Vdova Tova (Sally Field) se na noční směně v mořském světě sblíží s chytrou chobotnicí Marcellusem a mladíkem Cameronem (Lewis Pullman), který se hledá…
V roce 2020 Netflix uvedl dokument Moje učitelka chobotnice, který si nakonec došel pro Oscara. Podobně výjimečně by, dle samotného názvu, Pozoruhodně bystrá stvoření chtělo tyto hlavonožce vykreslit také ve filmu režisérky a scenáristky Olivie Newman, která před pár lety uvedla menší hit Kde zpívají raci. V hlavní roli se objevuje dvojnásobná držitelka Oscara Sally Field a vycházející hvězda Lewis Pullman, dokáže ovšem tahle netflixovka dodat i něco víc?
Pozoruhodně bystrá stvoření – Prvoplánový feel-good film
Bez urážky se dá podotknout, že jsou Pozoruhodně bystrá stvoření prvoplánový feel-good film. Je to hřejivý příběh s pozitivním poselstvím. A to i přes fakt, že jeho hlavními hrdiny jsou filozofující chobotnice, která trpí existenciální krizí, vdova a mladík, který neví, co si sám se sebou počít. Právě dva hlavní lidští hrdinové na sebe klasicky narazí ve chvíli, kdy se navzájem potřebují, roli v tom dle očekávání sehrává také chobotnice Marcellus, kterou v originálním znění mluví Alfred Molina.
Ona truchlí po dekády mrtvém synovi, on po zesnulé matce a otci, kterého nepoznal. Oba mohou objevit štěstí v nové podobě, traumata z jejich minulosti je ovšem brzdí. A pak je tu chobotnice, která může výrazně přispět, ale nikdo jí většinu času nebere moc vážně, protože je to… chobotnice. Celý příběh je prvoplánová jistota, která se snaží zabrnkat přesně na ty emoce, na které ve finále také zabrnkat dokáže. A vděčná podívaná s pohodovou atmosférou se z toho tak stane sama.
Je na výsledku poznat, že jde o adaptaci knihy? Poměrně dost. Bohužel jde navíc i přesně o ten případ, kdy se dá snadno věřit, že mnohé aspekty fungují v knižní předloze lépe. Především snaha dostat se hlavním postavám pod kůži a vykreslit jejich vnitřní svět. Ve výsledku to ovšem celé funguje asi tak, jak to může ve filmu trvajícím pod dvě hodiny fungovat.
Netflixovka, co se prodá tak nějak sama
Jde přesně o ten případ, kdy vám trailer na novou netflixovku o tomto filmu předem vyzradí vše podstatné. Ústřední postavy jsou sympatické i v momentech, kdy je pohání jejich démoni, Field i Pullman jsou nepravděpodobně funkční duo. Pokus o jakýsi zvrat tu přiznaně nefunguje, jde o film, který spoléhá na to, že si jej užijí především diváci, kteří mají pro podobné filmy slabost. I proto je mají tak snadno přečtené a pochopí, že je přepisování příruček v tomhle případě nečeká. Je vlastně špatně, že se tu jen někdo snažil natočit příjemný film, který dokáže někomu vlít pozitivum do žil i přes směs depresivních témat? Samozřejmě že ne. Jen to celé jaksi působí, že se samotní tvůrci spokojili s minimem. Je to v podstatě takový ten klasický neurážející pokrm ze slušně hodnocené restaurace. Kdo chce něco víc, ten logicky musí jít o dům dál, kde ambice míří trochu výš.
Chobotnice Marcellus za pochodu jako vypravěč vypouští jízlivé poznámky, které často slouží jako kritika lidského druhu obecně. Přeci jen i ona má ovšem nakonec srdce (všechny tři) na pravém místě. CGI chobotnice navíc dokáže většinu času nepůsobit vyloženě digitálně, což jsou nároky, které už dnes člověk nemůže mít na všechnu CGI zvěř. Knižní předloha i filmová adaptace mají s její účastí výrazného „maskota“, který přeci jen může alespoň nějak přispět k tomu, že je tahle podívaná výrazná. Těch výraznějších lákadel tu totiž jinak moc není — pokud tedy člověku nestačí, že film ve výsledku evokuje taková ta audiovizuální díla, která se už dnes zase tak běžně netočí. Je jen na každém, zda jejich dostupnost spíše na streamu než v kinech vnímá jako úpadek, či přirozenou reakci na všeobecnou poptávku.
Bez chobotnice by byl film možná hned poloviční
Vedlejší linky přeci jen ve výsledku nejsou tak nosné, aby bylo vyloženě zábavné je sledovat. Velký zvrat je navíc nejen předvídatelný, ale přeci jen už i taková lehká nadstavba, kterou by možná film ani nepotřeboval — tedy v případě, že by byla většina diváků schopná se smířit s tím, že ani v reálném životě nemusí vše vždy skončit vyloženě pohádkově a člověk nemusí vždy najít to, co hledá. V rámci melodramatu je v závěru pedál nicméně až na podlaze, lehce to pak pasuje na jistou naivní pohádkovost, která z tohoto filmu tak nějak srší i v momentech, kdy se v nich neřeší zrovna veselé věci. V kinech by z toho teoreticky mohl být slušný crowd-pleaser, na streamovací službě z toho bude jen slušně úspěšný výplach. Ve výsledku na tom ovšem vydělají tak nějak všichni, protože vyložená podívaná k nepřežití tu bude nejspíše naservírovaná jen zapřísáhlým cynikům.
Je to film, kterému chybí něco, co by šlo vyloženě označit za konflikt. I proto nejspíše může být knižní předloha poměrně vděčné čtení pro všechny, kteří nepotřebují u každého fiktivního díla hned cítit cosi jako napětí či podobné emoce. Adaptovat něco takového do filmové podoby už ovšem chce tak trochu fištrón. Má ho zrovna Newman? Ve výsledku tak napůl, protože výsledek má pořád daleko k tomu, aby byl vyloženě k nepřežití. Už u svého zmiňovaného předchozího filmu adaptovala Newman úspěšnou předlohu. I bez znalosti předlohy se pak o jejím novém filmu dá říct, že není nezvládnutou adaptací, která bez znalosti zdrojového materiálu nefunguje. A jak se může jevit, že adaptovat něco takového musí být velmi nevděčné, výsledek je alespoň důstojný. Kdyby šlo tohle říct alespoň o většině filmů od Netflixu, hned by na světě bylo tak nějak líp.
Pozoruhodně bystrá stvoření závěrem
Pozoruhodně bystrá stvoření jsou přesně tím typem filmu, který si neklade ambice měnit pravidla vyprávění ani překvapovat nečekanými zvraty. Naopak sází na jistotu, emoce a divácký komfort. V tom, co si vytyčí, funguje spolehlivě – nabízí příjemně hřejivý příběh o ztrátě, samotě a nových začátcích, který dokáže oslovit především diváky hledající nenáročnou, ale citově vstřícnou podívanou. Síla filmu stojí především na ústředních hereckých výkonech Sally Field a Lewise Pullmana a také na samotném Marcellovi, který se i přes svou digitální podstatu stává nečekaně výrazným prvkem vyprávění.
Právě jeho pohled dodává snímku lehce odlišný rozměr, i když jej scenáristická konstrukce ne vždy dokáže plně využít. Ve výsledku jde o adaptaci, která sice nepřináší nic zásadně nového, ale své publikum si bezpochyby najde. Je to film, který neurazí, místy může pohladit a na okamžik nabídne únik do světa, kde i chobotnice může mít filozofické názory na lidské trápení. A někdy to přeci jen tak nějak stačí…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Netflix
