V Tokiu si lidé mohou pronajmout členy rodiny. Když americký osamělý herec Phillip Vanderploeg (Brendan Fraser) nastoupí do této zvláštní agentury, netuší, že právě falešné vztahy mu nejvíc změní život… To, co začíná jako rutina v převleku, se promění v emoční pouto k lidem, kteří si jeho přítomnost platí. Film nabízí citlivý pohled na lidskou samotu a potřebu sounáležitosti…
Brendan Fraser svého času patřil mezi největší hvězdy Hollywoodu, na sklonku prvních dvou dekád 21. století se ovšem z vícero osobních důvodů stáhl z veřejného prostoru a omezil aktivnost své herecké kariéry. V posledních letech ovšem Fraser zažívá comeback, o kterém se může leckomu jenom snít – Oscar za výkon ve Velrybě Darrena Aronofskyho, role v zatím posledním filmu Martina Scorseseho i již oznámený návrat k Mumii a jeho nejslavnější roli Ricka O’Connella. A zároveň účast v dalších výrazných projektech. Mezi ně patří i Rodina k pronájmu, kdy se ještě pár měsíců zpět mluvilo o tom, že by si Fraser mohl za film klidně dojít pro dalšího Oscara. I když to ovšem dle aktuálních predikcí nejspíše s dalším Oscarem pro Frasera zase tolik horké nebude, rozhodně to neznamená, že by Rodina k pronájmu nebyl filmem, který by stál za pozornost.
Rodina k pronájmu – Japonsko dokáže neustále překvapovat
Japonsko není náhodou považované za jednu z nejspecifičtějších zemí světa. Dokument FUKAFUTOKYU je sice v nedohlednu, i bez něj jde ovšem zpozorovat, že je v Japonsku k vidění spousta věcí jako z jiného světa. A mnozí tak jistě budou vnímat i skutečné firmy, které v Japonsku skutečně nabízejí pronájem náhradních příbuzných, partnerů či přátel. Tihle herci tak můžou komukoliv hrát manžela/otce/bratra/starého známého/návštěvníka vašeho (falešného) pohřbu. Japonská režisérka a scenáristka Hikari právě na těchto specifických agenturách (má jich údajně existovat přes 300!). zakládá námět k filmu. Scénář Hikari a Stephena Blahuta konkrétně představuje Philipa, amerického herce žijícího v Japonsku, jehož kariérním vrcholem je prozatím role v reklamě na pastu. Jinak je to samé křoví a nenaplněné ambice, jedna zakázka ovšem Philipovi dodá novou stálou práci právě ve firmě Rodina na pronájem. A ta se pro něj stane více nežli prací.
Nic přitom není tak jednoduché. Cesta Philipova nového pracoviště je zdánlivě dlážděna dobrými úmysly, pořád se ovšem jedná o morálně napadnutelnou profesi. Přeci jen se v ní občas musí lhát a i když jde o výměnný obchod (služba – peníze), Philip začne mít pocit, že své klienty pouze zneužívá a nedokáže jim přitom ani doopravdy pomoct. Philip je tak v rámci svého nového zaměstnání neustále konfrontován s hranicemi morálky a lidskosti, začne poté být jasné, že jeho potíží bude fakt, že si ke svým klientům dokáže vytvořit velmi blízký vztah. A především začne vnímat, že si skrze ně může zahojit jisté rány z osobní minulosti.
Brendan Fraser dokáže nadále být sympatický tahoun
I když se Brendan Fraser dočkal v posledních letech comebacku, neměl to úplně jednoduché. Za Velrybu sice vyhrál Oscara, jednalo se ovšem o jeden z těch případů, kdy se diskutovalo, zda členové Akademie ve skutečnosti tolik hlasovali pro Frasera či jeho výrazné zamaskování. Po uvedení Zabijáků rozkvetlého měsíce byl zase Fraser mnohými obviněn z toho, že ve své roli příliš přehrává. V Rodině k pronájmu je nicméně Fraser sympatický tahoun. Ať už musí zrovna hrát především obličejovými grimasami, nebo musí přesvědčit jako empatický herec, pro kterého začne být práce víc než prací. Na tom, že je Rodina k pronájmu poměrně milé komediální drama, má velkou zásluhu právě Fraser. Dlouhé roky je vnímán jako jeden z nejsympatičtějších herců Hollywoodu, role Philipa je mu poté pravděpodobně šitá na míru.
Film se nevyhne okomentování toho, že proces najatých herců je pro mnohé lepší než návštěva psychologa, nová práce se poté Philipovi hodí i díky faktu, že úvodní montáž dokáže minimalisticky vyjádřit, jak se cítí osaměle. I přes počáteční předsudky se tak ukáže, že má toto specifické zaměstnání dvě strany mince. A že když se této pracovní pozice chopí právě někdo jako Philip, dost možná může mít lepší účinky než kdykoli předtím. A nebo se naopak v jeho podání může křehký koncept snadno rozbořit. I přes specifické japonské kulisy má Rodina k pronájmu mezinárodní nádech, její koncept je v základu tak jednoduchý, že by teoreticky mohl vzniknout minimálně nějaký evropský remake. Ať už s Madsem Mikkelsenem nebo Štěpánem Kozubem.
Lék na osamělost
Je to film o osamělosti. A o tom, jak se může léčit. Philip se tak rázem nestane otcem, může se ovšem stát otcovskou figurou. Nestane se expertem na historii japonské filmové a divadelní kultury, přesto může v osmdesátiletém japonském herci probudit poslední závan jeho starého ducha. A i když jednoduše nikomu nedokáže lusknutím prstů zlepšit život, může k tomu alespoň částečně nastavit směr. Zdánlivě absurdní japonský fenomén je tak v této americko-japonské produkci představen v neskutečně milém světle. A to i přes fakt, že se přeci jen ukáže, že existují důvody, proč by bylo těžké označit jej za práci snů.
Dá se tak nějak tipovat, kterými směry se Rodina k pronájmu vydá; skutečně se poté jimi vydá… tedy většinou. Neustále platí, že jde o poměrně jednoduchý koncept, ve kterém jde především o traumata různých postav, přesto jde o film, který očividně moc dobře ví, kdy chce být vtipný, kdy chce být dojemný a kdy chce dodat i něco víc než pár vtipných momentů. Bude chyba předem očekávat nějakou kreativnější divočinu. Výsledek je spíše adekvátně realizovaný vděčný film. A to v tom nejlepším slova smyslu.
Funkční pohádka pro starší
Je to především zábavný film, který za pochodu vizuálem představuje Japonsko ve velmi krásném světle, zároveň dokáže být ve správných momentech lidský a i díky tomu působit jako funkční pohádka pro starší s lehce naivně pozitivním nádechem. Pár měsíců staré zprávy o možném oscarovém favoritovi možná očekávání u mnohých odrazila trochu jiným směrem, přesto to neznamená, že si tento film zaslouží, aby se na něj koukalo skrze prsty. Už jen proto, že dokáže dost možná skutečně potvrdit, že má Brendan Fraser svá nejhorší období dávno za sebou.
Rodina k pronájmu závěrem
Rodina k pronájmu je film, který dokáže spojit zdánlivě jednoduchý koncept s hlubšími lidskými tématy, jako jsou osamělost, potřeba blízkosti a morální dilemata. Brendan Fraser má v hlavní roli neskutečné charisma, díky němu je film zároveň zábavný i dojemný. I přes zasazení do Japonska jde o film s mezinárodním přesahem. Nabízí momenty humoru i jisté dávky životních mouder, díky čemuž dokáže obstát i jako funkční pohádka pro starší publikum s lehce optimistickým nádechem…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Searchlight Pictures
