Film mapuje pět desetiletí jedné z nejikoničtějších cest hudební historie díky bezprecedentnímu přístupu k oficiálním archivům skupiny Iron Maiden. Tento elektrizující film obsahuje rozhovory s členy skupiny i s dalšími osobnostmi jako jsou Javier Bardem, Lars Ulrich a Chuck D. Nabízí intimní pohled na jejich nekompromisní vize a na nezničitelné propojení s jejich celosvětovou armádou fanoušků…
Hudební skupinu Iron Maiden nejspíše není nutné představovat minimálně někomu, kdo má slabost pro rock a metal. Tahle skupina je aktivní již od roku 1975 a její aktivita se za 50 let neztenčila, i přes fakt, že její členové nevyhnutelně stárnou Dokument Iron Maiden: Burning Ambition od Malcolma Venvilla je takovým celovečerním dokumentárním ohlédnutím za dosavadní historií kapely. Spoléhá na archivní záznamy, fotografie i výpovědi. Nejen členů skupiny, ale i početné skupiny fanoušků, mezi které patří policisté ve výslužbě, hudební publicisté i herec Javier Bardem. Jak se tento dokument povedl?
Iron Maiden: Burning Ambition – Povedený audiovizuální pomník
Snadno by se dalo odvodit, že je tento film určený především těm skutečným fanouškům Iron Maiden. A tak to také je. Rozhodně to ovšem neznamená, že by tento dokument nemohl být zajímavý i pro někoho, kdo si Iron Maiden klidně splete s Metallicou nebo Black Sabbathem. Dokument je v tomto ohledu otevřený a může tak teoreticky obstát i jako první poznání této kapely. A i když uběhlo 50 let a svět se za tu dobu nevyhnutelně změnil, Burning Ambition vyvolává pocit, že o této skupině dokáže shrnout vše podstatné z 50 let její existence.
Nemůžou tak chybět jejich největší hity, populární maskot Eddie i zpětná ohlédnutí za nejzásadnějšími momenty v historii kapely. Výměny zpěváků, reakce na politické situace, vážná onemocnění i momenty, kdy to vypadalo, že se kapela dočká svého konce. Příběh Iron Maiden je skrze podání tohoto dokumentu plný vrcholů a pádů, kromě skupiny ho pak prožívali i ti nejoddanější fanoušci. Iron Maiden na to ovšem vždy šli především po svém – a vždy si dokázali stát za svým. Možná i díky tomu se dokázali opakovaně dostat na vrchol v momentě, kdy je všichni odepsali.
Skupina, za kterou je silný příběh
Zázemí Iron Maiden se do velké míry neliší od jiných známých případů slavných kapel – její členové se mohou vzájemně vnímat jako bratři, neznamená to ovšem, že by občas nedocházelo k poměřování eg a ambicí. Někdo se vydá na sólovou dráhu a jeho náhrada pak nemusí úplně obstát. Dokument ostatně dokáže vykreslit, jak se dynamika skupiny měnila v momentech, kdy se v ní postupně vystřídali tři zpěváci. Za touhle kapelou stojí silný příběh; kdyby se náhodou v nejbližší době oznámil biopic, film s dobrým scénářem by z toho mohl být docela snadno. V případě dokumentárního filmu se ovšem přeci jen musí ocenit jistá autenticita, která pramení i z osobních výpovědí. Rockeři a metaláci jsou často pokládáni za divoká stvoření, ze všech mluvčích ovšem z tohoto dokumentu sálá pokora.
Dost možná až příliš uhlazená vzhledem k faktu, že se ne vždy řeší zrovna veselá témata. Z jednotlivých členů Iron Maiden ovšem čpí jakási vyjadřovací úroveň. Všichni jsou dnes již ostatně muži v pokročilém věku, kteří se i na svou minulost dívají s nadhledem. Tak z toho také vychází celý dokument. Je to audiovizuální pomník, který obstojí jako slušné PR dílko i funkční dokument, jenž bravurně pracuje s archivními záběry – samozřejmě restaurovanými tak, že působí, jako by je člověk natočil dnes. Kdo má s moderními biopicy jako třeba Michael problém kvůli jejich přílišné umělosti, má naštěstí alternativy jako právě Burning Ambition.
Kapela, která si váží svých fanoušků i úspěchů
Iron Maiden tu nejsou dvakrát osobní, minimálně v tom ohledu, že k nahlédnutí do jejich soukromého života tu v podstatě nedochází. Pořád to navíc působí jako příliš uctivý dokument, který ani nemá ambice nahlédnout na odvrácenou stranu. I proto jsou tu ostatně pasáže, kdy se Iron Maiden, jako mnohé skupiny podobného typu, stali obětí konfliktů ohledně cenzury – především kvůli častým textům, které se v 80. letech točily kolem „satanismu“ a násilných motivů – smetené ze stolu. Odvrácená strana pohledu a jiný pohled na Iron Maiden se tu nekoná, pořád tu jsou především superfandové ze všech možných vrstev společnosti – kromě Bardema je tu například také Lars Ulrich, bubeník Metallicy, nebo Gene Simmons ze skupiny Kiss.
Všichni členové Iron Maiden tak alespoň z filmu vycházejí jako cool strýčkové z Anglie, kteří dokážou vyvolat pocit, že si váží svých fanoušků i dosažených úspěchů. Jak moc je to přirozené a jak moc póza? Na to si samozvaní experti na všechno určitě odpovědí sami. Vše ovšem napovídá tomu, že Iron Maiden skutečně vždy byli sví. A i když si tím možná někde zavírali dveře, zároveň si tím otevírali dveře jiné. Vaz jim pak nezlomil ani nástup grunge v čele se skupinou Nirvana, a to i přes fakt, že mnozí již kapele věštili pomník. Dokument se soustředí výhradně na kariéru, osobnější náhledy tu skoro nejsou, přesto to celé dokáže působit tak, že se jednotliví členové dokážou v tomto dokumentu nějak odhalit… a snadno si obhájit, proč si získali srdce fanoušků po celém světě. Pořád je to tak trochu schopně vyumělkovaný produkt, neznamená to však, že kvůli tomu musí být nefunkční.
Jak takové filmy dělat líp?
Jak podobný typ filmů dělat lépe? To je otázka. Potíž je často stejná – jsou technicky kvalitní a plné precizně využitých archivních materiálů, ale zároveň působí příliš bezpečně. Pokud mají být opravdu výjimečné, nestačí jen oslavovat kariéru kapely – musí nabídnout hlubší pohled na lidi, dobu i cenu úspěchu. Střety eg, kreativní krize, vyhoření, vztahy mezi členy, momenty, kdy se skupina málem rozpadla – to vše by mohlo dostat mnohem větší roli a film by se toho všeho nemusel jen lehce dotknout. Vždy je ovšem tak nějak těžké s takovým univerzálně otevřeným dokumentem přijít v momentě, kdy vám za hlavou stojí dvanáct lidí, kteří z takového či makového důvodu chtějí, aby se některé body z minulosti raději neoprašovaly.
V tom je ovšem samozřejmě tenká hranice, protože se pak dokumenty mohou snadněji stát bulvárnějšími. A to by zrovna v případě Iron Maiden možná tak trochu šlo proti jejich pečlivě budované image. V případě Burning Ambition je tak definitivně silnější konec, ve kterém sehrává roli bubeník Nicko McBrain, který musel ze zdravotních důvodů v prosinci 2024 ukončit svou účast v kapele. Čas běží, éra končí, hrdinové stárnou, publikum stárne s nimi. Je na tom něco smutného a zároveň i krásného. Je samozřejmě na každém, jak moc na něj takový přístup funguje. Burning Ambition nicméně dokáže v závěru ťuknout na hlavičku. A díky tomu si svou realizaci bez problému obhájí.
Iron Maiden: Burning Ambition závěrem
Dokument Iron Maiden: Burning Ambition možná není revolučním pohledem do zákulisí jedné z největších metalových kapel historie, přesto ovšem dokáže fungovat přesně v tom, čím chce být. Je poctivým, technicky precizním a emocionálně upřímným ohlédnutím za padesáti lety existence Iron Maiden, která si svoji pozici vydobyla po svém a bez potřeby podbízet se trendům. Ano, film je místy až příliš bezpečný a odmítá jít hlouběji pod povrch, zároveň mu ale nelze upřít respekt k historii kapely ani schopnost připomenout, proč si Iron Maiden dokázali získat miliony fanoušků po celém světě. A právě v momentech, kdy se za všemi koncerty, maskoty a legendárními riffy začne nenápadně připomínat stáří, konečnost a ubíhající čas, působí Burning Ambition nejsilněji. Není to dokument, který by boural mýty. Je to dokument, který je pečlivě buduje dál – a v případě Iron Maiden to možná vlastně úplně stačí…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
