Štěstíčku naproti – Pravý fotbal se nehraje na hřišti (Recenze)

Autor

-

7. decembra 2025

Na brněnskou expozituru protikorupční policejní jednotky přichází nový vyšetřovatel Marek (Václav Neužil). Na stole mu okamžitě přistane nikým nechtěná „popelka“ – případ drobného úplatkářství v nižší fotbalové soutěži. K tomu navíc vyfasuje dva svérázné operativce. Marek je ale sám nadšený trenér fotbalového potěru, a tak se do zdánlivě bezvýznamného případu zakousne. Brzy začne díky šťavnatým odposlechům a ve spolupráci se státní zástupkyní Alenou (Táňa Pauhofová) rozkrývat největší sportovní skandál v naší novodobé historii, korupční fotbalovou chobotnici zasahující svými chapadly až do první ligy. Zároveň s tím sledujeme zoufalý boj fotbalového manažera a nevyléčitelného srdcaře Ivana (Marek Daniel) o udržení jeho milovaného žižkovského klubu v první lize, v čemž mu vydatně pomáhá mazaný šéf komise rozhodčích Milan (Jiří Vyorálek).

Talentovaná fotbalová sudí Irča (Denisa Barešová) zatím zjišťuje, že prosadit se v čistě mužském světě čistými prostředky je i pro sebetalentovanější ženu pořádná fuška. Ale Irča se nevzdává, protože fotbal miluje a nechce ho nechat padnout do bláta. Podnikatel Ľuboš (Andrej Polák) se do toho ze všech sil snaží plnit fotbalová přání svého slovenského otce (Richard Stanke), prezidenta hradišťského klubu, v naději, že ho táta konečně začne mít rád. Všichni jsou odhodláni udělat pro splnění svých snů maximum a někteří se nebojí ani nezákonných praktik. Každopádně všichni jdou štěstíčku naproti. Kdo z nich nakonec uvázne v Markově policejní síti? A bude dost pevná…

Korupční aféra, ve které Ivan Horník jako sportovní ředitel fotbalového klubu FK Viktoria Žižkov v letech 2003–2004 kupoval výsledky fotbalových zápasů, měla přesah do kultury už tou dobou, kdy došlo na divadelní hru Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Audiovizuálního zpracování se nicméně tato kauza dočkala až po 20 letech. Konkrétně v podobě šestidílné minisérie Štěstíčku naproti, za kterou stojí režisér Marek Najbrt. Přichází adaptace téhle kauzy až příliš pozdě? První epizoda nic takového nenasvědčovala. Ale co zbytek?

Štěstíčku naproti není seriál jen pro fanoušky fotbalu

Fotbal je hrou, která končí daleko za hranicemi hřiště. I v rámci legálních aktivit jí přeci jen hrají i všichni bafuňáři – funkcionáři, manažéři, rozhodčí i delegáti. Fotbal je nicméně sport, ve kterém se točí spousty peněz, i proto občas hrozí, že se zjeví někdo, kdo se rozhodne na nejpopulárnějším sportu v Česku namastit kapsu. „Tento příběh se zcela jistě nestal. A ta částka taky nesouhlasí.“ Přesně tím začíná seriál, který dramatizuje události, které mnohým ztratil iluze o českém fotbale. Neznamená to ovšem, že by snad nutně byl seriál jen pro fanoušky fotbalu.

Ve Štěstíčku naproti se samozřejmě hraje fotbal i na hřišti, kdy se nejspíše přeci jen projeví, že v rámci audiovize má zpracování fotbalových zápasů v hrané tvorbě ještě své mouchy. Zajímavější věci se tu nicméně skutečně dějí spíše mimo hřiště. A dvě hlavní postavy – Ivan v podání Marka Daniela a vyšetřovatel Marek v podání Václava Neužila – se poměrně doplňují. Oba mají velmi rádi fotbal, jen se oba nacházejí na jiné straně barikády. Tak trochu jako Neil McCauley a Vincent Hanna v Nelítostném souboji.

Kdyby Guy Ritchie točil o fotbale v Česku

Štěstíčku naproti dokáže za pochodu poměrně evokovat gangsterky Guye Ritchieho. Především i proto, že to přeci jen tak trochu gangsterka je. Minimálně tedy určitě je kriminálkou, která vystihuje svět, ve kterém se nehraje fér a ve kterém se pohybují velmi pochybné existence (Čestmír v podání Václava Kopty). Samotný seriál se označuje jako kriminálka bez vraha a mrtvoly, i díky tomu a zasazení do fotbalového prostředí je určitě kriminálkou svěží. Především jí ovšem nechybí tvůrčí hravost, i skrze poměrně výrazné užívání split screenu. Pro někoho možná vjemově náročné, přesto prosperující v oblasti svižnosti seriálu a dynamičnosti vyprávění. Šest epizod je ve finále akorát, nejdůležitější je, že seriál nikdy nevyvolává dojem, že by se nějak zásadně táhl a většinu svého času šustil papírem.

Moc přitom nesejde na tom, jak moc je seriál věrný skutečným událostem. Jako dramatizace skutečných událostí totiž funguje. I když občas evokuje zahraniční tvorbu, pořád dokáže vystihnout českou mentalitu a specifický humor. Vtipy nejsou nahodilé, naopak často spějí k velmi dobře vygradované pointě. Občas lehce přepálený, ústřední postavy nicméně nikdy nespějí ke statusu karikatur. I když si o to občas masky zdánlivě říkají. V průběhu epizod navíc seriál dokáže nalézt ideální pozici mezi kriminálkou a komedií, dost možná navíc může paradoxně více sednout těm, kteří nad fotbalem spíše ohrnují nos.

Jeden z nejvýraznějších českých seriálů roku

Zcela jistě půjde o jeden z nejvýraznějších seriálů letošního roku. A to nejen díky tématu, které mnohým pamětníkům a fanouškům fotbalu dodnes nenechá spát. Do velké míry za tím stojí i postava Ivánka. Ten sice dělá diskutabilní rozhodnutí a odmítá hrát fair play, zároveň je to ovšem srdcař, který se dle zpracování seriálu do známé kauzy zamotá kvůli zájmům „vyššího dobra“. Neobhajuje ho to, zároveň ovšem seriál k Ivánkovi a jeho předobrazu nepřistupuje černobíle, nedá se poté vyloženě říct, že by se jednalo o bagatelizování prostředí, které se možná za těch 20 let zase tolik nezměnilo. Seriál navíc začíná být každou epizodou vážnější, ve vážnější poloze se mu ovšem daří šlapat podobně jako v té komediální.

Všichni herci působí, že si své role užívají. A moc přitom nesejde, jak přesně mají vystihovat reálné protějšky a jak se lidé jako Jaroslav Starka cítí dotčeni. V seriálu se navíc neřeší jen linka kolem Ivánka a jeho odposlechů. Je tu také příběh Irči v podání Denisy Barešové, která se jako rozhodčí snaží prosadit v mužsky dominantním prostředí. Podnikatele Luboše v podání Andreje Poláka, který do fotbalu investuje čas a prostředky především kvůli lásce k otci v podání Richarda Stankeho, a nebo osobní linka vyšetřovatele Marka. Postav a linek je možná mnoho, občas se zdá, že se seriál nedokáže být úplně soustředěný. Zároveň se ovšem nezdá, že by byla nějaká linka nedopečená a chyběl jí alespoň gól s asistencí. Fotbaloví historici a nekritičtí fandové fotbalu možná budou proti kvalitám seriálu kritičtější, pro lajky ovšem spíše půjde o další trefu streamovací služby Oneplay do černého.

Štěstíčku naproti závěrem

Štěstíčku naproti je seriál, který dokáže propojit kriminální drama, humor i fotbalové zákulisí českého sportu, aniž by se omezoval jen na fanoušky tohoto sportu. Díky promyšlenému ztvárnění postav, dynamickému vyprávění a citlivému zacházení s dramatizovanými událostmi představuje svěží a poutavou podívanou, která baví i přemýšlí zároveň. I přes drobné stylistické mouchy působí seriál vyváženě a rozhodně patří k výrazným českým seriálovým počinům letošního roku…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Oneplay

-REKLAMA-

Jay Kelly – George Clooney jako slavný herec s krizí (Recenze redakce)

Autor

Pavel Hrubeš

-

7. decembra 2025

0

Vítejte všichni u dnešních článku. Máme tu nový film, na který jsme se koukli a rozhodli jsme se vám dát naše dojmy a názory, abyste se na film podívali, protože si myslíme, že se povedl. Budeme se bavit o filmu Jay Kelly, který můžete najít na Netflixu od 5.12. V tomto filmu se podíváme do filmového prostředí a budeme sledovat hektické dny jednoho slavného herce, který si prochází velkou krizí. Pohodlně se usaďte a přečtete si recenzi redakce na film Jay Kelly!!!

Recenze redakce na film Jay Kelly

Slavný filmový herec Jay Kelly (George Clooney) a jeho oddaný manažer Ron (Adam Sandler) se vydávají na nečekaně spletitou a hlubokou cestu. Oba jsou nuceni konfrontovat se s rozhodnutími, která učinili, se svými vztahy s blízkými a s dědictvím, které po sobě zanechají. (oficiální text distributora)

Tom Bejvl

Jay Kelly je především osobní a citlivou sondou do profesních a osobních krizí ústřední postavy. Hlavní hrdina, Jay Kelly, je vykreslen jako charizmatický herec, jehož veřejná image dokonalosti skrývá vnitřní prázdotu a izolaci. Film se soustředí na to, jak kariéra a osobní život ústředního protagonisty často vzájemně kolidují a ovlivňují se. A zároveň odhaluje složitou dynamiku mezi profesní loajalitou a skutečnými vztahy.

George Clooney podává ve filmu výrazný výkon, který staví na jeho přirozeném charismatu a schopnosti vyjádřit vnitřní konflikt postavy. Clooneyho postava je přesvědčivá díky kombinaci autentického hereckého projevu a použití archivních záběrů, které zvyšují pocit realistického portrétu herce. Film dokáže propojit emocionální hloubku s lehkými satirickými momenty, i když těchto humorných nebo satirických momentů je relativně málo.

Adam Sandler jako Ron, Kellyho manažer a věrný přítel, dodává filmu lidskost a emocionální sílu. Jeho postava ukazuje, jak jsou osobní životy úzce spjaty s profesionálními úspěchy, a posiluje hlavní téma filmu – křehkost identity a osamělost i za leskem hollywoodské slávy. Výkony herců jsou podpořeny promyšlenými dialogy, které odhalují komplikované mezilidské vztahy a profesní dilemata.

I přes drobné slabiny v příběhu, melodramatické momenty či občasnou přílišnou doslovnost v některých linkách, film Jay Kelly funguje jako přesvědčivá studie lidské identity. Baumbachův snímek stojí na silných hereckých výkonech, citlivém zpracování osobních a profesních krizí a schopnosti tknout diváka emocionálně i intelektuálně, čímž potvrzuje kvalitu a jedinečnost jeho režijního rukopisu.

Hodnocení: 7/10

Pavel Hrubeš

Hezky natočený film o tom, že sláva a úspěch neznamenají spokojený a šťastný život. Nový film režiséra a scénáristy Noaha Baumbacha sice neříká nic nového a objevného, ale to nic nemění na tom, že tento intimní pohled do života jednoho slavného herce je skvěle zahraný, umí být působivý a je v něm toho mnohem více, než se na první pohled zdá.

Baumbach svým dílem ukazuje obě strany úspěchu. Tu dobrou i tu špatnou. Nebojí se kritizovat, vysmívat se, ale také ukazuje obrovský respekt všem okolo, kdo pomáhají udržovat „hvězdu“ aby stále svítila. Asistenti, manažeři, kostyméři, ochranka, právníci, zahradníci. Prostě všichni, kdo jsou vám po ruce, aby jste nemuseli řešit žádné starosti a mohli se soustředit na to hlavní. Dělat herectví, předstírat, lhát, a vtělovat se do jiných životů a charakterů.

Režisér moc dobře ví, jaké je to dělat filmy na úkor manželství a vztahů, rodiny, a já měl pocit, že se tímto filmem svým způsobem omlouvá. Omlouvá se, že chtěl být úspěšný, že chtěl být slavný, něco dokázat, činit jiné šťastný. A při tom, nebyl s těmi, kdo ho nejvíce potřebovali v jistých časech.

Komplexní film

Celý film působí jako uvědomění si svých chyb, smíření se, že jsme něco obětovali pro úspěch, a dost často jsme se chovali zle a ošklivě. Ať už k cizím lidem, lidem co si to zasloužili, nebo k lidem, bez kterých bychom nic nebyli. Zvláště k přátelům, kteří tu pro nás vždy byli, ať už se dařilo nebo ne. V jistých ohledech je Jay Kelly ho komplexní film.

Po audiovizuální stránce mě film hodně překvapil, protože je o dost zajímavější a působivější, než jsem čekal. Moc hezkým způsobem se zde pracuje s flashbacky, a nebo propojování postav napříč vzdáleností. Navíc je to celé svižné a zábavné, a konec umí dojmout.

George Clooney zde má skvěle napsanou roli a zahrál jí přesně jak měl. Clooney skvěle prodává jaké to je být hercem, který umí být jen hercem, a ve všem ostatním selhal. Adam Sandler je tady perfektní a já si moc užil jeho civilní výkon. Parádní práce. Laura Dern hraje velmi dobře a věřil jsem jí, že po těch letech toho má plné zuby. Billy Crudup mi znovu ukazuje, že je výborný herec a dokáže si krást scény pro sebe. Máme tu spoustu slavných herců a hereček v cameo rolí a všichni jsou moc dobrý.

Trochu zamrzí délka filmu, protože je to o takovou čtvrthodinku delší, než je třeba. Určitě někomu nesedne doslovnost, a taky to, že to reálně dopadne, tak jak asi tušíte. Jay Kelly je hezký film z filmového prostředí, který nabízí sebekritický pohled na slávu a úspěch.

Hodnocení: 7,5/10

Toto jsou naše dojmy a názory na zajímavý a povedený film Jay Kelly s Georgem Clooneym. Nám se film líbil a doporučujeme ho.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Pět nocí u Freddyho 2 – Mizerné pokračování nudné jedničky (Recenze)

Autor

Marek Lízal

-

6. decembra 2025

0

Pět nocí u Freddyho 2 — Zdroj: Universal Pictures

Jednička z roku 2023 se stala velkým hitem. Při rozpočtu 20 milionů dolarů film vydělal v kinech úžasných 291 milionů a bylo jasné, že se na pokračování nebude čekat dlouho. O kvalitách filmu byla škoda se bavit. Šlo o podprůměrnou věc, která dokázala spíše oslovit velký fanoušky herní série. Ale i oni nemohli hlásit, že jde o skvělou věc. Nyní o dva roky později je tady pokračování. Po návštěvě kina jsem se rozhodl, že si pro vás nachystám recenzi. Takže nebudu to dále natahovat a jdeme na to. Tohle je recenze na pokračování hororu Pět nocí u Freddyho 2.

Příběh filmu

Od hrůzných událostí prvního dílu uplynul rok. Mike (Josh Hutcherson), bývalý noční hlídač zavřené pizzerie, tehdy s pomocí policistky Vanessy (Elizabeth Lail) zlikvidoval zloducha, který měnil animatronické loutky ve vraždící monstra. Mike tím zachránil život mladší sestře Abby (Piper Rubio), o níž se po smrti rodičů stará. Především díky němu si malá Abby neodnesla z „návštěvy“ Freddyho pizzerie žádné následky, naopak se jí po loutkových přátelích, Freddym, Bonnie, Chice a Foxy docela stýská. Dokonce tak, že se navzdory bratrovu zákazu do zavřeného podniku vydá, aby se s nimi znovu setkala. Tím nechtěně spustí nové kolo hrůzy. Tajemství Freddyho pizzerie je totiž mnohem krvavější a děsivější, než by se po prvním díle mohlo zdát. A pokud se zdejším stvůrám podaří přimět Abby ke spolupráci, budou se dít věci, a to nejen v prostorách samotné restaurace, ale v celém městě. Tahle noc bude zřejmě dlouhá a krvavá. (CinemArt)

Recenze na film Pět nocí u Freddyho 2

Nebudu chodit okolo jako u horké kaše a rovnou vám řeknu, že jsem u prvního dílu trpěl. Byla to hloupá, nudná podívaná, která urážela hororový žánr. Na dvojku jsem zašel jen z pár důvodů. Protože miluju kino, horory, a s kámošem jsme se chtěli společně podívat, co s tímto pokračováním udělali. A stála mi návštěva kina za to? Ano i ne. Ano, protože jsem se mohl pobavit nad hloupostmi (není na škodu kouknout na hloupé filmy) a ne, protože jsem dostal něco tak špatného, že platit za to je celkem hřích.

Jelikož první díl měl velký úspěch po finanční stránce, tak není překvapením, že se vrací stejný tvůrčí tým. Režisérka Emma Tammi opět na hlavní stoličce, a za zády měla tentokrát jako jediného scénáristu (jednička měla tři) samotného autora herní předlohy, který již pracoval na jedničce, Scott Cawthon. No, a oproti prvnímu dílu tady není moc věcí, co se zlepšilo. Tammi opět servíruje nudnější a nezáživný úvod filmu, kdy dostáváme dosti nepovedený úvodní prolog, který jasně dá najevo, že se tady opět nikdo nesnažil natočit něco lepšího, něco, co bude mnohem lepší než jednička.

Stejně jako jednička se dvojka zaměřuje na trauma jedné z postav. Tentokrát po Mikovi se podíváme, co tíží Vanessu, u které jsme na konci prvního filmu zjistili, že její otec je hlavní padouch, kterého si zahrál Matthew Lillard. A nepřekvapivě je to nefunkční, filmařsky dosti nevýrazné a diváka tyhle věci začnou brzo rušit. Do toho je tady bohužel Mike, který je nevyužitý, a film s ním vůbec nepracuje a oproti jedničce tady toho dělá mnohem méně. Scénář Cawthona necílí na propracovanost, ale jednoduchost, ve které se nachází hodně hloupostí a nesmyslů po kterých si nejednou během filmu budete kroutit hlavou. Nevím, jestli je to proto, že Cawthon spíš cílí na fanoušky her, protože hry jsem nehrál, jen viděl některé úseky, ale rovnou řeknu, že Cawthon dělá všechno špatně a nepomáhá mu ani fakt, že Tammi v pozici režisérky je velice nekvalitní.

Zlepšila se alespoň hororová stránka?

Bylo by překvapením, kdybych řekl, že dvojka nabízí alespoň dobrou podívanou po stránce hororu, ale ani to nedostalo výrazné zlepšení. Přesto je tady něco, co se musí vypíchnout v mém případě. Nový záporák je vzhledově děsivý a dostaneme s ním pár fajn nepříjemných momentů, ale pořád si musíme uvědomit, že se nacházíme ve filmu, který nemá R-rating, ale PG-13 přístupnost. Nejde to do temnějších vod, nezajede vám to pod kůži a nedostane vás to z vaší komfortní zóny. O to se tady bohužel nikdo nesnaží a je to velká škoda, protože pár momentů si o to říká. A těch pár kapek krve to rozhodně nezachrání, protože těch se hodně šetří. Taková scéna, kdy jedné postavě animatronik rozmáčkne hlavu si říkala o skvělé gore.

Hororová stránka možná nabízí pár fajn momentů, ale není tady žádná snaha natočit kvalitní horor, natož dobrý film. On ani nepomáhá fakt, že motivace hlavního záporáka nedává smysl a ke konci se nahromadí v tom filmu hodně nesmyslů. Co bych ale nakonec rád vypíchnul, tak je pomrknutí pro herní fanoušky. Dostaneme zde pasáž, kdy Mike je u počítače a pomalu se k němu blíží animatronici a on k přežití použije masku animatronika, tak jak jsme mohli vidět v traileru. Tahle věc je moc pěkným odkazem na druhý herní díl, kdy prostředí, šachty a červený čudlíky nejlépe přenášejí hru na filmová plátna. Bohužel i u této části filmu není moc o co stát a zrovna zde byla velká šance udělat atmosférickou pasáž, která by vyvrcholila lekačkou. Všechno je ale mizerné.

Co se týče animatroniků, tak je opět fajn jejich zapracovanost. Praktické efekty se povedly a podoba Marionette byla také, co nejvíce praktická a tohle se dá úplně snadno ocenit. Taková Chiva v podání Megan Fox (ano čtete správně) přináší osobnost do své postavy.

Pět nocí u Freddyho 2 závěrem

Pokračování, které navazuje na velmi špatnou jedničku nepřináší výrazné zlepšení a producent Jason Blum svým tvrzením, že půjde o vykoupení se nenaplnily a jenom to potvrzuje, že tyhle slova nikdy není nutné brát vážně. Dvojka selhává jak v režii, tak i ve scénáři. Snímek nabídne pár zlomek fajn hororových momentů oproti nudné jedničce díky novému záporákovi, ale pořád jde o věc, která se nesnaží být dobrým hororem, natož kvalitním filmem. Celé je to souhra nesmyslných scén, odškrtávání si typických klišé v tomto žánru (postavy dvakrát uklouznou na stejném místě), nebo nahodilých momentů. Celé to pak podtrhává závěrečná třetina, která slouží jako expoziční nástavba pro třetí díl, který je potvrzený. Třetí díl s největší pravděpodobností dorazí za dva roky a jelikož to budou zase dělat lidé, kteří nám dali tyto dva nekvalitní filmy, nějaké zlepšení se asi čekat nedá. P.S. Jediné, co zde nejvíce dokážu ocenit, jako fanoušek Vřískotu je Stu a Billy neboli účast herců Matthewa Lillarda a Steeta Ulricha.

Hodnocení: 3/10

Co vy a pokračování Pět nocí u Fredddyho 2? Měli jste možnost film vidět? Jste fanoušci herní série? Nebo se přikláníte k recenzi a souhlasíte, že tyhle filmy jsou tak špatné?

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Muži v černém: Franšízu čeká návrat, možná přijde i Will Smith

Autor

Tom Bejvl

-

4. decembra 2025

0

Muži v černém se vrátí, bude u toho Will Smith?

I když původní trilogie Muži v černém vznikla s výraznými rozestupy (1995/2002/2012), pořád zvládla v kinech vydělat přes 1 miliardu a 689 milionů dolarů. Původně se plánovala regulérní čtyřka, místo ní ovšem v roce 2019 vznikl reboot s názvem Muži v černém: Globální hrozba. Místo Willa Smitha a Tommyho Lee Jonese se v něm objevili Chris Hemsworth a Tessa Thompson, globální tržby ve výši 253,9 milionu dolarů ovšem zaručily, že to série zabalila. Tedy až doteď.

Web Deadline totiž informuje, že se u studia Sony vzniká nový film. Jako scenárista se o něj postará Chris Bremner, který již pro studio napsal scénáře k filmům Mizerové navždy a Mizerové: Na život a na smrt. I když poté zpráva od Deadline vůbec nezmiňuje případný návrat Tommyho Lee Jonese, zmiňuje, že by se mohl vrátit Will Smith. Tedy možná. Smith se totiž má odmítnout filmu upsat. Tedy minimálně do momentu, kdy uvidí scénář.

Aktuální plán tedy počítá s tím, že jakmile Bremner dokončí scénář, jedním z prvních, kdo jej obdrží, bude právě Will Smith. Prozatím ani není jasné, jak významně by se Smithův Agent J v příběhu objevil. Může jít o hlavní roli, vedlejší roli či mentora nových hrdinů. Agent J se tak teoreticky může vydat ve stopách Jonesova Agenta K v původních Mužích v černém a nebo Agenta Z (Rip Thorn), ředitele Mužů v černém v prvních dvou filmech. A nebo i po letech zůstat tím známým hrdinou. Další informace o tomto filmu prozatím známé nejsou, je nicméně pravděpodobné, že více novinek dorazí již brzy.

Zdroj: Deadline.com
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures

-REKLAMA-

Hurá, zase Vánoce! – Michelle Pfeiffer v nové vánoční komedii

Autor

Tom Bejvl

-

4. decembra 2025

0

Claire Clauster (Michelle Pfeiffer) drží celou svou chaotickou, sympatickou rodinu během svátků pohromadě. Letos pro všechny naplánovala speciální program, ovšem oni udělají tu chybu, že ji zapomenou doma. Claire má všeho dost, cítí se nedoceněná a vydává se na vlastní improvizované dobrodružství. Zatímco se ji její rodina snaží najít, Claire objevuje nečekané kouzlo Vánoc bez scénáře…

Film Hurá, zase Vánoce! spoléhá na jeden z pravděpodobně nejohranějších konceptů v rámci filmů, které se odehrávají o Vánocích: rodinný chaos, vyhořelá a nedoceněná osoba v jejím čele a následné postupné nalézání pravého ducha Vánoc. Film režiséra a scenáristy Michaela Showaltera body za originalitu dvakrát nedostane. Tyto feel-good vánoční filmy ovšem nevznikají náhodou a když už Amazon nemohl ohromit průlomovou zápletkou, spoléhá alespoň na výrazné herecké obsazení: Michelle Pfeiffer, Felicity Jones, Chloë Grace Moretz, Dominic Sessa, Denis Leary či Danielle Brooks. Jenže ani obsazení nabité sebevíce výraznými hereckými jmény kvalitu automaticky nedodá. Co jde tak vlastně na Hurá, zase Vánoce! opravdu ocenit? Toť otázka.

Hurá, zase Vánoce! – Vánoční spotřební záležitost, kterou nevykoupí ani herecký koncert Michelle Pfeiffer

Jde o film, který se zřejmě ani dvakrát nestydí za to, že vykrádá všechna možná vánoční klišé a prostě jen sází na to, že lidem nebude vadit, že Showalter dodává film, který vlastně už mnozí pravděpodobně viděli v trochu jiné podobě. Je úmyslně jednoduchý a vlastně se mu docela obstojně daří vykreslit vánoční atmosféru. I když tu prakticky každou vedlejší postavu hraje nějaká výraznější herecká tvář, hlavní hvězdou je dle očekávání Michelle Pfeiffer. Herečka, která není v posledních letech zrovna nejaktivnější, tuto vánoční generičnost poté potvrdí, což je škoda.

Dobří herci (Pfeiffer, Jones, Sessa…) by snadno mohli slabý scénář brát jako urážku a podceňování jejich talentu. Primární poselství filmu je nicméně takové, že si všechny maminky a babičky zaslouží především během vánočních svátků uznání. Krásné poselství, které ovšem na samostatný celovečerní film přeci jen tak úplně nestačí. Stačí si ostatně představit, kdyby v devadesátých letech vznikl spin-off Sám doma, ve kterém by se místo na Kevina McCallistera děj zaměřoval na jeho matku v podání Catherine O’Hara. A tentokrát by jí navíc nesekundoval Gus Polinski, paní Kate McCallisterová by v něm jen řešila, že si jí během Vánoc nikdo neváží. Stačila by ta rodinná dynamika, při které všichni prozřou a ocení matriarchu rodiny, k zábavnému filmu? O tom se dá snadno polemizovat. Nejspíše by totiž výsledek dopadl právě jako Hurá, zase Vánoce!.

Dekonstrukce vánočních filmů se nekoná

Film, který si dle původního názvu říká o zábavu, jí marně hledá. A občas přitom ztratí i nádech kouzla Vánoc, které by z něj přeci jen mělo jaksi trčet. Matka touží po uznání v televizní soutěži, ani jedno z jejích tří dětí se k tomu ovšem nemá, protože musejí řešit své vlastní starosti. A pak dojde k momentu, který působí skoro jako ze Sám doma a který ústřední hrdinku zlomí. A film se v ten moment definitivně ztrácí, protože se z něj svým způsobem spíše stává vykastrovaná one-woman show verze Thelmy a Louise.

Jedná se o film, který se snaží vykreslit tradiční vánoční atmosféru v rodině plné bouřlivějších emocí a zároveň se nejspíše snaží, aby se v ní diváci našli. Dělá to však způsobem, kdy jsou ve finále součástí filmu velmi nevěrohodné postavy – především ústřední hrdinka. Ze scénáře sice trčí motivy, že každý občas stojí o uznání a že ani na rodinu se člověk nemusí vždy nutně spoléhat, je ovšem trochu zvláštní tyto motivy zaznamenat právě ve vánoční komedii. Především proto, že samotný výsledek rozhodně neskončí jako dekonstrukce vánočních rodinných filmů, ale vydává se až příliš předvídatelnými a předběžně vyšlapanými kroky.

Film, který si podkopává nohy

Je zjevné, že by Hurá, zase Vánoce! chtělo být trochu komplexnějším vánočním filmem, na to by ovšem potřeboval i komplexní postavy, které nemá. Jen tím, že tu talentovaní herci hrají přinejlepším jednorozměrné postavy a především proto, že jejich chemie nikdy nepůsobí uvěřitelně, aby divák uvěřil vzájemné lásce členů rodiny. Má to být pointa? To už je lehce zavázání ďáblovým advokátem a hledání kvality filmu v jeho nekvalitách. Postavy do velké míry trpí tím, že i v rámci jedné rodiny působí jako prototypy, které někdo vymyslel za pět minut. Takové postavy bude ve vánočních komediích brzy vymýšlet umělá inteligence! Problém je především ten, že když dojde k momentům, které mají vyvolat silnější emoce a působit zásadně, nefunguje to.

Je možné, že byla realizace filmu skutečně dlážděná dobrými úmysly a tvůrci skutečně chtějí, aby si rodinní příslušníci více vážili maminek a babiček, kteří kvůli rodině na Vánoce obětují krev, pot i slzy, přeci jen by to však fungovalo lépe, kdyby se film odehrával ve světě, kde postavy fungují jako postavy, a ne jako karikatury. Ve finále vlastně chybí i takové to ohrané, ale přesto stále funkční poselství o tom, že Vánoce nejsou jen o dárcích a dekoracích, i to se tomuhle filmu věří docela těžko. A chvílemi je hlavní hrdinku nejspíše možné vnímat jako postavu připomínající psychopatku z románu Stephena Kinga.

Jakoukoliv odvahu a kreativitu nicméně Hurá, zase Vánoce! zapuzuje. A pravděpodobně úmyslně, protože jde stále ohranou variaci konceptu, z nichž během dalších dvou Vánoc vznikne tucet dalších. Hurá, zase Vánoce! vlastně ztělesňuje vánoční dárek bez přidané hodnoty, který skončí na poličce (či v katalogu streamovací služby) a postupně na něj začne padat prach. Existuje totiž nulový důvod udržet si ho v paměti.

Hurá, zase Vánoce! závěrem

Hurá, zase Vánoce! je spotřební vánoční záležitostí, že je tím až nesnesitelná. I přes výrazné herecké obsazení a snahu vykreslit tradiční vánoční atmosféru film nedokáže nabídnout nic nového ani zajímavějšího. Postavy zůstávají jednorozměrné a nevěrohodné, emocionální momenty často selhávají a jakákoli odvaha či kreativita je potlačena nefunkčností. Primární poselství o uznání pro maminky a babičky je sice chvályhodné, ale samo o sobě nestačí k tomu, aby film zanechal trvalý dojem. Jde o vánoční dárek bez přidané hodnoty, který rychle zapadne mezi ostatními podobnými tituly a nezůstane v paměti diváků. Především i proto, že podobných příběhů již vzniklo příliš a do konce dekády jich může klidně vzniknout minimálně dalších tucet…

Verdikt: 4,5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime

-REKLAMA-

Vánoce Offline – Ideální vánoční film pro celou rodinu? (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

4. decembra 2025

0

Santova dílna byla plně zmodernizována: kouzlo a tradice ustoupily automatizaci a efektivitě. Santa odešel do důchodu a práci přenechal svým technicky zdatným elfům. To však náš naivní, Vánoce milující skřítek první den v práci vůbec nečekal. A už vůbec nečekal, že Santovu vánoční síť napadne hacker a Vánoce budou v ohrožení. Skřítek však nelení a společně se svým dědečkem a sobem Keksíkem se vydávají hledat Santu, který si na tajném místě užívá zaslouženého odpočinku. Podaří se jim ho včas najít a vykouzlit dětem jiskřičky v očích u vánočního stromečku?

Počet vánočních filmů se měl v letech 2000-2023 zvýšit až šestinásobně, i aktuální výhled nenaznačuje, že by měl do budoucích let polevit. Do nálady se navíc tyto filmy dokážou většinou strefit právě v případech, kdy do kin chodí těsně před vánočními svátky. Přesně to je i případ animovaného filmu Vánoce Offline. Animák z německé produkce je filmem celovečerního debutanta Damjana Mitrevského a zkušeného animačního režiséra Richarda Cussóa, přičemž se k Vánocům snaží přistoupit moderně. Jako každý pracovní trh si totiž i dílna Santy Clause prošla modernizací. Jenže co se stane v momentě, kdy se právě Santova dílna stane obětí hackerského útoku? Stane se spousta věcí. Především je ovšem výsledkem animák, který dokáže vystihnout vánočního ducha. A nejen to.

Vánoce Offline – Podívaná pro nejmenší? Ano, ale…!

Jde o animák, který snadno dokáže evokovat americké animáky. Ústřední skřítci evokují elfí protagonisty pixarovky Frčíme, roboti a droni zase animák Rozbitý robot Ron. Ano, na Vánocích Offline je poznat, že nejde o áčkový hollywoodský animák, který vznikl za přepálenou devítimístnou částku, vůbec to nicméně nevadí. Na animáky z Evropy často lidé koukají skrz prsty, protože jsou často tak laciné, až působí ošklivě. Vždyť i Kozí příběh měl už v době své premiéry nakročeno k tomu, aby nezestárl nejlíp. Zrovna tímhle problémem ovšem Vánoce Offline netrpí a na poměry průměrných kvalit 3D evropských animáků se jedná o velmi příjemný výsledek. Především proto, že tenhle animák nikdy nepůsobí podfinancovaným dojmem. Jeho vizuální podoba navíc působí jako snadno obhajitelná autorská vize, která nepůsobí dojmem, že se někomu snaží úmyslně vypálit oči. Jeho velký trumf je také to, že nepůsobí genericky.

Je to samozřejmě animák mířený na ty nejmenší diváky, neznamená to ovšem, že by nemohl obstát jako film pro celou rodinu. Především proto, že se v něm občas řeší témata, na která si ve vodách mainstreamové animace většinou troufne jen Pixar či DreamWorks v nejvýjimečnějších případech. Animák konkrétně pracuje s motivy zármutku a tím, jak mohou Vánoce například někoho sblížit i s jeho zesnulými rodiči. Tento motiv samozřejmě musí Vánoce Offline zpracovávat primárně vděčnou formou, ne způsobem, který by měl po šestiletých dětech vyžadovat jejich osobní filozofické okénko. Zároveň se jedná o ten typ pohádky, která může dětského diváka poměrně snadno konfrontovat s vážnějšími tématy. A pokud toho na dětského diváka bude dost, pořád je tu roztomilý jelen (psojelen?) Keksík či várka přiměřeného infantilního humoru. A přesto v něm dokáže nějak fungovat vývoj postav i zajímavá kreativní řešení. Jako například využití značky plastových hraček Playmobil.

Várka popkulturních referencí

U starších diváků může zábavnost animáku jistě podtrhovat várka popkulturních referencí. Ať už doslovných či především vizuálních – Star Wars, Jurský park, Bohemian Rhapsody či Predátor. Jsou to poměrně rafinovaná pomrknutí, která chvílemi dokážou příjemně připomenout nejlepší podobná pomrknutí v sérii Shrek. A vypovídají o hravosti, kterou tenhle tvůrčí tým očividně oplývá. Komplikovanější je to například s prací s ústřední záporačkou, především proto, že si tvůrci od počátku úmyslně budují půdu pro to, aby hrozba nikdy nemohla působit jako vyložená hrozba. Příjemně užité paralely mezi hlavním hrdinou a hlavním protivníkem ovšem také nepatří mezi prvky, kterými by podobné animáky většinou oplývaly.

Jakmile se hlavní hrdinové vydají na dobrodružství, musí Vánoce Offline nevyhnutelně evokovat podobné filmy — a to nejen ty vánoční. Vyloženě nezábavný ovšem animák nikdy nepřestane být, protože mu nedochází nápady. Ať už dojde na specifický kult motorkářských cosplayerů Santy Clause či poměrně kreativní práci s mytologií okolo Vánoc, skřítků a samotného Santy Clause. Chvílemi dokáže působit tak, jak by podobný námět nejspíše pojmuli třeba u Disneyho (nechybí zvířecí sidekick ani trochu bláznivý mentor). A je pokaždé příjemné sledovat evropský animák, který skutečně dokáže v mnoha ohledech držet krok s globální konkurencí. Především i proto, že působí jako animák s jasně danou vizí a tvůrčím týmem, který se nebojí jí docílit. Nejspíš se nestane novodobou vánoční klasikou, svou hravostí, vizuálním nápadem a schopností promluvit k nejmladším i k jejich rodičům si ovšem rozhodně nezaslouží přehlédnout.

Pokud někdo hledá animák, který dokáže pobavit, neurazit a zároveň nabídnout trochu víc než jen běžnou vánoční spotřební podívanou, Vánoce Offline svou misi pravděpodobně v nejednom ohledu splní.

Vánoce Offline závěrem

Je snadné dívat se na evropské animáky mezi prsty, občas ovšem přece jen vznikne film, který si to nezaslouží. Vánoce Offline jsou totiž sympatickou evropskou odpovědí na americkou mainstreamovou animaci. Filmem, který možná neaspiruje na vánoční klasiku, ale s lehkostí, hravostí a překvapivě silnými emocemi dokáže zpříjemnit sváteční období malým i velkým divákům. Díky nápaditému pojetí, očividné sebejistotě a ochotě jít i do hlubších témat představuje příjemné překvapení, které nepůsobí jako spotřební produkt, ale jako poctivý rodinný film, kterému nechybí to nejdůležitější – duše…

PS: Český dabing je velmi fajn.