I další týden přinesl spoustu nových novinek. Tentokrát opět malá výjimka a místo deseti seznam patnácti z nich. Tohle je tedy přehled těch, které na stream, do kina a televize přinesl 43. týden.
Dva proti hurikánu: Netflix
Wirpul a jeho nevlastní bratr bojují o holý život v Acapulcu, kde řádí hurikán Otis. Díky jejich pevnému poutu a odvaze jim brzy svitne naděje.
Lupin (4. část): Netflix
Po čtyřech letech v base se Assane těší na nový život v rodinném kruhu. Záhadný dvojník ho ale přinutí znovu vytáhnout největší Lupinovy trumfy z rukávu.
PoliticalLupin: Netflix
Nadaná zlodějka využívá svou prohnanost a charisma, aby přechytračil elitní politiky, potrestal korupci a ukradl nelegálně nabyté prostředky v nebezpečném světě „temných peněz“.
S dvou týdenním posunem od vysílání na stanici Fuji TV, dorazí vždy pátek nový díl. Dostupné pouze s anglickými titulky.
Shadows of the Ten Ninja: Netflix
Když Iejasu Tokugawa vyhlásí válku rodu Tojotomi, „Deset statečných ze Sanady“ se spojí k rozhodující bitvě proti současnému vládci Japonska.
Každý pátek dorazí nový díl souběžně s uvedením na TV Asahi. Dostupné pouze s anglickými titulky.
Lost10: Netflix
Příběh se odehrává na Hokkaidu. Vše spouští incident na hoře Šikabadake – horské neštěstí, k němuž dojde během organizovaného horolezeckého výstupu. Toto napínavé lidské drama se rozvíjí skrze vzájemné proplétání motivů, pojetí spravedlnosti, zla i složitých emocí jednotlivých zúčastněných osob.
S týdenním posunem od vysílání na stanici TBS, dorazí vždy pátek nový díl. Dostupné pouze s anglickými titulky.
Kubi: Netflix
Po útěku povstalec Morashine uprchne, vojevůdce Oda Nobunaga prohlásí, že ten, kdo přinese hlavu zrádce, se stane jeho nástupcem – čímž rozpoutá epický boj o moc.
Dostupné pouze s anglickými titulky.
Láska v přestrojení: Prime Video
Nástupce v Taekang Group, Jun I-džun, je hlavním podezřelým z šokující vraždy. Detektiv Kang Če-hui chce odhalit pravdu, a tak se v přestrojení vydává za jeho mužského asistenta, aby mohla I-džuna sledovat. Čím víc se objasňuje, co se opravdu stalo, tím víc se I-džun a Če-hui sbližují. Dokážou si Če-hui, která skrývá svou identitu, a I-džun, který skrývá tajemství, dát najevo své skutečné city?
Poslední stůl: Prime Video
K-Chef 2026 se vydává na korunovaci nejlepšího korejského šéfkuchaře. Kang Han, světový talent, který pracuje pod jménem „Chris K.“; Choi Song-yi, bojující o udržení restaurace svého zesnulého otce; Cha Woo-jin, hvězdný šéfkuchař, který akceptuje jen dokonalost; a skupina šéfkuchařů, z nichž každý si nese svůj vlastní příběh. Navzájem se tlačí na hranu, talíř za talířem – a někde mezi koly se rivalita mění v něco, o čem je bližší starost. Vřelé drama o přežití o lidech, kteří přijdou vyhrát, ale nakonec si navzájem zacelí rány.
Na seznamu smrti (2. série): Prime Video
V druhé řadě podle druhé knihy série Pravý věřící Jamese Reece po dokončení seznamu hledá smysl života. CIA ho zažene do kouta a on musí očistit své jméno a zastavit teroristickou skupinu, která na svou stranu získala jeho spojence. V tomto špionážním thrilleru, který vás provede celým světem, odhalí Reece spiknutí, které sahá od Moskvy přes Langley až do historie jeho vlastní rodiny.
Podvodnice: Disney+
Sonny Cooke se probere z autonehody a jeho máma Ellen vypadá jinak. Nikdo mu ale nevěří, protože tu změnu nevidí. Sonny se snaží přežít po boku potenciálně nebezpečné podvodnice a dokázat všem, že se nezbláznil.
Odvážná Vaiana: Disney+
V Disneyho hrané verzi oblíbeného a divácky úspěšného animovaného dobrodružného filmu Odvážná Vaiana nebojácná dospívající dívka, vyslyší volání oceánu a poprvé se vydává za hranice útesů svého ostrova Motunui s kdysi mocným polobohem Mauim, na nezapomenutelnou cestu, aby zachránila svůj lid.
Během olympiády v Paříži vznikne nečekané pouto mezi sluchově postiženou Elisabeth a svobodomyslným cestovatelem Elijahem.
Po premiérovém dni na televizní stanici dostupné na službě HBO Max.
Kokuhó: Cinemax 2
V poválečném Japonsku se Kikuo z gangsterské rodiny dostane do péče herce kabuki. Navzdory životním překážkám se z něj stává nadaný umělec.
Po premiérovém dni na televizní stanici dostupné na službě HBO Max.
Clayface: Kino
Příběh sleduje strhující pád talentovaného herce, jehož hvězda v Hollywoodu prudce stoupá. Když však jeho kariéru i osobní život začnou rozkládat posedlost, manipulace a nebezpečný vědecký experiment slibující dokonalou proměnu, stává se z něj něco mnohem děsivějšího než jen zlomený muž. Ztráta identity, hranice mezi láskou a posedlostí a ničivá cena ambicí se v tomto příběhu prolínají do mrazivé spirály, na jejímž konci čeká zrození monstra – bytosti bez pevné podoby, ale s nezastavitelnou touhou po pomstě.
Elinor a Marianne Dashwoodovy jsou mladé, krásné a slušně zaopatřené dívky, kterým ke štěstí chybí jen láska, jak už to tak v jejich věku bývá. Jejich vyhlídky se razantně zhorší, když po smrti otce přestane platit to, že jsou slušně zaopatřené. Z pohodlí rozlehlého rodinného sídla, které připadlo v dědictví otcovu synovi z přechozího manželství, se společně s matkou stěhují do mnohem skromnějších podmínek, jen silou vůle stojícího domku na venkově. Víc než ztráty rodného sídla však Elinor lituje toho, že v důsledku stěhování opouští i charismatického Edwarda Ferrarse, příbuzného nových majitelů.
Tenhle stav mysli ji silně znepokojuje i proto, že si zakládá na svém racionálním přístupu ke světu, lásku nevyjímaje. Sestra Marianne je z úplně jiného těsta, se srdcem na dlani je připravená odevzdat se každému, kdo si ho vezme. Tím šťastným je okouzlující John Willoughby. Ačkoliv starší, rozumnější sestra radí opatrnost, Marianne jde lásce naproti po hlavě. Zaručí člověku životní štěstí rozum nebo cit? To budou obě muset zjistit samy.
Tohle byl náš přehled patnácti zajímavých novinek, které na stream, do kina a televize přinesl 43. týden. Pro další novinky, přehledy, seznamy a recenze můžete navštívit naše stránky.
Zdroj: Netflix, Prime Video, Disney+,TV Asahi, TBS, Fuji TV, jTBC, tvN, Wayna Pitch, Toho Company, Vertical Entertainment, CinemArt, Falcon
Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách a u dnešního článku. V dnešní komiksové recenzi si rozebereme velkou komiksovou lahůdku, na kterou jsem se extrémně moc těšil. Nakladatelství CREW si pro nás připravilo souborné vydaní příběhů, kterým se říká Barvy, proto český název Barvy emocí. Jedná se o čtyři příběhy, které jsou intimnější, emočnější a mnohem osobnější. Svým způsobem je to unikátní pohled na naše oblíbené hrdiny, kde máme možnost je vidět z trochu jiné perspektivy. Udělejte si pohodlí a vychutnejte si recenzi na komiks Barvy emocí!
Recenze komiksu Barvy emocí
V této knize najdete všechny čtyři příběhy z „barevné“ ságy legendárních tvůrců Jepha Loeba a Tima Salea (Batman: Dlouhý Halloween, Superman: V každé roční době). V expresivní kresbě se vrátíme ke zlomovým momentům v životech čtyř slavných superhrdinů, kteří se musejí vyrovnávat s bolestivými ztrátami, láskami… a samozřejmě i s padouchy. Slepý akrobat Daredevil svou superhrdinskou kariéru teprve začíná a při tom mu do života vstupuje jeho osudová žena, Karen Pageová. Petr Parker alias Spider-Man se naopak musí vyrovnat se smrtí své životní lásky, Gwen Stacyové, a přežít útoky Green Goblina. A o lásku přichází i Bruce Banner – protože coby monstrózní Hulk nemá na nějaké city nárok. Čeho se dotkne, to zničí. Captain America je zase konfrontovaný s realitou druhé světové války. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Spider-Man: Modrá barva smutku
Když jsem před mnoha lety poprvé četl Smutek – tak se komiks jmenuje v Ultimátním komiksovém kompletu od Marvelu, tak jsem byl nadšený a dojatý. I druhé čtení bylo super. Teď jsem tento příběh četl po třetí s rozestupem několika let. A jsem znovu spokojený, jen už to není ultimátní pecka. Pořád ten příběh miluji, pořád se mi četl skvěle, jen mi tam teď něco málo chybělo. Asi trochu prokreslenější Gwen. Scénárista Jeph Loeb výborně navodil retro atmosféru, krásně nás vzal na začátky Spideyho dobrodružství a skvěle nám prodal, jak nesmělý byl Peter, když se seznamoval s dívkami. V tomto ohledu je radost komiks číst. A když pak přijde na scénu Mary Jane, tak se každému fandovi Spider-Mana musí rozbušit srdce. Loeb moc krásně vypraví romantický příběh, na který nabaluje akční pasáže. Komiks umí být zábavný, vtipný a hlavně dojemný. Nejsilnější je na posledních pár stránkách, kde mi dokázal znovu vehnat slzy do očí.
Komiks se může pyšnit nádhernou kresbou od Tima Salea, kterou doplňuje přesná barevná paleta od Stevea Buccellatoa. Sale udělal užasnou kresbu, kde jsou cítit všechny emoce. Výborně nakreslil všechny postavy, zvláště Gwen a MJ. Na jeho kresbu se nádherně kouká, ale bez barev od Buccellatoa by tolik nevynikla. Buccellato odvedl fantastickou práci. Ty krásně syté barvy naprosto vynikají a prohlubují zážitek ze čtení. Výborná umělecká symbióza, která stvořila nádherně vypadají komiks. Těším se, až si za pár let tento příběh přečtu znovu a budu se kochat. Jak scénářem, tak uměleckou stránkou.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Hulk: Šedá barva zoufalství
S Hulkem je to vždy těžké. A vidím, že i Jeph Loeb s tím lehce bojoval. Úvodní Hulkovy příběhy dost stavěly na souboji člověka a monstra. Lee a Kirby vycházeli z Jekkyla a Hydea, což rozhodně není nová informace. Samotný Hulk mnohdy působil jednorozměrně a moc tomu nepomáhali jednoduché dialogy – Hulk ničit!, Hulk nejsilnější ze všech. Až po letech začali různí tvůrci zkoušet nové věci a hledat jiný úhel pohledu. A o to se snaží i Loeb. Kombinuje klasické začátky alá Stan Lee a Jack Kirby, s propracovanějšími příběhy, kde Banner a Hulk mají mnohem více vrstev. Problém se ukazuje v tom, co je pro Bannera typické, a do velké míry zásadní. Není psychicky v pohodě, není vyrovnaný, jeho paměť není přesná a zvláště zde funguje jako nespolehlivý vypravěč. Loeb si ještě vypomohl scénáristickou berličkou, kdy příběh vystavěl jako rozhovor/návštěvu u terapeuta. Nemusí se striktně držet všech detailů a informací, ale může přeskakovat z myšlenky na myšlenku a ukazovat to, co je důležité. Osobně jsem s tím lehce bojoval. Ale jakmile Loeb začne směřovat k pointě, tak to bylo hodně silné.
Kresba Tima Salea je znovu nádherná. Sale si s ní nádherně vyhrál a opět je plná nádherných detailů a propracovaných panelů. Inspiroval se Kirbyho panely, ale zároveň Hulka pojal dost po svém. Od zuřivého pohledu, křivých zubů až k samotné stavbě těla. Tady si Sale dal hodně záležet, aby jeho verze Hulka byla originální. Sale pak hezky odlišil vedlejší linku Bruce a Leonarda, která je víceméně černobílá a kresbou jednodušší. Barvy si vzal na starost Matt Hollingsworth a perfektně vybarvil Saleovu kresbu. Díky jeho barvám vynikne nejen Saleova kresba, ale i samotný příběh, který Loeb napsal. Ta hra s barvami je precizní. Všichni tři si skvěle sedli a vytvořili zajímavý a silný příběh.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Daredevil: Žlutá barva strachu
Tohle byla lahůdka. Do velké míry za to může hlavně to, že mám Matta/Daredevila jako postavu velmi rád. Opravdu moc se mi líbilo, jak Jeph Loeb tento příběh pojal. Stejně jako u Spider-Mana, je toto milostný dopis ženě, o kterou hlavní hrdina přišel. A stejně jako Spider-Man, tomu nemohl zabránit. Loebovi se parádně povedlo odvyprávět začátky Daredevilovi kariéry. Od ztráty otce, přes začátek právnické kariéry až ke Karen. Karen, ženy do které se Matt zamiloval až po uši. Celé je to napsané moc krásně a dojemně. Líbilo se mi, že Loeb nikam nepospíchá a příběh nechává pozvolna plynout. A o to více jsem si jako čtenář užíval moment, když si Matt uvědomí, že ke Karen začíná cítit něco více. Bavilo mě číst Mattovu nesmělost a lehkou odtažitost, aby pak jako Daredevil ukázal, že je mužem bez strachu. I přestože měl obrovský strach, že by se Karen mohlo něco stát. Všech šest sešitů se četlo nádherně. Vyvolalo to ve mě spoustu emocí a hezky mě to dojalo.
Tim Sale a Matt Hollingsworth odvedli znovu fantastickou práci. Sale si opět vyhrál s kresbou, která je nádherná a hravá. Saleovi se povedlo bravurně přenést Loebovi slova do podoby obrazů a kresby a vdechl jim život. Kresba je neskutečně působivá, hravá, zábavná a propracovaná. Mnohdy postava nemusí nic říkat, ale díky Saleově kresbě pochopíte úplně všechno, co se dané postavě honí hlavou. Všechny emoce, všechny myšlenky. Prostě všechno. Saleova kresba je nádherná, ale bez barev od Matta Hollingswortha by tolika nevynikla. Hollingsworth namíchal perfektně padnoucí barvy a díky nim ještě více vynikne Saleova výborná kresba. Nebyl to snadný úkol, ale Hollingsworth ho zvládl luxusně a je radost si prohlížet jednotlivé panely a stránky. Hodně moc jsem si tuhle část s Daredevilem užil.
Hodnocení: 8,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Captain America: Bíla barva nevinnosti
U posledního příběhu se ukázala věc, se kterou bojuji dost dlouho. Do velké míry mě moc nebaví staré příběhy s Captainem Americou. Věřil jsem, že se to Loebovi a Saleovi podaří zlomit. Bohužel uspěli tak na půl. Chápu, že Loeb nechtěl psát čtvrtý „milostný“ příběh ženě. Že chtěl psát o něčem jiném. A to se mu do velké míry povedlo, jen mi to tenkrát přišlo až moc obyčejné. Tím samozřejmě neříkám, že to není dobré, zajímavé a místy to nemá velkou hloubku. Přesto mi civilněji pojaté příběhy Spider-Mana a Daredevila sedly o dost lépe, jelikož jsem se na ně dokázal mnohem lépe napojit. Rozumím tomu, že se Loeb pokusil zachytit retro estetiku válečných komiksů, dodat tam to šestákové dobrodružství a navrch přidat příběh o bratrské lásce. To vše tam je, krásně to do sebe zapadá a funguje to více než dobře. Jen mi tam něco málo chybělo. Dost mě to mrzí.
Kresbu si vzal na starost Sale a o barvy se postaral Dave Stewart. Saleova kresba je opět famózní, ale přiznám se, že mi úplně nesedla s barevnou paletou od Davea Stewart. Prostě působí jinak. Saleova kresba má v sobě spoustu hravosti, radosti a je typicky saleovská. Ale s kombinací se Stewartovými barvy působí vážněji – možná to byl účel, přeci jenom se příběh odehrává za druhé světové války. Ty barvy jsou úžasné a k příběhu pasují, jen se nemohu zbavit pocitu, že úplně neladí se Saleovou kresbou. Na některých stránkách to nebylo tak výrazné, ale u jiných jsem cítil velký rozdíl oproti Mattu Hollingsworthovi a Steveu Buccellatovi. Ale to jsou čistě jen mé pocity. Věřím a jsem o tom silně přesvědčený, že spoustě z vás ta barevná paleta sedne o dost lépe, že se na ní mnohem lépe naladíte. Ve výsledku jde pořád o skvělou kresbu, kterou doplnily úžasné barvy. I přestože jsem si poslední část neužil, tak jak jsem si přál, tak nemohu tvrdit, že bych byl nějak výrazně zklamaný.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
PS: Pokud se vám recenze líbila, tak si zkuste přečíst jeden starší článek, který jsme před lety napsali o Timu Saleovi – Umělec Tim Sale.
Jsem opravdu moc rád, že jste si přečetli mou recenzi na tuto unikátní komiksovou sbírku. Barvy emocí jsou opravdu moc krásný a povedený komiks a já ho mohu jen a jen doporučit.
Příběh sleduje strhující pád talentovaného herce Matta Hagena (Tom Rhys Harries), jehož hvězda v Hollywoodu prudce stoupá. Když však jeho kariéru i osobní život začnou rozkládat posedlost, manipulace a nebezpečný vědecký experiment slibující dokonalou proměnu, stává se z něj něco mnohem děsivějšího než jen zlomený muž. Ztráta identity, hranice mezi láskou a posedlostí a ničivá cena ambicí se v tomto příběhu prolínají do mrazivé spirály, na jejímž konci čeká zrození monstra – bytosti bez pevné podoby, ale s nezastavitelnou touhou po pomstě…
Komiksové adaptace nemusí vždy nutně sázet na záchranu světa, velkolepé bitvy a střety několika superhrdinů. Někdy může být mnohem zajímavější podívat se na svět známých komiksových postav z perspektivy někoho, kdo se stává monstrem. Právě takovou cestou se vydává Clayface, který v rámci nového DC Universe dostává vlastní film. Namísto dalšího příběhu o hrdinství přichází atmosférický horor o člověku, jehož slibnou budoucnost zničí tragické okolnosti, osobní traumata a neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí. A přestože jde o komiksovou adaptaci, klasické superhrdinské podívané má výsledek poměrně daleko.
Samotný Clayface patří mezi klasické protivníky Batmana, v galerii Batmanových protivníků nicméně v rámci popularity zůstává ve stínu Jokera nebo Two-Face. Pod přezdívkou Clayface vystupovalo v průběhu let několik různých postav, jejichž společným znakem je schopnost měnit vlastní podobu a přetvářet své tělo. Díky tomu mohou napodobovat jiné lidi, měnit svůj vzhled a využívat vlastní tělesnou schránku jako zbraň.
Takové schopnosti se přirozeně hodí do světa, který se nemusí řídit pravidly běžné reality. Hrané filmy o Batmanovi ovšem často dávají přednost realističtějšímu přístupu. Platí to jak pro Trilogii o Temném rytíři od Christophera Nolana, tak pro současné pojetíMatta Reevese. Clayface by do podobně vystavěného světa mohl přinést výrazný fantastický prvek, zároveň ale představuje příležitost vydat se zcela jiným žánrovým směrem. Nový film ostatně dokazuje, že ani komiksový záporák se schopnostmi přesahujícími běžné lidské možnosti nemusí automaticky dostat úplně klasický akční blockbuster.
Clayface – Projekt, který odstartoval Mike Flanagan
Zdroj: Warner Bros.
Za vznikem projektu stojí především Mike Flanagan, který už v roce 2021 začal projevovat zájem o realizaci vlastního filmu této komiksové postavě. Režisér a scenárista se proslavil zejména horory a adaptacemi literárních děl Stephena Kinga, mezi něž patří například Doktor Spánek nebo minisérie Carrie. Inspiraci pro Clayface našel v animovaném seriálu Batman z roku 1992, jehož pojetí této postavy ho zaujalo. Představa samostatného filmu mu umožňovala propojit několik žánrů a vytvořit příběh, který by vedle hororových prvků nabídl také thriller a tragédii.
Původně se ovšem Flanaganovi nepodařilo projekt prosadit u tehdejšího vedení DC. Situace se změnila až po konci DC Extended Universe a vzniku nového DC Studios pod vedením Jamese Gunna a Petera Safrana v říjnu 2022. Flanagan se rozhodl svůj námět představit také novému vedení a tentokrát se setkal s úspěchem. V té době se přitom o budoucnosti batmanovského světa uvažovalo hned několika směry. Matt Reeves zvažoval další projekty zaměřené na protivníky Temného rytíře a svého času se spekulovalo také o možnosti využít Clayface v připravovaném pokračování svého Batmana. Nakonec ovšem dostal přednost samostatný snímek, který se stal součástí nového propojeného světa DC Universe.
Clayface se mezitím objevil také v animovaném seriálu Creature Commandos, který nové univerzum odstartoval. James Gunn přitom později přiznal, že původně s vlastním filmem o této postavě vůbec nepočítal. Flanaganův přístup ho však přesvědčil, že projekt má smysl realizovat. Na výsledném filmu se jako producent podílí rovněž Matt Reeves, přestože jeho vlastní pojetí Batmana existuje mimo DCU.
Body horor o tom, jak je snadné promrhat druhé šance
Zdroj: Warner Bros.
Flanagan se nakonec režie neujal. Vedle práce na zmíněné Carrie dal přednost také novému Vymítači ďábla s podtitulem Mučedníci, a tak projekt připadl Jamesi Watkinsovi. Ten má zkušenosti s hororovým žánrem díky filmům jako Žena v černém s Danielem Radcliffem nebo Nepřivolávej nic zlého s Jamesem McAvoyem. Na scénáři se vedle Flanagana podílel také Hossein Amini a výsledná podoba filmu tak nemusí být zcela totožná s původní představou jeho prvního scenáristy. Sám Flanagan ostatně zdůraznil, že jde především o Watkinsův film.
Už v raných fázích vývoje se Clayface přirovnával k Mouše Davida Cronenberga, což poměrně dobře vystihuje jeho žánrové ambice. Místo obvyklých soubojů mezi superhrdinou a jeho protivníkem se do popředí dostává proměna lidského těla a psychický rozklad člověka, který postupně přestává mít kontrolu nad vlastním životem. Produkce navíc měla k dispozici rozpočet přibližně 30 milionů dolarů, což je v kontextu současných komiksových adaptací poměrně skromná částka. Hlavní roli dostal pomerně neznámý herec Tom Rhys Harries,. na seznamu kandidátů se přitom objevili také Leo Woodall, George MacKay, Tom Blyth nebo Jack O’Connell.
Samotný příběh se odehrává před událostmi Creature Commandos a představuje Clayfaceův původ. Matt Hagen je hercem, kterému se podařilo uniknout z nepříliš příznivých poměrů gothamských Úžin a postupně se vypracovat mezi nejvýraznější herecké talenty. Čerstvá oscarová nominace naznačuje, že jeho kariéra může brzy dosáhnout dalšího vrcholu. Jenže úspěch ještě neznamená, že má člověk všechno pod kontrolou. Matt se v Gothamu dostane do konfliktu s lidmi, s nimiž si rozhodně neměl začínat, a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Brutální útok mu zohaví tvář a zničí pověst, čímž se jeho dosavadní život prakticky rozpadne.
Zatímco ještě nedávno mohl počítat s příslibem velké herecké budoucnosti, najednou se ocitá v situaci, kdy je ochoten udělat téměř cokoli, aby se vrátil na vrchol. Naději mu nabídne vědecký experiment, jehož výsledky nejsou zdaleka jisté. Zpočátku se zdá, že by Matt mohl skutečně dostat druhou šanci a napravit všechno, co se mu stalo. Jenže získat zpět původní podobu ještě neznamená zbavit se vlastních démonů. Hagen se nedokáže odpoutat od minulosti a jeho posedlost pomstou postupně ohrožuje i jeho vlastní budoucnost.
Život jednotlivce se vymyká kontrole
Zdroj: Warner Bros.
Jedním z nejpříjemnějších překvapení je skutečnost, že Clayface dokáže fungovat prakticky nezávisle na zbytku DC Universe. Přestože jde o třetí celovečerní film a šestý projekt tohoto univerza, snímek nemá potřebu neustále připomínat svou příslušnost k širšímu světu. Divák nemusí znát všechny předchozí události ani sledovat množství dalších projektů, aby se v příběhu orientoval. Film se soustředí především na Matta Hagena a jeho osobní tragédii, zatímco propojení s ostatními postavami zůstává spíše okrajovou záležitostí.
Tónem má Clayface výrazně blíže k Batmanovi Matta Reevese nebo prvnímu Jokerovi Todda Phillipse než k barevnější podobě DCU, kterou představili Superman a Supergirl. Namísto velkolepých střetů se soustředí na jednotlivce, jehož život se postupně vymyká kontrole. Gotham zde nepůsobí jako pouhá kulisa pro efektní akční scény, ale jako prostředí, v němž se mohou osobní selhání a společenské problémy proměnit v tragédii. Nepůsobí, že by to toto pojetí Gothamu bylo tak výrazné jako třeba v Batmanech Tima Burtona, přesto autenticky působí jako typická představa o Gothamu. Přestože hlavní postava disponuje fantastickými schopnostmi, jejich původ je podaný relativně uvěřitelně a sci-fi rovina příběhu zůstává většinu času upozaděná.
Filmy se záporáky v hlavních rolích očividně mohou fungovat
Zdroj: Warner Bros.
To je zajímavé také s ohledem na samotné fungování DC Universe. Tento svět počítá s existencí metalidí po dobu přibližně tří století, což by mělo zásadně ovlivňovat podobu společnosti i její historii. Clayface ovšem působí dojmem, že by se mohl odehrávat někde stranou od podobně rozsáhlého univerza, třeba právě v realističtějším prostředí Reevesova Batmana. Ačkoli se děj odehrává převážně v Gothamu a objeví se v něm také místní policie, výraznější odkazy na širší batmanovskou mytologii zůstávají omezené. Snímek tak může vyprávět vlastní příběh, aniž by se musel přizpůsobovat potřebám dalších filmů a seriálů.
Právě samostatnost je přitom jedním z důvodů, proč Clayface působí svěžeji než některé předchozí pokusy o filmy zaměřené na komiksové záporáky. Studio Sony v minulosti nabídlo například Morbia nebo Lovce Kravena, jejichž výsledky příliš nepřesvědčily o tom, že takový koncept má budoucnost. Clayface však ukazuje, že problém nemusí spočívat v samotné volbě hlavní postavy, ale spíše v tom, jakým způsobem je její příběh vystavěný. Místo snahy vytvořit dalšího akčního antihrdinu se film zaměřuje na psychologickou tragédii a postupnou proměnu člověka, který nedokáže překonat vlastní minulost.
Matt Hagen je díky tomu mnohem zajímavější než obyčejný padouch, jehož motivace spočívá pouze v touze po moci nebo odplatě. Jeho herecká kariéra totiž není jen prostředkem k vysvětlení počátečního úspěchu a následného pádu. Souvisí také s otázkou identity a s tím, nakolik člověk dokáže oddělit svou skutečnou osobnost od rolí, které předvádí ostatním. Matt sám přiznává, že kvůli herectví nedokáže přesně určit, kým vlastně je. Jeho pozdější proměna tak získává další rozměr: muž, který si nebyl jistý vlastní identitou ani před katastrofou, postupně přichází také o možnost ovládat svou fyzickou podobu.
Tragická nebo opovrženíhodná postava?
Zdroj: Warner Bros.
Film přitom nesklouzává k jednoduchému omlouvání jeho činů. Hagen sice zůstává tragickou postavou, jeho posedlost pomstou mu však brání využít možnost začít znovu. Minulost ho dohání právě ve chvíli, kdy by se od ní měl konečně odpoutat. V důsledku toho se postupně mění v monstrum, u něhož není vždy jasné, nakolik ještě dokáže ovládat své jednání. Clayface tak nepředstavuje pouze příběh člověka, kterému okolnosti zničily život, ale také portrét někoho, kdo vlastními rozhodnutími přispívá k tomu, že už nedokáže najít cestu zpět.
Po audiovizuální stránce se snímek opírá především o atmosféru a práci s napětím. Volker Bertelmann ve svém soundtracku sází hlavně na jeden výrazný hudební motiv, přesto dokáže výsledná hudební složka dobře podporovat náladu jednotlivých scén. Kameraman Rob Hardy, který se podepsal také pod letošní Supergirl, zase potvrzuje, že patří mezi neprávem přehlížené tvůrce. I přes omezený rozpočet dokáže filmu dodat poměrně působivý vizuální kabát a podpořit jeho hororovou atmosféru.
Samozřejmě nelze očekávat, že se snímek vyrovná nejdražším komiksovým produkcím ve všech ohledech. Rozpočet se místy podepisuje na podobě některých efektů a klasická komiksová podoba Clayface nakonec nedostává tolik prostoru, kolik by možná fanoušci očekávali. Film však naštěstí nesází pouze na samotné proměny hlavního hrdiny. Mnohem důležitější je způsob, jakým se jeho fyzický rozklad propojuje s psychickým stavem. Právě v těchto momentech dokáže Clayface nabídnout několik nepříjemných scén, které mají k tradičnímu superhrdinskému filmu poměrně daleko.
Klasičtější postupy, na které se přesto jde tak trochu jinak
Zdroj: Warner Bros.
James Watkins navíc dokáže příběh postupně vyhrotit, aniž by ztrácel kontrolu nad jeho tempem. Body horor pro něj představuje trochu jinou disciplínu než jeho předchozí projekty, přesto zvládá vytvořit dostatečně znepokojivou podívanou. Když už se může zdát, že snímek nedokáže naplno využít potenciál schopností titulní postavy, přijde výraznější pasáž, která podobné pochybnosti rozptýlí. Clayface tak není pouze psychologickým dramatem s hororovými prvky, ale dokáže nabídnout také momenty, v nichž se naplno projeví jeho žánrová stránka.
Zajímavý je rovněž výkon Toma Rhys Harriese. Přestože nejde o hvězdu první velikosti, dokáže Matta Hagena představit jako sympatického muže, za jehož sebevědomým vystupováním se skrývá značná psychická nestabilita. Film se přitom jeho osobnímu zázemí věnuje jen v omezené míře. Naznačuje například zkušenosti s domácím násilím a postupně odhaluje i další problematické stránky jeho minulosti. Díky tomu nepůsobí Mattova proměna jako důsledek jediné nešťastné události, ale spíše jako vyústění dlouhodobějších problémů, které nikdy nedokázal skutečně vyřešit.
Lepší komiksovka nežli nejrůznější generické zářezy
Zdroj: Warner Bros.
Přestože jde o příběh komiksového záporáka, Clayface se nevyhne ani některým známým žánrovým postupům. Objevuje se například romantický trojúhelník, jehož zpracování je sice méně prvoplánové, než by se mohlo zdát, úplně originální ale není. Podobně lze najít paralely s prvním Jokerem, protože i zde sledujeme člověka, kterého postupně ničí společenské odmítnutí, osobní ponížení a pocit, že přišel o všechno, co mu mělo patřit. Clayface se však od podobně laděných příběhů odlišuje především důrazem na fyzickou proměnu a tělesný horor, který jeho psychický rozklad převádí do mnohem doslovnější podoby.
Ve výsledku jde o komiksový film, který dokáže nabídnout větší satisfakci než řada mnohem dražších a ambicióznějších blockbusterů. Oproti titulům jako Shazam! Hněv bohů nebo Blue Beetle sice nepřináší velkolepou podívanou, zato má jasnější představu o tom, jaký příběh chce vyprávět. Jeho největší předností je ochota pracovat s komiksovou předlohou jinak, než bývá obvyklé, a využít známou postavu k vyprávění relativně komorní tragédie. Clayface není bezchybný a některé jeho motivy by si zasloužily propracovanější zpracování, přesto představuje vítanou alternativu k zavedeným žánrovým postupům.
Ideální přístup pro budoucí DC?
Zdroj: Warner Bros.
Otázkou zůstává, nakolik se podobným směrem může DC Universe vydat i v budoucnu. Propojený svět samozřejmě potřebuje také velké filmy, které budou jednotlivé příběhy spojovat a posouvat celý univerzum dál. Právě menší projekty, jako je Clayface, mu ale mohou dodat potřebnou pestrost a ukázat, že komiksové adaptace nemusejí všechny vypadat stejně. Závěr filmu ostatně naznačuje, že s touto postavou se v rámci DCU počítá i nadále. Zda se objeví ve druhé řadě Creature Commandos, nebo až v připravovaném filmu The Brave and the Bold, který představí další verzi Batmana, zatím zůstává otázkou.
Clayface tak nakonec dokazuje, že i méně známý komiksový protivník může bez problémů utáhnout vlastní film, pokud tvůrci pochopí, v čem spočívá jeho skutečný potenciál. James Watkins dodal atmosférický horor o muži, jehož touha napravit minulost postupně přerůstá v sebezničující posedlost. Přestože se snímek nevyhne některým žánrovým klišé a omezený rozpočet se občas projeví, psychologicky zaměřený příběh, nepříjemné tělesné proměny a relativní nezávislost na širším DC Universe z něj dělají příjemné překvapení. O žádnou revoluci v komiksových adaptacích sice nejde, Clayface ovšem přesvědčivě ukazuje, že budoucnost tohoto žánru nemusí stát jen na dalších týmovkách, obřích rozpočtech a nekonečném budování propojených světů.
Clayface závěrem
Clayface dokazuje, že i méně známý komiksový záporák může obstát v hlavní roli, pokud tvůrci vsadí na originálnější přístup. James Watkins natočil atmosférický horor o tragickém hrdinovi, jehož život postupně ovládnou nevyřešená traumata a touha po pomstě. Přestože se film nevyhne několika žánrovým klišé a jeho skromnější rozpočet omezuje některé vizuální možnosti, důraz na psychologii postavy a nepříjemné tělesné proměny z něj dělají osvěžující alternativu ke generickým komiksovým blockbusterům. Clayface sice nepřepisuje pravidla žánru, připomíná však, že komiksové adaptace mají stále co nabídnout, pokud se nebojí vystoupit ze zaběhnutých kolejí…
Elinor (Daisy Edgar-Jones) a Marianne (Esmé Creed-Miles) Dashwoodovy jsou mladé, krásné a slušně zaopatřené dívky, kterým ke štěstí chybí jen láska, jak už to tak v jejich věku bývá. Jejich vyhlídky se razantně zhorší, když po smrti otce přestane platit to, že jsou slušně zaopatřené. Z pohodlí rozlehlého rodinného sídla, které připadlo v dědictví otcovu synovi z přechozího manželství, se společně s matkou (Caitríona Balfe) a mladší sestrou Margaret (Bodhi Rae Breathnach) stěhují do mnohem skromnějších podmínek, jen silou vůle stojícího domku na venkově.
Víc než ztráty rodného sídla však Elinor lituje toho, že v důsledku stěhování opouští i charismatického Edwarda Ferrarse (George MacKay), příbuzného nových majitelů. Tenhle stav mysli ji silně znepokojuje i proto, že si zakládá na svém racionálním přístupu ke světu, lásku nevyjímaje. Sestra Marianne je z úplně jiného těsta, se srdcem na dlani je připravená odevzdat se každému, kdo si ho vezme. Tím šťastným je okouzlující John Willoughby (Frank Dillane). Ačkoliv starší, rozumnější sestra radí opatrnost, Marianne jde lásce naproti po hlavě. Zaručí člověku životní štěstí rozum nebo cit? To budou obě muset zjistit samy…
Spisovatelka Jane Austen napsala celkem šest dokončených románů, přičemž mezi její nejznámější díla patří Pýcha a předsudek a Rozum a cit. Oba romány se již dočkaly několika adaptací, přesto nyní přicházejí další filmové či seriálové verze. 3. prosince 2026 uvede Netflix novou seriálovou adaptaci Pýchy a předsudku, do kin mezitím míří čerstvé filmové zpracování Rozumu a citu. Pro režisérku Georgiu Oakley jde o druhý celovečerní film po dramatu Blue Jean, pro scenáristku Dianu Reid se naopak jedná o celovečerní prvotinu. Přestože se u adaptací románů Jane Austenové nabízí možnost jejich modernizace, předností této verze je především snaha zachovat ducha původní předlohy.
Rozum a cit – Adaptace, která si ponechává dobové kouzlo
Zdroj: Focus Features
Greta Gerwig se při adaptaci Malých žen od Louisy May Alcottové snažila zdůraznit nadčasovost původního příběhu a jeho témata ženské emancipace, nezávislosti a hledání vlastní životní cesty, která zůstávají aktuální i pro dnešní publikum. Letošní adaptace Bouřlivých výšin od Emily Brontëové v režii Emerald Fennell naopak vsadila na výrazně stylizovanější, smyslnější a provokativnější pojetí, které mělo například poměrně blízko k filmům Baze Luhrmanna. Georgia Oakley na to jde trochu jinak a její Rozum a cit sází na tradičnější, místy až staromódní pojetí. Zachovává si tak dobové kouzlo i romantický idealismus počátku 19. století, kdy Austenová v roce 1811 původní román vydala.
Je to příběh, v němž ženy považují za jeden z největších životních úspěchů dobře se provdat. Z dnešního pohledu může takové pojetí působit zastarale, v době vydání románu však manželství představovalo pro ženy jednu z mála možností, jak si zajistit finanční zabezpečení, společenské postavení a určitou životní jistotu. Jejich možnosti samostatně rozhodovat o vlastní budoucnosti byly totiž značně omezené, a výběr vhodného partnera se tak stával nejen otázkou citů, ale také praktickou nutností. Rozum a cit je v tomto ohledu nevyhnutelně produktem své doby a možná právě proto by mu přílišná snaha o modernizaci spíše uškodila. Přizpůsobování ústředních témat současným poměrům by totiž mohlo oslabit právě ten dobový kontext, který je pro pochopení příběhu zásadní.
Dvě skvělé herečky v hlavních rolích
Zdroj: Focus Features
Jednou z předností zpracování od Oakley je obsazení dvou ústředních postav. Daisy Edgar-Jones se již nějakou dobu těší pověsti jedné z nejtalentovanějších hereček své generace a její ztvárnění Elinor to jen potvrzuje. Sympatickým objevem je nicméně Esmé Creed-Miles, která v roli Marianne dokáže na sebe strhnout pozornost. Zpočátku může svým projevem připomenout herecké kolegyně, jako jsou Emma Mackey nebo Emma Corrin, postupně si však nachází vlastní výraz. Marianne je přece jen výraznější postavou než její sestra. Zatímco Elinor se snaží své emoce držet na uzdě a jednat s rozvahou, Marianne se svými pocity nijak netají a nechává se jimi unášet. Právě ona tak ztělesňuje titulní cit, zatímco Elinor představuje rozum.
Odlišné povahy obou sester se promítají také do jejich vztahů a rozhodnutí, přičemž Edgar-Jones a Creed-Miles dokážou jejich vzájemnou dynamiku prodat s naprostým přehledem. Mezi oběma herečkami funguje přirozená chemie a jejich sesterské pouto působí uvěřitelně, přestože se jejich pohledy na lásku a život často rozcházejí. Jejich příběhy zároveň ukazují, jak výrazně mohou společenské konvence zasahovat i do těch nejintimnějších stránek lidského života. V prostředí, kde se téměř každé rozhodnutí stává předmětem společenského hodnocení, totiž romantická gesta ztrácejí část své spontánnosti a osobního kouzla. Společenské poměry se sice za více než 200 let změnily, konflikt mezi tím, co člověk cítí, a tím, co se od něj očekává, ovšem zůstává aktuální i dnes.
Uhlazený a autenticky působící film
Zdroj: Focus Features
Přístupnosti příběhu napomáhají také dialogy. Zachovávají si dobový charakter, aniž by působily natolik odtažitě, že by se v nich dnešní publikum jen obtížně orientovalo. Film tak dokáže přiblížit svět počátku 19. století, aniž by se musel vzdávat jeho specifického jazyka a společenských pravidel. Síla známých motivů přitom spočívá především v samotných postavách a jejich rozhodnutích, nikoli v nutnosti jejich výrazné reinterpretace. Díky tomu může příběh oslovit i diváky, kteří se s dobovými konvencemi osobně neztotožňují.
Po vizuální stránce je film především uhlazený a sází na autenticky působící kostýmy i dobovou výpravu, která dotváří atmosféru příběhu, aniž by na sebe zbytečně strhávala pozornost. Adaptace se přitom v několika ohledech od původního románu odchyluje. Vedle úprav některých dějových událostí mění také důraz kladený na jednotlivé postavy a jejich vztahy. Některé motivy z předlohy zjednodušuje, jiné naopak rozvíjí nebo pojímá výrazně dramatičtěji. Základní příběh a jeho ústřední témata nicméně zůstávají zachovány, takže tyto změny nenarušují jeho hlavní myšlenku.
Tradičnější přístup s jistými kompromisy
Zdroj: Focus Features
Tradičnější přístup se nicméně neobejde bez určitých kompromisů. Film sice těží z nadčasovosti původního příběhu, v některých chvílích se však až příliš spoléhá na to, že divák jeho kouzlo přijme automaticky. Romantické zápletky a společenské konvence jsou samy o sobě dostatečně nosné, jejich emocionální dopad ovšem nemusí být vždy tak silný, jak by mohl. Uhlazenost vyprávění místy ubírá jednotlivým konfliktům na naléhavosti a některé situace tak působí spíše jako očekávané zastávky na cestě k závěrečnému rozuzlení než jako zásadní okamžiky v životech hlavních hrdinek.
Přesto se filmu daří zachovat lidský rozměr příběhu a ukázat, že za romantickými zápletkami stojí také snaha najít vlastní místo ve světě, který člověku předem určuje poměrně jasná pravidla. Právě v tom tkví jedna z předností Austenové tvorby: její postavy ani po více než dvou stoletích nepůsobí jako pouhé relikty minulosti, ale jako lidé, jejichž osobní touhy se střetávají s očekáváním okolí.
Georgii Oakley se tak daří nabídnout adaptaci, která rozumí tomu, v čem tkví kouzlo tvorby Jane Austenové. Nesnaží se původní román přepisovat podle současných trendů ani soupeřit s výrazně stylizovanými adaptacemi klasických literárních děl. Místo toho sází na herecké výkony, přirozenou dynamiku ústředních sester a nadčasový konflikt mezi rozumem a citem. Nové zpracování sice nepřináší revoluční pohled na známou látku a jeho uhlazenost občas ubírá příběhu na emocionální síle, jako tradičně pojatá romantická adaptace však funguje překvapivě dobře. Pro diváky, kteří dávají přednost dobové atmosféře a citlivému zpracování literární klasiky před radikálními reinterpretacemi, tak může jít o velmi příjemný film, který rozhodně nepůsobí zbytečně.
Rozum a cit závěrem
Nové zpracování Rozumu a citu je citlivě natočenou adaptací literární klasiky, která sází na dobovou atmosféru, přesvědčivé herecké výkony a přirozenou chemii ústřední dvojice. Přestože se místy až příliš spoléhá na kouzlo předlohy a nedokáže naplno vytěžit emocionální potenciál některých situací, Georgia Oakley nabízí příjemně tradiční zpracování, které dokazuje, že příběhy Jane Austenové mají co říct i dnešnímu publiku…
Další týden za námi, který přinesl spoustu novinek na stream, do kina a televize. Tohle je náš přehled deseti zajímavých novinek, které přinesl 42. týden.
Kde končí maska: Netflix
Skromná A-Chou si je neuvěřitelně podobná s bohatou dědičkou. Díky tomu se místo ní provdá za těžce nemocného šlechtice. Její nový život je ale plný nebezpečí.
Madam Inspector: Netflix
Když nevěsty, které se chystají znovu vdát, začnou umírat děsivě podobným způsobem, inspektorka Chitra se snaží odhalit skrytou souvislost, jež jejich úmrtí spojuje.
Klaunské šílenství: Disney+
Když v roce 2016 děti v malé komunitě v Jižní Karolíně nahlásí, že v lesích viděly schované klauny, málokdo jim věří. Jenže pozorování se šíří po celé zemi a panika přerůstá v zavírání škol, policejní vyšetřování a celostátní mediální šílenství. Snímek Klaunská panika s pomocí mrazivých archivních záběrů, virálních videí a rozhovorů se svědky, policisty, klauny i kulturními komentátory zkoumá střet strachu, sociálních sítí a moderní Ameriky v době hluboké celonárodní úzkosti. Tento temně vtipný, znepokojivý a nečekaně emotivní film odhaluje, jak se z bizarní městské legendy stala globální morální panika, jejíž ozvěny rezonují dodnes.
VisionQuest: Disney+
Poté, co byl Vision znovu smontován a aktivován, se ukrývá před těmi, kdo z něj chtějí udělat dokonalou zbraň. V ústraní hledá nový smysl své existence a přitom se řadí s umělými inteligencemi ukrytými ve svém programování – s Friday, Edith, Jarvisem, ale is nechvalně známým Ultronem. Jeho klidný život však skončí ve chvíli, kdy je na jeho robotickou hlavu vypsána odměna. Na útěku se Vision spojí se záhadným mladíkem Thomasem Shepardem, který by mohl být jeho reinkarnovaným synem. Aby přežil, musí uniknout svým pronásledovatelům, zjistit, kým ve skutečnosti je, odolat Ultronova vlivu a odhalit pravdu o svém tajemném mladém spojenci.
Láska tvého života: Prime Video
Láska tvého života od režisérky Rachel Morrison je příběhem Mayi, kterou po náhodném setkání s Charliem čeká pravá láska a život, jaký si ani neuměla představit. Když je jí však tato budoucnost odepřena, Maya se musí poprat se svým novým životem a bude muset zjistit, kdo vlastně je, co chce a jak se naučit znovu milovat.
Tenzing: Apple Tv+
Podle skutečné události. Odhodlaný muž se vydá na riskantní výpravu. Přestože má velice malou šanci na úspěch, chce si splnit sen a stanout jako první na vrcholu hory Mount Everest.
Vzpomínky na něj: SkyShowtime
Kenna je obyčejná mladá holka, která je až po uši zamilovaná do svého přítele Scottyho. Doufá, že on je ten pravý, i proto, že s ním čeká dítě. Jenže pak jeden původně báječný romantický večer zakončí tragická autonehoda, která Scottyho připraví o život a Kennu o svobodu. Chyba za volantem jí vynese sedm let za mřížemi. Po propuštění doufá v jediné. Že se bude moci sblížit se svou dcerou, kterou jí sebrali hned po porodu a vychovávali ji Scottyho rodiče. Ti samozřejmě nejsou vůbec nadšení z toho, že se v jejich životě znovu objevil „přízrak z minulosti“, který je připravil o jediného syna, a jsou připravení zabránit setkání matky s dcerou za každou cenu.
V nerovné bitvě získá Kenna nečekaného spojence, místního barmana Ledgera, shodou okolností největšího kamaráda jejího mrtvého přítele. Ten v ní sice zpočátku taky vidí jen holku, co mu zabila kámoše, ale postupně přijde na to, že lidé si zaslouží druhou šanci, zvlášť když dělají všechno pro to, aby ji dostali. A taky když jsou tak okouzlující jako Kenna.
Sami za sebe: Cinemax 2
Když rodiče odjedou za prací do zahraničí, dospívající Flavia zůstane sama. Zpráva o jejich rozvodu ji však vyvede z rovnováhy.
Fjord: Kino
Mladá rumunsko-norská rodina Gheorgiových se usadí v odlehlé vesnici u norských fjordů, kde začíná nový život. Vřelé přijetí novými sousedy však naruší nečekané obvinění a rozvrátí její poklidný život. Rozbíhá se vyšetřování a soudní proces, které proti sobě staví tradiční rodinné hodnoty a přísná pravidla norské organizace na ochranu dětí. Strhující morální drama Cristiana Mungia o střetu kultur, rodičovské lásce a právu rozhodovat o osudu vlastních dětí získalo Zlatou palmu na festivalu v Cannes.
Velrybí pád: Kino
Po smrti svého otce se Jay Gardiner vydává potápět u pobřeží střední Kalifornie, aby našel jeho ostatky. Místo toho jej však spolkne obrovský vorvaň. Uvězněný v jeho břiše, s kyslíkem sotva na hodinu, Jay postupně zjišťuje, že právě zkušenosti a lekce, které mu otec předal, mohou být klíčem k jeho záchraně.
Tohle by náš přehled deseti zajímavých novinek, které přinesl 42. týden na stream, do kina a televize. Pro další novinky, přehledy, seznamy a recenze můžete navštívit naše stránky.
Zdroj: Netflix, Disney+, Prime Video, Apple Tv+, Cinemax 2, Youku, Aerofilm, Falcon, CinemArt
Rok 2026 přinesl spoustu jak originálního obsahu, tak i návratů oblíbených příběhů. Jedním z nich je i Carrie Stephena Kinga. Jak se povedla nová seriálová verze? Víc v názorech redakce seriálu Carrie.
Jak se povedla nová Carrie tentokrát ve formátu seriálu?
Na Prime Video dorazila fanoušky Mika Flanagana očekávaná nová adaptace CarrieStephena Kinga. Povedl se seriál? Jedná se o dobrý kousek i pro diváky, kteří nejsou fanoušky tvorby Flanagana? A otázka nejdůležitější: I přes aktualizaci příběhu pro rok 2026, jedná se o důstojnou adaptaci knižní předlohy, která vyšla už víc jak před padesáti lety? Víc v názorech naší redakce.
Marek Lízal
Na začátku se to zdálo jako zbytečný projekt, ale od Mikea Flanagana se dá čekat svěží, autorský přístup, kde se zaměří na věci, které zvládá parádně. Postavy, budování atmosféry, dialogy, hloubka. Carrie je samozřejmě velmi známá a její příběh znají i diváci, kteří neviděli žádný film nebo nečetli předlohu. Já viděl pouze původní film a kvůli Flanaganovi jsem se velmi těšil, protože tenhle tvůrce patří k mým oblíbeným.
Carrie na začátku funguje parádně a královsky jsem se bavil a měl jsem pocit, že tohle dokoukám na jeden zátah, kdybych to nezačínal večer a ráno nevstával do práce. Flanagan rozumně a šikovně na začátku vystaví příběh, který rozšiřuje a obohacuje na všechny strany. Byl jsem proto velmi zvědavý, co s příběhem udělá a jak to celé dopadne. V prvních dílech tedy skvěle funguje představení všech postav, jejich postavení do příběhu, kde je snadné hned rozpoznat, kdo budou ti zlý spolužačky, které budou Carrie ubližovat a naopak. Tady musím pochválit práci s postavami, kde hlavně nesympatická, namyšlená a zlá Chris dostala prostor ukázat, proč je vůbec takovou mrchou. Ve finále to vlastně působilo, že byla tou nejkomplexnější postavou. Což je trochu smutný, protože tou hlavní a nejpropracovanější postavou má být Carrie, která bohužel v druhé polovině dostane méně prostoru a její dějová linka na mě přestala méně a méně fungovat.
Co, ale strašně tady nadzvedává samotnou podívanou jsou herecké výkony, nad kterých to stojí. Představitelka Carrie Summer H. Howell odvedla vynikající výkon. V jednu chvíli mi seriál navodil pocit, který jsem zažil u The Life of Chuck a emočně mě to zasáhlo. Summer je parádní, zahrála Carrie bezchybně a už jen kvůli ní to stojí za to. Dále představitelka Chris Alison Thornton si také zaslouží pochvalu. Všichni herci tady odvedli skvělé a přesvědčivé výkony.
Věc, která se jinak musí zmínit je zasazení děje do současnosti, kde šikana díky sociálním sítím dostala v tomto příběhu větší sílu. Bylo to opravdu díky tomu děsivé a nepříjemné a člověk si hned uvědomí, jak to dneska je, a že v minulosti takoví teror díky tomu, že sítě neexistovali, tak nemohli napáchat takové škody jako dnes. Bohužel v jednu chvíli to seriál přežene a tenhle problém se sociálními síti se tady utrhne ze řetězů a bylo toho moc. Bylo to až moc umělé.
Změny oproti původnímu příběhu budou rozdělovat diváky. Flanagan tady pro mě z pochopitelného důvodu bere věci z knihy, které King nakousnul a neřešil je. Flanagan je, ale rozšiřuje a staví okolo nich děj, které by rád zpracoval i v další sérii. Jenže pro mě osobně tam, kde jsem na začátku byl do toho zaháčkovaný a bavilo mě to, tak postupně s pozdějšími díly jsem si uvědomil, že tomu dochází šťáva, emočně to na mě už nefungovalo.
Problém tady vidím v překombinovanosti děje, v rozšiřování světa a loru, a budování pro budoucí pokračování. Flanagan s pochopitelnými změnami ztratil sílu předlohu a poslední díl byl pro nejhorší z celé série a nechápal jsem, proč jsme místo té temnější podstaty předlohy dostali tohle. Nesedlo mi, kam to směřuje a čím to chce být do budoucna. Respektuji Flanaganovu vizi, protože by jinak nešlo o zajímavější podívanou, která by si získala nové diváky, ale ta nefunkčnost na konci mě mega naštvala. Mrzí mě, že se po skvěle rozehraném úvodu jedná ve finále o mírné zklamání a o ten slabší projekt od Mikea Flanagana. To, ale neznamená, že je to špatná série. Je to dobré, ale mělo to nakročeno na mnohem víc. Každopádně mu neodpustím, jak zpracoval matku Carrie a kam to směřuje. Kdo má rád Kinga, Flanagana a chce vidět trošku jiný přístup k příběhu Carrie bude překvapen a je jen na ostatních, jak se k tomu postaví a jak jim to sedne.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Prime Video
Lenka Skříčilová
Carrie je … klasika. Ať už se bavíme o předloze z roku 1974 nebo první adaptaci z roku 1976. Zároveň se jedná o příběh, který je velice psychologický, ale pokud vás až tak moc nechytí, užijete si alespoň závěrečný masakr, přestože o něm to primárně být nemá. A toho směru se nová adaptace drží věrně. Pracuje s více tématy, rozšiřuje všechno, co jsme doposud věděli o příběhu samotném, zároveň ale zpracovává témata, která jsou aktuální pro naší dobu. Aby příběh Carrie, která v sobě najde nečekanou sílu byl jak pro původní diváky a čtenáře, tak zároveň pro novou generaci. Přeci jen, jedná se o základ universálního vyprávění, které je funkční v každé době. Přesto je Carrie od Mika Flanagana trochu jiná.
Carrie je … klasika. To už jsem psala, ale důležitá fakta je třeba opakovat. Protože pokud by se někdo pokusil z Carrie udělat seriál o osmi dílech, byla bych velice skeptická. Ale pokud se do podobné adaptace pustí Mike Flanagan, nějak automaticky se u mě dostavila důvěra, že to dopadne dobře. Protože Mike je fanoušek, který tvoří pro ostatní fanoušky, takže se může stát, že vám jeho styl nesedne. A v tomhle je jeho poslední kousek absolutně flanaganovský, což může právě tady vadit o trochu víc než jinde.
Carrie je … klasika. Příběh o osamělé dívce, o krvi, která přináší nový život, o předsudcích a o tom, že se bojíme všechno nového a toho, co neznáme. A tady navíc dostaneme všechno, co je na současné době špatné. To všechno ovlivňuje jak Carrie, tak její matku a nová adaptace pozměňuje jejich charaktery právě na základě oněch změn. Jinak by to sice působilo jako seriál, který je v pořádku, ale jako adaptace nefunkční a vlastně zbytečná. A v ten moment by nezáleželo na tom, jak moc je seriál po stránce technického zpracování sebelépe povedený.
Carrie je … v podání Summer H. Howell naprosto dokonalá, stejně jako zbytek obsazení. Kdy z celého vedení lze poznat, že seriál vzniknul s dostatečným množstvím citu a respektu k původní látce, zároveň bez strachu z inovace. Na druhou stranu kvůli všem změnám konec vyznívá ne otevřeně, ale nedořešeně, kdy není jisté, zda se tady staví půda pro případné pokračování nebo do dalších projektů, které Flanagan chystá. Proto poslední díl působí víc jako nahazování do budoucna, než uzavření toho, co divák sleduje. A závěr samotný tak působí špatně vystavěný, přestože je zároveň funkční. Jenom asi záleží na době, kdy dostaneme odpověď na to, co z toho to tedy bude.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Prime Video
Martina Ignasová
Všechno je jednou poprvé. A já jsem poprvé zklamaná Flanaganovým seriálem. Nechávala jsem si otevřenou mysl, nedávala jsem rewatche filmů a těšila se, co tvůrce Pádu domu Usherů navaří a čím příběh Carrie obohatí. Ale trochu drsnější nadpřirozenou verzi Protivnejch sprostejch holek jsem opravdu nečekala. Začátek série jsem zhltla a oblizovala se. Až na ten stupidní monolog Sue v rozhovoru, kterej to rámcuje a je nemožně nerealistickej a nelogickej. Veškeré aktualizace příběhu, nové postavy a dějové linky jsem cenila a čekala na víc.
V půlce série se ale příběh odkloní od Carrie a ztratí šťávu, kterou už do konce nenabere zpátky. Co mě na začátku zajímalo, pomalu vyčpělo, protože se to vyvinulo nejpředvídatelnějším směrem a příběh se rozmělnil na to, že hurt people hurt people a sociální sítě jsou zlo. Pochopit, že když se děcko chová jako zlomyslnej kretén/kráva, může za to minimálně jeden z rodičů, není tak těžké, aby to spolklo tolik prostoru. Ale to je obecně problém tohohle seriálu. Všechno, co chce Flanagan říct, je tak do očí bijící, až je mi z toho smutno.
Poselství a druhořadé postavy dostávají zbytečně moc prostoru (na rozdíl od Carrie), aniž by to působilo uceleně, a naopak nezbývá žádné tajemno, podtext nebo cokoliv k domyšlení. Zato ale máme zbytečně dlouhej seriál. Plusový body za taneček v ohni s AP, kdy jsem to veselí té krvavé holce fakt přála! A za to, že Tommyho nepřesvědčila jeho holka, aby šel s Carrie na ples, ale udělal to ze svobodné vůle.
Hodnocení: 5/10
Tohle byly názory naší redakce na seriál Carrie. Pro další názory redakce, recenze, články, seznamy a přehledy můžete navštívit naše stránky.
Herec Chandler Riggs je nejvíce známý jako Carl ze seriálu Živí mrtví. Před dvěma lety si zahrál hlavní roli v krátkometrážním snímku The Spider, který byl hororovým Spider-Manem. Nyní je Riggs součástí podobného projektu, který najdete taktéž na youtube. Ale tentokrát s menší změnou. Riggs natočil jako režisér a hlavní herec krátkometrážní fanouškovský snímek Biohazard podle hry Resident Evil 7. Pojďme se podívat, jak se to celé povedlo.
Film má 19 minut a adaptuje hru od večeře s rodinkou Bakerových po ikonický souboj v garáži s Jackem Bakerem. Chandler Riggs to natočil čistě jako lásku ke hře a chtěl si splnit sen. A povedlo se mu to parádně. Tento krátký fanouškovský snímek je napínavý, má výborné tempo a věci, které jsou 1:1 podle hry potěší všechny hráče. Ano pořád si musíme uvědomit, že se jedná o levnější projekt a ne o celovečerní film, ale je to podívaná, která má srdce.
Na projektu se podílel Greg Nicotero, který je slavný maskér a proslulý svými praktickými efekty. Pracoval například na Sin City nebo u Tarantinovek Nespoutaný Django a Hanebný Pancharti. Pracoval také na seriálu Živí mrtví, kde se staral o masky k zombíkům a natočil nejvíce epizod. Právě tam se Riggs s Nicoterem setkal a společně se znova setkali u tohoto fanouškovského projektu. Riggs mu po vydání tohoto krátkometrážního snímku poděkoval za pomoct při tvorbě a uskutečnění celého projektu. Pokud se také podíváme na praktické efekty ve filmu, tak můžeme vidět, že práce Nicotera je jasně znatelná.
Jelikož ale projekt vznikl v době, kdy Zach Cregger pracoval na svém celovečerním filmu, Riggs se o tomto rozpovídal: „Byli jsme v předprodukci, když vyšel článek, že Zack Cregger bude točit svůj film. Říkal jsem si: ‚No páni, nejdřív musíme ten náš vydat.‘ Snažili jsme se ho předběhnout už asi před měsícem, ale jednotlivé části se k sobě prostě nehodily,“ vysvětlil.„Na Creggerův film jsem se těšil tak dlouho,“ dodal. „A myslím tím, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem to vůbec natočil, je to, že jsem umíral touhou vidět dobrou, věrnou hranou adaptaci Resident Evil. Nemůžu se dočkat, až uvidím ten nový.“
Creggerův film Resident Evil se setkal s velkým ohlasem, ale mezi skalními fanoušky, kteří si přáli adaptaci her v poměru 1:1, vyvolal rozpory. Cregger byl při svém filmu neústupný a věřil, že hry už své příběhy dokonale vyprávějí. Proto je naprosto skvělé, že jsme letos dostali nový herní devátý díl Resident Evil Requiem, Creggerův film, který neměl adaptovat žádnou hru, ale hlavně navodit pocit, jaký zažíváme během hraní Resident Evil her, a nyní dorazil fanouškovská adaptace slavného sedmého dílu. Být fanouškem Resident Evil v těchto časem je úžasné a věřím, že nejsem jediný, kdo si tohle užívá.
Zdroj: Chandler Riggs
Chandler se následně rozpovídal o tom, že je velkým fanouškem her a přál by si spolupracovat se Zachem Creggerem na dalším filmu, pokud se režisér bude chtít k této sérii vrátit. Riggs dodal: „Hlavním důvodem, proč tohle vůbec dělám, je to, že miluji být na place a spolupracovat se skvělými lidmi. Chci být na place víc, a pokud nemůžu být na place a natáčet víc filmů, televizních pořadů nebo čehokoli jiného, tak si to prostě zařídím sám. Prostě to zařídím. Takže pokud chce (Cregger) pokračovat ve vesmíru, jsem pro. Poslyšte, můj telefon je otevřený. Zavolejte mi!“
Bylo by skvělé vidět tuhle spolupráci, ale je vůbec otázkou zda se Cregger vrátí, protože prohlásil, že už nikdy se nechce dotknout žádné další franšízy kvůli silně negativních reakcí, kterou obdržel od hlasité části fanouškovské základny Resident Evil. Přesto Cregger přiznal, že má nápady na pokračování, a i kdyby náhodou nerežíroval, tak je pořád možnost, že se bude podílet na potenciálním pokračování. Po dokoukání krátkého snímku od Riggse je snadné říct, že by bylo skvělé vidět kompletní adaptaci herní sedmičky.
Líbil se vám krátkometrážní fanouškovský snímek Biohazard? Chtěli byste vidět adaptaci Resident Evil 7? Také si jako fanoušci této značky užíváte letošní rok?
Na stream dorazil seriál o pomstě, druhých šancích a o tom co doopravdy znamená rodina. Víc o tom, jak se povedl v recenzi seriálu Fired Up!.
O čem je seriál Fired Up!?
Lu-Yung se po návratu z vězení snaží znovu otevřit restauraci, kterou dřív pomáhal otevřít se svým tátou. Ale tyhle časy zmizely s událostí, která stála jeho tátu život. Jenže tehdy mu pomáhala jeho kamarádka z dětství, která nyní pracuje pro konkurenci. Pro konkureci spojenou s minulostí. Aby teď do všeho hodila vidle sice začínající ale oblíbená foodblogerka Yi-Hsuan, která se rozhodne pomoct. Je vám tenhle příběh povědomý? Pokud ano, je vám povědomý správně. Ale vezmeme to postupně.
Jenom další příběh o pomstě nebo je Fired Up! o trochu víc?
Fired Up! může na první působit jenom jako další klasický revenge příběh. O to je příjemnější podívat se na něj i tím druhým pohledem. Tady si totiž oblíbíte každého z party těch dobrých; budete správně nenávidět ty špatné a bude vám místy trochu líto té, která je tak pořád mezi. Protože Fired Up! doručí postavy, na kterých vám bude záležet.
Tedy, bude vám na nich nejspíš záležet znovu. Jedná se totiž o adaptaci webtoonu, který napsal Jo Gwang Jin a Fired Up! je už jeho třetí adaptací. A obě předchozí Třída z Itaewonu a Roppongi Class jsou u nás dostupné na různých streamovacích službách. Povedla se tedy i do třetice adaptace oblíbeného příběhu?
Zdroj: HBO Max
Když věci nejsou černobílé a překročit čáru svědomí může stát budoucnost….
Každý jistě zná rčení „Pomsta chutná nejlépe za studena“. Což je v kombinaci s gastrem odvážné tvrzení, ale Lu-Yung nemá jinou možnost. Ve svém životě to už tak neměl jednoduché, aby postupně přišel o všechno, o svého otce, nejlepší kamarádku a kvůli impulzivnímu chování skončil ve vězení. Kde pochopil, že pokud se chcete někomu pomstít, tak nestačí přijít a použít pěsti. Je lepší mít plán. A použít mozek. Ano, dostaví se i ta vtipná část, kdy právě tohle řekne vaše nemesis, když si není vědom, že je součástí již rozběhnuté pomsty z vaší strany.
A když si cestou životem pořídíš partu přátel, kteří by pro pomoc udělali cokoliv, tak je ten boj s mnohem větším protivníkem najednou o trochu s většími šancemi. Přestože je jedná o válku, kde vítězství jednotlivých bitev trvá sice pouze chvíli, ale další pád zároveň pomůže k nabrání dalších sil do budoucích bojů. Kdy věci dost komplikuje fakt, že je to Lu-Yung a jeho přátelé, kdo z pozice slabšího nepoužívají nečistých praktik. Ale jenom občasné pomoci z druhé strany, svých vlastních dovedností a vnitřní síly. Proto s nimi budete každé malé vítězství prožívat tak intenzivně. A každý pád bude bolet o dost víc, protože všechny berete skoro jako vlastní rodinu.
Zdroj: HBO Max
Nikdy nebudeš mít budoucnost, když si nevyřešíš minulost…
Fired Up! je o pomstě, přiznání viny a následného přijetí zodpovědnosti. Stejnou mírou i o rodině, přátelství a pomoci druhým. Kdy se postupně ukazuje, jak moc jsou vztahy a osudy jednotlivých postav propletené, až je neuvěřitelné, že se všechno stihne odvyprávět za dvanáct dílů. Přitom je snadné si divácky sám sobě říct: „Kdyby si všichni na konci prvního dílu sedli k jednomu stolu, řekli si všechno a potom vytáhli kudly, byl by to fajn devadesáti minutový krvák.“. Jenže to by se do všeho nesměly míchat emoce a svědomí.
Jenže tohle je příběh, kde se sice pomsta podává za studena, protože když jsi tááákhle maličký, tak bys na tu kudlu na stole prostě nedosáhl. Ale je to o tom růstu nás jako jednotlivců nejen díky sobě, ale také za pomoci těch, kteří v nás věří. Ať už jste vyšli z vězení a nevíte si rady jako Chin-Nan. Máte za sebou těžký dospívání a když už víte, kdo doopravdy jste, ostatní s tím mohou mít problém, jako Yu-li. Nebo jenom chcete znát svojí minulost a rodinu, aby jste se mohli posunout dál jako Yi-Hsuan. A jako Lu-Yung, který musí pochopit a zvládnout skutečnost toho, že tím že někoho zabiješ, tím svého milovaného nevrátíš. Leda zničíš život sám sobě a je tedy dobře, že to nenechal tehdy zajít až na hranu.
Ale když nepřítele rozdrtíš metodou, která tě nepošle znovu do vězení, to ponížení je ještě větší a tobě to ve výsledku přinese mnohem lepší pocit. A jestli se tady s něčím skvěle pracuje, tak právě s tímhle prvkem. Kdy do poslední chvíle nejde jinak než doufat, že i přes zvolení tohohle způsobu pomsty, všechno dopadne dobře. Přeci jen, ono se občas stává, že pokud jako David bojujete s Goliášem, je snadné nechat se unést a omylem se stát právě tím, co vám na začátku bylo tak cizí.
V čem je největší síla seriálu Fired Up!?
Seriál Fired Up! je dobrý díky příběhu, který možná není nijak originální v motivu spravedlivé pomsty, ale v rámci provedení vezme za srdíčko. Protože vám na postavách začne záležet. A v kombinaci s celým provedením a sympatickým obsazením, tohle všechno vytváří kompaktní celek, na jehož každý nový díl je snadné těšit se. Ať už rádi jíte nebo se prostě jenom rádi koukáte na seriály.
Stojí seriál Fired Up! za vaši pozornost?
Fired Up! je seriál, který vás přinutí přemýšlet o tom, co je v životě důležité. Stejně tak o věcech, které nás pohání a zjištění toho, kam až jsme schopni zajít za získáním toho, co chceme. Ať už z důvodu našich správných cest, tak zároveň z důvodů neztracená vlastní tváře, protože jenom ten náš náhled na svět je ten jediný správný. Přesto ve světě, kde nic není černé ani bílé a je třeba dívat se na věci ze všech úhlů pohledu. Což Fired Up! nabízí.
Hodnocení: 9,5/10
Přestože se na seriál Fired Up! můžete podívat na HBO Max pouze s anglickými titulky, byla by škoda tehle kousek vynechat. Už jenom pro porovnání, které zpracovávají vám sedne víc. Pro víc novinek, přehledů, seznamů a recenzí můžete navštívit naše stránky.
Krásný den vám všem přeji a vítejte u dnešní filmové recenze. Dnes budu rozebírat film Zvířata od mého oblíbeného režiséra Bena Afflecka. Na film jsem se dost těšil a proto jsem si zabral tuto recenzi. Původní plán byl, že si tuhle recenzi budete moc přečíst v pátek 9.10., kdy měl film premiéru na Netflixu. Bohužel to nevyšlo, ale něco mi říká, že to vůbec nevadí vzhledem ke kvalitám filmu. Předem říkám, že se tahle recenze ponese v negativním duchu, protože jsem hodně moc zklamaný. Tak jdeme na to. Tohle je recenze na film Zvířata!!!
Recenze filmu Zvířata
Kandidát na starostu Los Angeles s manželkou shání peníze na výkupné pro únosce svého syna. Přitom ale musí udělat rozhodnutí, které jim může obrátit život naruby. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Netflix
Velmi slabá režie
Mám Bena Afflecka hodně moc rád. Mám ho rád jako herce, a mám ho mnohem radši jako režiséra. Affleck natočil před Zvířaty pět celovečerních filmů a všechny jsou dost dobré a kdykoliv je rád uvidím znovu. Jeho nejnovější počin pro Netflix už v životě vidět nechci, jelikož je to velmi špatný film. A to z mnoha důvodů.
Osobně nechápu, proč Affleck tento film natočil, ale mám jednu teorii, která mi přijde docela dost reálná. Affleck a Matt Damon založili vlastní produkční společnost. Uzavřeli dohodu s Netflixem, že s novým filmem půjdou vždy nejdříve za Netflixem a pak za ostatními studii. Mezitím Affleck začal pracovat na nové firmě, kde se vyvíjí nový AI program, který by měl filmařům usnadnit práci a samotní filmaři by ho mohli používat, aby měli představu, jak film bude vypadat, co lze doladit a upravit. A Netflix v AI vidí cestu jak ušetřit, dělat věci na míru a všechno urychlit.
A má teorie je taková, že tento film je do velké míry zkouška toho programu, který si Netflix u Afflecka objednal. Svým způsobem to byl výhodný obchod pro všechny. Affleck si v praxi vyzkouší, jak program funguje a Netflix uvidí, jak to budou vnímat diváci. Je to má teorie, která mi dává smysl. Pokud je to pravda, tak dokážu přijmout, proč film vznikl v takové podobě, v jaké je. Pokud to ale není pravda, tak Affleck jako režisér selhal na plné čáře a natočil nekoukatelnou blbost.
Když jsem sledoval film, tak jsem místy nevěřil, že něco takhle špatného a vizuálně odporného Affleck natočil a vypustil do světa. Některé konkrétní scény jsou prostě humus. Pak přijdou scény, které najednou vypadají jako film. Ten kontrast je extrémně vidět a neustále jsem si říkal: Proč Bene?? Z celého filmu jsem měl pocit, že tam nikdo nechce být. Nikdo ho nechce točit, nikdo se tam nechce snažit, dialogy nedávají smysl, logika si vzala volno. Prostě skoro všechno je špatné. Jakoby celý tvůrčí tým myslel jen na to, jak sebere tučný šek a budou doufat, že se na film do pár měsíců zapomene a zmizí v análech Netflixu. Další důkaz, jak je film zbytečný je to, že minulý rok vznikl podobný film s Denzelem Washingtonem od Spikea Lee – Až na dno.
Zdroj: Netflix
Znudění herci
Affleck si sehnal šikovné obsazení a o to více je zarážející, jak jsou všichni špatní, toporní a vůbec se jim nechce hrát. Samotný Affleck si vzal na starost hlavní roli a místy je dobrý, ale pak přijdou scény, kde neskutečně přehrává a odříkává dialogy takovým způsobem, že mi za něho bylo stydno. Kerry Washington není špatná, jen hraje naprosto nesympatickou postavu. Steven Yeun si s Affleckem sedl při natáčení Rány (film od Netflixu), ale tady nemá skoro co hrát a působí otravně. Gillian Anderson je dobrá a šikovná herečka, která zde přehrává, ale alespoň je to zábavné sledovat, jak divně uchopila svou postavu. Koho nebyla zábava sledovat, byla dvojíce Luis Gerardo Méndez a Adriana Paz. Totálně neschopní herci, kteří kazí každou scénu a já jsem trpěl, když jsem je sledoval, jak se snaží hrát. Opět nechápu, jak je mohl Affleck obsadit, a že neviděl jak tragické výkony podávají.
Zdroj: Netflix
Chyby
Kde jen začít? Režii jsme si probrali. Herce jsme si probrali. Tak teď si trošku rozebereme příběh a technickou stránku. Po příběhové stránce to z velké části není úplně marné. Vidím tam spoustu dobrých věcí. K naší velké smůle se to v závěru dost rozpadne. Jinak to má celkem slušné tempo, nijak výrazně to nenudí a pár scén funguje, tak jak mají.
Vizuální stránka filmu je ošklivá. Reálně nevěřím, že si toho nikdo nevšiml. Stojím si za svou teorii, že na filmu testovali AI. Ať už jde o kompozici, střih, kamerové jízdy, nebo generování jednotlivých scén. Jinak není možné, že Affleck a spol. natočili některou scénu takhle hnusně. Místy tam je vidět nějaké řemeslo, aby v další scéně přišel nějaký moment, který vypadá otřesně, jako kdyby ho vygenerovala AI. Takhle rozhodně ne Bene.
Zdroj: Netflix
Pár slov na závěr a hodnocení filmu Zvířata
Neexistuje žádný rozumný argument, abyste film viděli a ztráceli u něho čas. Jasně, není to nejhorší film roku. Tento rok jsem viděl mnohem horší filmy. Ale od nich jsem neměl velké očekávání. Tohle je obrovské zklamání, zbytečný film a ukázka toho, že většina režisérů potřebuje tvůrčí dohled a někoho, kdo jim řekne, že to co dělají vypadá fakt špatně. Doufám, že tohle byla Affleckova slabší chvilka a jeho další film bude velká pecka.
Hodnocení: 4/10
Toto byla má recenze na nový film Bena Afflecka Zvířata. Osobně jsem z filmu neskutečně moc zklamaný. Jde o jedno z největších zklamaní roku a já vám doporučuji ať na film nekoukáte. Dejte si radši něco jiného.
V roce 1944 se Jánovi (Ondrej Hraška) a Jarmile (Anna Prášilová Fialová) Golianovým narodí vytoužené dítě. Ve fašistické Slovenské republice, uprostřed zuřící 2. světové války a jen tři týdny předtím, než vypukne velké ozbrojené povstání proti německému agresorovi, kterému má velet právě brigádní generál Ján Golian. Manželé stojí před velkým dilematem: hrdinství nebo rodina? V sázce je nejen budoucnost Slovenska, ale i budoucnost jejich syna. V zemi, která je stále spojencem nacistického Německa, padá na ramena jednoho muže největší zodpovědnost za průběh událostí, jež se později zlatým písmem zapíší do slovenských dějin jako Slovenské národní povstání…
Slovenské národní povstání vypuklo 29. srpna 1944 během druhé světové války jako ozbrojený odpor proti nacistickému Německu a režimu slovenského prezidenta Jozefa Tisa. Povstalci, mezi nimiž byli slovenští vojáci a partyzáni, chtěli zabránit německé okupaci Slovenska a připojit se na stranu Spojenců. Centrem povstání se stala Banská Bystrica, kterou Němci 27. října 1944 dobyli, čímž povstání vojensky porazili. Část bojovníků však pokračovala v partyzánském boji. Přestože povstání vojensky neuspělo, stalo se významnou součástí protinacistického odboje a boje za obnovu Československa.
Jednou z jeho klíčových postav byl generál Ján Golian, který velel povstalecké slovenské armádě a vydal rozkaz k zahájení ozbrojeného odporu. Po porážce povstání se ukrýval v horách, v březnu 1945 však padl do německého zajetí. Následně byl odvlečen do koncentračního tábora Flossenbürg, kde byl popraven. Jeho osudy i roli v povstání přibližuje historické drama Generál Golian režiséra a scenáristy Juraje Štepky. Jak se tvůrcům podařilo tuto zásadní kapitolu slovenských dějin převést na filmové plátno?
Generál Golian – Zásadní kapitola slovenských dějin
Zdroj: CinemArt
Film začíná v roce 1943, kdy je Slovensko během druhé světové války podřízeným satelitem nacistického Německa. Manželé Ján a Jarmila se již několik let pokoušejí o dítě, což dokresluje scéna, v níž Jarmila samovolně potratí. V roce 1944 se dvojici konečně narodí vytoužený syn Ivan, Goliana ovšem tou dobou provázejí také jiné starosti. Jako důstojník slovenské armády se totiž stále více zapojuje do příprav ozbrojeného odporu proti nacistickému Německu a režimu Jozefa Tisa. S blížící se hrozbou německé okupace Slovenska se dostává do čela vojenských příprav povstání, jehož cílem je připojit zemi na stranu Spojenců. Když 29. srpna 1944 vypukne Slovenské národní povstání, stává se jeho hlavním vojenským velitelem.
Většina děje se odehrává právě v roce 1944, zhruba v první třetině filmu se však ukáže, že dosavadní události představují retrospektivní vyprávění. Golian totiž svůj příběh líčí německému admirálovi Wilhelmu Canarisovi, který se rovněž zapojil do protinacistického odboje a s Golianem sdílí celu v koncentračním táboře Flossenbürg.
Už samotné rozhodnutí odhalit retrospektivní rámec až po určité době působí trochu zvláštně, po dramaturgické stránce se ovšem nejedná o jediné podobně problematické rozhodnutí. Kontext událostí kolem Slovenského národního povstání a příběhu generála Goliana je sice rozsáhlý, scénář Štepky, Petera Rajčáka a Jana Gardnera ovšem ne vždy působí soustředěným dojmem. Výsledkem je film, který chvílemi připomíná vyprávění dědečků, kteří se při vzpomínání na druhou světovou válku svým vnoučatům tak moc rozpovídají, že se nedokážou zastavit, zabíhají do nepříliš důležitých detailů a až příliš komplexně se pokoušejí vyprávět něco, co by šlo odvyprávět mnohem přirozeněji a funkčněji. Film dlouhý 133 minut tak v tomto ohledu krapet tápe.
Film, který na Slovenské národní povstání nevrhá tak úplně pozitivní pohled
Zdroj: CinemArt
Během sledování je snadné odškrtávat si momenty, které ve filmu vůbec nemusejí být a nepřinášejí celku žádnou přidanou hodnotu. Platí to jak o některých postavách, tak o jednotlivých výjevech, jejichž přítomnost působí přinejmenším diskutabilně (sexuální trojka za doprovodu slepého houslisty). V širším kontextu protinacistického odboje lze zmínit také Operaci Valkýra, kterou zpracoval film Valkýra s Tomem Cruisem v hlavní roli z roku 2008. Ani sami tvůrci snad nepočítají s tím, že by film Bryana Singera strčili do kapsy, daný segment nicméně působí poněkud nepatřičně a připomíná spíše dokumentární rekonstrukci než úryvek z hraného filmu. Kontext Operace Valkýra je tu především načrtnutý, film k němu ovšem neříká vše podstatné a celá epizoda působí, jako by tu byla jen kvůli napojení na postavu Canarise. Tvůrci tak buď spoléhají na to, že je divák s historickými souvislostmi dokonale obeznámen, nebo zkrátka nedokážou danou epizodu dostatečně začlenit do celku.
Zmiňované retrospektivní vyprávění má ostatně za následek i to, že Golianův osud nelze vnímat jako otevřenou otázku. Jeho konec je totiž pevně daný už samotným rámcem vyprávění. Golian vždy odvypráví část svého příběhu Canarisovi, který si následně neodpustí několik poznámek, jimiž se často vysmívá Golianově naivitě spojené především s jeho důvěrou v Rusko. V podání Ondřeje Hrašky tak Golian skutečně působí spíše jako naivní trouba než jako hrdina.
Snímek přitom nezobrazuje Slovenské národní povstání v momentech, kdy se mu dařilo, ale soustředí se především na chvíle, kdy povstalci dostávají solidně naloženo a jejich úsilí se hroutí. Výsledkem je dojem, že bylo povstání od samého počátku odsouzené k zániku a provázené neúspěchy už od prvních okamžiků. Jenže tak jednoduché to nebylo. A to vám film tak úplně neodhalí. Naznačuje totiž, že povstalci nezaznamenali žádné úspěchy a že jejich porážka byla nevyhnutelná už od prvního dne.
Film s velkými ambicemi, které ovšem ne vždy dokáže naplnit
Zdroj: CinemArt
Slovenské národní povstání trvalo celkem 59 dní, během nichž se situace na bojišti vyvíjela a povstalci zaznamenali i dílčí úspěchy. Je samozřejmé, že film nemůže pokrýt tak dlouhé období do detailů. Do jisté míry tak dává smysl, že se zaměřuje na nejzásadnější momenty povstání, které jsou spojené především s porážkou. A i když tak Slovenské národní povstání ve filmu není vykresleno prostřednictvím drobných úspěchů, jejich význam ilustruje alespoň akční scéna v lese. Režisér Štepka má prozatím zkušenosti pouze s televizními filmy, i proto je překvapivé, že tato akční scéna zrovna televizně nepůsobí.
O celém filmu se to tak úplně říct nedá, pasáž v lese ovšem má potřebnou dynamiku, přehlednost a intenzitu, díky nimž dokáže alespoň na chvíli vtáhnout do dění. Štepka v ní ukazuje, že si s válečnou akcí dokáže poměrně slušně poradit. Škoda jen, že podobně přesvědčivých momentů nenabízí film více. Právě v takových chvílích totiž Generál Golian nejvíce připomíná celovečerní historické drama, kterým chce být, místo aby se ztrácel v množství událostí a motivů, jež nedokáže vždy smysluplně propojit.
Jde o film z období druhé světové války, v němž dostávají prostor nacisté, banalita zla a v dnešním kontextu také problematika Ruska a jeho historického i politického směřování. Vše je ovšem přítomné v poměrně zkratkovitém vyprávění. Štepka rozhodně usiluje o to, aby jeho film působil velkolepě. Na slavnostní premiéře navíc Ondřej Gregor Brzobohatý, který ve filmu ztvárňuje legionáře Heliodora Píku, snímek označil za blockbuster. Za pochodu je tak patrná i zdánlivá inspirace hollywoodskými bijáky, není to ovšem poprvé, kdy se ukazuje, že Česku ani Slovensku hra na Hollywood moc nejde. Není to přitom jen otázka produkčních limitů, ale také toho, že velkolepost nelze zaměňovat za pouhé hromadění velkých historických událostí, vážně míněných proslovů a dramatických momentů.
Hollywoodské historické velkofilmy totiž nestojí pouze na měřítku konfliktu nebo na snaze připomínat zásadní kapitoly dějin, ale také na schopnosti dát těmto událostem jasnou dramatickou strukturu, vtáhnout diváka do osudů jednotlivých postav a postupně budovat emocionální dopad. Generál Golian se o něco podobného pokouší, jednotlivé motivy ovšem často pouze načrtává, aniž by jim dokázal dát dostatek prostoru k tomu, aby skutečně vyzněly. Výsledkem je film, který chce působit jako velká historická událost, jehož vlastní vyprávění ale podobně velkolepému záměru ne vždy stačí. A je to škoda.
Film, který má k televizní inscenaci přeci jen daleko
Zdroj: CinemArt
K televizní inscenaci má přitom Generál Golian rozhodně daleko. Nedá se mu upřít jistá výpravnost, dobová výprava i kostýmy a místy také poměrně funkční, byť povětšinou prvoplánový způsob vyprávění. Je jen škoda, že to prakticky po celou dobu vyvolává dojem, že tvůrci sice chtějí uctít Goliana a všechny další stěžejní členy Slovenského národního povstání, zároveň ovšem netuší, jak na to. A tak jsou tu scény, které se mají například pokoušet nahlédnout do duše prezidenta Tisa či ilustrovat hrdinské činy těch, jejichž jméno nakonec upadne v zapomnění. Závěrečné titulky ovšem naznačují, že má primárně jít o příběh rodiny Golianových.
A byť se tu rozvíjí paralelní linka s Jarmilou Golianovou v Moskvě, tato linka v součtu sehrává sekundární až terciální úlohu. Jen to podtrhuje dramaturgickou roztříštěnost, kterou měl někdo zahubit už v počátku. Takhle jen vyvolává dojem Hydry, které sice někdo může useknout hlavu, následně jí ovšem hned narostou další dvě. A pak už to moc nezachrání ani funkční hudba Matúše Širokého či dobré herecké výkony (Rainer Wöss jako Canaris, Milan Mikulčík jako Rudolf Viest, Robert Ritter jako Kurt Deffner…).
Nejspíše nemá moc smysl pitvat, co je v Generálu Golianovi historicky doložené a co si tvůrci přizpůsobili potřebám vyprávění. Je už zvykem, že tvůrci hraných filmů inspirovaných skutečnými událostmi některé situace dramaturgicky zhušťují nebo zdramatizují. Je tak do jisté míry jedno, nakolik se rozhovory mezi Golianem a Canarisem opírají o historické prameny, zda postava Doktora představuje přímo Gustava Husáka, nebo je složeninou několika dobových politiků, či jak kontroverzní může být vyobrazení některých událostí a dobových reálií. Některé historické nepřesnosti lze odpustit, pokud je výsledkem skutečně dobrý film. To ovšem bohužel není tak úplně případ Generála Goliana. Slovenské národní povstání je bezpochyby událostí, kterou je třeba připomínat. Člověk se ovšem nemůže ubránit otázce, zda mu podobně roztříštěné filmové zpracování nedělá spíše medvědí službu.
Generál Golian závěrem
Generál Golian je bezpochyby ambiciózním pokusem o velkolepé historické drama, které chce připomenout jednu z nejzásadnějších kapitol slovenských dějin. Výpravnost, dobové kostýmy i několik přesvědčivých akčních momentů dokazují, že potenciál tu rozhodně byl. Jenže ani dobré herecké výkony a snaha o velkolepé vyprávění nedokážou zakrýt dramaturgickou roztříštěnost, přemíru motivů a nedostatek prostoru pro skutečně působivé vykreslení jednotlivých postav i událostí. Výsledkem je film, který chce být velkou poctou hrdinům Slovenského národního povstání, jeho vlastní vyprávění ovšem významu připomínaných událostí ne vždy dokáže dostát. A to je vzhledem k důležitosti připomínaných událostí možná ta největší škoda…
