Když se začínající, avšak velmi ambiciózní závodní auto Blesk McQueen během cesty na velkolepý šampionát Zlatý píst neočekávaně zatoulá do ospalé Kardanové Lhoty u Silnice 66, naučí se, že opravdová radost ze života se neskrývá za cílovou rovinkou, ale na cestě k ní. Auta z Kardanové Lhoty, s nimiž se v průběhu svého putování napříč Amerikou seznámí, mu ukáží, že na světě existují i důležitější věci než trofeje, sláva a sponzoři…

V roce 2006 Disney koupil animační studio Pixar za 7,4 miliardy dolarů. Obě firmy spolupracovaly už od 90. let, přičemž jejich tehdejší smlouva, uzavřená až po prvním Toy Story, počítala s pěti společnými filmy. Posledním z nich měly být původně Auta, protože v roce 2004 se Pixar se studiem Disney kvůli neshodám ohledně podmínek další spolupráce rozešel a začal hledat nového distribučního partnera. Po nástupu Boba Igera do čela Disney v roce 2005 se však vztahy výrazně zlepšily a místo plánovaného rozchodu nakonec přišlo zásadní rozhodnutí. V lednu 2006 Disney oznámil akvizici Pixaru za 7,4 miliardy dolarů, čímž se z někdejšího obchodního partnerství stalo jedno z nejvýznamnějších spojení v historii animovaného filmu. Oficiálně byla dohoda uzavřena v květnu 2006, jen měsíc před premiérou prvních Aut. První Auta tak lze vnímat jako tečku za jednou érou Pixaru. Tečkou, která letos slaví 20 let od původní premiéry.

Auta – Ztělesnění pixarovského animačního perfekcionismu 

Režie prvních Aut se chopil John Lasseter, režisér prvního a druhého Toy Story. První nápad na Auta vznikl již v roce 1993, na scénáři se ovšem začalo pracovat až během produkce pixarovky Život brouka (1998). Původní scénář s pracovním názvem The Yellow Car pojednával o elektrickém autě žijícím ve světě plném vozů s vysokou spotřebou paliva, přičemž inspirací mu byla také pohádka Ošklivé káčátko od Hanse Christiana Andersena. V roce 2000 se nicméně vše změnilo – Lasseter se svou manželkou a pěti syny cestoval napříč Spojenými státy a po návratu do studia kontaktoval historika Route 66 Michaela Wallise. Wallis následně vedl jedenáct animátorů Pixaru, kteří se ve vypůjčených bílých Cadillacech vydali na dvě různé výpravy po této legendární silnici, aby nasbírali podklady pro film. V roce 2001 dostal film pracovní název Route 66, na finální Auta byl změněn především proto, aby nedošlo k záměně se stejnojmenným seriálem z 60. let. Auta byla pro Lassetera možností spojit dvě velké vášně jeho života – auta a animaci. Pozdější rešerše zahrnovala návštěvy velkých automobilek, kde měl tým možnost nahlédnout pod pokličku procesu navrhování aut. Dle Lasseterových slov trvalo mnoho měsíců pokusů, omylů a testovací animace, než jeho tým přišel na to, jak se jednotlivá auta pohybují a jak jejich svět funguje.

I u Aut je patrný klasický perfekcionismus, se kterým je toto studio spojováno – každá postava je vytvořena tak, aby měla jedinečné pohyby odpovídající jejímu věku a typu auta. Některá auta se pohybují jako sportovní vozy a mají mnohem pevnější odpružení, jiná jsou starší vozy z 50. let, které jsou výrazně volnější a více se pohupují. Antropomorfní auta se díky tomu mohla v rámci možností pohybovat realisticky a zároveň si zachovávat vlastní charakter. Stejně jako u většiny pixarovek zde navíc absentuje jakákoli zdánlivá lenost – vedlejší či epizodní postavy nepůsobí jako zaměnitelné kopie a do nejmenšího detailu jsou promakané i věci, kterých si člověk na první pohled nemusí všimnout. Už v roce 2006 měl Pixar v tomto ohledu výrazný náskok před konkurencí a Auta nejen dokázala držet krok s tehdejší animovanou produkcí, ale zároveň znovu podtrhla preciznost pixarovského týmu.

Tečka za jednou érou Pixaru

Ještě větší výzvou ovšem bylo samotné vizuální zpracování automobilů. Lasseter trval na tom, aby kov působil jako kov, sklo jako sklo a automobilový lak jako skutečný lak. Pixar proto věnoval mimořádnou pozornost chromu, odrazům a jednotlivým povrchům. Tým například navštívil karosárnu, aby sledoval proces lakování skutečného automobilu, a následně se pokusil jednotlivé vrstvy přenést do počítačové animace. Právě množství kovových a lesklých povrchů zároveň vedlo Pixar k výraznému technologickému posunu. Studio pro Auta rozšířilo svůj renderovací program RenderMan o technologii ray tracingu, která umožnila vytvářet přesnější odrazy, stíny a ambientní zastínění. U filmu, jehož hlavními postavami jsou prakticky samé lesklé kovové objekty, šlo o zásadní krok k tomu, aby svět Aut působil uvěřitelně.

Pixar přitom nezůstal pouze u vzhledu samotných aut. Vývojáři vytvořili také systém ground-locking, díky němuž vozy zůstávaly pevně usazené na vozovce a jejich kola reagovala na okolní terén. Animátoři tak mohli lépe zachytit, jak se auta naklánějí v zatáčkách, pohupují na nerovnostech nebo reagují při prudkém zastavení. Velkou pozornost dostala také okolní krajina, především poušť kolem Kardanové Lhoty. Auta měla oproti předchozím pixarovkám výrazně komplexnější scény – například závodní ovál obsahoval až 75 000 automobilových diváků. A ne, jejich umístění opravdu nespočívalo jen v jednoduchém CTRL+V × 75 000.

Technologická náročnost se ostatně promítla i do samotného renderování. Kvůli množství odrazů a komplexnosti scén trvalo vyrenderování jediného snímku filmu v průměru přibližně 17 hodin a u těch nejnáročnějších mohlo jít dokonce o několik dní. Pixar tak Auta pojal nejen jako další příběh ze svého animovaného světa, ale také jako technologickou výzvu, která měla posunout možnosti počítačové animace zase o kus dál. V tomto ohledu šlo skutečně o doposud nejambicióznější pixarovský animák, který mohl působit jako symbolická tečka za původní érou spolupráce s Disney. Dnes už se jen těžko dozvíme, kde by Pixar byl, kdyby se nestal Disneyho majetkem. Zda to bylo dobře, či nikoliv, si už musí každý rozhodnout sám.

Ohraná zápletka? Ano. Vadí to? Ne!

Samotná zápletka Aut je variací na spoustu podobně laděných sportovních filmů – je snadné v ní najít stopu filmů jako Rocky, Karate Kid nebo Bouřlivé dny. Příběh o arogantním a ambiciózním závodníkovi Blesku McQueenovi, který se kvůli náhodě ocitne v zapadlém městečku, zprvu jím pohrdá, postupně si vytvoří vztah k místním a nakonec přehodnotí své priority, skutečně nepřichází s kdovíjak originální zápletkou. Kdyby se tu soutěžilo o Oscara za nejlepší původní scénář, originalita by ostatně rozhodně nebyla nejsilnější stránkou Aut – tou je především zasazení klasického sportovního příběhu do světa antropomorfních aut. Neznamená to ovšem, že by na první pohled ohraný příběh o favoritovi, který spadne na dno a musí přehodnotit svůj pohled na svět, postrádal sílu. Především díky postavě Hudsona, který se tu stává Bleskovým mentorem, funguje tahle klasická formule překvapivě dobře.

V tom ostatně spočívá jedna z největších předností Aut. Pixar sice tentokrát nepřichází s příběhem, který by dějově převracel zavedené žánrové postupy naruby, dokáže je ale naplnit dostatečně sympatickými postavami a především fungujícím světem. Blesk McQueen je zpočátku přesně tím typem hrdiny, kterého má divák chuť postupně sundat z piedestalu, jeho proměna ale nepůsobí násilně. Každá další lekce z Kardanové Lhoty ho pomalu připravuje o ego a zároveň mu ukazuje, že vítězství není vždycky to nejdůležitější. Právě v tomto ohledu film funguje možná nejlépe – pod naleštěným povrchem závodního animáku se ukrývá překvapivě jednoduchý, ale upřímný příběh o pokoře, přátelství a hledání toho, co člověka skutečně dělá šťastným.

Kombinace jednoduchého příběhu, výrazných postav, humoru a mimořádně propracovaného světa

Stejně důležitý je samotný svět Kardanové Lhoty. Pixar tu vytvořil místo, které funguje nejen jako kulisa pro Bleskovu proměnu, ale jako svébytná komunita plná výrazných figurek. Burák, Sally, Luigi, Guido, Flo, Ramon, Lizzie, Ruda či Šerif mají každý vlastní charakter, způsob humoru i vizuální identitu. V Autech navíc funguje i kontrast mezi rychlým světem závodění a pomalým životem zapadlého městečka. McQueen chce původně z Kardanové Lhoty ideálně co nejrychleji zmizet, nakonec ale zjistí, že se tu nachází něco, co mu svět profesionálních závodů nedá ani při těch největších možných úspěších.

U Aut se navíc potvrdilo, že Pixar netočí jen dětské filmy. Studio znovu dokázalo, že umí psát vtipy fungující na několika úrovních. Děti tu sice dostanou legrační postavičky, absurdní gagy a burácení motorů, dospělí nicméně zase řadu narážek na automobilovou kulturu, NASCAR nebo samotný americký způsob života. Některé gagy jsou přitom postavené čistě na tom, že Pixar vezme něco z reálného světa a domyslí důsledky existence světa, v němž žádní lidé nikdy nebyli. Proč má například auto restauraci, pneuservis nebo motel? A co přesně vlastně auta jedí? Auta na podobné otázky většinou nepotřebují odpověď – stačí jim, že jejich svět funguje na vlastní logice a divák ji ochotně přijme. Ano, za pochodu jde možná o další pixarovský svět, který vyvolává více otázek nežli odpovědí, přesto tak nějak drží při sobě a funguje. A to je možná to důležitější… nežli třeba otázky ohledně toho, jak přesně se auta v tomto světě reprodukují. A nebo zda v tomto světě existuje cosi jako lokální verze nevěstinců.

Kombinace jednoduchého příběhu, výrazných postav, humoru a mimořádně propracovaného světa tak způsobuje, že Auta ani po dvaceti letech nepůsobí jako pouhá technologická demonstrace Pixaru. Je to animák své doby, základní emoce v něm nicméně fungují i po dvou dekádách. Stačilo přitom vzít několik dobře známých ingrediencí, poskládat je dohromady a obalit je světem, který byl natolik originální, že známý příběh dokázal působit znovu svěže. Výsledkem byl start úspěšné série – i když spíše takové, která trhá rekordy v rámci hraček nežli v pokladnách kin – a svým způsobem i jednoho z dodnes nejzajímavějších pixarovských světů. I díky tomu se na něj dá po letech nejen mile vzpomínat, ale také se k němu stále vracet.

Auta závěrem 

Auta možná nejsou nejambicióznějším příběhem v historii Pixaru, jejich kouzlo ale nikdy nestálo pouze na samotné zápletce. John Lasseter a jeho tým dokázali z jednoduchého sportovního příběhu vytěžit maximum, obalit ho nádherně propracovaným světem a přidat postavy, ke kterým se člověk rád vrací i po dvaceti letech. Technologicky šlo v roce 2006 o další výrazný krok Pixaru, emocionálně pak o překvapivě jednoduchý film, jehož hlavní myšlenky nezestárly. Auta tak možná nejsou pixarovskou špičkou, pořád ale zůstávají jedním z nejvýraznějších filmů studia své éry. Důkazem může být fakt, že když se po dvaceti letech znovu ozve „Ka-Chow!“, pořád to funguje…

Zdroj titulního obrázku: Pixar