V ranních hodinách proběhl The Game Awards, kde se vedle výherců her roku představili nové hry, a věděli jsme, že Capcom chystá třetí trailer k Resident Evil Requiem. Ten jsme dostali. Konečně nám byl blíže představen Leon, jehož účast v devátém dílu se omylem před pár dny potvrdila.
Třetí trailer ke hře Resident Evil Requiem
Trailer nám více odhaluje tajemnou postavu se kterou se Grace setká. Vypadá to, že by mělo jít o hlavního padoucha devátého dílu, ale je možné, že hra nabídne nějaké překvapení. Ukázka se nesla ve stejném duchu jako předchozí ukázky, tajemný, atmosférický a hororový nádech, tak jak to od Resident Evil máme nejraději.
To hlavní přichází v druhé části traileru, kdy se ke slovu konečně přihlásí Leon S. Kennedy. Ten najde Grace přesně tam, kde se to trošku čekalo po všech těch ukázkách. V momentě, kdy půjde monstrum, které se může pohybovat ve tmě po Grace, Leon jí zachrání. Ukázka následně končí gameplayem za Leona, který nezapomene použít svůj typický humor, když jde do tuhého „myslím, že budu potřebovat druhou možnost“, a Leon nezapomene i ve svém starším věku rozdávat kopance. Co je také super je, že nepřátelé používají motorovku stejně jako ve čtvrtým dílu. Jako skvělá satisfakce je pak to, že Leon motorovku použije proti nim. Kdo by se na tohle netěšil, že?
Zdroj: Capcom
U Leona je rozhodně dobré zmínit, že má stejný vzhled a dabéra jako u remaků. To jenom potvrzuje fakt, že devátý díl bere za kanonické remaky oproti původním hrám. V prvním traileru jsme mohli vidět, že policejní stanice v Raccoon City vypadá přesně jako v remaku dvojky.
Capcom potvrdil, že hraní za Leona bude více zaměřeno na boj a akční sekvence, zatímco za Grace se máme více soustředit na stealth a vyhýbání se nepřátel. Dá se tedy říci, že vývojáři zkombinovali RE7 a RE4. Něco na ten způsob a já jako fanoušek jsem hodně nadšený a nemůžu se dočkat. Jinak pokud nikdo nezapomněl, tak hra nabídne možnosti hraní z pohledu třetí a první osoby, kdy tyto možnosti můžete kdykoliv během hraní měnit. Už teď je tedy jasné, že během hraní za Grace bude nejlepší preferovat možnost z prvního pohledu pro lepší hororový zážitek a u Leona naopak z třetího pohledu pro plný prožití akčních pasáží. Myslím, že tohle Capcom trefil perfektně. Tak uvidíme, jestli se plná hra povede. Zatím je to bezpochyby jedna z nejočekávanějších her příštího roku.
HraResident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2.
Líbila se vám nová ukázka na Resident Evil Requiem? Jste rádi za návrat Leona? Taky se už nemůžete dočkat, až si hru zahrajete?
Řádnou péči o supermoderní vilu mu posledně zhatil otravný hmyz, a tak teď Trevor Bingley (Rowan Atkinson) radši dělá školníka. Když ale dostane neodolatelnou nabídku na vánoční hlídání luxusního londýnského bytu, je zase jednou zaděláno na pořádné trable. Poslední den před prázdninami totiž ve školních jesličkách zůstane zapomenutý Ježíšek a Trevor má o novou podměrečnou starost navíc. Dokáže si mezi hlídáním bytu a odkrkáváním miminka užít klidné svátky, na které se těšil, nebo ho čeká další zběsilá jízda…
Za jeho nejznámější role by pravděpodobně mnozí označili Mr. Beana, Johnnyho Englishe a příšlušníky rodokmenu Černé zmije, sám Rowan Atkinson se ovšem přiznal k tomu, že tyhle postavy dvakrát nemusí. Bean je dle něj sobecké a samoúčelné přerostlé anarchistické dítě, Černá zmije příliš sarkastická, Johnny English zase ješitný panák bez šarmu. I proto si dle svých slov Atkinson užívá ztvárňování muže jménem Trevor Bingley, který patří mezi nejmilejší postavy, které Atkinson ve své kariéře ztvárnil. Poprvé jí ztvárnil v sérii Včela na mušce, nyní se do role vrací ve volném pokračování Mimino na mušce. Znalost původní série není nutná, Atkinsonův Trevor měl v podstatě jen eskapády se včelou vyměnit za eskápady s minimem. Je to ovšem zábava?
Mimino na mušce – Rowan Atkinson tak trochu jinak
Zdroj: Netflix
Čtyřdílná komediální série nepřichází na Netflix těsně před vánočními svátky náhodou, sama se totiž odehrává během Vánoc. Atkinsonův Trevor se poté na první pohled nemůže od Mr. Beana více lišit. Umí mluvit, očividně ovládá nějaké základy společenských konvencí a má daleko k sobeckému anarchistovi, za kterého Atkinson označil Beana. A přesto je něco pojí. Oba jsou nešikovní, v případě Trevora to znamená, že nedokáže setrvat na nějaké stále pracovní pozici. V Mimině na mušce je zrovna propuštěn jako školník, ve výpovědní lhůtě následně ve škole na prahu objeví malé dítě. Rychle se ukáže, že se nejedná o představitele Ježíška a že má tak Atkinsonův nešika na krku malé dítě.
I na úkor humoru dochází k poměrně nelogickému vyprávění, které navíc často nemůže být zrovna nejkomediálnější, protože má Trevor Bingley na rozdíl od Mr. Beana pořád nějaké hranice. Primárně je to poměrně pohodová vánoční jednohubka, ve Trevor občas dělá pochybná rozhodnutí (korek místo dudlíku), vlastně se ovšem o dítě stará lépe, než by to kdy svedl Bean. A navíc se příběh vyvíjí směrem, který nemůže být od klasických eskapád Beana vzdálenější.
Atkinsonův fyzický humor
Zdroj: Netflix
Atkinson sice tentokrát může mluvit, přesto se potvrzuje, že triumfy jeho komediálního talentu tkví především ve fyzických výkonech. Jeho mimice a především fyzickému nasazení, které působí dojmem, že ho herec neztratil. A to i přes fakt, že již 6. ledna oslaví své 71. narozeniny. Trevor je minimálně ze začátku svým způsobem pojat jako tragikomická postava. Je to poměrně milý chlapík, kterého hodně změnily zážitky z eskapád se včelou. A když už se mu konečně začne svítat na lepší dny s dobře placenou prací, poslední povinnost v předchozí práci mu přihraje nečekaného společníka. Přičemž platí, že je tak akorát schopný, tudíž není ani moc třeba obávat se o vážné ohrožení zdraví titulního mimina.
Celé se to pohybuje na těsné hranici mezi kýčem a upřímným dílem s vánočním poselstvím. Humor se drží zkrátka a není přepálený, i proto se dá říct, že na to Atkinson skutečně jde tak trochu jinak. I když bude Beana za pochodu evokovat především eskapádami se psem s vášní pro boty a logicky také svým obličejem. Sympatické je nicméně pořád to, že Atkinson nejede na jistotu a chce si jednou zahrát postavu, která je sympatická v první řadě jemu a až v druhé řadě divákům.
Není slapstick jako slapstick
Zdroj: Netflix
Slapstick je jako žánr komedie založen na fyzickém humoru, na něm si právě skrze roli Beana postavil kariéru. A vrací se k němu právě i ve formě Mimina na mušce, jen trochu jinak. Vlastně se ukazuje, že kdyby Atkinson chtěl, může se bez problému k roli Beana vrátit. Sám se ovšem vyjádřil, že tyto časy jsou dávno pryč. A přesto Atkinson působí herecky spokojeněji než kdy jindy. Jednoduchý vánoční produkt, který má po celou dobu fajn atmosféru a vlastně se mu daří také prodat poselství o Vánocích. I když bude hodně záležet na tom, jak každému ono poselství vyzní.
Pořád je to jen velmi fajn jednoduchá komediální jednohubka, která nejspíše v katalogu Netflixu zapadne příliš snadno a ve spojitosti s Atkinsonem mnozí upřednostní jeho mnohem slavnější role. Minisérii ovšem prospívá i fakt, že jde v podstatě o jeden celovečerní film rozdělený na čtyři části a i když chvílemi má své slabší místa (nejlepší jsou jasně 1. a 4. epizoda), jako celek tahle minisérie funguje. A nejspíše zpříjemní jedno odpoledne všem, kteří mají slabost pro Atkinsona v jakékoli roli a toho Beana už přeci jen po x reprízách mají trošku dost.
Mimino na mušce závěrem
Mimino na mušce je pohodová vánoční jednohubka, která nabízí divákům možnost vidět Rowana Atkinsona v roli, kterou sám považuje za jednu ze svých nejoblíbenějších. Trevor Bingley není Mr. Bean – je mluvící, citlivý a schopný postarat se o dítě – ale stále si zachovává Atkinsonův charakteristický fyzický humor a schopnost vyvolat smích i drobnými gesty. Minisérie funguje jako jednoduchá, přehledná a vtipná vánoční zábava, která neurazí a může zpříjemnit odpoledne všem, kdo mají rádi Atkinsona v jakékoli roli. I když nepřekypuje originálním slapstickem nebo dramatickou hloubkou, svou laskavostí, snahou zvládnout nečekané situace a oddaností rodině dokáže diváky skutečně oslovit a přinést příjemný a nenáročný zážitek…
Krásný den vám všem přeji a vítejte u dnešní seriálové recenze. Dnes tu pro vás mám připravený kousek, na který jsem se dost těšil, a o to více mě mrzí, že musím napsat, že mi hodně nesedl a byl pro mě velkým zklamáním. Řeč bude o westernovém seriálu, který nese jméno Opuštění. Za seriálem stojí výrazný tvůrce Kurt Sutter, který nám dal boží Zákon gangu. Seriál můžete vidět na Netflixu od 4.12. Hezky se usaďte a já vám na následujících řádcích povím, proč byste neměli na tento seriál koukat. Toto je recenze na seriál Opuštění.
Recenze seriálu Opuštění
Jsou 50. léta 19. století a na washingtonské periferii zuří boj o nadvládu mezi dvěma rody – jeden je bohatý, druhý hluboce loajální a v čele obou stojí mocné matróny. (oficiální text distributora)
Zklamaní od šikovného tvůrce
Samotná zápletka vypadala hodně zajímavě a nabízela prostor pro vyhrocené drama, které může jít na dřeň a být dost drsné, krvavé a nekompromisní. Ale to se bohužel nestalo a nic z toho tady není. A já to nedokážu pochopit, protože hlavní tvůrce Kurt Sutter tohle umí. Osobně si myslím, že největší problém tohoto projektu je opravdu špatný scénář kde se klouže po povrchu a nejde se do hloubky, a taky to, že se neuvěřitelně moc stříhalo a krátilo.
Nemůžu se zbavit pocitu, že tady opravdu chybí stovky scén, díky který by jednotlivé momenty dávaly smysl. Je to velmi znát na chování postav, logice, uspěchanosti, budování charakterů, případně na dialozích, kdy postavy zastávají nějaký názor, a během dvou scén ho změní o sto osmdesát stupňů, a my nechápeme, kdy tahle změna proběhla.
Velkou ránou pod pás je práce s jednotlivými charaktery. Tady si to Sutter jako hlavní tvůrce vůbec nepohlídal a koukat na to jak se postava vyvíjí a chovají bylo dost bolestivé a místy k smíchu. Opravdu nechápu, že si toho nikdo nevšiml a všichni s tím jsou v pohodě. Chápu, že příběh je lehce brakový, ale to neznamená, že z diváků musí dělat idioty.
Zdroj: Netflix
Fajn herecké obsazení
Sutter si pro svůj projekt sehnal zajímavé obsazení. Žádné velké superhvězdy, ale šikovné herce, kteří mají charisma a umí utáhnout žánrově napsané postavy. Největší pozornost na sebe samozřejmě strhává hlavní herecké duo v podaní Leny Headey a Gillian Anderson. Obě herečky mají v základu a hlavně ze začátku dobře napsané postavy, a skvěle je zahrály. Headey krásně ukazuje, že všechny ceny a ovace, které sklízela za roli Cersei jsou oprávněné. Headey dokáže dát své postavě všechny potřebné emoce a motivace. a ze začátku jsem jí věřil, to jak se chová a jak reaguje. S přibývajícími díly to bylo o dost těžší, protože byl scénář hloupější. Anderson je seriálová matadorka, která má zkušeností na rozdávání a zde to skvěle předvádí. Její Constance je charismatická a silná žena, co má uznaní a velkou autoritu. Anderson perfektně zahrála vůdčí osobnost, ale i ženu, která je plná mateřského citu. Společné scény Headey a Anderson patří k tomu nejlepšímu na seriálu.
Ve vedlejší rolí se představí Sutterův oblíbenec Ryan Hurst. Hurst byl v Zákonu gangu parádní a jeho linka byla skvělá. Tady mi vadil v každé scéně. Hurst neumí hrát a v každé scéně působí jako někdo, kdo si neuvědomuje v jakém projektu hraje a přehrává strašným způsobem. Nick Robinson se snaží, bohužel jeho postava je tak obyčejně a nezajímavě napsaná, že představuje všechna klišé, a reálně mi bylo jedno jak to s jeho postavou bude nebo nebude. Michiel Huisman jako jeden z mála pochopil v jakém projektu hraje a parádně si užívá svou postavu. Huisman si krade scény pro sebe, protože má vděčnou postavu, a také mnohem větší charisma, než ostatní.
Zdroj: Netflix
Hezký vizuál, ale mizerná akce
Abych jen nekritizoval, tak po vizuální stránce seriál nevypadá úplně nejhůře. Je znát, že se tvůrci snažili točit na reálných lokacích, jezdit na opravdových koní, a také se pokoušeli, aby to celé působilo realisticky. Takže je tu špína, bahno, pot a trochu krve, když na to přijde.
Když se, divák kouká na westerny, tak očekává, že dříve nebo později přijde nějaká akce. Ať už jde o nějakou honičku nebo útěk na koních, vykrádání banky či vlaku, nebo nějaká přestřelka. Tady máme jen dvě větší akční scény, a obě jsou mizerné a hlavně nudně natočené. Nejsmutnější je to, že to všem tvůrcům a producentům přidalo dobrý. A fakt stačilo málo, a hned by to bylo o dost lepší, napínavější a působivější.
Zdroj: Netflix
Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Opuštění
Hodně jsem se těšil, že dostanu nekompromisní western. Místo toho jsem dostal podprůměrnou podívanou, která moc nedává smysl. Není to vyloženě špatné, ale žádný zázrak to není. Nejhorší je to, že vidím, že by to mohlo být o tolik lepší, než to reálně je. Ten zabitý potenciál opravdu moc bolí a doslova mě hodně moc naštval. Radši věnujete čas seriálům od Taylora Sheridana (1883,1923) nebo si znovu dejte perfektní Godless, který naleznete taky Netflixu.
Hodnocení: 4/10
Toto byla má recenze na nepovedený seriál Opuštění. Z mého pohledu se seriál nepovedl, ale vám se třeba líbit bude.
Supergirl – Supermanova sestřenice ve vlastním filmu
Letos do kin dorazil Superman, příští rok tu v podobnou dobu bude Supergirl. Kar Zor-El, Sestřenka Kal-Ela v podání Milly Alcock, se poprvé v rámci propojeného světa DC Universe objevila právě v Supermanovi, nyní jí ovšem čeká vlastní film. Bude u toho i její pes Krypto, Jason Momoa se zároveň představí jako vesmírný nájemný lovec Lobo. Hlavním záporákem ovšem bude Krem v podání Matthiase Schoenaertse. Kromě Krypta poté bude Supergirl dělat společnost také Ruthye Marye Knoll v podání Eve Ridley.
Za režií filmu stojí Craig Gillespie (Já, Tonya, Cruella, Peníze těch tupců), za kamerou Rob Hardy (Mission: Impossible – Fallout, Občanská válka), za hudbou poté Ramin Djawadi (seriály Hra o trůny, Rod Draka). Chystaný film je poté adaptací komiksové minisérie Supergirl: Woman of Tomorrow od Toma Kinga. Skrze to tak dochází k příslibu, že film Craiga Gillespieho bude jiný než ten letošní od Jamese Gunna. Především i proto, že má jednat o sci-fi dobrodružství, které se bude většinu času odehrávat ve vesmíru.
Film navíc bude pracovat s faktem, že je Kara Zor-El alkoholičkou. Na rozdíl od svého bratrance totiž měla zkázu její domovské planety Krypton vidět na vlastní oči, což se na její psychice do velké míry podepsalo. A výsledkem tak bude práce s poměrně netradiční superhrdinkou.
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Do českých a slovenských kin Supergirl dorazí 25. 6. 2026.
Vítejte všichni u dnešní recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na pozitivní romantickou komedii, kde se pejsek pokusí dát dohromady rozhádaný pár. Tento pozitivně naladěný snímek najdete na Amazon Prime od 10.12.Myslím si, že není potřeba protahovat úvod a půjdeme na samotnou recenzi, ve které vám povím jestli se film povedl nebo ne. Toto je recenze filmu Merv!!!
Recenze filmu Merv
Současná komedie o bývalém páru Russe a Anně, kteří zjistí, že Merv – pes, o kterého se střídavě starají – je deprimovaný kvůli jejich rozchodu. Ve snaze zlepšit Mervovi náladu na Vánoce ho Russ vezme na „pánskou jízdu“ a opouští mrazivou Minnesotu, aby se vydal na pláž na slunné Floridě, kde jsou psi vítáni. Anna se nečekaně objeví, čímž znovu zažehne romantické city. (oficiální text distributora)
Zdroj: Amazon Prime
Fajn režie
Režisérka Jessica Swale nemá moc filmů za sebou. Merv je její druhý snímek. Ale z mého pohledu to na její práci nebylo vidět, a odvedla dobrou práci. Swale moc dobře věděla jaký film točí, a pro koho ho točí. A tohle zadání zvládla naplnit na sto procent. Swale si film pohlídala, aby měl správné tempo, hřejivou atmosféru a dobře fungovala chemie mezi herci. Je trochu škoda, že samotný scénář není propracovanější a trochu zajímavější, protože pak by i samotný film byl lepší.
Zdroj: Amazon Prime
Sympatická dvojice
Film táhne hlavní herecká dvojice a psí parťák. Zooey Deschanel je šikovná herečka, která je v komedií jako doma. A tady mi to znovu ukázala. Deschanel hraje přesně jak má a její výkon se mi líbil a hezky zahrála svou postavu. Charlie Coxe většina z nás zná z Hvězdného prachu nebo ze seriálu Daredevil, kde hraje titulního hrdinu. Cox má zde hodně vděčně napsanou roli a užívá si jí. Herec má obří charisma, je to sympaťák a s Deschanel má tu správnou chemii, že jim budete přát krásný konec. Jejich společné scény jsou příjemné a zábavné. A nakonec jsem si nechal samotného psíka Gusa, který hraje Merva. Jsem rád, že psík je spojovatel scén a krásně dotváří scénu a atmosféru, než aby nějak zásadně měnil význam celého filmu, jako se to často děje v jiných filmech, kde velkou roli má zvířecí parťák.
Zdroj: Amazon Prime
Pár slov na závěr a hodnocení filmu Merv
Já jsem dost spokojený, jelikož jsem dostal přesně takový film jaký jsem chtěl dost. Odpočinkový feel good film, který sice nepřekvapí, ale je příjemný, hezky se na něj kouká, dokáže zahřát na srdci, má sympatické herce a moc dobře se u něho vypne. Kdyby byl scénář trochu propracovanější a nabídl by trochu více, tak bych se nezlobil. Na druhou stranu to, ale nebyl cíl filmu. Film Merv chce pobavit, dát nám vánoční atmosféru, a hezky odvyprávěnou romantiku. A to se mu daří. Snižte vnitřní cynismus a užijte si hezký feel good snímek.
Hodnocení: 6,5/10
Toto byla má recenze na romantický film Merv. Snad se vám text líbil a podle něho se rozhodnete jestli filmu dáte šanci.
Percy Jackson (Walker Scobell) se po roce vrací do Tábora polokrevných, kde zjistí, že mu hrozí nebezpečí od sil Krona a že jeho nejlepší kamarád Grover (Aryan Simhadri) zmizel. Musí se tedy vydat do Moře nestvůr, aby našel Zlaté rouno a zároveň Grovera zachránil…
Knižní série Percy Jackson a Olympané se původně dočkala filmových adaptací. Velmi volná filmová adaptace s Loganem Lermanem ovšem zvládla adaptovat pouze knihy Zloděj blesku a Moře nestvůr, než byla zaříznuta. Podobný osud by aktuální seriálovou adaptaci knižní série čekat neměl, protože již byla začátkem roku prodloužena pro 3. sérii. A především 1. série jasně ukázala, že se tvůrci seriálu jasně poučili z chyb tvůrců filmových adaptací. Seriál je mnohem věrnější adaptací, a to nejen díky faktu, že se usiluje o to, aby věk ústředních postav koexistoval s věky jejich knižních předobrazů. Každá z pěti původních knih má větší a větší měřítko, bylo proto jasné, že se podobnou cestou musí vydat i další série seriálu. Jaký je nicméně start seriálové adaptace Moře nestvůr?
Percy Jackson a Olympané: Moře nestvůr – Slušný start?
Zdroj: Disney+
Po vzoru 1. série startuje 2. série na Disney+ hned se dvěma epizodami. I tentokrát stojí za startem 2. série režisér James Bobin. 1. série zvládla za první dvě epizody zpracovat zhruba 8 a 1/2 kapitoly, 2. série zvládá za první dvě epizody zhruba 7 kapitol. A i tentokrát platí, že i když je seriál věrnější adaptací knih, není 50:50 kopírkou knižní předlohy. Opět dochází k jistým dramaturgickým zásahům i kreativním obměnám; i tentokrát nicméně právě ty dokáží působit dojmem, že tvůrci moc dobře vědí, co dělají. A když už dojde k nějaké obměně a vynechání určitých pasáží (tělocvik, býci…), vlastně automaticky nevytváří podměty k tomu, aby vznikl pocit, že něco zásadního chybí.
Titulního Moře nestvůr se první dvě epizody v podstatě jen lehce dotknou; mořské nestvůry tak dostanou více prostoru až v nadcházejících šesti týdnech. I dvoudílný start 2. série tak funguje především jako expozice, která vykresluje to nejzásadnější: dynamiku ústředních hrdinů, představení nové postavy Tysona v podání Daniela Diemera, vykreslení toho, jak fungování Tábora polokrevných mění nový management, a především důvod, proč je nutná zcela nová výprava. Navrátivší dětští herci mají šanci projevit, že skutečně nebyli špatnými volbami (Walker Scobell je nadále castingová trefa par excellence), nováčci poté herecký kolektiv doplňují slušně. A například Timothy Simons dokáže specifického Tantaluse pojmout přesně tak, jak se dalo dle knižní předlohy pojetí této postavy snadno předpovědět.
Tvůrčí limity
Zdroj: Disney+
U 1. série bylo chvílemi znát, že rozpočet není nafukovací, i proto se během její výroby musel tvůrčí tým občas uchýlit k jistým kreativním kompromisům (i proto nejspíše nikdy v seriálu neuvidíme postavu Arguse).A i když je nevyhnutelné, že větší sekvence si 2. série Percyho Jacksona schovává pro zbytek 2. série, minimálně v rámci prvních dvou epizod je i tentokrát poznat, že rozpočet nebyl vždy největší. Ne snad kvůli slabším vizuálním efektům (už během prvních pár sekund působí kyklop Tyson lépe nežli ve filmové adaptaci), ale právě díky faktu, že se i tentokrát tvůrci občas vydávají trochu jinou cestou než v knihách. Chybí i proto býci, kteří nechyběli alespoň ve filmové adaptaci? Těžko říct.
Součástí 2. epizody jsou ovšem závody vozatajů, od kterých se daly očekávat docela velké věci. A ty se přeci jen částečně naplní. Bylo by naivní očekávat cokoliv z Ben-Hura, jakmile ovšem na závod vozatajů dojde, nepůsobí lacině a vlastně se mu daří přenést atmosféru, kterou šlo očekávat na základě stránek knih. Jinak je to pořád adaptace knižní série Percy Jackson a Olympané, což primárně znamená poměrně hravé přenášení řecké mytologie do moderních kulis s užitím výrazné dávky humoru i nadsázky. Autor předlohy Rick Riordan je expertem na řeckou mytologii a daří se mu s ní pracovat hravě. Kdo jiný by ostatně zvládl vzít poměrně temný mýt o Tantalovi a převézt ho do zábavného zpracování? Hravější způsob, jak nové generace seznamovat s komplexní řeckou mytologií, pravděpodobně neexistuje.
Tvůrci vidí do budoucna, ale je to dobře?
Zdroj: Disney+
Rick Riordan není George R. R. Martin a tvůrci se tak nemusejí vydávat vlastní cestou, jako tvůrci seriálu Hra o trůny u jeho posledních sérií. Příběh tohoto světa navíc nekončí jen za pátou knihou s názvem Poslední z bohů. Na původní sérii navazuje aktuálně vznikající nová trilogie o eskapádách Percyho Jacksona při jeho snaze dostat se na Univerzitu v Novém Římě, zároveň i pět dalších knižních sérií, které se nedotýkají jen řecké, ale i římské, egyptské i norské mytologie. Tvůrci tak potenciálně mohou v mnoha následujících letech budovat výrazné seriálové univerzum; především mají výhodu v tom, že již mají existující předlohy. Do jak velké míry se ovšem jedná o výhodu?
Své plusy to má. Tvůrci se mohou vyhnout slepým uličkám a věnování se něčemu, co za pár let vlastně nebude zase tolik podstatné. Zároveň jim však široká předloha dává obrovskou zodpovědnost – musí udržet konzistenci příběhu napříč jednotlivými sériemi a zároveň zaujmout nové diváky, kteří knihy nečetli. A i když existuje množství materiálu, který mohou adaptovat, větší množství možností zároveň znamená více rozhodnutí, která mohou ovlivnit tempo i dramatickou strukturu. Seriál od Disney+ mezitím zatím nepůsobí jako dílo, ke kterému by měl divák automaticky dostat nějakou brožuru k přehlednosti. Budované záhady mají své opodstatnění. Jen je minimálně v 1. epizodě 2. série trošku pochybné, že se zásadní odhalení z konce knihy odhalí už na počátku. Nejedná se o nic zásadního, zároveň ovšem nejde o rozhodnutí, které by mělo nějaké výraznější opodstatnění.
Pokud má nicméně start 2. série především navnadit na zbytek 2. série, svůj účel splní, i přesto, že si větší měřítko 2. série prozatím zdánlivě střeží. Jako lákadlo nicméně mohou fungovat i opět výrazné závěrečné titulky celé série, které prozatím jen naznačují všechny nadcházející hrozby, které číhají na Percyho a jeho přátele.
Percy Jackson a Olympané – První dva díly Moře nestvůr závěrem
Zdroj: Disney+
Start 2. série seriálu Percy Jackson a Olympané je solidní expozice pro nadcházející dobrodružství. Seriál zůstává věrný knižní předloze, přitom dokáže účelně upravit některé pasáže, aby příběh plynul. Herecké obsazení i nové postavy fungují dobře, jen některé momenty, jako odhalení klíčových událostí, působí spíše předčasně. Přesto start druhé série navnadí a naznačí, že se knižní předloha konečně dočká té správné adaptace…
Spekulace, spekulace a samé spekulace. Teda až doteď. Dlouho se mluvilo o tom, že v očekávaném devátém dílu Resident Evil Requiem by se měl objevit Leon S. Kennedy. Capcom pořád nic nepotvrdil a dostávali jsme pouze záběry z ukázek a gameplaye na pár pasáží ze hry, které se často opakovali (je zřejmé, že devátý díl nás překvapí a vývojáři nechtějí moc prozrazovat) a celé se to točilo okolo nové postavy Grace Ashcroft, která pracuje jako analytička pro FBI. V pátek v brzkých ranních hodinách proběhne Game Awards 2025, kde Capcom má ukázat nový trailer. Nyní nám ale byla odhalena ta největší věc na kterou byli fanoušci nejvíce zvědaví. Opravdu se objeví Leon v Resident Evil Requiem?
Legendární Leon S. Kennedy je zpátky
Jak se tahle velká věc odhalila? Bylo to díky předobjednávkám digitální verze na PlayStation Store, kdy obal ke hře odhalil návrat Leona. Pravost grafiky potvrdil známý insider Dusk Golem, který se točí okolo her Resident Evil a nejednou jeho vyjádření byla pravdivá. Nyní u svého příspěvku napsal: „Playstation tentokrát omylem zveřejnil únik Leona z Resident Evil Requiem. Nejdřív jsem se u pár lidí ujistil, že je to pravda, a je. Pokud máte standardní edici RE9 na PS5, můžete si při naplánování předběžného načítání prohlédnout tento obal. Tady je obrázek v nejvyšší kvalitě, který máme, a který je 100% jistý, že to není umělá inteligence.“
Zdroj: Capcom
Tohle odhalení přišlo neplánovaně a Capcom si Leona pěkně dlouho šetřilo. Přesto už bylo načase a i kdyby jeho odhalení přišlo v pátek během Game Awards 2025, tak to nic nemění na tom, že všechny spekulace o jeho účasti byly pravdivé. Již delší dobu se ví, že hra nabídne dvě hratelné postavy. Víme, že to bude Grace, ale o druhé postavě jsme nic nevěděli. Některé zdroje uváděli, že hraní za Grace bude hororovější a hraní za Leona budou obsahovat akčnější pasáže. Nyní tyhle spekulace jsou blíž k pravdě než jindy.
Fandové si myslí, že Grace bude hlavní postavou jen chvilku, něco se jí stane a hlavní roli převezme Leon. S. Kennedy. Hodně tomu napovídá fakt, že Capcom více z devátého dílu neukázal. Pořád jsme se u všech ukázek točily na stejných lokacích. Nicméně není vyloučená ani ta varianta, že se tentokrát Leon ujme spíše podpůrné role po boku nové hrdinky Grace Ashcroft. Na odpovědi si musíme počkat, až hra vyjde. Nebo nám to odhalí blížící se nový trailer.
Resident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2.
Co říkáte na odhalení Leona v Resident Evil Requiem? Jste rádi, že se spekulace potvrdily? Taky se už nemůžete dočkat devátého dílu?
Po náhlém zmizení své rodiny zůstává osmiletá Aurora (Sophie Sloan) sama ve velkém, tichém domě. Věří, že za vším stojí děsivá příšera ukrytá pod její postelí – příšera, která se živí těmi, které miluje. Zoufalá a vyděšená se obrátí na jediného člověka, kterému se odváží svěřit: svého souseda (Mads Mikkelsen). Ten je však známý spíš svými pochybnými plány než dobrosrdečností. Společně se pouštějí do bizarního a nebezpečného plánu na zničení stvůry. Čím hlouběji se noří do temných koutů domu – i svých vlastních myslí – tím nejasnější je, co je skutečné a co jen plodem dětského strachu… nebo dospělé zvrácenosti. Hra na hrdiny se mění v děsivý boj o přežití, kde může každý krok vést k odhalení děsivé pravdy…
V seriálu Hannibal se Mads Mikkelsen v roli titulního Hannibala Lectera předvedl tak výrazně, že ho mnozí v rámci role označují jako důstojného nástupce Anthonyho Hopkinse. I když poté Mikkelsen i tvůrce seriálu Bryan Fuller občas mluví o revivalu, který by byl nejspíše novou adaptací Mlčení jehňátek, jeho reálné realizaci zatím nic nenapovídá. To nicméně neznamená, že spolu Mikkelsen a Fuller nemohou pracovat na jiných projektech. Dvojice se tak shledává u filmu Prachová příšera, který je Fullerovým režijním celovečerním debutem. A jde o film, který evokuje mix Leona Luca Bessona s tvorbou Guillerma del Tora. Roli v něm totiž hrají nejen nájemní zabijáci, ale také příšery pod postelí. Jak tenhle mix funguje?
Prachová příšera – Hravá práce s konceptem
Zdroj: Lionsgate
Od prvních minut je jasné, že si Prachová příšera dokáže vyhrát se svým konceptem. Ústřední hrdinka Aurora v podání filmově debutující Sophie Sloan si chce pronajmout službu svého souseda v podání Madse Mikkelsena. Ten se živí jako nájemný vrah. Mladá dívka ovšem při jeho likvidaci čínských gangsterů díky přítomnosti falešného obřího draka uvěří, že zabíjí monstra. A když tak její rodiče sní příšera pod její postelí, nezná nikoho ideálnějšího, kdo by se mohl příšery zbavit. A tak se rozjíždí poměrně hravý scénář.
Mikkelsenův zabiják své malé sousedce pochopitelně nevěří. Díky svým zkušenostem věří, že se o její rodiče postaral někdo z jeho oboru, a fantazie dívky tento fakt jenom zkresluje. A většinu času vlastně nemůže pravdu znát ani divák. Aurora je tak konfrontována se světem svého souseda plného zabijáků. A Mikkelsenův soused mezitím zjišťuje, že zmizelí rodiče Aurory byli pouze její pěstouni a nejsou prvními pěstouny této dívky, kteří záhadně zmizeli. A mezitím se sousedově nadřízené v podání Sigourney Weaver zase nelíbí, že existuje jakýkoliv svědek i dětského věku.
Leon s fantasy prvky či temná fantasy s prvky Leona?
Zdroj: Lionsgate
Záměrně není po celou dobu tak úplně jisté, zda je Prachová příšera více variací Leona s imaginativními prvky či temná fantasy s prvky Leona. Nepřekvapivě je ovšem možné se dočíst, že Fuller ušil Mikkelsenovi jeho roli přímo na míru; jeho nejmenovaný zabiják je poté vykreslen jako postava, která by například s Johnem Wickem mohla vydržet alespoň pár minut. Především se ovšem scénáři daří nějak vykreslit pomalu rostoucí pouto mezi samotářským zabijákem a holčičkou s velmi specifickou povahou. Fuller ovšem zároveň zná míru a realizoval film, který svým způsobem působí jako dostatečně přístupný. V akci není přehnaně brutální, v rámci hororu zase přehnaně strašidelný. Fullerovi se poté daří budovat napětí, protože si s vyobrazením titulního monstra dává na čas.
Fuller očividně dbá na výraznou vizuální stylizaci: výrazné barvy, zdánlivě promyšlená kompozice a především kreativní hrátky se stíny, které umožňují vyhrávat si s nejednoznačným konceptem. Zároveň se neštítí občasného černého humoru a zdánlivě i přiznané absurdnosti materiálu. Už zhruba od poloviny filmu je jasné, zda je titulní příšera jakousi metaforou, nebo skutečným bubákem. Důležité nicméně je, že tím film neztratí všechny trumfy. A vlastně spěje k slušně vystavěnému finále, které jen trpí faktem, že se Fuller celou dobu snaží film točit přístupně. Svým způsobem se jedná o ideální rodinný film, protože je realizován způsobem, který ho činí adekvátně přístupný pro děti i dospělé – ani příliš vyměknutý, zároveň ani přehnaně drsný.
Horor pro začátečníky i atmosférická fantasy
Zdroj: Lionsgate
Svým způsobem je to ideální horor pro začátečníky, protože se pořád v rámci hororových parametrů drží docela zkrátka. A zároveň je to poměrně slušná atmosférická fantasy, taková, která chvílemi opravdu působí jako z jiného světa. A to i v momentech, kdy se v rámci příběhu prolínají dva světy, které spolu koexistují obstojně. Ze strany Fullera šlo jistě o kreativní risk, o to uspokojivější je fakt, že se vyplatil. Především i proto, že se Mikkelsen několikrát předvede v přesvědčivé akční formě; důležitější ovšem je, že jeho anonymní zabiják je sympatickou postavou a dost možná tím pravým pěstounem, kterého mladá Aurora aktuálně potřebuje. I když running joke postavený na tom, že nedokáže správně vyslovit její jméno, začne být již po několikáté únavný.
Fuller chvílemi vlastně působí, že by radši točil čistokrevný akční film, především v momentech, kdy Laverne v podání Sigourney Weaver vytáhne ty nejspecifičtější filmové pistole za hodně dlouhou dobu. Prachová příšera vlastně v první polovině spíše buduje půdu pro tu zábavnější druhou polovinu, která dokáže být za pochodu neskutečně zábavná. I přes králíka s VFX mouchami. Je to film, ze kterého srší originalita a kreativita. A krásná ukázka riskantního mixu, který se ve finále povedl. Těžko říct, zda má Prachová příšera na to stát se časem kultovní klasikou, důvodů na ni vzpomínat ovšem pravděpodobně bude časem docela dost.
Prachová příšera závěrem
Prachová příšera je hravým celovečerním debutem Bryana Fullera, který se nebojí kombinovat prvky akčního filmu, temné fantasy a rodinného hororu. Fullerův důraz na vizuální stylizaci, kreativní práci se stíny a promyšlené napětí vytváří originální atmosféru, která dokáže zaujmout různé věkové skupiny. Přestože film není přehnaně brutální ani děsivý, jeho originální mix žánrů, humor a hravý přístup k konceptu příšery pod postelí činí z Prachové příšery film, který si zaslouží pozornost a může se stát zapamatovatelným kouskem minimálně v rámci fantasy žánru. Především i díky zábavné postavě v podání Mikkelsena a roztomile budovanému vztahu mezi ním a jeho malou sousedkou. Jen se nedá zbavit pocitu, že české znění (novinářská projekce s českým dabingem) film připraví minimálně o nějaký ten verbální humor…
Ratolesti jsou desetidílný seriál o rodině, které se život obrátí naruby. Seriál, kde má každá epizoda své téma, ale průběžně sledujeme i rodinnou linku ústředních postav. Hlavními hrdiny jsou adiktoložka Hana Velková (Aňa Geislerová), její manžel, ředitel gymnázia, Karel Velek (Stanislav Majer) a bratr, kriminalista, Jiří Kolář (Matouš Ruml). Všichni tři se snaží pomáhat dětem i dospělým, kteří se ocitli ve složité životní situaci. Všichni tři jsou kompetentní a oddaní své práci a všichni tři mají svou pravdu. Řeší případy, jež nesnesou odkladu, ale jejich profesní role a povahy je pravidelně staví proti sobě.
Navíc i oni musí obstát kromě profese i ve svých rodičovských rolích a tato zkouška se ukáže jako ta nejobtížnější. Konflikty spojené s problémy ve škole nebo s drogami, sociálním vyloučením i kulturními válkami se odehrávají v kulisách středně velkého prosperujícího města; důvěrně známého světa s jasnými hranicemi, kde každý každého zná a kde je proto obtížné cokoli vyřešit, aniž by se z toho stalo veřejné téma, o kterém všichni diskutují. Je to příjemné místo k životu, ale také svět propletený složitými vztahy, kde se nahlas říká jen něco. Svět, který má i svá temná zákoutí. Příběhy inspirované skutečnými kriminálními a sociálními kauzami ukazují, co všechno nevíme o svých dětech…
Desetidílný seriál Ratolesti od režiséra Michala Blaška a scenáristů Tomáše Feřteka a Matěje Podzimka přislíbila věnování se společenským tématům, která jsou spojena s prostředím mladistvých. Výsledkem je po deseti týdnech seriál, který pojednává o nástrahách výchovy, problémech mladistvých a nedostatcích ve společnosti nejen v rámci školství. Zároveň také o tlacích společnosti, rozporech mezi profesí a osobním životem i morálních otázkách. I z těchto důvodů jde o jeden z nejvýraznějších českých seriálů roku.
Ratolesti – Seriál o současných problémech
Zdroj: Česká televize
Drogy, sexualita, dezinformace, sociální problematika, handicapy, pěstounská péče, sexuální orientace i šikana. Vycházení z reálných případů i kauz, snaha o vykreslení toho, co se může moderním dětem dít na denním pořádku. Seriál je propojen především ústředními postavami – adiktoložka Hana v podání Aňy Geislerové, ředitel gymnázia Karel v podání Stanislava Majera, kriminalista Jiří v podání Matouše Rumla, bratr Hany/švagr Karla a také Jan v podání Tomáše Seana Pšeničky. Hana, Karel a Jiří jsou v rámci svých zaměstnání konfrontováni s mladistvými a tím i se závažnými problémy, které mohou trápit nejen mladou generaci; samotného Jana se navíc jeden z případů poměrně výrazně týká, protože se ukáže, že se jedná o drogového dealera. Právě linka kolem něj je centrální a probíhá od 1. epizody až do té poslední.
Je to edukativní seriál, není náhodou, že je označen za volné pokračování seriálu Ochránce. V závěru každé epizody je dodáván informační kontext spojený s daným tématem, který podtrhuje, že případy v Ratolestech nejsou fabulacemi a procházet si jimi může prakticky každé druhé dítě. Komu jsou navíc témata seriálu vděčná, ten nejspíše rozezná, že seriál k ústředním motivům přistupuje autenticky a tudíž i s dávkou rešerší, které mají být u podobných projektů povinností. Seriál má tak v tomto ohledu bezesporu přidanou hodnotu; bylo by vlastně těžké divit se tomu, kdyby se alespoň pár epizod nestalo audiovizuálními nástroji v oblasti výuky občanské výchovy. Přispívá k tomu i komplexní vhled do každého z témat a nulový pocit, že by nějaké z témat nedostalo dostatek péče.
Doba je zlá
Zdroj: Česká televize
Ratolesti dokážou vystihnout, že je doba opravdu zlá. Nebo se tak alespoň může zdát. Někteří mohou celý seriál odsoudit jako práci někoho, kdo na seriál hledí jako důchodce zhnusený generací Z; spíše se ovšem jedná o vhled tvůrců, kteří se na problematiku spojenou s mladistvými nekoukají s růžovými brýlemi. I když tak může například vývoj ústřední linky rodiny Velkových mnohé rozdělit, nedá se mu vytýkat nepřesvědčivost či neschopnost ústřední linku nějak budovat. Prim v celém seriálu hrají rodičovství a výchova, i v nich je občas nutné procházet si těžkými rozhodnutími. A to dokáže seriál poměrně vystihnout.
Mohl se v některých případech seriál jistým tématům věnovat důsledněji a komplexněji? Určitě ano. Stejně tak není vyloučené, že mnohým vlastně určité epizody moc nového neprozradí; například třetí epizoda o učitelce v podání Magdalény Borové, která se během výchovy dopouští ruské propagandy, samozřejmě svádí k bouřlivějším diskuzím. Ratolesti jsou ovšem pořád tak nějak přístupné/adekvátně citlivé, tudíž vlastně ani nevybízejí k tomu, aby z nich někomu, jako je třeba Jindřich Rajchl, praskla cévka. Je to pořád patrně seriál veřejnoprávní televize, i proto je těžké se divit tomu, že ke svým tématům snaží seriál přistupovat nečernobíle; i proto fungují všechna dilemata, kterými si musí ústřední postavy procházet. I když je možná chvílemi škoda, že se seriálem line právě linka, která nepatří mezi ty v rámci seriálu nejzajímavější.
Jeden z nejvýraznějších českých seriálů roku 2025
Zdroj: Česká televize
Ratolesti budou bez problému patřit mezi nejvýraznější české seriály roku, především i díky silnému obsazení. Nejen tomu v hlavních rolích, slova chvály se dají připsat na účet prakticky každému z hereckého obsazení ve výrazných vedlejších i epizodních úlohách. Na seriálu je rozpoznatelné solidní řemeslo, i díky němu ostatně není třeba seriál chválit jen díky přidané hodnotě, kterou jde v podstatě označit za formu osvětové reklamy.
Ratolesti tak rozhodně nepůsobí jen jako edukativní projekt, ale jako plnohodnotný dramatický seriál, který dokáže zaujmout i diváky hledající kvalitní příběh a velmi dobré až vyloženě silné herecké výkony. Kombinace realistického vykreslení problémů mladistvých, důrazu na morální dilemata a propracovaného hereckého výkonu činí z tohoto seriálu titul, který si zaslouží pozornost. Především i díky faktu, že dokáže citlivě propojit vzdělávací rozměr s dramatickou linkou. Jde o seriál, který byl nejspíše předem odsouzen k diskuzím; o to více to ovšem nejspíše jeho důležitost jen podtrhuje.
Ratolesti závěrem
Ratolesti jsou jedním z nejvýraznějších českých seriálů roku 2025, který dokáže citlivě propojit edukativní rozměr s dramatickou linkou. Seriál realisticky vykresluje problémy mladistvých, zároveň nabízí hluboký vhled do morálních dilemat a tlaku společnosti, kterému čelí postavy i samotní dospělí. Silné herecké výkony a propracované příběhové linie činí z Ratolestí nejen hodnotný vzdělávací projekt, ale také kvalitní dramatické dílo, které si zaslouží pozornost širokého publika a uznání. Díky autentickému přístupu k tématům a komplexnímu zpracování je seriál relevantní a přínosný. Nejen pro mladistvé, ale i pro jejich rodiče, pedagogy a odborníky…
Na brněnskou expozituru protikorupční policejní jednotky přichází nový vyšetřovatel Marek (Václav Neužil). Na stole mu okamžitě přistane nikým nechtěná „popelka“ – případ drobného úplatkářství v nižší fotbalové soutěži. K tomu navíc vyfasuje dva svérázné operativce. Marek je ale sám nadšený trenér fotbalového potěru, a tak se do zdánlivě bezvýznamného případu zakousne. Brzy začne díky šťavnatým odposlechům a ve spolupráci se státní zástupkyní Alenou (Táňa Pauhofová) rozkrývat největší sportovní skandál v naší novodobé historii, korupční fotbalovou chobotnici zasahující svými chapadly až do první ligy. Zároveň s tím sledujeme zoufalý boj fotbalového manažera a nevyléčitelného srdcaře Ivana (Marek Daniel) o udržení jeho milovaného žižkovského klubu v první lize, v čemž mu vydatně pomáhá mazaný šéf komise rozhodčích Milan (Jiří Vyorálek).
Talentovaná fotbalová sudí Irča (Denisa Barešová) zatím zjišťuje, že prosadit se v čistě mužském světě čistými prostředky je i pro sebetalentovanější ženu pořádná fuška. Ale Irča se nevzdává, protože fotbal miluje a nechce ho nechat padnout do bláta. Podnikatel Ľuboš (Andrej Polák) se do toho ze všech sil snaží plnit fotbalová přání svého slovenského otce (Richard Stanke), prezidenta hradišťského klubu, v naději, že ho táta konečně začne mít rád. Všichni jsou odhodláni udělat pro splnění svých snů maximum a někteří se nebojí ani nezákonných praktik. Každopádně všichni jdou štěstíčku naproti. Kdo z nich nakonec uvázne v Markově policejní síti? A bude dost pevná…
Korupční aféra, ve které Ivan Horník jako sportovní ředitel fotbalového klubu FK Viktoria Žižkov v letech 2003–2004 kupoval výsledky fotbalových zápasů, měla přesah do kultury už tou dobou, kdy došlo na divadelní hru Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Audiovizuálního zpracování se nicméně tato kauza dočkala až po 20 letech. Konkrétně v podobě šestidílné minisérie Štěstíčku naproti, za kterou stojí režisér Marek Najbrt. Přichází adaptace téhle kauzy až příliš pozdě? První epizoda nic takového nenasvědčovala. Ale co zbytek?
Štěstíčku naproti není seriál jen pro fanoušky fotbalu
Zdroj: Oneplay
Fotbal je hrou, která končí daleko za hranicemi hřiště. I v rámci legálních aktivit jí přeci jen hrají i všichni bafuňáři – funkcionáři, manažéři, rozhodčí i delegáti. Fotbal je nicméně sport, ve kterém se točí spousty peněz, i proto občas hrozí, že se zjeví někdo, kdo se rozhodne na nejpopulárnějším sportu v Česku namastit kapsu. „Tento příběh se zcela jistě nestal. A ta částka taky nesouhlasí.“ Přesně tím začíná seriál, který dramatizuje události, které mnohým ztratil iluze o českém fotbale. Neznamená to ovšem, že by snad nutně byl seriál jen pro fanoušky fotbalu.
Ve Štěstíčku naproti se samozřejmě hraje fotbal i na hřišti, kdy se nejspíše přeci jen projeví, že v rámci audiovize má zpracování fotbalových zápasů v hrané tvorbě ještě své mouchy. Zajímavější věci se tu nicméně skutečně dějí spíše mimo hřiště. A dvě hlavní postavy – Ivan v podání Marka Daniela a vyšetřovatel Marek v podání Václava Neužila – se poměrně doplňují. Oba mají velmi rádi fotbal, jen se oba nacházejí na jiné straně barikády. Tak trochu jako Neil McCauley a Vincent Hanna v Nelítostném souboji.
Kdyby Guy Ritchie točil o fotbale v Česku
Zdroj: Oneplay
Štěstíčku naproti dokáže za pochodu poměrně evokovat gangsterky Guye Ritchieho. Především i proto, že to přeci jen tak trochu gangsterka je. Minimálně tedy určitě je kriminálkou, která vystihuje svět, ve kterém se nehraje fér a ve kterém se pohybují velmi pochybné existence (Čestmír v podání Václava Kopty). Samotný seriál se označuje jako kriminálka bez vraha a mrtvoly, i díky tomu a zasazení do fotbalového prostředí je určitě kriminálkou svěží. Především jí ovšem nechybí tvůrčí hravost, i skrze poměrně výrazné užívání split screenu. Pro někoho možná vjemově náročné, přesto prosperující v oblasti svižnosti seriálu a dynamičnosti vyprávění. Šest epizod je ve finále akorát, nejdůležitější je, že seriál nikdy nevyvolává dojem, že by se nějak zásadně táhl a většinu svého času šustil papírem.
Moc přitom nesejde na tom, jak moc je seriál věrný skutečným událostem. Jako dramatizace skutečných událostí totiž funguje. I když občas evokuje zahraniční tvorbu, pořád dokáže vystihnout českou mentalitu a specifický humor. Vtipy nejsou nahodilé, naopak často spějí k velmi dobře vygradované pointě. Občas lehce přepálený, ústřední postavy nicméně nikdy nespějí ke statusu karikatur. I když si o to občas masky zdánlivě říkají. V průběhu epizod navíc seriál dokáže nalézt ideální pozici mezi kriminálkou a komedií, dost možná navíc může paradoxně více sednout těm, kteří nad fotbalem spíše ohrnují nos.
Jeden z nejvýraznějších českých seriálů roku
Zdroj: Oneplay
Zcela jistě půjde o jeden z nejvýraznějších seriálů letošního roku. A to nejen díky tématu, které mnohým pamětníkům a fanouškům fotbalu dodnes nenechá spát. Do velké míry za tím stojí i postava Ivánka. Ten sice dělá diskutabilní rozhodnutí a odmítá hrát fair play, zároveň je to ovšem srdcař, který se dle zpracování seriálu do známé kauzy zamotá kvůli zájmům „vyššího dobra“. Neobhajuje ho to, zároveň ovšem seriál k Ivánkovi a jeho předobrazu nepřistupuje černobíle, nedá se poté vyloženě říct, že by se jednalo o bagatelizování prostředí, které se možná za těch 20 let zase tolik nezměnilo. Seriál navíc začíná být každou epizodou vážnější, ve vážnější poloze se mu ovšem daří šlapat podobně jako v té komediální.
Všichni herci působí, že si své role užívají. A moc přitom nesejde, jak přesně mají vystihovat reálné protějšky a jak se lidé jako Jaroslav Starka cítí dotčeni. V seriálu se navíc neřeší jen linka kolem Ivánka a jeho odposlechů. Je tu také příběh Irči v podání Denisy Barešové, která se jako rozhodčí snaží prosadit v mužsky dominantním prostředí. Podnikatele Luboše v podání Andreje Poláka, který do fotbalu investuje čas a prostředky především kvůli lásce k otci v podání Richarda Stankeho, a nebo osobní linka vyšetřovatele Marka. Postav a linek je možná mnoho, občas se zdá, že se seriál nedokáže být úplně soustředěný. Zároveň se ovšem nezdá, že by byla nějaká linka nedopečená a chyběl jí alespoň gól s asistencí. Fotbaloví historici a nekritičtí fandové fotbalu možná budou proti kvalitám seriálu kritičtější, pro lajky ovšem spíše půjde o další trefu streamovací služby Oneplay do černého.
Štěstíčku naproti závěrem
Štěstíčku naproti je seriál, který dokáže propojit kriminální drama, humor i fotbalové zákulisí českého sportu, aniž by se omezoval jen na fanoušky tohoto sportu. Díky promyšlenému ztvárnění postav, dynamickému vyprávění a citlivému zacházení s dramatizovanými událostmi představuje svěží a poutavou podívanou, která baví i přemýšlí zároveň. I přes drobné stylistické mouchy působí seriál vyváženě a rozhodně patří k výrazným českým seriálovým počinům letošního roku…
