I v květnu si pro své diváky streamovací služby připravily spoustu novinek. Tohle je přehled několika z těch, které přidá Netflix.
Jaké novinky dorazí v květnu na Netflix?
Moje nejmilejší seňorita (1. května)
Mladá žena z tradiční rodiny zjišťuje, že je intersexuální, a vydává se na cestu sebepoznávání, zkoumání genderové identity a objevování lásky na překvapivých místech.
Kouzelná výměna (1. května)
Malý chlupáč a majestátní pták si zničehonic prohodí těla a prožijí spolu nejdivočejší dobrodružství v životě. Jestli ale chtějí přežít, musí táhnout za jeden provaz.
Tíha slávy (1. května)
V boxerské aréně na malém městě vyšetřují dva bratři šokující vraždu. Na scénu se přitom vrátí jejich otec a slavný trenér v jedné osobě, se kterým moc nevycházejí.
The Rhythm of Revenge (4. května)
Zpěvačka Poona sní o slávě a odhalení pravdy o smrti svých rodičů. Uzavře spojenectví s policistou, zatímco se honba stává osobní.
Utajené legendy (7. května)
Britské ulice zaplaví v 90. letech drogy. Tým obyčejných úředníků proto bez přípravy vyrazí na tajnou misi s cílem zničit gangy pašeráků a dealerů. Podle skutečnosti.
Kaštánek: 2. série: Ptáčátko (7. května)
Když je nalezena zavražděná pohřešovaná žena, Mark Hess a Naia Thulin se znovu setkají. Jejich vyšetřování odhalí stalkera, který si s oběťmi hraje na schovávanou, sleduje je a provokuje je dětskou říkankou. Opět musí pracovat bok po boku, ale vztah mezi těmito dvěma detektivy je komplikovanější než kdy dříve.
Krev mého srdce (7. května)
Kvůli její vzácné krevní skupině jí jdou po krku a na scénu se navíc vrátí starý nepřítel. Ona proto vyrazí do boje za svoji budoucnost po boku svého milovaného zabijáka.
Za časů dynastie Čoson ji odsoudili k smrti. Pak se ale ocitne v moderním Soulu, kde může díky nemilosrdnému mladíkovi z bohaté rodiny naposledy změnit svůj osud.
Pozoruhodně bystrá stvoření (8. května)
Vdova se na noční směně v mořském světě sblíží s chytrou chobotnicí a mladíkem, který se hledá.
Devil May Cry: 2. série (12. května)
Válka mezi světy se rozhoří, když se Dante postaví svým vlastním ďáblům a musí bojovat s jedinou silou, která je odrazem té jeho: svým odcizeným dvojčetem Vergilem.
Spřízněná duše (14. května)
Rjú, kterého trápí výčitky a pochybnosti, uteče z Japonska až do Berlína, kde ho náhodou zachrání korejský boxer Johan. Tohle setkání jim pak na dlouhá léta změní život.
Na život a na smrt (14. května)
Nesmiřitelný polda z LA jde tvrdě po krku protřelému zloději, který stojí za sérií troufalých loupeží. A vyhrát může jenom jeden z nich.
SUPERpaka (15. května)
Potrhlí místní podivíni přijdou k superschopnostem jak slepí k houslím. Společně pak bojují se zlem ve městě, které šílí z přelomu tisíciletí.
Berlín a pařížské klenoty (15. květen)
Berlin a Damián dají partu dohromady, tentokrát v Seville, aby provedli mistrovskou loupež: předstírají krádež Dámy s hranostajem. Předstírají? Proč? Protože jejich skutečným cílem je vévoda z Málagy a jeho žena, pár, který si myslí, že může Berlina vydírat. Co ale neočekávají, je, že jejich výzva probudí Berlinovu nejtemnější stránku – a jeho žízeň po pomstě.
Akane-Banashi (16. května)
Jako dítě se Akane během show, která definovala kariéru jejího otce, stane svědkem šokující události. Nyní na střední škole si slibuje, že dosáhne nejvyššího uměleckého uznání.
The Boroughs (21. května)
V zdánlivě malebném domě pro seniory se musí skupina nepravděpodobných hrdinů spojit, aby zastavili obrovskou hrozbu, která jim chce ukrást to jediné, co nemají – čas.
Období páření (22. května)
Divoký komediální animák pro dospělé o lásce, sexu a vztazích ve světě zvířat. Od zvrácených autorů seriálu Big Mouth.
Dámy mají přednost (22. května)
Sukničkář dostane pořádný výstražný signál, když se ocitne v paralelním světě ovládaném ženami, kde se utká tváří v tvář s vášnivou ženskou protějškem, která mu život ještě více zkomplikuje.
Jaké novinky přidá do svého katalogu v květnu Netflix?
Goddess Bless You From Death 2025 (1. května)
Thup, sirotek prokletý mimořádnými smysly, je vtažen do vyšetřování záhadného případu vraždy, který se táhne přes desetiletí, po boku racionálně smýšlejícího Singhy, který odmítá vše okultní. To, čemu však čelí, se vzpírá logice: případ je spjatý starověkými vírami, nadpřirozenými silami a nejtemnějšími zákoutími lidské touhy.
Pit Babe: 1.+2. série 2023-2025 (1. května)
Charlie se chce stát závodním jezdcem, ale vlastní auto nemá. Jediným řešením, které ho napadne, je uzavřít bizarní dohodu s králem závodních drah Babem, přezdívaným Pit Babe. Ještě podivnější je, že Babe souhlasí, že Charliemu pomůže splnit si jeho sen.
Horimiya 2021 (1. května)
Společenská a populární dívka, která je skrývá to, že je ve skutečnosti domácký typ, si najde cestu ke svému nerdovskému spolužákovi, který si ve škole schovává tetování a piercing.
Jujutsu Kaisen: 2. série 2023 (1. května)
Judži Itadori je chlapec s obrovskou fyzickou silou, ačkoli žije zcela obyčejným středoškolským životem. Jednoho dne, aby zachránil spolužáka napadeného kletbou, sní prst Rjómena Sukuny a kletbu přijme do své duše. Od té doby sdílí s Rjómenem Sukunou jedno tělo. Pod vedením nejmocnějšího z čarodějů, Satoru Godža, je Itadori přijat na Tokijskou střední školu džúdžucu, organizaci, která bojuje proti kletbám…
Cuckoo 2024 (9. května)
Poté, co se Gretchen přestěhuje do odlehlého alpského letoviska, se začnou dít znepokojivé události a ona věří, že odpověď se skrývá ve zdroji ozvěny křiku.
Tohle byl přehled několika novinek, které v květnu dorazí na Netflix. Opět bude z čeho vybírat a určitě dorazí i dost zajímavých kousků na poslední chvíli.
Další články, recenze a seznamy najdete na našich stránkách.
Krásný den vám všem přejí a vítám vás na naši stránkách, a u tohoto článku. V dnešním článku si rozebereme nový film, který můžete vidět na streamovací platformě Netflix. Film nese jméno Apex, a jedná se survival thriller, ve kterém Charlize Theron bojuje o svůj život, a snaží se utéct před magorem s tváři Tarona Egertona. O režii se postaral šikovný režisér Baltasar Kormákur, který natočil hodně povedený Everest, 2 zbraně či Kontraband. Taron Egerton před pár lety natočil jeden z největších hitů Netflixu – Příručák, a určitě by se nezlobil, kdyby i Apex měl velkou sledovanost. Film dorazí na stream 24.4. Nebudu úvod prodlužovat a vrhneme se na samotnou recenzi redakce na film Apex!!!
Recenze redakce na film Apex
Žena po bolestné ztrátě vyrazí sama do australské divočiny, aby si vyzkoušela, co všechno vydrží. V patách má ale rafinovaného zabijáka, který si z ní udělal lovnou zvěř. (oficiální text distributora filmu)
Marek Lízal
Vypadalo to na dobrý thriller, který dorazí na Netflix. A zase jsme byli naivní, protože se jedná o další průměrnou žánrovku, kterou na těchto platformách můžeme najít. Přitom se tady sešla dobrá parta. Režisér Baltasar Kormákur má na svědomí filmy Everest nebo 2 zbraně. V posledních letech, ale točí věci, které rychle zapadnou do zapomnění. Apex bohužel není výjimka.
Jedná se o průměrný snímek, který má slušný začátek. Horolezecký pasáže byly za mě fajn a charakter Charlize Theron je tady dobře představena. Následně o několik minut později přijde na scénu Taron Egerton, který si to začne krást pro sebe. Taron si roli záporáka střihl parádně a jde vidět, že si to hodně užil. Jedná se o roli, kde by byl ideální James McAvoy, ale je to nakonec Taron, který si toho magora plešatého, který si užívá lovení lidí zahrál. Jeho chemie s Charlize funguje dobře. Bohužel napětí a survival pasáže přestanou být zábavné po chvilce, kdy jedna hloupost začne střídat druhou. Je škoda, že si tady tvůrci nedali záležet na atmosféře a nevymysleli něco lepšího, než co jsme dostali.
Před poslední třetinou přichází zvrat, který není dobře napsaný a rád bych, aby nám o tomhle film více něco řekl. Od nějaké chvíle před koncem to začne být celkem nuda a dojde tomu energie. Je to fakt škoda, protože se tady nabízela poctivý, napínavá žánrovka, která by nezapadlo do toho Netflix průměru, ale bohužel zapadla. Celé finále pak byla za mě těžká blbost, která se už nedala brát vážně.
Apex není povedený snímek, nevyužil svůj potenciál, a i když je dostatečně funkční, tak to z něho ještě neděla dobrý film, který by si zasloužil pozornost. Na večerní oddych u televize je Apex v pohodě film, který neurazí, nenadchne, a brzo si na něho nevzpomenete. Ale kvůli hlavní dvojici, která film táhne si pozornost do konce film udrží.
Hodnocení: 5/10
Zdroj: Netflix
Pavel Hrubeš
Tohle mohlo být, tak moc dobré, ale to by to musel napsat někdo jiný. Samotná premisa není vůbec špatná, samotné prostředí Austrálie je zajímavé a neokoukané, a dobře napsaná hra na kočku a na myš může dobře bavit, zvláště když máte šikovného režiséra a dobré herce. Zde se to všechno sešlo, tedy až na ten příběh.
Snažil jsem se tomu jít naproti, co to šlo, ale v určitý moment mě to ztratilo. A dost mě to štve, jelikož jsem filmu věřil. Režisér Baltasar Kormákur umí, ale tady jede na neutrál a reálně nic moc nepředvede. Několik scén se mu povedlo a mají správné napětí a atmosféru. Jenže pak přijdou momenty, u který si řeknete jen proč.
Scénárista Jeremy Robbins by si za hlavní zvrat zasloužil pár facek. Místo toho, aby pracoval s charakterem obou hrdinů a vytvořil něco silného a smysluplného, tak přijde s něčím naprosto absurdním.
Charlize Theron umí skvěle hrát, bohužel zde nemá dobře napsanou postavu, a její postava není moc sympatická. Taron Egerton si svou roli užívá na maximum, a moc se urval ze řetězu, až to svým způsobem kazí.
Film má několik povedených momentů – většina se týká adrenalinových sekvencích, které ukazují potenciál filmu. Bohužel jich není tolik kolik bych si přál. Apex je ten typ filmu, u kterého vás nejvíce bude štvát ten promarněný potenciál.
Hodnocení: 5 /10
Toto jsou naše dojmy a názory na film Apex. Snad vám dali odpověď jestli se film povedl nebo ne.
Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách. V této komiksové recenzi si rozebereme povedený a zábavný komiks, který nese jméno Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů. Tento dlouhý název přesně vystihuje, co nám komiks nabídne. Nabídne nám dobrodružství, zábavu, kačera Donalda a jeho synovce Kulíka, Dulík a Bubíka, a také spoustu krásné nostalgie. Na našich stránkách jste si mohli přečíst recenze na jiné kačeří dobrodružství, které jsou hodně povedené – Legendární kačeří dobrodružství: Pasti plné zlata a Syn slunce. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi komiksu Kačer Donald: Labyrintem horských štítů!!!
Z Kačerova až na střechy světa – do říše podivných tvorů a ztracených měst! Kdesi v mlhách, kde končí mapy, se rozprostírá nekonečný labyrint horských stezek, roklí a skalních věží. A právě tam se naši dobrodruzi z Kačerova vydávají tentokrát. Kačera Donalda a jeho synovce čeká výlet do sopečného údolí, setkání se ztracenou civilizací či hon na mytické stvoření. Navštíví neprobádaná místa, kde realitu pohlcuje fantazie, legendy se stávají skutečností a dávná tajemství ožívají před očima. Tři výpravná dobrodružství z pera legendárního tvůrce Kačerova Carla Barkse vás po úzkých římsách strmých skalních stěn zavedou do víru nejšílenějších záhad horských hřebenů, štítů a srázů. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Sopečné údolí
Povedená povídka na rozjezd. Krásně absurdní zápletka s koupí modelu letadla, která parádně vygraduje v nečekané dobrodružství. Scénárista Carl Barks velmi vtipně uvrhne kačera Donalda a jeho synovce do nečekaných situacích. Nádherně se zde projeví smůla, která se Donaldovi neustále lepí na paty a přináší mu spoustu nervů. Je to vtipné, absurdní, a má to skvělou pointu, jenž mi vykouzlila úsměv na tváři.
Hodnocení: 6,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Ztraceni v Andách
Tahle povídka mi sedla o trochu více, než první. Carl Barks znovu s nádhernou lehkosti uvrhne Donalda do kolotoče nečekaných události. Tentokrát se Donald se synovci vydají hledat místo, kde slepice snáší hranatá vejce. A celá tahle výprava je správně zábavná, vtipná a opět nabídne spoustu smůly, která Donalda neustále provází. Výjimečně mu spoustu problémů způsobí jeho milovaný synovci, kteří neustále musí žvýkat žvýkačky a dělat bubliny. Finále mi udělalo velkou radost a Barks dal příběhu nádhernou pointu. Radost číst.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Po stopách jednorožce
A to nejlepší na konec. Parádní dobrodružná povídka se vším všudy. Tady jsem si mnohokrát vzpomněl na animovaný seriál. Strýček Skrblík vyšle Donalda do Indie, aby mu sehnal jednorožce, což samozřejmě nebude vůbec jednoduché a Donalda to bude stát spoustu nervů. A já měl při čtení úsměv od ucha k uchu. Spoustu vtipů, spoustu hlášek, typická Donaldova smůla, typická chytrost synovců, a krásné šestákové dobrodružství. Jako obvykle si pro nás Barks připravil krásné a povedené finále. Já jsem opravdu hodně moc spokojený a tuhle povídku jsem užil.
Hodnocení: 8/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto je má recenze na zábavný a hodně povedený komiks Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů. Pokud máte rádi kačeří dobrodružství, tak budete určitě hodně spokojený jako já.
Krásný den vám přeji. Máme tu nový měsíc a to znamená, že musí přijít nový článek s tipy na zajímavé filmy, co budou v daném měsíci v kině. Květen je měsíc lásky. Takže jsem očekával, že distributor vsadí na pár romantických filmů. Spletl jsem se. Místo romantiky přijde akce a strach. Naštěstí je nabídka celkem pestrá a každý si snad vybere nějaký film, na který vyrazí do kina. Není třeba úvod zbytečně prodlužovat a jdeme na to!!!
Květen v kině
Mortal Kombat II 7.5.
Tohle bude parádní akční výplach, který si moc užijeme. Jednička před lety byla hodně fajn a splnila, co slibovala. Dvojka se tváří, že bude ještě lepší, a já jí to po trailerech věřím.
Hokum 7.5.
Přiznám se, že o filmu slyším prvně. Kouknul jsem na trailer a ten nevypadá úplně marně. Atmosféru to má zajímavou a je tam velmi dobrý herec Adam Scott. Kluci z redakce to uvidí a vynesou svůj verdikt.
Béé team na stopě 7.5.
Hugh Jackman hraje ovčáka, který je zavražděn a jeho věrné ovečky se rozhodnou vyřešit jeho vraždu. Zní to krásně přepáleně a trailer je povedený. První ohlasy jsou spokojené a já se dost těším.
Farma zvířat 14.5.
Nová adaptace slavného románu od George Orwella od režiséra a herce Andyho Serkise (Glum, King Kong, Caesar). Osobně bych se dost těšil, kdybych nečetl, že film u kritiků propadl a moc se nepovedl. Názor si ale raději udělejte sami.
Pasažér 21.5.
Další film, o kterém jsem nic nevěděl dokud jsem neviděl trailer. Trailer není vůbec špatný a láká na tajemnou atmosféru. Kluci z redakce se moc těší.
Mandalorian a Grogu 21.5.
Největší film tohoto měsíce. Návrat do předaleké Galaxie s velmi oblíbenou dvojicí. Celkem se těším, ale neočekávám nic převratného a zásadního. Pokud to bude zábavný film, tak budu spokojený. Recenzi napíše kolega Tom.
Pět švestek 28.5.
Jan Svěrák má nový film. Jeden z nejtalentovanějších českých režiséru se vrací s novým filmem. A já mám pocit, že si to Svěrák natočil pro radost, a zrovna v tomto případě nemá žádné velké ambice. Což je obrovská škoda. Doufám, že to bude dobrý film.
Posedlost 28.5.
Na ČSFD svítí krásných 87% po 24 hodnocení. Každý, kdo film viděl je spokojený. Já na horory moc nejsem, ale na tohle se hodně těším. Doufám, že se to povede. Tady můžete očekávat dojmy.
Backrooms 28.5.
Výborný znepokojivý trailer, který umí zaháčkovat. Moc nevím, co si má myslet, ale trailer mi film prodal. Tohle bude zajímavá podívaná. Znovu platí, že se hororový experti z redakce moc těší.
Toto jsou mé tipy na „pár“ zajímavých filmů, co budou v květnu v kině. V rámci obnovené premiéry se do kin vrátí oba díly Top Gunu nebo Shrek
Miranda Priestly (Meryl Streep) stále stojí v čele prestižního magazínu Runway, tentokrát však čelí tlaku digitální éry a proměně celého odvětví. Andy Sachs (Anne Hathaway) si vybudovala vlastní kariéru mimo magazín Runway, ale nečekané okolnosti ji znovu přivedou zpět do prostředí, ve kterém kdysi začínala svoji kariéru. Emily (Emily Blunt) a Nigel (Stanley Tucci) se mezitím pohybují na vrcholu módního průmyslu, kde ambice a loajalita čelí novým překážkám a konfliktům. Na pozadí pulzujícího New York City se rozehrává příběh o moci, kariéře a osobních rozhodnutích ve světě, kde se pravidla mění rychleji než kdykoli dříve…
Původní filmový Ďábel nosí Pradu je dnes v podstatě již kultovní film, který byl v době svého uvedení velmi úspěšný – v roce 2006 konkrétně v kinech utržil 326,7 milionu dolarů. Autorka knižní předlohy Lauren Weisberger následně v roce 2013 napsala knižní pokračování s názvem Pomsta nosí Pradu: Ďábel se vrací, Anne Hathaway a Meryl Streep nicméně dvakrát velký zájem o adaptaci této knihy neprojevovaly. Přesto se po letech začaly vyjadřovat v tom smyslu, že by se pokračování nebránily, oficiální oznámení Ďábel nosí Pradu 2 tak ve výsledku nebylo zase tolik překvapivé.
Vrací se nejen všechny stěžejní tváře (kromě Streep a Hathaway také Emily Blunt a Stanley Tucci), ale především také režisér David Frankel a scenáristka Aline Brosh McKenna. Na rozdíl od zmiňovaného knižního pokračování se pak filmová dvojka skutečně vydává jiným směrem a netočí se tak kolem svatby. Pokračování, které přichází po 20 letech, místo toho komentuje vývoj novinařiny a jak se někdy svět mění tak rychle, že dokáže semlít i mistry svého řemesla. Jak se ovšem dalo očekávat, půjde o sequel, který spoléhá především na nostalgii.
Ďábel nosí Pradu 2 je ušit na míru divákům původního filmu
Zdroj: 20th Century Studios
Ďábel nosí Pradu 2 sice reflektuje, že uběhly dvě dekády a postavy si za tu dobu možná prošly nějakým tím vývojem, k zásadním proměnám tu ovšem dochází podobně jako v reálném čase. Andy Sachs si tak prošla nějakým kariérním vývojem a je nyní uznávanou novinářkou, žije ovšem v době, kdy je práce novináře větší nejistotou než kdy dříve.
Ďábel nosí Pradu 2 je v tomto ohledu sečtělejší, než nejspíše mnozí budou předpokládat. Reflektuje hrozby AI a nástrahy spojené s omezováním stavu, stejně tak fakt, že klasické novinářské články už nehrají prim. Místo nich hrají prim sociální sítě, scrollování, reelska a vše ostatní spadající pod moderní vymoženosti. Neznamená to ovšem, že tím automaticky všichni musí ztratit svou vášeň. A že se proti až příliš brutálnímu pokroku možná nedá tak trochu vzdorovat.
Jistě, Ďábel nosí Pradu 2 je v tomto ohledu tak trochu naivní a brát ho vážně definitivně nejde od momentu, kdy na scénu poprvé nastoupí Justin Theroux jako místní parodie na Elona Muska. Původní Ďábel nosí Pradu byl v podstatě moderní pohádkou pro dospělé, dvojka v tomto ohledu není jiná.
Velkou výhrou je ovšem návrat klíčového tvůrčího týmu. Dvojka díky tomu dokáže působit jako důstojný dodatek, ve kterém všechny postavy působí konzistentně i v momentech, kdy své staré já ne tak úplně zvládají evokovat. Často i to sehrává svou úlohu v ději, dvojka si jen občas musí vystačit s tím, že uteklo 20 let, a i proto je nutné toho dost vysvětlovat za pochodu. Jakmile se Andy Sachs vrací do Runwaye a znovu se setkává se svou staronovou šéfovou Mirandou, specifické kouzlo prvního filmu se přece jen zvládá vrátit. Jen v trochu odlišné formě.
Novináři ze staré školy v novém světě
Zdroj: 20th Century Studios
Je to film o novinářích ze staré školy, kteří odmítají za každou cenu přikyvovat pravidlům nového světa. A to i přes fakt, že s vývojem světa se mění i samotná žurnalistika. Ty největší plátky přitom často vlastní bohatí podnikatelé, kteří jsou ochotni je za dosti výraznou sumičku utratit. A je jim tak vlastně následně jedno, že je vývoj daného média velkou neznámou. Jistě, pořád to není nějaké komplexní novinářské drama s tím nejpřesvědčivějším politickým komentářem, nikdo ovšem nejspíše ani nic takového od filmu jako Ďábel nosí Pradu 2 neočekává.
A přesto může potěšit sledovat, že tu prim nehrají jen naleštěné modelingové přehlídky a půvabné kostýmy, ale i nějaký pokus o hloubku. Ďábel nosí Pradu 2 přeci jen pořád cílí na fanoušky prvního filmu, kteří si od jeho premiéry též jistě prošli nějakým vývojem. A dost možná tak ocení sequel, který se snaží být tak trochu vyspělejší.
K nějakému zásadnímu žánrovému přerodu tu přesto nedochází. Pořád jde především o komedii, která spoléhá na sarkasmus, situační humor a satiru módního průmyslu. I proto je tak nějak v pořádku, že se občas postavy chovají tak trochu hloupě a nevyspěle, protože to jde ruku v ruce s pořád ne příliš komplikovaným dějem. Ten je tu do značné míry předvídatelný a pravděpodobná deus ex machina se tu dá předpovědět na míle daleko.
Nové tváře jako Kenneth Branagh nebo Lucy Liu jsou tu prakticky nevyužité, film se raději primárně soustředí na ústřední navrátivší čtveřici. Jejich vzájemná dynamika je i tentokrát tím nejlepším na celém filmu, především i proto, že je tak trochu nejednoznačná. A více jen vypovídá o tom, jak je s časovým odstupem možné minulé události různě reinterpretovat a měnit na ně perspektivu.
Jestli nějak pokračování po letech, alespoň takhle
Zdroj: 20th Century Studios
Minimálně dynamika vztahu mezi Andy a Mirandou se díky tomu nevydává prvoplánovou cestou. Všichni jsou i tentokrát tak trochu kariéristé, kteří nicméně zároveň tak nějak tuší, že jejich postavení je v ohrožení. Často přitom s humorem, kdy například Miranda zažívá jednu ze svých nejhorších nočních můr – let v turistické třídě. Andy přitom svou starou šéfovou tak trochu nepoznává, protože za titulního ďábla tu ve finále přece jen tentokrát je někdo jiný. A to právě ti, kteří malicherně nabourávají staré pořádky.
S návratem po 20 letech a díky comebacku všech ústředních postav nešlo vyloženě vsadit na variaci původního příběhu. Nostalgická pomrkávání tu tak za pochodu jsou, přesto ovšem potěší, že tvůrci k pokračování oblíbeného hitu přistupují tak trochu jinak. A i když i tady budou mnozí mluvit o zbytečném sequelu, právě už jen svou snahou o společenský komentář si Ďábel nosí Pradu 2 dokáže svou existenci obhájit.
Jsou tato pokračování nutná? V drtivé většině případů ne. Když ovšem dopadají alespoň takhle důstojně, rozhodně není důvod je automaticky nenávidět. Je to komerční jistota, která by nemusela být ani trochu náročná. David Frankel tu tak může předvádět pouze neurážející řemeslo a různé scény mohou spoléhat na pomrkávání na módní průmysl, který nikdo bez povědomí o něm nepochopí, protože jde pořád o produkt, který až příliš patrně cílí na svou cílovku.
Koho první Ďábel nosí Pradu minul či ho dokonce vyloženě nenávidí, dvojka pravděpodobně takovému člověku nedá sebemenší důvod ke změně názoru. I když ovšem druhý film nebude tak snadno aspirovat na kultovku, takto funkčně vděčná pokračování také nevznikají pravidelně.
Ďábel nosí Pradu 2 závěrem
Ďábel nosí Pradu 2 není revoluční pokračování, které by zásadně přepisovalo pravidla nebo překvapovalo radikálním směrem. Místo toho sází na osvědčené jistoty – návrat ikonických postav, nostalgii a lehce satirický pohled na proměny médií a společnosti. I když film místy působí předvídatelně a opírá se o bezpečné vyprávění, stále dokáže nabídnout funkční mix humoru, emocí a lehkého společenského komentáře. Výsledkem je sequel, který sice nepřekvapí, ale zároveň ani neurazí. A pro fanoušky původního filmu může být příjemným návratem do známého světa…
Intimní rodinné drama Neděle vypráví o dospívání, víře a hledání vlastního místa ve světě. Sleduje, jak se dosud klidné rodinné zázemí mění v prostor napětí, pochybností a konfrontace s otázkou, co znamená skutečně dospět. Je vůbec možné učinit tak zásadní rozhodnutí, jakým je vstup do kláštera, bez pochopení okolí? Příběh se soustředí na vztah rodičů a dcery, na sílu rodinných vazeb i na jejich křehkost v okamžiku, kdy se osobní přesvědčení střetne s realitou každodenního života…
Neděle, 3. film španělské režisérky a scenáristky Alaudy Ruiz de Azúa byl v domovském Španělsku uveden již během loňského podzimu. Na letošním 40. ročníku tamních cen Premios Goya si film došel pro 13 nominací, z toho pět také dokázal proměnit – samotná režisérka Azúa si došla pro ocenění za režii i scénář, došlo také na výhru v kategorii Nejlepší film. Na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu si film také došel pro hlavní cenu (Zlatá mušle), film tak rozhodně předchází výrazná pověst. Nyní film přichází také do českých a slovenských kin, rozhodně si poté nezaslouží ignoraci.
Neděle – Film o velmi citlivém tématu
Zdroj: BTeam Pictures
Herecky debutující Blanca Soroa hraje Ainaru, sedmnáctiletou dívku, která by se na prahu dospělosti měla rozmýšlet o svém kariérním směřování. Celou rodinu tak překvapí zjištění, že Ainara zvažuje, že by se stala jeptiškou. Víra v jejím životě hraje svou roli. Matka jí zemřela v mladém věku, její otec Iñaki v podání Miguela Garcése se stará spíše o svou restauraci a novou přítelkyni než o svou nejstarší dceru, větší oporou jí tak jsou spíše její babička v podání Mabel Rivery a také teta Maite v podání Patricie López Arnaiz, která je jí takovou náhradní matkou. Její teta je nicméně zároveň velkou ateistkou, zjištění, že se její neteř chce stát nevěstou Kristovou, tak samozřejmě nenese zrovna s nadšením. Zjištění o kariérních ambicích Ainary ovšem vyvolá reakce i u jiných lidí v její blízkosti. V rámci její rodiny každopádně dochází k velké propasti. Především i proto, že tu nejde jen o víru.
Odhalení Ainary vyvolává různé reakce. Je to pořád nezletilá dívka, která ani neměla příležitost pořádně poznat život, přesto se odhodlává k tak zásadnímu rozhodnutí. Neznamená to ovšem, že by tu neexistoval jistý konflikt. Ainara tvrdí, že k ní promlouvá samotný Bůh, zároveň ve vzduchu lítají jisté sympatie k členovi stejného pěveckého sboru. Někdo to od Ainary vnímá jako nevyspělost a příliš radikální a předčasné rozhodnutí, někdo jiný to prostě chce nechat v „rukou božích“. Její otec má k ideálnímu otci z vícero důvodů daleko, její teta se naopak nechává až příliš motivovat vlastními názory na víru. A pak jsou tu i konflikty, ve kterých sice víra Ainary nehraje stěžejní roli, přeci jen ovšem nějak ovlivňuje dynamiku a napjaté vztahy v rodině.
Komorní drama o složitých rodinných vztazích
Zdroj: BTeam Pictures
Je to komorní drama, které stojí především na silných výkonech. Ať už je to debutující a přesto velmi přesvědčivá Soroa, či její mnohem zkušenější kolegové. Je to film, který se dotýká palčivého tématu a dokáže se vyjádřit k tomu, jak i víra a rozdílné pohledy na ni můžou narušit či ještě více rozvrátit rodinu. Sama Azúa uvádí, že film má zkoumat rodinu jako přirozené útočiště, ale zároveň jako prostor, odkud je obtížné se vyvázat. A také univerzální potřebu člověka něčemu věřit – v Boha, v druhé lidi nebo v samotnou rodinu. V případě Ainary k radikálnímu kroku dochází nejspíše kvůli ne zrovna ideálnímu rodinnému zázemí. Soroa přitom bez dialogu a pouhými výrazy dokáže přesvědčivě uhrát ty momenty, kdy musí vyobrazit jistý osobní rozpor hlavní dívky.
Skrze postavu Maite se nicméně Neděle pokouší také o druhý pohled. Pohled někoho, kdo náboženství může vnímat jako podvod a řadové sestry jako oběti své vlastní naivity. K vyloženě sympatické postavě má přitom Maite daleko, protože se rychle ukáže, že i když možná některé věci myslí dobře, je kvůli nim schopná až příliš neohrabaných kroků. Přitom to ovšem dává smysl, protože teta začne díky odtažitému otci skutečně působit jako jediný skutečný rodič, kterého Ainara má. Iñaki přitom jako otec vyloženě nerezignuje, spíše jen zřejmě začíná vidět v možnosti, že se jeho nejstarší dcera vzdá normálního života, tak trochu příležitost. Především jeho postava také reflektuje, že rodinné vztahy nemusí být ideální a že i členům vlastní rodiny občas někdo může vrazit kudlu do zad.
Téma, které svadí k interpretacím
Zdroj: BTeam Pictures
Stěžejní rozhodnutí Ainary vlastně slouží jako výpověď o skutečných povahách členů její rodiny – kdo dokáže skutečně fungovat jako opora, kdo spíše rezignuje, kdo vyloženě vzdoruje. Skrze postavu Maite se kritizuje typická představa o odvrácené straně křesťanského náboženství. K vyhroceným konfrontacím tu často dochází během společných obědů či večeří, jak následně čas plyne, tyto interakce jsou více a více vyhrocené. Hlavní postavou je tu pak sice Ainara, film ovšem není nikdy vyloženě vyprávěn z první osoby. I když je tak hlavní postavou, je do velké míry zahalena tajemstvím. Film nejde za vyloženými odpověďmi a spousta momentů si díky tomu jde snadno interpretovat. Svým způsobem je to ideální, protože jestli něco svádí k interpretaci už od pradávných časů, je to víra. A proto i filmy, které se kolem víry točí, nechtějí vás vyloženě soudit za to, zda jste členy jedné či druhé strany barikády. A nebo jste třeba rastafarián.
Teta Maite je tak rozdělena mezi dvěma světy – láskou ke své neteři a neumírajícím zájmem stát si za svým. Žádný jiný člen rodiny ovšem není vyloženě jako Maite, i proto je tak rodinná dynamika zajímavější. Svůj hraný film nicméně Azúa dost času točí skoro až s dokumentárním odstupem (přesto má film výrazný vizuální jazyk, který často využívá například formy paralel). Neznamená to ovšem, že by tohle drama nedokázalo být v jistých momentech funkčně intimní a nedodalo pár silných momentů. Především jeden stěžejní, kdy Ainara naplno projeví svou víru a snad poprvé a naposled se dočká něčeho, co by šlo označit za všeobecnou náruč od rodiny. Přitom všem si ovšem Neděle pořád ponechává svá provokativní témata – především i díky nejednoznačnému konci, který evokuje třeba filmy Thomase Vinterberga. Nejednoznačně vyprávěný film nakonec spěje k nejednoznačnému konci, jeho výrazná pověst ho ovšem rozhodně nepředchází náhodou.
Neděle závěrem
Neděle ve výsledku není filmem, který by nabízel jasné odpovědi nebo se snažil diváka přesvědčit o jediné správné pravdě. Naopak otevírá prostor k otázkám – o víře, rodině i osobní svobodě. Skrze rozhodnutí hlavní hrdinky odhaluje skutečné povahy jejích nejbližších a ukazuje, jak křehké mohou být vztahy, které se na první pohled zdají pevné. Síla filmu tkví především v jeho nejednoznačnosti a schopnosti zachytit složité emoce bez zbytečného patosu. Alauda Ruiz de Azúa nepředkládá soudy, ale nechává diváka, aby si vlastní názor vytvořil sám. A právě v tom spočívá největší kvalita Neděle – v tom, že i po závěrečných titulcích zůstává v hlavě a nutí přemýšlet…
Hawkins je zpátky. Jen tentokrát trošku jinak. Stranger Things skončilo na počátku letošního roku, a tím se uzavřela cesta jednoho obřího fenoménu, který ovlivnilo miliony diváků. O tom, že se dočkáme nových projektů z tohoto světa je jasné delší dobu. Ale takhle rychlý návrat po skoro až 5 měsíců od konce původního seriálu by se moc nečekal, kdyby teda šlo o hranou podívanou. Animovaný midquel, který se odehrává v období mezi 2 a 3 sérií se podíváme na to, co partička mladých hrdinů vyvádí v zasněženém Hawkins. Jako fanoušek jsem i tento animovaný projekt nechtěl vynechat a chtěl jsem ho zkusit. Po dokoukání vám tedy přináším moje dojmy z tohoto seriálu. Povedlo se to nebo je to zbytečné dojení značky? Tohle je recenze na animovaný seriál Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého.
Recenze Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého
Děj příběhu se odehrává mezi 2 a 3 sérií původního seriálu, přesněji v zimě roku 1985. Hrdinové si užívají zimní čas, ale zábava v Hawkins netrvá dlouho a to i přesto, že El na konci 2 série uzavřela bránu do Obráceného světa. Objevují se nová monstra, která začnou napadat obyvatele městečka Hawkins. Partička se rozhodne vzít hrdinství do vlastních rukou a vrhají se do nové záhady, kdy se musí společnými silami vypořádat s novými příšery a zjistit odkud se tyhle věci vzali.
Příjemná jednohubka?
Asi je netřeba dodávat, jak zbytečný tento projekt je. Od začátku je jasné, že jde o sázku na jistotu, kdy se děj odehrává v období během původního seriálu, vrací se známí hrdinové a řeší se nové problémy. I já jako fanoušek jsem to vnímal hlavně jako dojení značky, ale chtěl jsem tomu dát šanci, a doufal jsem, že to nebude úplný průser. A právě ta sázka na jistotu tady zafungovala a já si ten návrat do Hawkins – v animované podobě – dost užil.
Od začátku je velmi fajn, že se kostra původního seriálu nerozbijí jen na úkor animované tvorby a v prvních minutách to bylo jako kdybych sledoval původní seriál jen v animované podobě. Představení hrdinů, střih, hudba, lákání na nové nebezpečí a postavy, které se chovají, tak jak by se měli chovat z původního seriálu byl moc hezký pocit a jde vidět, že si dali tvůrci záležet, aby to nebyla jen pouhá blbost, která má oslovit mladší publikum a vydojit tuhle značku. Je tady zkrátka sázka na jistotu, která se vyplatila. Nostalgie tady funguje dobře a hrdinové to tahají.
Velmi mě bavilo, že postavy jsem hodně poznával i v této animované podobě a chovali se tak, jak bych od nich čekal. Popichování mezi Lucasem a Max, jako vždy vtipný Dustin, který to tahá nahoru, Will, který se snaží vyjít z vlastního stínu a spřátelit se s novou postavou Nikki. Mike, který by nejraději byl celou dobu s El a nechtěl by, aby se jí něco stalo, a El je tady pro zachránění dne, kdyby to nevypadalo dobře s hrdiny. Co se týče nové postavy Nikki, tak tahle punkrocková holčina byla příjemný doplňkem v tomto příběhu a její vztah s Willem byl osvěžující. Nikki je svým způsobem ženskou verzí Eddieho, jen je o dost statečnější a vynalézavější. Velmi dobře ji dokáže prodat herečka Odessa A’zion (Until Dawn, Velký Marty), která Nikki nadabovala. Celkově je jinak dabing velmi povedený, a i když se nevrátilo původní obsazení a postavy namluvila jiná skupina lidí, tak se snaží hodně a někdy to vypadá, že postavy namluvili původní herci. Především u Dustina se skoro nepozná rozdíl. Někdy je ta podobnost velká a někdy menší. Ve výsledku se ale jedná o povedenou věc.
Zdroj: Netflix
Alternativní osa
Někteří se asi budou ptát, jak moc zapadá tento příběh do původního seriálu. Je potřeba vidět tento příběh k pochopení některých událostí či jiných věcí? Odpověď je jednoduchá. Ne. Nemusíte tento seriál vidět hlavně proto, že se dozvíte nové věci a při opakování původního seriálu si k tomu dáte i tento animovaný příběh. Není to potřeba. Jelikož se v původním seriálu o těchto událostech nikdo nezmínil a postava Nikki nikdy neměla žádný výskyt v hrané verzi, tak příběhy z pětaosmdesátého nejsou vůbec důležité.
Je proto snadné říct, že se jedná spíše o takovou alternativní osu. Nebo lépe řečeno o jednohubku, která není důležitá a můžeme ji brát za samostatný příběh z tohoto světa, který nijak neovlivňuje hraný seriál. Ten už samozřejmě nic neovlivní, protože je uzavřen, ale tento animovaný seriál opravdu není potřeba pro pochopení jiných věcí. Proto tento seriál berte jako takový bonus k původnímu seriálu.
Svůj účel to splnilo
Příběhy z pětaosmdesátého se můžou opřít o krátkou stopáž. Všech 10 epizod netrvají ani 30 minut. Každý díl má svoje momenty, někdy sice tempo je pomalejší, ale skoro furt se něco děje a ani jednou jsem se u toho nezačal nudit, nebo jsem neměl dojem, že bych potřeboval něco jiného, akci či tak něco. Animovaná, výtvarná stránka je za mě pěkná. Kombinace 3D CGI a 2D, kterou jsme mohli vidět u slavného Spider-Verse nebo seriálu Arcane je povedená. Příběhy z pětaosmdesátého se snaží evokovat původní seriál a jet v podobném duchu a s touto zajímavou animací na které jde vidět, že si s ní dali tvůrci záležet, dělají z toho počinu zábavnou jednohubku, která potěší hlavně fanoušky původního seriálu.
Pořád zde najdeme dostatečně hodně momentů, které stojí za to. Především 4 epizoda, kdy je do příběhu zapojen Steve. Tady tvůrci ještě více vsadily na kartu jistoty a servírují nám další parádní zábavu s našim oblíbeným duem – Steve a Dustin. Ve finále dojde na pár epických momentů, kdy už to sice jde více komickým směrem, protože hrdinové používají k boji hodně zajímavá udělátka, a taková Nikki použije něco na styl plazmové zbraně, která skoro jako kdyby vypadla ze světa Star Wars. Ke konci se seriál stane sice více – vypni mozek a užij si to – ale od animované podívané se to dá brát naprosto v pohodě, a když na tu hru přistoupíte budete s tím úplně v míru. Přesto to opakující se zachraňování od El, uhýbání a utíkání před příšery bylo už ke konci celkem dost. Někoho to může začít otravovat.
Zdroj: Netflix
Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého závěrem
Je to příjemná jednohubka, která sice má svoje mouchy, ale svůj účel to splnilo. Deset epizod s krátkou stopáží nezačnou nudit, animace je velmi působivá, drží si to nádech původního seriálu a chemie mezi hlavními postavami dobře funguje. Nová postava Nikki je fajn doplňkem do tohoto příběhu a její vztah s Willem mě bavil. Je to sázka na jistotu, která ví, čím chce být a dělá to dobře. Není to průser a pokud se chcete ještě znova vrátit do Hawkins a chybí vám tento svět, tak tomu dejte šanci, ale není to nijak důležitý pro původní seriál, a hlavně to musíme brát jako takový bonus, který se nesmí brát vážně. Netflix určitě v budoucnu přijde s nějakým novým příběh s novými postavami z tohoto světa a můžeme jen doufat, že to bude povedená věc, která nebude dělat ostudu původnímu seriálu. Příběhy z pětaosmdesátého tu ostudu neudělalo, ale zázraky nečekejte. Je to v pohodě jednohubka, která mi jako fanouškovi zpříjemnila čas a moc rád jsem se znova vrátil do tohoto světa. Pokud dorazí 2. série, na kterou se na konci láká, tak budu u toho.
Hodnocení: 7/10
Tohle byla recenze na animovaný Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého. Doufáme, že se vám článek líbil a rozhodli jste se podle něho zda dáte šanci tomuto seriálu nebo ne.
Každá na první pohled šťastně vypadající rodina skrývá nějaké to tajemství? Týká se to i rodiny Carpio? Když za záhadných okolností zemře jejich přítelkyně, je čas se ptát, jestli jsou nebo nejsou výjimka. Víc v recenzi seriálu The Silent Noise.
O čem je seriál The Silent Noise?
Eli je hluchý klučina, který má rád svoje rodiče a své dva starší sourozence, ze všeho nejvíc na světě. I tak má rád ještě někoho: Sam, která pro něj byla velkou oporou v těch nejhorších dobách. Ale když mu jeho oblíbená učitelka a přítelkyně rodiny Carpio oznámí, že musí odjet pryč, zhroutí se mu svět. Aby se následně stalo něco ještě horšího. A následky téhle události začnou odhalovat nejenom trhliny jeho vlastní rodiny, ale zároveň celého města, kde se místní starosta tváří jako že žijí v dokonalém ráji, kde se neděje nic špatného. A možná právě ten, kdo na první pohled nemá co/jak říct všem kolem, tam někde v sobě křičí ze všech nejvíc nahlas…
O křehkosti toho, co je v životě nejdůležitější…
Když se vám narodí dítě, měl by to být nejšťastnější den vašeho života. I v případě, když to není vaše první. Eli se narodil do na první pohled dokonalé rodiny jako nejmladší sourozenec. A přestože jeho rodiče nebyli připravení na diagnózu, kterou se dozví od doktorů, všechno působí na první pohled normálně. Rodina se společně s Elim učí komunikovat jako s normálním klukem, který nemá žádnou překážku do normálního života. Přestože to není pravda.
Eli už od narození neslyší, takže se děj celé domácnosti kolem něj musí přizpůsobit. To nikomu v rodině nedělá problém. Rodičům ani dvěma starším sourozencům, kteří jsou momentálně ve věku, kdy by měli dělat úplně jiné věci, než se věčně starat o svého mladšího brášku. Na první pohled dokonalá rodina. Jenže jak to s na první pohled dokonalými rodinami bývá, stačí jedna krize a najednou se začne rozpadat všechno. V tomhle případě se jedná o úmrtí o rodinné přítelkyně a zároveň učitelky Sam, která byla rodině velkou oporou a pomocí. A proto všechny hodně zasáhla. Jenže v době, kdy všechna tajemství a křivdy začnou vylézat na povrch, je stále nejdůležitější jediná věc. Ochránit vlastní rodinu za každou cenu.
Zdroj: Prime Video
Jak moc velkou tíhu lží zvládneme unést?
Seriál The Silent Noise přináší koncept, který není žádným překvapením v rámci dramatu. Na první pohled dějově nevybočuje ze zajetých pravidel současně velice oblíbeného subžánru rodinných dramat, kde jedna událost odstartuje řetěz událostí, které by do té doby byly skryty pod správně přehozenou dekou tajemství, která nesmí vyplout napovrch. Přesto v hodně momentech zvládne překvapit. Mám na mysli především práci s jednotlivými postavami, které na první pohled působí značně šablonově, ale to neznamená, že si je díky hercům neoblíbíte a nedostanou se vám do srdíčka, úplně stejně jako některé z nich začnete snadno nesnášet. Aby jste zpětně museli uznat, že možná až takové šablony nebyly.
The Silent Noise totiž odvádí skvělou práci v tom, že dokonale vede pozornost od detailů, aby následně jeho diváci přehlédli všechny šipky, která naznačovaly, kam se správně dívat, a kde se nachází výsledek všeho snažení. Správně se zde využívá náhledů na situaci z různých úhlů, kdy situace může působit úplně jinak, než se ve skutečnosti odehrála. A díky vhodnému dávkování v ději se dočkáme správného napětí. A jako divák dostaneme spoustu prostoru hned na několik interpretací událostí. Co je vždy o krapet lepší než jasné a jednoznačné směřování a těsně před cílem naprostým otočením všeho, většinou kdy jde o efekt šoku, se snahou o co největší twist.
Zdroj: Prime Video
Doručil seriál The Silent Noise všechno, co slíbil?
Možná proto se zde dočkáme hned několika na první pohled slepých cest vyprávění a vyšetřování, které nejsou úplně vhodně ukončeny právě z toho důvodu, že první polovina působí jako detektivní seriál plný rodinných tajemství. Nahazováním všech těch vedlejších linek, které snad zmatou tím, kam má The Silent Noise namířeno. A na to by v délce deseti dílů byl dostatečný prostor. Přesto se vyprávění v polovině začne stáčet pouze jedním konkrétním směrem. A proto mohou některé linky v závěru působit jako ukončené až moc rychle. Kdy ty hlavní rodinné linky uzavřené dostatečně jsou. Protože tohle je příběh jedné rodiny a toho, jak se zachová v krizi. Přeci jen, ten závěr, kdy se všichni rozhodnou konečně si vzájemně říkat pravdu, byť s trochou té malé lži na celý život, je právě ta nejsilnější část celého seriálu.
Stojí seriál The Silent Noise za vaší pozornost?
The Silent Noise je jeden z těch seriálů, kde na začátku začátku dostanete situaci a jasný náhled na sled událostí. Kdy další přidanou informací se váš pohled změní, stejně tak se změní váš názor na to, co za vším stojí. Stejně tak se zde dobře pracuje s odváděním pozornosti. Kdy už jste si jistí, že víte, ale následující informace a událostí vás odvanou od vašich podezření tak dokonale, že si možná na konci vynadáte. The Silent Noise je typickou žánrovkou, ale s dobře odvedenou prací všech zúčastněných. Jenom je třeba počítat s tím, že pokud nejste ve specifické skupině diváků, seriál až tolik neoceníte.
Hodnocení: 9/10
Na filipínský seriál The Silent Noise se můžete podívat s anglickými titulky na službě Prime Video. Pro více žebříčků, seznamů, doporučení a recenzí můžete navštívit naše stránky.
Zdroj obrázků: Prime Video
Zdroj titulního obrázku: Prime Video
Režisér Lee Cronin, který v roce 2023 natočil film Smrtelné zlo: Probuzení je tady s novým hororem. Jeho novinka patřila mezi ty nejočekávanější snímky v tomto žánru za tento rok a my z redakce jsme na film byli velmi zvědaví. Povedla se tahle jiná verze Mumie, která je více hororem, než dorazí do kin v roce 2028 pokračování známé série s Brandonem Fraserem? No nebudeme to na začátek prodlužovat a jdeme se podívat, co na film říkáme. Tohle je recenze redakce na horor Lee Cronin: Mumie.
Recenze redakce na film Lee Cronin: Mumie
Dcera novináře zmizí beze stopy v poušti. Po osmi letech se nečekaně vrací — a radostné rodinné shledání se mění v děsivou noční můru. Tento neúprosný psychologický horor přináší nové pojetí kultovního mýtu o monstru prostřednictvím děsivého prokletí mladé dívky jménem Katie, které její rodinu přivádí k zoufalé snaze zjistit, co se Katie stalo, aby ji zachránili, a zachránili tak i sebe, než bude příliš pozdě. (Vertical Entertainment)
Zdroj: Vertical Entertainment
Marek Lízal
Lee Cronin si evidentně, tak moc zamiloval Evil Dead, že si potřeboval ještě natočit menší přídavek. Jeho Mumie je kopírka spousty věcí ze zmíněného Evil Dead, zároveň snímek zkombinoval s posednutím démonem a egyptskou mytologií. Člověk od začátku asi od filmu čekal něco jiného, když vidí název Mumie, ale po zveřejnění traileru bylo hned jasné, že Cronin chce naservírovat divákovi obdobnou podívanou ve stylu jeho předchozího filmu Evil Dead Rise. A daří se mu to parádně.
Film má delší stopáž a byla to pro mě trošku obava, ale ta se naštěstí nevyplnila. Stopáž 133 minut si film dokáže obhájit. Je tady o to větší prostor pro budování mytologie, atmosféry, vyšetřovací části, dostat se postavám více pod kůži a sledovat ten rozklad v rodině. Není to jen pouhopouhá jednoduchá hororová podívaná plná klišé, lekaček a podobně. Je to taky do jisté míry psychologický horor. Jen je pravda, že tahle věc by potřebovala určitě lepší zacházení se scénářem, který by rodinou tragédii dokázal více prohloubit. Pro mě osobně to bylo sice dostačující a nechtěl jsem nebo respektive bych tady neočekával u tohoto typu hororu něco chytřejšího a dramaticky silnějšího. Přesto musím zmínit jinou výtku, kterou jsem si uvědomil až po zhlédnutí filmu, když jsem snímek řešil s kamarádem. Členové rodiny se od nějaké určité doby ve filmu moc už mezi sebou neinteragují a nepotkávají se tolik kolik by asi bylo dobrý. Ale nějak zvlášť mi to nekazí výsledný dojem.
Celé to velmi dobře podtrhávají herecké výkony. I když teda musím říct, že Jack Reynor nebyl pro mě asi tak do půlky filmu dost přesvědčivý a hodil by se do té role někdo jiný. Ostatní ale odvedli skvělou práci a sedí tam. Především musím zmínit holčičku Natalie Grace, která to zahrála výborně. Je vzhledově zpracována děsivě a maskéři tady odvedli parádní práci. Je to bez debat nejděsivější dítě v hororu za hodně dlouhou dobu, vlastně jedno z nejděsivějších. Tuhle doma nechcete mít.
V čem snímek vyniká je hlavně technická stránka. Jde o špičkovou práci, která mi v kině, jako někdo, kdo je cinefil dělala velkou radost. Práce s kamerou a střihem je precizní. Cronin všechno, co se naučil u Evil Dead Rise tady ještě více umocňuje a některé momenty díky těm skvělým záběrům jsou výborné. Když dojde na ty chvíle, kdy jedna část v záběru je blíž a okolo je to takové rozmazané a pak zbytek záběru je více vzadu, tak jsou to hrozně zajímavé věci, které moc často nikdo nevyužívá a mě osobně se tento Croninův styl hodně zamlouvá. Díky tomuto stylu se mi jednou stalo, že díky tomu střihu jsem lehce cukl. Pracuje se s tím fakt parádně. A nejenom u scén, kdy to má navodit znepokojivý pocity, ale například při vyšetřovací části, kdy postava něco zkoumá, tak je to zase díky tomu střihu o to více vtahující. Celkově jde o krásnou podívanou, kdy takhle má vypadat áčkový horor, kde si s tím tvůrci pěkně vyhráli a servírují divákovi podívanou, která hororovým fanouškům na velkým plátně udělá radost. Například finále je výborný náhul, kdy se to neskutečně rozjede a není tady milion hnusných a nepřehledných střihů. Kdyby takhle vypadala půlka hororů za rok jsem mega spokojený.
Mumie od Lee Cronina je krutý horor, kde sice nedostaneme takový počet úmrtí postav, jak bychom si představovali (u Evil Dead Rise se toho nebál), ale postavám i tak film nakládá těžce. Cronin tímto filmem potvrdil, že jeho předchozí snímek nebyla náhoda a jde o šikovného tvůrce, který má řemeslo pevně v ruce a jede si hezky pěkně v první lize. Jen je tady trošku slabší scénář, ale nijak hodně mi to nezkazilo zážitek. Film nabízí několik momentů, na které delší dobu nezapomenu, ať už je to stříhání nehtů, strhávání kůže, smuteční slavnost, kojoti, kteří si na někom smlsnou a štíra v krku. Není to bezchybný film, ale moje hororové srdíčko letos konečně poprvé zaplesalo a já si to královsky užil. Jako fanoušek hororů, a hlavně jako milovník Evil Dead říkám FUCK YEAH BITCH! Mumii vnímám jako start té pořádné hororové nadílky, která teď do konce května přijde. Snad se to vše povede.
P.S. Cameo herečky z Evil Dead Rise mega potěšilo. P.P.S. Lee Cronin by rád natočil novou Noční můru v Elm Street. No pojď mi!
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Vertical Entertainment
Antonín Matějíček
Lee Cronin pro mě byl až do roku 2023 relativně neznámým jménem, ale pak přišel s Evil Dead Rise a okamžitě se katapultoval na vrchol mého seznamu sledovaných tvůrců. Jeho pojetí Smrtelného zla bylo darem z hororového nebe. Špinavé, nekompromisně brutální a vizuálně hravé. Když se tedy rozkřiklo, že si vezme do parády klasické monstrum, očekávání byla obrovská. Povedlo se mu doručit podívanou, ze které vám spadnou obvazy? Rozhodně ano, ale s jedním velkým háčkem: nečekejte klasickou Mumii. Cronin totiž paradoxně natočil všechno možné, jen ne tradiční monster movie. Je to spíš brutální mix Vymítače ďábla a jeho vlastního Evil Dead, což je pro fanouška žánru ta nejlepší možná zpráva.
Příběh o unesené holčičce, která se po osmi letech sice najde, ale s velmi temným „nájemníkem“ uvnitř, je v jádru sice jednoduché klišé, ale Cronin z něj těží maximum. Celým filmem prostupuje aura čirého zla, která vás nepustí od úvodních minut až po závěrečné titulky. Naprostým vrcholem je pak představitelka Katie. Její ztvárnění posedlé dívky je v kombinaci s Croninovou estetikou a jistou režíí jedním z nejsilnějších hororových výkonů poslední dekády. Režisér tu znovu potvrzuje svou unikátní schopnost diváka vystrašit, zhnusit a překvapit v jeden jediný moment. Zapomeňte na sterilní lekačky ze světa V zajetí démonů, tady se s lidským tělem dějí opravdu nehezké věci a kamera se nebojí na ty největší „čuňačinky“ pořádně posvítit.
I přes nadšení se ale najdou trhliny, které drží film těsně pod hranicí absolutního kultu. Scénář se v mytologii démona drží až příliš při zemi a se samotnou Mumií ho spojuje v podstatě jen ten sarkofág. Tady bych si hloubku a detailnější vysvětlení klidně nechal líbit. Postavy občas působí jako karikatury, které se chovají, jako by jim někdo ty obvazy utáhl přímo kolem mozku. Naštěstí to ale vynahrazuje finále, které je naprosto nekompromisní a vizuálně strhující. Ve výsledku jde o paradoxně nejlepší vymítačský horor za posledních deset let. I když by postavy a prostřední část filmu snesly trochu péče, odcházel jsem z kina s pocitem, že jsem konečně viděl poctivý, zlý a hravý horor, který se nebojí vybočit z mainstreamu.
Croninova novinka sice klamavě láká na egyptskou legendu, ale ve skutečnosti servíruje syrový a nekompromisní exorcismus, který se nebojí jít až na dřeň. I když scénář občas pokulhává v logice postav a samotná mytologie zůstává jen načrtnutá v pozadí, technická stránka filmu tyhle trhliny hravě maskuje. Díky fenomenálnímu výkonu hlavní hrdinky, špičkovým maskám a kameře, která si libuje v destrukci lidské schránky, dostáváme audiovizuální teror doprovázený mrazivou hudbou. Je to film, který ignoruje zajeté koleje mainstreamu a namísto laciných lekaček sází na totální beznaděj a hravý hnus, což z něj dělá nejvýraznější žánrový kousek v kategorii vymítačských hororů za poslední roky.
Hodnocení: 8/10
Tohle byla recenze redakce na horor Lee Cronin: Mumie. Doufáme, že se vám článek líbil. Snad jste dostali všechny odpovědi k tomu zda dát filmu šanci nebo ne.
Hudební film Michael důsledně mapuje kariéru budoucího krále popu od prvních krůčků v rodinném seskupení Jackson Five, v němž od počátku prokazoval největší talent, přestože byl v domácí kapele nejmladší. Čím dál populárnější seskupení vede pevnou rukou táta Joe (Colman Domingo), na křehkého Michaela (Juliano Krue Valdi/Jaafar Jackson) možná až příliš pevnou. Když kolem Jackson Five začnou kroužit hudební producenti, všichni si okamžitě uvědomí, že Michael je tím nejhodnotnějším prvkem skupiny, a ti nejodvážnější z nich začnou dokonce mluvit o tom, že by jeho kariéře nejvíc prospělo, kdyby se osamostatnil. Joe, despotický otec a tvrdý manažer v jednom, o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Jenže i Michael touží jít dál svou vlastní cestou. A tak se u Jacksonů rozhostí ticho před bouří, v níž se zrodí jedna hudební legenda a pár nejlepších písní v dějinách populární hudby…
Michael Jackson je přinejmenším jedním z nejznámějších a nejvlivnějších zpěváků všech dob. Tento hudebník sice zemřel v roce 2009, nadále ovšem patří mezi nejpopulárnější a nejposlouchanější interprety současnosti a jeho popularita ani roky po jeho smrti neklesla. Jen v Číně má být Michael Jackson i roky po své smrti stále nejpopulárnější zahraniční osobností. A to i přes fakt, že se ani tomuto zpěvákovi nevyhnuly kontroverze, které na něj vrhají jiné světlo i roky po jeho odchodu ze světa. I proto si je pro začátek nutné ujasnit pár věcí.
Michael je film, který nemůže být k odkazu zpěváka tak úplně upřímný
Zdroj: Universal Pictures
Po uvedení Bohemian Rhapsody, filmu o skupině Queen, který zvládl v kinech globálně utržit 910 milionů dolarů, získal práva na film o Michaelu Jacksonovi producent Graham King. Historie se poté v podstatě opakovala. Už v případě filmu o skupině Queen měl původně vzniknout film od Sachy Barona Cohena, který si měl také zahrát Freddieho Mercuryho. Tvůrce filmů Boratnebo Diktátorchtěl tehdy příběh Mercuryho pojmout jako mládeži nepřístupnou komedii plnou sexu a drog. Přeživší členové skupiny Queen ovšem realizaci podobného filmu zatrhli, a proto došlo na realizaci mnohem bezpečnější verze, kterou dnes všichni znají jako film Bohemian Rhapsody.
Nad odkazem Michaela Jacksona drží podobně ochrannou ruku Majetek Michaela Jacksona. Jde o právnickou osobu založenou po Jacksonově smrti za účelem správy jeho majetku a dohledu nad jeho posmrtnými příjmy. Pod tuto právnickou osobu spadá cokoliv, co má s Jacksonem něco společného. A týká se to i právě filmu Michael. Problém přitom nemusí být ani to, že byl do hlavní role obsazen Jaafar Jackson, Jacksonův synovec. Jeho obsazení je snadné označit za nepotismus, oficiálně ovšem bylo odůvodněno tím, že bylo obtížné najít ideálnějšího Michaelova představitele. Jestli v něčem tkví problémy filmu Michael, rozhodně ne v tom, že by Jaafar byl netalentované nepotistické dítě.
Kontroverze kolem Michaela ovlivňují i převedení jeho příběhu do filmové podoby
Zdroj: Universal Pictures
Výrazné zapojení Jacksonovy pozůstalosti již od počátku ovšem vyvolávalo otázky, jak moc bude chystaný biopic ochotný v rámci vyjádření k temnějším tématům. Michael Jackson má za sebou totiž nejen řadu úspěchů, ale i řadu kontroverzí. Té nejvýraznější se již věnoval například dokument Leaving Neverland. Ten pojednává o přátelství, které měl Jackson navázat se dvěma chlapci ve věku 7 a 10 let. Ti samí chlapci nyní již jako třicátníci v dokumentu z roku 2019 vyprávějí svůj příběh o tom, jak je Jackson sexuálně zneužíval a jak se s tím po letech vyrovnali. Jacksona se mezitím zastal například jeho dobrý přítel Macaulay Culkin a dodnes nebyl oficiálně usvědčen z pedofilie (v případu People v. Jackson byl v roce 2005 zproštěn všech obvinění), podezření a debaty okolo tohoto citlivého a kontroverzního tématu ovšem existují dodnes.
Není to nicméně tak, že by se tvůrci nechtěli ke kontroverzím spojeným s Michaelem Jacksonem vyjádřit. Při výrobě se ovšem měla vyskytnout jedna zásadní komplikace. Film, který vstupuje do kin, má sice lehce přes 2 hodiny (127 minut), původní verze ovšem měla mít hodiny čtyři. Třetí akt filmu se měl původně zaměřit na vyšetřování tvrzení Jordana Chandlera z roku 1993, že ho Michael Jackson ve 13 letech sexuálně zneužil. Jacksonovi dědicové nicméně zapomněli, že před lety podepsali smlouvu s rodinou Chandlerových o mlčenlivosti – dohoda byla postavena na tom, že Chandlerovi nikdy nebudou zahrnuti do žádné dramatické rekonstrukce. Třetí dějství filmu se tak rázem stalo nepoužitelným.
Filmů s Michaelem Jacksonem bude pravděpodobně víc
Zdroj: Universal Pictures
I proto mělo dle mnoha zákulisních úniků dojít k rozhodnutí rozdělit plánovaný příběh Michaela na dvě části a film se odložil z podzimu 2025 na letošní jaro. Režisér Antoine Fuqua tak má bokem zhruba dvě hodiny nevyužitého materiálu, které bude moci použít v případě, že bude Michael takový úspěch, aby obhájil realizaci pokračování. S oficiálním rozpočtem 200 milionů dolarů se totiž jedná o nejdražší hudební biopic v historii. Do velké míry i díky přetáčkám, ke kterým došlo v momentě, kdy bylo rozhodnuto, že se první film zaměří na menší časový úsek. Fuqua to celkově neměl mít při natáčení jednoduché, protože do projektu měli neustále zasahovat přeživší členové rodu Jackson. Právě i jejich zásahy měly dle jistých zdrojů realizaci filmu výrazně prodražit.
Kontroverze kolem Michaela Jacksona nadále rozdělují lidi na dva znesvářené tábory. Jedni si nedokážou připustit, že by byl Jackson schopný věci, ze kterých bývá obviňován, jiní naopak odsuzovali vznik tohoto filmu už v momentě jeho oznámení. Mnozí nekritičtí fanoušci Jacksona nedokážou přistoupit na fakt, že ať už ve skutečnosti byl pedofilem či nikoliv, minimálně jeho psychický a fyzický stav v poslední fázi života vypovídal o něčem nevalném. V případě řady fanoušků se jedná o takzvaný syndrom zbožňování celebrit (CWS). Lidé si často vytvářejí silnou až nepřiměřenou emoční vazbu na slavné osobnosti a mohou je idealizovat, někdy až na úroveň bohů či polobohů. Film Michael se ovšem pokouší o to, o co se tak nějak snaží všechny hudební biopicy v posledních letech – polidštit ústředního hrdinu. A to i díky důrazu na komplikovaný vztahu Michaela se svým otcem Joem v podání Colmana Dominga.
Před sólovou dráhou tu byla Jackson 5
Zdroj: Universal Pictures
O Joe Jacksonovi, který byl manažerem skupiny Jackson 5, se povídá, že své děti bičoval, aby lépe zpívaly. Své děti měl konkrétně trestat v momentech, kdy chybovaly či neplnily jeho požadavky. Sám Jackson Jr. tvrdil, že své děti týral ve formě kázně, nikoliv ve formě bezdůvodného násilí. Mnozí tento přístup k výchově odsoudí, samotní sourozenci Jacksonovi to nicméně zpětně tak drasticky nevnímali. Joe se v jejích očích dle vlastního vyjádření nechoval výrazně odlišněji nežli ostatní otcové, kteří vyžadovali trochu kázně. Jak se k otci a manažerovi v jedné osobě staví Michaelův biopic? A je vlastně dobře, že právě jejich komplikovaný vztah je nakonec jakýmsi jádrem filmu?
Na zbičování titulního Michaela tu dojde hned v prvních minutách filmu, důležitější ovšem je, že jej film pojímá jako antagonistu. Jde o manažera, který kariérní úspěch skupiny sestavené ze svých synů vnímá jako úspěch celé rodiny. Zároveň ovšem pokaždé má poslední slovo a vše šlape podle jeho pravidel. Film tak sice vyobrazuje, že Joe povolí svému synovi vydat se cestou sólové dráhy, zároveň to ovšem nesmí omezit jeho účast ve skupině. Je to příběh o autoritativním otci a synovi, který se musí svému otci postavit. To pro něj ovšem z vícero důvodů není snadné.
Michael je jako Peter Pan
Zdroj: Universal Pictures
Michael Jackson ve filmu několikrát pročítá knížku o Zemi Nezemi. Dle té Jackson později pojmenoval své sídlo Neverland, zajímavější ovšem je hlavní hrdina knihy, ze které Země Nezemě pochází – Peter Pan je chlapec, který nechce vyrůstat. To samé se dá poté na základě tohoto filmu říct o Michaelovi. Jako dítě nemá kamarády a radši komunikuje se svými domácími mazlíčky (myška, lama, žirafa…).
I jako dospělý je poměrně naivní a dobrotivý chlapec, který věří v dobro světa. Film se mu také snaží dodat jakýsi status mesiáše. Máme tu scény, kdy navštěvuje onkologicky nemocné děti a dává jim hračky, součástí filmu je i scéna, kdy „vyřeší“ válku dvou znepřátelených gangů pomocí hudby a tance při skládání písně Beat It. Tento film o Michaelovi by se ve výsledku mohl jmenovat Michael Jackson: Čistá duše, protože jinak z něj hlavní hrdina nevychází. A to i přes fakt, že tu zazní i píseň Bad, která může (ale spíše logicky ne) poukazovat na Michaelovu odvrácenou stranu.
Jaafar Jackson se stává Michaelem Jacksonem. Imitací jeho hlasu i designu, stejně tak i díky pravděpodobně poděděnému talentu nejen po svém strýci, ale i otci Jermaineovi. V jeho podání se Michael nikdy nedokáže stát vyloženou karikaturou, i když o to forma vyprávění někdy usiluje sebevíc. Dost pasáží v podstatě evokuje klipy ze Saturday Night Live, háček nicméně je, že dané momenty se tvůrci pokouší pojmout vážně. Což je i díky příliš výrazným maskám a momentům, které se očividně snaží až příliš tlačit na pilu, obtížné. Lepší je také Michaela vnímat pouze jako průlet Jacksonovou kariérou než jako dramaticky vystavěný příběh. Ten se tu totiž roubuje jen tak mimochodem a nelze se zbavit pocitu, že vystřižením poslední třetiny tvůrci přišli o zajímavější materiál. Film nicméně končí titulkem „Jeho příběh pokračuje“ a ať těch filmů s Michaelem bude nakonec bůhvíkolik, nejspíše bude lepší je za pár let vnímat jako celek.
Fanoušci Michaela Jacksona zklamaní nebudou
Zdroj: Universal Pictures
Už pár let se dalo dovtípit, že chystaný film o Michaelu Jacksonovi bude jakýsi jeho audiovizuální pomník. A tím ve výsledku přeci jen bude. Klasických písní Michaela Jacksona je tu několik, film s nimi navíc často zvládá pracovat efektně. Dochází tu poté také k přesné rekreaci ikonických momentů – natáčení videoklipu k Thriller či první veřejné vystoupení Jacksona s jeho ikonickou měsíční chůzí v Pasadeně. Důraz na různé detaily (kostýmy či výprava) je obdivuhodný a z filmu čiší retro atmosféra. Především v těch pasážích, kdy dojde na zapojení zpěvu i tanečních schopností ústřední postavy. Antoine Fuqua mohl zpočátku jako režisér především akčních filmů působit jako velmi náhodná volba, jeho režie ovšem dává filmu energii. Kamera a střih fungují v krásné symbióze a finále díky tomu strhne podobně jako finiš na Live Aid v Bohemian Rhapsody.
S maskami je to poté složitější, za pochodu si ovšem jde na výrazné stylizování postav zvyknout. Colman Domingo tu tak možná díky výrazné paruce a make-upu chvílemi působí jako sup, herecky je ovšem ze všech členů obsazení nejsilnější. Jeho Joe je v podstatě druhou hlavní postavou příběhu, žádná jiná již tolik prostoru nemá. Jacksonovi sourozenci tu jsou prakticky do počtu, scény s právníkem Johnem Brancou (právě on spravuje Majetek Michaela Jacksona) v podání Milese Tellera jde spočítat na prstech jedné ruky a Bill Bray (Jacksonův bodyguard a jeho otcovská figura) v podání KeiLyna Durrela Jonese je tu také ve výsledku do počtu. Ani Nia Long tu nakonec jako Jacksonova matka Katherine nemá dost výrazných momentů, minimálně při srovnání s Domingem.
Vhled do Michaelových kreativních postupů a uvažování
Zdroj: Universal Pictures
Slušný potenciál nabízela možnost nahlédnout do Jacksonových tvůrčích procesů, ty také film dodá… tak trochu. Je tu tak pár momentů, kdy Jackson dává dohromady složení svého alba. A nebo kouká na béčkové horory, které mu vnuknou nápad na revoluční videoklip Thriller. Těchto momentů sice ve výsledku není zase tak moc, pořád ovšem lepší něco než nic. Jackson je mnohými vnímán jako plachý chlapec, kterému přesto nechyběly ambice, scénář Johna Logana ho poté přesně nějak takhle dokáže vykreslit. Trochu pateticky ovšem působí momenty jako ten, kdy se Jackson podívá do kamery a řekne, že musí zpívat, aby tím léčil svět. Jde přesně o jeden z těch momentů, který nepůsobí tak úplně přirozeně a jen přispívá tomu, že film Michael bude moci být vnímán jako PR produkt Jacksonovy pozůstalosti.
Jackson byl umělcem, jehož největším problémem byla v 80. letech jeho barva kůže. Nemohl se objevovat na titulních stránkách časopisů, protože statisticky se obálky s černochy neprodávaly. MTV odmítalo hrát klipy s černošskými umělci. Přesně tohohle film se na chvíli dotkne, zároveň od toho ovšem následně dá ruce pryč. To samé poté platí o Jacksonových problémech s kožním pigmentem. Film tak nadhazuje více či méně známá fakta okolo Jacksona (nechybí jeho šimpanz Bubbles v poměrně nevábné digitální podobě), pořád se přitom vrací k onomu konfliktu s otcem, který ve výsledku není tak zajímavý, aby utáhl celý film. Nebo minimálně vývoj tohoto tak trochu napjatého vztahu není. Michael je Michael a tak raději konfrontace s otcem přenechává svým zástupcům, otec přitom nadále tuší, jak na Michaela, aby dosáhl svého. V průběhu filmu se tak sice vyskytne úprk z tohoto začarovaného kruhu, satisfakce z něj ovšem chybí.
Michael působí tak trochu nesoustředěně
Zdroj: Universal Pictures
Kdyby teoreticky již k dalšímu filmu s Michaelem nedošlo, tento film končí v roce 1984 (epilog je zasazen do roku 1988), tedy přesně v období, které předchází bouřlivějšímu období Michaelova života. Nejen obvinění ze sexuálního obtěžování dětí, ale také jeho dluhy v řádech sto milionů dolarů. A pak už mnohem bulvárnější informace o jím údajně praktikovaných voodoo rituálech či už vyloženě konspirační teorie o tom, jak jeho smrt nebyla náhodou a byl zabit hudební mafií či kvůli nějakému většímu tajemství. Bylo by naivní, že se mají adaptace Michaelova příběhu vyjadřovat úplně ke všem šílenostem, které se mohou lidé o Michaelovi dočíst (tak už to s celebritami bývá). Jenže už první film se očividně zdráhá být více otevřený. A to i v rámci témat, která trápila samotného Michaela.
Albem Thriller Michael otevřel dveře dalším černošským interpretům a navždy změnil fungování hudebního průmyslu. Je tento dopad cítit ve filmu Michael? Nikoliv. Písní Beat It Jackson zbrojil proti násilí, to ovšem film načrtne tak nějak povrchně. I nakopnutí MTV, které před Michaelem odmítalo hrát klipy s černými umělci, je tu zabito v rámci jedné scény s účastí Mikea Myerse v roli ředitele CBS Waltera Minkoffa. A pak je tu spousta vedlejších postav, které se ve filmu jen tak mimochodem objeví a představí, vidíme s nimi pár scén, jejich úloha v celkovém filmu je minimální. Trčí z toho především John Branca a vlastně i hudební producent Quincy Jones, který má na úspěchu Thrilleru zásadní vliv. I John Landis, který točil videoklip Thriller (Michael ho najal, protože miloval jeho Amerického vlkodlaka v Londýně), se tu jen tak mihne.
Thriller je bohužel jen okrajový, rodinné drama není dostatečně silné
Zdroj: Universal Pictures
Dávalo by tak vlastně smysl, kdyby se celý film vystavěl právě na realizaci alba Thriller. Sledovat více z jeho zákulisí by nebylo od věci, protože už jen scéna, kdy si Jackson upravuje klip k Thrilleru k obrazu svému, patří mezi vrcholy filmu. Byl by to film o nejúspěšnějším albu všech dob a ještě více by vystihl Michaelův odkaz. Místo toho se film soustředí na nepříliš dobře vystavěné napjaté vztahy v rodině, které nefungují už jen díky faktu, že Michaelovi sourozenci jsou tu v podstatě křoví a ani jeho matka k nim ve výsledku nemá tak daleko.
Je tak zábavné sledovat, jak se Jacksonova rodina s odstupem o Joeovi vyjadřuje uctivě, z filmu ovšem vychází jako typický šmejd, který upřednostňuje finanční zisk před rodinou (i když by to nahlas nepřiznal). Je to navíc pouhá dramatizace skutečných událostí, i kdyby tak ve skutečném životě k ničemu takovému nedošlo, ideální tečkou by bylo nějaké vyvrcholení napětí mezi Michaelem a Joem. Jenže na to budete čekat marně. A vlastně tak přestane dávat smysl, že se film tak moc věnuje postavě, kterou teoreticky může upozadit v momentě, kdy obdrží jeden zásadní fax. Ano, Joe se sice pořád musí vrátit, protože musí být součástí uzavření jedné zásadní kapitoly Michaelovy kariéry, jak ovšem film za pochodu vykresluje, vůbec by nebyl problém ani tuto linku tak nějak zahodit. I proto, že tu k Michaelovu vývoji skutečně dochází jen napůl. Nevyhnutelně se tak ukazuje, že jestli něčemu obměna původní verze uškodila, je to příběh.
Michael není žádnou velkou výhrou, není ovšem ani pohromou
Zdroj: Universal Pictures
Definitivně jasno ovšem bude až v momentě, kdy do kin dorazí Michael: Part II. Fanoušci Michaela Jacksona budou s tímto filmem spokojeni a to je nejspíše to hlavní. Výsledkem tak není filmová událost roku či dokonce dekády. Zákulisní informace nám ovšem už v podstatě 2 roky v kuse slibovaly obří průšvih… a ten se taky nedostavil. Výrazná role Jacksonovy rodiny v realizaci tohoto filmu dopředu slibovala uhlazený příběh, který bude na metry vzdálený satirám z ranku České sody nebo Městečka South Park. Michaela Jacksona dnes vnímají mnozí jinak, podstata většiny jeho pozdějších skutků bude nejspíše ještě nějakou dobu zahalena tajemstvím. Ti, kteří Michaela vnímali a v podstatě dodnes vnímají jako neviňátko, ovšem dostanou přesně tu ideální filmovou poctu.
Peter Pavlík v roce 2018 o Bohemian Rhapsody napsal následující: „Ten film je ako FILM dost srxxka/nevyužitá príležitosť. Ale divácky je to boziiii.“ Přesně něco takového jde nakonec říct o Michaelovi. Je to film stojící na solidním řemesle, který může na velkém plátně (třeba IMAX) se skvělým zvukem působit skutečně velkolepě. Pod krásnou slupkou se ovšem skrývají jisté neduhy. Jak moc se jim šlo vyhnout a jak moc jsou filmy o hudebnících svazované komplexními odkazy oněch hudebníků? To je otázka. Michael určitě plní úlohu neurážejícího audiovizuálního pomníku.
Spokojeni s ním ovšem budou především ti, kteří chtějí připomenout Michaela Jacksona spíš skrze jeho hudbu, ikonické momenty a estetiku než skrze hlubší psychologický ponor nebo kritickou reflexi jeho života. Bude na něco takového čas alespoň jindy? Možná ano / spíše ne. Leckomu nicméně určitě bude stačit fakt, že Michael mohl dopadnout mnohem hůř. Stejně tak by ovšem v povolanějších (a hlavně svobodnějších) rukách mohl dopadnout mnohem lépe. Žádný film se nikdy nezavděčí každému. Větší mrzení ovšem probíhá u těch filmů, které svůj potenciál tak snadno zahazují. Michael Jackson měl nicméně filmy rád a tenhle by se mu asi líbil. Jestli je to dobře, či nikoliv, to už je věc druhá.
Michael závěrem
Michael je spíše opatrnou a kontrolovanou poctou než odvážným a upřímným biografickým dramatem. Nabízí řemeslně velmi dobře zvládnutou podívanou, která dokáže na velkém plátně fungovat jako velkolepý audiovizuální zážitek, ale zároveň se neustále vyhýbá momentům, které by mohly narušit jeho pečlivě budovaný obraz. Právě v tom spočívá jeho největší limit – snaha nikoho příliš neurazit a zároveň všechny potěšit vede k tomu, že výsledný portrét Michaela Jacksona působí spíše uhlazeně než skutečně živě. Film tak neobjevuje novou pravdu o ikoně popu, ale spíše ji znovu skládá z již známých obrazů, hitů a symbolů. Michael tak nakonec není ani zásadním selháním, ani výjimečným triumfem. Je to spíše pečlivě vystavěný pomník, který funguje především ve chvílích, kdy se opírá o hudbu samotnou. A otázka, jestli měl nebo mohl jít dál, zůstává otevřená. Možná i záměrně, spíše ovšem proto, že film samotný si na ni netroufá hledat odpověď…
