Tichá noc, krvavá noc – Vrah převlečený za Santu v novém zpracování (Recenze)

0
Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Stojím si za tím, že ty nejlepší vánoční filmy (protože nové pohádky jsou velké zívačky) jsou ty ve kterých se krvácí. Ano asi to říkám jako fanoušek hororů, ale je pravda, že mě v poslední době tyhle krváky dokážou bavit (Šílená noc s Davidem Harbourem). Loni se nám do kin dostal klaun Art ve svém třetím snímku Terrifier 3 (u nás pod názvem Klaunovy vánoce) a nyní k nám do kin zavítal další snímek ze stejné produkce, nová verze stejnojmenné hororové klasiky z roku 1984. Film dorazil do kin 25.12. a já jsem si pro vás nachystal recenzi. Povedl se nový horor Tichá noc, krvavá noc? To se dozvíte v této recenzi.

Příběh filmu

Jako malý je Billy svědkem vraždy svých rodičů, které krutě zabije muž převlečený za Santu Clause. Pronásledovaný hrůzným zážitkem z dětství a poháněný pokřiveným smyslem pro spravedlnost se sám stává vrahem, obléká Santův červený kostým a noc co noc otvírá svůj vlastní adventní kalendář hrůzy. S blížícím se Štědrým večerem se malé městečko stává jeho nejnovějším útočištěm, kde ti, kdo zlobili zaplatí nejvyšší cenu. Krvavá jízda plná zabíjení může začít… (Bontonfilm)

Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Recenze filmu Tichá noc, krvavá noc

Nová verze začíná stejně jako originál. Billy Chapman je znovu představen jako dítě, který se svými rodiči navštíví svého senilního dědečka v domově důchodců. Billyho rodiče po cestě v noci zastřelí náhodný útočník v kostýmu Santy. Tady se, ale následně mění nová verze a sledujeme Billyho o několik let později, kdy je již dospělý. Nesledujeme žádný psychologický přerod z obyčejného kluka na narušeného a bláznivého mladíka, který vyrůstal v sirotčinci, ale z Billyho je již ten zabíják v převleku Santy. Nová verze této hororové klasiky přidává nový prvek, který mě mile překvapil. Billy slyší hlas „imaginárního přítele“ díky kterému ví jací lidé mají na svědomí špatné věci. Tento jeho „přítel“ ho nutí ke každoročnímu zabíjení v době adventního kalendáře, kdy každý den musí mít jednu oběť. Svým způsobem nejlepší přirovnání v tomhle je Venom s Tomem Hardym. Billy je jinak samotář, který se pohybuje z města do města, o krok napřed před policií, řízen svým vnitřním průvodcem.

Režisér Mike P. Nelson dokázal u svých filmů, že tyhle vyvražďovačky umí. Jeho dva roky starý reboot sérii Pachu krve (Wrong Turn) se mi líbila, a to stejný musím říct i o letošním krátkometrážním snímku Sweet Revenge ke slavné slasher sérii Pátku 13, která na počest 45 výročí série dostala 13minutový snímek ve kterém Nelson potvrdil, že tyhle béčkové věci zvládá. Jeho nová verze Tichá noc, krvavá noc sice má stejný prolog jako originál, ale vydává se jiným směrem a mě osobně tento přístup potěšil.

Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Poctivé, zábavné a krvavé béčko

Tichá noc, krvavá noc nezapomíná být v některých momentech správně atmosférická. Po celý snímek si to dokáže držet zimní a hororovou atmosféru, kterou u těchto béčkových vyvražďovaček najdeme a funguje to zde. A když dojde na ty vraždy, tak je to zábavné. Milovníci gore si přijdou na své, ale je důležité zmínit, že i když tento film vznikl od Cineverse, tedy od stejných producentů jako Terrifier, tak velkou brutalitu tady čekat nemůžeme. Přesto krev teče, dojde i při jedné vtipné naháněčce na motorovku, dále je zde kladivo, lukostřelecká sada nebo Jelení parohy, ale hlavní prim hraje při zabíjení oboustranná sekera.

Některé smrti jsou dobře vtipné a hraje se zde také na to, že jakmile si vybere Billy se svým „přítelem“ oběť, tak film na obrazovku dá nápis s jménem ve stylu „Zabít George“. Co se týče vrcholu filmu, tak ten přijde v momentě, kdy si Billy vybere oběť, ale zjistí, že na místě se odehrává nacistická sešlost a rozhodne se, že všechny zabije. Tuhle část jsme mohli vidět v traileru a jedná se o tu nejzábavnější sekvenci filmu. V této pasáži to Billy seká hlava nehlava a zabíjení nacistů nikdy neomrzí.

Snímku jinak nechybí slušné řemeslo, kdy si to Nelson pohlídal a jde o poctivé béčko. Produkce natočená v Manitobě se může pochlubit pěknou širokoúhlou kamerou Nicka Junkersfelda, vynalézavými grafickými příspěvky („Zabít nácky“ jasně vede) a efektivní hudbou od skupiny Blitz//Berlin. Film splňuje základy žánru a ctí svým tónem a estetikou slashery ze sedmdesátých a osmdesátých let, hojností krve a extrémním násilím. Vše se odehrává s ironickým humorem, aniž by se stal parodií, film demonstruje plné vědomí absurdity, kterou zobrazuje. Brilantní scénou je již zmíněný nacistický masakr, který je toho dokonalým příkladem.

Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Ambicióznější předělávka, které chybí lepší dotaženost

Nejnovější díl Tichá noc, krvavá noc se pokouší o drastický posun tónu oproti originálu, který u některých fanoušků série nebude fungovat je důležitým bodem tohoto filmu a je otázka, jestli je to správné rozhodnutí. Film se svojí ambicí se dostává do bodu, kdy mu chybí lepší práce se scénářem. Pokud chcete strohou modernizaci původního příběhu, máte k dispozici remake z roku 2012. Pokud ale chcete ambiciózní a důrazné předělání celé série, Nelson vám to dopřeje. S nadpřirozeným nádechem se může stát, že někteří neocení kreativitu nové verze a může to být pro některé zrada původního materiálu.

Billy se ve filmu zamiluje do Pamely, která pracuje v Ida’s Trinkett Tree v místním obchodě, ve kterém začne pracovat Billy, aby se na nějakou dobu usadil a schoval. Oba spolu tráví spoustu času. Čím víc si povídají, tím víc si uvědomují, že trauma a bolest je něco, co sdílejí. Pam má svou vlastní zlomyslnost a je násilná, když je potřeba. Zatímco se Billy snaží soustředit na další kořist. Billy v této nové verzi zabíjí lidi, které jeho „imaginární kamarád“ považuje za zlobivé. V původním filmu Billy zabíjel náhodné lidi. Někteří si to zasloužili, někteří ne. Tato změna je jednou z nejlepších změn oproti originálu, kterou jsem opravdu ocenil.

Dobře zde funguje také herec Rohan Campbell, který si zahrál podobnou roli ve filmu Halloween končí. Tam, ale neměl moc dobrý scénář. Campbell zde má dobrou chemii s Ruby Modine, která si zahrála Pamelu. Vidět jsme ji mohli například v obou dílech Všechno nejhorší. Campbell dokáže dobře zahrát vraha a zároveň milého a neškodného chlapíka. Myslím si, že se pro takové role narodil a klidně ho v něčem podobném uvidím znova rád.

Přesto snímek narazí na své předvídatelnosti a finálním aktu, který je slabší pasáží v tomto snímku. Je to vážně škoda, protože snímek si zasloužil povedenější, napínavější a krvavější závěr, než jaký jsme nakonec dostali. Konec působí hrozně odbytě a urychleně, a to mě mrzelo. Občas se také může stát, že Billyho rozhovory se svým „přítelem“ můžou narušovat atmosféru a stávají se někdy vtipnější, než by asi někdo mohl chtít.

Tichá noc, krvavá noc závěrem

Režisér Nelson potvrzuje, že mu tyhle krvavá béčka jdou a jeho nová verze Tiché noci se povedla. Snímek se snaží jít jinou cestou oproti originálu a snaží se být nápaditějším a zajímavějším a nezapomíná i na důležité aspekty tohoto žánru. Vraždy jsou krvavé, zábavné (masakr nacistů je vrchol) a fanoušek žánru se bude dobře bavit. Billyho „imaginární přítel“ má překvapivě sympatickou osobnost, i když ho vede k vraždě. Jeho hlasový projev „přítele“ je tak charismatický, že jsem si tuhle dvojici dokázal oblíbit a užívat si, když si vybrali oběť, která si to zasloužila. Chybí zde lepší práce se scénářem a závěrečná třetina má svoje problémy, jako je předvídatelnost, doslovnost a urychlenost. Přesto jsem si snímek užil a oceňuji jakým směrem se tahle verze vydala. Než dostat zase to stejný jen v moderní podobě, je o to sympatičtější tahle ambicióznější podívaná, která umí při své stopáži 97 minut zabavit. Jako fanoušek tohoto žánru hlásím spokojenost.

Hodnocení: 7/10

Tohle byla recenze na horor Tichá noc, krvavá noc. Doufám, že se vám recenze líbila. Pokud jste film viděli a nebo se na něho chystáte, tak dejte vědět, co na tuhle předělávku říkáte. 

Zdroj titulního obrázku: Bontonfilm

-REKLAMA-

Pluribus – Jak se povedla první řada nového seriálu od tvůrce Breaking Bad (Recenze redakce)

0
Pluribus
Zdroj: Apple TV

Krásný den vám přeji a dovolte mi, abych vás přivítal u dnešního článku. V tomto článku si rozebereme zajímavý seriál Pluribus, který můžete najít na streamovací platformě Apple TV. Seriál si vzal na starost jako hlavní tvůrce Vince Gilligan. Muž, který vytvořil jeden z nejlépe hodnocených seriálu 21. století, a tím je samozřejmě Perníkový táta (Breaking Bad). Gilligan pak na svůj opus magnum navázal neméně kvalitním Volejte Saulovi (Better Call Saul) ze stejného světa. A teď tu má nový seriál o viru, který lidi dělá šťastnými a spokojenými. Pohodlně se usaďte a jdeme si něco povědět o seriálu Pluribus!!!

Recenze redakce na seriál Pluribus

Ten nejzkroušenější člověk pod sluncem musí zachránit svět před štěstím. (oficiální text distributora)

Marek Lízal

Vince Gilligan je mistr, který pracoval na dvou za mě nejlepších seriálech všech dob – Perníkový táta a Volejte Saulovi. Proto jsem se jeho novinku nemohl dočkat. Pluribus je novou spoluprací Gilligana s Apple TV+ a myslím si, že pro tuhle streamovací službu je to velký zisk. Jde o zkušeného a uznávaného tvůrce, který se svým novým seriálem neudělal žádnou ostudu a ve výběru Applu má svoje místo.

Ano, podle mého textu už víte, co si myslím o první sérii Pluribusu. Povedlo se to. Ale je to jiný seriál, než čekáte. Ještě předtím, než seriál dorazil měl tajemnou reklamní kampaň, která toho moc neřekla, trailery nechávaly spousty otázek a o to větší zvědavost byla. A já byl po prvním dílu nadšený. Dostal jsem šokující úvodní epizodu, která mi vyrazila dech a připomněla mi, že Vince Gilligan je jen jeden. Ten sci-fi a hororový element byl vynikající a stojím si za tím, že tento první díl je jedním z nejlepších úvodů v seriálech za posledních několik let. Následně se Pluribus vydá jiným směrem, který mi sedl a hned jsem věděl, že tohle nebude pro každého.

Pluribus po prvních dvou dílech zpomalí, začne řešit zajímavá témata. Dost se tady pracuje s osamocením hlavní hrdinky Carol, která je komplexní postava a člověk ji chápe, i když by jí někdy možná rád dal jednu facku, ale pak jsou tu momenty, kdy by ji člověk rád obejmul. Velmi mě bavila i ta satira, která jde místy i do parodie na současnou společnost. Je tam taky vidět alegorie na AI, což člověka nechá přemýšlet o současnosti. A to ještě musím zmínit tu výbornou přehlídku charakterů a psychologických mechanismů vypořádání se s nečekanou událostí, která nastala.

Pluribus je seriál, který je velmi zajímavý, zábavný, ale i znepokojující, s přesahem, podnětný, napínavý, dokáže toho mnoho říct jinými způsoby, donutí vás vyprsknout smíchy, přehodnocovat věci a přemýšlet. Na seriálu jde také vidět jedna zásadní věc, kterou zmiňoval Vince Gilligan. Pluribus je postavený pro herečku Rhea Seehorn. Ta moc často nesleze z obrazovky a opět potvrzuje po svém výborném výkonu ve Volejte Saulovi, že je fantastická a je radost ji sledovat. Gilligan by rád udělal několik dalších sérií a jsem rozhodně natěšený, co se v tomto světě ještě může stát a co na Carol čeká. Tahle pomalejší podívaná není pro každého, ale kdo chce něco zajímavějšího na přemýšlení, a ne jenom bezmyšlenkovitou podívanou je Pluribus skvělou volbou. Za rok 2025 bude patřit tento seriál k těm výraznějším. Těším se na druhou sérii.

Hodnocení:  8/10

Pluribus
Zdroj: Apple TV+

Martin Lukáš

Vince Gilligan v Pluribusu představuje pozoruhodný koncept globálně propojeného lidského vědomí. Očima hlavní postavy Carol Sturka, kterou velkou civilně a citlivě ztvární Rhea Seehorn, sledujeme zejména v první epizodě náhlou změnu fungování světa. Jednotlivé osobnosti každého člověka kvůli nakažení virem zmizí a lidstvo začne fungovat jako jedna homogenní mysl. Carol je jednou z 13 nenakažených lidí na světě. Pluribus na plátně 9 epizod postupně poodhaluje, co přesně se za celou touto záhadou skrývá. To skutečné vyřešení problému si ovšem šetří až do 2. série. A právě neustálým napínáním a oddalováním velkého finále a odhalení je Pluribus neuvěřitelně vtahujícím počinem.

Dostatečně dlouhou stopáží seriál dosahuje ideálního zapojení zájmu diváka každou epizodou včetně funkčních cliffhangerů. Opravdu pečlivě, i díky věrohodnému chování a reakcím Carol během situací, kdy se jí celý svět hroutí před očima, dávkuje nové informace, které si můžeme dávat do souvislostí celé zápletky souběžně s Carol, čímž tady vzniká zajímavý „interaktivní“ způsob sledování.

První epizoda nám představuje vztah Carol s Helen, díky čemuž je následný světový zvrat natolik funkční. Náhlá ztráta milovaného, ale i všech ostatních je jako nečekané bodnutí nožem do zad, které člověka paralyzuje. A právě tento vztah je v průběhu děje všudypřítomný. Na jeho základě je několikrát ukázáno to, dle čeho se Carol rozhoduje, co ovlivňuje její emoce i její oscilující vazbu na nově vzniklý lidský hive-mind. Dostává nás i do otázek důvěry a soukromí. Tyto koncepty se ovšem stávají zcela irelevantními. Antagonisté seriálu totiž díky sdílené paměti ví o Carol doslova vše, co kdy prožila s jakýmkoliv jiným člověkem.

Od samotného začátku děje jsou na stůl kladeny otázky individualismu, fungování společnosti a vlastně i absolutní závislosti každého jedince na dílčích pracích ostatních členů společnosti. V epizodních vedlejších linkách se řeší například i etické hodnoty konzumace masa, ale i plodin. Seriál zároveň demonstruje odlišný přístup jiných postav, které stejně jako Carol nebyly nakaženy sdílenou myslí a nabízí tak divákům různé scénáře, nad kterými mohou uvažovat nebo se s nimi ztotožnit.

Ve finále 1. série dochází k zásadnímu konfliktu Carol a druhého podstatného přeživšího Manousose z Jižní Ameriky. Carol si díky vyvíjejícím se okolnostem, které jsou v průběhu děje přítomné, což je určitý vztah s její „služkou“ nebo spíše průvodkyní tímto novým světem Zosiou, není jistá zda chce v záchraně světa pokračovat nebo se poddat většině. Což je zcela logické vyústění po několika desítkách dní v této nové realitě, a právě takový konflikt bylo potřeba zahrnout, aby  seriál nepůsobil dramaturgicky plytce.

Pluribus nám všem a současnému světu nastavuje zrcadlo, od kterého bychom neměli odvracet zrak. Vede k zamyšlení každého z nás, jak bychom se v podobné situaci zachovali a oponuje nám v síle lidské vůle a vlastní jedinečnosti.

Hodnocení:  9/10

Pluribus
Zdroj: Apple TV+

Pavel Hrubeš

Osobně mohu říci, že jsem si seriál hodně užil, ale něco mi říká, že se najdou diváci, kteří budou hodně zklamaní. Jedno je ale jisté, Vince Gilligan vytvořil zajímavý a dost originální seriál, který je jednoznačně svůj a nejde divákovi na ruku. A to mi velmi imponuje. Úplně vidím, že kdyby Gilligan neměl takové jméno, jaké má, tak by ho nějaký producent donutil seriál přestříhat, anebo by mu do něho výrazně kecal. Naštěstí pro nás je Gilligan v pozici, kdy si může tvořit prakticky cokoliv a jakkoliv.

Je to trochu dvousečná zbraň. Tvůrčí a kreativní svoboda je úžasná věc, ale tvůrce nesmí zapomenout, že má pořád „nějaký závazek“ ke svým divákům. Gilligan v Pluribusu rozehraje zajímavou hru s očekáváním. A tahle hra mě naprosto strhla, a celou dobu jsem si říkal, jak bych se v dané situaci choval sám. Byl bych jako hlavní hrdinka a pokusil se zachránit svět, nebo bych si užíval jako pan Diabaté či bych se přidal k většině.

Samé filozofické otázky. A tady v těchto úvahách je Pluribus opravdu silný. Seriálu se skvěle daří prodat různé myšlenky a otázky ohledně lidského bytí, sounáležitosti, etiky, sobectví, upřímnosti a také smyslu a významu lidské osobnosti. V tomto ohledu Gilligan vytvořil zajímavou směsici, která nutí diváka neustále přemýšlet o našem světě a tom, co znamená být svobodně uvažující lidská bytost.

Gilligan říkal, že Pluribus tvořil a psal Rhee Seehorn na tělo. Chce aby svět viděl, jak moc je Seehorn výborná herečka. A osobně si myslím, že se mu to povedlo. Seehorn si ukradla celý seriál pro sebe svým lidským výkonem. To jak se přirozeně chová a jak prodává všechny své emoce, na mě zapůsobilo. Karolina Wydra jí skvěle sekunduje a její herecký projev mi sedl. Obě herečky mají krásnou chemii a parádně se doplňují.

Největší problém seriálu je ten, že celý děj by se dal odvyprávět v pěti epizodách. Prakticky vše, co v první řadě vidíme, působí jako prolog pro následující děj. To opravdu důležité se začne dít v dalších řadách. Chápu, že tohle dost lidí naštve a zklame. Na druhou stranu něco podobného udělal Gilligan už s první řadou Breaking Bad, a jak to nakonec dopadlo. Já jsem spokojený a už teď vyhlížím druhou řadu, a doufám, že dorazí co nejdříve.

Hodnocení: 7,5/10

Toto jsou naše dojmy z nového seriálu Pluribus, který nám udělal velkou radost. Seriál sledujte na Apple TV.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple TV+

-REKLAMA-

Dream Team – Nová česká komedie o basketbalu (Recenze)

0
Dream Team
Zdroj: CinemArt

Hlavním hrdinou komedie Dream Team je rázný a svérázný basketbalový trenér Marek (Martin Hofmann), který neuspěje při pokusu dostat svůj tým do druhé národní ligy. Nejraději by s trénováním úplně seknul. Jenže jeho syn Šimon (Martin Polišenský), který má mentální postižení, sní o tom, že jednou bude hrát basketbal za národní tým na paralympiádě. Marek, který svého syna miluje, se rozhodne mu tento sen splnit. Narazí ovšem na zásadní problém. Nedaří se mu totiž sestavit dostatečně početný tým vhodných hráčů, kteří by zároveň splňovali paralympijské parametry.

V tom okamžiku zasáhne jeho soused a neúspěšný divadelní režisér Daniel (Jakub Prachař) s kuriózním plánem. Ten spočívá v tom, že mu pomůže sestavit tým ze zdravých basketbalistů, kteří budou mentální postižení předstírat. Daniel přesvědčí Marka, že jen tak mají šanci uspět a probojovat se na paralympijské hry v brazilském Riu. Je to sice šíleně neetické, ale Marek myslí jen na to, aby byl jeho Šimon šťastný. A tak basketbalová výprava plná falešných hendikepovaných sportovců brzy nabírá směr Rio. Až pod horkým brazilským sluncem si Marek uvědomí, do jak velkého průšvihu se řítí a že tuhle „životní zatáčku“ půjde vybrat jen hodně těžko…

Dream Team – Bláznivou komedii inspirovala skutečná kauza

Dream Team
Zdroj. CinemArt

Parasport je primárně určen lidem se zdravotním postižením, přesto se jeho historie nevyhnula ani skandálům. Jeden z nejznámějších se odehrál na paralympiádě v Sydney v roce 2000, kdy španělský basketbalový tým pro mentálně handicapované sportovce získal zlatou medaili. Až následně vyšlo najevo, že skutečné mentální postižení měli pouze dva z dvanácti hráčů, zatímco zbytek ho pouze předstíral. Právě tato kauza se po pětadvaceti letech stala volnou inspirací pro český film Dream Team.

Autorem původního námětu je Jakub Prachař, který si ve filmu zahrál excentrického divadelního režiséra Daniela. Scénář napsal Petr Kolečko, jenž má se sportovní tematikou zkušenosti jak pozitivní (Okresní přebor), tak i méně přesvědčivé (Kouzlo derby). Režie se ujal Jonáš Karásek, tvůrce Kandidáta a Invalidy, který si v minulém roce odnesl hned osm ocenění Slnko v sieti. Do hlavní role byl obsazen stále častěji obsazovaný Martin Hofmann. Nabízí se tedy otázka, zda tato kombinace tvůrců a herců stačí na to, aby vznikla výrazná česká sportovní komedie.

Skutečné události, které se odehrály poněkud jinak

Dream Team
Zdroj: CinemArt

Film hned v úvodu otevřeně deklaruje, že vychází ze skutečných událostí – ovšem s dodatkem, že se odehrály poněkud jinak. Divák je následně seznámen s hlavní postavou Markem, kterého ztvárnil právě Martin Hofmann. Basketbal má Marek takříkajíc v krvi – i díky tomu, že jeho otce hraje typově velmi trefně Oldřich Navrátil. Pokračování sportovní tradice v rodině je ale komplikované. Starší syn Jakub (Radek Lajfr) se profesionální kariéry už vzdal, zatímco mladší Šimon (Martin Polišenský) se narodil s Downovým syndromem. Když se zdá, že Markův sen dostat Šimona na paralympiádu ztroskotá na nedostatku hráčů, vstupuje do hry soused Daniel, shodou okolností divadelní režisér s poněkud pochybným morálním kompasem. Právě on přijde s myšlenkou doplnit tým zdravými hráči, kteří budou handicap pouze předstírat.

Následuje proces sestavování týmu připomínající lupičské filmy – s náborem různorodých postav, lhaním ve jménu „vyššího dobra“ a postupně se utahující smyčkou problémů, do nichž se Marek vědomě pouští. Situaci navíc komplikuje vztah jeho staršího syna s Hankou (Sara Sandeva), basketbalovou rozhodčí, ke kterým má celkově Marek silně negativní vztah pramenící z osobní tragédie.

Humor, který má (alespoň většinu času) úroveň

Dream Team
Zdroj: CinemArt

Vlastně ani není zásadní, zda se příběh vydá cestou klasického motivu „lhář bude odhalen“, zda se nějak tematicky využije podobnost Šimona s Danielem, nebo zda se dočkáme šťastného konce pro většinu postav. Publikum totiž do kina pravděpodobně míří s očekáváním komedie – a tu Dream Team skutečně nabízí. Navíc poměrně funkční a zábavnou. Stopáž 127 minut je možná lehce nadsazená a film se zpočátku rozjíždí pomaleji, postupně si ale začne být vědom svých silných stránek. Humor přestává být křečovitý a prvoplánový, herci působí jistěji ve svých rolích a snímek se vyhýbá těm nejjednodušším řešením. V jistém ohledu může Dream Team vzdáleně připomenout Orla Eddieho, tematicky má však blíž ke Kokosům na sněhu – zejména tím, že se divák nesměje postavám, ale spíše společně s nimi.

Od podobných filmů se očekává, že nebudou zesměšňovat lidi s handicapem. Není to vždy samozřejmost, a proto je třeba ocenit, že Dream Team tuto hranici nepřekračuje. Černý humor má své místo, ale i své meze – a Kolečkův scénář si je naštěstí uvědomuje. Když například Miroslav Krobot ztvárňuje Radka, předsedu českého paraolympijského výboru, humor nevychází z jeho pohybu na invalidním vozíku, ale z herecké energie a načasování. Celkově se film vyhýbá laciným gagům a u citlivého tématu si drží určitou míru vkusu.

Jonáš Karásek je šikovný režisér

Dream Team
Zdroj: CinemArt

To ovšem neznamená, že by byl humor vždy bezchybný. Některé opakované vtipy se rychle vyčerpají a ve chvílích, kdy má příběh řešit morální dilema, zda může jeden podvod ospravedlnit jiný, scénář místy ztrácí pevnou půdu pod nohama. Nejlépe film funguje v okamžicích, kdy se „nepravděpodobnému“ týmu začne dařit a vedlejší postavy dostanou prostor zazářit. V jádru jde o příběh s lehce pohádkovým rámcem, který ale – na rozdíl například od filmu Neporazitelní – neútočí primárně na emoce. Důvodem je i fakt, že hlavní hrdinové zůstávají podvodníky, byť s dobrými úmysly, a divák od začátku tuší, že pravda dříve či později vyjde najevo. Napětí navíc posiluje rivalita se slovenským týmem.

Jedním z dlouhodobých problémů českých sportovních filmů je neschopnost atraktivně a přehledně zobrazit samotné sportovní dění. Dream Team si v tomto ohledu vede lépe, i když ne bez výhrad. Karásek si uvědomuje, že basketbal je nedílnou součástí vyprávění, a dbá na to, aby zápasy byly vizuálně srozumitelné. Velký podíl na tom má i střih Mateje Beneše, který filmu dodává tempo, energii a přehlednost prostřednictvím funkčních montáží. Nejde sice o žádnou formální revoluci, ale snímek působí profesionálně a nepůsobí laciným dojmem. Zajímavým prvkem je i lehká retro stylizace odkazující na dobu, kdy se inspirované události odehrály, i když ji občas naruší moderní detaily.

Výsledkem je film, který je především zábavný – a pro mnohé diváky to bude zcela dostačující. Nabízí pestrou galerii postav, řadu funkčních gagů, atraktivní prostředí i vizuální kvality, na nichž se výrazně podílí kameraman Martin Žiaran, jeden z nejvýraznějších talentů současné československé kinematografie. Pokud některý vtip nevyjde, rychle ho nahradí jiný, povedenější. Dream Team tak představuje solidní pokus o bláznivou českou komedii, která si i přes odlehčený tón dokáže udržet základní míru vkusu a respektu.

Dream Team závěrem

Dream Team je vizuálně povedená sportovní komedie, která dokáže pobavit, aniž by sklouzla k nevkusu. Humor je dávkován s rozmyslem, postavy – hlavní i vedlejší – dostávají dostatek prostoru a svižný střih pomáhá udržet tempo vyprávění. Na druhé straně se film místy zbytečně natahuje a nenabízí hlubší emocionální dopad. Přesto jde o poctivý a důstojný příspěvek do žánru českých komedií, které rozhodně nevznikají každý den…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: CinemArt

-REKLAMA-

Sbohem, June – Režijní debut Kate Winslet (Recenze)

0
Sbohem, June
Zdroj: Netflix

Helen Mirren v roli nemocné, ale bystré matky June, která se rozhodne zorganizovat svoje poslední rozloučení podle vlastních představ. Jedná se o režijní debut herečky Kate Winslet…

Spousty herců a hereček si za svůj život alespoň jednou zkusí režii, nyní došla řada také na Kate Winslet. Za scénářem filmu Sbohem, June konkrétně stojí Joe Anders, syn Winslet a režiséra Sama Mendese, který se při psaní scénáře inspiroval osobní zkušeností Winslet se ztrátou její matky, která v roce 2017 zemřela na rakovinu vaječníků. Nejedná se o autobiografii, ale o vycházení ze skutečného odchodu jeho babičky na onen svět. Jde tak o osobní příběh, který si Winslet zvolila pro svou režijní prvotinu. Těžko se dá říct, zda Winslet čeká velká budoucnost i na režijní židli, byla by ovšem škoda její režijní debut ignorovat. A to i přes fakt, že jeho nasazení na Netflix během vánočních svátků může být kvůli vážnému tématu poměrně diskutabilní. A to i přesto, že se děj během Vánoc odehrává.

Sbohem, June – Fajn režijní debut

Sbohem, June
Zdroj: Netflix

Winslet film nejen režírovala a produkovala, ale zároveň v něm hraje i hlavní roli. Původně se tomu chtěla vyhnout, protože se obávala toho, aby u jednoho projektu zastávala hned tři funkce. Nakonec ovšem sama ve filmu hraje Julii, jedno z dětí titulní June. Samotné téma se poté může zdát poměrně depresivní a působit jako přesně ten námět, u kterého se rodina během Vánoc opravdu sejít nechce. Zároveň to ovšem neznamená, že by Andersův námět postrádal alespoň nádech pozitiva. Anders scénář napsal ve věku 19 let, jeho pohled na svět skrze scénář tak může snadno působit naivně. A v tom svým způsobem tkví jeho plus.

Především i v tom ohledu, že se Anders prvoplánově nežene za sentimentálností a k výslednému námětu přistupuje s nadhledem, který evokuje, že je nad věcí. V centru není pouze titulní June, ale i její čtyři děti – Julie, Molly v podání Andrey Riseborough, Helen v podání Toni Collette a Connor v podání Johnnyho Flynna. Každé ze čtyř dětí má dost vlastních problémů, stav jejich matky je tak pro ně další ranou. A to především i díky faktu, že jejich otec Bernie v podání Timothyho Spalla nepůsobí jako nejlepší opora, kterou může člověk v takové situaci vyžadovat.

Zdánlivě se může zdát, že nevyhnutelná smrt manželky, matky a babičky může tuto rodinu konečně stmelit. Především i proto, že se rychle ukáže, že June je se svým nevyhnutelným odchodem smířená. Svým způsobem jde ve výsledku o tragikomedii, která nepostrádá dávku britského humoru. Nejpozitivnější ovšem je, že se scénář za každou cenu nevrhá do vln snadného dojetí a nabízí poměrně vyspělý přístup k tak citlivému tématu.

Sbohem, June je nejen příběhem o životě a smrti

Sbohem, June
Zdroj: Netflix

Svým způsobem je to jednoduchý příběh, jehož sílu podtrhuje spíše fakt, že za scénářem stojí někdo, kdo si podobnými událostmi prošel. O se smrtí smířenou June tu ovšem ve finále tolik nejde, spíše o její blízké, kteří si procházejí svými problémy. Jeden ze sourozenců je svobodný rodič, druhý je nezaměstnaný, dva z nich spolu dlouho nemluvili. Síla je v castingu (Winslet nikdy nepůsobí, že by kvůli režii či produkci zanedbala své herecké nasazení), protože herci dávají svým postavám nějakou energii a každá z nich má svůj prostor pro zazáření (především Timothy Spall, který tu tentokrát zdánlivého zmetka hraje skutečně jen na první pohled).  Jen občas už různé nápady působí jako hrané příliš na sílu – především zdravotní bratr v podání Fisaye Akinadeho, který se nejspíše Angel nejmenuje úplně náhodou.

Nedá se přitom říct, že by se divák o postavách dozvěděl vše podstatné. Pokud tedy vůbec na tom neodhaleném skutečně tolik záleží. Jde spíše o příběh s poselstvím, že se umírá i během vánočních svátků. A že smrt jednoduše k životu patří – i když člověka bolí, neznamená to, že pro něj samotného musí příběh skončit. Andersův scénář v tomto ohledu rozhodně neobjevuje Ameriku. A na jeho scénáři je přeci jen pořád znát, že jej napsal ve věku 19 let. Je to tak trochu i o naivním a zkresleném pohledu na svět a na koncept života a smrti. Svým způsobem to ovšem podtrhuje, že jde o netradiční vánoční film. A vyloženě depresivní je tak pouze na první pohled.

Přechod Kate Winslet k režii dává smysl

Sbohem, June
Zdroj: Netflix

Kate Winslet se často dokázala do svých rolí skutečně ponořit. Jde o jednu z hereček, které byly ve svých rolích vždy autentické a vyvolávaly dojem absolutní odevzdanosti. Vlastně tak ve finále ani tolik nesejde na tom, že Sbohem, June evokuje spoustu podobných filmů. Právě empatičnost Winslet je ve výsledku tou nejstěžejnější hodnotou. I přes svou předvídatelnost dokáže být tento film dojemný. A to i díky výkonům všech zúčastněných. Helen Mirren divák věří umírání na smrtelné posteli, všem představitelům jejích dětí pak fakt, že v životě brzy přijdou o jednu z nejzásadnějších osob. Každý reaguje trochu jinak, paradoxně přitom platí, že je tragédie může skutečně znovu sjednotit. Postavy působí uměle jen v minimálním počtu případů, z filmu nicméně převažuje především autentický nádech. Ten nejspíše ocení především ti, kteří si podobnou událostí někdy sami prošli.

Samotný film se většinu času odehrává v uzavřených místnostech, a kdyby někdo chtěl, mohl by námět klidně vzniknout i jako divadelní hra. Režie Winslet přesto nepůsobí vyloženě strnule ani prázdně. Svým způsobem se dá říct, že ze zdánlivě omezených možností dokáže vykřesat většinu potenciálního maxima. A to především díky momentům, které jsou minimalistické, a přesto výmluvné. Pořád jde o doják, který diváka odsuzuje k prvoplánovému dojímání. Je to ovšem funkční prvoplánový doják a každý z diváků si musí sám rozhodnout, zda je to nutně špatně. Vánoční klasika, která by se držela po několik let, z toho nejspíše nebude. Funkční drama s dobrými herci a scénářem od scenáristy, který očividně má talent, ovšem ano.

Sbohem, June závěrem

Sbohem, June není film, který by přepisoval žánrová pravidla nebo se stal novou vánoční klasikou. Je to ale citlivé, funkční a herecky velmi silné drama, které si dokáže obhájit svou existenci i navzdory předvídatelnosti a místy až příliš okatému dojímání. Právě empatie a cit Kate Winslet dávají filmu pevný základ a pocit opravdovosti, který u podobných titulů nebývá samozřejmostí. Scénář Joea Anderse sice občas sklouzává k jednoduchosti, zároveň však nabízí upřímný pohled na smrt jako přirozenou součást života – a to i v období, kdy se o podobných tématech příliš mluvit nechce. Film nepůsobí vyloženě depresivně, spíše klidně a smířeně. Nejde o bezchybný film, ale o poctivé drama s jasným autorským záměrem, silným obsazením a emocemi, které – i když jsou místy prvoplánové – dokážou zasáhnout. Pro diváky otevřené netradičnímu vánočnímu filmu tak může jít o překvapivě hřejivou, byť hořkosladkou zkušenost. A důkaz, že Kate Winslet dokáže zaujmout i jako režisérka…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

Nejlepší filmy roku 2025 – Jaké filmy se nám nejvíce líbil v roce 2025 (Téma)

0
Sinners trailer
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Konec roku 2025 se pomalu blíží, ale ještě než přivítáme nový rok, tak je potřeba vybrat nejlepší filmy, které jsme v roce 2025 viděli. Tento rok přinesl několik zklamání nebo projekty, od kterých jsme čekali více. Naštěstí se objevilo mnoho příjemných překvapení, která se nám nakonec dostala do našich žebříčků. Teď se můžeme vrhnout na naše Nejlepší filmy roku 2025!!!

Nejlepší filmy roku 2025

Nejvíce se nám tento rok líbily tyto filmy, které se objevují napříč všemi osobními žebříčky – Hříšníci, Jedna bitva za druhou, F1, Hodina zmizení, Vrať mi ji, Avatar: Oheň a popel, Život v hajzlu, 28 let poté, The Life of Chuck a Zúčtování 2.

Hodina zmizení
Zdroj: Warner Bros.

Antonín Matějíček

  1. Hříšníci
  2. F1
  3. Avatar: Oheň a popel
  4. Zúčtování 2
  5. Život v hajzlu
  6. Autobus naděje
  7. Jak vycvičit draka
  8. Jedna bitva za druhou
  9. Společník
  10. Mission: Impossible – Poslední zúčtování
MI
Zdroj: Paramount

Marek Lízal

  1. Hříšníci
  2. Chainsaw Man – Film: Reze Arc
  3. F1
  4. The Shadow’s Edge
  5. Chuckův život (The Life of Chuck)
  6. Jedna bitva za druhou
  7. Hodina zmizení
  8. Frankenstein
  9. Predátor: Nebezpečné území
  10. Život v hajzlu
F1
Zdroj: Warner Bros.

Lenka Skříčilová

  1. Mickey 17
  2. Organ Child
  3. Dobrá zpráva
  4. Není jiná možnost
  5. Levoruká
  6. Potopa světa
  7. Exit 8
  8. Avatar: Oheň a popel
  9. Sirat
  10. Otec
Mickey 17
Zdroj: Warner Bros.

Martina Ignásová

  1. Jedna bitva za druhou
  2. Hodina zmizení
  3. Život v hajzlu
  4. Ošklivá sestra
  5. Dlouhý pochod
  6. Bláznivě
  7. Na plech
  8. Thunderbolts*
  9. Together
  10. Vrať mi ji
Jedna bitva za druhou
Zdroj: Warner Bros.

Martin Lukáš

  1. Hříšníci
  2. 28 let poté
  3. Na nože: Probuzení mrtvého může
  4. Splitstville
  5. Avatar: Oheň a popel
  6. Hodina zmizení
  7. Zootropolis: Město zvířat 2
  8. Letní škola, 2001
  9. Brutalista
  10. Nosferatu
28 let poté
Zdroj: Sony Pictures

Tom Bejvl

  1. Avatar: Oheň a popel
  2. Jedna bitva za druhou
  3. Hříšníci
  4. Hodina zmizení
  5. 28 let poté
  6. Vrať mi ji
  7. Zootropolis: Město zvířat 2
  8. F1
  9. Sorry, Baby
  10. Čarodějka: Druhá část
Avatar: Oheň a popel
Zdroj: 20th Century Studios

Martin Sugar

  1. Hříšníci
  2. Život v hajzlu
  3. Vrať mi ji
  4. Hodina zmizení
  5. Bugonia
  6. F1
  7. Zúčtování 2
  8. Velká odvážná nádherná cesta
  9. Chuckův život (The Life of Chuck)
  10. Společník
Život v hajzlu
Zdroj: Sony

Pavel Hrubeš

  1. Hříšníci
  2. Brutalista
  3. F1
  4. Chuckův život (The Life of Chuck)
  5. Dům plný dynamitu
  6. Vrať mi ji
  7. Život v hajzlu
  8. Jedna bitva za druhou
  9. Jak vycvičit draka
  10. Zúčtování 2
Ben a Jon
Zdroj: Amazon Prime

Toto jsou naše Nejlepší filmy za rok 2025. Doufáme, že vás naše topky budou inspirovat k dohnaní některých filmových restů.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Warner Bros.

-REKLAMA-

TO: Vítejte v Derry – Zlo se opět probouzí! (Recenze redakce)

0
To: Vítejte v Derry
Zdroj: Warner Bros. Television

Stephen King je legenda a jeho To dokázalo vyděsit nejednoho čtenáře.
První televizní adaptace je dnes už kultovní hlavně díky démonickému Timu Currymu a přiznávám, že k ní mám pořád slabost. Novější filmová verze od Andyho Muschiettiho z roku 2017 pak jako horor zbourala kina a doručila děsivou, místy až brutální podívanou, na kterou bohužel navázala už ne tak povedená a zbytečně dlouhá druhá kapitola. Svět To je ale mnohem širší. Už samotná knižní předloha se vydává do různých historických období, kdy Pennywise řádil v Derry napříč generacemi. A přesně na tohle teď míří nová série od HBO TO: Vítejte v Derry, která funguje jako prequel k filmům. Bill Skarsgård je zpět v roli ikonického klauna včetně režiséra Andyho Muschiettiho. Jak se tedy povedl návrat do města, na které se nedá  tak úplně zapomenout?

Recenze redakce: TO: Vítejte v Derry

Tento děsivý prequel se vrací do roku 1962 a sleduje původ vražedné, měnící se bytosti známé jako klaun Pennywise.(HBO MAX)

Pavel Hrubeš:

Velká spokojenost. Režisér a hlavní showrunner Andy Muschietti krásně navázal na své dva díly filmového TO, a parádně rozšiřuje knižní i filmový svět tohoto děsivého místa. Muschietti čerpá nejen z knižní předlohy od Kinga, ale také využívá i jiné knihy od mistra hororu. Není žádná novinka, že většina knih od Kinga se odehrává ve stejném světě, a Muschietti to krásně využil ve svůj prospěch.

Filmové TO udělalo společnosti Warner Bros. velkou radost, a proto neponechali nic náhodě, a seriálu se z jejich strany dostalo prvotřídní péče. A je to vidět na každé scéně. Zde se rozpočet ždímal na maximum, aby diváci a fanoušci byli spokojený. Je tu parádní výprava, výborné kostýmy, praktické triky, masky, a celkově seriál vypadá hodně dobře. Jediné triky mohly vypadat lépe, ale tady se tvůrci drželi estetiky, kterou měly oba filmové díly.

Z mé strany si velkou pochvalu zaslouží, režie, scénář, a herci. Režiséři odvedli špičkovou práci, a parádně pracují s atmosférou, napětím a budují hodně nepříjemné scény. Skvěle se jim podařilo natočit hutné momenty, krvavé řadění, i pravé přátelství mezi hlavními hrdiny. Máme tu stovky výborných scén, u kterých budete mít všechny možné emoce, ať už jde o radost, zlost nebo strach. Parádní práce.

Osobně se mi líbil scénář, jenž je krásnou ukázkou toho, jak jde budovat mytologii, dávat fanouškům odkazy a neustále něčím překvapovat. Postavy jsou dobře napsané a hezky představuj to, co představovat mají, sice se nejde tolik do hloubky, ale to nevadí. Malinko zamrzí, že místy je to hloupější, ale jsme v Derry, a tam se lidé nechovají nikdy rozumně.

Herecké obsazení je moc dobré, a Bill Skarsgård si krade každou scénu pro sebe. On je v té roli fenomenální a je radost sledovat všechny jeho herecké polohy. Skarsgård Pennywise krásně rozšířil a dal mu větší hloubku. James Remar má obrovské charisma a to ve své roli parádně ukazuje. Všichni mladší herci jsou super a já jsem to s nimi prožíval, a hodně moc jsem jim fandil. Jsou opravdu talentovaný a já jim přeji bohatou kariéru. Dvojice Chris Chalk a Jovan Adepo mají dost prostoru a jejich výkon mě bavil, i přestože občas trochu tlačili na pilu.

Seriál mi hodně sedl. Bavilo mě na něj koukat, hledat různé odkazy a dávat si do kupy celý obrázek. Místy jsem lehce bojoval s triky, i když vím, že jsou naschvál, tak udělané. O dost více mi vadila delší stopáž, když jsem cítil, že by každý díl mohl být kratší o deset patnáct minut, aby byl příběh hutnější a údernější. TO: Vítejte v Derry se hodně moc povedlo a pokud máte rádi filmové TO nebo knihy od Kinga, tak budete velmi spokojený.

Hodnocení: 8/10

To: Vítejte v Derry
Zdroj: HBO MAX

Martin Lukáš

TO: Vítejte v Derry může svým pomalým rozjezdem v prvních 4 dílech odradit, ale právě postupným budováním napětí a poodhalováním klauna Pennywise a jeho působení na děti se čekání opravdu vyplatí. Funguje zde totiž filmařská pomůcka z Čelistí „Don’t show the shark” a proto je moment, kdy se Pennywise objeví poprvé velmi působivý a má na hlavní postavy zásadní dopad.

Samozřejmě Bill Skarsgård je v této, pro jeho kariéru definující roli, bezchybný a to už během scén v současné dějové lince příběhu nebo i ve flashbacích, které přibližují jeho minulost. Dětské obsazení se povedlo a dynamika jejich skupiny spíná přesně v těch momentech, ve kterých by měla. Chvíle, kdy jsou jejich životy v ohrožení nebo chvíle, kdy si uvědomují sílu přátelství a pospolitosti. V samotném finále seriálu jsou jejich linky smysluplně a uspokojivě zakončeny.

Podstatná je i příběhová linka armády, která se snaží o Pennywisovi zjistit více a eventuálně eliminovat. Postupně se i prostřednictvím rodičovského vztahu Majora Leroye Hanlona k Willovi linky začnou proplétat, což všechno vyústí ve zmiňovaném finále. S tím se pojí i další příslušník armády Dick Hallorann, který má telepatické schopnosti a ty jsou zde patřičně využity pro neotřelé příběhové posuny. Po událostech tohoto seriálu mimochodem pracuje v hotelu Overlook z filmu Osvícení v rámci kingovského universa. Tam TO: Vítejte v Derry zapadá dějově před události prvního filmu TO, ale několik věcí naznačuje, že to nemusí být ta stejná časová linka.

Objeví se zde i indiánský kmen Shokopiwah, který do styku s entitou Pennywise přišel jako první a právě díky nim se tu objeví zajímavý prvek ve stylu MacGuffinu, který je v rámci děje seriálu klíčový.

Atmosférou seriál odpovídá situaci mizejících dětí a naladění lidí v Derry. Dokáže být opravdu děsivý až psychotický a zároveň tohle všechno kombinuje s potřebným citem na emoce, které s akčnějšími scénami zvládne zdařile kombinovat. Dokonce explicitou několika scén velmi mile překvapí a je to ideální podívaná na pozdní večer.

Hodnocení: 7/10

IT
Zdroj: HBO MAX

Marek Lízal

Nějak zvlášť jsem se na tento seriál netěšil. První film mám velmi rád, ale dvojka byla zklamání a trailery na seriál mě moc nepřesvědčili. Ale dal jsem tomu šanci a po dokoukání poslední epizody musím překvapivě říct, že se to povedlo.

Welcome to Derry přesto nezačne nejlépe. První epizoda mě trošku odradila. Nejsem totiž moc fanoušek režiséra Muschiettiho, a ve filmech mě nedokázal tolik přesvědčit, že by měl na velké hororové strašení. Proto se mi první epizoda moc nelíbila a bral jsem ji jen za fajn věc. Děsivost scén spíše ve mně vyvolával smích, opět jako ve filmech využití CGI všemu uškodilo, slabší scénář moc nepomáhal hercům, co hrát a armádní linka na mě působila strašně mimo a celé jsem to chtěl zabalit. Ale moji kolegové seriál chválili a dal jsem tomu ještě jednu šanci. A jak už jsem napsal na začátku byl jsem mile překvapen.

Základním pilířem seriálu jsou postavy. Dětští hrdinové podobně jako u filmů nebo Stranger Things si oblíbíte (některé později) a jejich chemie fungovala. Dospělí nejsou rušiví, naopak mě překvapilo, že některé situace řešili celkem smysluplně. Potěšilo mě zapojení postavy Dicka Halloranna z Osvícení, který zde má klíčovou roli a moc jsem si ho užíval. Za pochvalu také stojí zmínit z dětských postav konktrétně Rich, kterého si bleskově oblíbíte a hodil by se do party ve Stranger Things. Vedle něho skvěle funguje Marge, která v pozdějších epizodách dostane výraznější prostor, vývoj a fandil jsem ji. V polovině série následně na scénu přijde samotný Pennywise a ten je kapitola sama o sobě. Ten je tady brutálnější a děsivější (a někdy zase skvěle zábavný) oproti filmům a někdy to tady seká hlava nehlava. Bill Skarsgård se naštěstí do role vrátil (po filmech s touto rolí měl dost) a můžeme být za to velmi rádi. Bill si roli neskutečně dává a pokaždé, když je na scéně, tak nejenom si to krade pro sebe, ale je radost ho sledovat.

Seriál není bez chyb a taková armádní linka je celkem na facku. Do finále se celkem dala, ale na konci se ukázala, jaké problémy tahle linka sebou nesla a všechno to pak šlo ven a nešlo se ubránit pocitu, že tohle tady asi nemělo radši být. Nedává totiž smysl jejich vztah k To a samotný generál Shaw působí jako naprostý idiot, a nedává smysl, aby ho někdo poslouchal, natož, aby byl generálem. Dále to zde celkem kazí digitální stránka, která tomu seriálu ubírá na potenciálně dobrých scénách (honička na hřbitově se nedala sledovat). Přesto to má fajn atmosféru, ke konci to dobře graduje a napětí v posledním dílu bylo skvělé. Epizody mají hodinové stopáže a asi by bylo lepší to udělat kratší, ale věřte mi, že stopáž je poslední věc, co bych na tomhle řešil.

Welcome to Derry je nakonec příjemné překvapení a jsem rád, že jsem to dohnal. Poslední dvě epizody jsou výborné (7 epizoda je peak a jedna z nejlepších věcí, co letošní seriálová sezóna nabídla). Nechybí zde emoce, postavy, kterým budete fandit, rozšíření loru tohoto světa, pěkná pomrknutí na tvorbu Stephena Kinga a spoustu dalšího, a zároveň lákání na další série, které půjdou do minulosti. Následně poslední scéna se moc povedla a člověka to láká, aby si hned pustil první film. Za mě tedy spokojenost a těším se na další sérii.

Hodnocení: 7,5/10

Toto jsou naše velmi nadšené dojmy ze seriálu TO: Vítejte v Derry. Už teď se celá redakce těší, na další dvě řady, které jsou naplánované a začnou se brzo točit. Doufám, že se vám naše dojmy líbili, a seriál si pustíte, protože se hodně povedl.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: HBO MAX

-REKLAMA-

Plotpoint vám přeje veselé Vánoce a šťastný nový rok 2026!

0
Sám doma
Zdroj: 20th Century Fox

Plotpoint vám přeje to nejkrásnější prožití vánočních svátků a vstupu do roku 2026

Tentokrát to bude opět krátké, ale upřímné. Celá redakce Plotpoint vám z celého srdce přeje klidné a krásné prožití vánočních svátků a také šťastný vstup do roku 2026. Rok, který je za rohem, slibuje nové filmové zážitky, premiéry a překvapení, a my budeme moc rádi, pokud nám i v novém roce zachováte svou přízeň. Ke konci roku vás navíc opět čeká doporučení  těch nejzajímavějších filmů uplynulých měsíců od naší redakce.

V roce 2026 budeme pokračovat především v rámci filmové sekce, ale těšit se můžete i na další obsah, který chystáme. Statistiky nám totiž ukazují, že počet stálých příznivců Plotpointu stále roste, a právě díky vám máme motivaci být aktivnější a kreativnější než kdy předtím. Už od 1. ledna se tedy těšíme na společné filmové zážitky s vámi. A během vánočních svátků nezapomeňte na své oblíbené klasiky – přesně ty, bez kterých by Vánoce nebyly Vánoce.

Pokud byste přece jen hledali vánoční tipy do kina, letos se nabízí například Avatar: Oheň a popel, zároveň filmy jako Anakonda, SpongeBob: Pirátské dobrodružství či Zootropolis: Město zvířat 2.

Jedna bitva za druhou
Zdroj: Warner Bros.

Hned na začátku nového roku se také dozvíme, jaké filmy mají šanci na prestižní ocenění a kdo vlastně bude soupeřit o Oscary. Už teď však můžeme prozradit, že v redakci nás letos nejvíce zaujaly snímky jako Hříšníci, Hodina zmizení, F1 nebo Jedna bitva za druhou. Rok 2025 byl nakonec až překvapivě silný a věříme, že i v roce 2026 nás čeká spousta kvalitních filmových zážitků.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2026!

Zdroj titulního obrázku: 20th Century Fox

-REKLAMA-

Oddysea od Christophera Nolana dostal první trailer. Čeká nás nejlepší kino zážitek příštího roku?

0
Oddysea
Zdroj: Universal Pictures

Je těžké říct, který film je nejočekávanější v příštím roce. Mnoho lidí by se, ale shodlo, že to bude novinka Christophera Nolana. Jeho Oddysea bude adaptací rozsáhlé epické básně od Homéra, která navazuje na události vylíčené v eposu Ilias. Nolan slibuje díky své lásce k praktičnosti, co nejvíce reálnou podívanou bez digitálních efektů. Měl by nás tedy čekat první Nolanův snímek ve kterém bychom se měli dočkat fantasy prvků. Jsme velmi zvědaví jak tohle téma a celý tento příběh Nolan zpracuje. Pojďme se podívat na první trailer.

Trailer na Nolanův velkofilm Oddysea

Trailer sice nijak nestrhne, pořád se jedná o první trailer a materiálem se šetří, ale hned na první pohled můžeme vidět tu nádhernou a epickou výpravu, kdy jednotlivé záběry jsou pastvou pro oči. Do toho zde máme nolanovsky klasicky hutný hudební doprovod, který dotváří atmosféru. Někteří už internet stihli zaplavit negativními zprávy o helmě, která podle nich nepůsobí autenticky a historicky nepřesně. Pořád si musíme uvědomit, že jde o řeckou báji, takže některé věci bych tomu nezazlíval. Jinak se k traileru moc toho říct nedá, v pár záběrech jsme dostali lehce ochutnat fantasy prvky, ale myslím si, že tohle si Nolan bude šetřit až do filmu.

Oddysea je 13 filmem režiséra a scenáristy Christophera Nolana. Kameru obstaral Hoyte van Hoytema pro kterého to je pátá spolupráce s Nolanem. Hudbu složil nikdo jiný než Ludwig Göransson, který pro Nolana skládal hudbu již pro Tenet a Oppenheimera. Nolan se může podobně jako u Oppenheimera pochlubit hvězdným obsazením. Matt Damon jako Oddyseus, Tom Holland jako Télemachos, Robert Pattinson jako Antinous, Zendaya jako Athena, Mia Goth jako Mélantho, Ben Safdie jako Agamemnon, Anne Hathaway jako Pénelopé, Jon Bernthal jako Meneláos, Charlize Theron jako Circe. V dalších rolích se objeví Elliot Page, Samantha Morton, Jesse Garcia, Rafi Gavron, Shiloh Fernandez, Corey Hawkins, Iddo Goldberg, Josh Stewart, Ryan Hurst, Anthony Molinari, Jovan Adepo, Logan Marshall-GreenJames Remar.

Film Oddysea dorazí do kin 16.7. 2026. 

Líbil se vám první trailer? Těšíte se na nový film Christophera Nolana? 

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Avengers: Doomsday dostal první teaser trailer, který láká na návrat Steva Rogerse

0
Avengers: Doomsday
Zdroj: Marvel

Největší Marvel událost, která dorazí příští rok o vánocích, Avengers: Doomsday uvidíme v kinech od 17.12. 2026 se nám konečně blíže představuje. I když teda ne nějak moc vážně. Již delší dobu víme, že máme dostat několik teaser trailerů, které se zaměří na jednu postavu. Měli bychom dostat ukázku na Kapitána Ameriku v podání Chrise Evanse, Thora, Dooma a měl by pak dorazit první velký teaser. První zmíněný byl promítán v kinech před Avatarem a konečně se dostal online.

Ukázka je kratičká má jednu minutu a dvacet sekund a ukazuje nám návrat Chrise Evanse do role Kapitána Ameriky. Na začátku vidíme, že se Steve Rogers projíždí na motorce, kdy přijede ke svému domu, který jsme mohli vidět na konci Avengers: Endgame, následně vidíme pohled na kostým a pak přijde pohled na miminko, které drží v náručí Steve. Ten je tedy jak vidíme otcem, Peggy Carter jsme v ukázce neviděli a je otázka, co nám tímto Marvel chtěl naznačit. Jde jen o teaser, který potvrzuje návrat Kapitána nebo je v tom něco více? Ano na konci sice vidíme nápis „Steve Rogers se vrátí v Avengers: Doomsday“, ale může záběr na dítě znamenat něco více? Doom unesl Franklina v post-credit scéně Fantastické čtyřce, víme, že ho na něco bude potřebovat (fanoušci komiksů už mají milion teorií, co by to mohlo znamenat), takže je otázka, co se za tímhle vším skrývá. Budeme si muset počkat do oficiálního traileru, nebo až do výsledného filmu. Marvel, ale už pomalu rozbíhá hype na tuhle očekávanou komiksovku.

Zdroj titulního obrázku: Marvel

-REKLAMA-

The Shadow’s Edge – Jackie Chan natočil nejlepší akční film roku? (Recenze)

0
The Shadow's Edge
Zdroj: iQIYI Motion Pictures

Na závěr roku jsem si pro vás připravil recenzi na tento očekávaný akční snímek s legendárním Jackie Chanem. Snímek si dokázal vydělat velmi slušných 159 milionů a stal se v Číně jedním z nejúspěšnějších filmů za letošní rok. Jedná se remake filmu Eye in the Sky z roku 2007, ale dle tvůrců bylo 85–90 % scénáře napsáno znovu, takže nejde o klasický remake, spíše o reinterpretaci s vlastním pohledem. Bez nějakého dalšího zdržování na úvod jdeme na to. Tohle je recenze na akční film The Shadow’s Edge. 

Příběh filmu

Wong Tak-chung (Jackie Chan) je bývalý expert na sledování z Jednotných policejních sil Macaa. Když si skupina mazaných zlodějů už dlouho zahrává s místními úřady, je Chung znovu povolán do služby. Tentokrát má spojit síly s mladými elitními detektivy, aby pomohl gang zastavit. Začíná napínavá hra na kočku a myš, kde se rozhoří souboj mozků mezi policejními silami a zločinci.

The Shadow's Edge
Zdroj: iQIYI Motion Pictures

Recenze na The Shadow’s Edge

Jackie Chan je živoucí legenda, který za sebou zanechal nezapomenutelnou stopu, kterou nahradit nepůjde. Je to člověk, který se proslavil nejvíce díky svými kaskadérskými kousky, zábavnými filmy, kde kombinoval akci nejenom s humorem, ale správným napětím a hravostí. Dnes už 71letý herec točí převážně odlehčenou podívanou, která je ve většině případů průměrnou (nebo i horší) záležitostí a nějaké zázraky se od jeho kariéry čekat nedají. Chan se proslavil mimo jiné policejními snímky například sérií Police Story a poslední takový pořádný jeho snímek vyšel v roce 2004. Je sice pravda, že mimo Čínu natočil v roce 2017 Stopy spravedlnosti a letos jsme mohli vidět z hollywoodu pokračování Karate Kid: Legendy (mluvím především o filmech v posledních letech). Přesto ale, co se týče jeho domácí práce není to už nic zázračného. Proto bylo velice osvěžující a potěšující vidět trailer na jeho novinku The Shadow’s Edge, který lákal na drsnou a vážnější podívanou z prostředí policie, tak jak to Chan kdysi uměl. Především to, ale vypadalo, že tentokrát půjde skutečně jen o vážný snímek bez humoru a po nadšených ohlasech bylo natěšení na místě.

The Shadow’s Edge je druhou spoluprací režiséra Larry Yanga a Jackieho Chana. V roce 2023 natočili průměrně hodnocený snímek Ride On a proto jejich další spojení překvapilo svým výsledkem. Snímek The Shadow’s Edge od začátku servíruje energickou, zábavnou, hravou, akční podívanou, která vás se svojí úvodní loupeží a únikem záporáků hned pohltí. Celá ta úvodní část je skvěle dechberoucí, nápaditá, že chcete vidět od tohoto filmu více. Vychytávky s umělou inteligencí, kamerou, detailně promyšlený plán a improvizace za chodu udělali z úvodní scény výborný vstup do tohoto filmu.

Film se zaměřuje na práci s umělou inteligencí, hackerství, soustředí se víc na vztahy hlavních postav než na celý policejní tým. Především Jackie Chan s mladší kolegyní tady dostává pěkný prostor a jejich scény mě velmi bavili. Film se díky melodramatickým scénám dostane postavám více pod kůži a postavy je v tomhle ohledu lehké si oblíbit. Možná by někdo ocenil méně těchto scén, trošku kratší stopáž, ale já měl dojem, že tahle parta dostala dost správného prostoru a proto, když došlo na lámání chleba je to potom lepší, napínavější a funkčnější podívaná.

A tohle je vlastně další skvělá věc na tomto filmu. Místo čekání na akci je čas s postavami hrozně fajn, nenudí to a při své delší stopáži (141 minut) jsem nikdy neměl pocit, že by se to někde táhlo, že bych potřeboval někde akci. Naopak tohle mi dělalo ten film o dost propracovanějším a lepším.

Jackie Chan všem ukázal, že do starého železa ještě nepatří

Postava zkušeného Wong Tak-chung v podání Jackieho Chana je správně Chanovská pokud víte, co tím myslím. Chan se svým příchodem na scénu filmu dodá další šťávu, energii a lehkost. Ve chvíli, kdy se objeví na scéně, tak se film začne točit okolo něho a jeho výcviku mladých vyšetřovatelů. A je to hrozně příjemná podívaná, která ukazuje, že Jackie Chan není jen akční hrdina, ale také velmi dobrým hercem. Když dojde na humor funguje, když dojde na vážné konverzace funguje, když dojde na akci, tak tam je samozřejmě Chan jako doma. Sledovat Jackieho v tomto pořádném akčním, krimi snímku byla velká zábava.

Vedle něho exceluje v roli záporáka Tony Leung Ka-fai, který si zahrál v původním filmu Eye in the Sky podobnou roli. Hraje charismatického, brutálního, nekompromisního protivníka, který se specializuje na zabíjení zblízka s nožem. Tento záporák si film umí ukrást pro sebe. Jeho akční scény patří nejenom k tomu nejlepšímu v celém filmu, ale také patří k těm nejlepším akčním scénám, jaké jsme v roce 2025 mohli vidět. Jeho akce, kdy stojí jeden proti několinásobné přesile připomene legendárního Oldboye, a při závěrečném souboji s Jackie Chanem nebudete ani mrkat. Tyhle dva starší pánové při svém souboji vzaly konkurenci do vlastních rukou a totálně ji rozdrtily.

The Shadow's Edge
Zdroj: iQIYI Motion Pictures

Negativa

Ačkoliv bych chtěl jenom chválit, tak si řekneme něco k negativům a není jich naštěstí moc. Snímek někdy může působit při pár momentech digitálně uměle, ke konci se zde podepíše trošku větší překombinovanost scénáře, který na konci láká na pokračování, na kterém se dle režiséra pracuje. Plus v úvodu je tady někdy možná horší střih, ale těch negativ osobně nevidím moc, spíše menší technické věci, a ne tolik perfektní scénář. Přesto to na své kráse nic nemění.

The Shadow’s Edge závěrem

Jackie Chan tímto filmem všem okolo ukázal, že do starého železa ještě nepatří. The Shadow’s Edge umí pracovat s postavami, zápletka díky hackerství a práci s AI je hodně fajn, a celé to podtrhává ta kvalitní akce, která je drsná, intenzivní a nechybí zde také skvělé napětí. Podrženo sečteno tohle je za mě nejlepší akční film roku, který mi mojí krevní skupinu (vyrostl jsem na akčních filmech) neskutečně uspokojil. Kdo miluje pořádné akční mlátičky (jedna velmi kvalitní přestřelka zde nechybí) a tvorbu Jackieho Chana, tak by neměl tento film minout. Za rok 2025 tady nebyla lepší akční podívaná a pokračování snad doručí stejně skvělou podívanou.

Hodnocení: 10/10

Tohle byla recenze na film The Shadow’s Edge s Jackie Chanem. Doufám, že se vám recenze líbila a filmu dáte šanci.

Zdroj titulního obrázku: iQIYI Motion Pictures

-REKLAMA-