Očekávaný seriál ze světa Vetřelec se konečně představuje se svým oficiálním trailerem. Vetřelec: Země patří mezi nejočekávanější seriály roku a po minulém roce, kdy v kinech uspěl finančně a i v hodnocení snímek Vetřelec: Romulus se značce po dlouhé době začalo slušně dařit. Navázat na tohle bude chtít tvůrce Noah Hawley (Fargo, Legion), který slibuje fanouškům Vetřelce poctivou podívanou. Tady je první trailer k seriálu Vetřelec: Země a nebudeme to na úvod zdržovat. Jdeme se podívat, co nás čeká.
Trailer k seriálu Vetřelec: Země
Seriál se odehrává před událostmi původního Vetřelce od Ridleyho Scotta, v roce 2120. Loď pověřená sběrem monster z nejtemnějších koutů vesmíru havaruje na Zemi a jednou z monster je samozřejmě legendární Xenomorph. Trailer, ale jasně ukazuje, že to není jediná nestvůra, se kterou se naše lidské a androidní postavy budou muset vypořádat
Seriál se bude točit okolo pěti korporacemi, které ovládají Zemi. Prodigy, Weyland-Yutani, Lynch, Dynamic a Threshold. V této éře žijí vedle lidí kyborgové (lidé s biologickými i umělými částmi) a syntetici (humanoidní roboti s umělou inteligencí). Všechno se však změní, když geniální zakladatel a ředitel společnosti Prodigy učiní nový technologický průlom a začne vyrábět hybridy (humanoidní roboty naplněné lidským vědomím). První prototyp hybrida jménem Wendy představuje nový posun ve snaze o nesmrtelnost. Všechno se naruší ve chvíli, kdy vesmírná loď společnosti Weyland-Yutani narazí do Prodigy City, kde se setkají se záhadnými formami života, které jsou děsivější, než si kdo dokázal představit.
Jakožto fanoušek série Vetřelec musím říct s velkým nadšením, že se tohohle nemůžu dočkat. Trailer slibuje technicky skvěle vypadající podívanou, kde si užijeme pohled na planetu Zemi a korporace, které se perou o technologický vývin. A nesmí chybět samozřejmě také atmosférický a brutální střety s vesmírnými monstry. No, a když v traileru zazní ten typický soundtrack, který zazněl v traileru k původnímu filmu a používá se k této sérii často, tak řeknu, že tohle nikdy neomrzí a instantní husina je na místě.
Vetřelec: Země dorazí 13.8. na Disney+. K vidění budou dvě epizody. Následně bude k vidění každý týden jedna epizoda. Celkově nás čeká 8 epizod. V seriálu si zahráli: Sydney Chandler, Timothy Olyphant, Alex Lawther, Samuel Blenkin, Babou Ceesay, Adrian Edmondson a další.
Pokud by vás zajímala časová osa, tak ta vypadá takhle: Prometheus (2093), Vetřelec: Covenant (2104), Vetřelec: Země (2120), Vetřelec (2122), Vetřelec: Romulus (2142), Vetřelci (2179), Vetřelec 3 (2179), Vetřelec: Vzkříšení (2381).
Líbí se vám trailer k seriálu Vetřelec: Země? Máte rádi tuhle sérii? Věříte, že Noah Hawley nezklame?
Bohatý průmyslník a trochu obchodník se zbraněmi Zsa-zsa Korda (Benicio Del Toro) vyniká ve spoustě odvětví lidských činností, ale v poslední době mu jde nejlépe přežívání atentátů. Aktuálně se mu podařilo vyváznout z šesté fatálně vyhlížející letecké nehody. A to už člověka přiměje přemýšlet nad budoucností. Korda se pro klid na duši rozhodne veškeré své jmění odkázat jediné dceři Liesl (Mia Threapleton), která o něj asi jako jediná z celého příbuzenstva vůbec nestojí, neboť před lety vstoupila do kláštera a hmotné statky jí jsou úplně ukradené, stejně jako její otec, s nímž už pár let nepromluvila ani slovo.
Jenže když si Korda něco vezme do hlavy, nedá si to vymluvit. A tak se s ním Liesl trochu proti své vůli vydá na bláznivě nebezpečnou dobrodružnou výpravu po příbuzných a známých, která má být vyvrcholením Kordovy podnikatelské kariéry a zároveň má přinést odpověď na banální otázku „Kdo se ho to, sakra, pořád snaží zabít?“
Fénické spiknutí – Wes Anderson je pořád Wes Anderson
Zdroj: Focus Features
Wes Anderson patří mezi ty filmové tvůrce s velmi jasným rukopisem a pravděpodobně jeho tvorbu ihned dekódují minimálně ti, kteří to s filmem myslí alespoň trochu vážně. Symetrické komponování záběrů, výrazné barvy, pečlivé naaranžování jednotlivých kulis, výrazné jsou i jeho práce s miniaturami. Díky krátkometrážnímu snímku Podivuhodný příběh Henryho Sugara je to navíc oficiálně oscarový umělec a jeho filmy jsou čím dál tím plnější známých hereckých tváří i v epizodních rolích. A jak je Wes Anderson specifický autor, který se striktně drží svého autorského rukopisu, především u jeho posledního snímku Asteroid City se objevovali lidé, kteří začínají vnímat rukopis Andersona za vyčerpaný. Anderson ovšem přeci jen pořád zkouší něco krapet jiného každým svým filmem. Zmíněné Asteroid City mělo sci-fi prvky, Fénické spiknutí poté bylo označeno za špionážní thriller.
Ne, Anderson si nenatočil vlastní bondovku (byť něco takového zní určitě lákavě). I Andersonův 12. celovečerní film obsahuje prvky černého a absurdního humoru, po vzoru Takové zvláštní rodinky, Životu pod vodou, Fantastickém panu Lišákovi, Až vyjde měsíc nebo zmíněného Asteroid City se poté řeší komplikovaný vztah otce s jeho potomkem. Otec Zsa-zsa Korda v podání Benicia Del Tora je navíc v případě 12. Andersonova celovečerního filmu bohatým průmyslníkem/obchodníkem se zbraněmi.
Výrazných roliček pro různé členy Andersonova hereckého ansámblu je tu dost (včetně božího camea Billa Murrayho!), například Benedict Cumberbatch z oscarového Henryho Sugara je tu stylizován téměř k nepoznání. Skrytou hvězdou filmu ovšem určitě je Michael Cera. Jeden z těch klučínů ze Superbad, hlavní hvězda Scotta Pilgrima proti zbytku světa Edgara Wrighta, nebo Allan z Barbie Grety Gerwig se tu představuje ve velmi zábavné roli. Ať už skrze specifický přízvuk či postupná odhalení okolo jeho entomologa Bjørna Lunda.
Wes Anderson opět realizoval umění, ovšem jak moc hluboké?
Zdroj: Focus Features
Fénické spiknutí se minimálně po vizuální stránce musí automaticky označit za umění. Wes Anderon se jako správný švec drží svého kopyta, kompozici záběrů jeho filmu by mu leckdo mohl závidět. Wes Anderson zřejmě už ani nemá ambice překvapit, stejně tak je pravděpodobné, že všichni fanoušci Wese Andersona automaticky prostě půjdou na nového Wese Andersona a dostanou přesně to, co tak od nového Wese Andersona očekávají. Anderson tak i přes různé příběhy (jeho 13. celovečerní film by měl mít dle jeho vlastních slov v sobě kousek temnoty) zůstane nejspíše 100% věrný své autorské vizi a bude následně na každém, zda se mu subjektivně již Anderson nevyčerpal.
U Fénického spiknutí se tak možná jen projeví lehká přeplácanost, překvapivě ještě krapet větší, než u Asteroid City. Spousty postav a herců se tak nějak v rámci příběhu pouze mihnou (to platí především o Willemu Dafoeovi nebo F. Murray Abrahamovi). Výhrou je ovšem Benicio Del Toro, který v hlavní roli dokáže snadno evokovat Royala Tenenbauma v podání Gena Hackmana z Andersonovi Takové zvláštní rodinky.
Jeho Zsa-zsa Korda je přitom přinejlepším antihrdina, který se možná i díky náboženským vizím tak nějak snaží o vykoupení své duše, zároveň ovšem podniká nejrůznější kroky, aby si zajistil, že k němu jen tak nedojde. A je to přesně takový ten klasický protagonista v duchu Andersonových filmů. Zdatně mu navíc sekunduje Mia Threapleton (dcera Kate Winslet) v roli jeho dědičky Liesl. Pro tu se jedná o první výraznou filmovou roli a popasovala se s ní velmi dobře. Šikovnost se zřejmě dědí a Threapleton po své matce nezdědila pouze její vizuální podobu.
Wes Anderson si rád hraje na svém pískovišti – dopřejte mu to!
Zdroj: Focus Features
Jak do samotného příběhu vlastně zapadá prvek špionážního filmu? Zapadá takovým způsobem, který by mohl pravděpodobně kdekoliv jinde selhat. Jeden zásadní zvrat se může jevit tak absurdně, že by pravděpodobně nikde jinde jenom tak neprošel. Jenomže je to pořád Wes Anderson, který si spokojeně hraje na svém pískovišti a je snadné mu to chtít dopřát. Dost možná by bylo fajn, kdyby se pro jednou Anderson pokusil dostat ze své komfortní zóny a zkusil konečně něco krapet jiného.
Na druhou stranu by snadno hrozilo, že Anderson ztratí část svého tvůrčího já. Takto jsou jeho filmy nadále specifické i po stránce humoru a byť je to celé přepálené dobrodružství, které chvílemi koketuje s hranicemi parodie, možná i právě to je specifické kouzlo, které jisté filmy Andersona nepostrádají.
Wes Anderson pořád dokáže vyvolat úsměv na tváři
Zdroj: Focus Features
Alespoň menším střídáním stylů jsou nové filmy Andersona osvěžující, byť se dá snadno věřit tomu, že je i při zachování jeho stylu prostor pro nějaké výraznější experimentování se žánry. Lehce podivné je poté vsadit na zápletku, která v podstatě vypráví o tom se přes body A-B-C-D do bodu E, příběh se tak skládá především z toho, že se navštíví nějaký Kordův známý s méně či více zkušenější tváří Andersonových filmů, vše poté spěje ke krapet rozpačité závěrečné konfrontaci, která ovšem vede k poměrně absurdnímu finiši, který ovšem především svou absurdností na nějaké základní úrovni funguje.
Celé je to pořád absurdní a někde na hranici žánrových parodií Václava Vorlíčka a Miloše Macourka. Klíčové ovšem je, že je výsledek zábavný a Anderson i přes pozici minimálně jednoho z nejokoukanějších tvůrců současnosti dokáže pořád vyvolovat úsměv na tváři. Je to takový ten známý, který odmítá přestat být svůj a přesně proto ho někteří budou cenit a dokonce mít i svým způsobem rádi. Těm ostatním holt nezbývá nic jiného, než Andersona nechat žít ve své bublině a realizovat filmy v takové podobě, která mu očividně vyhovuje.
Fénické spiknutí závěrem
Wes Anderson má zřejmě nadále v plánu točit filmy, které točí Wes Anderson. Mnozí, kteří už z jeho specifického autorského stylu cítí vyčerpáni, můžou smutnit, zbytek dostane jednoduše 12. celovečerní film Wese Andersona. Se vším dobrým i (potencionálně) zlým, co takový film obnáší…
Už je tu léto, i přestože to podle počasí moc nevypadá. V kinech letní sezóna už odstartovala, ale spoustu velkých titulů na nás ještě čeká. Pojďme se společně kouknout, co nám nabídne červen v kině!!!
Červen (Jún) v kině
Klaun v kukuřičném poli 5.6.
Trailer se mi líbil a zaujal mě. Kolegové z redakce jsou na film hodně natěšený a věří, že dostanou parádní černohumorný horor. Já to v kině neuvidím, ale zvědavost tady je.
Fénické spiknutí 5.6.
Mám rád Wese Andersona a jeho styl. Mám moc rád jeho straší filmy. Bohužel mi jeho poslední film výrazně nesedl, takže jeho nejnovější film v kině asi vynechám, pokud recenze nebudou nadšené.
Baleríná 5.6.
Spin-off ze světa Johna Wicka s Anou de Armas. Po oznámení jsem se těšil, těšil jsem se i po první ukázce. Bohužel tento film si prošel menší peklem při vzniku, a studio zakázalo novinářům, co film uvidí jako první, vydávat záporné recenze. Tady vidím menší průšvih, ale rád se budu plést.
Jak vycvičit draka 12.6.
Disney ukázal, že hrané verze pohádek jsou zlatý důl. A teď to zkusí Universal se svým Jak vycvičit drak. Pokud se někde nestane chyba, tak to bude obří hit a já se do kina fakt těším.
Elio 19.6.
Nová pixarovka. Mám opravdu moc rád filmy od studia Pixar. Od roku 2003 jsem každý jejich film viděl v kině. A tohle je první film, který mě vůbec neláká. A když, jsem četl o problémech, které film provázely při vzniku, tak se dost bojím.
28 let poté 19.6.
Trailer, který nás v redakci posadil na zadek a film musíme vidět. O recenzi se strhla tuhá bitva, takže nakonec, aby všichni byli šťastný, tak budou názory redakce. Na film se moc těšíme a čekání bude dlouhé.
M3GAN 2.0 26.6.
Z první M3GAn byl hit. A proto musela přijít dvojka, která slibuje větší a epičtější podívanou. Osobně mě to neláká, ale ostatní v redakci jsou natěšený.
F1 26.6.
Tohle musím vidět. Režisér Top Gun: Maverick Joseph Kosinski, Brad Pitt, formule a obří rozpočet. Moc se těším a kolega Marek Lízal, obří fanda formule, si recenzi zamluvil už na začátku roku, tak snad nebudeme zklamaný a dostaneme nářez.
Toto byly naše tipy na zajímavé a snad povedené filmy, které budou v červnu v kinech. Snad si vyberete nějaký film také!!!
Před nedávnem během CinemaConu jsme mohli od novinářů číst popisy toho, co viděli ze záběrů během panelu na pokračování úspěšného hororu z roku 2021. Tehdy se psalo o tom, že návrat záporáka z jedničky bude něco na způsob ikonického Freddyho Kruegera. Nový trailer je tady a my to nebudeme prodlužovat. Jdeme se tedy podívat na první trailer k hororu Černý telefon 2.
První trailer na Černý telefon 2
Synopse k filmu: Před čtyřmi lety třináctiletý Finn zabil svého únosce a uprchl, čímž se stal jediným, kdo „Grabbera“ přežil. Ale skutečné zlo přesahuje smrt… a telefon znovu zvoní. Zatímco se Finn, nyní sedmnáctiletý, snaží vypořádat se životem po svém zajetí, odvážná patnáctiletá Gwen (sestra Finna) začíná ve snech přijímat hovory z černého telefonu. Vídá znepokojivé vize tří chlapců, které někdo pronásleduje v zimním táboře známém jako Alpské jezero. Odhodlaná celé záhadě přijít na kloub a ukončit trápení pro sebe i svého bratra, přesvědčí Gwen Finna, aby se navzdory zimní bouři do tábora okamžitě vydal. Tam odhalí šokující spojitost mezi Grabberem a vlastní rodinou. Společně s Finnemm musí čelit vrahovi, který po smrti ještě zesílil a jehož význam pro ně oba je větší, než si dokázali představit.
První díl se mi velmi líbil. Na pokračování jsem byl zvědavý a nyní, když nám trailer potvrdil to, co viděli diváci na CinemaConu můžu s radostí říct, že se mi to hodně líbí. Grabber se vrací ve stylu Freddyho Kruegera a jelikož samotný Krueger tady nebyl už hodně dlouho, tak si tohle nechám líbit. Trailer připomene se svými záběry ze snů, které má Gwen horor Sinister. Režisér Scott Derrickson se v tomhle případě nezapře a na svůj nejchválenější a podle vědeckých průzkumů nejděsivější horor Sinister odkazuje hezky a nejednoho diváka tohle potěší. Trailer má správnou atmosféru a tvůrci slibují krvavější, děsivější podívanou. Trailer tohle zatím potvrzuje. Uvidíme, jak se povede výsledný snímek.
Vrací se režisér jedničky Scott Derrickson, který sepsal společně s C. Robert Cargill jako u prvního dílu scénář. Tentokrát tvůrci neadaptovali žádnou předlohu, ale samotný autor původního příběhu Joe Hill (syn Stephena Kinga) přišel s nápadem na pokračování. Můžeme jenom doufat, že tvůrci filmu se s jeho nápadem předvedou v tom nejlepším. Hlavní roli si zopakoval Mason Thomas (Finn), vrací se v roli jeho sestry Gwen Madeleine McGraw. Roli záporáka Grabbera si zopakuje vynikající Ethan Hawke. Snímek Černý telefon 2 uvidíme v kinech od 16.10. 2025.
Líbil se vám trailer na Černý telefon 2? Máte rádi první díl? Myslíte si, že tento směr pokračování je ten správný?
Dezinformátor Ľuboš Mokrý (Peter Pavlík) je zpátky a opět zjistil, kteří mocní tahají za nitky ze stínů a mohou za to, že nemá ženskou, práci, peníze ani respekt. Židozednáři, farmaloby, Evropská Unie, Soroš… kdo z nich se pokusil spáchat atentát na Roberta Fica? A zvládne Putin zachránit Slovensko? V tom má Luboš jasno. Důkazy nemá, ale názor ano. A hodlá ho vykřičet do světa!
Původní OUCA – (NE)SKUTOčNí PRíBECH se uvedení dočkal v roce 2022. Režisér, scenárista a střihač Peter Pavlík se v rámci tohoto filmu konkrétně inspiroval dezinformaci spojenými s pandemií COVID-19 a mockumentární formou se v roli Ľuboše Mokrého všem těm „rozumným“ a „pravdou osvíceným“ lidem. Byť to samozřejmě mnozí tehdy nepochopili, především ti, kteří by nepochopili satiru ani v momentě, kdy by jí měl film ve fyzické podobě napsanou na čele. Jak nicméně naznačil závěr původního filmu, Ľuboš Mokrý svůj pohled na svět jen tak nezmění a snadno se chytí dalšího způsobu, jak dát najevo svůj názor a postavit se všem, kteří můžou za jeho smutnou existenci. Člověk by poté po závěru prvního filmu řekl, že již Ľuboš nemůže zajít dál. Ale očividně může!
DVOiKA OUCE – Ľuboš je prostě Ľuboš
Zdroj: Peter Pavlík
Peter Pavlík již několik let umí dělat radost svou kreativitou a sympatickým minimalismem. DVOiKA OUCE si ponechává mockumentární formu a i díky vztahu Ľuboše s ambiciózní filmařkou Martinkou Slovákovou (Zuzana Varechová) navíc dochází k menším obnovám, především i díky faktu, že má Martínka slabost pro nelineární vyprávění. Zrovna ve formě nelineárního vyprávění se projevují drobné nedostatky této složité lineární formy, především krapet sráží gradaci a působí lehce navíc. Nejde ovšem o zásadní přešlap, protože samotný příběh i tentokrát probíhá svižně (délka okolo 80 minut je vděčná a střih samotného Pavlíka má nepřekvapivě spád) a byť je dvojka minimálně v rámci příběhových rovin poměrně ambiciózní, o žádné z nich se nedá říct, že by na ní nebyl dostatek prostoru a nedošla k nějakému uspokojivému závěru.
Ľuboš nachází novou lásku, snaží se nějak usmířit se svou sestrou Kamilou (Katarína Pavlík Smaczna), která ho viní ze smrtí rodičů, do toho je ovšem pořád sám sebou a neustále se snaží nějak prosazovat své myšlenky a dostat je k největšímu možnému počtu lidí. Pověření dokumentováním na Slovensku od záhadného Miloše Kryla (Petr „Hrošík“ Svoboda) je tak pro něj svým způsobem darem z nebes, všechno ovšem začne mít své následky. A navíc takové, na které sám Ľuboš není úplně připravený. A nadále platí, že je Ľuboš takový dezolát, že je vlastně zábavné s ním trávit čas. Byť překonává sám sebe z prvního filmu a občas provádí věci, na které by nejspíše mnozí neměli žaludek.
Peter Pavlík se opět přesvědčivě stává odpudivým idiotem
Zdroj: Peter Pavlík
Peter Pavlík se může zdát sebevíce sympatický, přesto se mu přesvědčivě daří opět ztvárnit odporného idiota, který ztělesňuje to nejhorší z konspiračních teoretiků a dezinformátorů. Terorizuje svou sestru i svou neteř, přičemž zrovna o neteři se i díky jejím politickým názorům a osobním důvodům vyjadřuje způsobem, za který by mu kdejaký strýc nejradši rozbil nos.
Očividně nemá kontrolu nad sebou samotným a ukončené očkování u někoho známého pro něj znamená uvržení na osobní černou listinu. DVOiKA OUCE přesto obsahuje momenty, které se snaží alespoň částečně Ľuboše polidštit a jsou to momenty, kterým se to celkem daří. Především i skrze vztah s bývalou ženou Soňou (Monika Zaharová) a jisté vyhrocené momenty událostí, které zřejmě pokouší projevení alespoň nějaké základní lidskosti, kterou v sobě Ľuboš má. Je to ovšem pořád Ľuboš Mokrý, který zůstává sám sebou a svou specifickou povahou nejspíše pro něj neexistuje cesta k vykoupení. O to zábavnější jsou přesně ty momenty, kdy je Ľuboš konfrontován s realitou, zrovna tu ovšem Ľuboš zřejmě ani identifikovat nesmí, protože by jí zapřel kus sebe.
DVOiKA OUCE nabízí přesně to, co by měla průměrná dvojka nabídnout
Zdroj: Peter Pavlík
OUCA vyznívala především tragikomicky, OUCE je minimálně o kousek vážnější a Pavlík minimálně zvládá naplnit ty klasické předpoklady, které se očekávají od pokračování – rozvoj postav i světa, zároveň by měla fungovat samostatně (OUCE nabízí na samotném počátku shrnutí událostí z prvního filmu), vývoj ústředních témat, zároveň i nějaká větší forma emocionálního dopadu. To všechno OUCE splňuje a dá se tak minimálně označit za pokračování důstojné. Všichni herci se navíc opravdu snaží a tento mockument tak v jistých momentech působí autentičtěji a uvěřitelněji, než většina dokumentů.
Zaměřovat se na podobná témata přitom není lehké a i tentokrát se musí ocenit, že hlouposti lidí, které může leckomu drásat nervy, zvládne někdo vzít a použít jí jako nástroj k audiovizuálnímu dílu, které může něco někomu předat. Je samozřejmě naivní věřit, že tento film někomu rozšíří obzory (stačí se podívat na některé reakce k prvnímu filmu, které trailer na OUCE vtipně reflektuje), stěžejní informací ovšem je, že je u některých lidí svět ještě v pořádku. A byť tak závěr OUCE zobrazuje jistý nepěkný potencionální vývoj událostí (samotný film adresuje, že minimálně k 1. 3. 2025 Slovensko směřuje do pxče a zbytek světa možná s ním), alespoň snaha na něco poukázat se musí ocenit tak nějak sama. A byť se to někdy možná nezdá, stále existují lidé, kteří vnímají svět kolem sebe a umějí se k němu smysluplně vyjádřit.
Ľubošové jsou všude kolem nás
Zdroj: Peter Pavlík
Už u prvního filmu platilo, že se Pavlík inspiroval teoriemi a frázemi z Facebooku, i druhé OUCE poté vychází z reálných událostí a jedno je tak jisté – Ľubošové jsou všude kolem nás. OUCE tak podobně jako OUCA nastavuje nutné zrcadlo. Někteří pravděpodobně opět nepochopí, že Ľuboš Mokrý neexistuje a budou ho brát za svého hrdinu ,který se toho alespoň nebojí (ano, takoví lidé se skutečně po uvedení prvního filmu našli!), jiní zase opět budou psát o tom, jak je to celé neskutečná propagandistická pixovina a film si utahuje z lidí, kteří to s nimi myslí dobře. Oukey… Ľubošové holt zřejmě skutečně existují.
Odvaha něco takového realizovat se přesto musí ocenit a jak sám Ľuboš konstatuje, není nutné mít mnohamilionový rozpočet k natáčení. Limity v podobě prakticky téměř nulového rozpočtu jsou tak možná vidět, ničemu to ovšem zásadně nepřekáží. A minimálně vedlejší herci hrají lépe nežli minule (Miloš Kryl v podání Petra „Hrošíka“ Svobody potřebuje svůj spin-off!), to má za následek také funkčnější emoce a nakonec i směřování k finále… které je tak ľubošovské, že to ani nejde lépe popsat. Těžko říci, zda se dočkáme třetího příběhu s Ľubošem (všechno nasvědčuje tomu, že si bude hodně rozumět s Donaldem Trumpem), druhým filmem s ním ovšem Peter Pavlík dokázal minimálně dodržet nastavenou laťku. A to je aktuálně to hlavní.
DVOiKA OUCE závěrem
DVOiKA Ouce je důstojným pokračováním původního OUCA – (NE)SKUTOčNí PRíBECH a Ľuboš Mokrý je pořád tak zábavný idiot, že je snadné s ním trávit čas. Ľuboš je očividně schopný zajít ještě dál, než minule, mnozí poté nejspíše budou mít opět problém pochopit, že vlastně sledují mockumentární satiru a ne skutečného dezinformátora s IQ na hranici houpacího koně. Pokud se v něm ovšem náhodou najdou, je to pochopitelně shoda „čistě náhodná.“
Kdo byl spokojený s OUCOU před 3 lety, bude nejspíše naprosto spokojen s tím, co mu nabízí DVOiKA Ouce. A byť se možná zdá, že Ľuboš už nemůže zajít dál, Peter Pavlík má zřejmě pořád dostatečnou vyřídilku, aby dokázal u případné trojky překvapit. Střihač je to navíc nadále perfektní a střih tak filmu dává opravdu výraznou energii. I tentokrát minimalistické, přesto i na podruhé velmi povedené…
Skupina čtyř přátel miliardářů – tedy spíše tří a půl – (Steve Carell, Ramy Youssef, Cory Michael Smith, Jason Schwartzman) se schází na pozadí mezinárodní ekonomické krize v horském sídle Mountainhead…
Jesse Armstrong je jméno skloňované především se seriálovým hitem Boj o moc. Seriál HBO se v letech 2018-2023 dočkal celkem 75 nominací na cenu Emmy, 19 z nich poté proměnil. Armstrong tak stojí za tím, že se nejprestižnější televizní ceny dočkali herci jako Kieran Culkin, Jeremy Strong, Sarah Snook, nebo Matthew Macfadyen. To samo o sobě by mohlo televiznímu tvůrci zajistit, že nebude mít problém s realizací dalších projektů a především ochotnými herci, kteří se v jeho dalším projektu objeví. Armstrong poté zůstal věrný HBO, místo seriálu ovšem realizoval televizní film.
Majitel sociální platformy, majitel společnosti specializující se na AI, starší kapitalista umírající na rakovinu a muž, který i přes čisté jmění ve výši 521 milionů dolarů není spokojený, se sejdou v horském domě jednoho z nich… – To není začátek vtipu, ale základ příběhu Mountainhead. Tři a půl miliardáře samozřejmě snadno evokují Elona Muska, Marka Zuckberga, Jeffa Bezose či Sama Altmana. A jedná se poté o film, který přichází v ten pravý čas. Díky výrazné roli AI a diskutabilní povaze miliardářů snadno Mountainhead bude působit jako film, který se nebojí tknout do živého. Mají ovšem případní neznalci Boje o moc důvod k tomu dohánět mezery a nebo Armstrong ve svém celovečerním debutu ukazuje, že ho pověst předchází tak trochu pochybně?
Mountainhead – Je větší zlo AI nebo miliardáři?
Zdroj: HBO
Ten typ diváka, který v rámci audiovizuálního díla upřednostňuje přítomnost sympatických postav, by se měl Mountainhead vyhnout. V centru jsou totiž vyložená lidská monstra a ten Elon Musk vedle nich vlastně vypadá jako docela neškodný strejda. Kvůli osobnímu zisku čtveřice miliardářských hyen obětuje miliony lidi a následně si navzájem poměřují ega. Mountainhead působí jako ta nejzvrácenější představa o životě miliardářů, zároveň působí varuje před nebezpečím vývoje umělé inteligence a zkreslování faktů médií. Film s tak kontroverzními tématy bude nejspíše leckomu automaticky ležet v žaludku, na Mountainhead je ovšem důležité, že jde o film, který má co říct. A byť se v něm především mluví (a tím pádem bude ihned mnohým zapovězen), byla by škoda si ho jen kvůli tomu nechat proklouznout mezi prsty.
Umělá inteligence rozvíří hranici mezi realitou a fake news, čtveřice pracháčů si mezitím užívá společný mejdan, při kterém kromě konzumace alkoholu dojde i na porovnání si kont a nevyhnutelné spory, které sehranou skupinu přátel nejspíše postaví vůči sobě. Čtveřice ústředních herců je naprosto skvělá, především Corey Michael Smith (Edward Nygma z Gothamu nebo Chevy Chase ze Saturday Night) působí dojmem, že si v roli Vena svou kombinaci Elona Muska a Marka Zuckbergera (film tak zodpoví odpověď na otázku, jak by to vypadalo, kdyby tito dva muži měli spolu dítě) užívá aneb Corey Michael Smith šílence umí. Viz Riddler… nebo Chavy Chase.
Člověk si inteligenci za peníze nekoupí, zblbne víc
Zdroj: HBO
Satirický nádech samozřejmě snadno svádí ke komedii, ani jeden ze čtyř ústředních herců se ovšem nikdy nesráží na pouhou karikaturu. Jejich postavy ovšem nabourají takovou tu průměrnou představu o inteligenci miliardářů, protože jde jejich postavy těžko označit za intelektuály. Hloupý člověk si za peníze inteligenci nekoupí, naopak má prostředky na rozšíření své hlouposti. Filmu navíc prospívají divadelní parametry (leckdo by snadno mohl věřit, že se jedná o adaptaci divadelní hry) a právě důraz na silné herectví ústřední čtveřice.
Armstrong po vzoru Boje o moc sází na soundtrack Nicholase Britella, který opět dokáže projevit svou slabost pro využívání piana, přesto skladatel seriálu Andor nebo Když promluvila dokazuje, proč se jedná o jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Soundtrack především přispívá atmosféře, která by se v průběhu dala více krájet a Armstrong ukazuje, že má jeho příběh dost ostré zuby na satiru, která se dokáže zakousnout. A dokázat, že film může být i díky mrazivě realisticky působící vizi budoucnosti být děsivý bez hororových prvků. Minimálně nejspíše pro ty lidi, kteří se po každém prohlášení Elona Muska a jemu podobných necítí zrovna nejlépe a jejich veřejný projev jim často vyvolává pocit melancholie.
Ústřední postavy jsou přerostlá děcka, vlastně ani nejsou praví přátelé
Zdroj: HBO
Příběh bez přehánění sleduje přerostlá děcka. Přesto taková, která patří mezi „elitu“ a mají nástroje, které ovlivňují svět. Evokuje to všechny nejrůznější bizarní kauzy a svým způsobem to může snadno evokovat potencionální scénář konce aktuálního období Donalda Trumpa v úřadu prezidenta USA. Především i výrazným projevováním lhostejnosti a ignorováním způsobeného chaosu. Randall v podání Stevea Carella navíc trpí rakovinou a jeho diagnóza ho vede k prozkoumávání toho, jak si člověk za obří peníze může koupit i nesmrtelnost, především skrze potenciál kyberprostoru. A to je další mrazivá výpověď o potencionální budoucnosti, která ukazuje, že se Armstrong nebojí tnout do živého.
Byť mají v centru být čtyři přátelé, těžko se dá ústřední čtveřice označit za skutečné přátelé. Skupinka tak má formu vlastních rituálů a navzájem se poměřuje, jde ovšem o postavy, kterým se vlastně těžko věří, že jsou nějakého přátelství schopni. Byť by se možná čtveřice shodla v plutokracii, jejich povahy jsou překážkami pro skutečné pouto. A byť se možná z ústřední čtveřice snaží scénář kromě Randalla (a možná nejchudšího Soupera v podání Jasona Schwartzmana) nejvíce polidštit Jeffa v podání Ramy Youssefa, přítomnost těchto nesnesitelných postav vlastně zabraňuje nějaké větší hloubce a funkčnějším emocím. Vyčítat úmyslně nesnesitelné idioty filmu by byla chyba, Armstrongova vize ovšem přeci jen svým způsobem zakopává v tom, že nedokáže vygradovat do nejuspokojivějšího vyvrcholení. Byť filmu přispívá jeho sympatické tempo a fakt, že umí neustále tnout do živého.
Mountainhead je chytrá záležitost – moc dobře totiž ví, co chce říct
Zdroj: HBO
Mountainhead by svým způsobem mohlo obstát jako celovečerní adaptace Monopoly (vznikly už divnější adaptace), předně je to ovšem chytrá záležitost, která moc dobře ví, co chce říct. Byť možná chvílemi působí spíše jako snaživá scenáristické cvičení, kterému chybí ještě větší dávka satirického ponoru a i krapet větší dávka tvůrčí odvahy. Byť to totiž v závěrečné třetině působí, že se příběh vydá krapet divočejším a ještě temnějším černohumorným směrem, Mountainhead ovšem v tento moment zapne pojistku a nikdy se neodhodlá zajít tak daleko. A je to vlastně svým způsobem v pořádku, protože by tím pádem film přišel o část sebe. Fanoušci radikálnějších satir s ostřejším vyvrcholením si ovšem musí nechat zajít chuť.
Mountainhead se vlastně až příliš drží v poměrně bezpečné zóně, kdy satirické reference snadno pochopí člověk, co se zajímá o svět kolem sebe (ano, takoví lidé ještě skutečně existují!). Armstrong se určitě projevuje jako šikovný autor a nejspíše Mountainhead obstojí jako záminka k doplnění Boje o moc pro ty, kteří se tomuto seriálovému fenoménu vyhnuli. Není to zásadní událost, televizní film – všeobecně tak nějak považovaný za nejméně prestižní formát – je to ovšem obstojný. Ať se Armstrong příště zaměří na cokoliv, je snadné věřit tomu, že to opět bude stát za strávený čas.
Mountainhead závěrem
Mountainhead možná není vyložená podívaná pro fanoušky prvoplánových satir, je to ovšem satira s dostatečně ostrými zuby, aby se alespoň nějak dokázala zakousnout. Jesse Armstrong dokazuje své tvůrčí kvality a jeho celovečerní režijní debut si určitě zaslouží alespoň částečnou formu uznání. Především i díky faktu, že se Mountaihead nebojí poukázat na nebezpečí budoucnosti skrze nevyzpytatelné chování miliardářů a vývoje umělé inteligence. Jedna z těch satir, která stojí za pozornost a především se jí těžce nadává do toho, že by jen klouzala po povrchu, což bohužel u satir není povinností. A i proto je nutné tyto filmové (byť televizní) podívané cenit…
Původní Karate Kid z roku 1984 je dnes kultovka na kterou navázalo dvě pokračování (a jeden další, který se moc nepočítá), a následně v roce 2010 reboot/remake The Karate Kid s Jackiem Chanem. Značka byla poté několik let mimo, tedy do roku 2018, kdy vznikl seriál Cobra Kai. Seriál, který navázal důstojně na původní filmy se dočkal 6. sérií a získal si fanouškovskou základnu po celým světě. Letos, kdy skončil seriál se po 15 letech vrací značka na velká plátna. V novém snímku přichází na spojení původní značky s rebootem, a proto v tomto filmu uvidíme spolupráci Jackieho Chana a Ralpha Macchia. Já jako fanoušek této karate ságy jsem se nemohl nového filmu dočkat. Připravil jsem si proto pro vás recenzi na Karate Kid: Legendy, který vstoupil do kin 29.5.2025. Co tedy říkám na nový přírůstek do této letité série?
Ve filmu Karate Kid: Legendy je zázračný kung-fu talent Li Fong (Ben Wang) po rodinné tragédii vytržen z domova v Pekingu a nucen se s matkou přestěhovat do New Yorku. Li se snaží zapomenout na svou minulost, zatímco se snaží zapadnout mezi své nové spolužáky, a přestože nechce bojovat, zdá se, že problémy si ho najdou všude. Když jeho nový kamarád potřebuje pomoc, přihlásí se Li do soutěže v karate – ale jeho schopnosti samy o sobě nestačí. Liho učitel kung-fu pan Han (Jackie Chan) požádá o pomoc původního Karate Kida Daniela LaRussa (Ralph Macchio) a Li se naučí novému způsobu boje, který spojí jejich dva styly v jeden a dojde k ultimátnímu souboji bojových umění. (Falcon)
Zdroj: Sony Pictures
Recenze na Karate Kid: Legendy
Že bude nový Karate Kid typickým snímkem v této zajeté sérii a nepřinese nic nového bylo očekávané. Kdo čekal něco jiného, tak tady nejspíš narazí. Nové Karate Kid se opět soustředí na zajetou strukturu příběhu. Hlavní hrdina se přestěhuje do nového bydliště, kde si musí najít nové přátele a zapadnout. Najde holku, do které se zamiluje, záporák filmu má bývalí vztah s holčinou, a který je také šampion místního karate turnaje. Klasický příběh.
Co se mi moc líbilo bylo to, že první polovina filmu se nezaměřuje na samotný turnaj a přípravu proti hlavnímu záporákovi, tak jak to bylo u předchozích filmů. Tvůrci pojali snímek na začátek trošku jinak. Jelikož hlavní hrdina Li Fong se učil kung-fu, doma v Pekingu, rozhodne se po jedné potyčce s vymahači dluhů, vypomoct Victorovi, který je majitelem pizzerie, která je hned vedle, kde Li bydlí. Victor musí splatit dluh, je bývalí šampion v boxu a chce se zúčastnit jednoho zápasu, aby si vydělal. Poté jak Victor uvidí, co Li dovede má pro něho prosbu naučit se nějaké kung-fu dovednosti. První polovina byla dle mého nejlepší z celého filmu. Velmi dobře tady funguje humor, je to po celou dobu extrémně feel good záležitost a v jednu chvíli mě skoro bolela pusa z toho, jak jsem se furt usmíval.
Postavy jsou srdcem filmu
Li Fong je sympatický hrdina, který má za sebou životní trauma. Ben Wang v hlavní roli odvádí dobrou práci. Výběr castu se určoval nejenom podle toho, jak dobře umí herec zahrát roli, ale také jak dobře se umí pohybovat. Ben Wang odvedl velmi slušnou práci a jeho Li funguje, tak jak má. Člověk mu dokáže snadno fandit. Li funguje také díky vedlejším postavám. Victor, který má prostor hlavně v první polovině mě bavil opravdu hodně a jeho chemie s Li byla super. Mia, která je dcerou Victora, má romantickou linku s Li. Herečka Sadie Stanley má dobrou chemii s Wangem. U záporných postav zamrzí, že prostě musí být zlí, protože to scénář vyžaduje.
Co se týče dvou hlavních tváří filmu těch, na které se většina fanoušků nejvíce těšila, Jackie Chan a Ralph Macchio fungují, tak jak mají. Chan se do role Hana vrací po 15 letech a svoji roli si užívá. Oproti svému předchozímu filmu, kde většinu času byl Han vážný je tady Han odlehčenější a více připomíná vtipného Jackieho Chana, tak jak to umí jenom on. Ralph Macchio si po velmi krátké době zopakoval svoji ikonickou roli Daniela LaRussa. Letos skončil se svoji 6. sérií seriál Cobra Kai a Macchio tak ve velmi krátké době si zase zopakoval svoji roli a k němu se nedá říct ani půl slova. Jako fanoušek můžu říct, že jsem si užil jejich společné scény a vidět jejich menší popichování, učení hlavního hrdiny mě opravdu bavilo sledovat.
Zdroj: Sony Pictures
Technická stránka
Snímek natočil režisér Jonathan Entwistle pro kterého to byl filmový debut. Entwistle je znám svojí prací pro Netflix seriály The End of the F***ing World (točil 5 epizod pro 1. sérii) a I Am Not Okay with This. Z těchto seriálů si vzal s sebou na pomoct kameramana Justina Browna a natočili nový Karate Kid. Za sebe můžu říct, že technicky filmu nejde nic vytknout. Kamera v pár momentech zabere krásný záběry a vizuálně ten film vypadá hezky. Co se týče samotné akce, tak ta mi opravdu sedla. Akce byla nasnímaná hodně energicky a kamera není během akce vůbec statická, ale naopak furt v pohybu. Pro někoho bude možná působit akce trošku chaoticky a rychlá, ale tento styl mi tady sedl. Hudebně je jinak film fajn podkreslen.
Negativa
Bez chyb tento film samozřejmě není. Největším problém filmu vidím ve střihu. Hodně se tady spěchá do cíle a je to velká škoda. Střihově se tady hodně dějem skáče dopředu a trošičku tomu ubíralo druhé polovině, která se zaměřuje na hlavní trojici herců, kdy se chystají na turnaj. Film trvá hodinu a půl a za celou dobu nenudí. Kdyby si ale dal s některými věcmi víc načas byla by to o to více lepší podívaná. Kvůli tomuto spěchání se například závěrečný turnaj rychle přeskočí a během chvíle jsme ve finále. Nebo samotná příprava na turnaj a vztahy postav ve druhé polovině nedostávají patřičnou péči. Ano všechny tyhle věci jsem vnímal pořád dostatečně v pořádku a funguje to ve finále, ale větší důraz na budování by tomu jenom prospělo.
Vztah Liho s jeho matkou tady neprojde žádným vývojem na konci sice matka stojí při jeho boku, ale to jenom proto, že to scénář vyžaduje. Něco podobného se dá říct i u vztahu s Miou, která je na Liho v jednu chvíli naštvaná a když má dojít na pochopení toho, proč Li nedokázal v jeden moment stát při jejím boku (kvůli traumatu, který Li má), tak si tohle ty postavy ani nevysvětlí, ale Mia vše odpouští jenom proto, že dokázal Li nachystat romantický rande. Pochopení pro Miu, proč Li nebyl tehdy u ní tady chyběl. Na filmu samotném se dají najít snadno další chyby, ať už je to ta zbytečná potyčka ve které Jackie Chan a Ralph Macchio mají menší akci proti pár nepřátelům, nebo to, že je snímek jednoduchý. Karate Kid: Legendy ví co chce, a dělá to dobře.
Zdroj: Sony Pictures
Odkazy na předchozí filmy a seriál Cobra Kai
Snímek jede na nostalgii. Začne to hned úvodní scénou z druhého Karate Kid filmu s Ralphem Macchiem, kde sledujeme Daniela a Miyagiho, kde se hezky film napojí na větu Miyagiho, který vypráví Danielovi příběh o původu jeho rodiny a následně film doplní Hana a jeho rodinu do příběhu a to jak se zná s panem Miyagim. Ano působí to nuceně, ale za mě jako fanouška to potěšilo. Cítil jsem z toho cit jaký ke značce dával seriál Cobra Kai. Tam se s odkazy a navázaní na původní filmy pracovalo skvěle.
Fanoušci Cobra Kai se tady můžou těšit na potitulkovou scénu, která je natočená právě pro znalce seriálu a říkám vám, že jsem se u toho nasmál na hlas. Cameo potěší zaryté fanoušky.
Shrnutí filmu Karate Kid: Legendy
Nejnovější přírůstek do série, kdy se značka vrátila na velká plátna po 15 letech se povedl. A to opravdu neříkám jenom proto, že jsem fanoušek. Karate Kid: Legendy je feel good záležitostí, kterou si užijí i neznalci série. Snímek díky krátké stopáži hodiny a půl nenudí. Hlavní hrdina je sympaťák, vedlejší postavy taktéž, Jackie Chan a Ralph Macchio vedle sebe fungují a jejich popichování a hlavně vidět je vedle sebe bylo super pro mě jako fanouška. Zamrzí jen uspěchanost, slabší záporné postavy, které prostě musí být zlí, protože to film vyžaduje. Funguje zde velmi dobře kombinace boxu, kung-fu a karate. Karate Kid: Legendy je zábavnou podívanou, kterou doporučuji. Kdo ví, co od toho čekat, tak ví, že tady se nebude konat nic inovativního, nic Oscarového, ale poctivá zábava, která funguje.
P.S. Kdo neviděl doteď seriál Cobra Kai určitě dožeňte. Pokud se vám líbil tento film a chcete karate zábavu, tak u tohohle seriálu nebudete zklamaní. Cobra Kai je totiž pořád i po nejnovějším filmu to nejlepší na celé této karate sérii.
Hodnocení: 7,5/10
Tohle byla recenze na film Karate Kid: Legendy. Doufám, že se vám recenze líbila a dáte filmu šanci.
Drzý, ale geniální detektiv Carl Morck (Matthew Goode) se stane šéfem nového policejního oddělení ve skotském Edinburghu, aby v čele nesourodého týmu vyšetřoval odložené případy…
Povědomí o Oddělení Q nejspíše neuniklo žádnému fanouškovi severských kriminálek. K povědomí přispělo i několik filmových adaptací, tou nejnovější je snímek Nesmírný, kdy představitel hlavní role Ulrich Thomsen již potvrdil, že je smluvně zavázán k tomu si roli Carla Mørcka zopakovat v dalších filmových adaptacích, které mají postupně ideálně dorazit v letech 2026, 2028, 2030 a 2032. Už v roce 2023 nicméně došlo k rozhodnutí o realizaci anglicky mluvené adaptace.
Seriál Oddělení Q se vrací na samý počátek a adaptuje úplně první knihu z celé knižní série- Žena v kleci. Nikolaje Lie Kaase a Ulricha Thomsena v hlavní roli střídá Matthew Goode, za anglickou verzí poté stojí Scott Frank, tvůrce seriálu Godless nebo hitu Dámský gambit. I tento seriál se dočkal uvedení na Netflixu, autor knižní série Jussi Adler-Olsen poté napsal celkem 10 knih a při případném úspěchu je tudíž prostor pro jednu z budoucích stálic této streamovací služby. Jak ovšem Oddělení Q funguje v britském podání?
Oddělení Q – Matthew Goode je velká castingová výhra
Zdroj: Netflix
Velkou výhrou seriálu je casting Matthew Goodea. Do velké míry nedoceněný, přesto velmi talentovaný britský herec má v roli Carla Morcka dostatečný prostor pro projevení svých hereckých schopností. Oddělení Q je totiž napůl detektivkou, napůl psychologickou sondou do komplikované duše hlavní postavy. Poutavé detektivní příběhy si nezakládají pouze na komplexním ústředním případu, ale na nosných hrdinech, kteří jsou dostatečně zajímaví a komplexní, aby bylo snadné s nimi chtít strávit velký počet hodin.
Carl Morck je i v britském podání arogantní a zdánlivě neschopný jakékoli formy základní empatie, takový ten typ hrdiny, který je svou občasnou nesnesitelností svým způsobem až sympatický. Samotný ústřední příběh poté nezakryje své severské kořeny (pomalejší tempo, sociální přesah, vyhořelé hlavní postavy…), devítidílný seriál ovšem především ukáže, jak může být práce detektiva psychicky náročná a je při ní důležitá trpělivost i v těch momentech, kdy se zdá těžké k ní dojít. Rychle se také ukáže, proč je tak klíčovou postavou syrský policista Akram, v britské verzi v podání Alexeje Manvelova. Je úkazem toho, jak fungují kontrastní povahy postav a jak se Carl někdy musí zřejmě zamyslet nad svými metodami, byť si to sám nechce přiznat. Jestli má Carl k nějaké televizní postavě blízko, je to například Gregory House ze seriálu Dr. House.
Scott Frank je tím ideálním člověkem pro anglicky mluvené zpracování
Zdroj: Netflix
Scott Frank se po Dámském gambitu zdá na tu látku ten pravý, v praxi to poté seriál utvrdí. Oddělení Q rozhodně není v ničem zásadní převrat a to nejen díky faktu, že se Žena v kleci již dočkala v roce 2013 filmové adaptace. Osvědčený koncept je ovšem realizován v obstojné podobě a to někdy ke spokojenosti stačí. Samotný Frank stojí za režií šesti z devíti epizod (pouze režie epizod 3-5 se místo něj chopila Elisa Amoruso) a i přes zasazení do Edinburghu se daří obstojně převézt severskou atmosféru do kulis Spojeného království.
Seriál je vtipný maximálně v drobných interakcích Morcka s jeho podřízenými, jinak se ovšem jedná spíše o temnou podívanou. Kromě Goodea a Manvelova poté vyniká především Leah Byrne jako Rose, třetí členka Oddělení Q. Ústřední postavy seriálu se navzájem výtečně doplňují a funkční základ pro další série je tu připraven právě především díky obsazení. Zlomení hrdinové symbolicky rozplétají neuzavřené případy.
Případy Jussiho Adlera-Olsena mají mezinárodní jazyk
Zdroj: Netflix
Oddělení Q dokazuje, že jde případy z pera Adlera-Olsena přenést do jiných zemí, protože minimálně výpovědní hodnota znepokojivého případu 1. knihy mluví mezinárodním jazykem. K rozuzlení případu možná dojde za velmi diskutabilních okolností a v některých bodech seriálu začíná trpět jistou formou nevyváženosti, jako celek to ovšem přeci jen celé jaksi funguje. Byť se možná chvílemi ukáže, že je devět epizod možná zbytečně moc. A nebo se jisté epizody v jistých momentech zabývají až příliš věcmi, kterými není nutné ztrácet čas, přičemž na to následně trpí mnohem zajímavější prvky celé zápletky.
Dle očekávání většiny se žádná revoluce nekoná a někdo se jenom pokusil převézt sérii severských detektivek do anglicky mluvené verze. Zároveň jde ovšem o funkční převod a i díky velmi povedenému obsazení je snadné doufat v obstojnou sledovanost, prodloužení pro další série a případný návrat Oddělení Q na Netflix každý jeden-dva roky. Matthew Goode je v roli traumatizovaného a komplikovaného detektiva tou největší castingovou trefou, která mu může snadno domoci k tomu, aby se tento britský talent dočkal krapet většího uznání. Od anglicky mluveného Oddělení Q se tak nevyplatí čekat zázraky, rozhodně ovšem výsledek mohl dopadnout hůře. Ke spokojenosti holt někdy stačí stabilní základy a slušný příslib do budoucna.
Oddělení Q závěrem
Oddělení Q se po úspěšných filmových adaptacích v Dánsku dočkalo i anglicky mluvené adaptace, volba seriálového formátu poté vlastně dává docela smysl. Matthew Goode je naprostá castingová trefa, stejně tak je výtečný i casting dalších stěžejních postav. Rozhodně se nekoná žádná revoluce, nádech severských kriminálek ovšem funguje i přesunem do Spojeného království a Scott Frank se ukazuje jako jasná volba ohledně možnosti zpracovat případy Oddělení Q do anglicky mluvené podoby. Slušný příslib případných budoucích sérii je naznačen, těžko pouze říct, zda bude většině diváků stačit ke spokojenosti…
S jarem dorazila spousta skvělých seriálů, i ještě lepších pokračováních v dalších sériích. Doručila to samé i druhá série The Last of Us?
Návrat oblíbeného seriálu…
Uplynulo pět let od událostí konce finále první série, takže nás děj hodil do nových situací a my jako diváci museli plavat, abychom se ve všem zorientovali. Ale zároveň s novou sérií dorazilo jak očekávání, tak velké obavy. Podařilo se dobře adaptovat i druhou část hry The Last of Us?
Po prvním díle jsme sepsali svoje dojmy s velkým očekáváním do celé série. A vypsali jsme se hodně barevně. Jak z pohledu hodně zarytých fanoušků herní předlohy, tak jenom běžně zamilovaných hráčů i nehráče. A povedlo se to, v co každý z nás doufal? Na to se pokusíme odpovědět v názorech redakce na druhou sérii seriálu The Last of Us.
Zdroj: HBO MAX
Druhá série The Last of Us a názory naší redakce na ní…
Marek Lízal
Kdo mě zná, tak ví, že je The Last of Us moje největší herní srdcovka. Zbožňuji oba herní díly a před dvěma lety jsem si užil první sérii. Měl jsem k ní sice menší výhrady, ale bylo to pro mě jako fanouška opravdu skvělé převedení herní adaptace do hrané podoby. Druhá série měla obrovský potenciál díky fantastické předloze, která i doteď rozděluje diváky na dva tábory (kritici tu hru včetně mě milují). Jak se tedy dle mého povedla druhá série? Je tohle zase povedená adaptace? Ano i ne.
HBO nám tady zase potvrdilo, proč je to nejlepší produkční zázemí na poli seriálů. Druhá série pokračuje v nastavených standardech z první série. Má to vynikající technickou stránku, kulisy, vizuál, prostředí a všechno tohle má seriál The Last of Us na té nejvyšší úrovni. Je to opravdu nádhera sledovat takhle skvěle natočenou a zpracovanou věc. Druhá epizoda připomene Hru o trůny. Město Seattle tady skvěle vypadá, krajina bere dech a samotné kinematografii se nedá nic upřít.
Co se týče herců, tak Pedro Pascal je fantastický. Nové tváře fungují, Isabela Merced jako Dina je srdcem druhé série a pokaždé, když byla na scéně, tak si to kradla pro sebe. Jeffrey Wright jako Isaac namluvil tuhle postavu už ve hře, a proto hodně oceňuji, že si roli zahrál. Wright je výborný a těším se na jeho další scény v nadcházející řadě. Kaitlyn Dever jako Abby mi sice moc nesedí v její drsné póze, ale Dever je skvělá a její postava je hodně kontroverzní. Zatím v seriálu funguje a uvidíme, jak se povede ve zbytku. No, a pak je tady bohužel Bella Ramsey jako Ellie. V první sérii jsem ji obhajoval, ale tady už to nejde. Bella absolutně nesedí jako dospělá Ellie a herecky na to nemá. Je to obrovská škoda, ale tohle rozhodnutí ji obsadit do této role byl nejhorší nápad a mrzí mě to. Přitom mladší Ellie zvládla velmi dobře.
Ale teď pojďme na ty nejzásadnější negativa, jaký k tomu mám. Druhá série trpí na uspěchaností a změnami oproti hře, které nefungují. Sedm epizod na odvyprávěni první části hry je málo a několik epizod na tom trpí. V příběhu se děj přesune do Seattlu, kde postavy stráví tři dny. Každý den je pouze na jednu epizodu a mě to hodně mrzelo, protože tvůrci si nedávají čas s budováním a spoustu momentů, rozhodnutí, vztahy postav nejsou natolik dobře rozpracovaný. Pak jsou tady ty změny oproti hře, které jsem většinou nechápal. Na větší rozbor by to zabralo moc času, takže pouze řeknu pár věcí. Dějová linka Vlků s Isaacem je zbytečná a vůbec nesouvisí s dějovou linkou Ellie. Chápu, co tady tvůrci tím myslí, ale je to zbytečný a kdyby tohle vyhodily a věnovali se těm hlavním věcem, tak by udělali mnohem líp. Další věc je, že Ellie je špatně napsaná a vůbec nepůsobí jako ta Ellie ze hry. V mnoha momentech jsem kroutil hlavou a ptal se proč tohle dělají? Vždyť mají užasnou předlohu, která dělá ty věci mnohonásobně lépe“. Ano jedná o adaptaci a nemůže to být 1:1, ale o to mi nejde. Jde mi o to, že seriál ty věci nedělá tak dobře jak by měl. Potenciál na největší seriálový nářez je tady obrovský, ale tvůrci tomu nejdou naproti. Občas jsem měl fakt pocit, že se plive na hru.
Každopádně, aby to tady nebylo o těch negativech (zacházel bych už do spoilerů), tak musím říct, že atmosféru se to povedlo vyvolat podobnou v pár momentech jako hra a měl jsem z toho radost. Několik scén, dialogů jako ze hry mega potěšilo a finále, které jsme hráči moc dobře očekávali funguje opravdu dobře a lákání na třetí sérii se povedlo. Líbilo se mi, jak to neznalému divákovi dali přímo do tváře a já jen s úsměvem na tváři si užil tečku za touto sice ne skvělou sérií, ale slušnou adaptací a povedenou podívanou, která má svoje chyby a ty věci mě hodně mrzí. Pořád jde, ale o dobrý kousek. Během sledování jsem si kladl otázku „jak by to fungovalo, kdybych neznal hru?“. Tohle se nikdy nedozvím.
P.S. Kdo nehrál hru, tak to napravte, protože přicházíte kvůli seriálu o mimořádný zážitek.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: HBO MAX
Antonín Matějček
Druhá sezóna jednoho z nejambicióznějších seriálových přepisů herní historie je za námi. A zatímco HBO opět sází na precizní produkci a vizuální kvalitu, moje pocity jakožto hráče originálu balancují mezi uznáním a zklamáním. Byl jsem opravdu zvědavý, jak si tvůrci poradí s převodem tak komplexní látky, jakou The Last of Us Part II bez debat je. Řemeslně je to stále špička. Každý záběr má váhu, atmosféra funguje a casting hereckých tváří je většinou velmi trefný.
Jenže co už nefunguje tolik, je tempo a způsob vyprávění. Snahou dostat zásadní příběhové momenty do několika epizod trpí plynulost. Některé situace působí uspěchaně, jiné naopak vytrženě a celková struktura příběhu ztrácí sílu, kterou měla ve hře.Největší doména původního materiálu byla v postupném budování emocí. Tady jsou divákovi podávány přímo, bez vrstvení a prostoru pro vlastní interpretaci.
Změny pořadí některých momentů a přístupnost divákovi škodí. Místo napětí a pozvolného přibližování se k postavám, se často spoléhá na zjednodušení a srozumitelnost za každou cenu. To je patrné hlavně u Abby, jejíž představení ztrácí kontext a dopad. Některé zásadní momenty s Joelem jsou zde načasované jinak než ve hře, čímž přichází o emocionální dopad. A i když chápu, že jde především o příběh postav, absence nakažených a hororových prvků je znovu výrazná.
Svět The Last of Us působí méně nebezpečně, což ubírá na celkovém napětí. I přesto ale seriál nabízí několik výborných momentů a jako celek rozhodně nezklame. Funguje především herecky. Merced jako Dina je skvělá, Kaitlyn Dever jako Abby výrazná už na malém prostoru a Bella Ramsey svou verzi Ellie zvládá, i když castingově to pro mě pořád není úplně ideální. Pokud ale divák nezná herní předlohu, bude pravděpodobně spokojený. Emocionální linka funguje, finále má dopad a některé scény přenesené ze hry opravdu potěší. Soundtrack je silný a atmosféra drží.
Podtrženo sečteno:Druhá série The Last of Us je kvalitní seriálová práce s výbornými hereckými výkony a silnými momenty, ale jako adaptace se občas rozchází s tím, co dělalo herní předlohu výjimečnou. Změny ve vyprávění, zkratkovitost a absence nakažených oslabují některé klíčové momenty. Přesto jde o silné pokračování, které má čím zaujmout. Zvlášť pro ty, kdo neznají hru. Třetí série má potenciál to dotáhnout dál. A bude to právě Abby, kdo se dostane do centra dění.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: HBO MAX
Pavel Hrubeš
Dokonalý v jednotlivostech, ale jako celek to kulhá. Neříkám, že jsem nutně potřeboval adaptaci 1:1, a některým změnám se nebráním. Přesto tohle není dobrá adaptace a tvůrci udělali spoustu zbytečný změn, které seriálu více ubližují, než mu pomáhají. Budu se znovu opakovat, kdybych hru nehrál, tak bych byl o dost spokojenější. Jenže já hru hrál, takže se přes nějaké věci bohužel nedokáži přenést, tak jak bych si přál.
Seriál opět dostal tu nejlepší možnou péči a vypadá a zní fantasticky. Všechno na seriálu vypadá opravdu moc pěkně. Od kulis, rekvizit, po celou audiovizuální stránku. Tvůrcům se opravdu povedlo převést hru do filmové podoby a mnohdy i napodobit nepříjemnou a děsivou atmosféru hry. Velkou pochvalu si tvůrci zaslouží za obsazení Kaitlyn Dever, Isabely Merced a Jeffrey Wrighta. Tyto tři „nováčci“ táhnou seriál v každém momentu, skvěle hrají své postavy a dávají svým charakterům nový rozměr. Dever a Wright nemají tolik scén, ale každá stojí za to. Merced je čistě z mého pohledu srdcem seriálu a je zde výborná.
A teď jdeme na zápory. Seriál má dvě velmi zásadní chyby. První je tempo a změny v předloze. Osobně nechápu, proč HBO nedalo tvůrcům více prostoru. Ta dějová linka je velmi, ale opravdu velmi uspěchaná. Tady by to chtělo tak deset až dvanáct dílů, a ne sedm. Kdyby tvůrci nespěchali, tak mohli spoustu věcí lépe odvyprávět, prokreslit, vyhrát si s nimi, připravit si půdu na další řadu atd. Tahle uspěchanost se hodně projevuje na dialozích, zvratech, práci s vedlejšími charaktery a celkově nás připravila o spoustu zajímavých momentů, které jsme mohli dostat. Druhý zápor je herečka Bella Ramsey. V první řadě jsem jí to jakžtakž věřil. Ve druhé je to velké špatné. Ramsey na to herecky nestačí a většinu stopáže jsem jí to nevěřil. Navíc evidentně moc nepochopila, proč hráči herní postavu Ellie miluji. Chápu, že se tvůrci a Ramsey snažili přijít s trochu jinou Ellie, ale tady to prostě nefunguje, tak jak má. A je to obrovský problém. Z mého pohledu je Ramsey castingový omyl, a na tu roli herecky nemá.
The Last of Us S02 je povedený a kvalitní seriál, který spoustu věcí dělá skvěle, ale spoustu věcí dělá špatně. Snad se to ve třetí řadě zlepší.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: HBO
Tom Bejvl
Kontroverzní videohra se dočkala kontroverzní adaptace, kdy ovšem internet především zahltila zbytečná kanonáda meme s bramborami a zásadním nepochopením toho, že všichni homosexuálové automaticky nejsou transsexuálové. Důležité nicméně je, že 2. série dokázala navázat na vysoké kvality 1. série a je výtečnou adaptací 1. půlky komplexního příběhu původní videohry.
Craig Mazin ve spolupráci s Neilem Druckmannem neadaptuje videohru 50:50, výsledkem je i tentokrát adekvátní kompromis toho, co v původní hře fungovalo, zároveň funkčních doplňků v rámci adaptace. Jako celek se bude adaptace 2. hry samozřejmě lépe hodnotit po uvedení 3. a 4. série, 2. série je nicméně příslibem skvělých věcí. A i 2. série nejspíše bude patřit mezi nejvýraznější seriály v rámci svého roku uvedení. 3. série má velký potenciál, už teď je ovšem těžké soudit, zda jí většina diváků dosavadních sérií přijde na chuť.
2. série se holt měla dočkat uvedení s podtitulem ,,kontroverzní´´ a pro mnohé nejspíše seriál skončil s 2. epizodou 2. série. Byla by to ovšem škoda, protože už příběh původní hry se i po zásadním zvratu, který zmíněná 2. série pokrývá, vydává zajímavým směrem a vstříc 3. sérii může seriál definitivně nabídnout zcela novou perspektivu a umocnit stěžejní konflikt příběhu původní hry. Je tak možná škoda, že byť si tvůrci skutečně mohou s plány na celkové tři série dávat na čas, přeci jenom by si drobné momenty z hry zasloužily větší časovou péči a mnohým bude svým způsobem z principu vadit, že nedochází k jejím oblíbeným akčním prvkům z hry. I to svým způsobem ovšem ukazuje, že si seriál už od první série drží svou jasně danou vizi, kdy absenci větších akčních konfliktů vykupuje minimálně zmíněnou bitevní sekvencí z 2. epizody. 2. série ovšem nezapomíná, že tu jde především o postavy.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: HBO MAX
Lenka Skříčilová
…neb pohled nehráče v závěru názorů redakce…
První sérii jsem si moc užila a měla jí hodně vysoko. Stejně tak jako určitě budu mít i tuhle novou. Protože sledovat pokračování The Last of Us je prostě fajnová záležitost. První díl nás uvítá v situaci, kdy není přesně jasné, jak se mají vztahy mezi postavami, takže jenom pozorujeme, jak už ty malé ohníčky mezi všemi hoří, ale není jasné, kdo a kdy je založil. A tím vzniká hezké napětí ohledně toho, kdy a jak se věci začnou dostávat na povrch. Dokud nepřijde to, co na všichni čekali (a doufali, že se jim adaptace té scény povede správně), a může dorazit pomsta „život za život“, která způsobí mnohem víc věcí, než v které kdokoliv doufal.
Na tempo si stěžovat nemůžu, protože jsem byla spokojená. Vůbec nevadilo, že (pokud nepočítáme „doplňovací“ šestý díl) se děj odehrává na poměrně krátkém časovém úseku. I tak všechno dávalo smysl a druhá série odvyprávěla všechno, co měla/chtěla. Možná až na lehce uspěchaný poslední díl. Kdy se stejně nemůžu zbavit dojmu, že se možná ve třetí sérii nějak jiným pohledem do některých událostí možná vrátíme. Už jenom proto, kde dvojka končí. Moje nadšení prostě nikam nezmizelo. Jak jsem psala na začátku druhé série, kde jsem byla po první stále spokojená. A na jejím konci to zůstává stejné. The Last of Us právem patří mezi top seriály.
Hodnocení: 9,5/10
Tohle byly naše názory na druhou sérii seriálu The Last of Us. Jak se líbila vám? Naplnila vaše očekávání? Odešli jste nadšení? Zklamaní? Těšíte se na třetí sérii? Klidně nám dejte vědět. My jsme spokojený, ale do absolutního nadšení nám něco málo chybělo.
Hurvínkovi připadají tradiční pohádky hloupé, zastaralé a naivní. Kdo by věřil, že existují napomádovaní princové nebo umounění čerti? On rozhodně ne! Už je dost velký, zmoudřel, uzrál, vyrostl a vyspěl. Pak se ale v nahrávacím studiu, kam s Máničkou vyrazí za taťuldou Spejblem, objeví rarášek, a vyvede ho z pekelného omylu. Pošle oba kamarády na zkušenou, rovnou do pohádky!
Jenže kdo jednou do pohádkové říše vstoupí, musí dojít až na její konec a podstoupit řadu nelehkých zkoušek, aby poznal, co je dobré a co zlé, že vtip je často mocnější než síla a že ze všeho nejmocnější je moudrost a láska. Zatímco rozmrzelý Hurvínek brblá, že to teda chytli, Mánička se těší, že něco uvidí. A to se jí splní bezezbytku! Během své cesty se seznámí s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, ze spánku vyruší děda Vševěda, o fous uniknou ze spárů Otesánka, přelstí zlého černokněžníka a s pomocí prince skolí i tříhlavého draka, který už si brousí zuby na Máničku. Nevšední dobrodružství nakonec přivede k rozumu i Hurvínka. V pohádkách se totiž může stát ledacos. Chacháááá!
Když pan Spejbl slavil v roce 2010 90. narozeniny, do kin dorazil snímek Hurvínek na scéně, převedení divadelního představení Hurvínkův Mikuláš do filmové podoby. I když poté Hurvínek na scéně lákal na film Hurvínek ve filmu, který měl být adaptaci divadelní hry Jak pan Spejbl prášil, z různých důvodů nakonec došlo v roce 2017 došlo na originální animák Hurvínek a kouzelné muzeum, který se dočkal převážně kontroverzního přijetí. Nejnovější film se ovšem vrací ke starým dobrým loutkám. A i když samotný Hurvínek své 100. narozeniny oslaví až 2. 5. 2026, v rámci filmových Pohádek pro Hurvínka probíhají oslavy už teď. Jak se tato filmová inscenace povedla?
Pohádky pro Hurvínka – Divadlo Spejbla a Hurvínka v kinech
Zdroj: Bontonfilm
Divadelní hra Pohádky pro Hurvínka patří mezi nejznámější představení Divadla Spejbla a Hurvínka. Své premiéry se dočkala již 13. 5. 1985, do kin tak dorazila na své 40. výročí. I když je poté filmové zpracování pro Vojtěcha Friče jeho režijním debutem, jedná se o zkušeného producenta filmů jako Krásno, Já, Olga Hepnarová, nebo ONEMANSHOW: The Movie. Dle příslibů se poté nemá jednat pouze o divadelní záznam jako v případě Hurvínka na scéně. Tvůrci konkrétně přislíbili filmové nasnímání, přidání hudby, zvuku a ruchových triků, také natočení scén ze zákulisí. A ocenit se to musí, protože se tu tvůrci skutečně vyhýbají snadno nabízejícímu se uvedení pouhého záznamu a očividně se snaží si přítomnost na plátnech nějak obhájit.
Už v 80. letech Hurvínek pravil, že jsou klasické pohádky přežité, v roce 2025 jsou tak v tomto ohledu Pohádky pro Hurvínka aktuální. Průchod pohádkami jako Dlouhý, široký a bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, nebo Otesánek ovšem připomene sympatické stránky těchto lidových pohádek. Byť v mixu se slovním humorem, loutkovou nadsázkou a přesahem i pro dospělé diváky. Každému, kdo vyrůstal na Večerníčcích se Spejblem a Hurvínkem, dokáže tato podívaná připomenout v čem tkví kouzlo těchto loutkových ikon.
Klasické představení s Hurvínkem nepostrádá jeho přesah
Zdroj: Bontonfilm
Představení Pohádky pro Hurvínka má styčnou plochu například s představením Hurvínek a zrcadlo. Především i ve formě nějakého vývoje Hurvínka, který se díky průletu pohádkami stává statečnějším, moudřejším i hodnějším. Je až zajímavé pozorovat, jak si představení tohoto specifického divadla drží nastavenou laťku, byť je samozřejmě otázkou, zda dokáží obstát i v konfrontaci s dalšími generacemi. Pohádky pro Hurvínka nicméně nepostrádají klasickou dávku slovního humoru a fyzických gagů. Frič a jeho tým navíc dodržují svoje sliby a Pohádky pro Hurvínka tak mají skutečně filmový střih i práci s kamerou. Návštěva kina tak sice vyjde levněji nežli návštěva samotného divadla, není ovšem důvod se obávat, že snad divák při návštěvě kina kupuje zajíce v pytli.
Momenty, které zavádí diváky do „zákulisí“ (Hurvínek bourá čtvrtou zeď už poměrně dlouho), vlastně samotnému filmu zase tolik nepřidávají, dojmy vlastně neshazují. Dojde k nevyhnutelnému konstatování, že má za sebou Hurvínek 100 let a snad ho dalších 100 let čeká, prim tu ovšem pořád hraje klasické divadelní představení. To ukáže, jak si v Divadle Spejbla a Hurvínka dávají záležet na designu vedlejších postav i výpravě. Těžko vlastně říci, zda šlo z audiovizuální formy vytřískat ještě něco navíc. Práce s loutkami a divadelním jevištěm, které není nafukovací, se přeci jen vytváří jisté limity v rámci toho, co jde reálně podniknout. Skutečně je ovšem na upravené filmové podobě poznat nějaká práce. A filmové Pohádky pro Hurvínka tak nejde označit za vyložený ziskuchtivý krok.
Hurvínek má i ve 21. století velký potenciál
Zdroj: Bontonfilm
Pokud by Pohádky pro Hurvínka snad znamenaly, že má Hurvínek v plánu se na stříbrná plátna vracet častěji, nemuselo by to být vyloženě špatně. Hurvínek má totiž i ve 21. století zřejmě potenciál a teoreticky na něm určitě můžou bez problémů vyrůstat další generace. Byť tato filmová inscenace nejspíše u mnohých může sázet i na dávku nostalgie, za více než 100 let by se ostatně diváků Divadla Spejbla a Hurvínka našlo více než dost. Přechodem do kina poté samotná divadelní inscenace rozhodně kouzlo neztrácí.
Pořád je to dle očekávání poměrně statické a postavy nejsou kdovíjak živější. Na rozdíl od zmíněného Hurvínka a kouzelného muzea ovšem alespoň Hurvínek a spol. nepřicházejí o svou specifickou poetiku a i s ní spojené kouzlo. Byť třeba Spejbl v jednom detailním záběru působí jako ideální kandidát na svůj vlastní film kráčející ve stopách Medvídka Pú: Krve a medu, Pasti na Myši a podobných filmů, ve kterých se z pohádkových postav stávají slasheroví zabijáci.
Rozhodně se tak nevyplatí očekávat žádnou revoluci a že snad převedení divadelní předlohy do filmového podoby přidá něco zásadně revolučního. Jedná se nicméně o důstojnější převedení nežli v případě 15 let starého Hurvínka na scéně. Večerníčky s Hurvínkem a Spejblem jsou sice pořád někde trochu jinde, zároveň jsou ovšem pořád Pohádky pro Hurvínka zřejmě tím nejlepším filmem/seriálem vycházejícím z těchto postav od Hurvínkova roku. A i to se počítá. Škoda jenom, že na crossover s Pinocchiem nikdy nedojde. Nad Pinocchiovým snem o tom stát se normálním klukem by totiž Hurvínek pravděpodobně mohl maximálně zakoulet očima.
Pohádky pro Hurvínka závěrem
Pohádky pro Hurvínka jsou tím nejlepším audiovizuálním kouskem z dílny Spejbla a Hurvínka od Hurvínkova roku. Dle příslibů se nejedná pouze o líný záznam divadelního představení, ale tato filmová inscenace skutečně má filmové prvky, dokonce filmové prvky poměrně funkční. Důležitější ovšem je, že tahle podívaná dokáže dost jasně připomenout v čem tkví kouzlo těchto specifických divadelních legend. A po konci Pohádek pro Hurvínka se těch dalších 100 let Hurvínkovi přeje docela snadno. O jedno z nejpopulárnějších divadelních představení za celou historii Divadla Spejbla a Hurvínka se nejedná nadarmo. A i proto by byla škoda nevyužít možnost jej vidět v této specifické podobě…
