Hudební film Michael důsledně mapuje kariéru budoucího krále popu od prvních krůčků v rodinném seskupení Jackson Five, v němž od počátku prokazoval největší talent, přestože byl v domácí kapele nejmladší. Čím dál populárnější seskupení vede pevnou rukou táta Joe (Colman Domingo), na křehkého Michaela (Juliano Krue Valdi/Jaafar Jackson) možná až příliš pevnou. Když kolem Jackson Five začnou kroužit hudební producenti, všichni si okamžitě uvědomí, že Michael je tím nejhodnotnějším prvkem skupiny, a ti nejodvážnější z nich začnou dokonce mluvit o tom, že by jeho kariéře nejvíc prospělo, kdyby se osamostatnil. Joe, despotický otec a tvrdý manažer v jednom, o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Jenže i Michael touží jít dál svou vlastní cestou. A tak se u Jacksonů rozhostí ticho před bouří, v níž se zrodí jedna hudební legenda a pár nejlepších písní v dějinách populární hudby…
Michael Jackson je přinejmenším jedním z nejznámějších a nejvlivnějších zpěváků všech dob. Tento hudebník sice zemřel v roce 2009, nadále ovšem patří mezi nejpopulárnější a nejposlouchanější interprety současnosti a jeho popularita ani roky po jeho smrti neklesla. Jen v Číně má být Michael Jackson i roky po své smrti stále nejpopulárnější zahraniční osobností. A to i přes fakt, že se ani tomuto zpěvákovi nevyhnuly kontroverze, které na něj vrhají jiné světlo i roky po jeho odchodu ze světa. I proto si je pro začátek nutné ujasnit pár věcí.
Michael je film, který nemůže být k odkazu zpěváka tak úplně upřímný
Po uvedení Bohemian Rhapsody, filmu o skupině Queen, který zvládl v kinech globálně utržit 910 milionů dolarů, získal práva na film o Michaelu Jacksonovi producent Graham King. Historie se poté v podstatě opakovala. Už v případě filmu o skupině Queen měl původně vzniknout film od Sachy Barona Cohena, který si měl také zahrát Freddieho Mercuryho. Tvůrce filmů Borat nebo Diktátor chtěl tehdy příběh Mercuryho pojmout jako mládeži nepřístupnou komedii plnou sexu a drog. Přeživší členové skupiny Queen ovšem realizaci podobného filmu zatrhli, a proto došlo na realizaci mnohem bezpečnější verze, kterou dnes všichni znají jako film Bohemian Rhapsody.
Nad odkazem Michaela Jacksona drží podobně ochrannou ruku Majetek Michaela Jacksona. Jde o právnickou osobu založenou po Jacksonově smrti za účelem správy jeho majetku a dohledu nad jeho posmrtnými příjmy. Pod tuto právnickou osobu spadá cokoliv, co má s Jacksonem něco společného. A týká se to i právě filmu Michael. Problém přitom nemusí být ani to, že byl do hlavní role obsazen Jaafar Jackson, Jacksonův synovec. Jeho obsazení je snadné označit za nepotismus, oficiálně ovšem bylo odůvodněno tím, že bylo obtížné najít ideálnějšího Michaelova představitele. Jestli v něčem tkví problémy filmu Michael, rozhodně ne v tom, že by Jaafar byl netalentované nepotistické dítě.
Kontroverze kolem Michaela ovlivňují i převedení jeho příběhu do filmové podoby
Výrazné zapojení Jacksonovy pozůstalosti již od počátku ovšem vyvolávalo otázky, jak moc bude chystaný biopic ochotný v rámci vyjádření k temnějším tématům. Michael Jackson má za sebou totiž nejen řadu úspěchů, ale i řadu kontroverzí. Té nejvýraznější se již věnoval například dokument Leaving Neverland. Ten pojednává o přátelství, které měl Jackson navázat se dvěma chlapci ve věku 7 a 10 let. Ti samí chlapci nyní již jako třicátníci v dokumentu z roku 2019 vyprávějí svůj příběh o tom, jak je Jackson sexuálně zneužíval a jak se s tím po letech vyrovnali. Jacksona se mezitím zastal například jeho dobrý přítel Macaulay Culkin a dodnes nebyl oficiálně usvědčen z pedofilie (v případu People v. Jackson byl v roce 2005 zproštěn všech obvinění), podezření a debaty okolo tohoto citlivého a kontroverzního tématu ovšem existují dodnes.
Není to nicméně tak, že by se tvůrci nechtěli ke kontroverzím spojeným s Michaelem Jacksonem vyjádřit. Při výrobě se ovšem měla vyskytnout jedna zásadní komplikace. Film, který vstupuje do kin, má sice lehce přes 2 hodiny (127 minut), původní verze ovšem měla mít hodiny čtyři. Třetí akt filmu se měl původně zaměřit na vyšetřování tvrzení Jordana Chandlera z roku 1993, že ho Michael Jackson ve 13 letech sexuálně zneužil. Jacksonovi dědicové nicméně zapomněli, že před lety podepsali smlouvu s rodinou Chandlerových o mlčenlivosti – dohoda byla postavena na tom, že Chandlerovi nikdy nebudou zahrnuti do žádné dramatické rekonstrukce. Třetí dějství filmu se tak rázem stalo nepoužitelným.
Filmů s Michaelem Jacksonem bude pravděpodobně víc
I proto mělo dle mnoha zákulisních úniků dojít k rozhodnutí rozdělit plánovaný příběh Michaela na dvě části a film se odložil z podzimu 2025 na letošní jaro. Režisér Antoine Fuqua tak má bokem zhruba dvě hodiny nevyužitého materiálu, které bude moci použít v případě, že bude Michael takový úspěch, aby obhájil realizaci pokračování. S oficiálním rozpočtem 200 milionů dolarů se totiž jedná o nejdražší hudební biopic v historii. Do velké míry i díky přetáčkám, ke kterým došlo v momentě, kdy bylo rozhodnuto, že se první film zaměří na menší časový úsek. Fuqua to celkově neměl mít při natáčení jednoduché, protože do projektu měli neustále zasahovat přeživší členové rodu Jackson. Právě i jejich zásahy měly dle jistých zdrojů realizaci filmu výrazně prodražit.
Kontroverze kolem Michaela Jacksona nadále rozdělují lidi na dva znesvářené tábory. Jedni si nedokážou připustit, že by byl Jackson schopný věci, ze kterých bývá obviňován, jiní naopak odsuzovali vznik tohoto filmu už v momentě jeho oznámení. Mnozí nekritičtí fanoušci Jacksona nedokážou přistoupit na fakt, že ať už ve skutečnosti byl pedofilem či nikoliv, minimálně jeho psychický a fyzický stav v poslední fázi života vypovídal o něčem nevalném. V případě řady fanoušků se jedná o takzvaný syndrom zbožňování celebrit (CWS). Lidé si často vytvářejí silnou až nepřiměřenou emoční vazbu na slavné osobnosti a mohou je idealizovat, někdy až na úroveň bohů či polobohů. Film Michael se ovšem pokouší o to, o co se tak nějak snaží všechny hudební biopicy v posledních letech – polidštit ústředního hrdinu. A to i díky důrazu na komplikovaný vztahu Michaela se svým otcem Joem v podání Colmana Dominga.
Před sólovou dráhou tu byla Jackson 5
O Joe Jacksonovi, který byl manažerem skupiny Jackson 5, se povídá, že své děti bičoval, aby lépe zpívaly. Své děti měl konkrétně trestat v momentech, kdy chybovaly či neplnily jeho požadavky. Sám Jackson Jr. tvrdil, že své děti týral ve formě kázně, nikoliv ve formě bezdůvodného násilí. Mnozí tento přístup k výchově odsoudí, samotní sourozenci Jacksonovi to nicméně zpětně tak drasticky nevnímali. Joe se v jejích očích dle vlastního vyjádření nechoval výrazně odlišněji nežli ostatní otcové, kteří vyžadovali trochu kázně. Jak se k otci a manažerovi v jedné osobě staví Michaelův biopic? A je vlastně dobře, že právě jejich komplikovaný vztah je nakonec jakýmsi jádrem filmu?
Na zbičování titulního Michaela tu dojde hned v prvních minutách filmu, důležitější ovšem je, že jej film pojímá jako antagonistu. Jde o manažera, který kariérní úspěch skupiny sestavené ze svých synů vnímá jako úspěch celé rodiny. Zároveň ovšem pokaždé má poslední slovo a vše šlape podle jeho pravidel. Film tak sice vyobrazuje, že Joe povolí svému synovi vydat se cestou sólové dráhy, zároveň to ovšem nesmí omezit jeho účast ve skupině. Je to příběh o autoritativním otci a synovi, který se musí svému otci postavit. To pro něj ovšem z vícero důvodů není snadné.
Michael je jako Peter Pan
Michael Jackson ve filmu několikrát pročítá knížku o Zemi Nezemi. Dle té Jackson později pojmenoval své sídlo Neverland, zajímavější ovšem je hlavní hrdina knihy, ze které Země Nezemě pochází – Peter Pan je chlapec, který nechce vyrůstat. To samé se dá poté na základě tohoto filmu říct o Michaelovi. Jako dítě nemá kamarády a radši komunikuje se svými domácími mazlíčky (myška, lama, žirafa…).
I jako dospělý je poměrně naivní a dobrotivý chlapec, který věří v dobro světa. Film se mu také snaží dodat jakýsi status mesiáše. Máme tu scény, kdy navštěvuje onkologicky nemocné děti a dává jim hračky, součástí filmu je i scéna, kdy „vyřeší“ válku dvou znepřátelených gangů pomocí hudby a tance při skládání písně Beat It. Tento film o Michaelovi by se ve výsledku mohl jmenovat Michael Jackson: Čistá duše, protože jinak z něj hlavní hrdina nevychází. A to i přes fakt, že tu zazní i píseň Bad, která může (ale spíše logicky ne) poukazovat na Michaelovu odvrácenou stranu.
Jaafar Jackson se stává Michaelem Jacksonem. Imitací jeho hlasu i designu, stejně tak i díky pravděpodobně poděděnému talentu nejen po svém strýci, ale i otci Jermaineovi. V jeho podání se Michael nikdy nedokáže stát vyloženou karikaturou, i když o to forma vyprávění někdy usiluje sebevíc. Dost pasáží v podstatě evokuje klipy ze Saturday Night Live, háček nicméně je, že dané momenty se tvůrci pokouší pojmout vážně. Což je i díky příliš výrazným maskám a momentům, které se očividně snaží až příliš tlačit na pilu, obtížné. Lepší je také Michaela vnímat pouze jako průlet Jacksonovou kariérou než jako dramaticky vystavěný příběh. Ten se tu totiž roubuje jen tak mimochodem a nelze se zbavit pocitu, že vystřižením poslední třetiny tvůrci přišli o zajímavější materiál. Film nicméně končí titulkem „Jeho příběh pokračuje“ a ať těch filmů s Michaelem bude nakonec bůhvíkolik, nejspíše bude lepší je za pár let vnímat jako celek.
Fanoušci Michaela Jacksona zklamaní nebudou
Už pár let se dalo dovtípit, že chystaný film o Michaelu Jacksonovi bude jakýsi jeho audiovizuální pomník. A tím ve výsledku přeci jen bude. Klasických písní Michaela Jacksona je tu několik, film s nimi navíc často zvládá pracovat efektně. Dochází tu poté také k přesné rekreaci ikonických momentů – natáčení videoklipu k Thriller či první veřejné vystoupení Jacksona s jeho ikonickou měsíční chůzí v Pasadeně. Důraz na různé detaily (kostýmy či výprava) je obdivuhodný a z filmu čiší retro atmosféra. Především v těch pasážích, kdy dojde na zapojení zpěvu i tanečních schopností ústřední postavy. Antoine Fuqua mohl zpočátku jako režisér především akčních filmů působit jako velmi náhodná volba, jeho režie ovšem dává filmu energii. Kamera a střih fungují v krásné symbióze a finále díky tomu strhne podobně jako finiš na Live Aid v Bohemian Rhapsody.
S maskami je to poté složitější, za pochodu si ovšem jde na výrazné stylizování postav zvyknout. Colman Domingo tu tak možná díky výrazné paruce a make-upu chvílemi působí jako sup, herecky je ovšem ze všech členů obsazení nejsilnější. Jeho Joe je v podstatě druhou hlavní postavou příběhu, žádná jiná již tolik prostoru nemá. Jacksonovi sourozenci tu jsou prakticky do počtu, scény s právníkem Johnem Brancou (právě on spravuje Majetek Michaela Jacksona) v podání Milese Tellera jde spočítat na prstech jedné ruky a Bill Bray (Jacksonův bodyguard a jeho otcovská figura) v podání KeiLyna Durrela Jonese je tu také ve výsledku do počtu. Ani Nia Long tu nakonec jako Jacksonova matka Katherine nemá dost výrazných momentů, minimálně při srovnání s Domingem.
Vhled do Michaelových kreativních postupů a uvažování
Slušný potenciál nabízela možnost nahlédnout do Jacksonových tvůrčích procesů, ty také film dodá… tak trochu. Je tu tak pár momentů, kdy Jackson dává dohromady složení svého alba. A nebo kouká na béčkové horory, které mu vnuknou nápad na revoluční videoklip Thriller. Těchto momentů sice ve výsledku není zase tak moc, pořád ovšem lepší něco než nic. Jackson je mnohými vnímán jako plachý chlapec, kterému přesto nechyběly ambice, scénář Johna Logana ho poté přesně nějak takhle dokáže vykreslit. Trochu pateticky ovšem působí momenty jako ten, kdy se Jackson podívá do kamery a řekne, že musí zpívat, aby tím léčil svět. Jde přesně o jeden z těch momentů, který nepůsobí tak úplně přirozeně a jen přispívá tomu, že film Michael bude moci být vnímán jako PR produkt Jacksonovy pozůstalosti.
Jackson byl umělcem, jehož největším problémem byla v 80. letech jeho barva kůže. Nemohl se objevovat na titulních stránkách časopisů, protože statisticky se obálky s černochy neprodávaly. MTV odmítalo hrát klipy s černošskými umělci. Přesně tohohle film se na chvíli dotkne, zároveň od toho ovšem následně dá ruce pryč. To samé poté platí o Jacksonových problémech s kožním pigmentem. Film tak nadhazuje více či méně známá fakta okolo Jacksona (nechybí jeho šimpanz Bubbles v poměrně nevábné digitální podobě), pořád se přitom vrací k onomu konfliktu s otcem, který ve výsledku není tak zajímavý, aby utáhl celý film. Nebo minimálně vývoj tohoto tak trochu napjatého vztahu není. Michael je Michael a tak raději konfrontace s otcem přenechává svým zástupcům, otec přitom nadále tuší, jak na Michaela, aby dosáhl svého. V průběhu filmu se tak sice vyskytne úprk z tohoto začarovaného kruhu, satisfakce z něj ovšem chybí.
Michael působí tak trochu nesoustředěně
Kdyby teoreticky již k dalšímu filmu s Michaelem nedošlo, tento film končí v roce 1984 (epilog je zasazen do roku 1988), tedy přesně v období, které předchází bouřlivějšímu období Michaelova života. Nejen obvinění ze sexuálního obtěžování dětí, ale také jeho dluhy v řádech sto milionů dolarů. A pak už mnohem bulvárnější informace o jím údajně praktikovaných voodoo rituálech či už vyloženě konspirační teorie o tom, jak jeho smrt nebyla náhodou a byl zabit hudební mafií či kvůli nějakému většímu tajemství. Bylo by naivní, že se mají adaptace Michaelova příběhu vyjadřovat úplně ke všem šílenostem, které se mohou lidé o Michaelovi dočíst (tak už to s celebritami bývá). Jenže už první film se očividně zdráhá být více otevřený. A to i v rámci témat, která trápila samotného Michaela.
Albem Thriller Michael otevřel dveře dalším černošským interpretům a navždy změnil fungování hudebního průmyslu. Je tento dopad cítit ve filmu Michael? Nikoliv. Písní Beat It Jackson zbrojil proti násilí, to ovšem film načrtne tak nějak povrchně. I nakopnutí MTV, které před Michaelem odmítalo hrát klipy s černými umělci, je tu zabito v rámci jedné scény s účastí Mikea Myerse v roli ředitele CBS Waltera Minkoffa. A pak je tu spousta vedlejších postav, které se ve filmu jen tak mimochodem objeví a představí, vidíme s nimi pár scén, jejich úloha v celkovém filmu je minimální. Trčí z toho především John Branca a vlastně i hudební producent Quincy Jones, který má na úspěchu Thrilleru zásadní vliv. I John Landis, který točil videoklip Thriller (Michael ho najal, protože miloval jeho Amerického vlkodlaka v Londýně), se tu jen tak mihne.
Thriller je bohužel jen okrajový, rodinné drama není dostatečně silné
Dávalo by tak vlastně smysl, kdyby se celý film vystavěl právě na realizaci alba Thriller. Sledovat více z jeho zákulisí by nebylo od věci, protože už jen scéna, kdy si Jackson upravuje klip k Thrilleru k obrazu svému, patří mezi vrcholy filmu. Byl by to film o nejúspěšnějším albu všech dob a ještě více by vystihl Michaelův odkaz. Místo toho se film soustředí na nepříliš dobře vystavěné napjaté vztahy v rodině, které nefungují už jen díky faktu, že Michaelovi sourozenci jsou tu v podstatě křoví a ani jeho matka k nim ve výsledku nemá tak daleko.
Je tak zábavné sledovat, jak se Jacksonova rodina s odstupem o Joeovi vyjadřuje uctivě, z filmu ovšem vychází jako typický šmejd, který upřednostňuje finanční zisk před rodinou (i když by to nahlas nepřiznal). Je to navíc pouhá dramatizace skutečných událostí, i kdyby tak ve skutečném životě k ničemu takovému nedošlo, ideální tečkou by bylo nějaké vyvrcholení napětí mezi Michaelem a Joem. Jenže na to budete čekat marně. A vlastně tak přestane dávat smysl, že se film tak moc věnuje postavě, kterou teoreticky může upozadit v momentě, kdy obdrží jeden zásadní fax. Ano, Joe se sice pořád musí vrátit, protože musí být součástí uzavření jedné zásadní kapitoly Michaelovy kariéry, jak ovšem film za pochodu vykresluje, vůbec by nebyl problém ani tuto linku tak nějak zahodit. I proto, že tu k Michaelovu vývoji skutečně dochází jen napůl. Nevyhnutelně se tak ukazuje, že jestli něčemu obměna původní verze uškodila, je to příběh.
Michael není žádnou velkou výhrou, není ovšem ani pohromou
Definitivně jasno ovšem bude až v momentě, kdy do kin dorazí Michael: Part II. Fanoušci Michaela Jacksona budou s tímto filmem spokojeni a to je nejspíše to hlavní. Výsledkem tak není filmová událost roku či dokonce dekády. Zákulisní informace nám ovšem už v podstatě 2 roky v kuse slibovaly obří průšvih… a ten se taky nedostavil. Výrazná role Jacksonovy rodiny v realizaci tohoto filmu dopředu slibovala uhlazený příběh, který bude na metry vzdálený satirám z ranku České sody nebo Městečka South Park. Michaela Jacksona dnes vnímají mnozí jinak, podstata většiny jeho pozdějších skutků bude nejspíše ještě nějakou dobu zahalena tajemstvím. Ti, kteří Michaela vnímali a v podstatě dodnes vnímají jako neviňátko, ovšem dostanou přesně tu ideální filmovou poctu.
Peter Pavlík v roce 2018 o Bohemian Rhapsody napsal následující: „Ten film je ako FILM dost srxxka/nevyužitá príležitosť. Ale divácky je to boziiii.“ Přesně něco takového jde nakonec říct o Michaelovi. Je to film stojící na solidním řemesle, který může na velkém plátně (třeba IMAX) se skvělým zvukem působit skutečně velkolepě. Pod krásnou slupkou se ovšem skrývají jisté neduhy. Jak moc se jim šlo vyhnout a jak moc jsou filmy o hudebnících svazované komplexními odkazy oněch hudebníků? To je otázka. Michael určitě plní úlohu neurážejícího audiovizuálního pomníku.
Spokojeni s ním ovšem budou především ti, kteří chtějí připomenout Michaela Jacksona spíš skrze jeho hudbu, ikonické momenty a estetiku než skrze hlubší psychologický ponor nebo kritickou reflexi jeho života. Bude na něco takového čas alespoň jindy? Možná ano / spíše ne. Leckomu nicméně určitě bude stačit fakt, že Michael mohl dopadnout mnohem hůř. Stejně tak by ovšem v povolanějších (a hlavně svobodnějších) rukách mohl dopadnout mnohem lépe. Žádný film se nikdy nezavděčí každému. Větší mrzení ovšem probíhá u těch filmů, které svůj potenciál tak snadno zahazují. Michael Jackson měl nicméně filmy rád a tenhle by se mu asi líbil. Jestli je to dobře, či nikoliv, to už je věc druhá.
Michael závěrem
Michael je spíše opatrnou a kontrolovanou poctou než odvážným a upřímným biografickým dramatem. Nabízí řemeslně velmi dobře zvládnutou podívanou, která dokáže na velkém plátně fungovat jako velkolepý audiovizuální zážitek, ale zároveň se neustále vyhýbá momentům, které by mohly narušit jeho pečlivě budovaný obraz. Právě v tom spočívá jeho největší limit – snaha nikoho příliš neurazit a zároveň všechny potěšit vede k tomu, že výsledný portrét Michaela Jacksona působí spíše uhlazeně než skutečně živě. Film tak neobjevuje novou pravdu o ikoně popu, ale spíše ji znovu skládá z již známých obrazů, hitů a symbolů. Michael tak nakonec není ani zásadním selháním, ani výjimečným triumfem. Je to spíše pečlivě vystavěný pomník, který funguje především ve chvílích, kdy se opírá o hudbu samotnou. A otázka, jestli měl nebo mohl jít dál, zůstává otevřená. Možná i záměrně, spíše ovšem proto, že film samotný si na ni netroufá hledat odpověď…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
