Plán pro rodinu 2 – Mark Wahlberg v další akční komedii (Recenze)

0
Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV+

Dan (Mark Wahlberg) hodil svou minulost nájemného vraha za hlavu a k Vánocům si přeje jen strávit hodnotný čas s dětmi. Když ale zjistí, že má jeho dcera Nina (Zoe Colletti) vlastní plány, zarezervuje rodinný výlet do Londýna. Celá rodina se tak dostane do hledáčku nečekaného nepřítele…

S katalogy streamovacích služeb je to nevyzpytatelné. Své předplatitele pravidelně zásobují nejrůznějšími filmy, za jeden rok jich poté stihne být tolik, že je nepravděpodobné, že si mnozí většinu z nich dokážou vůbec na konci roku zapamatovat. Jak se ovšem v té záplavě filmů pozná ten, který u diváků zabodoval? Poměrně logicky může být odpovědí například realizace pokračování.

I když tak Apple TV+, nově překřtěná na Apple TV, nesdílí veřejně podrobné údaje o její sledovanosti, oznámení Plánu pro rodinu 2 mohlo dát jasně najevo, že byl první film takový hit (minimálně v prosinci 2023 mělo jít o nejsledovanější film v historii této streamovací služby), že si akční rodinná komedie s Markem Wahlbergem zaslouží její realizaci. Kromě Wahlberga a Michelle Monaghan se poté vrací také režisér Simon Cellan Jones, to samo o sobě mohlo naznačit, že k žádným zásadním změnám v případě druhého filmu nedojde. A těžko říct, zda je to nutně špatně.

Plán pro rodinu 2 – Jen průměrná akční rodinná komedie?

Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV

První film přišel v roce 2023 s poměrně jednoduchou premisou – bývalý vládní vrah Dan se stal obyčejným otcem, aby byl náhle vtažen zpět do světa, který opustil, což se nevyhnutelně týká i jeho ženy Jessicy a tří dětí – Niny, Kylea a Maxe. O rodinu jde i tentokrát, jen je měřítko dle očekávání tak nějak větší. A vzhledem k faktu, že jsou Vánoce za rohem, dává možná smysl z filmu udělat vánoční film, který se uvedení dočká 4 týdny před vánočními svátky. Dle očekávání se tak řeší nejen hrozba v podání Finna v podání Kita Harringtona, ale především rodinné patálie. A vzhledem k tomu, že už rodina moc dobře ví, co bývala její hlava rodiny zač, může být Danovi naopak oporou. Tedy tak trochu.

V pokračování se cestuje po Anglii i Francii, celkově to navíc vypadá, že tvůrci tentokrát dostali více peněz. Simon Cellan Jones přesto nedokáže natočit lepší film nežli rutinní akční výplach, který si nikdy nemůže dovolit být příliš drsný, protože musí být pro celou rodinu. A navíc vychází z prvního filmu, na kterém se opravdu cokoliv těžce buduje. Rodina už zjistila, co je Dan zač, stačí tak přidat další nová odhalení? Zdánlivě vyčerpaného záporáka McCaffreyho (Danova otce) v podání Ciarána Hindse pokračování poměrně snadno vyšachuje, je ovšem Finn v podání Kita Harringtona mnohonásobně zajímavější protivník? A stačí jen do jisté míry skutečně dodat to, co jakž takž fungovalo minule? Výsledek je takový, že Plán pro rodinu 2 svou existenci skutečně dvakrát obhájit nesvede.

Plán pro rodinu 2 jede na jistotu… až příliš

Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV

Pokračování nepřekvapivě jede na jistotu. Nesází na změnu režiséra či scenáristy, oni samotní očividně nechtěli realizovat pokračování, co by mělo otočit o 180°. Mark Wahlberg prostě i tentokrát realizuje film, za který se nejspíše jednou nebude muset omlouvat papežovi, jemu samotnému poloha v rolích jako Dan poté očividně pořád sedí. Generická akce mu nejspíše moc nedá, moc franšíz ovšem Marky Mark nemá, dává proto tak nějak smysl, že i jako producent usiluje o to, aby alespoň nějakou udržel na životě. Apple TV, které si již delší dobu buduje pověst streamovací služby, která upřednostňuje kvalitu před kvantitou, holt jenom musí strpět film z jeho produkce, který spíše působí jako ten snesitelnější akční výplach z dílny konkurenčního Netflixu.

Kit Harrington zvládá svému záporákovi dodat jakousi osobnost, Danova rodina (včetně jeho ženy Jessicy) je ovšem ve filmu v podstatě zbytečná, jen slouží jako záminka k tomu, aby se milující otec snažil dát rodinu na Vánoce dohromady. Nejvýraznější vedlejší postavou se tak stává jeho potenciální zeťák Omar v podání Redy Elazouara, který ovšem stejně ve filmu je do jisté míry proto, aby mohl Wahlberg mít polohu příliš starostlivého otce, který se samozřejmě musí naučit příteli své dcery v podání Zoe Colletti důvěřovat. Je to samozřejmě vztahová dynamika postavená na už velmi zastaralém (nejen) akčním klišé, kdyby měl ovšem člověk dostat dolar za každé klišé, kterých je tento film plný, měl by jich plné kapsy.

Může být hůř… ale zároveň mnohem lépe

Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV

S akčními filmy podobného typu může být mnohem hůř, zároveň ovšem bezpochyby mnohem lépe. Na Plánu pro rodinu 2 jsou pořád vidět peníze a přeci jen nějaká ta snaha, nadávat tak tomuto pokračování například do filmů, kterých Steven Seagal ještě několik let zpět dokázal nasekat klidně tři za rok, by bylo nesoudnou neschopností rozlišit jablka od hrušek. Pořád jde primárně o rodinnou komedii, ve které se tak hlavní hrdina nemůže utrhnout ze řetězů jako Punisher či Rambo. A přitom je pořád poměrně brutální, což jen podtrhuje onen zvláštní kontrast. Díky infantilnosti může být podobný film často nesnesitelný pro dospělé, jakákoliv forma brutality ho může učinit zapovězený mnoha dětem. Pro koho tak vlastně takové filmy vznikají? A opravdu je dnes takový problém točit filmy jako Policajt ze školky či alespoň Ochránce?

Scénář je velmi hloupoučký, jde nicméně o další věc, na kterou se musí při sledování podobného filmu tak nějak přistoupit. Plán pro rodinu 2 se tak snadno může stát filmem, který je za pochodu svou tupostí upřímně zábavný. Přitom ho jde za pochodu těžce označit za jakousi formu recese, která s důvtipem poukazuje na to, jak by se s akčním žánrem skutečně pracovat nemělo. Za pochodu to vlastně celé chce tak moc jet na jistotu, až je to svým způsobem nesnesitelné. Kdo ovšem bude tvrdit, že to už nemohlo být horší, bude buďto přehánět, nebo úmyslně lhát. Pokračování se tak celou dobu pohybuje na snesitelnosti, po tragických amerických recenzích ovšem člověku někdy může stačit i vyložené málo.

Mělo by to samo o sobě ospravedlnit realizaci třetího filmu? I kdyby se náhodou stalo, že dvojka napodobí úspěch prvního filmu, třikrát snad do stejné řeky v tomhle případě nikdo nevstoupí. Když už nejde skončit na vrcholu… stačí snad alespoň skončit relativně důstojně.

Plán pro rodinu 2 závěrem

Plán pro rodinu 2 potvrzuje, že pokračování jsou často sázkou na jistotu. O to komplikovanější to bývá v případech, kdy už první film byl přinejlepším přehlídkou průměrnosti. Pokračování sice nedokáže překvapit ani obhájit svou existenci ve velkém stylu, přesto si udržuje alespoň určitou míru zábavy a snesitelnosti. Produkční hodnoty jsou poměrně rozpoznatelné, klišé a rutinní akce za pochodu připomínají, že nejde o žádný převratný počin. Jde o průměrnou záležitost, která je příliš infantilní pro dospělé, zároveň poměrně drsná pro dětské diváky. Nejen ostatní akční filmy z dílen nejrůznějších streamovacích služeb nicméně divákovi dávno připomínají, že pořád může být hůř…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Apple TV
-REKLAMA-

Do posledního samuraje: Adept na akční seriál roku? (Recenze)

0
Do posledního samuraje
Zdroj: Netflix

Na Netflix dorazil očekávaný seriál Do posledního samuraje. Jak se povedl? Rýsuje se tady adept na akční seriál roku 2025? Víc v recenzi seriálu Do posledního samuraje.

O čem je seriál Do posledního samuraje?

Nacházíme se v roce 1878, deset po občanské válce a pádu šógunátu, kdy život není snadný pro nikoho. Protože s chudobou jde ruku v ruce u cholera, která momentálně zabíjí každého, a na věk se neptá. Když Saga pohřbí svojí dceru, je to poslední kapka toho, co zvládne unést. Rozhodne se tedy zúčastnit turnaje, jehož vítěz na konci získá tolik peněz, že by mu to vystačilo na tři další životy. Ale co se na první pohled zdálo jako lákavá šance, se ukáže jako smrtící past, která je součástí mnohem většího plánu.

Pár důležitých slov do začátku…

Je hned několik důvodů, proč je oblíbená jak literární, tak filmová tvorba právě z doby během pádů šógunátů a po jejich pádech samotných. Přeci jen, jak z hlediska historického, tak i toho lidského, je to zajímavé období a nejlépe se na něm pozorují všechny ty změny v lidech. Především, když jim vezmete jejich základní identitu a směr, kterým byly celý život vedení a cvičení, a teď se v tomhle novém světě těžce orientují právě kvůli tomu kompasu v sobě. Seriál Do posledního samuraje je tedy možná hned od začátku průhledný ohledně toho, proč se tenhle celý turnaj odehrává (seriál se vám to nestydí říct hned v prvním dílu). Přeci jen, v době, kdy se děj odehrává, by ani jiný teoretický důvod smysl nedával. A tak vám poměrně rychle dojde, že tady jde víc o následky v myslích aktérů samotných.

Do posledního samuraje
Zdroj: Netflix

Všechno na svém dokonalém a správném místě…

Do posledního samuraje vás proto nechá do poslední chvíle zpochybňovat hned několik věcí, které jste viděli. Jestli je všechno opravdu tak, jak jste to viděli. Nebo jsou věci, které jste neviděli, nebo je viděli z jiného úhlu a proto působí úplně jinak. Zároveň to ale nemůže být frustrující, protože se vám děj ve svých šesti dílech nesnaží namluvit, že po tomhle všechno končí. Přeci jen, je spousta důvodů, proč tohle nemůže být jenom seriálová jednohubka. Už jenom proto, jak se hned po pár dílech naladíte na tempo vyprávění.

Zároveň se jedná o dost návykový seriál. Pokud jste na podobné náměty a nepřišli jste si jenom pro akci. Protože pokud se podíváte na jméno hlavního tvůrce seriálu (Mičihito Fudžii), tak by vás ani na vteřinu nemohlo napadnout, že budete sledovat pouze krvavé lázně, kde na konci posledního dílu jednomu bojovníkovi pogratulují k výhře a spadne opona. Do posledního samuraje na to na první pohled možná nepůsobí, ale ve skutečnosti má spoustu vrstev, významů a symboliky. Tedy spíš pro toho, kdo se naladí a akceptuje, co dostal. Protože v ten okamžik dostane všechno správně vyvážené, jak očekává a nezklame nic z dodaného. Takže pokud očekáváte jenom akci, zde opravdu ne, tady je všechno správně nadávkované a tvoří dokonalý celek.

Když je akce skvělá, přesto není hlavní atrakcí…

Pokud tvoříte seriál zasazený do určité doby, můžete se spolehnout na jednu věc. Z pozadí každého keře hned vyskočí jeden dějepisář s blokem plným poznámek, které si během sledování udělal. Jak tohle nesedí a jak je tamto nepřesné. Do posledního samuraje je fikce, která se od své předlohy (román následně zpracovaný jako manga) utíká poměrně zajímavým způsobem.

Místo aby všechny události ještě víc nafoukl pro wow efekt během sledování na velké televizi, tak se snaží se být víc při zemi. Víc civilní a ještě víc reálnější (ne historicky reálný a přesný na 100%), aby případně mohl diváka překvapit v pokračování s fantasy prvky přesně jako v předloze. Zatím si příběh vystačil s kagurou. Můžeme se tedy těšit na překvapení, zda si pokračování tuhle cestu zvolí nebo ne.

Do posledního samuraje
Zdroj: Netflix

A s veškerou akcí se v seriálu pracuje podobně. Realisticky, ale zároveň s přidáním současným prvků, takže je vytvořený originální způsob, kterým je samotná akce zobrazená. Skoro až jedinečně, že tohle jinde neuvidíte. Ano, je jí poskromnu (tvůrčí záměr byl především o ukázání přežití v podobné situaci i bez použití násilí v každé situaci, když by to šlo vyřešit i jinak, jinak lidsky), ale když už přijde, všechno je prostě nádherné.

Džun’iči Okada se na přípravách seriálu podílel nejenom jako představitel hlavní role, ale i jako producent a choreograf akčních scén. Kdy se rozhodl nejít cestou klasické akce (tedy kromě jedno záběrových sekvencí, kde je přiznána pocta tvorbě Akira Kurosawi), ale s přidáním současných akčních prvků. Protože jestli se v něčem Džun’iči Okada vyzná, je to právě akce. Jak její samotné provedení, tak i její přivedení od myšlenky k životu. Což je v kombinaci s hlavním tvůrcem seriálu jasná trefa do černého.

Vizuální krása v každé záběru i přes tíhu tématu…

Do posledního samuraje je seriálový kousek, kde všichni moc dobře věděli co dělat, aby divák dostal ten nejlepší možný zážitek. Od samotné přípravy, aby všechno vypadalo věrohodně a zároveň dobře dost zajímavě, byť s tvůrčí hranicí být stále blízko realitě. Proto je těžké ubránit se myšlence a jejímu vyslovení nahlas: „Tady se sešlo všechno správně.“. Přestože je jasné, že za tou zdánlivou náhodou je hromada příprav (když si přečtete rozhovory o to, jak probíhaly přípravy, možná o to ještě víc oceníte výsledek samotný) a spousta hodin vydřeného potu.

O to víc je třeba si vážit, že podobné seriály (dějem i kvalitou) stále vznikají. Navíc se nemohu zbavit příjemného dojmu, že všechno s čím má Mičihito Fudžii autorsky (nebo alespoň jako producent) jakoukoliv spojitost, tam je výsledek vždy zárukou kvality. A tady se po tvůrčí stránce schází všechno nejlepší z jeho tvorby v top kvalitě. Z každého záběru, z každého detailu cítíte, že seriál byl tvořen lidmi, kteří ho neberou pouze jako další práci, ale jako něco, na čem skutečně záleží.

Stojí seriál Do posledního samuraje za vaší pozornost?

Do posledního samuraje přináší správný a vyvážený mix starého i nového. Klasicky pojaté akce, oživené současnými prvky, soustředí se na své postavy. Možná jsme na cestě, která skončí smrtí někoho, kdo je nyní náš spojenec nebo možná i tou naší vlastní, ale to neznamená, že se přestaneme chovat jako lidi. Tohle jsou principy vyprávění, které fungují vždy, a tady fungují o to víc, protože je všechno na správném místě, dává smysl, je skvěle provedené, zahrané a natočené. S příběhem, který chytí a nepustí, a s postavami, se kterými se snadno sžijte. Tak snadno, až vám bude líto, že budete muset nějakou dobu čekat na druhou kapitolu jejich příběhu.

Do posledního samuraje je seriál, který si vás na chvilku ukradne a s velkou pravděpodobností budete pro svět nějakou dobu úplně nedostupní. Už jenom proto, aby jste se na tohle všechno mohli podívat najednou a užít si každou vteřinu téhle seriálové dokonalosti. A zda se na konci dozvíme odpověď na původní otázku? Je do Do posledního samuraje adeptem na akční seriál roku? Za mě rozhodně ano.

Hodnocení: 10/10

Tomhle byla naše recenze seriálu Do posledního samuraje. Další články, recenze a přehledy najdete na našich stránkách.

Zdroj obrázků: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Myšák Mickey: Hrůzopark – Slavný Myšák Mickey vyšetřuje záhadu ve strašidelném parku (Recenze)

0
Hrůzopark
Zdroj: Disney

Krásný den vám všem přeji. Vítejte u další komiksové recenze. Před pár týdny jste si na našich stránkách mohli přečíst recenzi na komiks se Strýčkem Skrblíkem a teď tu mám další legendární postavu od Walta Disneyho. A rovnou tu nejslavnější. V dnešní recenzi si rozebereme komiksovou jednohubku s Mickey Mousem (Myšák Mickey), ve které slavný myšák provozuje detektivní kancelář. Tak se pojďme kouknout jak se povedl komiks Hrůzopark!!!

Recenze komiksu Myšák Mickey: Hrůzopark

Odvážíte se za brány Hrůzoparku? Mickey, Donald a Goofy provozují detektivní kancelář, ale už několik dní neměli jediného klienta! Mickey dokonce vážně přemýšlí, že zavře krám, jenže potom je jistá stařenka pověří úkolem: musí najít jejího kocourka Blackyho. V čem je háček? Naposledy byl spatřen poblíž opuštěného strašidelného Hrůzoparku, kde některé atrakce fungují dodnes… na detektivy čeká umělá mlha, hřbitovní scenérie, netopýři a duchové jako živí! Při pátrání po Blackym se tak naše partička pořádně zapotí… (oficiální text nakladatelství CREW)

Hrůzopark
Zdroj: Nakladatelství CREW

Povedený scénář

Scénář tohoto komiksu si vzal na starost scénárista Lewis Trondheim a od první stránky je znát, že ho tahle práce dost bavila. Trondheim je evidentně ve svém živlu a srší nápady. Ať už jde o hlášky, vtipy nebo práci se slavnými charaktery. Je to hodně svěží a zábavné. Byl jsem příjemně překvapený s kolika nápady Trondheim přijde, a několikrát jsem od srdce zasmál. Navíc pointa příběhu je nečekaná a dost úsměvná.

Po příběhové stránce je to opravdu krátká jednohubka, ale to scénáristovi nebrání v tom, aby byl příběh našlapaný od začátku až do konce. Každou chvilku se mění lokace, které jsou zajímavé a plné vizuálních nápadů, tempo je zběsilé a úderné, a když si myslíte, že vás nemá, co překvapit, tak přijde něco nepředvídatelného a úsměvného. Za sebe mohu říci, že se scénář povedl a Trondheim odvedl hodně dobrou práci.

Hrůzopark
Zdroj: Nakladatelství CREW

Zajímavá kresba

Vizuální stránka mě na první pohled překvapila. Popravdě byla na mě „až moc“ digitální. Naštěstí jsem si na ní během pár stránek zvykl a pak k mi k příběhu hezky pasovala. Výtvarník Alexis Nesme si s kresbou a s detaily dost vyhrál a podařilo se mu zachytit a přenést estetiku a atmosféru filmů Tima Burtona na jednotlivé stránky.

Scénárista ukotvil příběh v minulosti, a proto dal Nesme hlavním hrdinům jejich starší podobu, která se používala dříve. Díky tomu má samotná kresba krásný retro nádech, který mi k atmosféře příběhu seděl. Nesme si moc pěkně vyhrál se stíny, barvy a přidal do panelů jisté nedokonalosti, aby jednotlivé panely působily starším dojmem. Komiks je krásně nakreslený a Nesme na komiksu odvedl velký kus parádní práce.

Hrůzopark
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Myšák Mickey: Hrůzopark

Povedená a dobrá jednohubka, kterou jsem si užil. Komiks je primárně určený pro děti, nicméně svou kvalitou dokáže zaujmout i starší čtenáře. Hrůzopark se čte moc hezky. Příběh má spád, parádní tempo, na každé stránce se něco děje a je tu i nečekaná pointa. Z mého pohledu se komiks povedl a mladším čtenářům udělá radost.

Hodnocení: 7/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na komiksovou jednohubku Hrůzopark. Snad se vám tato recenze líbila a komiks pořídíte svým dětem.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

Stranger Things: Čtvrtá série – Zajímavosti a fakta před finální sérií

0
Stranger Things
Zdroj: Netflix

Vítejte u posledního článku na zajímavosti a fakta k seriálu Stranger Things. Máme za sebou články k předchozím třem sériím. Nyní je tedy na řadě čtvrtá série. Příští týden začíná poslední pátá série. Znova jako u předchozích článků připomínám, že v článku budou spoilery, protože by se to bez nich neobešlo, pro více zajímavostí. Bez nějakého většího zdržování jdeme na to. Tohle jsou zajímavosti a fakta ke čtvrté sérii seriálu Stranger Things.

Příběh čtvrté série

Děj se odehrává v březnu roku 1986, osm měsíců po událostech třetí série, a je rozdělena mezi tři dějové linie. První dějová linka se odehrává v Hawkins v Indianě, kde městem začíná strašit série záhadných vražd teenagerů. Eddie Munson, vůdce Hellfire Clubu a skupiny Dungeons & Dragons na střední škole Hawkins, se stává hlavním podezřelým z vražd poté, když v jeho přívěsu zemře kapitánka roztleskávaček Chrissy Cunninghamová. Dustin, Lucas, Erica, Max, Steve, Nancy a Robin proto začnou vyšetřovat tyhle podivné události, aby očistili Eddieho jméno. Zjistí, že skutečným pachatelem je mocná bytost z Upside Down, kterou pojmenují Vecna podle postavy z Dungeons & Dragons. 

Druhá dějoví linka zahrnuje návštěvu Mika u Eleven, Willa a Jonathana v jejich novém domově v Kalifornii. Kvůli událostem v Hawkins a bezprostřednímu nebezpečí pro její přátele se Eleven s D. Samem Owensem vydává do tajného zařízení v Nevadě, aby znovu získala své schopnosti v boji proti zlu, který se opět dere do skutečného světa. Tam se Eleven znovu setkává s Dr. Martinem Brennerem a je nucena konfrontovat se svou minulostí v Hawkinské laboratoři s pomocí izolační nádrže. Americká armáda současně hledá Eleven, Mika, Willa a Jonathana ve snaze, než Eleven získá své schopnosti zpátky.

Třetí dějová linka sleduje Joyce a Murrayeho, kteří se vydávají do Ruska poté, co se dozvědí, že Hopper možná stále žije. Mezitím je Hopper držen v sovětském zajateckém táboře na Kamčatce, kde je on a ostatní vězni nuceni bojovat s Demogorgonem, kterého Rusové zajali.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Zajímavosti a fakta

  • Stejně jako u minulých sérií začalo plánování čtvrté série seriálu Stranger Things ještě před vydáním předchozí série. V rozhovoru pro Entertainment Weekly, který vyšel krátce po vydání třetí série, tvůrci seriálu Matt a Ross Dufferovi prozradili, že se tvůrčí tým seriálu již několikrát setkal, aby projednal budoucnost seriálu. Dne 30.9. 2019 Netflix oznámil, že podepsal s bratry Dufferovými novou víceletou televizní a filmovou smlouvu v údajné devítimístné hodnotě. Souběžně s oznámením produkční smlouvy Netflix také oznámil obnovení seriálu Stranger Things na čtvrtou sérii zveřejněním krátké minutové upoutávky na YouTube.
  • Jedná společně s druhou sérií o nejdelší řady. Obě mají devět dílů.
  • Dufferovi původně koncipovali čtvrtou sérii s osmi epizodami. Matt a Ross si však v polovině psaní uvědomili, že pokud chtějí zahrnout všechny požadované dějové body, potřebují další epizodu. Jejich žádost o devátý díl Netflix rychle schválil.
  • Během natáčení první série duo připravilo pro Netflix dvacetistránkový dokument, který podrobně vysvětloval vesmír seriálu, včetně toho, co je Upside Down (Vzhůru nohama). Materiál z dokumentu následně diktoval určité zápletky při psaní série. Dufferovi se chtěli v této sérii Upside Down věnovat více času, protože příběh třetí série jim dával jen málo příležitostí k jeho hlubšímu prozkoumání.
  • Pro čtvrtou sérii byla herečka Priah Ferguson (Erica Sinclair) a herec Brett Gelman (Murray Bauman) povýšeni na pravidelné postavy seriálu.
  • Dne 20.11. 2020 bylo oficiálně oznámeno, že se k obsazení čtvrté série připojili Robert Englund (Victor Creel), Eduardo Franco (Argyle), Jamie Campbell Bower (Vecna) a Joseph Quinn (Eddie Munson).
  • Natáčení začalo v lednu 2020.
  • Podle Production Weekly se série natáčela pod pracovním názvem „Tareco“, což je název druhu brazilské sušenky.
  • Natáčelo se ve Vilniusu v Litvě ve vyřazené věznici Lukiškės.
  • Poté, co byla produkce v Litvě dokončena, bylo natáčení obnoveno ve Spojených státech v metropolitní oblasti Atlanty a jejím okolí, což bylo hlavní místo produkce předchozích řad. Po dvou týdnech natáčení však byly 16.3. 2020 všechny produkce Netflixu, včetně Stranger Things, zastaveny kvůli vypuknutí pandemie COVID -19. Podle koordinátora kaskadérů Hira Kody byly před zastavením produkce natočeny dvě epizody čtvrté série. Šestiměsíční pauza způsobená pandemií COVID-19 poskytla Dufferovým a scénáristům více času na dokončení scénářů ve srovnání s předchozími sériemi, což jim následně umožnilo naplánovat celou finální pátou sérii.
  • 1.10. 2020 bylo potvrzeno, že natáčení čtvrté série bylo obnoveno. U příležitosti Dne Stranger Things, který se koná 6.11, byly zveřejněny fotografie Gatena Matarazza (Dustin Henderson), Joea Keeryho (Steve Harrington), Sadie Sinkové (Max Mayfield) a Caleba McLaughlina (Lucas Sinclair) během natáčení. 27.1. 2021 byli Jamie Campbell Bower (Vecna) a Matthew Modine (Dr. Brenner) spatřeni při natáčení scén v Atlantě ve státě Georgia.
  • Aby se vizuálně rozlišily tři dějové linie sezóny, kostýmní výtvarnice Amy Parrisová prozradila, že každé z míst zápletky má svou vlastní odlišnou barevnou paletu: „Je to tak zábavné, protože [produkčnímu týmu se] daří zachytit Kalifornii versus Hawkins pomocí barev. Takže Hawkins stále vypadá velmi sytě. Nemáme jí tolik jako prašnou, rezavě hnědou z 1. nebo 2. série. V Kalifornii můžeme zakomponovat baby růžovou a zábavné tyrkysové a fialové. Je to mnohem více sluncem prozářené a sytější než sytější barvy Hawkins.“
  • Americká obuvnická společnost Converse navrhla tři různé styly bot v barvách střední školy Hawkins High School, které se měly nosit na obrazovce během scény zobrazující motivační shromáždění.
  • První upoutávka byla vydána 14.2. 2020. Upoutávka byla diskrétně označena „001/004“ a potvrzovala, že Jim Hopper je stále naživu.
  • Druhá upoutávka byla vydána 6.5. 2021. Trailer byl označen jako „002/004“ a naznačoval návrat Dr. Brennera (jeho potenciální návrat byl zmíněn již v druhé sérii) a dalších testovaných subjektů v Hawkinské laboratoři. 
  • Třetí upoutávka založená na záběrech s označením „003/004“ byla vydána 25.9. 2021. První polovina upoutávky ukazovala rodinů Creelů, jak se v 50. letech stěhují do svého nového domova, a letmý pohled na následný masakr, který se tam odehrál. Druhá polovina se odehrává v 80. letech a ukazuje hlavní hrdiny, jak se vloupávají do opuštěného domu, a následuje letmý pohled na Upside Down. Z neznámých důvodů byla tato upoutávka později zveřejněna jako soukromá na všech oficiálních kanálech sociálních médií Stranger Things, ačkoli opakované nahrávky upoutávky jsou široce dostupné a sledovatelné.
  • 6.11. 2021 byl v rámci Den Stranger Things vydán čtvrtý a zároveň poslední upoutávka s označením „004/004“. Upoutávka se soustředil na nový život Eleven v Kalifornii.
  • První oficiální trailer byl vydán 12.4. 2022. 
  • Jedná se o první sérii, která byla během odvysílání rozdělena na dvě části. Původně se předpokládalo, že vydání bude rozděleno na první část s 5 epizodami a druhá část se 4 epizodami. 20. května 2022 však bylo odhaleno, že první část bude mít 7 epizod a vyjde 27.5. 2022, přičemž zbývající 2 epizody budou vydány 1.7. 2022.
  • Jamie Campbell Bower uvedl, že kostým Vecny smrděl potem a cigaretami, což pro ostatní herce nebylo příjemné. Millie Bobby Brown (Eleven) byla jediná, kdo ho dokázal obejmout.
  • Herec dále přiznal, že získat vzhled Vecny trvalo 8 hodin. Také uvedl, že s ohledem na jeho vzhled bylo použito opravdu velmi málo triků a že tento kostým skutečně nosil.
  • V českém dabingu je znatelná chyba. Ačkoliv má protagonista Dustin Henderson horní zuby, je dabován, jako by je neměl. V původním znění má herec naprosto bezchybné sykavky.
  • Ve čtvrté sérii, která se odehrává v březnu uplyne datum 22, v tento den má narozeniny Will Byers, jehož narozeniny byly stanoveny ve druhé sérii. Bohužel ve čtvrté sérii jeho narozeniny nikdo neslaví. Bratři Dufferovi v jednom z rozhovorů potvrdily, že na to zapomněli a omluvili se za to. Dufferovi tohle označily za chybu a dokonce zvažovali úpravu scény a narozeniny Willa by změnily na datum 22.5., aby se vyhnuli konfliktu. Ale nechtěli dělat to, co dělal George Lucas se svými Star Wars, který v pozdějších letech díky digitálním efektům upravil několik scén.
  • Čtvrtá série se inspirovala několika slavnými horory, mezi ně patří Mlčení jehňátek (1991), Hellraiser (1987), Noční můra v Elm Street (1984) a Kruh (2002).
  • Millie Bobby Brown (Eleven) si v první sérii oholila hlavu, ale v této sérii už dostala krátkovlasou paruku.
  • Jedná se o první sérii, jejíž úvodní díl nemá v názvu jméno postavy.
  • Eddie Munson je fanouškem metalové hudby. Na jeho vestě se nachází mnoho nášivek kapel jako jsou: Megadeth, Motörhead, DIO, W.A.S.P., Mercyful Fate a Judas Priest.
  • Eddie je volně inspirován spisovatelem a umělcem Damienem Echolsem, který byl členem West Memphis Three.
  • Herec David Harbour (Jim Hooper) musel před čtvrtou sérií rapidně zhubnout. Žádal si to děj jeho postavy. Za 8 měsíců zhubnul 36 kilo, chodil do posilovny, cvičil pilates a dodržoval přerušovaný půst.
  • Postavu Victora Creela hraje Robert Englund, kterého hororoví fanoušci mohou znát jako představitele legendárního Freddyho Kruegera ze série Noční můra v Elm Street.
  • Dufferovi si pro postavu Max představovali silnou emotivní píseň a pověřili hudební supervizorku Noru Felderovou, aby určila, která píseň bude použita. Felderová narazila na Running Up That Hill od Kate Bush, o které se Dufferovi shodli, že se skvěle hodí jak k samotné hudbě, tak k tématu jednání s Bohem. Herečka Winona Ryder se v rozhovoru také zmínila, že od první série naznačovala, že by zpěvačku mohla zapojit, a na place přicházela v tričkách s nápisem Kate Bush. Felderová věděla, že Bushová byla dříve opatrná ohledně licencování hudby, ale poté, co ji kontaktovala, se dozvěděla, že Bushová je fanynkou seriálu, a po prohlédnutí stránek se scénářem, kde měla být píseň použita, Bushová souhlasila s udělením licenčních práv k písni pro seriál. Píseň zaznamenala oživení popularity s nárůstem o více než 8 700 % ve streamovacích žebříčcích a dosáhla tak druhé nejsledovanější skladby v playlistech Spotify ve Spojených státech a čtvrté nejsledovanější skladby v celosvětových žebříčcích. 29.5. 2022, dva dny po premiéře série, dosáhla na první příčku iTunes v USA. Skladba se během čtvrté série objevuje několikrát, mimo jiné i jako součást klíčové scény ve 4 epizodě, kdy Max utíká před Vecnou.
  • Skladba Master of Puppets od skupiny Metallica se objevila ve finální epizodě čtvrté série, kde Eddie zahrál její kytarové riffy a sóla, aby nalákal a rozptýlil Demobats v Upside Down. Píseň se podobně jako Running Up That Hill také dočkala výrazného nárůstu popularity, když se umístila na prvním místě na streamovacích platformách a poprvé od svého původního vydání v roce 1986 se dostala do hudebních žebříčků ve Spojených státech i Velké Británii.
  • Hopperovo zmrtvýchvstání přirovnal jeho představitel David Harbour ke Gandalfovi z Pána prstenů.
  • Nová blond paruka Karen Wheelerové pro tuto sérii je inspirována vlasy herečky Kate Capshawové a její postavou Willieho Scotta z filmu Indiana Jones a Chrám zkázy.
  • Nejkratší epizoda je Kapitola třetí: Monstrum a superhrdina, která má 65 minut.
  • Nejdelší epizoda je Kapitola devátá: Hon na Vecnu, která má 142 minut.
  • Rozpočet čtvrté série byl 270 milionů dolarů. Rozpočet na epizodu byl 30 milionů.
Stranger Things
Zdroj: Netflix
  • První epizoda – 
  • V epizodě je zmíněn pořad 60 Minutes (od r. 1968) a film Zlaté časy na Ridgemont High (1982).
  • Když Dustin pronese větu: „Never tell me the odds“, odkazuje tím na film Star Wars Epizoda V – Impérium vrací úder (1980).
  • Jedná se o první epizodu seriálu, kde se nevyskytuje Jim Hopper.
  • Scéna, kde Dustin za pomoci Suzie hackují školní počítač, aby změnili Dustinovy známky, je odkazem na film Válečné hry (1983).
  • „Heroes and Hellfire“ je název komiksu X-Men #134, na který se v seriálu několikrát odkazuje (například v první epizodě 1.série). The Hellfire Club je odkazem na skupinu mutantů v komiksu.
  • Eleven zmíní během svého referátu seriál Miami Vice (od r. 1984).
  • Dívka, která má referát před Eleven, zmíní spisovatelku Helen Keller (byla uvedena do Národní ženské síně slávy).
  • Jonathan má v pokoji na zdi plakát k hororu Evil Dead (1981) od Sama Raimiho.
  • V úvodu scény odehrávající se v Kalifornii slyšíme u Eleven píseň California Dreamin od skupiny The Beach Boys.
  • Ve scéně, když jde Eleven po školní chodbě, můžeme v pozadí slyšet skladbu Running Up That Hill od Kate Bush, která vyšla na jejím pátém albu nazvaném Hounds of Love, které vyšlo v roce 1985.
  • Dioráma, kterou Eleven prezentuje ve své třídě v této první epizodě, je vyrobeno z krabice od bot Reebok. Jedná se o vtipnou narážku na Joyce, která vždycky nosí tenisky této značky.
  • Pokud se během scény s motivačním shromážděním pozorně podíváte na nehty Robin, uvidíte, že má Hawkinsově zelené nehty a na prostředníčku otisk tlapky.
  • Účes roztleskávačky Chrissy byl inspirován postavou Sandy, kterou hraje Olivia Newton-John, ve filmu Pomáda (1978).
  • Argyleova dodávka s pizzou Surfer Boy je VW. Herec Eduardo Franco se naučil řídit řadicí páku speciálně pro svou roli Argylea.
  • Když Lucas hraje v basketbalovém týmu Hawkins, nosí dres s číslem osm, což je odkaz na první číslo dresu Kobeho Bryanta. Představitel Lucase Caleb McLaughlin je velkým fanouškem Bryanta a dostal nápad vzdát hold zesnulé sportovní ikoně dresem své postavy.
  • Při scéně, kdy Dustin volá z pevného telefonu Stevovi, aby si šel zahrát Dungeons & Dragons je na budce u telefonu napsáno „E.T. Phone Home“, což je odkaz na film E.T. – Mimozemšťan od Stevena Spielberga.
  • Druhá epizoda – 
  • Parta hledá Richarda a Robin tedy napadne se podívat do databáze videopůjčovny, co si všichni Richardové půjčili. Jsou to filmy Číslo 5 žije (1986), Dumbo (1941), Sixteen Candles (1984), Školák vlkodlak (1985), Honba za diamantem (1984), Maska (1985), Footloose (1984), Pomáda (1978), Modrá laguna (1980), Žbluňk! (1984), Zlaté časy na Ridgemont High (1982), Příběhy Cheeche a Chonga (1980), Krásné sny (1981) a Stoupat jak dým (1978).
  • Pro podnik, ve kterém se nachází kluziště pro kolečkové brusle Rink-O-Mania, sloužily prostory Roller Kingu v Albuquerque v americkém státě Nové Mexiko. Natáčelo se zde od 11. srpna od 13. září 2021.
  • V epizodě je zmíněn film Doktor Živago (1965) a Harry Houdini (je označován za největšího mága všech dob).
  • Na začátku epizody sleduje Max televizní pořad, ve kterém vystupuje Courtney Cox. Vzhledem k tomu, že se čtvrtá série odehrává v roce 1986, je to pravděpodobně seriál Misfits of Science (od r. 1985), ve kterém měla postava Courteney Cox (Gloria) telekinetické schopnosti.
  • Rezidence Byersových se nachází na Lonzo Way v Lenora Hills. V ulici Lonzo se nacházel Elliotův dům ve filmu E.T. – Mimozemšťan (1982).
  • Když Robin ukazuje seznam Richardů s účty ve videopůjčovně, pod číslem 10 je uveden Rick Sanchez, což je odkaz na populární animovaný seriál Rick a Morty (od r. 2013).
  • Události na kluzišti se konají 22. března. Ve stejný den má narozeniny Will Byers. Tohle je tedy ta epizoda ve které se zapomnělo na narozeniny Willa a Dufferovi se za to následně omluvili.
  • V epizodě zazní jméno Michael Myers z filmové série Halloween.
  • Ve scéně odehrávající se na kluzišti zazní písně Rock Me Amadeus od Falca a Psycho Killer od Radiohead.
  • Když si Mike, Will a Eleven užívají jarní prázdniny na kolečkovém kluzišti, slyšíme v pozadí píseň Tarzan Boy od italské kapely Baltimora, která vyšla v roce 1985 na jejich debutovém albu nazvaném Living in the Background.
  • Herec David Harbour si během natáčení vězeňských scén nechal skutečně oholit hlavu.

  • Třetí epizoda – 
  • Je zde zmíněna literární postava Sherlock Holmes.
  • Když jdou Nancy a Robin do knihovny, na obrázku na stěně napravo od dveří je báseň Overdues z knihy The Light In The Attic od Shela Silversteina.
  • Během hraní v garáži vidíme odkazy na anglické heavymetalové skupiny Motörhead a Iron Maiden.
  • V epizodě je zmíněný film Policejní akademie 3 (1986) a v archívu se objeví narážka na film Vymítač ďábla (1973). Dále je pak zmíněn film Gándhí (1982).
  • Ruský dozorce zmíní Stevena McQueena.
  • Čtvrtá epizoda – 
  • Kvůli covid-19 opatřením byl nucen herec Dacre Montgomery natočit svoji scénu doma v Austrálii. Režisér Shawn Levy ji režíroval skrz videohovor přes aplikaci Zoom. Dacre si tak zopakoval roli Billyho z druhé a třetí série.
  • Dům, ve kterém bydlel Victor Creel, je poctou pro dům z knihy Řbitov zvířátek od Stephena Kinga. Některé předměty na půdě jako bílé šaty či kolečkové křeslo jsou pak odkazy na předměty z jiných románů Stephena Kinga jako Carrie či Misery.
  • Ve flashbackové scéně sjíždí chlapec skluzavku ve tvaru rakety. Stejná skluzavka se objevuje také ve filmu Nová noční můra (1994).
  • Robin poukazuje na to, že Nancy má na stěně svého pokoje plakát Toma Cruise. Tato série se odehrává v roce 1986, tedy v roce, kdy byl vydán Top Gun.
  • Když Max prochází hřbitovem v Upside Down, je vidět velký náhrobní kámen, na kterém je napsáno jméno Myers. Jedná se o odkaz na Michaela Myerse z filmové série Halloween.
  • Jedná se o druhou epizodu v seriálu, ve které se neobjeví Eleven. Tou první byla šestá epizoda z druhé série, Kapitola šestá: Špeh.
  • V epizodě se objeví plakát k filmu Čelisti (1975).
  • Oblíbenou písní Max je Running Up That Hill od Kate Bush, která zazní ke konci epizody.
  • Scéna, ve které Nancy a Robin procházejí v psychiatrické léčebně křídlem s nejvyšší ostrahou, je přímou referencí na film Mlčení jehňátek (1991), ve kterém hlavní postava Clarice Starling prochází za podobné situace podobným zařízením, aby vyslechla sériového vraha Dr. Hannibala Lectera.
Stranger Things
Zdroj: Netflix
  • Pátá epizoda – 
  • V 6. minutě je zmíněna zpěvačka Madonna, v 18. minutě postava Freddyho Kruegera z filmové série Noční můra v Elm Street, v 51. minutě literární postava Sherlock Holmes a v 54. minutě Kate Bush.
  • Když se Eleven pokouší uprchnout z laboratoře, zvuk alarmu připomíná podobný alarm z filmu Vetřelec (1979). Stejně tak točící se kamera je odkazem na tento kultovní film.
  • Zmínky o kultu uctívajícím ďábla jsou narážkami na hysterii kolem satanské paniky, jenž se rozmohla v USA v 80. letech.
  • Během scény v letadle hraje píseň Travelin‘ Man od Ricky Nelsona.
  • Jakmile se Will zmíní o filmu Válečné hry (1983), začne hrát hudební znělka tohoto filmu.
  • Dustin má na svém batohu několik nášivek, jedna z nich je i s motivem filmu Krotitelé duchů (1984). Jedná se nejen o odkaz na kultovní film, ale také o odkaz na druhou sérii seriálu, kde se o Halloweenu dětští hrdinové oblékli za postavy právě z tohoto filmu.
  • Šestá epizoda – 
  • Stažení Steva pod vodu, jeho vynoření a následné stažení pod vodu je očividný odkaz na první napadení z filmu Čelisti (1975).
  • Steve poprvé zmiňuje svoji minulost, která se neobjevila v seriálu. Jeho postava měla být původně plavec a ne hráč basketbalu. Herec Joe Keery dokonce trénoval a držel diety, aby jeho tělo odpovídalo plaveckému sportu. Nakonec však byla tato skutečnost ze seriálu vynechána a ze Steva se stal hráč basketbalu.
  • Ve scéně u lebky spolu Dustin a Eddie mluví o Mordoru a Kraji, což je reference na Pána prstenů. Také zmiňují požár Kraje, což je reference na Frodovi vidiny, ve kterých neodnese prsten do hory Osudu a Kraj tím tak spálí.
  • V kódu, který se Suzie snaží na počítači rozluštit, můžeme zahlédnout vymyšlenou webovou adresu, která v době vydání epizody nebyla zaregistrována. Trvalo jeden den od vydání epizody, než si jí všiml a zaregistroval jeden z fanoušků seriálu.
  • Sedmá epizoda –
  • Eddie zmíní, že by na Steva byl hrdý i sám Ozzy, protože také kousl netopýra. Naráží tím na incident z roku 1982, kdy metalový zpěvák Ozzy Osbourne ukousl na pódiu hlavu živému netopýrovi s tím, že si myslel, že šlo o repliku.
  • Osmá epizoda – 
  • Když se Mike s Willem baví v autě, zmiňují film Superman (1978).
  • Nože připevněné k tyči do tvaru kopí jsou odkazem na film Predátor (1987), kde Dutch v podání Arnolda Schwarzeneggera vyrobil stejnou zbraň v boji proti predátorovi.
  • Yuriho helikoptéra je typ Kamov Ka-26, sovětská lehká helikoptéra běžně používaná pro práškování polí.
  • Na konci epizody hraje píseň Separate Ways od Journey.
  • Maska Michaela Myerse, kterou použije Eddie, aby nebyl poznat, odkazuje na filmovou sérii Halloween. Masku mu půjčí Max, která ji nosila během Halloweenské noci ve druhé sérii.
  • Během scény s inzerátem na obchod Válečná zóna se objeví narážka na filmovou sérii Rambo.
  • V epizodě se objeví narážka na seriál Starsky a Hutch (od r. 1975).
  • Devátá epizoda – 
  • Kytara, na kterou hraje Eddie je BC Rich – Warlock.
  • Herec Joseph Quinn pro americký týdeník Entertainment Weekly o kytarové scéně, kdy Eddie zahraje Master of Puppets prozradil: „Nic z toho, co slyšíte, ve skutečnosti nejsem já, ale v pozadí hrála druhá stopa, se kterou jsem se snažil pro vizuál držet tempo.“ Robert Trujillo (od roku 2003 do současnosti hraje v kapele Metallica) na svém Instagramu zveřejnil informaci, že jeho syn také spolupracoval na kytarové části, a ku pomoci mu byl i Kirk Hammett, kytarista kapely Metallica a jeden ze skladatelů Master of Puppets.
  • Píseň Master of Puppets od metalové kapely Metallica, kterou hraje Eddie, je zasazení skladby příhodné, jelikož se série odehrává v březnu roku 1986. To znamená ve stejném měsíci, jako vyšlo stejnojmenné album „Master of Puppets“, které vyšlo konkrétně 3. března 1986. Postava Eddieho tedy měla jenom pár týdnů na to, naučit se skladbu zahrát.
  • Scéna, kdy Nancy střelí Vecnu brokovnicí a ten vypadne z okna, ale následně z místa pádu zmizí, je odkaz první film Halloween od Johna Carpentera z roku 1978.
  • Meč, který použije Hopper v boji proti demogorgonovi, je stejný, jaký používá Barbar Conan ve stejnojmenném filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem.
  • Bratři Dufferovi prozradili, že tato jedna epizoda spolkla více digitálních efektů než celá 3. série dohromady.
  • Na Sněhovém bálu hraje píseň Every Breath You Take od The Police.
  • Délka epizody činí 142 minut a jedná se o druhou nejdelší epizodu u seriálů od Netflixu. Rekord drží epizoda Amor Vincit Omnia (2018) ze seriálu Osmý smysl (od r. 2015), jejíž délka činí 152 minut.

Dámy a pánové tohle byly zajímavosti a fakta ke čtvrté sérii seriálu Stranger Things. Jedná se o poslední článek na zajímavosti a fakta před finální 5. sérií. Máme to tedy za sebou. Doufám, že se vám tyhle články líbily. Snad jste zjistili něco, co jste předtím nevěděli a zaujali vás některé zajímavosti ke každé sérii. Nyní nám zbývá jediná věc. Vydržet těch pár dnů do začátku poslední série!

Finální pátá série bude rozdělena na tři části. První část se 4 epizody vyjdou 26.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 25.12. Finální epizoda následně vyjde 31.12.

Zdroje: NetflixČSFDStranger Things Wiki, a další.

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Není jiná možnost – Další jihokorejský divácký hit? (Recenze)

0
Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Man-su (Byung-hun Lee) má všechno, o čem snil: stabilní práci v prestižní papírenské firmě, respekt, šťastnou rodinu a velký dům se skleníkem plným bonsají. Když ale papírnu koupí Američané a Man-su přijde o místo, začne se jeho dokonalý svět rozpadat. Jediná možnost, jak vše v korporátním světě získat zpět? Odstranit konkurenci. Bizarně temný příběh ukazuje, kam až může slušný člověk zajít, když mu dojde trpělivost a opravdu není jiná možnost…

Není jiná možnost je tím filmem, kterému se nemohl vyhnout člověk, kterého již rok dopředu zajímají filmy, kterého se mohou, dle různých kritérií, potenciálně dočkat slušného úspěchu v rámci nejprestižnějších filmových ocenění. Jde přeci jen o novinku jihokorejského filmaře Chan-wook Parka, který je uznáván nejen díky kultovnímu Old Boyovi. Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu získal film Cenu diváků pro nejlepší mezinárodní film, na letošním Benátském filmovém festivalu zase bojoval o Zlatého lva, hlavní cenu festivalu. Zahraniční ohlasy dokonce mluvily o tom, že může Není jiná možnost navázat na úspěch Parazita, tedy jiného jihokorejského filmu, který je navíc dodnes jediným ne-anglicky mluveným filmem, který na Oscarech vyhrál hlavní cenu. Není tak nejspíše překvapivé, že právě Není jiná možnost bude letos zastupovat Jižní Koreu v rámci filmů, které budou usilovat o alespoň nominaci v kategorii Nejlepší mezinárodní film.

Je samozřejmě těžké předem soudit, zda má 12. celovečerní film Chan-wook Parka šanci se 16. 12. 2025 dostat alespoň do užšího výběru 15 filmů usilujících o nominaci, jisté nicméně je, že Není jiná možnost není filmem, který stojí za pozornost čistě díky faktu, že za ním stojí uznávaný tvůrce, kterého jde bez přehánění označit za jednoho z (i mezinárodně) nejuznávanějších jihokorejských filmařů. Není jiná možnost je totiž také filmem, který Park reflektuje dnešní nevyzpytatelnou dobu, dle očekávání velmi specifickým způsobem.

Není jiná možnost – Příběh tragického antihrdiny

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertaiment

Yoo Man-Su v podání Byunga-huna Lee splňuje definici antihrdiny jako málokterá filmová postava za poslední dobu. Jeho zoufalství vede k zoufalým a morálně sporným činům, kdy se neštítí manipulací a především vražd, zároveň je ovšem jeho charakter pojat realisticky a jeho motivace jsou snadno pochopitelné. Film skrze ústřední postavu klade důraz na to, jak může člověka ovlivnit ztráta zaměstnání, ekonomický tlak na rodinu a sociální prestiž. Jak finanční nejistota může radikálně změnit život člověka a skrze to i formu morálních hodnot daného člověka. Je to film reflektující konkurenci na trhu práce a korporátní prostředí, zároveň obsahuje poměrně čitelnou kritiku byrokracie.

Yoo Man-Su se poté může diváckou optikou stát těžce definovatelnou postavou. Mnozí mohou jeho charakter odsoudit, mnozí se naopak mohou zamyslet nad tím, zda by v jeho pozici náhodou neučinili stejné kroky, aby zabezpečili své nejbližší v moment, kdy se opravdu zdá, že jim jiná možnost nezbývá. I proto tolik důležitou roli sehrává rodinná dynamika, protože Man-Sua rozhodně nevykresluje jako opovrženíhodný charakter. Spíše jako milujícího manžela i otce, který je pro svou rodinu schopen zajít opravdu daleko. A že volby dospělých často mohou zásadně ovlivnit ty nejcitlivější v jejich blízkosti.

Film Chan-wook Parka přichází do kin v nevyzpytatelné době

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Novinka Chan-wook Parka přichází do kin v časech, kdy je díky umělé inteligenci budoucnost pracovního trhu nevyzpytatelná. Mnozí již začínají mít pocit, že do budoucna nepůjde tolik o kariérní úspěch, jako o čisté přežití v nevyzpytatelném budoucím pracovním prostředí. Automatizace již delší dobu ovlivňuje fungování pracovního trhu, není poté nutné být vyložený mudrc, aby se mnozí dovtípili, že právě to mimo jiné Parkovu novinku inspirovalo. Muž s 25 let dlouhou praxí může stejně jako tisíce jeho kolegů během jednoho dne přijít o pracovní pozici, musí si poté s rodinou začít odpouštět dřívější luxus, včetně zubní péče.

Man-su nicméně rozhodně není v průběhu filmu vykreslován pouze jako oběť okolností. Jeho rozhodnutí a činy se postupně mění v extrémní a morálně se začínají pohybovat na samé hranici obhajitelnosti. Takovým způsobem, kdy bylo vůbec těžké si hrát na Man-suova ďáblova advokáta. Především i proto, že jeho zoufalost opravdu ovlivňuje členy jeho rodiny: manželku Mi-ri v podání Son Ye-jin, hudebně nadanou dceru Ri-one v podání So Yul Choi i syna Si-onea v podání Wooa Seunga Kima. Právě skrze syna dokáže Parkův scénář vykreslit, jak svět dospělých může svým konáním ovlivnit svět dospívajících. A že na rodinných vazbách stojí klíčové morální dilema, které film tak nosně zkoumá.

Slabost pro černý humor

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Parkův film nicméně obsahuje i úsměvné situace, které většinou stojí na černém humoru. Od bizarních pokusů Man-su eliminovat své konkurenty až po absurdní komplikace v každodenním životě. Kdyby měl tento film fyzickou podobu, slovo satira bude mít nejspíše vytetované na čele, protože okatější jeho zoubky být nemohou. Ztráta zaměstnání, ekonomický tlak a sociální prestiž se tu stávají katalyzátorem extrémních činů, které paradoxně odhalují nejen absurditu korporátního světa, ale také prozkoumávají různé formy lidských slabostí a pokušení, kterým člověk snadno čelí v životních situacích. Man-sua proto nejde jednoznačně označit za psychopata. Netrpí totiž absencí empatie, chladnokrevností či neschopností pociťovat vinu.

Byung hun Lee dokáže výtečně vykreslit vnitřní konflikty své postavy, právě jeho výkon bude nejspíše mít zásluhu na tom, že protagonistovi budou mnozí přát, aby vesele odtančil do západu slunce. A to i přes fakt, že se to za pochodu může zdát sebevíce nepravděpodobné. Americkou předlohu s názvem The Ax od Donalda E. Westlakea přesouvá se svými scenáristy Park z Ameriky do Jižní Koreje funkčním způsobem, který nikdy nedokáže vyvolávat pocit, že se někdo snaží přenést americký koncept do jihokorejských kulis. Je jen pravděpodobné, že mnozí v podobě Není jiná možnost dostanou trochu jiný zážitek, než čekají. A kdo tak čeká například vyložený vigilante thriller, svým způsobem nevyhnutelně tak trochu koupí zajíce v pytli.

Napětí graduje, vyprávění neztrácí

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Bylo by nejspíše nedůvěryhodné tvrdit, že jednání Man-sua nezačne věci přeci jen komplikovat, a že nejen díky němu nedojde v průběhu filmu k stupňujícímu chaosu. V gradování napětí novinka Chan-wook Parka nezklame, zároveň se ovšem film neztrácí ve svém vyprávění. A to i vizuálně, kdy se hrátky s kamerou nejspíše ani nemohou za celý film více předvádět. Film je v tomto ohledu audiovizuálně hravý a dokáže si navíc vždy výrazně vyhrát s lokacemi, ve kterých se zrovna odehrává (pokud Parazit získal nominaci na Oscara za výpravu, Není jiná možnost by jej měla v tomto ohledu hned následovat). Chvílemi je možná audiovizuální jazyk filmu až příliš extravagantní, a moc tomu nepomáhá ani častá sázka na absurdní černý humor (film v tomto ohledu velmi spoléhá na fakt, že Man-su není profesionální zabiják), nikdy se ovšem nejedná o prvky, které by způsobily, že se film začíná radikálně rozpadat.

Scénář dokáže ostatně poměrně nosně vykreslit i postavy, které má Man-su ideálně sprovodit ze světa, dokáže poté funkčně (i když místy neohrabaně) přeskakovat z bláznivé škatulky do té vyloženě thrillerové, i do té melancholické. Včetně finále, které snad ani nemůže být více hořkosladké. Tento závěr potvrzuje, že Není jiná možnost je filmem, který kombinuje temné prvky se specifickým humorem a vizuální hravostí, přesto dokáže divákovi nabídnout uspokojivou narativní tečku. Park Chan-wook má i dle své předchozí tvorby očividně slabost pro práci s antihrdiny, přes lehké přešlapy ve stylu či tempu filmu se jedná o dílo, které baví, provokuje a nutí přemýšlet o hranicích lidské morálky, sociálních tlaků a absurditách moderního pracovního života. Mnohým to tak nejspíše bude stačit minimálně na umístění na seznamu nejzajímavějších filmů roku.

Není jiná možnost závěrem

Není jiná možnost potvrzuje, kombinuje temné a thrillerové prvky s černým humorem a vizuální hravostí. Scénář dokáže komplexně vykreslit nejen hlavního protagonistu, gradace napětí a střídání žánrových poloh poté přispívají k v celku minimálně výraznému audiovizuálnímu počinu. Jedná se o film, který baví, provokuje a vybízí k úvahám o hranicích lidské morálky a absurditách moderního života. Automaticky to z něj nedělá naprosto geniální dílo, v mnoha ohledech podnětný film nicméně ano…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: CJ Entertainment
-REKLAMA-

Film Hranice vernosti sa blíži do kín. Tri vypredané premiéry a silné reakcie publika aj kritikov

0
Hranice vernosti
Zdroj: Hranice vernosti

Nový dokumentárny film režisérky Diany Fabiánovej – Hranice vernosti – odštartoval svoju púť s výnimočným úspechom. Film o skutočnej láske, dôvere, klamstvách a tichu v slovenských rodinách zažil tri silné premiéry, ktoré spojilo jediné: obrovský divácky záujem a intenzívne emócie v kinosálach. Diváci nájdu Hranice vernosti v slovenských kinách od 27. novembra 2025.

Jeden svet Bratislava – slovenská festivalová premiéra

Už prvé uvedenie na festivale Jeden svet bolo beznádejne vypredané a sprevádzala ho dlhá potlesková odozva publika. Film sa stal jednou z najdiskutovanejších festivalových udalostí, keďže otvoril tému úprimnosti a partnerskej otvorenosti bez filtra – s odvahou, ktorú slovenská kinematografia dlhodobo obchádzala. „V prípade Diany Fabiánovej čítať najmä rozhodnutie plynúce z hlbokej znalosti témy, osobnej skúsenosti, empatie a úprimnosti. Vďaka tomu vie, ako subjekt vlastného príbehu publiku veľa ponúknuť. A čo tiež nie je zanedbateľné, svojím rozprávačským talentom dokázala dať tomuto filmu príťažlivú formu“, uviedla filmová kritička Kristína Kúdelová.

MFDF Ji.hlava – medzinárodná premiéra v hlavnej súťaži festivalu Opus Bonum

V Jihlave film zožal mimoriadne silné reakcie. Publikum ocenilo jeho radikálnu intímnosť, formálnu odvahu aj schopnosť rozprávať o láske spôsobom, ktorý je univerzálny a pritom brutálne úprimný. Prvé reakcie českých médií hovoria jasne: „Divákom ponúkajú manželia najintímnejší pohľad do svojho súkromia.“

Slávnostná premiéra v Bratislave

Ohlas slávnostnej premiéry bol taký silný, že mnohí diváci žiadali ďalšie termíny premietaní. Režisérka spolu s tvorivým tímom sprevádzala premiéru osobným príhovorom, v ktorom zaznelo jedno z nosných posolstiev filmu: „Láska nie je o dokonalosti. Je o úprimnosti.“ Reakcie divákov boli opäť veľmi silné: „Ten film mi zmenil život.“ Autentický, odvážny, humorný a tiež vážny. Film Hranice vernosti je ako samotný život. Aj keď si myslíte, že otvorený vzťah nie je nič pre vás, príbeh obyčajnej rodiny v neobyčajnej situácii si vás získa. Slovenskú novinku uvidíte už od 27. novembra v slovenských kinách.

Hranice vernosti
Zdroj: Hranice vernosti

Dopad filmu

Slovenská spoločnosť dozrela na úprimnosť a film Hranice vernosti je spúšťačom. Ľudia čoraz viac túžia po autentických vzťahoch a zároveň narážajú na mlčanie, tajomstvá či nevypovedané očakávania, ktoré ničia dôveru v rodinách. Ak necháme tieto témy v tieni, prenášajú sa z generácie na generáciu. Je čas prelomiť mlčanie – práve teraz, keď hľadáme nové formy spolunažívania a chceme učiť naše deti hovoriť otvorene.

Zdroj: TS Hranice vernosti

Zdroj titulného obrázka: Hranice vernosti

-REKLAMA-

Čarodějka: Druhá část – Další oscarový hit? (Recenze)

0
Čarodějka: Druhá část
Zdroj: Universal Pictures

Film Čarodějka: Druhá část začíná přesně tam, kde předchozí díl skončil. Elphaba (Cynthia Erivo) přežívá v ústraní v hlubokých lesích země Oz a znepokojivě sleduje, jak ji veřejné mínění čím dál hlasitěji nálepkuje jako Zlou čarodějnici ze Západu a připisuje jí vše špatné, co se v říši děje. Za nitky přitom tahá Madame Morrible (Michelle Yeoh) ve spolupráci s mýtickým Čarodějem (Jeff Goldblum). Společně k tomu zneužívají krásnou ale lehce prostoduchou Glindu (Ariana Grande), z níž stvořili Elphabin protipól, Dobrou čarodějku, která prý Oz zachrání.

Oba však podcenili jednu zásadní věc – pevnost přátelského pouta, které se mezi Glindou a Elphabou kdysi zrodilo a navzdory všem okolnostem stále trvá. Madame Morrible a Čaroděj můžou spoléhat jen na to, že kamarádky navždy rozdělí princ Fiyero (Jonathan Bailey), protože obě dvě pro něj mají ve svých srdcích speciální místo, ale on si může pochopitelně vybrat jenom jednu. Když navíc obrovská bouře přinese do země Oz dívku Dorotku až z dalekého Kansasu, nastane chaos, který zkříží plány úplně všem…

Čarodějka: Druhá část – Druhá část muzikálového fenoménu

Čarodějka: Druhá část
Zdroj: Universal Pictures

Na základě knihy Čaroděj ze země Oz z roku 1900 byla v roce 1939 uvedena slavná filmová adaptace v režii Victora Fleminga, která je s odstupem vnímána jako podobně důležitý milník jako Jih proti Severu či původní Star Wars: Nová naděje. Flemingův Čaroděj ze země Oz hrál velkou roli v tom, jak se stal muzikál plnohodnotným hollywoodským žánrem; struktury Čaroděje ze země Oz se poté drží spousty pozdějších fantasy dobrodružství. Čaroděj ze země Oz je tak bez debat z mnoha důvodů milník a jde ho i po mnoha dekádách nalézt na seznamu oblíbených filmů nejednoho uznávaného filmového tvůrce. Stevena Spielberga, Tima Burtona či Guillerma del Tora.

Na původní román L. Franka Bauma v roce 1995 navázal spisovatel Gregory Maguire se svou cynickou a dospěleji pojatou variací na původní postavy a prostředí s názvem Wicked/Čarodějka. Z té následně do velké míry čerpal stejnojmenný muzikál z roku 2013, který se v posledních letech dočkal hned celovečerních adaptací. První tu byla minulý rok a došla si pro 10 oscarových nominací (proměnila nicméně pouze ty za výpravu a kostýmy). Jak je na tom Čarodějka: Druhá část?

Čarodějka: Druhá část stojí na tom, co fungovalo minule

Čarodějka: Druhá část
Zdroj: Universal Pictures

Tvrzení, že se původní muzikál věrně drží knihy od Maguiera, by byla lež. Existuje nicméně několik prvků, které je spojují. Zlá čarodějnice ze Západu bývá v rámci mytologie světa Oz většinou vykreslovaná jako záporná postava; v případě knižního i muzikálového Wicked je ovšem překřtěna na Elphabu a vykreslovaná jako kladná hrdinka. Jedná se tak o odlišnou perspektivu oproti klasickému příběhu. Příběh také pracuje s nástroji propagandy a ukazuje, jak je snadné tyto nástroje využít a zdiskreditovat osobu, kterou přitom kupředu ženou dobré úmysly.

Druhá část Čarodějky navazuje přímo na konec prvního filmu; režisér Jon M. Chu (dočká se oscarové nominace alespoň za 2. film?) poté od počátku sází na to, co mu tak šlo minule. Předlohu z prken divadla Broadway tak převádí do neskutečně živé a hravé adaptace, která naplno využívá audiovizuální možnosti, výtečnou choreografii, vizuál i bravurní tempo. Druhá část působí velkolepěji nežli ta první; zároveň je ovšem nadále rozpoznatelné, že jde Chuovi především o vyprávění příběhu ústředních postav. Štěstí v tomto ohledu má i ve fenomenálním castingu, kdy si Cynthia Erivo i Ariana Grande dle očekávání říkají o opětovné nominace na Oscary. Především Ariana Grande působí ve své roli ještě o poznání přesvědčivěji; v emocionálních vrcholech filmu si o zlatou sošku vyloženě říká (a vlastně i zpívá).

Druhá část více vychází z klasického příběhu, není to ovšem v žádném ohledu na škodu

Čarodějka: Druhá část
Zdroj: Universal Pictures

Rozdíl mezi oběma částmi Čarodějky je poměrně patrný. První část sloužila především jako prolog, který vyvrcholil finále snadno evokující Matrix. Druhá část se už ovšem začíná prolínat s dějem klasického Čaroděje ze země Oz. Nechybí tak Zbabělý lev, Plecháč, Strašák, Toto ani Dorotka. Chu se ovšem dle příslibů nenechal zlákat tím, aby se z Druhé části v podstatě stala moderní předělávka původního filmového Čaroděje ze země Oz. Veškeré události spojené s nečekaným nástupem dívenky z Kansasu jsou tak využité jako doplňovací prvek k hlavnímu příběhu. Dorotka a její přátelé se tak objeví, o světla reflektorů tím nicméně neokrádají Elphabu ani Glindu. O tyhle dvě ženy, jejich kamarádství i menší či větší nešvary šlo celý minulý film; u druhé části se na tom nic nemění.

Jon M. Chu má nepřekvapivě díky svým četným zkušenostem s hudebními filmy v malíku tempo, choreografii i hudební čísla. Síla jeho režie ovšem tkví i v očividné schopnosti táhnout herce ideálně kupředu v dramatických momentech. Svět země Oz možná evokuje pohádku; pointa nicméně tkví v tom, že svět není pohádkou, i když se to tak může občas někomu zdát. I v případě Druhé části se tak pod krásným pozlátkem skrývá mnohem chytřejší film, než mnozí nejspíše dokáží docenit. Řeči o tom, že je Čarodějka film pouze pro holčičky, jejichž věk nepřesáhl jednociferné číslo, tak budou i napodruhé přehnané. Především motivy o politické manipulaci, využívání její moci a společenských kontrolách jsou nepříjemně aktuální; dvoudílná adaptace muzikálového fenoménu tak nevznikla příliš pozdě. Spíše naopak – vzniká v ten nejideálnější čas.

I Druhá část evokuje filmy, co se dneska jen tak netočí

Čarodějka: Druhá část
Zdroj: Universal Pictures

Celkovým vyzněním příběhu samozřejmě nemohou být obě části Čarodějky od původního filmového Čaroděje ze země Oz rozdílnější; to ovšem nebrání tomu, vyobrazit M. Chuovi, že má k muzikálovému milníku úctu a vzdává mu v různých ohledech poctu. Opět nechybí retro logo či stylizovaný titulek; vizuálním pojetím některých stěžejních postav poté dokáže Čarodějka: Druhá část skutečně působit jako moderní zpracování původního příběhu. Ten se ovšem pořád modernizuje a rozvíjí, především i očividně komplexnější prací s postavou Čaroděje v podání Jeffa Goldbluma. Pořád je to podvodník, který obalamutil důvěřivé občany své země, Godblum ovšem poté bezcharakterní variaci na klasickou postavu Oscara Zoroastera Phadriga Isaaca Normana Henklea Emmannuela Ambroise Diggse přeci jen dokáže dodat jakousi osobitost a alespoň základní formu lidskosti. Čisté zlo tu tak opět ztělesňuje především Madame Morrible v podání Michelle Yeoh.

Na první pohled se může zdát, že se od původního příběhu Wicked zase tolik neodklání. Vždyť i Čarodějka je ve finále do velké míry o klasické konfrontaci dobra a zla. I při pohledu na kontext původního díla a jasnou ukázku toho, že zdánlivě čisté zlo nemusí být tak úplně zlem (je to pořád samozřejmě jen jedna variace klasického příběhu, poměrně podobná třeba Cruelle de Vil v podání Emmy Stone, která se výrazně liší od klasického 101 dalmatinů). I v tomto ohledu lze tak v Čarodějce: Druhé části nacházet různé formy podobenství na reálný svět. První část mohla chvílemi snadno vyznívat pohádkově, druhá část je dospělejší a svým způsobem adekvátně vystihuje dospívání, protože z pohádek je občas nutné vyrůst. Především ve světě, který pod pohádkovým leskem skrývá temná tajemství a jejich vládce nemusí nutně být tím, za koho se vydává.

Měřítkem i emocemi jeden z největších filmů roku

Čarodějka: Druhá část
Zdroj: Universal Pictures

Prim tu nicméně pořád hraje především vztah dvou dobrých přítelkyň, které kromě fašistického a manipulativního prostředí ovlivňuje také láska ke stejnému muži – Fiyerovi v podání Jonathana Baileyho. Přátelství, které si v reálném životě mezi sebou vytvořily Erivo a Grande, se jim daří přenést i do chemie mezi jejich postavami. A i když obě stojí na odlišné straně barikády, s oběma je snadné sympatizovat a svým způsobem je chápat. Především Glindu Druhá část ještě výrazněji polidšťuje a do jisté míry se jí daří z Glindy udělat minimálně podobně tragickou postavu jako Elphabu. Je to milý výsledek, protože 1. část jasně naznačovala, že ať už se bude příběh Čarodějky v Druhé části vyvíjet jakkoliv, Glinda z toho nemůže vyjít jako morální vítěz. Tak jednoduché (jako se všemi dospělejšími motivy filmu) to ovšem není.

V polovině listopadu 2025 se dá snadno říci, že už tu moc větších filmů do jeho konce nebude – v rámci měřítka i emocí. Druhá část Čarodějky dělá za pochodu vše pro to, aby po vzoru té první dostala alespoň 10 nominací na Oscara – za zvuk, vizuální efekty, masky, střih, kostýmy, výpravu, hudbu, hlavní i vedlejší herečku a i samotný film. Vyloučené navíc nejsou ani nominace za nejlepší režii i casting (zcela nová kategorie). Šance zopakovat úspěch Druhá část i proto, že i když do velké míry spoléhá na to, co fungovalo minule, neznamená to, že by to po roce ztratilo své kouzlo. Chuovo pojetí světa Oz je i tentokrát podmanivé, a především audiovizuální podání písně No Good Deed patří mezi emocionální vrcholy filmu. Kouzlo má Chuova vize toho světa takové, že ho ani po celkem pěti hodinách nejspíše mnozí nebudou mít dost.

I podruhé inovativní adaptace

Wicked: Part Two
Zdroj: Universal Pictures

Stačí jen podívat na záznamy z divadelních představení původního muzikálu, aby bylo jasné, že k adaptování přistupuje Chu inovativně. Jako pro filmaře s čínskými kořeny přitom pro něj není pravděpodobně moc příjemné natáčet film, ve kterém by šlo utlačovaná zvířata v aktuálním politickém klimatu bez problému nahradit za ze svých domů neprávem vyháněné imigranty. Silně díky tomu působí už úvodní scéna, která nabízí odvrácený pohled na ikonickou žlutou cihlovou cestu z původního příběhu Čaroděj ze země Oz. Díky tomu je Čarodějka: Druhá část důležitější film, než budou chtít mnozí přiznat. I bez přidané hodnoty je to ovšem pořád především velkolepá filmová událost, které kino sluší především proto, že takové filmy na velké plátno patří. A na streamu jejich kouzlo ve většině případů nemá takovou šanci vyniknout.

Důstojně na první část navazují i nové písně. Čarodějka: Druhá část je pořád muzikálem; smyslnost hudebních vložek ovšem existuje. Nejedná se tak o zbytečné natahování děje, ale smyslné písně, které adekvátně vypovídají o aktuálním rozpoložení postav. Z filmu ovšem v jeho závěru trčí především poselství o úhlech pravdy a faktu, že klamavou kampaň jde přeci jen potenciálně užít k dobrým úmyslům. Postava Glindy se tak dočkává vykoupení; Elphaba je naopak konfrontována s hranicemi svého idealismu. Díky faktu, že se obě postavy v druhé části dočkávají větší prokreslenosti, je o to těžší přiklonit se na jednu či druhou stranu v moment, kdy se do sebe dvě staré přítelkyně fyzicky pustí.

Obě části Čarodějky budou zásadním milníkem nejen muzikálů

Čarodějka: Část druhá
Zdroj: Universal Pictures

Obě části Čarodějky mohou být za pár let vnímané jako zásadní milník. A to nejen v oblasti muzikálů. Ukazují, že muzikál může být epickým filmovým žánrem s celkovým rozsahem blížícím se pěti hodinám, přičemž stále udržují diváckou pozornost a dramatické tempo. Nemusí se jednat o očividnou adaptaci divadelního představení, ale plnohodnotný hollywoodský filmový zážitek, jehož divadelní kořeny nemusí být zase tak snadné rozeznat.

Hloubky charakteru a propracovaná interakce postav posouvají hranice tradičního muzikálu a umožňují divákům vnímat příběh na více rovinách. Obě hlavní postavy, Elphaba i Glinda, nejsou černobílé; jejich konání a rozhodnutí mají důsledky, které diváka nutí přemýšlet o spravedlnosti, moci a odpovědnosti. Svět Oz v podání tvůrčího týmu dvoudílné adaptace je uvěřitelný, přesto fantastický. Obě části Čarodějek kombinují technologickou inovaci, hluboký příběh, sociální význam a filmovou monumentalitu. A to je něco, co není pravidlem u průměrné filmové adaptace muzikálu a ani u průměrné hollywoodské fantasy.

Na obě části Čarodějky bude díky tomu snadné vzpomínat z vícero důvodů. A ať už se do budoucna Hollywood pokusí na příběh Čarodějky navázat přímými pokračováními (kniha od Maguiera má šest pokračování + dva spin-offy) či podobnými projekty (chystaná muzikálová Alenka v říši divů se Sabrinou Carpenter v hlavní roli), je pravděpodobné, že obě části filmu zanechají do následujících let výrazný stín, který bude těžké překonávat.

Čarodějka: Druhá část závěrem

Čarodějka: Druhá část potvrzuje, že dvoudílná adaptace muzikálového fenoménu dokáže fungovat jako velkolepý a emotivně silný filmový zážitek. Druhá část efektivně navazuje na to, co fungovalo v prvním filmu, zároveň ale rozvíjí postavy a jejich vztahy, prohlubuje příběh a chytře ho propojuje s příběhem Čaroděje ze země Oz, přitom nejen výraznými vizuálními pomrknutími. Jon M. Chu zde dokazuje schopnost kombinovat audiovizuální bravuru, choreografii a hudební čísla s hloubkou charakterů a dramatickým napětím, díky čemuž má film šanci zaujmout nejen oči, ale i srdce diváků. Čarodějka: Druhá část je i díky tomu důstojným pokračováním, které posouvá hranice moderního muzikálu a potvrzuje význam tohoto příběhu pro současnou kinematografii. A to nejen v kontextu moderního světa, o kterém dekády starý příběh vypovídá více, než by mělo být žádoucí…

Verdikt: 9 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
-REKLAMA-

Líbánky – Minimalistické drama o ruské invazi (Recenze)

0
Líbánky
Zdroj: Kinovarta

23. února 2022, předměstí Kyjeva. Taras (Roman Luckij) a Olja (Ira Nirsha) tráví první noc ve svém novém bytě. Ráno je však probudí výbuchy. Novomanželé nestihnou utéct a v jejich paneláku si zřídí štáb ruští okupanti. Byt se stává pastí bez elektřiny, vody a mobilního signálu. Pět následujících dnů ze vztahu Tarase a Olji vyprchá vše zbytečné a zůstane pouze pravda o nich samotných a skutečné blízkosti dvou lidí…

Celou Ukrajinu nevyhnutelně poznamenala ruská invaze na Ukrajině, není proto moc těžké se divit tomu, že se jedná o téma, kterému se ve svých filmových projektech věnuje výrazný počet ukrajinských filmařů. Výjimkou nejsou ani Líbánky od režisérky, scenáristky a střihačky Zhanny Ozirny. Její celovečerní debut začíná 23. února 2022, do konce února poté zaznamenává to, jak jeden čerstvý ukrajinský manželský pár vnímá okupaci, která se odehrává za zdmi jejich bytu. Film Ozirny se většinu času odehrává v jednom jediném bytě a komorním zpracováním snadno evokuje námět, který by šlo snadno zpracovat do podoby divadelní adaptace. Je to nicméně zároveň slušná ukázka toho, že v minimalismu často tkví nedoceněná síla.

Líbánky – Minimalisticky vyprávěné ukrajinské drama

Líbánky
Zdroj: Kinovarta

Oficiálně jsou Líbánky označované jako drama, poměrně blízko ovšem především díky stupňujícímu napětí mají také k psychologickému hororu či romantickému thrilleru. Jedná se poté o ten typ filmu, u kterého příliš nezáleží na jeho ději, spíše na atmosféře, kterou zvládá vyvolávat. Především i díky faktu, že Líbánky nejsou fabulací a jsou založené na skutečné okupaci, která započala před pouhými 3 roky. Nevyhnutelně se jedná o film, se kterým bude soucítit především ukrajinské publikum, pohrdat jím naopak budou všichni, kteří nesnesou byť sebemenší negativní vyjádření vůči Rusku. Politický kontext je u tohoto filmu nepřekvapivě jasně daný, je tak individuálně na každém, jak velký dopad na něj Líbánky zapůsobí. Potenciál na zanechání emocionální stopy ovšem mají slušný.

Ústřední novomanželé se stávají uvězněnými bez elektřiny, vody a signálu; uvěznění v jejich bytě je také vede k otázkám nad tím, zda Ukrajina mimo zdi jejich bytu vlastně nadále existuje. Právě potenciálně blížící se konfrontace se smrtí je poté vede k existenciálním debatám, zároveň ovšem dvojice neztrácí naději a doufá, že budoucí dny má před sebou. Pro Ozirnu byly inspirací podobné skutečné příběhy, v zájmu autenticity se poté film natáčel na skutečné Ukrajině v průběhu války. Film poté začíná zdánlivým nejlepším obdobím pro novomanželé (označení za Tarzana a Jane), aby náhlá válečná situace jejich iluze rozbořila.

Klaustrofobická podívaná

Líbánky
Zdroj: Kinovarta

Film se skutečně 98 % odehrává v jednom bytě, v rámci filmu tak film pracuje s větší a větší klaustrofobií. Je to film o lásce, která dvě ústřední postavy drží nad vodou, zároveň se ovšem pořád postavy pohybují v prostoru, které je nebezpečné. Musejí být naprosto ticho, sebemenší přešlap je může stát život. Je to sonda do života dvou obyčejných lidí, kteří se prostě snaží přežít, a i když se snaží, nic jim nezaručuje, že se musejí dožít následujícího dne.

Pro ústřední pár se byt stává jejich dočasným novým světem, dá se poté tak nějak odhadnout, jak přesně se bude děj uhýbat. Jeho minimalismus se ovšem za pochodu projevuje v nejednom ohledu skutečně silně, především i v momentech, kdy dokáže vyskytnout mrazivé momenty v částech, kdy je divák nevidí – buďto se dějí za dveřmi, nebo jsou divákovi popsané skrze dialogy. Díky délce 84 minut film naštěstí ani na moment neztrácí čas, postupně se stává intenzivnějším a intenzivnějším.

Konfrontace vnějšího a vnitřního světa

Líbánky
Zdroj: Kinovarta

Vnější svět nevyhnutelně nabourává vnitřní svět manželů. Ten je nosně vykreslen i díky působivým výkonům ústřední herecké dvojice Romana Luckije a Iry Nirshy. O jejich postavách (rodinné zázemí, zaměstnání…) se divák něco dozví, nedá se ovšem říct, že by to bylo zásadní. Příběh Tarase a Oljy má přeci jen mít výpovědní hodnotu v tom, že nereflektuje ojedinělý případ. Smysl ovšem nakonec má i úloha novomanželů, především i v rámci snahy o vykreslení lásky v extrémních podmínkách. V průběhu je vše podtrženo důležitou a naštěstí neodbytou prací se zvukem.

To, že je příběh svým měřítkem i zpracováním komorní, neznamená, že nemůže mít přesah. Líbánky jde s jistotou označit za důležitý film. Tvůrci často točí výpovědi o světě kolem sebe a jeho vnímání, Líbánky od Ozirny poté dokáží obstát jako emocionální výpověď o přetrvávajících těžkých časech pro Ukrajinu. Především ovšem emociální odpovědí poměrně osobitou. Především i zdůrazněním toho, že láska a pod ní spadající intimita nevyprchá v moment, kdy jde člověku doslova o život. Film díky tomu dokáže zdůraznit hloubku propojení mezi dvěma hlavními postavami. A to například i v momentech, kdy si Taras nebere servítky se svým otcem. Film začíná jasně vyobrazenou vášní, kterou postupně nezničí ani ruští okupanti, kteří prozatím místo páru trýzní jejich sousedy.

Důležitý film nejen v kontextu dnešní Ukrajiny

Líbánky
Zdroj: Kinovarta

Přestože je film svým prostorem omezený, Ozirna využívá prostory bytu, aby zdůraznila nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž, kterou dvojice prožívá. Každý krok, každý zvuk se stává potenciálně osudným, je poté nutná dávka strategického rozhodování. Tento tlak posiluje nejen napětí, ale i emocionální hloubku vztahu ústřední dvojice. V podání Ozirny je láska a vzájemná blízkost i praktickým nástrojem přežití. I drobná gesta vytvářejí dynamiku, která přibližuje divákovi reálný tlak a zároveň důraz na propojení lidí v krizové situaci. Každý moment něžnosti či každý dotek má význam, protože může být teoreticky také tím posledním.

Ozirna přitom ponechává prostor i pro jemné momenty absurdity či humoru, které udržují lidskost postav a dávají filmu vrstvu realismu, díky níž se napětí stává ještě intenzivnější. Líbánky díky tomu nejsou jen příběhem o válce – jsou příběhem o tom, jak se lidské vztahy a intimita vyvíjejí a přizpůsobují extrémním okolnostem, aniž by ztratily autenticitu. Snadno se tak jedná o důležitý film, přitom nejen v kontextu aktuální situace na Ukrajině.

Líbánky závěrem

Líbánky Zhanny Ozirny jsou důležitým a silným filmem, který ukazuje, že v minimalismu a komorním pojetí tkví velká síla. Přestože se děj odehrává téměř výhradně v jednom bytě, dokáže snímek vystihnout napětí a emocionální hloubku života během okupace. Film přináší autentický pohled na lásku, intimitu a přežití v extrémních podmínkách, a to nejen jako příběh konkrétního páru, ale i jako výpověď o současné situaci na Ukrajině. Ozirna ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích zůstává lidskost, vztahy a naděje zachovány. Právě to činí Líbánky dostatečně výrazným počinem nejen v kontextu ukrajinské kinematografie…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Kinovarta
-REKLAMA-

Neporazitelní – České drama o para hokeji (Recenze)

0
Neporazitelní
Zdroj: Česká televize

Majitel úspěšné reklamní agentury Petr Fišer (Hynek Čermák), který nezná slovo „nemožné“, věří, že má plán, jak zachránit svou rodinu. Podivínský trenér Robert „Bob“ Krulich (Ivan Trojan) ukončil kariéru, protože „jeho svět“ je na pokraji zániku. Nadějný sportovec Radim Musil (Tomáš Havlínek) je při obraně napadeného muže pobodán útočníky. Inspirativní film o plnění snů a využití druhých šancí, které nám život nabízí, se odehrává na pozadí výjimečné světové události a ukazuje, že s nadhledem a humorem se dá vyhrát jakákoli životní bitva…

V dobách, kdy byl Zdeněk Troška ještě aktivním filmařem, měl rodák z Hoštic spousty odpůrců, ale také spousty fanoušků. Sám Troška nejednou zmínil, že ho mnozí jeho fanoušci chválili za to, že jsou jeho filmy „správně české“; ocenili na nich tak, že se Troška ve své tvorbě víceméně vyhýbá amerikanismům a že se ani v postsocialistickém období nesnažil přiblížit americkým blockbusterům.  Jako přesný opak poté může působit nejnovější film Neporazitelní. Málokterý český film si totiž za poslední dobu tak snadno říkal o zahraniční předělávku. I když by nejspíše jako v případě české verze dánského Chlastu bylo diskutabilní, zda má jakákoliv předělávka vlastně smysl.

Režisér Dan Pánek má očividně k hokeji blízko, poměrně vypovídající může být už název jeho předchozího filmu Děti Nagana. Jeho novinka s názvem Neporazitelní tentokrát pojednává o para hokeji – obdobě ledního hokeje, která je určena pro hráče s handicapy. Film od samotného počátku upozorňuje na fakt, že je inspirován skutečnými událostmi, konkrétně Mistrovstvím světa v para hokeji, které proběhlo v roce 2019 v Ostravě. To nejzásadnější ovšem je, že Neporazitelní vyvolávají pocit, že se snaží přiblížit hollywoodským bijákům, konkrétně takovým, které si vybírají palčivá témata a často poté pokukují po nějakém uznání na prestižních cenách. Těmto filmům je poté často vyčítáno, že jsou sázkou na jistotu. Je to ovšem zrovna u Neporazitelných nutně špatně?

Neporazitelní budou patřit mezi nejvýraznější české filmy roku

Neporazitelní
Zdroj: Falcon

Je nutné si pro začátek uvědomit, že sám film uvádí, že je pouze „inspirován skutečnými událostmi.“ To znamená, že se scénář Pánka a Martina Beinhauera nikdy nezavazuje k tomu, že musí divákům nutně do nejmenšího detailu rekonstruovat postupný průběh událostí z roku 2019. Stačí si tak například jenom ověřit, jak přesně ve skutečnosti probíhalo tehdejší mistrovství a jak přesně si na něm český tým vedl. Neporazitelní tak často spoléhají na dramatizaci skutečných událostí, kdy díky nim může například ve finále být v sázce něco většího. Ve skutečnosti ovšem ani ve filmu, ani v rámci reálných událostí dvakrát nezáleží na tom, zda čeští para hokejisti skončili v roce 2019 bramboroví, stříbrní či zlatí.

Sporty jako para hokej umožňují lidem po úrazu či s vrozeným postižením vrátit se aktivně do života; jedná se o druhou šanci pro ty, kteří si mohli myslet, že jim ztráta důležitých končetin zavřela dveře od sportu nadobro. Film ovšem poukazuje na to, že minimálně okolo roku 2019 nebylo povědomí o para hokeji zase tak výrazné. A přesto se podnikatel Petr Fišer v podání Hynka Čermáka rozhodne z osobních důvodů podpořit paralympijský tým pod vedením trenéra Roberta Krulicha v podání Ivana Trojana. V montáži, která evokuje ty z heist filmů, Krulich představí Fišerovi klíčové postavy svého týmu; jeho nejvýraznější tváří se poté stane třetí hlavní postava Radima v podání Tomáše Havlínka. Právě Radim je jedním ze sportovců, který kvůli otravě krví přišel o nohu; skrze tři stěžejní postavy by se měl nejspíše primárně rozvíjet silný příběh s nosným poselstvím. Je to ovšem složitější.

Neporazitelní jsou sázkou na jistotu, nejde je však za to nenávidět

Neporazitelní
Zdroj: Falcon

Je velmi pravděpodobné, že pokud kdokoliv zkusí ChatGPT poprosit o napsání scénáře k dramatu o para hokejistech, jedna z variant, kterou vytvoří, bude minimálně velmi evokovat scénář k Neporazitelným. Především pokud uživatel napíše konkrétní požadavky – jak moc má scénář evokovat podobné sportovní filmy nejen o hokeji, kudy přesně má jít po emocích, jaký typ vedlejších postav by měl výsledek obsahovat.  Neporazitelní jsou v tomto ohledu jednoduše až příliš velkou sázkou na jistotu, u které nejspíše bude většina diváků už zhruba po první třetině vědět směr, kterým se vydá zbytek filmu. Zároveň to Neporazitelní ovšem za pochodu nedělají vůbec špatně, protože Pánek očividně ovládá řemeslo a minimálně blbnutí na ledě dokáže realizovat tak akorát audiovizuálně výrazně, jak nejspíše blbnutí na ledě zajímavě vůbec audiovizuálně zpracovat jde. Z Neporazitelných se tak sice stává brutální jistota, zároveň ne taková, kterou by za to šlo nenávidět.

Poměrně rychle se ukáže, že problémem filmu je výrazný počet postav. Postav, kteří sice ztvárňují dobří herci, a kdy následně většina z nich dokáže i na malém prostoru předvést nějakou tu svou „minutku“ slávy, přesto je postav pořád moc a spousta z nich tak logicky nedostává ten nejvýraznější prostor. Zápletku filmu ostatně rozjede komplikovaný vztah Čermákova Fišera s jeho manželkou Danou v podání Lenky Vlasákové a synem Patrikem v podání Jana Dlouhého.

Je to fakt, že je Patrik upoutaný na invalidní vozík, který Fišera dostane k para hokeji; i proto je podivné, že Patrik jako postava hraje v příběhu v podstatě až druhé housle. Celkově se poté ukazuje, že postavy jsou komplexní jenom tak, jak to je v do velké míry vděčné podívané pro celou rodinu. A pokud se snad někdo těší na film kvůli účasti Jirky Lábuse či Ladislava Hampla, zrovna jejich postavy v rámci prostoru berou za tu kratší sirku.

Citlivé téma může mnohým u Neporazitelných stačit

Neporazitelní
Zdroj: Falcon

Filmu se minimálně nedaří vypadat lacině. Naopak působí, že za ním stojí obrovský kus práce, především v momentech, kdy dojde na mistrovství, a pravou atmosféru doplněnou autenticky působícím Robertem Zárubou nejspíše pocítí i mnozí, kterým hokej za normálních okolností nic neříká ani při těch nejdůležitějších zápasech české reprezentace. Stejně tak mnozí z principu ocení realizaci sportovního filmu o těch, kteří jsou i v současnosti pořád poněkud přehlížení, přitom se svou kuráží minimálně vyrovnají „obyčejným“ sportovcům. Je poté jen na každém, zda to film v očích některých diváků chvílemi nepřehání s patosem.

Diváci podobných lokálních i zahraničních filmů si tak mohou odškrtávat srdcervoucí proslovy, dramatické momenty, drobné emocionální nuance mezi postavami či vyloženě emocionálně vygradované pasáže. I v tomto ohledu platí, že vše z toho film zvládá poměrně dobře. A přesto se nikdy nedá zbavit pocitu, že se jen snaží za každou cenu držet zajeté formule; způsobem, kterým jí zásadně nepoškodí, zároveň nepřidá nic navíc. Když se objeví náznak potenciálně komplexního romantického trojúhelníku, nic moc z toho vlastně nevzejde. Jak se nějak nastíní komplexní zázemí trenéra Krulicha, divákovi nakonec zbude jen tápaní. A když se poté vyvíjejí nějaké další možné konflikty, svým způsobem se vždy vyřeší v podstatě šalamounsky.

Neporazitelní jsou v nejednom ohledu zajímavým filmem

Neporazitelní
Zdroj: Falcon

Následně je tu také obsazení německého herce Tila Schweigera s (chtě nechtě) výrazným německým přízvukem do role trenéra americké reprezentace Dana. Má se to brát seriózně? Má to být recese? A nebo Schweiger musel na poslední chvíli zaskočit za původní volbu, která nakonec neměla čas? Těžko říct, která z možností je vlastně zábavnější. Netýká se to poté jen Schweigera, ale i spousty momentů, které vyvolávají podivné otázky. Neporazitelní se chtějí brát primárně vážně, přeci jen v nich ovšem figuruje humor. Často je poté otázkou, zda se mají některé momenty brát s nadsázkou, či je ideálnější brát je seriózně. Celý film se ovšem očividně odehrává ve svém specifickém světě, který nevyhnutelně evokuje hollywoodskou pohádku. I když tvůrci v obměnách oproti skutečnému mistrovství z roku 2019 skutečně nezacházejí až příliš daleko, chvílemi Neporazitelní vlastně překvapivě evokují třeba Orla Eddieho. A více či méně také Le Mans ’66, Moneyball či (nepřekvapivě?) Hokejový zázrak.

Kamera Jana Baseta Střítežského je chvílemi poměrně hravá (odrazy v brýlích a podobné větší či menší vizuální projevy), stejně tak potěší, že se především v momentech na ledě snaží být dynamická a nespoléhá na statičnost. Bylo by přehnané Neporazitelné označovat za vizuálně nejvýraznější český film roku; řemeslo tam ovšem vidět je. Škoda je tak skutečně spíše scénáře, který trpí nejenom nepříliš schopným pracováním s obsáhlým počtem výrazných postav, ale také očividně občas bojuje s tím, aby dokázal schopně příběhu dodat nějaké dramatické momenty. Když tak například dochází ke konfliktům v týmu či mezi vedením, tyhle drobné epizodky sice nějak ovlivňují dynamiku postav a další podzápletky, většinou to ovšem skutečně působí dojmem, že se někdo snaží dramatickému příběhu dodávat emoce navíc. A přitom to vůbec není třeba.

Řemeslně zvládnutý film

Neporazitelní
Zdroj: Falcon

Neporazitelní jsou řemeslně zvládnutý film. Jde o pohodovou, dobře míněnou jistotu, u které divák víceméně předem tuší, co dostane – a to mu někdy může stačit, jindy ho to naopak nejspíše může mírně zklamat. Nezpochybnitelná síla filmu ovšem do velké míry tkví v tom, že působí jako film, který ví, co chce být – dle všech indicií především inspirativní a zároveň zábavný film. Na vyložený průlom to nestačí, těžko ovšem říci, zda vůbec v tomto ohledu byly takové ambice v jakémkoliv bodě realizace na místě.

Ondřej Malý zde v menší roli ztvárňuje ředitele arény v Ostravě, kde se ústřední mistrovství odehrává; sám se v jednom momentě pousmívá nad faktem, že plná hala tleská lidem bez nohou. Pokud Neporazitelní alespoň způsobí to, že mnozí začnou mít větší povědomí o sportovcích, kteří se i bez scházejících končetin minimálně svou kuráží vyrovnají zdravým sportovcům, má díky tomu alespoň minimální nádech osvětové reklamy, který lze ocenit. Filmu se v součtu minimálně přeje úspěch poměrně snadno, protože minimálně ambice tvůrcům nechybí. Pro jistotu se ovšem nejspíše vyplatí nemít od Neporazitelných ty největší očekávání. O to mile překvapenější alespoň následně budou moci být ti, kterým film sedne více, nežli těm, kteří budou z filmu odcházet méně spokojeni.

Neporazitelní závěrem

Neporazitelní jsou filmem, který v sobě kombinuje řemeslnou jistotu, inspirativní příběh a zábavnou dynamiku. I přes určité slabiny scénáře a přemíru postav dokáže divákovi nabídnout silný emocionální zážitek a přiblížit svět para hokeje širšímu publiku. Film působí profesionálně a upřímně, přičemž jeho nejsilnější stránkou je schopnost zprostředkovat odvahu, kuráž a odhodlání lidí, kteří se navzdory handicapu nevzdávají. Díky tomu má Neporazitelní i lehký nádech osvětové reklamy, který může inspirovat a informovat. Nejde o zásadní film, ale o slušně mířenou, seriózně pojatou a očividně srdcem natočenou podívanou, která divákovi nejspíše nabídne přesně to, co od podobného filmu očekává…

Verdikt: 6 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Falcon
-REKLAMA-

Tee Yai: Zrozen ke zločinu: Život a smrt legendy (Recenze)

0
Tee Yai: Zrozen ke zločinu
Zdroj: Netflix

Na Netflix dorazil nový film zpracovávající nejdůležitější část života zločince Tee Yaie. Povedla se verze pro rok 2025, která na to jde trochu jinak, než by jste od klasického vyprávění o podobném člověku nejspíš očekávali? Víc v recenzi filmu Tee Yai: Zrozen ke zločinu.

Pár nutných slov úvodem…

Tee Yai je kriminální postava, která má kolem sebe hodně tajemna kvůli dochování málo informací z minulosti do současnosti. Stejně tak i kolem tajemna kvůli důvodům, proč zvládl se svojí partou tolik let páchat trestnou činnost a zároveň unikat před policií. Možná proto je jako člověk fascinující i po tolika letech a bylo o něm natočeno již několik filmů. Ten poslední z roku 2025 má podle slov režiséra trochu speciální přístup ke zpracovanému námětu:

„Tee Yai: Zrozen ke zločinu je příběhem psance z minulosti, jehož příběh jsme slyšeli už nesčetněkrát. Tentokrát vám ale chci představit jiný úhel pohledu, o kterém se dosud nemluvilo. Říkalo se, že jeho četné útěky byly způsobeny magií, ale já věřím, že mu pomáhali blízcí spojenci nebo důvěryhodní přátelé, kteří pomáhali v pozadí a společně překonávali překážky, aby pokaždé přežili. Prostě věřím, že velký psanec jako Tee Yai nešel touto cestou sám. Toto je nová perspektiva, kterou chci divákům ukázat.“ (Aui Nonzee Nimibutr)

Proto ona otázka je na místě i v případě, pokud je pro vás postava Tee Yaie úplně neznámým pojmem. Možná na to nebude tak úplně snadná odpověď. Protože tenhle film vážně zvolil trochu jinou cestu než by jste očekávali. Jak se tedy povedla verze pro rok 2025?

Když umíte jenom dvě věci: krást a být dobrý přítel…

Převážná část děje se soustředí na události po zatčení Tee Yaie a jeho nejbližšího parťáka a poté, co během převozu utekli. Jako kouzlem, s dovětkem „jak přeci jinak“. Což je zároveň doba, kdy už policie ztrácí nervy a stanoví si cíl, že Tee Yaie a jeho bandu do měsíce dopadnou. Přeci jen, samotný Tee Yai se nikde schovává a dál páchá trestnou činnost. Zatímco mu je odhodlaná policie v patách. Ale není to jenom z důvodů, že je Tee Yai tak plný sebevědomí. Vlastně dost děje se točí kolem toho, že jste možná zločinec, ale to neznamená, že jste špatný přítel a nechal by jste své nejbližší v průšvihu. Takže zatímco je vám policie v patách, vám zbývá nejenom to, aby jste je setřásli ze své stopy, ale aby se všechno ještě zvládlo vyřešit.

Tee Yai: Zrozen ke zločinu
Zdroj: Netflix

A protože jsme v osmdesátých letech, dostat někoho například ze zadržovací cely na policejní stanici je poměrně snadnější, pokud vám nevadí někoho během procesu zabít. Na druhou stranu, vaše vystopování je náročnější. O to víc pracuje právě onen lidský faktor. Zradil by nejbližší? Co by musel dostat nabídnuto, aby na to kývnul? A na druhé straně policie, která si vlastně může dělat cokoliv, pokud to bude znamenat, že na konci nebudou vypadat jako blbci. Pokud vás během sledování napadne hned několik věcí, jedna z nich bude určitě, že možná byl Tee Yai tak dlouho nepolapitelný z důvodu, že pokud potřeboval pomoc, lidé věděli, že za to budou z jeho strany vhodně oceněni. Ale ten nejdůležitější je stále to, že Tee Yai byl především odhodlaný přítel, který by udělal všechno, aby pomohl. Možná proto o to víc dává smysl, proč film vypadá právě takhle.

Je Tee Yai pouze hybatelem příběhu nebo jeho hlavní postavu?

Abych správně vysvětlila, o co jde. Tenhle film je především o tom, jak se samotné činy Tee Yaie odráží na ostatních postavách. Všechno je sice jeho příběh, ale zároveň jde víc o příběhy ostatních lidí, kteří s ním přijdou do kontaktu a jaký na ně má vliv. Přeci jen, jak už jsem psala, Tee Yai je postava zahalená tajemstvím a mlhou neznáma. Kdy jediné tři věci, které o něm známé a potvrzené byly: polodlouhé vlasy, na očích vždy letecké brýle a víra v sílu amuletů. A pokud vám jde o jiný přístup k vyprávění, tohle je správná a originální cesta.

Od policisty, kterému dochází, že musí Tee Yaia najít za každou cenu a využít každé metody, i té která se neshoduje s tím, jak by měla policie pracovat. A je jedno, že jsou divoké osmdesátky, které probíhají podobně jako v dost dalších zemích v té době. Zároveň i pohledem nejbližších přátel, kdy někdo z nich chce dokázat, že na to má; i někdo, kdo by udělat cokoliv pro záchranu svojí lásky. Stejně jako někdo, kdo je tajný zrádný žolík ve hře přesně tak, jak očekáváte. Tím chci říct, že vy moc dobře víte, kdo z nich hraje jakou roli, ale vlastně na tom nezáleží. Jde čistě o to, aby jste se do tohohle příběhu, který je vám dvě hodiny vyprávěný, ponořili a napojili se na postavy v něm. A to se filmu povedlo.

Tee Yai: Zrozen ke zločinu
Zdroj: Netflix

Herecký i vizuální koncert všech zúčastněných…

Tee Yai: Zrozen ke zločinu je navíc opravdu dobře natočený film, který obsahuje hodně záběrů, které jsou prostě krásná a dokonalá pastva pro oči. Se skvěle natočenými akčními sekvencemi, které jsou přehledné, dávají smysl a působí reálně. Stejně i všechny momenty, kdy se používá samotná „magie“ a všechno působí tak reálně, že tomu chcete uvěřit úplně stejně jako i někteří z policistů. Zároveň snímek ani na minutu nezpomalí ve svém tempu a přinutí vás, aby vám na skoro všech postavách záleželo. I do jejich trpkého konce. Ano, závěrečných pár minut, kdy už věříte, že alespoň něco by mohlo dopadnout dobře, vás emočně zlomí. Protože tohle není pohádka. Tohle je svět zločinu na jedné straně a policie, která se s ničím opravdu nemazlila, na straně druhé. A ohledně toho, že vám bude záležet skoro na všech postavách…

Kromě samotného Tee Yaie, který si vystačí celou pouze (z výše vypsaných důvodů) s tím být dobrý a věrný přítel, což Apo Nattawin Wattanagitiphat ztvárnil věrohodně. Jenom právě proto vás konec jeho příběhu samotného nemůže zasáhnout. To až všechny následky oné události. Apo pro mě začíná být jako herec stále oblíbenější. Už jenom proto, že mu letošní rok opravdu dopřál ohledně hned dvou originálních projektů (druhým je seriál Shine, který sice není pro masové publikum, ale ukázal, že i podobné věci není na škodu točit). Tee Yai: Zrozen ke zločinu je kompletní filmový balíček dobře obsazeného filmu, funkčního příběhu, který se zároveň nesnaží o adoraci zločince. Přeci jen, nevědět, že je film podle skutečných událostí, tak je snímek prostě jenom další fajn naháněčkou zloděje, kterých jsme už viděli hodně. Ale tentokrát natočené z trochu jiného úhlu pohledu.

Stojí film Tee Yai: Zrozen ke zločinu za vaší pozornost?

Tee Yai: Zrozen ke zločinu je povedený film, pokud vám nevadí, že na konci filmu budete o tomhle legendárním zločinci vědět úplně to stejné jako na začátku. Tenhle film se nesnaží o adoraci zločince ani se scénář nepokouší vyplnit prázdná místa jeho životopisu. Tee Yai: Zrozen ke zločinu ukazuje jiné věci. A to vám buď sedne nebo naštve, a z toho obojího bude následně vycházet vaše hodnocení.

Hodnocení: 9/10

Tohle byla naše recenze filmu Tee Yai: Zrozen ke zločinu. Další recenze, články a přehledy najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix

-REKLAMA-