Song of the Samurai: Ta chvíle než kulka vystřídá ostří (Recenze)

Autor
Lenka Skříčilová
-
0
Song of the Samurai
Zdroj: HBO Max

Jak se povedl nový seriál z produkce televizní stanice TBS, který k nám dorazil v rámci služby HBO Max? Víc v recenzi seriálu Song of the Samurai.

O čem je seriál Song of the Samurai?

Každý správný příběh hrdinství by měl mít alespoň jednoho napraveného floutka. V případě seriálu Song of the Samurai, je jím Hijikata. Pouliční rváč, který chodí po okolí a většinu času se chová nezodpovědně. Přesně podle svojí životní filozofie. Všechno se ale změní v moment, kdy se pozná s Kondem. Prvním člověkem, který je silnější než on sám. Jak ale plynou poklidné dny a budují se nová přátelství i s ostatními členy dojo, kam nyní Hijikata patří, stahují se mračna a nic nebude už jako dřív…

Song of the Samurai
Zdroj: HBO Max

Přátelství jako nejdůležitější prvek vyprávění…

Song of the Samurai potěší především ty diváky, kteří nehledají na prvním místě jak akci, ale ani intriky. Většinu času se dočkáme epizodního vyprávění, kdy se postupně v tom velkém celku zpracovávají jednotlivé problémy a osobní vendety jednotlivých členů dojo, na pozadí stále se blížící krize. Kdy jejich samotná cesta na jednu stranu není jednoduchá, ale zároveň se během ní drží svého přesvědčení a kodexu. Což se všechno změnilo a začalo jít víc do popředí v moment, kdy se přidá Hijikata, který měl původně trochu jiný cíl. Prostě být ten nejsilnější. Jenže v okamžik, kdy poznal Konda, znáte to … když je to osud, tak se věci prostě mění. Pro obě strany.

Protože tenhle floutek, kterému šlo na začátku jenom o jedno, konečně pozná sílu skutečného přátelství a obětování se pro dobrou věc a především pro druhého. A přestože tam vevnitř mu stále vře krev a křičí za potřebou účastnit se dalšího boje jenom pro ten boj samotný, kousek po kousku to v něm postupně dospívá v pravého muže, kterým má být. Pomocí svých nových kamarádů, což je něco, co do té doby (v následku své bouřlivé povahy) neměl možnost nikdy zažít.

Song of the Samurai
Zdroj: HBO Max

Důležitost neztracení ideálů v nelehké době…

Song of the Samurai je skvělou náhledovou sondou do tématu, které je v obměně stále aktuální. Proč se vůbec snažit být dobrým samurajem v době, kdy moc dobře víte, že pád šogunátu se blíží? Jinými slovy: má vůbec cenu být do poslední chvíle na straně správné věci, když by to znamenalo padnout nejspíš dost drsným způsobem? Nebo je to pouhá výmluva těch ostatních, kteří být samurajem chápou tak, že si mohou zabíjet koho chtějí, pokud to bude za dobrým účelem a nějaký svůj vnitřní kodex vůbec nemají nastavený? Ať už jde o slávu, potěšení nebo krev…

Seriál samotný lze rozdělit na dvě pomyslné části. Kdy první dva díly slouží jako úvod do děje, v původním vysílání stanice TBS s podnázvem Youthful Days in Edo, kdy už jenom názvem naznačí, že je to opravdu úvod, který má být především o budování vztahu postav a vytváření jednotlivých přátelství mezi členy doja. Kdy je všechno v rámci možností ještě v normální. Ale klid nevydrží dlouho.

Abychom se od třetího dílu (HBO Max u nás uvádí jako jeden celek o osmi dílech), kdy se dojo přesune do Kyota a začíná ten opravdový boj o všechno a především z důvodu, že Serizawa vidí jasně, kam současné věci směřují, a chce si konec užít naplno, a zbylých šest dílů s podtitulem Fateful Showdown in Kyoto se svého názvu drží též.

Song of the Samurai
Zdroj: HBO Max

Když se skvělý příběh sejde s dokonalým zpracováním…

Zmínila jsem děj, ale vizuální stránka seriálu je také hodně luxusní. Úplně stejně jako všechny akční pasáže. Dochází zde ke kombinaci klasické akce s tou její odlehčenější částí, kdy to funguje na jedničku. Možná víte, že tuhle otočku by nikdo reálné neudělal ani neunesl tak velkou palici, ale když jde o podstatné pasáže nebo finální souboje, všechno lze i tak cítit opravdově. Stále před sebou máte příběh zasazený do určité historické doby, ale zároveň s prvky, které nezapřou svojí manga předlohu, kterou má na svědomí Shinya Umemura.

Song of the Samurai má ale největší sílu právě v jednotlivých soubojích jeden na jednoho. Kdy sice ta jedna velká akční scéna je pastvou pro oči, ale když hned po ní následuje právě další osobní zúčtování, cítíte během sledování, že tady všechno emočně působí nejvíc. Právě kvůli tomu, jak bylo do té doby vedeno vyprávění. Právě tím kapitolovým vyprávěním a jednotlivým epizodním zúčtováním s jednotlivými protivníky. Kdy dojde na konci k tomu zaúčtování největšímu. Protože hlavní záporák je stejnou mírou nebezpečný, jako je celou dobu tak charismaticky zvrácený. Serizawa je postava, kterou by jste měli už z principu nenávidět. Ale zároveň je tak komplexní, že vám to scénář nedovolí tak snadno.

Už jenom proto, že se tady pracuje dobře s kladnými postavami, ale stejně tak dobře jako s těmi zápornými. Kdy je dobrým způsobem nastaveno zrcadlo, které vás přiměje pochybovat o významu slov záporná postava tradičním způsobem. Motivace všech mají dost svého prostoru. A Song of the Samurai se tak nestává pouze tím jediným pohledem na to, co je správné. Ale vhledem na to, co je správné z pohledu každé z postav. A pokaždé to tam budete vnímat a cítit. Ten správný pocit, že tady si dal někdo dost záležet na tom, aby vyprávění bylo kompletní a se vším všudy.

Song of the Samurai
Zdroj: HBO Max

Co ještě chybí ke zdůraznění, že nám právě skončil adept na jeden z nejlepších seriálů roku?

Například dokonalá hudba. Hlavní hudební podkres je neskutečně chytlavý. Stejně tak hodně specifická hudba právě během už tak dokonaných akčních pasáží. Kdy ta kombinace vytváří něco, co nejenom dobře vypadá, ale zároveň dobře zní uším. A samozřejmě s tou myšlenkou, že stále sledujeme klasickou televizní produkci, ne streamovací materiál, kde mohou hlavní hráči na poli do výsledku narvat podstatně víc peněz. Song of the Samurai má tu sílu, že s každým dalším odvysílaným dílem jde pořád výš a výš. A je těžké hledat něco, co by mu strhávalo bodíky. Protože tady se sešlo všechno dobré, tím nejlepším možným způsobem.

Stojí seriál Song of the Samurai za vaší pozornost?

Doporučovat seriál tomu, kdo netrpělivě čeká na druhou sérii Šóguna (jak se dalo dočíst v recenzích v rámci prvních dojmů ze seriálu) není úplně ideální. Víc si ho užijí spíš diváci netrpělivě očekávající druhou sérii Do posledního samuraje. Pokud bychom měli zůstat v přirovnávání k současnému seriálu. Minimálně v rámci míry zábavnosti, v momentech odlehčenosti, celkového vyznění obou seriálů, ale zároveň momentů, kdy cítíte tíhu jednotlivých rozhodnutí a jejich následky. Možná proto je asi nejdůležitější znát sám sebe jako diváka. Umíte v sobě najít toho malého nezbedu, který si rád užije seriál právě tohohle typu? Pokud je odpověď „ano“, je Song of the Samurai ideální seriál právě pro vás. Jinak možná budete hledat zbytečné problémy a neexistující háčky. Srovnávat s nesrovnatelným. A budete se o trochu míň těšit na pokračování.

Hodnocení: 10/10

Tohle byla recenze seriálu Song of the Samurai, na který se můžete podívat na službě HBO Max v originálním znění s anglickými titulky. Víc článků, recenzí a seznamů najdete na našich stránkách.

Zdroj: TBS, HBO Max

Zdroj titulního obrázku: TBS, HBO Max

-REKLAMA-

Mimoni a monstra – Mimoni dobývají Starý Hollywood (Recenze)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Mimoni a monstra
Zdroj: Universal Pictures

Životním posláním bytostí druhu Mimoň je nalézt toho nejzlejšího zlouna široko daleko a sloužit mu až do roztrhání těla. Většinou toho jeho. Mimoni jsou totiž magnety na katastrofy všeho druhu, které končí špatně výhradně pro jejich okolí. S každým záporákem, kterého nešťastnou shodou náhod připraví o život, se vynoří palčivá otázka „Kde najít nějakého dalšího?“ Během jedné strastiplné výpravy za novým padoušským pánem se ocitnou v Hollywoodu, kde svým neodolatelným stylem naruší probíhající natáčení nového filmu.

Jeho režisér je naštěstí takový vizionář, že v Mimoních, kteří se mu vetřeli před kameru, objeví velký potenciál. A Hollywoodu tím začíná žlutomodrá éra, která trvá do chvíle, než to Mimoni tradičně celé zvržou, zničí a pokazí. A přitom měli ty nejlepší úmysly. Chtěli natočit film s těmi nejstrašlivějšími monstry. Nevěděli však, že když před kameru pozvou monstra skutečná, mohl by to být problém nejen pro natáčení, ale i pro Hollywood, případně i pro celý svět, když je někdo včas nezastaví…

Série Já, padouch nastartovala velmi úspěšné animační studio Illumination a z Mimoňů se prakticky stali maskoti tohoto studia. Série Já, padouch se navíc časem rozrostla i o sérii Mimoni, dva roky po Já, padouch 4 pak dochází právě na třetí Mimoně. Mimoni a monstra se konkrétně odehrávají v období klasického Hollywoodu. Dochází tak k velké várce popkulturních odkazů i reflexi tehdejší doby. K režii se přitom vrací Pierre Coffin, který nejen režíroval první tři díly Já, padouch a první Mimoně, ale také sám většinu těchto žlutých trumberů mluví. K otěžím se tak teoreticky vrací ten nejpovolanější, i proto se dalo očekávat, že Coffin dodá přesně to, co se od dalších Mimoňů dá očekávat. Je to ovšem nutně tak velký problém?

Mimoni a monstra spoléhají na osvědčený rukopis celé série

Mimoni a monstra
Zdroj: Universal Pictures

Proč je tahle série tak moc populární? Důvody jsou poměrně jednoduché. Jednoduché gagy pro malé děti kompenzují narážky pro dospělé, situační komedii mají už tihle žlutí milovníci banánů a destrukce v malíku. Illumination se u svých filmů soustředí hlavně na zábavu, humor a širokou přístupnost. Jejich filmy jsou jednoduché – příběhy bývají předvídatelné, postavy nemají největší hloubku, zároveň se i po 15 letech vyhýbají experimentování. Existují tak důvody, aby se na tom něco u Mimoňů 3 změnilo? I o třetích Mimoních ve výsledku platí, že fungují spíše jako série skečů nežli podívaná s kompatibilním příběhem.

Třetí Mimoni jde v podstatě rozdělit na dva samostatné celky. V tom prvním sledujeme titulní hrdiny při snaze najít nového pána, pokaždé ovšem způsobí něco, co je o jejich nového pána připraví. Hlavními postavami jsou Henry, James a Ed, sehraná trojice přátel, která je mezi ostatními Mimoni tak trochu za outsidery. Jenže pak se Mimoni rázem ocitnou v Hollywoodu a shodou okolností se stanou hvězdami stříbrného plátna. Jenže pak dojde k nástupu zvukového filmu, který kariéře Mimoňů zlomí vaz. Zmiňovaná trojice se ovšem rozhodne natočit vlastní film s monstry v hlavní roli. A samozřejmě je nenapadne nic lepšího nežli využít grimoár jednoho z jejich bývalých pánů a skutečná monstra si vyvolat. Co se asi může pokazit?

Jako pocta starým časům Hollywoodům vlastně docela fajn

Mimoni a monstra
Zdroj: Universal Pictures

Filmovému průmyslu se tu skládá hold v podstatě od úvodních titulků, ve kterých se Mimoni objevují v klasických snímcích bratrů Lumiérů nebo Georgese Mélièse. A následně nechybí ani odkazování na Charlieho Chaplina, Bustera Keatona, Harolda Lloyda, Orsona Wellese, Humphreyho Bogarta, Fritze Langa a další. Právě odkazováním na Chaplina či Lloyda se tak trochu uzavírá groteskní kruh, na kterém je přítomnost ústředních žluťasků do velké míry postavena. Zároveň se rychle ukáže, že je to vlastně velmi nosný nápad, který minimálně zajistí, že třetí Mimoně nemusí tak nutně zapadnout mezi předchozí filmy této série. Mimoni tak točí „Moviosa“ a o zábavu je díky tomu postaráno. Především i proto, že jednotlivé gagy fungují a občas působí i až překvapivě sofistikovaně.

Je to příběh především Jamese a Henryho, snílků, kteří v Hollywoodu najdou své nové životní poslání. Ed tu ztělesňuje prvního známého hluchoněmého Mimoně, kteří jinak zůstávají těmi starými známými recidivisty. Jsou hlavními tvářemi přepřepálených akčních sekvencí, zlo většinou napáchají i v případech, kdy myslí dobře. Coffin je nicméně tím nejpovolanějším, který moc dobře ví, jak k těmto postavičkám přistoupit. I když se tak může zdát, že už se gagy po 15 letech nevyhnutelně recyklují, tento pocit se alespoň částečně daří oddálit. Především právě tady, kdy si první půlku zřejmě mohou skutečně užít cinefilové. Pokud tedy přistoupí na fakt, že pomrkávání na Občana Kanea či Moderní dobu je pořád spíše prvoplánové nežli vyloženě nejsofistikovanější. Gagy tu pořád především často fungují proto, že jsou jednoduché a někdy prostě až tak hloupé, že jsou tím vlastně samy o sobě vtipné.

Více filmů, méně monster

Zdroj: Universal Pictures

Tvůrci nových Mimoňů tak očividně ohýbají zákony fyziky a nebo využívají cinefilní odkazy jen tak, jak se jim hodí do krámu (těch anachronických prvků je tu možná až moc). A přesto ten ideální balanc mezi poctou klasickému Hollywoodu a utahování si z něj působí upřímně. Illumination nejspíše ještě nemusí nějaký čas mít nějaké vyšší ambice. Pořád mu navíc nejspíše jde právě o dodání vděčného animáku pro celou rodinu, který se bude prodávat tak nějak sám. Nápad postavit animák právě na období starého Hollywoodu tak zřejmě není dlážděn těmi nejšlechtnějšími ambicemi, přesto to i v kontextu této série působí jako svěží nápad. A především opravdu funkční. Pokud by navíc mohli třetí Mimoni přispět k tomu, že se začnou dětští diváci hned více zajímat o historii kinematografie, automaticky tím mohou u některých získat body za sympatie.

O to větší škoda je, že přesně taková je jen první polovina. Jakmile totiž nastoupí do popředí monstra, filmu tak trochu spadne řetěz. Na kulturní odkazy a popkulturní pomrkávání tu už není moc času. Třetí Mimoni se tak v druhé půlce stanou více generičtí. Nezvládají ve finále moc zajímavě pracovat s vedlejšími postavami ani kontextem doby (shodou okolností tu Mimoni v jedné části lobují za volební práva žen!). Jakoby snad Coffinovi a spol. došly nápady. Přitom by se účast monster dala svézt právě na klasických monster filmech z dílny Universalu či dobově +- odpovídajícímu původnímu King Kongovi. Ano, pár gagů a momentů tu sice má svoje pointy, ve finále se pořád pracuje s tím, že je to film o natáčení filmů, přesto to především druhé půlce začne působit lehce dramaturgicky neuhlazeně.

Mimoni 3 jsou ideální film pro svou cílovku, možná i nejen pro ní

Zdroj: Universal Pictures

Pořád se tu nicméně dějí zábavné/šílené věci, cílovka tak bude pořád spokojena. Právě o to tu nejspíše i tentokrát půjde v první řadě. Animace se v kontextu Illumination nějak zásadně neposouvá, přesto u ní zároveň nedochází ani k úpadku. Je to tak pořád slušný áčkový animák, jenž zvládá mít ve svých vrcholných momentech slušnou vyřídilku. Je to pořád produkt postavený na snadném kalkulu, neznamená to však, že snad i podobné projekty nejde realizovat důstojně. Dospělejší diváci nejspíše ocení přesně ty momenty, jenž vyvolávají pocit, že by si tvůrci snad rádi natočili Mimoně pro dospělé, neznamená to však, že jejich cudný režim nutně nefunguje. Mimoni totiž pořád dokáží být překvapivě nepředvídatelní a občas přicházejí i s nějakým gagem, jenž snadno působí jako typ gagu na hraně. Dost možná je to zábavná možnost sledovat animátory pokoušet hranice, dost možná je zbytečně za tím hledat něco víc.

Vyložená rezignace by nicméně asi pořád vypadala trochu jinak. Očekávat konec této značky by bylo minimálně v nejbližších letech pravděpodobně naivní, naštěstí ovšem pořád existuje pramálo relevantních důvodů něco takového vůbec chtít. Mimoni 2 si před čtyřmi roky utahovali z bondovek, je pak vždycky radost sledovat, že pokračování úspěšné franšízy nemusí nutně spoléhat na osvědčené triky z minula. Ať už je to cameo George Lucase nebo pomrkávání na období, které by mnozí označili za jeden z vrcholů kinematografie, Mimoni 3 jsou hraví. A i díky tomu jsou mnohem snesitelnější i zábavnější, než by si možná leckdo dokázal tipnout. Do velké míry bude asi záležet na tom, jak moc pozitivní/negativní vztah člověk k téhle značce a jejím maskotům má – najde se tu každopádně dost důvodů, proč rodičovský dohled nemusí jen trpět, ale může si to celé i překvapivě užít.

Mimoni a monstra závěrem

Mimoni a monstra potvrzují přesně to, co se od této značky dá dlouhodobě čekat. Nejde o film, který by chtěl zásadně měnit zaběhnuté postupy nebo posouvat hranice animovaného žánru, ale o další variaci na osvědčený koncept, který staví na jednoduchém humoru, energii a neustálém pohybu vpřed. První polovina těží z nápaditého zasazení do éry klasického Hollywoodu a dokáže překvapivě svěže pracovat s filmovými odkazy i groteskou, zatímco ta druhá už se více vrací k bezpečnému teritoriu série a spoléhá na chaos a akční přepálenost. Přesto je výsledný dojem spíše pozitivní. Film si je dobře vědom své cílové skupiny a přesně ví, co jí nabídnout. V rámci ní tak funguje spolehlivě, místy až nečekaně hravě a s dostatkem energie na to, aby i tentokrát tak nějak obhájil svou existenci…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Supergirl – Jak se povedl nový komiksový film od DC (Recenze)

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Supergirl
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Krásný sluneční den vám všem přeji. Vítejte na našem portálu a u dnešní recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na film, na který jsem se osobně hodně moc těšil. Řeč bude o filmu Supergirl, který navazuje na loňského Supermana, kde se Kara Zor-El na pár minutek objevila. Já osobně jsem byl ze Supermana hodně zklamaný, ale za to může hlavně James Gunn a jeho interpretace samotného Supermana a jeho původu. Doufám, že u Kary to bude jiné, že režisér Craig Gillespie a scénáristka Ana Nogueira na to půjdou jinak, a bude to o dost lepší a zajímavější. Film bude v kinech od 24.6. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi filmu Supergirl!!!

Recenze filmu Supergirl

Když nečekaný a krutý nepřítel zasáhne příliš blízko domova, Kara Zor-El, známá jako Supergirl, se velmi nerada vydává na cestu po boku někoho, koho by rozhodně nečekala, a společně se pouštějí do epické mezihvězdné výpravy za pomstou a spravedlností. (oficiální text distributora filmu)

Supergirl
Zdroj: Warner Bros.

Povedená režie Craiga Gillespieho

Režisér Craig Gillespie je hodně šikovný a talentovaný. Jeho filmy mám rád a líbí se mi, jak Gillespie umí pracovat s charaktery. A zvláště se silnými ženskými charaktery. Od krasobruslařky Tonyi, přes Cruellu až k samotné Supergirl. Další věc, co mám na Gillespieovi rád je to, že to není rutinér a námezdní řemeslník. Když, cokoliv točí, tak do toho dává kus ze sebe. A při sledování jeho nejnovějšího filmu jsem to tam neustále viděl.

Gillespie se svým způsobem pustil do boje, který nemohl úplně vyhrát. Přesto do toho šel na maximum, a já si ho za to dost cením. V dnešní době je opravdu těžké natočit originální komiksový film, který bude správně vyvážený a bude v něm všechno. Cool postavy, nelítostný a propracovaný záporák, hlavní postava se kterou prožijeme její příběh, velkolepá akce a pocit, že vidíme něco, co jsme ještě nikdy neviděli. Tohle natočit není vůbec jednoduché, a zvláště v době, kdy každý rok máme dva tři velké komiksové filmy, které se navzájem předhánějí v epickém měřítku.

Jak už jsem psal, Gillespie věděl, že tenhle boj nemůže vyhrát. Takže se rozhodl na to jít trochu jinak. Film na první pohled vypadá jako generický komiksový film, kterých tu za poslední roky bylo několik. A pro mnohé to tak opravdu bude – a já se jim svým způsobem nedivím. Ale já tam přeci jenom vidím trochu více. Hodně za to může Gillespieho přístup k natáčení. Režisér hodně sázel na natáčení v reálném prostředí, kulisách, na opravdu povedené a dobré masky a kostýmy, a nápady. Je prostě znát, že Gillespie si zkoušel s filmem, co nejvíce vyhrát, dát mu vlastní tvář, a udělat ho jinak. Klacky pod nohy mu v tomto případě hází samotný příběh a scénář, protože ten rozhodně není moc inovativní.

Čistě z mého pohledu si Gillespie zaslouží velkou pochvalu za to, jak se mu povedlo pracovat s hlavní hrdinkou Karou, které dal nějakou hloubku a napravil jí reputaci po její představovačce v Supermanovi. Totéž platí i pro Supermana, se kterým režisér pracuje o dost lépe, než Gunn. Gillespie nevymýšlí nic převratného a šokujícího, a o to více to funguje. Osobně se mi líbilo, že příběh je opravdu komorní, a ve výsledku se nezahraňuje svět a celý vesmír, ale nejlepší přítel člověka a duše jedné holky. Cynikové se tomu vysmějí, ale já v tom vidím esenci komiksů.

Supergirl
Zdroj: Warner Bros.

Přesné obsazení

Komiksové filmy do velké míry stojí na přesném a dobrém obsazení. A to se tady do velké míry povedlo. Milly Alcock je v roli Kary přesná a je to castingová trefa do černého. Gillespie a Alcock nám ukázali jinou Supergirl, než jakou známe ze seriálů a komiksů. Kara v jejich podání je unavená, zklamaná, a cítí obrovské prázdno ve svém srdci. Užívá si sebedestruktivní chování a snaží se zahnat bolest a ztrátu. A tohle Alcock umí skvěle zahrát a prodat. A umí uvěřitelně zahrát i to, co bude pak následovat, když objeví správný směr, a stane tím kým má být. Za mě dobrý výkon.

Eve Ridley se opravdu snaží, ale bohužel má extrémně špatně napsanou postavu a je otravná. Já jako divák bych jí měl chtít fandit, ale moc mi to nešlo. Matthias Schoenaerts je velmi šikovný herec a má obří charisma, a o to více nechápu, že z něho Gillespie udělal generického a obyčejného záporáka, který je zlý, protože může být zlý.

David Corenswet je dobrý „klasický“ Superman. Je jiný než Cavill. Ale má tu správnou esenci komiksové Supermana, který je laskavý, naivní a věří v ty správné hodnoty. V Gunnově podání to fungovalo, tak na půl. V Gillespieho podání to funguje na sto procent. Společné scény Clarka a Kary jsou výborné a moc se mi líbili, protože mají jistou hloubku, emoce, pochopení, a něhu. Jason Momoa je jako Loba parádní. Překvapilo mě, že tam Momoa má více prostoru, než jsem čekal. Na každé scéně je vidět, že si jí Momoa užil a mrzí ho, že se nemůže urvat ze řetězu. Snad to jednou klapne.

 

Supergirl
Zdroj: Warner Bros.

Klady a zápory

Jak už jsem zmínil, tak film má hodně praktický efektů, masek, kostýmů atd. V tomto ohledu si celý tvůrčí tým zaslouží pochvalu, jelikož prostředí nepůsobí uměle. Máme tu minimálně dvě desítky mimozemšťanů, kteří mají vlastní vzhled. Potěšilo mě, že skoro v každém záběru je spousta drobných detailů. Pochvalu si zaslouží i akční sekvence. Ne protože by byly převratné, ale je tam náznak nějaké hravosti, kreativity a zábavnosti. Hlavně, když se na scénu přiřítí Lobo.

Co se týče záporů, tak film jich má celkem dost. Některé jsou více vidět a kazí zážitek z filmu, jiné jsou drobnější a dají se ignorovat, pokud se na film naladíte a budete si ho chtít užít. Osobně jako největší zápor vidím příběh, který by před dvaceti lety byl úplně v pohodě, ale dnes působí až moc obyčejně a prvoplánově. Ve filmu se prakticky nestane nic, co bychom nečekali. A je to škoda. Zrovna tady jsem čekal, že Gillespie a scénáristka Ana Nogueira přijdou s něčím zajímavějším.

Supergirl
Zdroj: Warner Bros.

Pár slov na závěr a hodnocení filmu Supergirl

Supergirl není bezchybný film, do toho má opravdu dost daleko. Není to ani revoluční komiksový film, který by do žánru komiksových filmů přinášel něco nového. A bohužel po příběhové stránce je to typický origin. Nicméně film má srdíčko, hravost, nápady, parádně vystavěnou hlavní hrdinku. A já vidím a cítím, že režisér dal do filmu něco ze sebe, že to není jen produkt, ale že tam lze spatřit i něco hlubšího, pokud se bude koukat správným směrem. Pro někoho to bude málo, někomu to bude stačit jako letní výplach, a někdo tam uvidí idealismus a naději. Zkuste dát Supergirl šanci.

Hodnocení: 7/10

Toto je má recenze na nový komiksový film od DC Supergirl. Snad se vám recenze líbila a řekla vám vše podstatné.

Zdroje: ČSFD, IMDb

Zdroj titulního obrázku: Warner Bros.

-REKLAMA-

Stream, kino a televize: Jaké novinky přinesl 25. týden?

Autor
Lenka Skříčilová
-
0
25. týden
Zdroj: Netflix

I během uplynulého týdne jsme se dočkali spousty zajímavých novinek. Jaké přinesl 25. týden na stream, do kin a televize?

Omalovánky: Netflix

Snaha čerstvě ovdovělého otce vzít svého syna na jeho první baseballový zápas se v tomto dojemném dramatu stává celodenní cestou plnou síly a odolnosti.

A Special Memory: Netflix

Sandra je módní návrhářka, jejíž impulzivní povaha maskuje zlomené srdce z minulého vztahu. Zatímco se snaží znovu vybudovat svůj život, osud jí přivede do cesty Dinda, stavebního mistra v rodinné firmě. Osud je svede dohromady, zamilují se a nastěhují se k sobě. Pak je ale Sandře diagnostikována Alzheimerova choroba s časným nástupem a všechno se změní.

My Family: Netflix

Mezi zármutkem, školními starostmi a rodinným chaosem se sebevědomá teenagerka a začínající spisovatelka Nanami vyrovnává jediným způsobem, který zná – smíchem a slzami.

Tokyo Salad Bowl: Netflix

Mari, zelenovlasá policistka, a Ryo, bývalý policejní tlumočník, se spojí, aby v Tokiu řešili mezinárodní případy, a zároveň se setkávali se zahraničními obyvateli a objevovali světovou kuchyni.

The Science Club: Netflix

Noční střední škola East Shinjuku má studenty s různými problémy. Zločinec Taketo je uvězněn v negativní spirále. Angela se potýká s učebními povinnostmi, zatímco Kasumi tráví všechny hodiny vyučování na ošetřovně. Shozo musel v mládí opustit školu, aby mohl pracovat. S vedením svého nového učitele přírodních věd Fujitakeho pracují na experimentu pro akademickou konferenci.

Descending Stories: A Life in Rakugo: Netflix

Během éry Šówa vstupuje Jakumo do světa umění rakugo a kde se setkává se zkušeným, ale impulzivním Jurakutei. Oba se stávají žáky a jejich rivalita, i přes následné přátelství, trvá po celý život. Napětí stoupá, když se Jakumo zamiluje do gejše Mijokiči, kterou si Jurakutei vezme. Tragédie zasáhne a oba zemřou za záhadných okolností. Jakumo si adoptuje jejich osiřelou dceru Konatsu, zatímco ji tajně pronásledují pocity viny za jejich smrt. Jak Konatsu dospívá, chová k Jakumovi nenávist a spolu s Jakumovým žákem Jotarem odhaluje pravdu o tragických událostech.

Manželé v akci: Netflix 

Detektiv nečekaně spojí síly s novým manželem svojí bývalé ženy, aby vypátrali, kdo ji unesl. Jestli ji ale chtějí zachránit, musí hodit vzájemné spory za hlavu.

Klavíristova volba: Cinemax 2

Na začátku 2. světové války musí pianista François Touraine hrát v Německu, aby zachránil milovanou učitelku.

Toy Story 5: Příběh hraček: Kino

Oblíbená parta hraček se vrací v novém dobrodružství, které je postaví před výzvu odpovídající dnešní době. Woody, Buzz Rakeťák, Jessie i Vidlík zjišťují, že svět dětského pokoje už dávno není jen o fantazii a klasických hrách. Do jejich života vstupuje moderní technologie – chytrý tablet ve tvaru žáby přezdívaný Žabletka – a s ní i zcela nové pořádky. Toy Story 5: Příběh hraček přináší další kapitolu příběhu, který dokazuje, že opravdové přátelství – a síla představivosti – mají své místo i v digitální éře.

Jak se líbilo pokračování filmové série nám? Víc v recenzi.

Tahle párty je DEAD: Kino

Když se zodpovědná Alice, povrchní Sofie, bohémská Hanka a nejistý Roman vydávají na halloweenskou párty, netuší, že právě začíná noc plná šílenství a chaosu. Řetězec hádek, trapasů a špatných rozhodnutí se rychle vymkne kontrole a vyústí v absurdní a ujeté situace se zombie, policisty a frustrovanými herci z romantických komedií. Alice na cestě za záchranou své mladší sestry Kristýny zjistí, že skutečné nebezpečí nespočívá ani tak v zombie, jako spíše ve vzájemných předsudcích a špatném výběru životních vzorů.

Tohle byl přehled deseti zajímavých novinek, které přinesl 25. týden na stream, do kin a televize. Víc novinek, recenzí a přehledů najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Cinemax 2

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Toy Story 5: Příběh hraček – Woody, Buzz, Jessie a spol. se vrací (Recenze)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Toy Story 5
Zdroj: Pixar

Oblíbená parta hraček se vrací v novém dobrodružství, které je postaví před výzvu odpovídající dnešní době. Woody, Buzz Rakeťák, Jessie i Vidlík zjišťují, že svět dětského pokoje už dávno není jen o fantazii a klasických hrách. Do jejich života vstupuje moderní technologie – chytrý tablet ve tvaru žáby přezdívaný Žabletka – a s ní i zcela nové pořádky…

Animační studio tvoří celovečerní filmy už před 30 let. Tím úplně prvním byl Toy Story: Příběh hraček, přičemž se tento první film kompletně vytvořený počítačem stal v roce 1995 startem úspěšné franšízy. Dvojka tu byla už v roce 1999, trojka si po delší pauze v roce 2010 došla v kinech pro miliardu, o 9 let později stejně udělalo Toy Story 4. Pixar v roce 2019 slíbil, že po Toy Story 4 pro něj budou prioritou originální snímky, i díky COVIDU-19 ovšem spousta originálních filmů Pixaru propadla (včetně spin-offu Rakeťák), i proto se Pixar rozhodl opět sázet na tvorbu sequelů. Po velmi úspěšném návratu V hlavě tak došlo i na návrat Toy Story v pátém celovečerním filmu. Jak se Toy Story 5: Příběh hraček povedlo?

Toy Story 5: Příběh hraček – Jsou moderní technologie zkázou pro klasické hračky?

Toy Story 5: Příběh hraček
Zdroj: Pixar

Režisér Andrew Stanton je s touto sérii spojen již od samého začátku. Byl scenáristou Toy Story: Příběhu hraček 1-2 , je také spoluautor námětu k Toy Story 3. Za scenáristický stůl tentokrát usedl spolu s McKennou Harris, se zkušenou autorkou storyboardů, která je také spolurežisérkou filmu. Během výroby mělo dojít k vymyšlení tolika nápadů, že by dle Stantona mohlo dojít minimálně i na Toy Story 6 a Toy Story 7. Aktuální pátý film každopádně reaguje na digitální éru. Tradiční hračky se tu střetávají s moderními technologiemi, na kterých začínají být děti pomalu závislé v čím dál tím menším věku. Jinak tomu není ani u osmileté Bonnie, majitelky známých hrdinů. Ta dostává svůj první tablet v podobě Žabetky, po vzoru tradičních hraček má přitom tenhle tablet vlastní vědomí. Buzz, Jessie a spol. tak mají nového nepřítele, zároveň se opět začínají obávat o svou budoucnost. Nástup Žabetky každopádně spustí řetěz událostí, do kterých se nakonec připlete i navrátivší Woody.

Toy Story 3 je dodnes vnímané jako výtečné finále původní trilogie. I režisér a scenárista Quentin Tarantino označil třetí Toy Story za jeden z nejlepších filmů, které kdy viděl, nemá ovšem žádnou touhu sledovat cokoliv, co přijde po ní. Neviděl tak ani čtyřku, které se přesto zázrakem povedlo dodat alespoň částečně podobně důstojné zakončení jako v případě třetího filmu. Ik když se ovšem tehdy o čtvrtém Toy Story mluvilo jako o finále, realizaci pátého filmu po čase nikdo nevyloučil. S jeho realizací přitom tvůrci samozřejmě riskují. Potenciálně funkční tečka za sérii se vám může klidně povést jednou či dvakrát, ale třikrát? Páté Toy Story to v tomto ohledu nemá jednoduché a s předsudky se bude pravděpodobně střetávat ještě více nežli právě mnohými přehlížená čtyřka. Byla by to přitom škoda. Toy Story 5 by již pro jistotu nikdo neměl vnímat jako případnou tečku, nebrání to nicméně v tom, aby jí šlo vnímat jako povedenou další kapitolu série.

Toy Story 5 chytře rozvíjí motivy i postavy

Toy Story 5
Zdroj: Pixar

Sehraná dvojice Woody a Buzz se sice vrací, hlavní postavou je každopádně dle slibu Jessie. Po odchodu Woodyho se právě ona stala vůdkyni hraček, vývoj událostí pak způsobí, že se Jessie stane hlavní tváří své vlastní příběhové linky. Právě díky konfrontaci se Žabetkou se u ní vytvoří jakási forma předsudků/rasismus vůči technologickým hračkám, i to je ovšem klíčovou součástí tohoto filmu. Žabetka vlastně poměrně snadno evokuje Úzkost ze zmiňovaného pokračování V hlavě. Jde jí snadno vnímat jako hlavní zápornou postavu, zároveň to ovšem není postava, která své skutky koná se zlými úmysly. Není to další Mazel, blíže má spíše k panence Gabby Gabby ze čtvrtého filmu. I ona chce Bonnie pomoct s tím, aby si našla kamarádky, má k tomu nicméně svůj přístup. A ani Žabetka nedokáže ovlivnit, že se Bonnie může stát obětí předsudků či vyložené šikany.

Jessie má za sebou traumatickou minulost, kdy přišla o svou majitelku Emily, i s tím páté Toy Story pracuje. Jessie ví, že Bonnie nevyhnutelně stárne, hračky nicméně začínají vnímat, že díky technologiím děti stárnou až příliš rychle. Toy Story 5 je do velké míry komornějším příběhem, ve kterém jde stěžejní postavy napočítat na prstech jedné ruky, to nicméně neznamená, že sázky nejsou vysoké. Jakoby si tvůrci sami chytře uvědomovali, že není potřeba zvyšovat měřítko, stačí přijít s podnětnými tématy a motivy. Snadno přitom jde namítat, že se zdánlivé drobné motivy napříč sérii recyklují, spíše se ovšem šikovně rozplétají a rozšiřují. Pixar tu tak na jednu stranu dojí jednu ze svých nejúspěšnějších franšíz, vyložená rezignace a sázka na jistotu se přesto nekoná.

Pixar pořád dělá to, co mu jde nejlíp – Chceme mu to vlastně vyčítat?

Toy Story 5
Zdroj: Pixar

Pixar v pátém filmu ze své nejstarší franšízy připomíná, proč je pořád minimálně po technické stránce vnímán jako animační špička. Jde o poctivou animační prací, která vyvolává dojem, že je pixel za pixelem dokonale vymazlený. Ať už se zrovna divákovo oko soustředí na detaily, designy jednotlivých postav či prostředí, jenž každou celovečerní pixarovkou vypadají fotorealističtěji a fotorealističtěji. Každý chlup na srsti zvířete, tlačítka na postavičkách a další detaily. Součástí pátého filmu jsou navíc sekvence, jenž opět vyobrazují hraní si s ústředními hračkami, i v tomto ohledu můžou být tvůrci kreativní a pracovat i se scénami, jenž se pokouší pracovat i s 2D animací. I díky těmto vizuálním projevům páté Toy Story nepůsobí ani v kontextu celé série genericky. A dokáží zároveň i hezky vyobrazit to, jak se kreativita při hraní odvíjí od představivosti jednotlivých dětí.

Randy Newman jako skladatel variuje různé motivy (včetně jednoho z Příšerek s.r.o.), povolanějšího skladatele by nicméně k této sérii člověk už hledal těžko. Kanonáda nápadů může snadno vyvolat dojem, že má Toy Story 5 tak trochu epizodickou strukturu, v součtu je to nicméně daleko od pravdy, protože všechny části do sebe zapadnou. A to včetně linky se skupinou padesáti technologicky vyspělých figurek Buzze Rakeťáka uvízlých v předváděcím režimu v hlavní roli. Ti jsou v podstatě ve stejném stavu jako náš známý Buzz v prvním filmu, projdou si pak sérii epizodek, přičemž jedna v podstatě skládá poctu Disneyho Bambi. A přeci jen nakonec zapadnou do hlavního příběhu. Přičemž také dokážou ukázat, jak se například vyvinula postava Buzze.

Staré známé tváře tu nejsou do počtu

Toy Story 5
Zdroj: Pixar

Buzz tak zachází ještě o kus dál ve svém vztahu s Jessie, zároveň ho konfrontace s armádou Buzzů vede k návratu ke kořenům. Časům, kdy byl Buzz Rakeťák naplno v roli strážce vesmíru a nevěděl, že je jen hračkou pro děti. Je zajímavé sledovat, jak se tvůrci za pochodu zdánlivě snaží zahojit jisté díry v zápletce, zároveň šikovně pomrkávají ke starším dílům. Mimo to tu tak nepůsobí ani popkulturní odkazy či návraty postav, jejichž návrat by teoreticky nemusel být zase tak moc nutný. Původně se například tak nějak počítalo s tím, že Woody bude absentovat, nakonec ovšem došlo k rozhodnutí, že se vrátí. Dává jeho návrat smysl? Ano. Je tak moc nutný? Teoreticky ne, když už ovšem musí být, obhajoba jeho návratu nepůsobí tak úplně mimo. Především i proto, že se tvůrci věrně drží charakteristik postav. Pořád nicméně platí, že je tu spousta známých postav vyloženě do počtu a Toy Story 5 by teoreticky mohlo být jakýmsi spin-offem s Jessie v hlavní roli. Po vzoru prvního filmu je to celé méně týmovka a více se soustředí na omezený počet postav.

Z vícero důvodů nicméně film působí jako plnokrevný sequel. Témata, ke kterým se tvůrci franšízy mohou vyjádřit, se rozvíjí spolu s reálným světem. Rukopis Pixaru je i tady cítit především skrze vizuální vyprávění – ty momenty, které dokážou vykreslit, jak mohou obrazovky pohltit dětský mozek, poměrně hravé práce s POV či technickými vymoženostmi. A nakonec vlastně i ta krásná ukázka toho, jak spolu mohou hračky a technologie teoreticky koexistovat. Jistě, nejspíše se najde pár ušáků, kteří budou páté Toy Story kritizovat za to, že bude působit jako film boomerů, kteří v slabosti dětí pro moderní technologie hledají až příliš negativity, i díky tomu je ovšem páté Toy Story poměrně chytrou úvahou nad budoucností hraček jako takových. Těžko říct, jak moc úderná témata nabídne série do budoucna, nosné myšlenky, které jsou následně zpracované tak povedeně, tohle na první pohled nesoudné dojení franšíz dokážou přeci jen snadněji obhájit. Tak snad si to Pixar nepřestane uvědomovat – u Úžasňakových 3, Coco 2, Příšerek s.r.o 3… nebo Toy Story 6.

Toy Story 5: Příběh hraček závěrem

Toy Story 5 je překvapivě sebejistý návrat jedné z nejdůležitějších animovaných sérií. Namísto snahy o další velkolepé finále sází na komornější vyprávění, které rozvíjí známé motivy a posouvá je do současného světa, kde technologie čím dál více mění způsob, jakým děti vnímají hru i samotné dětství. Síla filmu spočívá především v postavách – Jessie dostává plnohodnotný prostor a její příběh patří k nejzajímavějším v celé sérii, zatímco návraty Woodyho a Buzze působí smysluplně a přirozeně. Vedle toho Pixar tradičně potvrzuje svou animační dominanci, kdy každá scéna působí vizuálně precizně a nápaditě. I přes občasný pocit recyklace známých motivů dokáže film najít nový úhel pohledu a přinést témata, která působí aktuálně. Není to revoluce, ale velmi dobře vystavěná další kapitola. Toy Story 5 tak funguje jako důstojné (samozřejmě nejspíš jen dočasné) pokračování, které sice znovu otevírá otázku, zda je série potřeba dál rozvíjet, ale zároveň jasně ukazuje, že Pixar ji stále umí vyprávět s jistotou i emocemi. Díky bohu za to!

PS: Český dabing/překlad je výtečný, šikovný překladatel Vojtěch Kostiha si opět poradil s hravými převody některých vtipů z originálního znění do toho českého. Jediným nedostatkem je fakt, že člověk neuslyší původní znění a tudíž ani herce jako Tom Hanks (Woody), Tim Allen (Buzz) či Conan O’Brien, který tu mluví Chytrolína. Fakt, že právě O’Brien v původním znění dabuje technologickou hračku pro nácvik používání toalety, je nejspíš vtip sám o sobě.

Verdikt: 9 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Pixar
-REKLAMA-

Den odhalení – Jak se povedlo nové sci-fi od mistra Stevena Spielberga (Recenze redakce)

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Den odhalení
Zdroj: Universal Pictures

Vítejte všichni na našem portálu a u tohoto článku. V dnešním článku si rozebereme film, na který se těšila celá redakce. Nový film legendárního filmaře Stevena Spielberga Den odhalení. Film má luxusní trailery, které toho moc neprozrazovaly, a o to více jsme se těšili. Navíc se Spielberg vrací ke sci-fi látce a říkal, že jde o hodně osobní projekt. Naše očekávaní byla obrovská. A o to více jsem byl překvapen z rozporuplných reakcích svých kolegů a kamarádu. Původně nás u toho článku mělo být více, ale Tonda a Marek jsou z filmu, tak moc zklamaný, že o něm nechtějí psát. Jediný Šugy se ze svého zklamaní stihl vypsat. Na druhou stranu já a Tom jsem spokojený. Osobně doporučuji krotit očekávání a udělat si vlastní názor. Film můžete vidět v kině od 11.6. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi redakce na film Den odhalení!!!

Recenze redakce na film Den odhalení

Den odhalení má být dnem, kdy se lidstvo konečně dozví pravdu. O čem? To zatím tuší jen pár jedinců, mezi nimi i datový analytik Daniel (Josh O´Connor), který má být tím, kdo vše zveřejní. K jeho smůle však existuje všehoschopný tým lidí, jehož posláním je tomuhle úniku informací zabránit. Za každou cenu. Mají pro to celou řadu dost dobrých i špatných důvodů. Mezi ty lepší patří i to, že by odhalení pravdy mohlo zcela rozvrátit světový řád a napáchat nenapravitelné škody. Kromě Daniela se do hledáčku pronásledovatelů, jimž šéfuje Noah Scanlon (Colin Firth), dostane i Margaret (Emily Blunt), moderátorka počasí v bezvýznamné televizní společnosti. To, co pro nezasvěcené vypadalo jako nervové zhroucení v přímém přenosu, je totiž ve skutečnosti… Ne, víc nelze prozradit, Den odhalení ještě nenastal. (oficiální text distributora filmu)

Den odhalení
Zdroj: Universal Pictures

Tom Bejvl

Je Den odhalení v roce 2026 málo? Zvlášť od režiséra Spielbergova formátu? Takové hlasy se bezpochyby ozvou. Mnozí budou očekávat revoluční sci-fi událost, jiní další z režisérových vrcholných děl. Den odhalení však není filmem, který by se za každou cenu snažil přepisovat dějiny kinematografie. Místo toho představuje dílo zkušeného tvůrce, jenž se po desetiletích kariéry vrací k tématům, která ho fascinovala od samého začátku, a znovu dokazuje, proč si vydobyl postavení jedné z nejvýraznějších osobností moderního filmu. Po osobních Fabelmanových se Spielberg vrací ke sci-fi, ale nezapomíná na lidský rozměr vyprávění. Vedle mimozemského tajemství, konspiračních teorií a otázek o místě lidstva ve vesmíru nabízí především příběh obyčejných lidí postavených před něco, co dalece přesahuje jejich chápání. Právě v tom byl Spielberg vždy nejsilnější a právě v tom zůstává výjimečný i dnes. Den odhalení možná nebude patřit mezi režisérovy nejzásadnější filmy. Je však připomínkou toho, že i ve věku osmdesáti let dokáže Steven Spielberg stále vyprávět s lehkostí, hravostí a nakažlivým pocitem úžasu. A v době, kdy podobných filmařů rychle ubývá, je to samo o sobě důvod k oslavě…

Hodnocení: 9/10

Den odhalení
Zdroj: Universal Pictures

Pavel Hrubeš

Den odhalení je film, který bude rozdělovat nejen obyčejné publikum, ale i kritiky. Jedni film budou milovat a vynášet ho do nebes, a jiní jim budou pohrdat a plivat na něho. Největší problém je ten, že oba tábory mají pravdu.

Den odhalení je rozporuplný film, u kterého velmi záleží jestli se na něj napojíte a přijmete, co vám říká. Když se vám to povede, tak dostane mistrovsky natočenou podívanou. A když se vám to nepovede, tak budete extrémně trpět.

Režisér Steven Spielberg nedává divákům nic zadarmo a vypráví svůj příběh, tak jak chce, a mnoho diváků s tím bude mít problém. Spielberg se naschvál rozhodl oprostit se od svého klasického vyprávění a přistupuje k příběhu mnohem více jinak. Ať už jde o tvoření fikčního světa, práci s charaktery nebo odhalování zápletky a smyslu celého vyprávění. Někomu to bude připadat svěží a zábavné. Někdo jiný v tom uvidí línou scenáristiku.

Samotný příběh a logika rozhodně rozděluje diváky. Jeden tábor věří, že to Mistr natočil takhle schválně a je si vědom všech logických chyb a hloupostí. Druhý tábor si myslí, že je to blbost na entou, co nedává smysl. Čistě za sebe doporučuji logiku a příběh zbytečně nepitvat, a užít si řemeslně skoro dokonalou podívanou s dobrou morální myšlenkou. Je mnohem lepší se soustředit na to, co chce Spielberg svým filmem říci, než hledat chyby v tom jak to říká. Samozřejmě pokud vás to nebaví, a přijde vám to hloupé, tak to jde velmi těžko.

Po technické a řemeslné je to skoro bezchybné. Spielberg znovu ukáže proč je mistr svého řemesla. Jsou tu opravdu neskutečně moc povedené scény, které mají správnou atmosféru, napětí nebo emoce. Filmu se podařilo mě přikovat k plátnu a celou dobu jsem napjatě sledoval, co se bude dít. Přenesl jsem se do příběhu film a nechal jsem se pohltit filmovou magii. Velkou zásluhu na tom má úžasná hudba Johna Williamse a luxusní kamera Janusze Kamińskiho , který už moc dobře ví, jak to si Spielberg představuje.

Slavnému režisérovi se povedlo sehnat velmi šikovné herce, kteří si práci se Spielbergem užívají. Emily Blunt má velmi vděčnou roli a zahrála to moc dobře. Blunt má díky své úloze dost poloh, které si žádají fyzické hraní a Blunt to zvládla s přehledem. Josh O’Connor je za začátku hodně výrazný a krade si prostor pro sebe. Bohužel v druhé půli jeho postava ustoupí lehce do pozadí a není pak tolik využitý. Colin Firth má netypickou roli a já se stále nemohu rozhodnout, jak se mám k jeho výkonu stavět. Na jedné straně má povedené a dobře scény. Na té druhé straně jsou pak momenty, kdy jsem kroutil očima a nevěřil jsem tomu jak Firth přehrává a tlačí na pilu. Colman Domingo je hodně fajn, ale měl jsem pocit, že je nevyužitý. Totéž platí i pro Wyattea, jenž na sebe dokáže upoutat pozornost, ale nemá moc prostoru. Eve Hewson mě ve své roli bavila, nicméně i ona pak musí ustoupit do pozadí a nechat vyniknout jiné.

Po skončení filmu se ve mně praly emoce. Vím, že jsem viděl řemeslné precizní film, který mě na dvě a půl hodiny vtáhl do jiného světa, ale zároveň vím, že měl spoustu logických chyb a blbostí. Věřím, že Spielberg o těch chybách věděl a dal je tam záměrně, nicméně to nemění nic na tom, že to místy kazí zážitek z filmu. Zvláště pokud o něm přemýšlíte a analyzujete ho. Naštěstí ani všechny chyby nezničí hlavní myšlenku Spielbergova filmu.

Den odhalení je film, který není dokonalý, určitě bude rozdělovat diváky, ale je to čistě Spielbergova vize, kterou si udělal přesně, tak jak chtěl. Se vším nádherným, i se vším rozporuplným. Zkuste se prosím přesvědčit sami jestli uvidíte úžasný filmařský zážitek, nebo jedno z největších zklamání roku.

Hodnocení: 7,5/10

Den odhalení
Zdroj: Universal Pictures

Martin Sugar

Spielberg sa po rokoch opäť vrátil ku svojmu obľúbenému subžánru o strete s mimozemskou civilizáciou, ale tentokrát so scenárom, ktorý sa podľa mňa musel meniť deň, čo deň, počas natáčania. Inak nevidím rozumný dôvod, prečo ten film absolútne nedrží pohromade. Aj z uletenej konšpiračky sa dá natočiť super film, ale bez dobrého scenára je to iba úlet. Spielbergovo dumanie nad kooperáciou viery a mimozemšťanov ma takmer rozosmialo, ak by som v tej chvíli vážne veril, že mi toto Steven servíruje. Zmätený dej s nulovým worldbuildingom o dvoch postavách, ktoré zmätene unikajú pred zmätatenymi záporákmi, vždy do momentu, kedy ich protistrana nechá proste ísť. A to najlepsie prichádza na záver, kedy má Spielberg možnosť dať zmysel tým 145 minútam svojej grotesky, ale v tom momente to skončí. Tešil som sa na to ako Spielberg opäť vráti do kín poctivé rozprávanie s emóciami vo svojej starosvetskej poctivosti. Ale tentokrát nie, Steave, tentokrát nie.

Hodnocení: 4/10

Toto byly naše rozporuplné dojmy a názory na nový sci-fi Stevena Spielberga Den odhalení. Snad se vám článek líbil a poradil vám jestli jít do kina nebo ne.

Zdroje: ČSFD, IMDb

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Šedá zóna – Novinka Guye Ritchieho s Cavillem a Gyllenhaalem (Recenze redakce)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Šedá zóna
Zdroj: Black Bear

Guy Ritchie je jedním z nejproduktivnějších režisérů současnosti – jen během této dekády již stihl uvést šest filmů, do jejího konce by pak mělo dojít minimálně na další čtyři. Tím zatím posledním je snímek In the Grey/Šedá zóna – film s Henrym Cavillem, Jakem Gyllenhaalem a Eizou González. Po dlouholetých odkladech je jeho novinka konečně k vidění, každý si tak může ujasnit, zda si Ritchie začíná plést kvantitu s kvalitou… a nebo je naopak pořád ve formě:

Pavel Hrubeš

Režisér Guy Ritchie zavolal svým oblíbeným hercům, a šel si s nimi natočit akčních výplach. Pojďme si hned na začátek říci, jak to celé je. Ritchie je výborný režisér, který když chce, tak dokáže natočit velkou pecku. Jenže já mám poslední roky pocit, že Ritchiemu se moc nechce. Mám pocit, že trochu rezignoval a točí si věci, které hlavně baví jeho. Nebo točí věci, za které dostane kupu peněz, aby si zase mohl točit, co baví jeho. Ve výsledku na tom není nic špatného, jen to zamrzí, protože vím, že Ritchie má na víc, když se mu chce.

Šedá zóna mě lákala premisou, obsazením a trailer také nebyl úplně marný. Pak přišly první ohlasy z Ameriky a tragické tržby, a já začal čekat velký průšvih. K mému vlastnímu překvapení jsem dostal dobrý a zábavný film, který ví přesně čím chce být. Nechce být sofistikovanou podívanou, nechce přepisovat žánr, chce jen 90 minut dobře bavit, a překvapit že to není jen hloupý akční výplach. A to se mu podařilo. Alespoň z mého pohledu. Nutno ale podotknout, že jsem měl snížené očekávání a šel jsem filmu naproti.

Zdroj: Black Bear

Přiznám se, že mě příjemně překvapilo, jak Ritchie film pojal. Je to takové komornější Vyproštění. Ritchie své hrdiny nepojal jako superborce, ale jako profesionály, kteří sází mnohem více na plánování a přípravu, než na své schopnosti. Navíc to nestojí jen na hlavní trojici, ale do mise se zapojí desítky lidí. Tahle týmová práce a plánování akce mi dost sedlo a užil jsem si. Jako bonus to Ritchie v rámci možností pojal “civilněji”.

Režisér rád spolupracuje se svými přáteli, a oni se rádi vrací zpět. Eiza Gonzáles dostala hodně prostoru a bohužel na některé scény herečky nemá. Omlouvám se, ale nevěřil jsem jí, že je nejchytřejší člověk v místnosti. Jake Gyllenhaal a Henry Cavill jsou parádní a bylo na nich vidět, že si své role moc užívají. Oba pánové jsou dost utlumený, nestrhávají na sebe pozornost, nekradou si scény pro sebe. Prostě makají jako tým. Hned z fleku bych si nimi dal samostatný film, protože jsou moc hezky sehraný – viz. třeba scéna na policejní stanici. Rosamund Pike je šikovná herečka, co umí hrát, ale tady je totálně nevyužitá. Hlavní záporák v podání Carlose Bardema mě bavil, jelikož bylo vidět, že ho ta role bavila. Právník Fisher Stevens měl zábavně napsané scény a já se u jeho scén vždy dobře bavil.

Po audiovizuálně stránce to nevypadá vůbec špatně, nicméně Ritchie nám v předchozích filmech ukázal, že umí výrazně lépe a zajímavěji. Šedá zóna je zábavný akční výplach, který není úplně nejhloupější, ale na druhou stranu od režiséra Ritchieho formátu chceme přeci jenom trochu více, než nadprůměrný akční film.

Hodnocení: 7/10

Tom Bejvl

Guy Ritchie patří v posledních letech mezi nejproduktivnější hollywoodské režiséry a jeho tempo natáčení je až překvapivě vysoké. Do této dekády vstoupil s několika projekty a snímek In the Grey / Šedá zóna je dalším z nich, který navíc provázely komplikace ještě před samotným uvedením do kin. Film byl hotový už v roce 2023, ale kvůli problémům s dokončením postprodukce i hledáním distributora několikrát změnil plán premiéry. Nakonec se ho ujala společnost Black Bear Pictures a po sérii odkladů se dostal na plátna kin. Samotná historie vzniku tak naznačovala spíš problémový projekt, než jistotu dalšího Ritchieho hitu.

V jádru jde o typickou Ritchieho látku, jen v lehce odlišném prostředí. Hlavní hrdinkou je Rachel Wild (Eiza González), právnička specializující se na vymáhání dluhů pro velmi bohaté klienty, která spolupracuje s dvojicí operativců Sida (Henry Cavill) a Bronca (Jake Gyllenhaal). Jejich úkolem je pomoci vynutit zaplacení obřího dluhu miliardáře Mannyho Salazara (Carlos Bardem). Film stojí na kombinaci plánování a realizace jednotlivých operací, což je přesně ten typ struktury, který Ritchie dobře zná. Postavy jsou spíš funkční archetypy než komplexní charaktery, ale jejich dynamika a vzájemné popichování dodávají filmu potřebnou lehkost.

Zdroj: Black Bear

Nejlépe funguje první polovina, která se soustředí na přípravu jednotlivých akcí. Ritchie zde skládá mozaiku plánů a jejich paralelního provádění, čímž vytváří plynulý a zábavný rytmus vyprávění. Méně už to ale funguje v oblasti napětí – i když by situace měly být rizikové, film málokdy vyvolá pocit skutečné hrozby nebo nejistoty. Akční složka je navíc poměrně střídmá a když už se objeví, nepůsobí tak výrazně, jak by se od režiséra tohoto jména čekalo. Celkově tak Šedá zóna působí spíš jako lehká variace na loupežní žánr než jako něco, co by ho posouvalo dál.

Ve výsledku jde o solidní, ale nikoliv výjimečný přírůstek do Ritchieho filmografie. Režisérův rukopis je stále jasně rozpoznatelný – rychlé tempo, stylový střih a hravá práce s kamerou zůstávají přítomné – ale tentokrát chybí silnější momenty, které by film pozvedly nad průměr. Šedá zóna tak funguje jako nenáročná akční jednohubka, která dokáže pobavit, ale rychle vyprchá z paměti. Pro fanoušky Ritchieho stylu může jít o příjemnou zastávku, nikoliv ale o návrat na tvůrčí vrchol.

Hodnocení: 6/10

Zdroj titulního obrázku: Black Bear

-REKLAMA-

Kapesní komiksové klenoty: John Constantine Hellblazer – Sbírka příběhů s vymítačem a kouzelníkem Constantinem (Recenzeú

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Hellblazer: Potopa
Zdroj: dccomics.com

Krásný den vám všem přeji a vítejte u dnešní komiksové recenze. V dnešní recenzi si rozebereme další kousek z druhé řady Kapesních komiksových kompletů. Před pár dny jste si mohli přečíst recenzi na Konec liDCtva a Košík a lednička plné hlav a teď tu máme sbírku příběhů s anglickým vymítačem a čarodějem. S člověk, co má neustále v puse cigaretu a připravenou cynickou hlášku. Tím člověk není nikdo jiný, než John Constantine. V tomto komiksu dostanete jeden velký hlavní příběh a tři menší příběhy. Pohodlně se usaďte a já vám povím, proč byste si měli tento komiks s Johnem Constatinem pořídit.

Recenze komiksu Kapesní komiksové klenoty: John Constantine Hellblazer

Anglický kouzelník, lhář, podvodník… a hlavní hrdina řady, ve které se městská fantasy střetává s hororem. John Constantine (známý i díky filmu s Keanu Reevesem v hlavní roli), chlápek v baloňáku, s cigaretou v puse, vždy připravený urážet a podrážet své okolí, se nám tady představí v příbězích od těch nejslavnějších komiksových tvůrců! V knize se bude potýkat s nebezpečným deníčkem, s kultem uctívajícím atomovou bombu a skupinou zlodějů, kteří se rozhodnou ukrást magický artefakt… a netuší, čemu otevřeli dveře. A je tu i příběh Syn člověka vyprávějící o tom, jak byl John Constantine kdysi přinucen oživit syna šéfa podsvětí. Jediná možnost, jak to udělat, byla provést antiexorcismus – do dětského těla přivolat démona. Nyní, o šestnáct let později, ovoce tehdejšího zoufalého činu dozrálo, puklo a zalilo Londýn shnilou šťávou. A Constantine se musí postavit tváří v tvář noční můře, kterou vyvolal. (oficiální text nakladatelství CREW)

Syn člověka
Zdroj: Nakladatelství CREW

Syn člověka

Tento příběh jsem četl třikrát a zde si můžete přečíst celou mou recenze. „Četl jsem tento komiks potřetí, a i potřetí se mi hodně moc líbil a dost jsem si ho užil. Hodně moc se mi líbí ta atmosféra, kterou komiks má, líbí se mi, jakým způsobem se zde pracuje se samotným Constaninem, a baví mě jak to umí být cynické a nekompromisní. Syn člověka je parádní komiks, po kterém si budete chtít sehnat další komiksy s Johnem Constantinem. Takže neváhejte ani minutu a běžte si tento komiks sehnat. PS: Nejsem žádná citlivka, ale tohle rozhodně není komiks pro děti. Píšu to pro případ, kdyby někoho napadlo, že je to vhodný dárek. “

Hodnocení: 8,5/10

Syn člověka
Zdroj: Nakladatelství CREW

Jak jsem se naučil mít rád bombu

Zajímavý příběh, na kterém je znát zub času. Věřím, že v době, kdy příběh vyšel, tak se skvěle trefoval do politické nálady a dokázal krásně vystihnout frustraci lidí. A scénárista Gran Morrison tohle moc dobře umí, ne že ne. Bohužel já jsem se na příběh moc nenaladil. Neříkám, že je špatný. Jen jsem čekal něco jiného. Čekal jsem více Constantinea. Více kouzel a magie. A v reálu jsem dostal příběh, jak se celé městečko urve ze řetězu. Kresba a barvy od Davida Lloyda (kreslil komiks V jako Vendeta) přesně ladí k příběhu a dokáže prodat jeho depresi. Jak jsem se naučil mít rád bombu není špatný příběh, jen jsem od něho měl jiné očekávání.

Hodnocení: 6,5/10

Constanine
Zdroj: Nakladatelství CREW

Deník Dannyho Drakea

Tohle byla parádní jednohubka od Gartha Ennise. Ennis umí být k postavám ve svých komiksech hodně krutý a nekompromisní. A je jedno jestli je postava dobrák nebo padouch. Bude trpět. Ale pokud je postava opravdu zlý člověk, tak něco zažije. Danny Drakea není dobrý člověk. A zaslouží, co se mu děje. Constantine se v příběhu objeví jen na chvilku, ale vůbec to nevadí, jelikož funguje jako morální zrcadlo. Zrcadlo, co připomene, že všechno má svou cenu, že se musí platit, ale vždy existuje šance na jedno správné rozhodnutí. Jednoduchý příběh, úderná pointa, a parádní scénář Ennise, a přesná kresba a barvy od Davida Lloyda. Výborná jednohubka.

Hodnocení: 8/10

Horizont událostí

Tuto povídku si vzal na starost zkušený hororový a fantasy scénárista Mike Carey. Carey se rozhodl jako Ennis neudělat s Constantinea hlavní postavu povídky, ale udělal z něho jen pozorovatele děje. A vůbec ničemu to nevadilo, protože takhle to funguje skvěle. Tahle menší hororová povídka má parádní atmosféru, dobré nápady a nabízí výbornou pointu. Carey krásně ukazuje, že stačí mít dobrý nápad a zbytek jde pak sám. O kresbu a barvy se postaral umělec Leonardo Manco, který má výrazně jiný styl než Lloyd a John Higgins (Syn člověka), a vůbec ničemu to nevadilo, protože ta kresba k příběhu pasuje. Horizont událostí je povedená hororová jednohubka, která se mi hodně líbila.

Hodnocení: 8/10

Constantine
Zdroj: Nakladatelství CREW

Děkujeme za recenzní výtisk Knihy Dobrovský!

Toto je má recenze na komiksovou sbírku s legendárním vymítače a čarodějem Johnem Constantinem. Snad se vám tato recenze líbila a komiksu dáte šanci. 

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: DC Comics

-REKLAMA-

Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 24. týden? (Přehled)

Autor
Lenka Skříčilová
-
0
24. týden
Zdroj: Netflix

I další uplynulý týden přinesl spoustu filmových a seriálových novinek. Jaké přinesl na stream, do kina a televize 24. týden?

Já jsem Frankelda: Netflix

V Mexiku 19. století se mladá nadaná spisovatelka vydá do svého podvědomí, kde narazí na postavy z vlastních strašidelných příběhů.

Reboot: Netflix

Nenápadný cukrář drasticky změní svůj vzhled a přijme novou identitu, aby našel vraha své dávno ztracené manželky a dokázal svou nevinu.

Bez skrupulí: Netflix

Hodili na něho vraždu, kterou nespáchal. Mladý právník proto musí vložit důvěru do rukou bezcitné obhájkyně, aby očistila jeho jméno a odhalila skutečného pachatele.

Virální hit: Netflix

Chudý šikanovaný kluk se po bitce náhodou proslaví na internetu. Rozjede proto vlastní streamovací kanál, aby si vydělal peníze a konečně se v životě odrazil ode dna.

Alice a Steve: Disney+

Alice zničí, když její nejlepší kamarád Steve začne chodit s její šestadvacetiletou dcerou Izzy. Přichází o dceru i nejlepšího přítele najednou. Rozhodne se použít všechny prostředky, aby jejich vztah ukončila. Steve je, bohužel pro ni, na podobné útoky dobře připraven a to, co začalo jako dokonalé přátelství, se zvrhne v nemilosrdnou válku. Alicin manžel Daniel nakonec ztratí trpělivost. Celá situace v Alice probudila stránku, která ho děsí. Steve ví, že Izzy je to nejlepší, co ho kdy potkalo, a chce ve vztahu pokračovat.

Every Year After: Prime Video

Dva celoživotní přátelé zkoumají nekončící otázku – co kdyby se vaše první láska stala vaší spřízněnou duší? Strhující romantický příběh o nadčasových možnostech lásky.

Vrabec v komíně: Cinemax 2

Výrazné rozdíly mezi sestrami Karen a Jule vyjdou najevo, když se jejich rodiny setkají na narozeninové oslavě.

Den odhalení: Kino

Den odhalení má být dnem, kdy se lidstvo konečně dozví pravdu. O čem? To zatím tuší jen pár jedinců, mezi nimi i datový analytik Daniel, který má být tím, kdo vše zveřejní. K jeho smůle však existuje všehoschopný tým lidí, jehož posláním je tomuhle úniku informací zabránit. Za každou cenu. Mají pro to celou řadu dost dobrých i špatných důvodů. Mezi ty lepší patří i to, že by odhalení pravdy mohlo zcela rozvrátit světový řád a napáchat nenapravitelné škody. Kromě Daniela se do hledáčku pronásledovatelů, jimž šéfuje Noah Scanlon, dostane i Margaret, moderátorka počasí v bezvýznamné televizní společnosti. To, co pro nezasvěcené vypadalo jako nervové zhroucení v přímém přenosu, je totiž ve skutečnosti… Ne, víc nelze prozradit, Den odhalení ještě nenastal.

Šedá zóna: Kino

Akční thriller režiséra a scenáristy Guye Ritchieho sleduje dvojici elitních specialistů na tajné operace, kteří pracují na hraně mezi zákonem a zločinem. Jejich úkolem je zajistit bezpečný únik pro vysoce postavenou vyjednavačku během nebezpečné mezinárodní mise. Operace se však rychle zkomplikuje a promění v riskantní hru plnou intrik, zrady a boje o přežití, kde každé špatné rozhodnutí může znamenat katastrofu.

Srdcovka: Kino

Rick, frontman svatební kapely, během jednoho vystoupení potká vyhasínající popovou hvězdu Dannyho. Spojí je spontánní noční jamování a jedna píseň, která se o pár měsíců později nečekaně stane celosvětovým hitem. Zatímco Danny díky ní znovu nastartuje svou kariéru a sklízí veškerou slávu, Rick zůstává stranou a začíná bojovat o uznání, o kterém je přesvědčen, že mu náleží. Ve snaze získat své místo na výsluní však riskuje to nejcennější, tedy vztah s rodinou i přáteli. Srdcovka scenáristy a režiséra Johna Carneyho je hřejivý i lehce hořký příběh o hudbě, ambicích a ceně, kterou za ně někdy platíme.

Tohle byl přehled deseti novinek, které přinesl na stream, do kina a do televize 24. týden. Víc novinek, přehledů a recenzí najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Prime Video, Disney+, Cinemax 2

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Scary Movie – solidní návrat, který nenadchne ani neurazí (Recenze redakce)

Autor
Martina Ignasová
-
0

Série Scary Movie (v češtině jako Děsněj Biják) patří k nejúspěšnějším parodickým frančízám v historii kinematografie. Utržila stovky milionů dolarů a významně ovlivnila popkulturu přelomu tisíciletí. První Scary Movie vyšlo v roce 2000 a zaznamenalo obrovský úspěch. Proto studio tlačilo na tvůrce, aby napsali dvojku co nejrychleji, a ta tak vznikala v nepříjemném prostředí. Následně studio odmítlo zaplatit bratrům Wayansovým řádný podíl za další pokračování a tak Wayansovi projekt opustili. Pak přišlo Scary Movie 3, 4 a 5 pod režií Davida Zuckera, a rozdíl byl patrný jak ve stylu humoru, tak v kvalitě vtipů. Trojka měla ještě švih a Charlieho Sheena (v té době to byla výhra), čtverka už častěji využívala toaletní humor a vtipy byly spíš hit or miss. V pětce už se nevrátil ani původní cast, humor klesl na naprosté dno a série pomalu vyšumněla. Ale jen proto, aby se po třinácti letech (nebo možná spíš po 25 letech, když nepočítáme Scary Movie 3, 4 a 5) vrátila v původní sestavě a znovu zesměšnila snímky, které byly vytvořený proto, aby se u nich lidé báli. Přečtěte si, jak se podle nás návrat bratrů Waynsových ve Scary Movie podařil!!!

Recenze redakce na film Scary Movie (2026)

Je to už neuvěřitelných 26 let, kdy poprvé nelítostný vrahoun Ghostface naháněl čtveřici teenagerů (Marlon Wayans, Shawn Wayans, Anna Faris a Regina Hall), kteří byli příliš mimo na to, aby se jím nechali zavraždit. A protože je od té doby nedostaly ani žádné civilizační choroby, strasti dospělosti či nějaké jiné, bezejmenné svinstvo, dožili se úctyhodného věku. Ten jim však vůbec nebrání v tom, aby se s obrovskou chutí nepustili do dalších hororových předělávek, remaků, prequelů, sequelů, spin-offů, hororů uměleckých i pokleslých, duchařských i vyvražďovacích. Unesli je, zneužili, vykuchali a vypustili zpět do volné přírody, tedy na filmové plátno. Vznikl z toho film, který překračuje všechny červené linie a za svého největšího nepřítele považuje korektní humor. (CinemArt)

Scary Movie
Zdroj: Paramount Pictures

Antonín Matějíček

Parodie měly dlouhou pauzu. Nedávno se pro nové publikum vrátila Bláznivá střela a ukázala, že tenhle žánr ještě nemusí patřit jen do filmového muzea. Další na řadě bylo Scary Movie. Pro někoho možná jen série stupidních gagů, pro jiné kultovní značka, na které vyrůstali, hlášky z ní citují dodnes a mají ji někde hluboko v srdci schovanou vedle dalších filmových guilty pleasure. Já patřím spíš do té druhé skupiny. Takže otázka byla jasná: zvládli Wayansovi vrátit téhle značce alespoň část její zašlé slávy?

Za mě ano. Ne bez výhrad, ne bez trapných momentů a rozhodně ne tak ostře, jak slibovala propagace, ale ano. Hororový žánr se za poslední roky stihl vytvarovat do tolika podob, že tady bylo opravdu z čeho střílet. Elevated horror, legacy sequely, rebooty, návraty ikon, trauma horory, meta komentáře, virální trendy i celková posedlost Hollywoodu tím, že všechno staré musí znovu vstát z hrobu. A právě v tom nový Scary Movie funguje nejlépe. Nehraje si na chytrou komedii roku, ale na poctivý návrat k době, kdy parodie byly drzé, blbé, místy geniální a občas tak trapné, až se člověk smál proti své vůli. A hlavně je to o míle daleko lepší než Scary Movie 4, Scary Movie 5 a většina těch zoufalých parodických slepenců, které v té době vznikaly jak na běžícím pásu. Tohle má alespoň duši, jasný směr a pocit, že tvůrci opravdu vědí, co parodují.

Příběh je tady spíš formalita. Celý film působí jako slepenec skečů, gagů a parodií na různé věci nejen z filmového světa. Hlavní kostra se ale drží především pátého Vřískotu a právě tady si tvůrci dali očividně nejvíc záležet. Některé záběry, pohyby postav, kill scény i celková práce s atmosférou jsou parodované překvapivě přesně a jde vidět, že nejde jen o náhodné házení vtipů na zeď. Když film míří, umí trefit přesně na bránici. A když nemíří, tak to člověk bohužel taky pozná. Střílí se do covidu, špatných filmů, rebootů, remaků, Trumpa, P. Diddyho i všeho možného kolem, ale paradoxně jsem čekal, že Wayansovi budou ještě o něco drzejší. Některé vtipy jsou výborně meta a překvapí, některé příjemně nekorektní a některé prostě vyšumí do prázdna. Očividně na papíře vypadaly lépe.

Scary Movie
Zdroj: Paramount Pictures

Martina Ignasová

Série Scary Movie je pro mě srdcovka. První, druhý a třetí díl jsou filmy, u kterých vím, že se několikrát zasměju a po zbytek filmu se budu pousmívat u hlášek, které už jsem slyšela mockrát, ale stejně mě pobaví. Čtyřka a pětka jsou zase filmy, u kterých bezpečně zvládnu pouklízet celý byt a soustředím se jen na pár scén, které stojí za to. Jelikož kvalita série postupně upadala, měla jsem z návratu bratrů Wayansových velkou radost, protože jejich osobitý styl nedokáže v rámci parodií nikdo nahradit. I přesto, že se kvalita ani vtip nového Scary Movie nevyšplhaly do výšin prvních dvou filmů, je jako rebooquel obstojné.

Návrat staré crew vyvolává milý sentiment a vidět spolu zase Cindy, Brendu, Raye a Shortyho mě zahřálo u srdíčka. Kromě nich se vrátil i onen drsný wayanovský humor, který je občas sice opravdu infantilní, ale jindy je zase tak překvapující a inovativní, že se prostě musíte smát. Jinak je casting obecně povedený – nováček Olivia Rose Keegan mě svou mimikou a prací s čelistí a rty okamžitě přesvědčila, že je dcerou Cindy a Cameron Scott Rodgers mi odpověděl na otázku, jak by vypadaly děti Raye Nicholsona a Jacka Quaida.

Film je mimo ztřeštěného humoru plný meta narážek, odkazů, cameí a scén téměř identických s těmi, které jsme viděli v parodovaných hororech. A to mu podle mě přidává na hodnotě. Zároveň to ale vyvolává otázku, jestli je znalost původních filmů něco navíc, nebo nutnost k pochopení vtipu. Co se týče nekorektnosti a humoru přes čáru, čekala jsem víc. Neříkám, že se zde neobjevily nějaké diskutabilní vtípky, ovšem jestli byly za čárou, tak ne moc daleko. Samozřejmě že v dnešní době je korektnost na úplně jiné hranici, než byla před 25 lety, ale tak nějak jsem doufala, že Wayansovi se toho nezaleknou a půjdou do toho až po kořen. Nestalo se. Jestli za to ale stojí korektnost, nebo průměrné nápady, je věc jiná.

Od příběhu jsem nic moc nečekala a přesně to jsem dostala. Scary Movie má sice nějakou kostru a rámcový příběh, ale většinu filmu tvoří poslepované skeče, které na sebe jakž takž navazují. Nějaká větší celistvost by neuškodila, protože takhle si zpětně vůbec nedokážu vybavit chronologii příběhu a vlastně mi dělá problém si vůbec vzpomenout, co tím rámcovým příběhem bylo. Bohužel ani nemůžu říct, že bych si zapamatovala nějakou legendární hlášku. Za to ovšem může být zodpovědná i má únava v kině. Na závěr musím pochválit titulkáře, protože se jim velmi pěkně podařilo přeložit několik nepřeložitelných vtipů.

I přesto všechno jsem se ale u filmu vícekrát zasmála, nepovažuju ho za průser a byl mi to sympatičtější než mnoho nových komedií na streamu, které vypínám v půlce a při jejich sledování mám oči v sloup tak moc, že vidím svůj mozek. Určitě Scary Movie uvidím ještě znovu, a asi ne naposledy. Doporučuju milovníkům parodií, hororů a humoru bratrů Wayansových.

Hodnocení: 6/10

Toto byly naše dojmy na nový díl parodie Scary Movie. Snad se vám článek líbil na film vyrazíte do kina.

Zdroje: ČSFD, IMDb

Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures

-REKLAMA-
1234...530Strana 3 z 530