokovat scénář k Neporazitelným. Především pokud uživatel napíše konkrétní požadavky – jak moc má scénář evokovat podobné sportovní filmy nejen o hokeji, kudy přesně má jít po emocích, jaký typ vedlejších postav by měl výsledek obsahovat. Neporazitelní jsou v tomto ohledu jednoduše až příliš velkou sázkou na jistotu, u které nejspíše bude většina diváků už zhruba po první třetině vědět směr, kterým se vydá zbytek filmu. Zároveň to Neporazitelní ovšem za pochodu nedělají vůbec špatně, protože Pánek očividně ovládá řemeslo a minimálně blbnutí na ledě dokáže realizovat tak akorát audiovizuálně výrazně, jak nejspíše blbnutí na ledě zajímavě vůbec audiovizuálně zpracovat jde. Z Neporazitelných se tak sice stává brutální jistota, zároveň ne taková, kterou by za to šlo nenávidět.

Poměrně rychle se ukáže, že problémem filmu je výrazný počet postav. Postav, kteří sice ztvárňují dobří herci, a kdy následně většina z nich dokáže i na malém prostoru předvést nějakou tu svou „minutku“ slávy, přesto je postav pořád moc a spousta z nich tak logicky nedostává ten nejvýraznější prostor. Zápletku filmu ostatně rozjede komplikovaný vztah Čermákova Fišera s jeho manželkou Danou v podání Lenky Vlasákové a synem Patrikem v podání Jana Dlouhého.

Je to fakt, že je Patrik upoutaný na invalidní vozík, který Fišera dostane k para hokeji; i proto je podivné, že Patrik jako postava hraje v příběhu v podstatě až druhé housle. Celkově se poté ukazuje, že postavy jsou komplexní jenom tak, jak to je v do velké míry vděčné podívané pro celou rodinu. A pokud se snad někdo těší na film kvůli účasti Jirky Lábuse či Ladislava Hampla, zrovna jejich postavy v rámci prostoru berou za tu kratší sirku.

Citlivé téma může mnohým u Neporazitelných stačit

Filmu se minimálně nedaří vypadat lacině. Naopak působí, že za ním stojí obrovský kus práce, především v momentech, kdy dojde na mistrovství, a pravou atmosféru doplněnou autenticky působícím Robertem Zárubou nejspíše pocítí i mnozí, kterým hokej za normálních okolností nic neříká ani při těch nejdůležitějších zápasech české reprezentace. Stejně tak mnozí z principu ocení realizaci sportovního filmu o těch, kteří jsou i v současnosti pořád poněkud přehlížení, přitom se svou kuráží minimálně vyrovnají „obyčejným“ sportovcům. Je poté jen na každém, zda to film v očích některých diváků chvílemi nepřehání s patosem.

Diváci podobných lokálních i zahraničních filmů si tak mohou odškrtávat srdcervoucí proslovy, dramatické momenty, drobné emocionální nuance mezi postavami či vyloženě emocionálně vygradované pasáže. I v tomto ohledu platí, že vše z toho film zvládá poměrně dobře. A přesto se nikdy nedá zbavit pocitu, že se jen snaží za každou cenu držet zajeté formule; způsobem, kterým jí zásadně nepoškodí, zároveň nepřidá nic navíc. Když se objeví náznak potenciálně komplexního romantického trojúhelníku, nic moc z toho vlastně nevzejde. Jak se nějak nastíní komplexní zázemí trenéra Krulicha, divákovi nakonec zbude jen tápaní. A když se poté vyvíjejí nějaké další možné konflikty, svým způsobem se vždy vyřeší v podstatě šalamounsky.

Neporazitelní jsou v nejednom ohledu zajímavým filmem

Následně je tu také obsazení německého herce Tila Schweigera s (chtě nechtě) výrazným německým přízvukem do role trenéra americké reprezentace Dana. Má se to brát seriózně? Má to být recese? A nebo Schweiger musel na poslední chvíli zaskočit za původní volbu, která nakonec neměla čas? Těžko říct, která z možností je vlastně zábavnější. Netýká se to poté jen Schweigera, ale i spousty momentů, které vyvolávají podivné otázky. Neporazitelní se chtějí brát primárně vážně, přeci jen v nich ovšem figuruje humor. Často je poté otázkou, zda se mají některé momenty brát s nadsázkou, či je ideálnější brát je seriózně. Celý film se ovšem očividně odehrává ve svém specifickém světě, který nevyhnutelně evokuje hollywoodskou pohádku. I když tvůrci v obměnách oproti skutečnému mistrovství z roku 2019 skutečně nezacházejí až příliš daleko, chvílemi Neporazitelní vlastně překvapivě evokují třeba Orla Eddieho. A více či méně také Le Mans ’66, Moneyball či (nepřekvapivě?) Hokejový zázrak.

Kamera Jana Baseta Střítežského je chvílemi poměrně hravá (odrazy v brýlích a podobné větší či menší vizuální projevy), stejně tak potěší, že se především v momentech na ledě snaží být dynamická a nespoléhá na statičnost. Bylo by přehnané Neporazitelné označovat za vizuálně nejvýraznější český film roku; řemeslo tam ovšem vidět je. Škoda je tak skutečně spíše scénáře, který trpí nejenom nepříliš schopným pracováním s obsáhlým počtem výrazných postav, ale také očividně občas bojuje s tím, aby dokázal schopně příběhu dodat nějaké dramatické momenty. Když tak například dochází ke konfliktům v týmu či mezi vedením, tyhle drobné epizodky sice nějak ovlivňují dynamiku postav a další podzápletky, většinou to ovšem skutečně působí dojmem, že se někdo snaží dramatickému příběhu dodávat emoce navíc. A přitom to vůbec není třeba.

Řemeslně zvládnutý film

Neporazitelní jsou řemeslně zvládnutý film. Jde o pohodovou, dobře míněnou jistotu, u které divák víceméně předem tuší, co dostane – a to mu někdy může stačit, jindy ho to naopak nejspíše může mírně zklamat. Nezpochybnitelná síla filmu ovšem do velké míry tkví v tom, že působí jako film, který ví, co chce být – dle všech indicií především inspirativní a zároveň zábavný film. Na vyložený průlom to nestačí, těžko ovšem říci, zda vůbec v tomto ohledu byly takové ambice v jakémkoliv bodě realizace na místě.

Ondřej Malý zde v menší roli ztvárňuje ředitele arény v Ostravě, kde se ústřední mistrovství odehrává; sám se v jednom momentě pousmívá nad faktem, že plná hala tleská lidem bez nohou. Pokud Neporazitelní alespoň způsobí to, že mnozí začnou mít větší povědomí o sportovcích, kteří se i bez scházejících končetin minimálně svou kuráží vyrovnají zdravým sportovcům, má díky tomu alespoň minimální nádech osvětové reklamy, který lze ocenit. Filmu se v součtu minimálně přeje úspěch poměrně snadno, protože minimálně ambice tvůrcům nechybí. Pro jistotu se ovšem nejspíše vyplatí nemít od Neporazitelných ty největší očekávání. O to mile překvapenější alespoň následně budou moci být ti, kterým film sedne více, nežli těm, kteří budou z filmu odcházet méně spokojeni.

Neporazitelní závěrem

Neporazitelní jsou filmem, který v sobě kombinuje řemeslnou jistotu, inspirativní příběh a zábavnou dynamiku. I přes určité slabiny scénáře a přemíru postav dokáže divákovi nabídnout silný emocionální zážitek a přiblížit svět para hokeje širšímu publiku. Film působí profesionálně a upřímně, přičemž jeho nejsilnější stránkou je schopnost zprostředkovat odvahu, kuráž a odhodlání lidí, kteří se navzdory handicapu nevzdávají. Díky tomu má Neporazitelní i lehký nádech osvětové reklamy, který může inspirovat a informovat. Nejde o zásadní film, ale o slušně mířenou, seriózně pojatou a očividně srdcem natočenou podívanou, která divákovi nejspíše nabídne přesně to, co od podobného filmu očekává…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Falcon

-REKLAMA-

Tee Yai: Zrozen ke zločinu: Život a smrt legendy (Recenze)

Autor

Lenka Skříčilová

-

17. novembra 2025

0

Tee Yai: Zrozen ke zločinu — Zdroj: Netflix

Na Netflix dorazil nový film zpracovávající nejdůležitější část života zločince Tee Yaie. Povedla se verze pro rok 2025, která na to jde trochu jinak, než by jste od klasického vyprávění o podobném člověku nejspíš očekávali? Víc v recenzi filmu Tee Yai: Zrozen ke zločinu.

Pár nutných slov úvodem…

Tee Yai je kriminální postava, která má kolem sebe hodně tajemna kvůli dochování málo informací z minulosti do současnosti. Stejně tak i kolem tajemna kvůli důvodům, proč zvládl se svojí partou tolik let páchat trestnou činnost a zároveň unikat před policií. Možná proto je jako člověk fascinující i po tolika letech a bylo o něm natočeno již několik filmů. Ten poslední z roku 2025 má podle slov režiséra trochu speciální přístup ke zpracovanému námětu:

„Tee Yai: Zrozen ke zločinu je příběhem psance z minulosti, jehož příběh jsme slyšeli už nesčetněkrát. Tentokrát vám ale chci představit jiný úhel pohledu, o kterém se dosud nemluvilo. Říkalo se, že jeho četné útěky byly způsobeny magií, ale já věřím, že mu pomáhali blízcí spojenci nebo důvěryhodní přátelé, kteří pomáhali v pozadí a společně překonávali překážky, aby pokaždé přežili. Prostě věřím, že velký psanec jako Tee Yai nešel touto cestou sám. Toto je nová perspektiva, kterou chci divákům ukázat.“ (Aui Nonzee Nimibutr)

Proto ona otázka je na místě i v případě, pokud je pro vás postava Tee Yaie úplně neznámým pojmem. Možná na to nebude tak úplně snadná odpověď. Protože tenhle film vážně zvolil trochu jinou cestu než by jste očekávali. Jak se tedy povedla verze pro rok 2025?

Když umíte jenom dvě věci: krást a být dobrý přítel…

Převážná část děje se soustředí na události po zatčení Tee Yaie a jeho nejbližšího parťáka a poté, co během převozu utekli. Jako kouzlem, s dovětkem „jak přeci jinak“. Což je zároveň doba, kdy už policie ztrácí nervy a stanoví si cíl, že Tee Yaie a jeho bandu do měsíce dopadnou. Přeci jen, samotný Tee Yai se nikde schovává a dál páchá trestnou činnost. Zatímco mu je odhodlaná policie v patách. Ale není to jenom z důvodů, že je Tee Yai tak plný sebevědomí. Vlastně dost děje se točí kolem toho, že jste možná zločinec, ale to neznamená, že jste špatný přítel a nechal by jste své nejbližší v průšvihu. Takže zatímco je vám policie v patách, vám zbývá nejenom to, aby jste je setřásli ze své stopy, ale aby se všechno ještě zvládlo vyřešit.

A protože jsme v osmdesátých letech, dostat někoho například ze zadržovací cely na policejní stanici je poměrně snadnější, pokud vám nevadí někoho během procesu zabít. Na druhou stranu, vaše vystopování je náročnější. O to víc pracuje právě onen lidský faktor. Zradil by nejbližší? Co by musel dostat nabídnuto, aby na to kývnul? A na druhé straně policie, která si vlastně může dělat cokoliv, pokud to bude znamenat, že na konci nebudou vypadat jako blbci. Pokud vás během sledování napadne hned několik věcí, jedna z nich bude určitě, že možná byl Tee Yai tak dlouho nepolapitelný z důvodu, že pokud potřeboval pomoc, lidé věděli, že za to budou z jeho strany vhodně oceněni. Ale ten nejdůležitější je stále to, že Tee Yai byl především odhodlaný přítel, který by udělal všechno, aby pomohl. Možná proto o to víc dává smysl, proč film vypadá právě takhle.

Je Tee Yai pouze hybatelem příběhu nebo jeho hlavní postavu?

Abych správně vysvětlila, o co jde. Tenhle film je především o tom, jak se samotné činy Tee Yaie odráží na ostatních postavách. Všechno je sice jeho příběh, ale zároveň jde víc o příběhy ostatních lidí, kteří s ním přijdou do kontaktu a jaký na ně má vliv. Přeci jen, jak už jsem psala, Tee Yai je postava zahalená tajemstvím a mlhou neznáma. Kdy jediné tři věci, které o něm známé a potvrzené byly: polodlouhé vlasy, na očích vždy letecké brýle a víra v sílu amuletů. A pokud vám jde o jiný přístup k vyprávění, tohle je správná a originální cesta.

Od policisty, kterému dochází, že musí Tee Yaia najít za každou cenu a využít každé metody, i té která se neshoduje s tím, jak by měla policie pracovat. A je jedno, že jsou divoké osmdesátky, které probíhají podobně jako v dost dalších zemích v té době. Zároveň i pohledem nejbližších přátel, kdy někdo z nich chce dokázat, že na to má; i někdo, kdo by udělat cokoliv pro záchranu svojí lásky. Stejně jako někdo, kdo je tajný zrádný žolík ve hře přesně tak, jak očekáváte. Tím chci říct, že vy moc dobře víte, kdo z nich hraje jakou roli, ale vlastně na tom nezáleží. Jde čistě o to, aby jste se do tohohle příběhu, který je vám dvě hodiny vyprávěný, ponořili a napojili se na postavy v něm. A to se filmu povedlo.

Herecký i vizuální koncert všech zúčastněných…

Tee Yai: Zrozen ke zločinu je navíc opravdu dobře natočený film, který obsahuje hodně záběrů, které jsou prostě krásná a dokonalá pastva pro oči. Se skvěle natočenými akčními sekvencemi, které jsou přehledné, dávají smysl a působí reálně. Stejně i všechny momenty, kdy se používá samotná „magie“ a všechno působí tak reálně, že tomu chcete uvěřit úplně stejně jako i někteří z policistů. Zároveň snímek ani na minutu nezpomalí ve svém tempu a přinutí vás, aby vám na skoro všech postavách záleželo. I do jejich trpkého konce. Ano, závěrečných pár minut, kdy už věříte, že alespoň něco by mohlo dopadnout dobře, vás emočně zlomí. Protože tohle není pohádka. Tohle je svět zločinu na jedné straně a policie, která se s ničím opravdu nemazlila, na straně druhé. A ohledně toho, že vám bude záležet skoro na všech postavách…

Kromě samotného Tee Yaie, který si vystačí celou pouze (z výše vypsaných důvodů) s tím být dobrý a věrný přítel, což Apo Nattawin Wattanagitiphat ztvárnil věrohodně. Jenom právě proto vás konec jeho příběhu samotného nemůže zasáhnout. To až všechny následky oné události. Apo pro mě začíná být jako herec stále oblíbenější. Už jenom proto, že mu letošní rok opravdu dopřál ohledně hned dvou originálních projektů (druhým je seriál Shine, který sice není pro masové publikum, ale ukázal, že i podobné věci není na škodu točit). Tee Yai: Zrozen ke zločinu je kompletní filmový balíček dobře obsazeného filmu, funkčního příběhu, který se zároveň nesnaží o adoraci zločince. Přeci jen, nevědět, že je film podle skutečných událostí, tak je snímek prostě jenom další fajn naháněčkou zloděje, kterých jsme už viděli hodně. Ale tentokrát natočené z trochu jiného úhlu pohledu.

Stojí film Tee Yai: Zrozen ke zločinu za vaší pozornost?

Tee Yai: Zrozen ke zločinu je povedený film, pokud vám nevadí, že na konci filmu budete o tomhle legendárním zločinci vědět úplně to stejné jako na začátku. Tenhle film se nesnaží o adoraci zločince ani se scénář nepokouší vyplnit prázdná místa jeho životopisu. Tee Yai: Zrozen ke zločinu ukazuje jiné věci. A to vám buď sedne nebo naštve, a z toho obojího bude následně vycházet vaše hodnocení.

Hodnocení: 9/10

Tohle byla naše recenze filmu Tee Yai: Zrozen ke zločinu. Další recenze, články a přehledy najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix

-REKLAMA-

Be2Can 2025 – Dogma, Pricezná Kozmolesba (Recenzie)

Autor

Pavel Hrubeš

-

16. novembra 2025

0

Krásny deň vám prajem. Vitajte pri dnešnom článku, v ktorom budem pokračovať v krátkych recenziách na filmy z tohtoročného filmového pásma Be2Can 2025. Aj tento ročník ponúka kvalitné a veľmi zaujímavé filmy. Ja som si vybral, že si zopakujem kultovú komédiu od môjho obľúbeného režiséra Kevina Smitha. A moja druhá voľba padla na zaujímavý animák s netradičným príbehom. Takže tu máte moju minirecenziu z Be2Can 2025!

Be2Can 2025 – Minirecenzia 2. časť

Dogma

Kevin Smith vo skvelej forme! Mám veľmi rád jeho staršiu tvorbu. Užíval som si jeho perfektne napísané dialógy, uveriteľné postavy a prisprostlý humor, ktorý sa vždy presne triafal tam, kam mal. Smith mal svojho času neskutočnú formu. A Dogma je krásnou pripomienkou tej doby.

Osobne sa mi páči, ako sa Smith nebál kopať do viery a urobiť si z náboženstva srandu. Jeho film je oveľa múdrejší a zaujímavejší, než sa na prvý pohľad zdá, a Smith si je toho veľmi dobre vedomý. A je si vedomý aj toho, čo skutočne znamená viera – alebo aspoň o tom napísal skvelý dialóg. Je fajn, že film môžeme brať ako komédiu, satiru alebo môžeme ísť viac do hĺbky a vnímať veci, ktoré nie sú na prvý pohľad také zrejmé. Tak či tak si film rozhodne užijeme.

Dogma patrí medzi najambicióznejšie snímky v Smithovej tvorbe a režisérovi sa podarilo zohnať výborné obsadenie. Ben Affleck a Matt Damon si užívajú svoje roly a je radosť na nich pozerať. Salma Hayek má pekelne dobrú predstavovačku. Linda Fiorentino je fajn a do svojej roly mi sadla. Alan Rickman je v každej scéne perfektný. Jason Lee veľmi pekne prehráva a očividne sa baví. Chris Rock dostal veľmi vďačnú úlohu a je v nej výborný. A potom je tu, samozrejme, Jason Mewes a Kevin Smith ako tandem Jay a Tichý Bob.

Ak máte radi komédie, ktoré sú múdrejšie, než na prvý pohľad vyzerajú, budete z tohto filmu nadšení. Stopáž je síce trochu prestrelená a pár scén by mohlo pokojne zmiznúť, čo by tempu prospelo, ale ak ste film ešte nevideli, čaká vás veľmi dobrý a zaujímavý zážitok.

Princezná Kozmolesba

Osobitý animovaný film, v ktorom sa riešia dôležité témy. Tvorkyne Emma Hough Hobbs a Leela Varghese si napísali a zrežírovali film plný nápadov, výborných pesničiek, skvelých dvojzmyselných hlášok, ale aj dôležitých myšlienok a tém. Pre niekoho môže byť problém, že tvorkyne až priveľmi tlačia na pílu a všetko, čo chcú povedať, hovoria doslovne. Ja som s tým problém nemal, veľmi pekne som sa bavil a miestami aj dojal.

Téma toxických vzťahov, emočnej závislosti a hľadania vnútornej sebalásky mi veľmi sadla a úplne chápem, čo chceli tvorkyne filmom povedať. Bavilo ma film sledovať aj napriek tomu, že som tušil, kam to celé smeruje a aká bude pointa. Pri pár scénach som si hovoril, že sú trochu dlhšie a zbytočne brzdia dej, ale našťastie ich nie je veľa. Princezná Kozmolesba je originálny a osobitý animovaný film, ktorý môžem odporučiť. Podaril sa a pekným spôsobom hovorí o ťažkých témach, ktoré trápia spoločnosť.

Toto bola druhá časť našich minirecenzií z festivalu Be2Can 2025, presnejšie na filmy Dogma a Princezná Kozmolesba.

Zdroj: Be2Can

Zdroj titulního obrázku: Lionsgate

-REKLAMA-

Be2Can 2025 – Matka, Čo vie Marielle, Riefenstahl (Recenzie)

Autor

Martin Lukáš

-

16. novembra 2025

0

Čo vie Marielle — Zdroj: Walker + Worm Film / DCM / Alexander Griesser

Be2Can sa vrátil so svojim dvanástym ročníkom prehliadky festivalových filmov, ktorá so všetkou parádou ponúka to najlepšie a najzásadnejšie z festivalov v Berlíne, Benátkach a Cannes, a opäť prináša prehliadku rôznych tém a pohľadov na filmovú tvorbu.

Be2Can 2025 – Recenzie tohtoročných filmových titulov

Matka

Sledujeme fiktívny príbeh Matky Terezy, inšpirovaný skutočnými udalosťami sedem dní pred založením rádu Misionárok lásky v roku 1950. Hoci je toto obdobie samo o sebe zaujímavé, pre divákov, ktorí s postavou Matky Terezy nie sú bližšie oboznámení, filmu chýba širší kontext jej poslania a stručné uvedenie. Rozprávanie rozdelené po jednotlivých dňoch na svojej štruktúre ľahko dopláca, a zhutnenie deja do niekoľkých dní by pôsobilo údernejšie. Prinieslo by aj väčší emocionálny dopad, svižnejšie tempo a väčší divácky záujem.

Silnejšou stránkou filmu sú načrtnuté témy. Na založenie vlastného rádu musí Tereza totiž odstúpiť z pozície predstavenej Loretského kláštora v indickej Kolkate. To so sebou prináša aj povinnosť vybrať, kto prevezme vedenie kláštora. Voľba padne na jej blízku sestru Agnieszku, ktorá však otehotnie. V kláštornom prostredí je to neprípustné a na základe toho vzniká zaujímavé trenie morálnych hodnôt Matky Terezy. Je pre ňu podstatnejšia ľudská stránka veci, alebo uprednostní „vyhovujúcu“ sestru? Film sa dotýka aj potratovej tematiky, ktorá je uchopená s citlivosťou.

V hlavnej úlohe žiari švédska herečka Noomi Rapace, ktorá Matku Terezu stvárni s neuveriteľnou jemnosťou a ukazuje ju ako ľudskú bytosť, s ktorej pochybnosťami a obavami sa diváci môžu stotožniť. Za zmienku stojí aj audiovizuálne spracovanie filmu. Veľmi dobre sa pracuje so svetlom a tieňmi, ktoré úmyselne zdôrazňujú určité detaily. Celkovo je Matka natočená obstojne a kamera sa nebojí blízkych záberov, čo u podobne komorných drám pôsobí veľmi dobre. Neobvyklou, ale osviežujúcou voľbou je použitie rockovej hudby, ktorá miestami vystupuje do popredia a pomáha filmu odlíšiť sa od tradičných životopisných drám.

Čo vie Marielle

Nemecká dramedy divákov zavedie do trojčlennej domácnosti, v ktorej sú milosrdné klamstvá na dennom poriadku. Všetko sa zmení vo chvíli, keď dcéra Marielle získa schopnosť vidieť a počuť doslova všetko, čo jej rodičia hovoria a robia – bez výnimky. Spočiatku môže film pôsobiť, že sa chystá ísť do hĺbky rodinných a vzťahových tém. Tie sa však rozvíjajú až čiastočne v závere, čo môže mierne rozporovať divácke očakávania založené na traileri či synopsi filmu.

Ľahko suchý nemecký humor je všadeprítomný a dotvára atmosféru nielen v rodinnom, ale aj v pracovnom prostredí, kde Marielle svoju schopnosť využíva. Pozoruhodná je aj hra s dôverou medzi rodičmi, ktorí sa vďaka svojej dcére dozvedajú nepríjemné pravdy. Zaujímavá je aj meniaca sa úprimnosť, prístup a dynamika vzťahu rodič–dieťa.

Schopnosť, ktorú Marielle získala, prináša originálny koncept, ktorý vedie k zamysleniu, no film jeho potenciál naplno nevyužíva.

Riefenstahl

Hitlerova dvorná filmárka Leni Riefenstahl sa v tomto dokumente ukazuje v pomerne ľudskom svetle, no pre skutočné „vykúpenie“ to rozhodne nestačí. Je príkladom človeka, ktorý žije v prostredí simulujúcom dokonalý svet, životom v najvyššej spoločenskej vrstve, kde sa nikdy nestretne s reálnymi problémami obyčajných ľudí. To vedie k jej nadmernej idealizácii nacistického Nemecka.

Hoci v útržkoch rozhovorov – ktoré mimochodom skvele dotvárajú kontinuitu miestami uťahaného rozprávania – občas prejavuje náznaky sebareflexie a ľútosti, nie je to v dostatočnej miere, aby to pôsobilo presvedčivo. Vzhľadom na to, že celý jej život bol postavený na tvorbe pre režim, niet divu, že si určité aspekty svojej práce a udalostí okolo nej nechce priznať. V opačnom prípade by došlo k zrúteniu celého jej sveta.

Snímka uvádza tvorbu Riefenstahl do spoločensko-historických súvislostí aj v povojnovom období. Venuje sa aj jej neskoršej filmárine z afrického prostredia, prostredníctvom ktorej sa snažila oslobodiť od svojej temnej minulosti. Riefenstahl tak ponúka ucelený pohľad na svoj život a perspektívu, ktorá slúži ako vhodný prvok na pochopenie fungovania nacistického Nemecka i podobných režimov všeobecne.

Toto bola prvá časť našich minirecenzií z festivalu Be2Can, presnejšie išlo o filmy Matka, Čo vie Marielle a Riefenstahl.

Zdroj: Be2Can

Zdroj titulního obrázku: Walker + Worm Film / DCM / Alexander Griesser

-REKLAMA-

Stranger Things: Třetí série – Zajímavosti a fakta před finální sérií

Autor

Marek Lízal

-

15. novembra 2025

0

Máme za sebou zajímavosti a fakta k první a druhé sérii. Takže přichází na řadu třetí, která je z celého seriálu tou nejzábavnější řadou. Opět jako u předchozích článků připomínám, že v článku budou spoilery, protože by se to bez nich neobešlo, pro více zajímavostí. Bez nějakého většího zdržování jdeme na to. Tohle jsou zajímavosti a fakta k třetí sérii seriálu Stranger Things.

Příběh třetí série

Je léto roku 1985 a v Hawkins se otevřelo nové obchodní centrum Starcourt Mall, kvůli kterému se uzavírá mnoho dalších obchodů. Jim Hopper řeší vztah Mika s Eleven, a mezitím se Eleven spřátelí s Max. Joyce se stále nezotavila ze smrti Boba, uvažuje o odstěhování z Hawkins se svými dětmi. Magnetické poruchy ji však vedou k přesvědčení, že to má něco do činění s Upside Down a požádá proto Hoppera o pomoc. Zatímco se Mike a Lucas snaží napravit Mikův vztah s Eleven, Will začíná mít předtuchy z Upside Down, přestože po událostech druhé série Eleven zavřela bránu. Will si myslí, že stínové monstrum (Mind Flayer), který ho dříve posedlo, je v Hawkins stále naživu. Zatímco Nancy a Jonathan vyšetřují účinky vlivu Trhače mysli, tak skupinka ve které je Dustin, Steve, Erica (Lucasova sestra) a nová postava Robin začínají vyšetřovat možnou sovětskou infiltraci v Hawkins.

Zajímavosti a fakta

Třetí série má podobně jako první a pátá stejný počet epizod (8).
Netflix uvedl třetí sérií 4.7. roku 2019.
Natáčelo se od 24.5. do 12.11. 2018 v Georgii a v Kalifornii (scény z pláže).
27.9. byla herečka Millie Bobby Brown spatřena při natáčení scény z nadcházející série na pláži v Malibu v Kalifornii.
Bratři Dufferovi uvedli, že chtějí začít třetí sérii s čistým štítem, záměrně ukončit druhou sérii několika cliffhangery, aby se mohli soustředit na vytvoření lepšího příběhu s větší svobodou.
V polovině listopadu roku 2017 byla třetí série v raných fázích vývoje.
V lednu 2018 producent a jeden z režisérů z každé série, Shawn Levy odhalil, že všechny dějové linie postav byly naplánovány a že série bude mít osm nebo devět epizod.
Levy také potvrdil, že Will Byers nebude tentokrát hlavní obětí, jako tomu bylo u první a druhé série. Dále prozradil, že přátelství Dustina se Stevem bude pokračovat.
V únoru roku 2018 bylo oznámeno, že třetí série bude mít osm epizod.
V rozhovoru představitel Willa, Noah Schnapp uvedl, že třetí série spojí temnější i světlejší prvky předchozích dvou sérií.
David Harbour, který v seriálu hraje Jima Hoppera zmínil, že si série bere inspiraci několika filmy uvedených v roce 1985. Jedním z těchto filmů dle slov Harboura je komedie Fletch, kde si zahrál hlavní roli Chevy Chase.
Podle herců Finna Wolfharda a Millie Bobby Brown je třetí série „létem lásky“.
Bratři Dufferovi se pro třetí sérii inspirovali filmy Davida Cronenberga, Johna Carpentera a George Romera a snažili se vytvořit temnější zápletku pro třetí sérii. Chtěli také vzdát hold mnoha klasickým popkulturním filmům z poloviny 80. let. V rozhovoru pro Entertainment Weekly prozradili názvy některých takových filmů, mezi které patří Rychlé časy na Ridgemont High, Honba za diamantem, Půlnoční běh a Indiana Jones.
Při diskusi o inspiraci pro třetí sérii s herci a štábem se nejvíce zmiňoval film režiséra Philipa Kaufmana Invaze zlodějů těl z roku 1978.
2.3. časopis Variety oznámil, že herečka Priah Ferguson, která ztvárňuje Ericu Sinclair, byla povýšena na opakující se roli. Její dějová linie pro tuto sezónu byla popsána jako „Erica, která se už nespokojí s tím, že bude sedět na vedlejší koleji, se ocitá na divoké misi, aby zachránila Hawkins před novou nebezpečnou hrozbou.“
Původně neměla Erica dostat mnoho prostoru. Tvůrci si ji ale během castingu zamilovali a snažili se jí poskytnout co nejvíc scén. Jednou z prvních věcí, na které se tedy jako scénáristé dohodli před psaním 3. série, že musí dát její postavě ještě více prostoru.
Noah Schnapp (Will Byers) měl po celou dobu natáčení 3. série paruku, neboť si před začátkem filmování nechal zkrátit vlasy.
Záběry z obchodního centra Starcourt Mall se natáčely v obchodním domě v Georgii. Zmatení zákazníci během natáčení často omylem zabloudili přímo na plac.
Na place se děti začaly klouzat pod prostoru mezi eskalátory v obchodním centru a produkční tým z toho nebyl nadšený.
Krámek Scoops Ahoy, kde Steve Harrington a Robin Buckley prodávají zmrzlinu, je vymyšlený. Přesto spousta jiných obchodů na Starcourt Mall skutečně existovala (Orange Julius, Sam Googy či Waldenbooks).
V seriálu jsou přinejmenším dva odkazy na snímek Zlaté časy na Ridgemont High (1982). Dustin Henderson porovnává Suzie, svou přítelkyni z tábora, s Phoebe Cate, která si hrála ve zmíněném filmu. Billy Hargrove pak řídí auto Chevy Camaro – totéž, které lze vidět ve Zlatých časech na Ridgemont High.
Na jedné ze zdí pokoje Eleven můžeme vidět plakát dinosaura a motýla. Vypadají až příliš podezřele jako kaidžú monstra Godzilla a Mothra. Představitelka Eleven, Millie Bobby Brown hrála v roce 2019 jednu z hlavních rolí ve snímku Godzilla II Král monster.
Millie Bobby Brown prozradila, že Dacre Montgomery, který hraje Billyho se velmi vžil do své role, takže vždycky chodil po place zastrašujícím a zlým dojmem.
Millie (Eleven) a Sadie (Max) mají přátelství jak na obrazovce, tak i mimo ni.
Kaskadérka, která při některých momentech zastupuje herečku Natalia Dyer (Nancy) dělá kaskadérku také Millie Bobby Brown (Eleven).
Millie řekla, že krev, která Eleven teče z nosu, obvykle není počítačově generovaná (jen když spěchají). Ve skutečnosti je to umělá krevní směs, jejíž zdokonalení chvíli trvalo, a ona si ji vstříkne do nosu, než začne natáčet.
Uniformy pro Scoops Ahoy navrhl herec Joe Keery (Steve Harrington).
Když Joe Keery (Steve) zpočátku četl své scénáře, pořád si říkal, že se určitě jednou převlékne. Steve a Robin svoje oblečení mají po celou sérii stejný.
Nakonec, když byl Joe první den ve svém přívěsu, a oblékl si uniformu, tak si pomyslel: „Ježíši, jsem připravený na to, aby mě v téhle malé námořnické uniformě viděla miliarda lidí?“. Nakonec si tohle oblečení oblíbil.
Filmaři hodně rekvizit z 80. let kupovali od prodejců na eBay.
Hlasy herců, které jsou slyšet z vysílaček, nebyly natočeny při natáčení. Herci repliky během natáčení neříkali a tak někdo mimo plac četl části, které vysílačkou procházely.
Aby se herci lépe dostali do emocionálního nebo vyděšeného rozpoložení, bratři Dufferovi řekli, že někdy pustí hudbu, která odpovídá dané náladě.
Millie (Eleven) řekla, že její líbací scény s Finnem (Mikem) proběhly snadno, protože se oba cítili v příjemném a bezpečném prostředí.
Některé hlášky, které Mike říká Eleven improvizoval samotný herec, který rád zdůrazňoval Mikovu vtipnou a trapnou stránku.
Winona Ryder (Joyce) byla šťastná, že většinu scén natáčela s Davidem Harbourem (Hopper), ale chyběla jí práce s dětmi.
Dívka, která v Hawkinsu pracuje jako plavčík, se jmenuje Heather Holloway. Winona Ryder hrála ve filmu Smrtící atrakce (1988). První obětí v tomto filmu bylo děvče jménem Heather.
Dacre uvedl, že kvůli natočení některých scén s rolí Billyho trávil v kadeřnickém a maskérském křesle asi pět hodin denně.
Dacre Montgomery (Billy) si u diváků vysloužil obdiv za svůj americký přízvuk. Jako rodilý Australan se tento přízvuk učil dlouhou dobu. Také se vyjádřil, že existuje jedna scéna, ve které udělal chybu a zapomněl svůj přízvuk změnit, za co se dosud stydí. Jedná se o scénu, kdy se ve 3. sérii ocitne zavřený v sauně a křičí po své sestře Max.
Joe Keery (Steve) řekl, že s Mayou Hawke (Robin) se mu neuvěřitelně snadno spolupracovalo.
Když se Matta Duffera v době uvedení třetí řady ptali na čtvrtou sérii, řekl, že by ideálně chtěli s bratrem některé dějové linky dát i mimo oblast Hawkins. To se následně stalo ve čtvrté sérii.
Nejkratší epizoda je Kapitola druhá: Krysy z obchoďáku a Kapitola třetí: Případ zmizelé plavčice, obě mají 50 minut.
Nejdelší epizoda je Kapitola osmá: Bitva u Starcourtu, která má 78 minut.
Rozpočet třetí série byl 80 milionů dolarů. Rozpočet na epizodu byl 10 milionů.

První epizoda –
Úvodní scéna třetí série se odehrává 28. června 1984, asi rok před hlavními událostmi této řady. Ukazuje skupinu ruských vědců a vojenských důstojníků, kteří se snaží otevřít uzavřený portál gigantickým laserem. V létě roku 1984 měl premiéru film Rudý úsvit (1984), pojednávající o invazi ruských vojsk do USA. Snímek je v seriálu několikrát zmíněn.
V televizi běží seriál Na zdraví (od r. 1982).
V epizodě je zmíněn William Shakespeare jeho hra „Romeo a Julie“.
V Sovětském svazu můžeme vidět ruský vrtulník Mil Mi-8, jehož sériová výroba byla zahájena v roce 1965. Patří mezi nejvíce vyráběné helikoptéry. Bylo vyrobeno přibližně 17 000 kusů.
Mike Wheeler, Lucas Sinclair, Will Byers a Max Mayfield se vkradou do kina na film Den mrtvých od Georga A. Romera (1985).
V úvodu zazní z rádia píseň Never Surrender od Coreyho Harta.
Když se Dustin Henderson vrátí z tábora smutný, že přátelé zapomněli na jeho návrat, po pokoji se mu díky schopnostem Eleven rozutíkají všemi směry hračky za zvuků známého soundtracku ze snímku Gremlins (1984).
Druhá epizoda –
Předtím, než se Billy setká se svým dvojníkem, vidíme v mlze přicházet řadu neurčitých postav. Jedná se o vizuální odkaz na film Stevena Spielberga Blízká setkání třetího druhu (1977).
Třetí epizoda –
Když je Eleven se zavázanýma očima v supermarketu, sedí přímo před mrazákem plným vaflí Eggo. Jde o odkaz na scény z první a druhé série, kde vafle Eggo hrají velkou roli.
V epizodě je zmíněn Ralph Macchio, hlavní herec z filmu Karate Kid (1984). Eleven také používá „bandana“ šátek z Karate Kid.
V epizodě je několik odkazů na literární postavu vyšetřovatelky Nancy Drew. Např. v redakci novin The Hawkins Post, kde si zaměstnanci dobírají brigádnici Nancy Wheeler. Samotný název epizody pak připomíná názvy knižních titulů detektivek s Nancy Drew.
V závěru zazní píseň American Pie od Dona McLeana.
Čtvrtá epizoda –
V epizodě jsou zmíněni: seriál Wonder Woman (od r. 1975), herec Arnold Schwarzenegger, román Oliver Twist a postava Gumby ze seriálu The Gumby Show (od r. 1956).
Moment, kdy Billy Hargrove rozbije sklo dveří od sauny, byl hereckou improvizací a nebyl ve scénáři. Dacre se později přiznal, že se do role natolik vžil, až sklo rozbil hlavou. Jednalo se přitom o skutečnou skleněnou tabuli, nikoliv o bezpečné filmové sklo, používané pro podobné účely.
Scéna v sauně se natáčela přes týden.
Píseň na konci epizody je We’ll Meet Again od Very Lynn.
Pátá epizoda –
V epizodě zazní píseň Boogie Man od Sida Phillipse.
Jonathan Byers má v pokoji plakát americké rockové skupiny R.E.M.
Auto ukradené na benzínce, je Cadillac Eldorado Biarritz Convertible z roku 1984.
V epizodě jsou zmíněni komiksová postava Victor Stone a Nikita Sergejevič Chruščov (velký vůdce Sovětského impéria)
Závěrečná pasáž v nemocnici se natáčela dva dny, jak uvedli Charlie Heaton (Jonathan) a Natalia Dyer (Nancy) při rozebírání této scény na youtube u Netflixu – Shot by Shot.
Natalia prozradila, že při této scéně v nemocnici se ji v podpatcích opravdu těžko běhalo. Dále řekla, že během natáčení se jí po chvíli z blikajících světel v nemocnici udělalo nevolno.
Scéna, kde Charlie rozbije v nemocnici Tomovi o hlavu vázu, byla mnohokrát nacvičována s rozbitým sklem, které se při natáčení používá snadněji a bezpečněji.
Šestá epizoda –
Na začátku epizody je v televizi puštěna animovaná série Looney Tunes.
V epizodě jsou zmíněni literární postava Sherlock Holmes, vynálezce Alexander Graham Bell a vynálezce Thomas Alva Edison.
Jim Hopper je nazván tlustým Rambem, čímž se naráží na stejnojmennou postavu z filmové série, kde hlavní roli ztvárnil Sylvester Stallone.
V úvodu zazní skladba Stand Up And Meet Your Brother od Possum River. Po ní následuje Neutron Dance od The Pointer Sisters.
Telefonní číslo Murrayho Baumana „618-625-8313“ je skutečné. Po zavolání můžeme slyšet Baumanův hlas na záznamníku, který velmi specifickým způsobem vyzývá všechny, kteří nejsou jeho matka nebo Joyce Byersová, aby zavěsili a nikdy už nevolali. Bauman také chce Joyce osobně sdělit určitou zprávu, o které tvrdí, že „není dobrá, není špatná, ale je to něco!“.
Joe (Steve) řekl, že natáčení, kdy je svázaný s Mayou (Robin) v tajném ruském zařízení bylo těžké proto, že trvalo dlouho je rozvázat a znovu rozvázat, když si dávaly přestávky.

Sedmá epizoda –
V epizodě jsou zmíněni Sigmund Freud (zakladatel psychoanalýzy a velmi uznávaný lékař a psycholog, který se narodil v roce 1985 na Moravě), dále postava Mupet a seriál Magnum (od r. 1980).
Na začátku epizody si chlapec přebírá od stánkaře plyšáka Gizma z filmu Gremlins (1984).
Na začátku epizody zazní R.O.C.K. In The U.S.A. od Johna Mellencampa.
Když se kluci dohadují v obchodě, tak zmíní film Věc (1951) a jeho remake od Johna Carpentera z roku 1982.
Červený kabriolet, vystavený ve Starcourt, je Chrysler LeBaron, model z roku 1986.
V 19. minutě si můžeme všimnout, že vedle Lucase (Caleb McLaughlin) je krabice s cereáliemi, na které je Mr. T. (hrál záporáka ve filmu Rocky 3).
Steve, Robin, Dustin a Erica utíkají z kina při promítání filmu Návratu do budoucnosti (1985).
Osmá epizoda –
Když se Jonathan snaží vyřezat Eleven z nohy parazita, tak ho El zarazí s tím, že to zvládne sama. Následný záběr na její nohu a hýbajícího se parazita pod kůží je odkaz na snímek Vetřelec (1979).
Když se jdou Steve a Robin ptát ke Keithovi na práci, chce, ať mu řeknou 3 oblíbené filmy. Robin zmíní Byt (1960), Tři zločinci ve skryté pevnosti (1958) a Děti ráje (1945). Steve zmíní Zvěřinec časopisu National Lampoon (1978), poté se baví o Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje (1977), Johnu DeLorean a postavě Alex P. Keaton ze seriálu Rodinná pouta (od r. 1982).
Scéna, ve které monstrum prohledává obchodní centrum pomocí svých výběžků, aby nalezl Eleven, Max a Mikea, se nápadně podobá scéně ve filmu Válka světů od Steve Spielberga (2005), ve které část stroje mimozemšťanů prohledává sklep, ve kterém se nachází Ray, kterého si zahrál Tom Cruise.
Americká armáda se ke Starcourtu dopraví ve vrtulnících Bell AH-1 Cobra (ve službě v USA 1967–2001) a Bell UH-1H Iroquois (vyráběn 1956–87). Tento vrtulník byl ve službě od roku 1959. Americká armáda vyřadila poslední stroj ze svého stavu v roce 2016.
V epizodě je zmíněn seriál Miami Vice (od r. 1984).
V epizodě je možné zahlédnout Kyla Dixona a Michaela Steina, kteří pro seriál skládají hudbu.
Steve po zhlédnutí Návratu do budoucnosti (1985) mluví o Michaelovi J. Foxovi, který si ve filmu zahrál hlavní roli – Martyho McFlye.
Planckova konstanta měla po odvysílání epizody hodnotu 6.62607015. Hodnota 6.62607004, zmíněná v epizodě, platila do 20. 5. 2019 a byla změřena experimentálně. Nová hodnota byla stanovena a má přímou souvislost se změnou definice kilogramu, k níž došlo také v roce 2019.
Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna, která se odehrává v Rusku a láká na 4. sérii. Jedná se o jedinou scénu po závěrečných titulcích, kterou jsme v seriálu mohli vidět.
Millie Bobby Brown, která hraje Eleven řekla, že nejtěžší scénou během natáčení třetí série byla v této epizodě. Jedná se o moment, kdy ji konfrontuje Billy (Dacre Montgomery). Millie musela být v jeho blízkosti extrémně emotivní, protože ji měl přitlačenou k zemi. Dacre řekl, že oba na konci natáčení této scény ztratili hlas kvůli veškerému křiku, který museli dělat.
Smrt Billyho jen potvrzuje tradici, že v každé sérii umře postava, jejíž jméno začíná na B. V první sérii to byla Barbara Holland a ve druhé sérii to byl Bob.
Během jedné ze závěrečných scén slyšíme Hopperův dopis pro Eleven. Millie řekla, že si ho předem nahráli, jak ho čte David Harbour (Hopper), ale ona si ho nechtěla nacvičovat ani slyšet. Její reakce je tedy založena na žádném předstíráním, herectví, ale autentické reakci, které při jeho poslechu prožívala.

Tohle byly zajímavosti a fakta k třetí sérii seriálu Stranger Things. Doufám, že se vám článek líbil podobně jako na předchozí série. Snad jste zjistili něco, co jste předtím nevěděli a zaujali vás některé zajímavosti. Nyní nám zbývají poslední zajímavosti a fakta před finální sérií. Zajímavosti a fakta ke čtvrté sérii jsou v procesu a vyjít by měli příští týden.

Finální pátá série bude rozdělena na tři části. První část se 4 epizody vyjdou 26.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 25.12. Finální epizoda následně vyjde 31.12.

Zdroje: Netflix, ČSFD, Stranger Things Wiki, a další.

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Běžící muž: Glen Powell utíká o život v nové adaptaci knihy Stephena Kinga (Recenze redakce)

Autor

Antonín Matějíček

-

14. novembra 2025

0

Do kin dorazila nová filmová adaptace Kingova románu Běžící muž. Zatímco v osmdesátkách vládl aréně Arnold Schwarzenegger, nyní přebírá štafetu Glen Powell. Sympaťák, který po Top Gunu vlétl přímo do dystopické reality show o život. Režie se ujal Edgar Wright (Soumrak mrtvých, Baby Driver), což samo o sobě zvedlo očekávání na stylově hravou akční jízdu. Trailery slibovaly svižné tempo, nadsázku a pořádnou porci zábavy. Otázka však zní: čekal na nás v kině energický akční nášup nebo spíše mírná pachuť promarněného potenciálu?

Recenze redakce na film Běžící muž

Film Běžící muž se odehrává ve světě blízké budoucnosti, kde k vrcholům zábavy patří stejnojmenná televizní soutěž. Její účastníci musí před kamerami, za dohledu miliónů diváků, přežít třicet dnů, během nichž jsou pronásledováni nejen profesionálními zabijáky, ale také svými spoluobčany, kteří si jejich likvidací můžou přivydělat. S ubývajícím počtem hráčů stoupá potenciální odměna pro absolutního vítěze. Pro Bena Richardse (Glen Powell) jsou právě peníze z výhry jedinou motivací, proč se do soutěže zapojil. Kdybyste neměli prachy na léčbu těžce nemocné dcery, pustili byste se i do větších šíleností. Cynický producent show Dan Killian (Josh Brolin) je rád, že se do jeho hry zapojil na první pohled normální chlapík, sympaťák se zdravou motivací, kterému bude fandit velká část publika, dokud ho nepotká násilná smrt. Přestože Ben rozhodně nepatří k favoritům hry, daří se mu pronásledovatelům vyhýbat znepokojivě dlouho. Tak dlouho, že začne ohrožovat nejen plány těch, kdo tuto hru řídí, ale zároveň i celý systém. Likvidace jednoho nepohodlného „běžícího muže“ tak už není jen cílem jedné reality show, ale celé reality, v níž všichni žijí. (oficiální text distributora filmu).

Antonín Matějíček

Na další reimaginaci Běžícího Muže jsem se těšil možná víc, než bych si chtěl přiznat. Ne proto, že bych znal knížku nebo že bych si nosil v hlavě každý detail z Arnieho osmdesátkové verze. Spíš proto, že za kamerou stojí Edgar Wright a trailery vypadaly jako jeho energická jízda, kde akce poskakuje do rytmu, humor pálí přesně a styl stříká ze všech stran. O to víc mě mrzí, že výsledný film jako Wrightův film vlastně moc nepůsobí. Ale pojďme popořádku.

Dystopická budoucnost, rozdělená společnost, korporáty plné nadutých boháčů a slumy plné lidí, kteří jsou pro systém jen další statistika. A samozřejmě nepostradatelná reality show, kde se lidé zabíjejí pro zábavu masy, protože konzument musí mít pořád co žrát. Do toho Glen Powell, jenž se kvůli rodině rozhodne vstoupit do nejdrsnější hry současnosti: Běžící muž. Tam musí přežít třicet dní proti všem. A i když příběh není nic převratného, funguje jako dostatečně pevná kostra pro akční jízdu.

První polovinu snímku táhne čistá zábavnost, lehká hravost a hlavně Glen Powell, který potvrzuje, že charisma má snad i ve spánku. Jeho cesta od naštvaného týpka po hrdinu lidu odsýpá dobře a film se po vstupu do hry promění v akční road trip plný chaosu, útěků, výbuchů a řvaní do kamery. Jenže pak přijde realita. Těch 139 minut se ukáže jako největší protivník samotného filmu. Všechno se začne točit v kruhu, akce se začne opakovat a finále působí až zbytečně nataženě. A co je možná největší škoda, postupně se vytrácí Wrightova kreativní DNA. Místo energických nápadů, hravé práce s hudbou a režijního šmrncu dostáváme poctivé, ale dost rutinní akční řemeslo. Kdybych nevěděl, že to točil Wright, klidně bych to přisoudil Davidu Leitchovi nebo Timu Millerovi.

To ale neznamená, že by film byl nudný. Akce je dostatečně, aby člověk přestal přemýšlet, a pořád je tu pár příjemných hereckých momentů. Michael Cera má fajn roličku, Lee Pace je sice mírně nevyužitý, ale pořád skvělý. Domingo je ďábel. Jen ta směs sociálních komentářů (od konzumu přes média až po dystopickou kritiku) se snaží narvat do jednoho pytle až příliš horlivě, takže finální dopad je slabší, než by mohl být.

Běžící muž je zábavná, energická a místy správně chaotická akční jízda, kterou táhne hlavně Glen Powell. Jenže na Wrighta je tu až příliš rutina a příliš málo jeho typických nápadů. Délka filmu mu nesvědčí, akce se brzy začne opakovat a finále zůstává zbytečně vyčerpané. Do kina jít klidně můžete, litovat nejspíš nebudete, ale stejně rychle, jako film uteče, na něj i zapomenete. Škoda potenciálu, který si říkal o mnohem výraznější režijní podpis.

Hodnocení: 6/10

Pavel Hrubeš

Je to v pohodě film. Největší problém je ten, že od režiséra Edgara Wrighta chci více, než jen v pohodě film. Chci nářez, chci osobitý film, chci film u kterého si řeknu, že je to pecka, kterou chci vidět znovu. A tento pocit se u Běžícího muže nedostaví. A je to obrovská škoda. Wright je neskutečně šikovný režisér, který umí točit, má řemeslo v ruce, a když na to přijde, tak dokáže natočit scénu, po které hledám pusu na podlaze. Bohužel tady takovýchto momentů moc není.

Po režisérské stránce to Wright zvládl naprosto s přehledem. Film dobře vypadá, má přesah, dobře se pracuje s hlavním hrdinou, a ve správných momentech je nehorázně cool. Jenže pak se dostane ke slovu místy opravu moc hloupý scénář, a začínají velké problémy. Nemám problém, když je film přiznaně hloupý, pokud mě baví a já nemám čas nad tím přemýšlet. U Běžícího muže bych nad tím nezačal přemýšlet, kdyby byl o půl hodinu kratší a svižnější. Ta délka filmu udělá medvědí službu a film začne být v poslední půlhodině extrémně hloupý, překombinovaný, doslovný a únavný.

Je to obrovská škoda, protože to měl Wright dobře rozjeté a stačilo jen sešlápnout ještě více plyn a být více „béčkovější“. Naštěstí má Wright ve filmu hodně dobré herce, kteří to odehrají a film podrží ve slabších momentech. Glen Powell má velké charisma a film drží na svých bedrech. Powell je uvěřitelný jak civilní rovině, tak i v té akční. V pohodě jsem mu uvěřil člověk z lidu, jenž se dostal do těžké situace a teď musí vymyslet, jak přežít aby znovu spatřil svou rodinu. Josh Brolin hezky přehrává, a ve výsledku mě ve své roli bavil. Colman Domingo je super a užívá si každou scénu. Sedl mi Lee Pace, který sice nemá tolik prostoru, ale i tak je svým způsobem dost fajn. Emilia Jones je hodně talentovaná herečka, nicméně když máte špatně napsaný scénář, tak s tím nic neuděláte.

Osobně se mí líbilo, jak film vizuálně vypadá. Určitě má několik zajímavě natočených momentů a scén. Do určité fáze se mi líbilo, jak se pracuje se sociálním přesahem, a vlastně i tím, co chce film reálně říci. Ale jak už jsem psal, v určitě fázi se to zlomí, a pak se začnou kupit hlouposti a film se začne táhnout. Běžící muž není špatný film, na to má moc dobře postavené základy, dobře napsané postavy a sympatické herce, ale rozhodně měl být kratší a ne tak doslovný. PS: Reálně je to za slabší čtyři nebo silné tři, teď dávám čtyři a uvidíme, jak to bude zrát.

Hodnocení: 7/10

Márek Lízal

Miluji Edgara Wrighta a jeho Běžící muž patřil k mým očekávaným filmům letošního roku. A musím narovinu říct, že jsem poprvé zklamaný, co mi Wright dal. Předlohu jsem nečetl, Arnoldův film jsem neviděl, a tak jsem přistupoval k tomuto novému zpracování s čistým štítem. Kde je tedy můj problém? Inu film vlastně nezačne špatně, ale po cca 40 minutách jsem začal kroutit hlavou a ke konci to bylo čím dál víc horší. Nechápal jsem chvílemi, co to sleduji za průměrně napsaný a natočený snímek kterému se podepsal Edgar Wright.

Přitom to má fajn prostředí a děj je správně béčkový. Jenže moc dobře se s tím nepracuje. Film není moc zajímavý, postavy to má nesympatický, akce je rutinní a není to nápaditý, tak jako jsme u Wrighta zvyknutí. Humor příliš nefunguje a nebýt té pasáže s Michaelem Cerou (jeho mamka to zabila), tak bych řekl, že jsem se u filmu skoro moc nebavil. Jeden z dalších problémů, co s filmem mám je délka. Z nějakého neznámého důvodu to má přes dvě hodiny a bohatě by tady vystačila stopáž hodiny a čtyřiceti minut. Tempo je často kolísavé a nefunguje to. Když už to vypadá, že to začne být dobrý a pořádně mě to ohromí, tak film couvne a zase se přeskočí do jiné lokace. Do toho všeho je tady vizuální stránka, se kterou si Wright vůbec nedal práci.

Často je film spíše trapný, manipulace se společností je tady zpracovaná povrchně a ke konci se nejde zbavit pocitu, že ta hloupost se čím dál víc prohlubuje. Celé to pak vrcholí naprosto debilním finále, kde to působí, že došlo na intenzivní dodatečný úpravy. A to nemluvím o těch zvratech, které jsou absurdní a divák si uvědomí, že ten svět, ve kterém se to odehrává je sračka, která podle hodnocení nefungovala u Arnoldova filmu a ani zde to není dobré. Jasně Glen Powell je v hlavní roli super a mám ho rád, ale jeho snažení maří slabší scénář, který s jeho postavou špatně pracuje. V jednu chvíli je Powell nasraný a agresivní, pak si hraje na hrdinu anebo je z něho neschopný idiot. Je to fakt škoda a mrzí mě to.

Nový film Edgara Wrighta mě velmi zklamal a jeho Běžící muž bude patřit k filmům, které mě letos nejvíce zklamaly. Glen Powell se snaží, ale scénář a také hlavně Wright mu nepomáhají. Je to béčko, který bohužel nepracuje dobře se zápletkou, zvraty jsou absurdní a svět ve kterém se to odehrává je hodně špatně zpracovaný. Potenciál tady byl mnohem větší a nespokojím se s tím, že mi někdo řekne, že nový Wright je fajn věc. Od tohoto tvůrce chci zapamatovatelnou věc, ke které se budu chtít vrátit. K Běžícímu muži se vracet nechci. Edgar Wright natočil svůj nejslabší film a jsem z toho hodně smutný.

Hodnocení: 5/10

Toto jsou naše dojmy z nového filmu Běžící muž. Snad se vám text líbil a podle něho se rozhodnete jestli se vypravíte do kina nebo ne.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures

-REKLAMA-

Kruté příběhy – Drsné a kruté příběhy (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

-

14. novembra 2025

0

Vítejte, vítejte a ještě jednou vítejte. Mám tu pro vás další komiksovou recenzi. Tentokrát se zaměřím na komiks ze série Mistrovská díla evropského komiksu, takže teď nečekejte žádného Batmana nebo Spider-Mana. Budeme se bavit o komiksové sbírce, kterou vytvořil slavný belgický scénárista a kreslíř Hermann Huppen se svým synem Yves H. Komiks má tři příběhy, ve kterých nám oba pánové ukazují krutost světa. Tak se jdeme kouknout, jak se komiks, který nese jméno Kruté příběhy povedl!!!

Recenze komiksu Kruté příběhy

Tři světy, tři osudy, jeden komiksový mistr…
Legendární belgický komiksový kreslíř a scenárista Hermann Huppen se v dalším díle řady Mistrovská díla evropského komiksu přestavuje ve své vrcholné formě! V reprezentativním sborníku vás tři jeho drsné příběhy zavedou do tří různých dob a koutů světa.

Afrika – Správce rezervace Dario Ferrer má problém. A tentokrát je to horší než jen brutální pytláci. Viděl něco, co vidět neměl, a najednou má místo pytláků na krku armádu. Bude muset využít veškeré své znalosti džungle, pokud má zůstat naživu.

Old pa Anderson – Pomsta je zatraceně nebezpečná záležitost. Zvláště když žijete na americkém Jihu a máte jinou barvu pleti než bílou. Jenže když vám zabijí dceru, nemáte jinou možnost. I když víte, že stojíte proti všem a že vaše cesta nemá šťastný konec.

Zabili Divokýho Billa – v Deadwoodu roku 1876 nezemřel jen Divoký Bill Hickok. Kousek za městem byla vyvražděna rodina a mladý Melvin toho byl svědkem. Nezbývá mu než se dát na útěk, na dlouhou cestu… nejdřív za přežitím, potom za pomstou.
Hermann představuje nejen svou osobitou kresbu a vypravěčský talent, ale i krásný a krutý svět, který z lidí vymačkává to nejlepší… ale i to nejhorší.
Silné obrazy i silná dramata… (oficiální text nakladatelství CREW)

Afrika

Povedený a dobrý příběh s nekompromisním hrdinou. Příběh je nádherně nakreslený a já měl při čtení pocit, že opravdu v Africe jsem. Dýchla na mě ta správná dobrodružná atmosféra a příběh si mě zaháčkoval. Největším kladem tohoto příběhu je titulní postava Dario, jenž naprosto chápe svět, ve kterém žije a rozhodl se hrát stejně drsně jako všichni kolem, aby ochránil to, co miluje ze všeho nejvíce. My příběh sledujeme očima novinářky Charlotte, která přijela do Afriky s jistým očekáváním, ale Afrika jí ukázala krutost, na kterou nebyla připravena a srážka s realitou pro ní byla hodně nepříjemná.

Hermann se nebojí ukazovat svět jaký je a nezavírá oči. Na druhou stranu se zbytečně nevyžívá v ukazovaní násilí a krutosti. Samotný scénář se povedl, ale párkrát jsem se přistihl, že by mohl být detailnější a některé dialogy přirozenější. Kresba je krásná a zvláště pokud zachycuje přírodu. Zajímavý a povedený příběh, jenž mi sedl.

Hodnocení: 7,5/10

Old pa Anderson

Old pa Anderson nabízí příběh o pomstě a spravedlnosti. Je to smutný příběh, protože se tady dějí ošklivé věci a my jako čtenáři moc dobře víme, že to neskončí dobře. Hermann se tady nesnaží rozehrát nic sofistikovaného. Tohle je přímočarý a surový příběh, jenž ve své živočišné podstatě řekne vše podstatné. A z mé pohledu to skvěle funguje. Při čtení jsem si vzpomněl na filmy jako je Hořící Mississippi nebo Čas zabíjet.

Tady u toho příběhu se Hermann nebojí naplno ukazovat násilí, protože je důležitou součástí toho, co se děje a kam to bude celé směřovat. Krutý věci ve zlém světě. Silný příběh.

Hodnocení: 8/10

Zabili Divokýho Billa

Parádní westernový příběh. Mám rád westerny a tady Hermann vytvořil hodně povedený westernový příběh, ve kterém je všechno, co mám na westernech rád. Příběh o pomstě, tvrdé práci, snu o lepší budoucnosti, a taky nějaké přestřelky, loupeže a postavy, co nejsou zlý a dobrý. Postavy, které jsou přesně takové jaké musí být, aby přežili v této době. Já se moc dobře bavil. Příběh má spád, zvraty, parádní tempo a líbilo se mi jak je to nakreslené a odvyprávěné. Z každé stránky jsem cítil tu správnou westernovou atmosféru. Tady jsem hodně moc spokojený.

Hodnocení: 8/10

Pár slov na závěr o komiksu Kruté příběhy

Jsem velmi spokojený. Bylo to mé první seznámení s Hermannem a jeho synem Yvesem H. a dopadlo parádně. Všechny příběhy mají spád, jsou nekompromisní, umí ukázat krásu světa, ale i temnější věci jako je rasismus, násilí nebo zabíjení pro peníze a pro radost. Tento komiks rozhodně stojí za pozornost a pokud si chcete přečíst něco dospělejšího, tak tohle je jasná volba.

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na komiks Kruté příběhy. Doufám, že vás tahle recenze navnadila, abyste tento dospělý komiks zkusili.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Le Lombard

-REKLAMA-

Na Vánoce doma s Jonas Brothers (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

14. novembra 2025

0

Kevin, Joe a Nick Jonasovi čelí sérii překážek v moment, kdy se snaží dostat z Londýna do New Yorku, aby mohli strávit Vánoce s rodinou…

V popularitě Jonas Brothers hraje nezpochybnitelnou roli společnost Disney. Disney si skupiny tvořenou bratry Kevinem, Joem a Nickem Jonasovými všiml v moment, kdy začala získávat první fanoušky, následně je zapojil hned do několika projektů z dílny stanice Disney Channel. Jonasovi se postupně objevili v seriálu Hannah Montana, dvojici filmů Camp Rock i vlastním seriálu Jonas. Disney sehrál velkou úlohu v tom, že se Jonas Brothers stali pravděpodobně nejznámějším boybandem konce 1. dekády 20. století. Všechno ovšem má svou odvrácenou stranu, jak to ostatně svého času klasicky po svém reflektoval i seriál Městečko South Park.

Jonas Brothers to s Disney neměli lehké

Na Vánoce s Jonas Brothers — Zdroj: Disney

Jonas Brothers měli být vzorem pro teenagery, a ze strany Disneyho tak existoval obrovský tlak, aby se bratři za každou cenu chovali „dokonale“. Při zpětném ohlédnutí to nejen z perspektivy Jonasových byl ze strany Disneyho příliš velký tlak. Disney navíc aktivně podporoval image „čistoty“ a Jonasovi tak kvůli tomu museli nosit prsteny cudnosti. Disney měl rozhodovat o tom, co mají bratři dělat, ovlivňovat jejich hudbu a vytvářel poté příliš toxické prostředí pro dospívající mladíky. A problém byl i se zmiňovaným seriálem Jonas. Bratři zpětně přiznali, že litují jeho realizace, protože se shodují, že seriál nebyl dobrý a negativně ovlivňoval jejich image. Především druhá série měla ovlivnit růst kapely. Bratři chtěli vážnější hudební projekt, Disney chtěl zábavnou komedii. Vypadalo to tak, že bratři budou chtít od Disneyho do konce svých kariér zůstat co nejdál.

Čas (nebo spíš peníze?) ovšem zahojí všechny rány. Jonas Brothers se k Disneymu totiž vrátili. Tentokrát nejde o plnohodnotnou spolupráci, ale spíše o jednorázové projekty. Zásadní rozdíl je, že jsou bratři dospělí a mohou se nyní sami rozhodovat v rámci kreativních rozhodnutí. I proto mohl vzniknout film Na Vánoce doma s Jonas Brothers.

Na Vánoce doma s Jonas Brothers – Jonas u Disneyho jsou pořád Jonas u Disneyho

Koho vlastně u Disneyho napadl vánoční film s Jonas Brothers v hlavní roli? Moc na tom nezáleží, je to prostě realita, ve které žijeme. Po vzoru zmiňovaného seriálu hrají bratři sami sebe, byla by ovšem chyba vnímat celovečerní film jako pokračování zmiňovaného seriálu. Bratři se od něj i díky svým komentářům vůči němu samozřejmě chtějí distancovat, co nejdéle to vůbec jde. O to zábavnější je sledovat, že Jonas u Disneyho jsou pořád Jonas u Disneyho. V tom smyslu, že mají celovečerní vánoční film se svým seriálovým předchůdcem jisté styčné plochy.

Režisérka Jessica Yu se očividně snaží, aby film působil tak filmově, jak to jde. 80 minut dlouhý film je občas natahován nějakými těmi hudebními čísly, které jsou poměrně slušné. Ať už jsou Jonas na pódiu, v baru, či jejich zpěv doplňuje autentické VHS kazety z jejich dětství. Dynamika bratrů je poté podobná jako v původním seriálu, protože už ten vycházel ze skutečné dynamiky bratrů. I když je Nick z trojice nejmladší, je také nejvážnější a nejzodpovědnější. Kevin nejvíce jeden přes humor. A Joe je i tentokrát za romantika. Především i proto, že film vychází ze skutečných životů bratrů. Všichni jsou tak otcové, díky reálnému rozvodu Joea se Sophie Turner jsou ovšem šťastně ženatí pouze Kevin a Nick. I proto je to právě Joe, kdo při snaze bratrů dostat se na Vánoce včas domů dostává romantickou linku. Konkrétně v podobě staré známé Lucy v podání Chloe Bennet.

Jednoduché, někdy až moc

Utáhnout film jenom na tom, že se bratři snaží domů, to nejspíše nejde ani s hrstkou výraznějších vedlejších rolí či cameo roliček známých tváří. Každý z bratrů tak má své tajemství. Kevin by si rád zkusil hlavní vokály, ale bojí se reakce bratrů. Joe by se rád bratrům svěřil s Lucy, ale bojí se svých bratrů. A Nick zjistí, že se jejich aktuální turné prodlouží, ale bojí se to říct svým bratrům… protože se bojí jejich reakce! Pomalu tak stačí čekat, kdy problémy každého z bratrů vyplavou na povrch a kdy si to v rámci klasického vánočního ducha vyříkají. Především i proto má v nesnázích bratry dostat se domů očividně prsty Jesse Tyler Ferguson, který zde ztvárňuje snad jednu z nejcivilnějších podob Santy Clause v historii kinematografie.

Díky scénáři je to celé jednoduché, někdy až moc. Zároveň ovšem projekt (na rozdíl od tolikrát zmiňovaného seriálu) nikdy nepůsobí nevkusně a vyloženě trapně. Těžko říct, zda v tom hraje roli fakt, že bratři skutečně zestárli, či fakt, že tentokrát skutečně mají větší kreativní slovo. Jednoduše to ovšem působí dojmem, že samotní bratři chtěli realizovat feel-good vánoční komedii, do které budou moci zapojit i nejdůležitější lidi ve svém životě – svou rodinu. Písně Jonas Brothers samozřejmě zaberou především na fandy této skupiny, těžko jenom říct, zda má vůbec film šanci nabídnout cokoliv komukoliv jinému. Je nicméně potěšující vidět produkt, za který se Jonas nejspíše nebudou muset za pár let stydět podobně jako za svůj seriál. I díky kontroverzní historii s Disney neměli bratři zapotřebí se vracet; návrat ke spolupráci s Disney (díky které dojde i na Camp Rock 3) ovšem může pro samotné bratry do jisté míry sloužit jako náplast.

Sehraná bratrská trojice

Na Vánoce doma s Jonasovými — Zdroj: Disney+

Bratři mají samozřejmě jednu výhodu – mohou těžit ze své sehranosti a bratrského pouta, které kromě pokrevního spříznění posiluje také jejich kariéra. Bratři tentokrát mají větší kreativní slovo, dá se poté snadno věřit tomu, že pojetí jejich postav má mnohem blíže ke skutečným Jonasovým a bratři možná vycházejí ze skutečných rozpoložení, kterými si v rámci společné kariéry procházeli. Tím, že film Na Vánoce doma s Jonas Brothers vychází ze skutečných životů bratrů a jejich autentické dynamiky, se podařilo zachovat přirozenost, která v minulých projektech Disney často chyběla. Publikum tak může sledovat nejen hudební vystoupení, ale také interakce, konflikty a kompromisy mezi bratry, které působí opravdově (s přimhouřením oka) a zároveň humorně (s přimhouřením obou očí).

S humorem je to občas těžké. Místo bratrů za ním většinou stojí spíše vedlejší postavy. Na Nickovi je občas poznat, že je přeci jen zkušenější herec oproti svým bratrům. Žádný z bratrů nicméně nepůsobí vyloženě prkenně. Důležité nicméně je, že bratři očividně dokázali najít jakousi rovnováhu mezi komerčními očekáváními a autenticitou. Jejich zkušenosti, sehranost a bratrské pouto se promítají do filmu, který sice vsází na jednoduchý scénář a vánoční klišé, ale zároveň dokáže přinést opravdový pocit, že mezi Jonasovými existuje rodinná soudržnost. Jsou to již dospělí chlapi, kteří si mohou o svém odkazu rozhodovat sami. Pokud jim právě takovýto přístup vyhovuje, nikoho to nejspíše extra trápit nemusí. Přesto nejspíše platí, že film zabere především na aktuální fanoušky Jonas Brothers a díky nostalgii možná i na ty fanoušky, kteří z Jonas Brothers už přeci jen vyrostli.

Na Vánoce doma s Jonas Brothers závěrem

Na Vánoce doma s Jonas Brothers je průměrný vánoční film, který vsází na jednoduchý scénář a tradiční vánoční klišé. Zároveň nicméně dokáže jistě potěšit fanoušky titulní skupiny díky autenticky působící bratrské dynamice, humoru a pocitu rodinné soudržnosti. Jonas Brothers zde působí přirozeně. A navíc se dá věřit, že tohoto filmu nebudou muset jednou litovat podobně jako svého seriálu. Těžko říct, zda se pro ně jedná o jakousi formu vykoupení či náplast na i po letech bolestivé rány. Jejich vánoční jednohubka nicméně není nesnesitelná, i to se dá do jisté míry brát jako výhra…

Verdikt: 5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Disney+

-REKLAMA-

LEGO Marvel Avengers: Kočkování (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

14. novembra 2025

0

Propojený svět Marvel Cinematic Universe je nadále aktivní, nejedná se ovšem o jediné Marvel projekty, které u společnosti Disney vznikají. Poslední roky se už stalo takovou tradicí, že dorazí jeden zhruba třičtvrtě hodiny dlouhý LEGO Marvel Avengers film. V roce 2023 to započal Lego Marvel Avengers: Rudý poplach, v roce 2024 následoval LEGO Marvel Avengers: Operace Demolice. Letos navazuje LEGO Marvel Avengers: Kočkování. Stejně jako za Operací Demolice za Kočkováním stojí režisér Ken Cunningham, realizoval poté příběh, ve kterém mají výraznou roli kočky i sociální sítě. A i skrze to má Kočkování (tedy jenom možná) větší hloubku, než se asi dá čekat.

LEGO Marvel Avengers: Kočkování – Zájem o superhrdiny upadá, vládnou kočky a socky

Hned v úvodní scéně Avengers zastaví Bratrstvo mutantů, právě tým superhrdinů je v úvodu představen na pravděpodobném vrcholu slávy. Protagonistou je Clint Barton/Hawkeye, který je tak super, že si s ním chce dát selfie dokonce i Kevin Feige (hehe!). Zároveň se projeví, že Hawkeye moc nemusí kočky, a to nejen kvůli faktu, že je spíše pejskařem. Jenže pak přichází otočka o 180%. Zájem o superhrdiny začne upadat, roli v tom poté sehrává influencerka Meryet Karim, která ve velkém klade důraz právě na kočky. Superhrdinové už tak nejsou tolik populární, dosahy koček na sockách naopak sílí. Nepřipomíná to někomu náhodou něco?

Kočkování nejspíše není ničím víc než krátkometrážní LEGO blbinou, která za pochodu nějak využívá různé Marvel postavy a vyhrává si s nimi v LEGO prostředí. Právě úloha úpadku popularity superhrdinů a naopak rostoucí popularity sociálních sítích a jejich často primitivního obsahu je nicméně tak meta (stačí se podívat na klesající návštěvnost komiksových filmů), že to dvakrát přehlédnout nejde. Hawkeye za pochodu písně Everybody Wants to Be a Cat zjišťuje, že ztrácí všechna privilegia na úkor dle faraonů božských stvoření, popularita koček navíc začne přecházet i na jeho kolegy jako Hulk či Thor. A to Hawkeye ani netuší, že se jeho největší obavy naplní a z koček se vyklube skutečná hrozba. A aby jí Hawkeye mohl zastavit, bude se muset spojit i se specifickými hrdiny jako Black Cat, White Tiger či Black Cat, kteří sami sebe označí za Catvengers. Nejdůležitější nicméně je to, že je to skutečně zábavné!

Zábavný koncept

Je patrné, že Kočkování obsahuje jakési odkazy na předchozí LEGO Marvel Avengers snímky a že si navíc buduje nějakou tu potenciální půdu minimálně v náznaku jednoho souboje, o kterém nejspíše nikdo předem nevěděl, že ho tolik potřebuje. Důležité nicméně je, že Kočkování dokáže stát na vlastních nohách. A skrze zábavný koncept skutečně funguje jako zábavná jednohubka, která úsměvně využívá nejrůznější Marvel charaktery. Často přitom nevyhnutelně ve formě na hranici parodie, nikdy ovšem ne formou, která by postavy dehonestovala. Nabízí se srovnání třeba s LEGO Batmanem, který také nesplňuje ideály klasického Batmana. A přesto jde o variantu, která ve své osobní škatulce funguje.

Tahounem je tu především Hawkeye, největší milovníkem koček se poté nepřekvapivě stane Hulk. Postavy se ve většině případů designem drží svých předobrazů v MCU, zároveň Kočkování představí i postavy, které zatím na svůj debut v MCU čekají: Black Cat, hrdinku Tigru či záporáka Sphinxe. Občas se objeví nějaký ten popkulturní odkaz, občas hlubší odkaz přímo na svět Marvelu, občas je Kočkování i drsnější, než se dá u LEGO animáku očekávat. Dvoudílné Kočkování trvající tři čtvrtě hodiny ovšem může i díky své délce pořád kvapit dopředu, má díky tomu výhodu, že mu nikdy nedojde dech. Pořád sype z rukou nápady, někdy je přitom nevyhnutelně infantilní. Ale s tím musí jaksi předem počítat každý, kdo se rozhodne s LEGO Avengers strávit svůj čas.

Primitivní, přesto funkční

I přes výskyt jisté potenciální formy kritiky moderní popkultury pořád o Kočkování platí, že jde spíše o primitivní LEGO animák, který má především využít Marvel postavy v LEGO podobě a nějak vyplnit katalog v době, kdy je potřeba si na další hraný Marvel projekt počkat. Akce poté není zrovna nejvelkolepější, přesto tak nějak využívá možnosti LEGO animace. Je minimálně zajímavé například pozorovat dva muže s identitou Captaina Americy spolupracovat, stejně tak sledovat Hawkeye, který se výrazně liší od toho z MCU a má blíž ke svému komiksovému předobrazu (= sarkastický cynik). A je tu také jedno velmi zábavné cameo, které nejde popsat – musí se vidět.

Režírující Cunningham působí jako fanda, který si rád vyhrává s různými charaktery. Humor nikdy nejde za hranu vkusu, jeho „zesměšňování“ oblíbených postav nikdy nepůsobí dojmem, že by mělo Avengers cíleně dehonestovat. Je to jednoduše LEGO Avengers film, který se bere s nadsázkou, z pochopitelných důvodů poté ve finále evokuje Mumii s Brendanem Fraserem. A samotné finále vyvrcholí sekvencí, která by v hrané formě nejspíše byla odsouzena k digibordelu, do jisté míry komorní LEGO forma toho ovšem snese dost. Zajímavý kousek je to v součtu především tím, že se vlastně jedná o svěží pohled na superhrdiny ze stáje Marvelu, zároveň minimálně dle Kočkování LEGO Avengers filmy znají od LEGO Star Wars snímků míru. Zásadní příspěvek do katalogu Disney+ se tak nekoná, slušná a v nejednom ohledu zábavná jednohubka ovšem ano. A i ta někdy může bohatě stačit.

LEGO Marvel Avengers: Kočkování závěrem

I „hloupý“ LEGO film může mít meta rozměr, reflektovat současné trendy a úpadek tradiční superhrdinské popularity. LEGO Marvel Avengers: Kočkování není žádný zásadní Marvel projekt, v tom ovšem do jisté míry tkví jeho přednost. Díky krátké délce a komorní LEGO formě si tvůrci mohou hrát s postavami, absurdními situacemi a narážkami, aniž by výsledek působil přetíženě. Ailurofobický Hawkeye, samozvaný tým Catvengers či lehká forma moderní popkultury dávají příběhu svěží pohled na známé hrdiny.

Film je místy infantilní, jindy nečekaně dospělejší – a právě tato kombinace z něj činí zábavnou jednohubku, u které se dá smát i pobavit bez hlubších očekávání. Je to trochu šílené, ale hlavně hravé, originální a zábavné. A především ta ideální kombinace hravosti a fantazie, která může spolehlivě zabrat na děti i dospělé a zároveň připomenout, že i superhrdinové mohou být občas… prostě jenom legrační. A když se alespoň jednou neberou zase tolik vážně, snadno to vyvolává sympatie…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Disney+

-REKLAMA-

Líbánky – Minimalisticky vyprávěné ukrajinské drama

Klaustrofobická podívaná

Konfrontace vnějšího a vnitřního světa

Důležitý film nejen v kontextu dnešní Ukrajiny

Líbánky závěrem

Verdikt: 7,5 z 10

Neporazitelní budou patřit mezi nejvýraznější české filmy roku

Neporazitelní jsou sázkou na jistotu, nejde je však za to nenávidět

Citlivé téma může mnohým u Neporazitelných stačit

Neporazitelní jsou v nejednom ohledu zajímavým filmem

Řemeslně zvládnutý film

Neporazitelní závěrem

Verdikt: 6 z 10

Pár nutných slov úvodem…

Když umíte jenom dvě věci: krást a být dobrý přítel…

Je Tee Yai pouze hybatelem příběhu nebo jeho hlavní postavu?

Herecký i vizuální koncert všech zúčastněných…

Stojí film Tee Yai: Zrozen ke zločinu za vaší pozornost?

Hodnocení: 9/10

Be2Can 2025 – Minirecenzia 2. časť

Dogma

Princezná Kozmolesba

Be2Can 2025 – Recenzie tohtoročných filmových titulov

Matka

Čo vie Marielle

Riefenstahl

Příběh třetí série

Zajímavosti a fakta

Recenze redakce na film Běžící muž

Antonín Matějíček

Hodnocení: 6/10

Pavel Hrubeš

Hodnocení: 7/10

Márek Lízal

Hodnocení: 5/10

Recenze komiksu Kruté příběhy

Afrika

Hodnocení: 7,5/10

Old pa Anderson

Hodnocení: 8/10

Zabili Divokýho Billa

Hodnocení: 8/10

Pár slov na závěr o komiksu Kruté příběhy

Jonas Brothers to s Disney neměli lehké

Na Vánoce doma s Jonas Brothers – Jonas u Disneyho jsou pořád Jonas u Disneyho

Jednoduché, někdy až moc

Sehraná bratrská trojice

Na Vánoce doma s Jonas Brothers závěrem

Verdikt: 5 z 10

Influencerka Meryet Karim hrozí globální zkázou, což přinutí Hawkeye a Avengers rozšířit své řady. Hrdinové zjišťují, že boj s virálními hrozbami vyžaduje víc než jen jejich obvyklé superhrdinské schopnosti…

LEGO Marvel Avengers: Kočkování – Zájem o superhrdiny upadá, vládnou kočky a socky

Zábavný koncept

Primitivní, přesto funkční

LEGO Marvel Avengers: Kočkování závěrem

Verdikt: 7 z 10

Novinky

Populárne

Recenzie

Všetko má svoj príbeh

Sledujte nás