Punisher: Poslední zúčtování – Jon Bernthal v sobě znova probudí krvavého mstitele (Recenze redakce)

0
Punisher: Poslední zúčtování
Zdroj: Disney+

Další televizní snímek, který jsme dostali od MCU. Podobně jako Vlkodlak: Noční lovec a Strážci Galaxie: Sváteční speciál jsme tentokrát dostali další snímek v tomto formátu. Teď se o svoje slovo přihlásila jedna z těch nejdrsnějších postav, co se v hraný podobě podle komiksů od Marvelu objevila – Punisher. Jeho představitel Jon Bernthal se vrací, aby znova oživil Franka Castla a naservíroval nám to, co fanoušci chtějí. Děj se má odehrávat po 2 sérii původního seriálu od Netflixu The Punisher a před a během událostí 2 série seriálu Daredevil: Znovuzrození. Jon Bernthal se podílel také na scénáři. Snímek Punisher: Poslední zúčtování dorazil 13.5. 2026 na Disney+. My z redakce jsme se těšili a tímto vám přinášíme naše dojmy. Tohle je recenze redakce na Punisher: Poslední zúčtování!

Marek Lízal

Tak tomuhle říkám ten pravý návrat postavy Punishera. V Born Again s ním nepracovali vůbec dobře. Ale teď se toho chopil Jon Bernthal, který spolupracoval na scénáři a chtěl fanouškům dopřát to, co chtějí. A povedlo se to.

Speciál s Punisherem sleduje Franka, který je zase na dně a prožívá už po několikáté psychické problémy, halucinace a emoční dno. Ano už jsme to viděli u něho několikrát v původním Netflix universu, a tady to není výjimka. Rozhodně souhlasím, že to není úplně ono. Sledovat ho zase v tomhle stavu už bylo trochu unavující, ale po té době nám ho Jon Bernthal vrátil zpátky v tom světle, jak ho známe a trošku ho chápu, ale mohlo se to bez toho obejít. Přesto mi to moc nevadilo, a to právě kvůli Bernthalovi, který je tady fantastický jako vždy. Franka Castla si užívá s takovou chutí a parádou, že bych ho mohl sledovat jen jak kouká do prázdna, posiluje, čte, vaří a podobně. Jon Bernthal se pro tuhle roli narodil a doufám, že se ještě dlouho v této roli ohřeje.

Na co jsme se samozřejmě nejvíce těšili byla akce, která je přesně to, co nám nedal Born Again. Výborně natočenou, špinavou, krvavou, surovou akci, která je jednoznačně tou nejbrutálnější, co jsme v MCU viděli. Osobně se mi líbil ten vibe, kdy v okolí jsou samí nebezpeční lidé, chudí blázni, a když se to pak rozjede do toho krvavého chaosu, tak jsem jako milovník akčního žánru slintal a užíval si to. Občas sice drhne střih a šlo by to udělat šikovněji, ale akce byla zvládnutá skvěle. Pasáž na střeše, kde došlo na záběry z ptačí perspektivy jsem si užil. Bohužel dojde zde na jeden odporný CGI moment, který není dodělaný a celý to zkazilo dojem a mě osobně to na chvíli vytrhlo z toho sledování. Fakt nechápu, proč něco takového se zrovna sem dostalo. Ach jo.

Punisher: Poslední zúčtování má velkou nevýhodu v tom, že má jen 49 minut a nakousne zde více věcí a není to ukončeno. Působí to spíše jako úvod seriálu, takže doufám, že bude o Punishera zájem a v budoucnu bude Jon Bernthal v tomhle stylu pokračovat. Jinak jako televizní snímek to splnilo svůj účel. Není to perfektní, má to svoje mouchy a chtělo by to lepší práci s příběhem, a hlavně to zakončit. Takhle to prostě nepůsobí uceleně. Přesto jsme spokojený a dostal jsem, co jsem chtěl. Jsem hlavně rád, že to není průser. Takže snad zase brzo Franku. P.S. Během sledování jsem si vzpomněl na krátký snímek The Punisher: Dirty Laundry s Thomasem Janem. Doporučuji.

Hodnocení: 7,5/10

Punisher: Poslední zúčtování
Zdroj: Disney+

Pavel Hrubeš

V rámci toho, čím to chce být je to super. Ale nesmíte o tom moc přemýšlet jinak se vám to rozpadne před očima, a to opravdu nechcete. Mám postavu Punishera rád, baví mě jeho nekompromisní styl, živočišná brutalita a Jon Bernthal se pro tuhle roli snad narodil. Na speciál s Punisherem jsem se moc těšil, a o to více mě mrzí, že jsem nedostal nic nového.

Někomu to vadit nebude, nicméně mě celkem vadí, že se po dvou samostatných řadách, a dvou hostovačká u Daredevila řeší stále to samé. Kdyby tohle přišlo po první řadě neřeknu půl slova. Kdyby tohle přišlo před Daredevil: Znovuzrození, tak bych to přijmul, ale takhle ne.

Samotné téma je silné, o tom se hádat nebudu. Problém je, že to provedení na mě nefungovalo. Od určitého momentu to na mě působilo jako póza, která mě iritovala, než abych s hlavním hrdinou prožíval všechnu jeho bolest. Naštěstí se pak přihlásí o slovo akce, a rázem Punisher dostojí svému jménu.

Akce je ve speciálu hodně. Opravdu hodně. Je krvavá, brutální, nekompromisní a místy jsem si vzpomněl na Vyproštění nebo jedničku Raid. Což je obrovská pochvala. Jon Bernthal je v akčním módu topový a parádně se na to kouká, jak se vypořádává se škodnou.

Jedinou velkou zásadní vadou na celé té akční pasáží je to, že působí jako odtržená z reálného světa i ze světa MCU. Žádná policie, na ulici se lidi popravují a hned vedle na chodníku si někdo v klidu kráčí, celé sídliště se změní v peklo, nejhledanější muž si tam v klidu vykračuje a nic se neděje. Kde je Fiskova jednotka, kde jsou další hrdinové atd. Vím, že je to komiks, vím že to asi zbytečně řeším, ale v kontrastu s tím, co všechno se dělo v Daredevilovi, mi to přijde takové hloupé. Punisher: Poslední zúčtování je akční jednohubka, kterou si lze moc krásně užít, ale nesmíte u ní moc přemýšlet.

Hodnocení: 7/10

Tohle byla recenze redakce na Punisher: Poslední zúčtování. Doufáme, že se vám naše dojmy líbily a díky nim se rozhodnete zda dát tomuto snímku šanci nebo ne. 

Zdroj titulního obrázku: Disney+

-REKLAMA-

Mandalorian a Grogu – Návrat Star Wars na velká plátna (Recenze)

0
Mandalorian a Grogu
Zdroj: Lucasfilm

Zlé Impérium padlo a jeho válečníci zůstávají roztroušeni po celé galaxii. Nově vzniklá Republika se snaží chránit vše, za co povstalci bojovali, a proto požádala o pomoc legendárního mandaloriánského lovce odměn Dina Djarina (Pedro Pascal) a jeho mladého učedníka Grogua…

Star Wars: Epizoda IX – Vzestup Skywalkera v roce 2019 uzavřela Skywalker ságu, od té doby si filmy ze světa Star Wars daly pauzu. V mezičase došlo na výrobu hraných seriálů, prvním a v součtu nejpopulárnějším se nakonec stal Mandalorian. Mandalorian konkrétně odstartoval 12. 11. 2019 spolu se startem streamovací služby Disney+, Din Djarin Pedra Pascala se od té doby stal již v podstatě ikonickou postavou předaleké galaxie. Ještě populárnějším se nicméně stal Grogu AKA Baby Yoda.

Mini nástupce jedijského velmistra si získal srdce diváků z celého světa a Mandalorian se nakonec dočkal celkem tří sérií. V plánu byla také původně čtvrtá série, nakonec ovšem došlo k rozhodnutí, že se Mandalorian dočká dalšího pokračování s názvem Mandalorian a Grogu. Film do kin uvádí režisér Jon Favreau, tvůrce původního seriálu, dle příslibu pak zahodil původní plány pro 4. sérii a film nakonec pracuje se zcela odlišnou zápletkou. Sluší v této podobě Star Wars návrat na velká plátna?

Mandalorian a Grogu – Podívaná pro fanoušky seriálu, i pro zbytek?

Zdroj: Lucasfilm

Seriál nutně vidět nepotřebujete. Třetí série skončila s příslibem, že Din Djarin začne lovit vůdce Imperiálního pozůstatku, tohoto příslibu se pak drží hned v úvodní sekvenci, ve které mu asistuje i Grogu (sociálka by v předaleké galaxii nejspíše zrovna nadšená nebyla). Už od úvodu, který evokuje klasická akcí nabitá intra bondovek, je ovšem patrný příslib, že se tvůrci skutečně pokusí využít větší rozpočet. Produkční zázemí se nicméně zase tak výrazně neobměňuje – po vzoru seriálu je i v tomto filmu očividný důraz na užívání praktických efektů, zmiňovaný zelený maskot je tak opět například přiveden k životu díky kombinaci animatroniky a loutek. Pokud tak od celovečerního Manda a Grogua čekáte celovečerní pokračování původního seriálu, které bude mít stejný nádech, přesně to také dostanete. Bylo by také nejspíše naivní očekávat něco jiného.

Favreau prohlásil, že původní plány na 4. sérii letěly do koše, epizodická struktura je přesto tak nějak cítit i v tomto celovečerním filmu. Minimálně je při sledování snadné zamyslet se nad tím, jak by z tohoto filmu teoreticky mohl někdo sestříhat tři epizody. Mando má jasný cíl, na zdánlivě jednoduchou misi se pak nabalí jisté vedlejší úkoly, které mohou být ve finále důležitější, než se může zdát. Fan servis pro znalce širšího světa Star Wars je tu pak nakládán poměrně šetrně – fanoušci seriálu Star Wars: Klonové války tak možná ocení návraty námezdního lovce Emba či Rotty Hutta, teoreticky se s nimi ovšem mnozí mohou potkat úplně poprvé a nebude to na škodě. U toho druhého vám tak třeba jen v kostce připomenou, že jde o syna Jabby Hutta. A samozřejmě, že se s tím tento Hutt srovnává těžce.

Motivy rodičovství a otcovství

Mandalorian a Grogu
Zdroj: Lucasfilm

Jon Favreau působí jako fanda světa Star Wars – je paradoxní, že minimálně Mandalorian si v součtu získal více diváků než sequelová trilogie (Epizody VII–IX). A celovečernímu Mandalorianovi a Groguovi se daří vyvolat atmosféru tohoto světa. Snadno evokuje Solo: Star Wars Story 2.0, protože jde do velké míry o komorní příběh. Zároveň se tu nicméně chytře pracuje nejen se dvěma hlavními hrdiny, ale i se vztahem, který seriál budoval nejen skrze seriál Mandalorian, ale i část seriálu Boba Fett: Zákon podsvětí.

V tomto ohledu film částečně načrtává obavy, které ze vztahu Manda a jeho adoptivního syna vycházejí (Grogu se klidně jako Yoda může dožít 900 let, Mando nevyhnutelně musí zemřít o staletí dříve). Mezi prvky původního seriálu ostatně patří motivy rodičovství a otcovství, ty jsou tady pak opět patrné. Je to pak trochu složitější, protože Mando si opět většinu času nesundá masku a jeho aktuální emoce si tak často jako diváci musíme domýšlet (Din Djarin je tu tak opět především za mlátičku aneb Johna Wicka z předaleké galaxie), minimálně Grogu ovšem dodává emoce spolehlivě. A v rámci tohoto celovečerního dobrodružství se jeho postava opět trochu vyvíjí. Vyloženě nesnesitelný tak může být Grogu jen pro ty, kteří jeho prvoplánovou roztomilost pokládají už za příliš prvoplánovou.

Film, co vypadá jako seriál, nebo seriál, co vypadá jako film?

Mandalorian a Grogu
Zdroj: Lucasfilm

V Mandalorianovi a Groguovi se cestuje na různé planety, objevují se zde různí živočichové, celkově to pak působí jako solidní kreativní vyblbnutí. V případě nové planety Shakari ovšem zazáří především skladatel Ludwig Göransson. Trojnásobný držitel Oscara již naštěstí při práci na původním seriálu pochopil, že každý skladatel v předaleké galaxii nutně nemusí vykrádat Johna Williamse a může k hudební dramaturgii světa Star Wars přistoupit po svém. Göransson samozřejmě párkrát využije osvědčené motivy z původního seriálu, dokáže být nicméně kreativní a do světa Star Wars dodat i trochu techna/elektronické hudby. Techno ve světě Star Wars možná není zrovna to, co od nového Star Wars filmu nutně potřebujete, funkční je ovšem bezesporu.

Celou dobu to může působit jako další série původního seriálu, především i díky navrátivšímu kameramanovi Davidu Kleinovi, ten už ovšem u 3. série Manda ukázal, že umí dodat působivé záběry. Právě on hraje roli v tom, že dokážou tato Star Wars možná působit velkolepěji, než se může na ploše klipů či pouhých trailerů zdát. Tenhle film je předem obětí jisté formy předsudků – o tom, jak je Disney zoufalé v tom ohledu, že velký návrat Star Wars na plátna je vlastně jen celovečerním dovětkem streamovacího hitu. Na zásadní změny tu právě i proto možná není prostor, je nicméně otázkou, jak moc velké vlastně nutně být musí. Své pak určitě dodá i projekce v IMAXU – přibližně 49 minut filmu bylo natočeno v plnoformátovém IMAX poměru stran a film i díky tomu možná bude v IMAX sále působit velkolepěji.

Mají přechody ze seriálu do filmu smysl?

Star Wars
Zdroj: Lucasfilm

Těch přechodů ze seriálů do filmů (či naopak) máme v historii kinematografie již spoustu – často pak dávají z kreativního či účetního pohledu smysl. Horší je to nicméně v těch případech, kdy rozhodne špatné načasování. Celovečerní Mandalorian přeci jen přichází do kin tři roky po závěru poslední série, která byla oproti prvním dvěma přijata mnohem méně pozitivně. Až komerční úspěch rozhodne, jak moc dával přechod Manda ze streamovacích vod do kin smysl. Dává smysl po kreativní stránce? Ten televizní základ je možná ve filmovém Mandovi pořád až příliš patrný, je navíc možné, že se na něm časem podepíše nejen srovnání se staršími Star Wars filmy, ale i se všemi filmy, které přijdou po něm. Pak už je nicméně na každém, jak moc chce Manda a Grogua vnímat jako část většího celku… anebo prostě jen jako stylové a zábavné dobrodružství z populárního světa.

Star Wars jsou pro někoho spíše sci-fi, pro jiné spíše fantasy. Mandalorian a Grogu jsou přesně pro ty, kteří Star Wars vždy vnímali především jako western (tvůrce George Lucas je na samotném počátku sám koncipoval jako hvězdný western) a ve finále se dokážou bavit i u Star Wars materiálu, ve kterém se nemáchá světelnými meči. Revoluční věc jako jako Andor z toho není a nebude, především i proto, že tohle je pořád mnohem vděčnější podívaná. Ideálně podívaná pro osmileté až dvanáctileté kluky, pro které bude celá tahle jízda tak akorát drsná a přitom adekvátně infantilní.

Dost možná si navíc tyhle Star Wars paradoxně nejvíce užijí ti mladí, kteří ještě nemají se zbytkem světa předaleké galaxie žádnou zkušenost. Může se tak pro ně teoreticky jednat o zásadní milník, stejně tak ovšem i o neurážející zábavu. Ty zasvěcenější pak může potěšit, že i když obavy možná byly lehce na místě, Mandalorian a Grogu mají k ostudě světa Star Wars daleko.

Mandalorian a Grogu závěrem

Celovečerní pokračování Mandaloriana nakonec nepůsobí jako zbytečný pokus vytěžit popularitu seriálu, ale jako důstojné pokračování příběhu, které ovšem nutně netkví na tom, abyste měli děj seriálu v paměti. Jon Favreau sází především na atmosféru, vztah hlavních hrdinů a dobrodružný westernový nádech, díky čemuž film funguje nejen jako další kapitola seriálu, ale i jako samostatná zábavná podívaná ze světa Star Wars. Nejde o revoluci ani o projekt, který by redefinoval budoucnost celé značky, přesto Mandalorian a Grogu dokazují, že i menší a komornější příběhy mají v předaleké galaxii své místo. A pokud je tohle směr, kterým se chtějí Star Wars na velká plátna vracet, rozhodně nejde o špatný začátek nové a snad i velmi slibné éry…

Verdikt: 7,5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Lucasfilm

-REKLAMA-

Hvězdná CREW – Mini recenze první pěti čísel (Recenze)

0
Hvězdná CREW
Zdroj: AWA

Krásný den vám všem přeji. Dnes jsem se rozhodl, že vám dám článek, ve kterém si zlehka rozebereme prvních pět čísel komiksové série Hvězdná CREW. Co je Hvězdná CREW se můžete dočíst zde. Osobně jsem zatím dost spokojený a každé číslo mě bavilo. Některé více, jiné méně. Nicméně vždy šlo o zajímavý, originální a autorský komiks, a toho si dost cením. Pohodlně se usaďte a přečtete si mini recenze na prvních pět komiksů ze série Hvězdná CREW!!!

Recenze na prvních pět komiksů ze série Hvězdná CREW

Královny impéria

Dost povedená jednohubka, kterou jsem si užil. Frank Cho si napsal a nakreslil příběh, který sice není nejoriginálnější, ale je dostatečně zábavný a moc hezky nakreslený, aby úplně na pohodu udržel naši pozornost a bavil. Největší problém je kupodivu to, že se nejde do hloubky. Tohle je ten typ příběhu, který se nezdržuje, že by cokoliv vysvětlil. Prostě takhle to je a více vědět nepotřebujete. A je to obrovská škoda. Já bych rád poznal daný svět, jeho pravidla, jeho historii a jeho nějaký sociální fungovaní. A to nedostanu. Cho se mnohem více soustředí na akci, sexy ženy a zase na akci. A ono to funguje více, než dobře, pokud přistoupíte na hru, kterou Cho rozehraje. Královny impéria jsou povedenou a zábavnou jednohubkou.

Hodnocení: 6,5-7/10

Královny impéria
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pod korunami stromů, kam nikdo nevidí

Hodně jsem se těšil, jelikož mi zápletka přišla perfektní. Měl jsme moc velké očekávání, které komiks bohužel nemohl naplnit. A to je asi nejzásadnější problém – očekávání. Komiks se mi líbil, četl se moc hezky, je dobře napsaný, nádherně nakreslený a ke všemu má parádní barvy. Scénárista Patrick Horvath přišel s dobrým nápadem a krásnou stylizací. A o to více mě mrzí, že se Horvath nikdy pořádně nerozjede. Všechno funguje tak jak má. Jsou tu sympatické postavy, brutálně provedené vraždy, hutná a nepříjemná atmosféra a pěkné momenty. Jen mi pořád přišlo, že Horvath se drží zkrátka. Že se pořád krotí a ve spoustě ohledech nechce tnout do živého a jít do hloubky. A je to obrovská škoda, protože tento příběh by to unesl. Pod korunami stromů, kam nikdo nevidí je dobrý a působivý komiks, který rozhodně stojí za přečtení, ale osobně bych trochu krotil očekávání.

Hodnocení: 7/10

Hvězdná CREW
Zdroj: Nakladatelství CREW

Chrononauti

Povedená a hodně ulítla jednohubka, která má zběsilé tempo a nebere se tak úplně vážně. Scénárista Mark Millar umí psát, což nám už několikrát ukázal. A zde se rozhodl, že si odvypráví příběh o cestování čase, kde hlavní hrdinové dělají bordel a užívají si všechno, co je napadne. Je to akční jízda, která spolehlivě zabaví, ale nesmí se u ní moc přemýšlet. Postavy mají být opravdu moc chytří, a místo toho se chovají jako kluci v cukrárně s bezednou peněženkou. Ke konci jim alespoň Millar dá nějaký dramatický oblouk, charakteristické rysy, a samozřejmě morální ponaučení. Chrononauti jsou zábavná akční jízda, která dobře pobaví, ale nic hlubšího od ní nečekejte.

Hodnocení: 6,5-7/10

Hvězdná CREW
Zdroj: Nakladatelství CREW

Vraž mi

Je to přesně takové, jaké to má být. Zábavná jednohubka, která je moc hezky napsaná, má skvělou hlavní hrdinku, dobrou atmosféru s neokoukaným prostředím, a parádně funguje od začátku až do konce. Místy to působí lehce pulpově, ale to byl účel. Scénáristka Christa Faustová to naschvál napsala, tak jak chtěla. Je si dost dobře vědoma, že příběh obsahuje spoustu klišé, předvídatelných zvratů a patetických dialogů. Ale v tom je to kouzlo. Navíc je dost znát, že Faustová do příběhu dala něco ze sebe. Komiks má nádhernou kresbu a barvy, a je radost si prohlížet jednotlivé stránky nebo panely. Vraž mi je fajn jednohubka, která se čte moc dobře, ale nečekejte extra propracované dílo, co půjde do hloubky.

Hodnocení: 7,5/10

Hvězdná CREW
Zdroj: Nakladatelství CREW

Holoprsý medvědobijec

Velká pecka a nejzábavnější a nejvtipnější komiks, co jsem za opravdu dlouho dobu četl. Scénáristické duo Jody Leheup a Sebastian Girner popustili uzdu své fantazie a stvořili něco neskutečně zábavné, originálního, svěžího a hrozně moc cool. Celý komiks je, tak krásným způsobem přepálený a já si ho užil od začátku až do konce. Královsky jsem se bavil u hlášek, absurdních situacích, a scének jak z animáku od Looney Tunes. Má to skvěle napsané postavy, u kterých najde všechny možné klišé, ale to scénáristé moc dobře vědí, a dělají si z toho srandu. Hlavní hrdina je parádní a neskutečně cool, záporák je tak slizký, že mu přejete jen to nejhorší. A vedlejší postavy jsou správně zábavné. Ke všemu je to skvěle nakreslené od Nila Vendrella a má to krásně pestré barvy od Mikea Spicera. Po vizuální stránce to fakt vypadá jako animák od Looney Tunes. Největší problém celého komiksu je ten, že je to místy až moc velký chaos a tvůrci do něho dávají všechno, co je napadne. Holoprsý Medvědobijec je velká pecka a zatím nejlepší díl ze série Hvězdná CREW.

Hodnocení: 8,5/10

Hvězdná CREW
Zdroj: Nakladatelství CREW

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byly mé krátké recenze na zajímavé a dobré komiksy v sérii Hvězdná CREW. Za sebe mohu tu řadu velmi doporučit a těším se na další díly!!! 

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: AWA

-REKLAMA-

Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 20. týden? (Přehled)

0
20. týden
Zdroj: Disney+

Další týden za námi a opět přinesl hned několik zajímavých novinek. Jaké jsou tedy novinky pro 20. týden?

Spřízněná duše: Netflix

Poté, co Narutaki Ryu nechtěně zničí život svého nejlepšího přítele, opouští všechno i Japonsko. Málem zemře v kostele v cizí zemi, než ho zachrání korejský boxer Hwang Jo Han. Oba muži nesou hluboké, nezahojené rány a jak se jejich osamělé duše k sobě přitahují, brzy se ukáže, že jsou spřízněné duše. Přitaženi osudem se rozhodnou žít spolu. Jejich cesta je zavede přes Berlín, Soul a Tokio, kde prožívají širokou škálu emocí: nezapomenutelnou bolest, utrpení a nakonec radost.

SUPERpaka: Netflix

Příběh, odehrávající se na pozadí roku 1999, kdy veřejnost zachvátily obavy z posledního soudu světa, sleduje nečekaný vzestup nepravděpodobných hrdinů ve městě Haeseong. Jejich nově nabyté schopnosti jsou však nestabilní a zdaleka ne dokonalé. Jak se městem šíří neklid, musí se vypořádat se svými omezeními a zároveň se ujmout rolí, kterou nikdy neměli v úmyslu přijmout.

Punisher: Poslední zúčtování: Disney+

Frank Castle hledá smysl života po své pomstě, jenže pak ho nečekané události vtáhnou zpět do boje.

Rodina k pronájmu: Disney+ 

V Tokiu si lidé mohou pronajmout členy rodiny. Když americký osamělý herec nastoupí do této zvláštní agentury, netuší, že právě falešné vztahy mu nejvíc změní život… To, co začíná jako rutina v převleku, se promění v emoční pouto k lidem, kteří si jeho přítomnost platí. Film nabízí citlivý pohled na lidskou samotu a potřebu sounáležitosti.

Po premiéře v kinech film tenhle týden dorazil na stream. Jak se se povedl? Víc v naší recenzi.

Na vejšce: Prime Video

První řada seriálu Na vejšce sleduje nečekaný vztah mezi sarkastickou studentkou hudby a sukničkářským hvězdným centrem univerzity Briar.

It’s Not Like That: Prime Video

Poté, co jeho žena Jenny zemře, se pastor Malcolm Jeffries snaží vychovat jejich tři děti a najít cestu vpřed. Lori Soto, Jennyina nejlepší kamarádka a čerstvě rozvedená matka dvou dětí, se o Malcolma opírá, protože jejich rodiny jsou si už léta blízké. Víra a přátelství je stabilizují v zármutku a bolestech růstu, ale když se z útěchy stane něco víc, trvají na tom, že to tak není. Nebo ne?

Monyová: Oneplay

Myslela jsem si, že je to láska… Simona Monyová byla jednou z nejúspěšnějších českých spisovatelek, která během čtrnácti let napsala 29 knih a stala se fenoménem české ženské literatury. Jedinečným způsobem dokázala popisovat partnerské vztahy – s humorem, sarkasmem a nadhledem. Čtenářky jí rozuměly. Byla pro ně kamarádkou, kterou si mohly nosit v kabelce v podobě malého paperbacku. Všichni ji četli, ale nikdo netušil, že se ona sama dlouhá léta potýkala s domácím násilím. Její touha po velké lásce ji přivedla k druhému manželovi. To, co zpočátku vypadalo jako idylický vztah, se postupně proměnilo v toxické a násilné soužití. Přestože z něj nakonec dokázala odejít, její život skončil tragicky. V roce 2011 ve věku pouhých 44 let zemřela rukou svého druhého manžela. Zůstali po ní tři synové…

Šestidílná série sleduje cestu Simony Monyové od jejích prvních rukopisů psaných po nocích až po kariérní vrchol, kdy se potýká s únavou, tlakem okolí i peklem vztahu s jejím druhým manželem. Ukazuje vznik násilného vztahu, jeho mechanismy i obtížnost odchodu. Seriál zkoumá psychologii mezilidských vztahů, dynamiku soužití s narcistním partnerem i mechanismy domácího násilí a otevírá toto téma širokému publiku.

Ve stínu města: Cinemax 2

Cass v San Franciscu balancuje mezi pracemi. Po jedné noci se musí starat o 11letou dívku a nečekané pouto vyvolá konfrontaci s vlastní minulostí.

Iron Maiden: Burning Ambition: Kino

Film mapuje pět desetiletí jedné z nejikoničtějších cest hudební historie díky bezprecedentnímu přístupu k oficiálním archivům skupiny Iron Maiden. Tento elektrizující film obsahuje rozhovory s členy skupiny i s dalšími osobnostmi jako jsou Javier Bardem, Lars Ulrich a Chuck D. Nabízí intimní pohled na jejich nekompromisní vize a na nezničitelné propojení s jejich celosvětovou armádou fanoušků.

Víc si můžete přečíst v naší recenzi.

Farma zvířat: Kino

Když se zvířata na farmě vzbouří proti svému lidskému majiteli a vyženou jej, zdá se, že pro ně konečně nastal krásný čas naplněný svobodou, rovností a spravedlností. Tuto novou příležitost ale některá zvířata dokáží zneužít. Původně osvobozenecká revoluce proti tyranii se tak postupně mění v úplně nový systém, který je založený na útlaku. Pravda se přepisuje, společné ideály mizí pod tlakem vynucené poslušnosti. Nastupuje řád postavený na manipulaci, propagandě a především strachu. Dokáže se tomu někdo postavit?

Tohle byl náš přehled deseti novinek, které přinesl 20. týden na stream, do kin a televize. Víc článků, recenzí a seznamů najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Disney+, Cinemax 2, Prime Video, Oneplay

Zdroj titulního obrázku: Disney+

-REKLAMA-

Iron Maiden: Burning Ambition (Recenze)

0
Iron Maiden
Zdroj: Universal Pictures

Film mapuje pět desetiletí jedné z nejikoničtějších cest hudební historie díky bezprecedentnímu přístupu k oficiálním archivům skupiny Iron Maiden. Tento elektrizující film obsahuje rozhovory s členy skupiny i s dalšími osobnostmi jako jsou Javier Bardem, Lars Ulrich a Chuck D. Nabízí intimní pohled na jejich nekompromisní vize a na nezničitelné propojení s jejich celosvětovou armádou fanoušků…

Hudební skupinu Iron Maiden nejspíše není nutné představovat minimálně někomu, kdo má slabost pro rock a metal. Tahle skupina je aktivní již od roku 1975 a její aktivita se za 50 let neztenčila, i přes fakt, že její členové nevyhnutelně stárnou Dokument Iron Maiden: Burning Ambition od Malcolma Venvilla je takovým celovečerním dokumentárním ohlédnutím za dosavadní historií kapely. Spoléhá na archivní záznamy, fotografie i výpovědi. Nejen členů skupiny, ale i početné skupiny fanoušků, mezi které patří policisté ve výslužbě, hudební publicisté i herec Javier Bardem. Jak se tento dokument povedl?

Iron Maiden: Burning Ambition – Povedený audiovizuální pomník

Iron Maiden: Burning Ambition
Zdroj: Universal Pictures

Snadno by se dalo odvodit, že je tento film určený především těm skutečným fanouškům Iron Maiden. A tak to také je. Rozhodně to ovšem neznamená, že by tento dokument nemohl být zajímavý i pro někoho, kdo si Iron Maiden klidně splete s Metallicou nebo Black Sabbathem. Dokument je v tomto ohledu otevřený a může tak teoreticky obstát i jako první poznání této kapely. A i když uběhlo 50 let a svět se za tu dobu nevyhnutelně změnil, Burning Ambition vyvolává pocit, že o této skupině dokáže shrnout vše podstatné z 50 let její existence.

Nemůžou tak chybět jejich největší hity, populární maskot Eddie i zpětná ohlédnutí za nejzásadnějšími momenty v historii kapely. Výměny zpěváků, reakce na politické situace, vážná onemocnění i momenty, kdy to vypadalo, že se kapela dočká svého konce. Příběh Iron Maiden je skrze podání tohoto dokumentu plný vrcholů a pádů, kromě skupiny ho pak prožívali i ti nejoddanější fanoušci. Iron Maiden na to ovšem vždy šli především po svém – a vždy si dokázali stát za svým. Možná i díky tomu se dokázali opakovaně dostat na vrchol v momentě, kdy je všichni odepsali.

Skupina, za kterou je silný příběh

Zdroj: Universal Pictures

Zázemí Iron Maiden se do velké míry neliší od jiných známých případů slavných kapel – její členové se mohou vzájemně vnímat jako bratři, neznamená to ovšem, že by občas nedocházelo k poměřování eg a ambicí. Někdo se vydá na sólovou dráhu a jeho náhrada pak nemusí úplně obstát. Dokument ostatně dokáže vykreslit, jak se dynamika skupiny měnila v momentech, kdy se v ní postupně vystřídali tři zpěváci. Za touhle kapelou stojí silný příběh; kdyby se náhodou v nejbližší době oznámil biopic, film s dobrým scénářem by z toho mohl být docela snadno. V případě dokumentárního filmu se ovšem přeci jen musí ocenit jistá autenticita, která pramení i z osobních výpovědí. Rockeři a metaláci jsou často pokládáni za divoká stvoření, ze všech mluvčích ovšem z tohoto dokumentu sálá pokora.

Dost možná až příliš uhlazená vzhledem k faktu, že se ne vždy řeší zrovna veselá témata. Z jednotlivých členů Iron Maiden ovšem čpí jakási vyjadřovací úroveň. Všichni jsou dnes již ostatně muži v pokročilém věku, kteří se i na svou minulost dívají s nadhledem. Tak z toho také vychází celý dokument. Je to audiovizuální pomník, který obstojí jako slušné PR dílko i funkční dokument, jenž bravurně pracuje s archivními záběry – samozřejmě restaurovanými tak, že působí, jako by je člověk natočil dnes. Kdo má s moderními biopicy jako třeba Michael problém kvůli jejich přílišné umělosti, má naštěstí alternativy jako právě Burning Ambition.

Kapela, která si váží svých fanoušků i úspěchů

Iron Maiden: Burning Ambition
Zdroj: Universal Pictures

Iron Maiden tu nejsou dvakrát osobní, minimálně v tom ohledu, že k nahlédnutí do jejich soukromého života tu v podstatě nedochází. Pořád to navíc působí jako příliš uctivý dokument, který ani nemá ambice nahlédnout na odvrácenou stranu. I proto jsou tu ostatně pasáže, kdy se Iron Maiden, jako mnohé skupiny podobného typu, stali obětí konfliktů ohledně cenzury – především kvůli častým textům, které se v 80. letech točily kolem „satanismu“ a násilných motivů – smetené ze stolu. Odvrácená strana pohledu a jiný pohled na Iron Maiden se tu nekoná, pořád tu jsou především superfandové ze všech možných vrstev společnosti – kromě Bardema je tu například také Lars Ulrich, bubeník Metallicy, nebo Gene Simmons ze skupiny Kiss.

Všichni členové Iron Maiden tak alespoň z filmu vycházejí jako cool strýčkové z Anglie, kteří dokážou vyvolat pocit, že si váží svých fanoušků i dosažených úspěchů. Jak moc je to přirozené a jak moc póza? Na to si samozvaní experti na všechno určitě odpovědí sami. Vše ovšem napovídá tomu, že Iron Maiden skutečně vždy byli sví. A i když si tím možná někde zavírali dveře, zároveň si tím otevírali dveře jiné. Vaz jim pak nezlomil ani nástup grunge v čele se skupinou Nirvana, a to i přes fakt, že mnozí již kapele věštili pomník. Dokument se soustředí výhradně na kariéru, osobnější náhledy tu skoro nejsou, přesto to celé dokáže působit tak, že se jednotliví členové dokážou v tomto dokumentu nějak odhalit… a snadno si obhájit, proč si získali srdce fanoušků po celém světě. Pořád je to tak trochu schopně vyumělkovaný produkt, neznamená to však, že kvůli tomu musí být nefunkční.

Jak takové filmy dělat líp?

Iron Maiden
Zdroj: Universal Pictures

Jak podobný typ filmů dělat lépe? To je otázka. Potíž je často stejná – jsou technicky kvalitní a plné precizně využitých archivních materiálů, ale zároveň působí příliš bezpečně. Pokud mají být opravdu výjimečné, nestačí jen oslavovat kariéru kapely – musí nabídnout hlubší pohled na lidi, dobu i cenu úspěchu. Střety eg, kreativní krize, vyhoření, vztahy mezi členy, momenty, kdy se skupina málem rozpadla – to vše by mohlo dostat mnohem větší roli a film by se toho všeho nemusel jen lehce dotknout. Vždy je ovšem tak nějak těžké s takovým univerzálně otevřeným dokumentem přijít v momentě, kdy vám za hlavou stojí dvanáct lidí, kteří z takového či makového důvodu chtějí, aby se některé body z minulosti raději neoprašovaly.

V tom je ovšem samozřejmě tenká hranice, protože se pak dokumenty mohou snadněji stát bulvárnějšími. A to by zrovna v případě Iron Maiden možná tak trochu šlo proti jejich pečlivě budované image. V případě Burning Ambition je tak definitivně silnější konec, ve kterém sehrává roli bubeník Nicko McBrain, který musel ze zdravotních důvodů v prosinci 2024 ukončit svou účast v kapele. Čas běží, éra končí, hrdinové stárnou, publikum stárne s nimi. Je na tom něco smutného a zároveň i krásného. Je samozřejmě na každém, jak moc na něj takový přístup funguje. Burning Ambition nicméně dokáže v závěru ťuknout na hlavičku. A díky tomu si svou realizaci bez problému obhájí.

Iron Maiden: Burning Ambition závěrem

Dokument Iron Maiden: Burning Ambition možná není revolučním pohledem do zákulisí jedné z největších metalových kapel historie, přesto ovšem dokáže fungovat přesně v tom, čím chce být. Je poctivým, technicky precizním a emocionálně upřímným ohlédnutím za padesáti lety existence Iron Maiden, která si svoji pozici vydobyla po svém a bez potřeby podbízet se trendům. Ano, film je místy až příliš bezpečný a odmítá jít hlouběji pod povrch, zároveň mu ale nelze upřít respekt k historii kapely ani schopnost připomenout, proč si Iron Maiden dokázali získat miliony fanoušků po celém světě. A právě v momentech, kdy se za všemi koncerty, maskoty a legendárními riffy začne nenápadně připomínat stáří, konečnost a ubíhající čas, působí Burning Ambition nejsilněji. Není to dokument, který by boural mýty. Je to dokument, který je pečlivě buduje dál – a v případě Iron Maiden to možná vlastně úplně stačí…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
-REKLAMA-

Pozoruhodně bystrá stvoření (Recenze)

0
Pozoruhodně bystrá stvoření
Zdroj: Netflix

Vdova Tova (Sally Field) se na noční směně v mořském světě sblíží s chytrou chobotnicí Marcellusem a mladíkem Cameronem (Lewis Pullman), který se hledá…

V roce 2020 Netflix uvedl dokument Moje učitelka chobotnice, který si nakonec došel pro Oscara. Podobně výjimečně by, dle samotného názvu, Pozoruhodně bystrá stvoření chtělo tyto hlavonožce vykreslit také ve filmu režisérky a scenáristky Olivie Newman, která před pár lety uvedla menší hit Kde zpívají raci. V hlavní roli se objevuje dvojnásobná držitelka Oscara Sally Field a vycházející hvězda Lewis Pullman, dokáže ovšem tahle netflixovka dodat i něco víc?

Pozoruhodně bystrá stvoření – Prvoplánový feel-good film

Pozoruhodně bystrá stvoření
Zdroj: Netflix

Bez urážky se dá podotknout, že jsou Pozoruhodně bystrá stvoření prvoplánový feel-good film. Je to hřejivý příběh s pozitivním poselstvím. A to i přes fakt, že jeho hlavními hrdiny jsou filozofující chobotnice, která trpí existenciální krizí, vdova a mladík, který neví, co si sám se sebou počít. Právě dva hlavní lidští hrdinové na sebe klasicky narazí ve chvíli, kdy se navzájem potřebují, roli v tom dle očekávání sehrává také chobotnice Marcellus, kterou v originálním znění mluví Alfred Molina.

Ona truchlí po dekády mrtvém synovi, on po zesnulé matce a otci, kterého nepoznal. Oba mohou objevit štěstí v nové podobě, traumata z jejich minulosti je ovšem brzdí. A pak je tu chobotnice, která může výrazně přispět, ale nikdo jí většinu času nebere moc vážně, protože je to… chobotnice. Celý příběh je prvoplánová jistota, která se snaží zabrnkat přesně na ty emoce, na které ve finále také zabrnkat dokáže. A vděčná podívaná s pohodovou atmosférou se z toho tak stane sama.

Je na výsledku poznat, že jde o adaptaci knihy? Poměrně dost. Bohužel jde navíc i přesně o ten případ, kdy se dá snadno věřit, že mnohé aspekty fungují v knižní předloze lépe. Především snaha dostat se hlavním postavám pod kůži a vykreslit jejich vnitřní svět. Ve výsledku to ovšem celé funguje asi tak, jak to může ve filmu trvajícím pod dvě hodiny fungovat.

Netflixovka, co se prodá tak nějak sama

Pozoruhodně bystrá stvoření
Zdroj: Netflix

Jde přesně o ten případ, kdy vám trailer na novou netflixovku o tomto filmu předem vyzradí vše podstatné. Ústřední postavy jsou sympatické i v momentech, kdy je pohání jejich démoni, Field i Pullman jsou nepravděpodobně funkční duo. Pokus o jakýsi zvrat tu přiznaně nefunguje, jde o film, který spoléhá na to, že si jej užijí především diváci, kteří mají pro podobné filmy slabost. I proto je mají tak snadno přečtené a pochopí, že je přepisování příruček v tomhle případě nečeká. Je vlastně špatně, že se tu jen někdo snažil natočit příjemný film, který dokáže někomu vlít pozitivum do žil i přes směs depresivních témat? Samozřejmě že ne. Jen to celé jaksi působí, že se samotní tvůrci spokojili s minimem. Je to v podstatě takový ten klasický neurážející pokrm ze slušně hodnocené restaurace. Kdo chce něco víc, ten logicky musí jít o dům dál, kde ambice míří trochu výš.

Chobotnice Marcellus za pochodu jako vypravěč vypouští jízlivé poznámky, které často slouží jako kritika lidského druhu obecně. Přeci jen i ona má ovšem nakonec srdce (všechny tři) na pravém místě. CGI chobotnice navíc dokáže většinu času nepůsobit vyloženě digitálně, což jsou nároky, které už dnes člověk nemůže mít na všechnu CGI zvěř. Knižní předloha i filmová adaptace mají s její účastí výrazného „maskota“, který přeci jen může alespoň nějak přispět k tomu, že je tahle podívaná výrazná. Těch výraznějších lákadel tu totiž jinak moc není — pokud tedy člověku nestačí, že film ve výsledku evokuje taková ta audiovizuální díla, která se už dnes zase tak běžně netočí. Je jen na každém, zda jejich dostupnost spíše na streamu než v kinech vnímá jako úpadek, či přirozenou reakci na všeobecnou poptávku.

Bez chobotnice by byl film možná hned poloviční

Podivuhodná stvoření
Zdroj: Netflix

Vedlejší linky přeci jen ve výsledku nejsou tak nosné, aby bylo vyloženě zábavné je sledovat. Velký zvrat je navíc nejen předvídatelný, ale přeci jen už i taková lehká nadstavba, kterou by možná film ani nepotřeboval — tedy v případě, že by byla většina diváků schopná se smířit s tím, že ani v reálném životě nemusí vše vždy skončit vyloženě pohádkově a člověk nemusí vždy najít to, co hledá. V rámci melodramatu je v závěru pedál nicméně až na podlaze, lehce to pak pasuje na jistou naivní pohádkovost, která z tohoto filmu tak nějak srší i v momentech, kdy se v nich neřeší zrovna veselé věci. V kinech by z toho teoreticky mohl být slušný crowd-pleaser, na streamovací službě z toho bude jen slušně úspěšný výplach. Ve výsledku na tom ovšem vydělají tak nějak všichni, protože vyložená podívaná k nepřežití tu bude nejspíše naservírovaná jen zapřísáhlým cynikům.

Je to film, kterému chybí něco, co by šlo vyloženě označit za konflikt. I proto nejspíše může být knižní předloha poměrně vděčné čtení pro všechny, kteří nepotřebují u každého fiktivního díla hned cítit cosi jako napětí či podobné emoce. Adaptovat něco takového do filmové podoby už ovšem chce tak trochu fištrón. Má ho zrovna Newman? Ve výsledku tak napůl, protože výsledek má pořád daleko k tomu, aby byl vyloženě k nepřežití. Už u svého zmiňovaného předchozího filmu adaptovala Newman úspěšnou předlohu. I bez znalosti předlohy se pak o jejím novém filmu dá říct, že není nezvládnutou adaptací, která bez znalosti zdrojového materiálu nefunguje. A jak se může jevit, že adaptovat něco takového musí být velmi nevděčné, výsledek je alespoň důstojný. Kdyby šlo tohle říct alespoň o většině filmů od Netflixu, hned by na světě bylo tak nějak líp.

Pozoruhodně bystrá stvoření závěrem

Pozoruhodně bystrá stvoření jsou přesně tím typem filmu, který si neklade ambice měnit pravidla vyprávění ani překvapovat nečekanými zvraty. Naopak sází na jistotu, emoce a divácký komfort. V tom, co si vytyčí, funguje spolehlivě – nabízí příjemně hřejivý příběh o ztrátě, samotě a nových začátcích, který dokáže oslovit především diváky hledající nenáročnou, ale citově vstřícnou podívanou. Síla filmu stojí především na ústředních hereckých výkonech Sally Field a Lewise Pullmana a také na samotném Marcellovi, který se i přes svou digitální podstatu stává nečekaně výrazným prvkem vyprávění.

Právě jeho pohled dodává snímku lehce odlišný rozměr, i když jej scenáristická konstrukce ne vždy dokáže plně využít. Ve výsledku jde o adaptaci, která sice nepřináší nic zásadně nového, ale své publikum si bezpochyby najde. Je to film, který neurazí, místy může pohladit a na okamžik nabídne únik do světa, kde i chobotnice může mít filozofické názory na lidské trápení. A někdy to přeci jen tak nějak stačí…

 

Verdikt: 6 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

Batman: Úplněk – Batman čelí nepříteli, který ho vystaví velké zkoušce (Recenze)

0
Batman: Úplněk
Zdroj: DC

Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách, a u dnešní komiksové recenze. Dnes si rozebereme titul, který vyšel v mé oblíbené sérii Black Label od DC. Série Black Label je super v tom, že scénáristé dostanou víceméně volnou ruku, a mohou tvořit příběhy, které je baví a nemusí se držet hlavní kontinuity a kánonu. Prostě se mohou utrhnout ze řetězu a vymýšlet ty nejšílenější představy. Někdy se to povede hodně moc, a někdy ta tvůrčí svoboda může uškodit. V dnešní recenzi si rozebereme komiks Batman: Úplněk, který spíše spadá do té druhé kategorie. Proč se tomu, tak stalo si povíme v následujícím textu. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi komiksu Batman: Úplněk!!!

Recenze komiksu Batman: Úplněk

BATMAN OBĚTÍ VLKODLAČÍ KLETBY!
Ulicemi Gothamu se plíží vlkodlak. Roztrhaná těla, která za sebou nechává na každém kroku, přitáhnou pozornost největšího ochránce tohoto města: Batmana. Když se však obětí lykaní kletby stane sám Temný rytíř, čeká ho dosud nejtěžší zkouška. Jeho spojenci Zatanna a John Constantine nabídnou veškerou pomoc, jakou prastará magie může poskytnout, ale nakonec Batman stejně musí učinit nemožné rozhodnutí, aby se prokletí zbavil: buď obětuje vlastní život… nebo zabije někoho jiného! (oficiální text nakladatelství CREW)

Batman: Úplněk
Zdroj: Nakladatelství CREW

Zajímavá myšlenka, horší provedení

Tento komiks je první věc, kterou jsem od scénáristy Rodneyho Barnese četl. A musím se přiznat, že jsme se úplně nepotkali. Barnes není špatný scénárista. Rozhodně má zajímavé nápady a myšlenky. Jen mi to provedení přišlo vždy prvoplánové, a takové „obyčejné“. Tím samozřejmě scénář nechci shazovat, jen jsem si k němu nenašel tu správnou cestu.

Samotná myšlenka a pointa příběhu se mi líbí. Líbily se mi jednotlivé momenty, které jsou super, přesto musím přiznat, že mi spoustu věcí nesedlo. Barnes ty věci, které mi tolik nesedly udělal naschvál, a snažil se využít Black Label na maximum. A já tomu do velké míry rozumím a chápu to. O to více mě mrzí, že jsem si to neužil, tak jak jsem si přál.

Osobně mám největší problém s tím, jak Barnes pracuje s charaktery v příběhu. Je vidět, že se chce co nejvíce odlišit, ale to mi paradoxně nejvíce vadilo. Všechny postavy zbytečně tlačí na pilu, snaží se o drsňácké hlášky a pózy. A třeba takový Constantine je o dost větší vocas, než obvykle. A ne jen on.

Znovu opakuji, že chápu a vím, proč to takhle Barnes napsal a vytvořil, ale nesedlo mi to. Komiks má hutnou atmosféru, parádní napětí, nešetří se krví. To vše je v naprostém pořádku. Působí to krásně brakově a ta přiznaná inspirace klasickými horory k tomu sedí. Jen to chování postav, a ty rádoby cool hlášky mě dost iritovali. Velká škoda.

Batman: Úplněk
Zdroj: Nakladatelství CREW

Atmosférická vizuální stránka

O kresbu a barvy se postaral Stevan Subic a v rámci zadaní odvedl velmi přesnou práci. Subic má specifický styl kresby, který k příběhu přesně pasuje a pomáhá vytvářet tu správnou atmosféru. Jeho kresba není krásná na pohled. Není detailně propracovaná. Čtenář se u ní nekochá, ale vyvolává v něm nepříjemné pocity. A o to šlo na prvním místě. Aby čtenář při čtení cítil tu atmosféru a napětí.

Komiks má i specifickou barevnou paletu. Krom pár stránek se celý příběh odehrává v noci a v temných částech – ať už jde o městské části nebo temné lesy v Rumunsku. Žádné pozitivní barevné tóny zde nenajdeme. Vše je temné, zahalené do stínů, tmy a krve. A mnohdy to je nepřehledně nakreslené, aby čtenář sám tápal v temných zákoutích.

Osobně jsem s celou vizuální stránkou komiksu trochu bojoval. Z jednoho úhlu pohledu se mi velmi líbila a podporovala celkový tón příběhu a dodávala mu tu správnou atmosféru. Z jiného úhlu mi dost vadilo jak postavy vypadají, jak je to místy chaotické a nepřehledné. Tak jako tak, rozhodně je hodně autorský komiks.

Batman: Úplněk
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Batman: Úplněk

Komiks se mi ve výsledku velmi špatně hodnotí, protože mi nesedl, tak jak měl, ale rozhodně není špatný. Tohle je dobrý komiks, který mi nesedl v jednotlivostech a jistý tvůrčích rozhodnutí, které vycházeli z celkové zadaní a pojetí. Tady opravdu hodně zaleží jestli se na příběh a vizuální stránku naladíte nebo ne. Pokud ano, tak dostanete moc dobrou hororovou jízdu. Pokud ne, tak vás čeká zajímavý autorský komiks. Osobně všem přeji, aby vás potkala ta první možnost.

Hodnocení: 6/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na zajímavý komiks od DC Batman: Úplněk. Doufám, že se vám recenze líbila a komiks si pořídíte.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: DC

-REKLAMA-

Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 19. týden? (Přehled)

0
19. týden
Zdroj: Netflix

Další týden je za námi a opět přinesl hned několik zajímavých novinek. Jaké jsou tedy novinky pro 19. týden?

Krev mého srdce: Netflix

Lhan, která je pronásledovaná pro svou vzácnou krevní skupinu, je vychovávána rodinou nájemných vrahů, přitom sama nikdy nebyla vycvičena jako jeden z nich. Dokud si brutální útok nevyžádá životy mnoha z její nové rodiny. Proto absolvuje intenzivní výcvik a přísahá, že bude bojovat po boku vraha, kterého miluje, aby ochránila jejich budoucnost. Ale starý nepřítel se nehodlá vzdát.

Jak se povedlo, to si můžete přečíst v naší recenzi.

Horká modrá krev: Netflix

Sin Seo Ri, bezvýznamná herečka, kterou posedne duch nechvalně známé femme fatale z doby Čoson. Kdysi královskou konkubínou nejvyššího postavení, která byla označena za národní svůdkyni a odsouzena k smrti jedem … teď je její duše přenesena do 21. století, kde začíná nový život plný nejen nenávisti, ale i lásky plné nenávisti.

SOS: Disney+

Dva kolegové uvíznou na opuštěném ostrově jako jediní, kteří přežili havárii letadla. Na ostrově musí překonat minulé křivdy a spolupracovat, aby přežili, ale nakonec jde o souboj vůle a rozumu, aby se z ostrova dostali živí…

Po kino premiéře tento týden film dorazil na stream. Jak se líbilo naší redakci? To si můžete přečíst zde.

Tahle země není pro svobodné matky: Prime Video

V Belvedere, malebném toskánském městečku, kde je středobodem vesmíru láska, si musí zcela nezávislá svobodná matka Elisa vybrat mezi životem, který si vybudovala, a Michelem, který by mohl oživit vše, na co se snažila zapomenout.

Pohodová romantika je adaptací knihy Felicii Kingsley.

Love Is Never Gone: Prime Video

Teo zkouší štěstí v Maroku, aby uživil rodinu a hledal svou odcizenou přítelkyni. Tam potkává Yanu, filipínskou podvodnici, která se s šarmem, lstí a darem pro jazyky vžije do jakékoli role, kterou potřebuje. Jak se jejich životy prolínají, Teo se zaplete do jejích intrik a v následku si v zahraničí odpykává trest ve vezení. O několik let později se vrací domů – jen aby našel Yanu živou, pod novým jménem, provdanou a bohatou.

Architekt: Cinemax 2

Rok 1983. Je vyhlášena architektonická soutěž o novou dominantu Paříže, která se má stát symbolem její moderní čtvrti La Défense. Soutěže se účastní největší mezinárodní architektonické firmy a překvapivě vyhrává neznámý učitel architektury Johan Otto von Spreckelsen se svým projektem Velký oblouk – La Grande Arche. Do této chvíle tento padesátiletý Dán postavil pouze čtyři budovy: svůj domov a tři malé kaple, život zasvětil především výuce a hledání rovnováhy mezi prostorem, světlem a duší člověka. Jeho Velký oblouk je prostý, geometricky čistý, inspirovaný ideou brány k nebi. Film sleduje, jak se Otto vyrovnává s tlakem politiků, úředníků i médií a s vlastními pochybnostmi, zda lze zůstat věrný duchovní vizi uprostřed světa kompromisů. Stavba, která měla být symbolem harmonie, se postupně mění v zrcadlo jeho vnitřního zápasu.

Pan Nikdo proti Putinovi: ČT2

Byl oblíbeným učitelem v jednom malém ruském městě. Pak ale přišla invaze na Ukrajinu, do škol povinné válečné osnovy a atmosféra ve škole i ve městě začala houstnout. Dříve točil školní slavnosti, nově musel natáčet nacionalistické nástupy a válečnou výuku. A tak začal bojovat proti zlu tím, co umí. Tajně natočil i to, co nemusel, a zdokumentoval, jak válka a násilná aplikace nové ideologie postupně ničí každodenní život i budoucnost příští generace… Pan Nikdo proti Putinovi sleduje příběh ruského učitele Pavla „Paši“ Talankina z malého města, který se po ruské invazi na Ukrajinu ocitá uprostřed propagandistického tlaku ve školství. Z původně kreativního a oblíbeného pedagoga se stává nechtěný svědek systému, který po něm vyžaduje natáčení propagandistických materiálů pro státní instituce. Talankin se však rozhodne záznamy tajně uchovat a vyvézt z Ruska, aby vydal svědectví o tom, jak propaganda a válka postupně proměňují každodenní život i vzdělávací systém v současném Rusku.

Na dokument Pan Nikdo proti Putinovi se (kromě jiných již dostupných placených stream zdrojů) můžete tento týden podívat v rámci vysílání České televize a přes iVysílání.

Béé team na stopě: Kino

V této vtipné, novátorské detektivce je George pastýř, který každou noc čte svým milovaným ovcím detektivní romány v domnění, že jim stejně nemohou rozumět. Když však záhadná událost naruší život na farmě, ovce si uvědomí, že se samy musí stát detektivy. Při sledování stop a vyšetřování lidských podezřelých dokazují, že i ovce mohou být brilantními řešiteli zločinů.

Jak se film líbil naší redakci? Víc v článku.

Hokum: Kino

Po smrti svých rodičů se spisovatel Ohm Bauman uchýlí do odlehlého hostince na irském venkově, aby se vyrovnal s minulostí a v tichu rozptýlil jejich popel. Zde se dozvídá znepokojivé příběhy o čarodějnici, která údajně obývá svatební apartmá – pokoj, do kterého se nevstupuje. Noční vize, nevysvětlitelné jevy a náhlé zmizení ho vtáhnou do temné legendy, která je mnohem blíž, než si myslí.

Jak se povedl nový horor? Víc v recenzi.

Zmizení Josefa Mengeleho: Kino

Za dozvuků druhé světové války prchá Josef Mengele, nacistický doktor z Osvětimi, do Jižní Ameriky, aby zde v ústraní začal nový život. Prizmatem jeho syna, který jej vystopuje, je Mengele konfrontován s minulostí, kterou nemůže již déle ignorovat. Z Buenos Aires napříč Brazílií až do Paraguaye – muž, který vešel ve známost jako „anděl smrti“, na tomto rozsáhlém prostoru metodicky konstruuje vlastní zmizení z povrchu zemského, aby se tak vyhnul jakémukoli soudu.

Recenzi filmu si můžete přečíst na našich stránkách.

Tohle bylo deset novinek, které dorazili na stream, do kina a televize, a které přinesl 19. týden.

Víc článků, recenzí a žebříčků najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Prime Video, Disney+, Cinemax 2, Česká televize

Zdroj titulního obrázku:

-REKLAMA-

Hokum – Atmosférická irská duchařina, která umí vystrašit (Recenze)

0
Hokum recenze
Zdroj: Neon

Je tady recenze na nový horor. Květen bude ve znamení tohoto žánru a Hokum je první větší a očekávaný snímek, který v tomto měsíci dorazil. Čekají nás ještě Backrooms, Posedlost a Pasažér. Uvidíme, jak se všem bude dařit. Hokum je novinkou režiséra filmu Duše prokletých (Oddity), který dorazil před dvěma lety a byl solidním snímkem, jenž se umístil i v naší TOP 10 nejlepších hororů roku. Tahle novinka patřila mezi nejočekávanější filmy ve svém žánru za tento rok a my si v této recenzi řekneme, zda se snímek povedl nebo ne. Tohle je recenze na horor Hokum! 

Recenze na horor Hokum

Po smrti svých rodičů se spisovatel Ohm Bauman uchýlí do odlehlého hostince na irském venkově, aby se vyrovnal s minulostí a v tichu rozptýlil jejich popel. Zde se dozvídá znepokojivé příběhy o čarodějnici, která údajně obývá svatební apartmá – pokoj, do kterého se nevstupuje. Noční vize, nevysvětlitelné jevy a náhlé zmizení ho vtáhnou do temné legendy, která je mnohem blíž, než si myslí. (Continental Film)

Hokum recenze
Zdroj: Neon

Režisér je každým projektem lepší a lepší

Damian McCarthy je talent, a patří mezi nadějné tvůrce, kteří v budoucnu budou stálicí hororových autorů na jejichž filmy se budeme těšit. Jedná se již o třetí celovečerní snímek pro tohoto irského autora a dokazuje, že se každým filmem zlepšuje. Osobně mám nakoukáno jeho věci, jak už ty krátkometrážní snímky, tak i ty celovečerní. McCarthy klade důraz na atmosféru a skvěle načasovanou lekačku. Hokum potvrdil, že roste a je radost jeho horory sledovat.

Snímek začíná z pohledu autora Ohma Baumana, kterého si zahrál Adam Scott (Odloučení), který se snaží dokončit svou sérii knih o conquistadorech, jež zřejmě skončí bezútěšně. Je to pravděpodobně proto, že Ohma velmi pronásleduje ztráta rodičů, a tak se vydává do hotelu, kde strávili svatební cestu, aby našel pocit uzavření. Ohm ale není moc milý člověk a odcizuje si velkou část personálu hotelu Billberry Woods. Tady můžeme vidět, že McCarthy snímek staví hlavně okolo pokřivených postav, se kterými si postupem filmu pěkně hraje díky zlu, které v tady je.

Následně po jednom incidentu zmizí jedna pracovnice hotelu. Ohm se ji snaží najít za pomoci lesního obyvatele Jerryho, kteří chtějí odhalit pravdu. Bohužel se situace zkomplikuje a Ohm skončí v apartmá pro novomanžele, kam je cesta zakázaná, protože tam podle všeho straší čarodějnice. Od této chvíle začne snímek rozpracovávat hlavní postavu díky temným silám, které využívá McCarthy zajímavým směrem. Zjišťujeme, co za trauma prožila hlavní postava a všechno se začne vysvětlovat.

Hokum recenze
Zdroj: Neon

Skvělá atmosféra

V čem Hokum vyniká a dokazuje, že McCarthy tento žánru umí je samotná hororová stránka. Prostředí hotelu dokáže připomenou slavné Osvícení od Stephena Kinga. McCarthyho snímek má dost podobné věci, protože nadpřirozeno nutí protagonistu konfrontovat se se svými problémy. I když Hokum více klade důraz na Ohmovu cestu než na čarodějnický folklór, tak to má skvělou a jedinečné strašení, které se tady povedlo na výbornou.

McCarthy totiž čeká, než se dostane do těch částech, kde může naplno se věnovat hororu. Atmosféru to dokáže vykouzlit lusknutím prstu, McCarthy si jako vždy skvěle hraje z budování a načasováním děsivých výjevů, kterých tady není málo. U Hokumu nesmí divák čekat hodně krve, nějaký gore nebo podobně. Tohle McCarthy opravdu nedělá a nezaměřuje se na to. Místo toho je Hokum perfektně atmosférické dílo, které doplňuje děsivými lekačkami, kterých není málo. Někdo by mohl říct, že lekačky jsou levný pokus, jak někoho vystrašit, a většinou to tak bývá, ale pokud si s tímto dáte záležet a chopí se toho někdo šikovný, tak k té atmosféře jsou lekačky efektní. A Hokum ty lekačky má neskutečně efektní.

Celá prostřední část bude patřit v tomto roce mezi ty nejlepší hororové věci. McCarthy tady předvede učebnicovou ukázku, jak má vypadat hororová podívaná. Osobně jsem milovník hororu a řeknu vám, že jsem se v kině bál a minimálně dvě lekačky byly celkem smrtící. Především ta poslední, kdy se McCarthy rozloučí s hororem ve velkém stylu. U té poslední lekačky lidi okolo mě vyskočily ze sedadel.

Hokum recenze
Zdroj: Neon

Negativa

Pokud bych měl něco vytknout tomuto snímku, tak je to pár věcí, kvůli kterým nemůžu jít s hodnocením nahoru. Začátek je sice pomalejší, ale můj problém byl hlavně ten, že byl nevýrazný. Dále některé věci byli ke konci překombinované, lehce předvídatelnější a jeden motiv se celkem opakuje od filmu Duše prokletých. Ne, že by to bylo hodně špatně, ale osobně mi přijde škoda, že někteří tvůrci pracují s podobnými věcmi u svých projektů a já si během sledování řeknu, že už jsem to někde viděl. Je škoda, že McCarthy nepřišel s něčím jiným, ale je to jen menší výtka, která to moc nekazí, ale chtěl jsem to zmínit. A poslední věc je, že po té úžasné prostřední pasáži, kdy to perfektně vygraduje už nemůže film překvapit a šokovat, a tak to dojede do cíle. Je proto škoda, že McCarthy ještě v samotném konci nevymyslel něco hororově zajímavého. No a poslední věc je, že na konci se zbytečně některé věci vysvětlují a jeden prvek trošku podkopával samotnou hororovou stránku. Přišlo mi to dost blbý a zbytečně to zde bylo.

Hokum závěrem

Je to skvěle natočený a zrežírovaný snímek, kde hororová stránka funguje parádně. Atmosféra je skvělá, prostředí hotelu velmi povedené, a prostřední část bude patřit mezi to nejlepší, co jsme letos v tomto žánru mohli vidět. Lekačky nejsou laciné, ale efektní a minimálně u dvou vám vyletí duše. Film také nabízí zajímavou psychologii postav. Není to sice bezchybný horor, závěrečná překombinovanost a vysvětlování ten dojem celkem kazilo. Režisér Damian McCarthy natočil velmi povedený horor, který bude rozhodně patřit do TOP 10 nejlepších hororů roku a je skvělé, že každým filmem roste a je to tvůrce jehož horory budeme v budoucnu vyhlížet. Pokud máte rádi tento žánr, chcete se bát, lekat a dostat zajímavou práci s postavami, tak Hokum je ideální volba, kterou vidět v kině bez rušivých lidí udělá z toho hodně povedený zážitek.

Hodnocení: 8/10

Tohle byla recenze na horor Hokum. Doufáme, že se vám recenze líbila a na film vyrazíte do kina nebo si počkáte až film bude někde k dostání. 

Zdroj titulního obrázku: Neon

-REKLAMA-

Krev mého srdce: Akční jednohubka se spoustou lásky a krve (Recenze)

0
Krev mého srdce
Zdroj: Netflix

Jak se povedla thajská akční romantická novinka, která právě dorazila na Netflix? Víc v recenzi filmu Krev mého srdce.

O čem je film Krev mého srdce?

Lhan, která je pronásledovaná pro svou vzácnou krevní skupinu, je vychována rodinou nájemných vrahů, přitom sama nikdy nebyla vycvičena jako jeden z nich. Dokud si brutální útok nevyžádá životy její nové rodiny. Proto absolvuje intenzivní výcvik a přísahá, že bude bojovat po boku vraha, kterého miluje, aby ochránila jejich budoucnost. Ale starý nepřítel se nehodlá vzdát.

Když je krev to nejdůležitější ve vás…

Když byla Lhan malá, viděla něco, co by dívka v jejím věku vidět neměla. K nim domů přišli cizí muži a chtěli jí odvést pryč. Ten den měla štěstí v neštěstí. V šoku ze smrti svých rodičů, přesvědčená, že jedno peklo vystřídá druhé v podobě nečekané záchrany, se uzavřela sama do sebe i se svojí nenávistí. Stejně jako rostla nenávist, rostla i důvěra k tomuhle klanu zabijáků, který se stal její novou rodinou. Ale nic není bez komplikací. A bezstarostnou svobodu mladí vystřídá zodpovědnost a především nepřítel, který po Lhan pátrá i po letech.

Protože Phruek je lovec, který zvládne najít všechno a každého. A že mu Lhan před lety zmizela, nese poměrně těžce. Jenže co by pro jednoho mohlo být pouhým hlídání ze strany Prana, aby se Lhan nic nestalo, může být ve skutečnosti mnohem víc. A když jí hrozí opět nebezpečí, nejen Pran, ale i celá rodina udělají všechno pro to, aby se jí nic nestalo. Tak se Lhan dozví to velké tajemství, proč se o ní stará rodina zabijáků. A proč umřeli její rodiče. Ale teď je nejdůležitější přežít. I kdyby všechny city nakonec nebyly skutečné.

Krev mého srdce
Zdroj: Netflix

Akční romantika se vším všudy…

Krev mého srdce není film, který by vás překvapil svou dějovou originálností. Od zabití rodičů, tajné pomsty, po možnosti se konečně pomstít, strachu z ohrožení nové rodiny. Jenže nějakým kouzelným způsobem to funguje jako celek a film vytváří skvělou kombinaci na společný večer ve dvou. Kdy romantická linka má dost času na to, aby byla uvěřitelná, a má dost prostoru.

Přeci jen, tohle není případ dámy v nesnázích a instantní zamilovanosti. Jde o dva lidi, kteří spolu vyrostli a znají se proto dlouho. Kdy už jenom sledujeme, jak ty emoce jdou konečně na povrch. Zároveň je tady hodně akce, opravdu povedené akce. V tom správném poměru obojí. Což funguje především proto, že stopáž lehce přes dvě hodiny všemu dává prostor. Pokud vás film jako celek chytne, uteče to rychle. V jiném případě by se mohlo stát, že těch pár minut navíc, by se mohlo někomu zdát už moc.

Krev mého srdce
Zdroj: Netflix

Stačí láska a krev k utažení filmu, který má dvě hodiny?

Jak jsem už zmínila, Krev mého srdce není filmem, kde by se nebohá dívčina zamilovala do svého zachránce lusknutím prstu, jak to scénář potřebuje. Lhan je součástí své nové rodiny už dlouho, takže je uvěřitelnější, že se zamiluje do jednoho ze svých nových bratrů, se kterými tvoří nerozlučné trio. Jeden, který je vychovávaný, aby pokračoval v rodinném podniku. Druhý, který se o Lhan stará a chrání bez toho, aby přesně věděl proč. Ale když časem mezi rodinu Lhan zapadla, ta otázka proč prostě nějak na chvíli zmizela. To je důvod, proč je tenhle vztah uvěřitelný. I v moment, kdy Lhan všechno dojde. Ale kdy zároveň není čas na otázky, protože lidé, kteří jí chtějí nejsou ti, kteří pozdraví a slušně poděkují. Aby zmizela pohoda a přišel okamžik, který rozhodne o přežití.

Ano, film Krev mého srdce obsahuje skvělou akci. Od klasického jednoho na jednoho, po napínavé akční střelné pasáže, včetně několika nečekaných odstřelů. Ale všechna má jedno společné: jedná se o svižně a zábavně natočené pasáže, které udělají radost. Ať už vám srdíčko nadskočí strachem o hrdiny nebo strachem, že z tohohle bude těžké se dostat ven. Správně rozložené po celé délce filmu, kdy to udělá radost tomu, kdo preferuje, že postavy mají ve filmu dost času se nadechnout. Přec jen, zpomalení na výcvik Lhan, je očekáváné. Přijde především, kdy je to uvěřitelné a onen čas je využit i jiným způsobem. Díky tomu zranění působí víc reálně. Tady cítíte, že rány opravdu bolí. A každé zranění potřebuje čas na vyléčení.

Povedl se film Krev mého srdce jako celek?

O tom, že Kui Taweewat Wantha svou režisérskou práci zvládá hodně dobře, po hodně povedených hororovkách Death Whisperer 1, 2 a naposledy ve filmu Attack 13 (vše dostupné na Netflixu), nemohou být už žádné pochybnosti. A taky, že Krev mého srdce je též velice povedený film, tedy nebylo velké překvapení. Protože tady dostaneme kompletní balíček přesně toho, co má film obsahovat, aby byl zábavný tím správným způsobem během jeho sledování. A ve všech rovinách uvěřitelný.

Samozřejmě hodně záleží na obsazení, které je sice u zbytku rodiny také důležité, protože tady každý sehraje důležitou roli a nikdo není jenom do počtu a méně schopný než druhý. Přesto to nejpodstatnější jde za hlavní dvojící, kdy Tor a Baifern vše táhnou na svých bedrech. Skoro jako kdyby většina filmu stála právě na tomhle. Když uvěříte chemii, kterou mezi sebou herecky mají a kdy to přenášejí do svých postav, tak je snazší přehlédnout ta jemná klišé, prostě si film užít a přát si, aby všechno dobře dopadlo. Ať je vaše definice slova dobře jakákoliv.

Stojí film Krev mého srdce za vaší pozornost?

Krev mého srdce citlivě kombinuje romantiku a akci příjemným způsobem. Pokud vám sedne téma, tempo a způsob vyprávění, tak budete hodně spokojení. Jedinou nevýhodou filmu je přesně to, co je zároveň jeho výhodou. Divák dostane přesně to, co očekává. Kdy všechno celou dobu vypadá dobře, možná až moc dobře. Jako každý druhý akční film, který měl vyšší rozpočet. Na druhou stranu je Krev mého srdce snímek, který celou dobu baví, je si vědom toho, co je a působí, že je v něm opravdu kousek srdíčka každého zúčastněného. Bez ambicí  diváckého rozjímání se nad zbytečnostmi, ale prostě s cílem užít si filmovou jízdu, kdy Krev mého srdce jednoznačně zvládá doručit přesně to, co od podobné žánrovky jako divák očekáváte.

Hodnocení: 10/10

Pro víc recenzí, seznamů a doporučení můžete navštívit naše stránky.

Zdroj obrázků: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-