Hawkins je zpátky. Jen tentokrát trošku jinak. Stranger Things skončilo na počátku letošního roku, a tím se uzavřela cesta jednoho obřího fenoménu, který ovlivnilo miliony diváků. O tom, že se dočkáme nových projektů z tohoto světa je jasné delší dobu. Ale takhle rychlý návrat po skoro až 5 měsíců od konce původního seriálu by se moc nečekal, kdyby teda šlo o hranou podívanou. Animovaný midquel, který se odehrává v období mezi 2 a 3 sérií se podíváme na to, co partička mladých hrdinů vyvádí v zasněženém Hawkins. Jako fanoušek jsem i tento animovaný projekt nechtěl vynechat a chtěl jsem ho zkusit. Po dokoukání vám tedy přináším moje dojmy z tohoto seriálu. Povedlo se to nebo je to zbytečné dojení značky? Tohle je recenze na animovaný seriál Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého.
Recenze Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého
Děj příběhu se odehrává mezi 2 a 3 sérií původního seriálu, přesněji v zimě roku 1985. Hrdinové si užívají zimní čas, ale zábava v Hawkins netrvá dlouho a to i přesto, že El na konci 2 série uzavřela bránu do Obráceného světa. Objevují se nová monstra, která začnou napadat obyvatele městečka Hawkins. Partička se rozhodne vzít hrdinství do vlastních rukou a vrhají se do nové záhady, kdy se musí společnými silami vypořádat s novými příšery a zjistit odkud se tyhle věci vzali.
Příjemná jednohubka?
Asi je netřeba dodávat, jak zbytečný tento projekt je. Od začátku je jasné, že jde o sázku na jistotu, kdy se děj odehrává v období během původního seriálu, vrací se známí hrdinové a řeší se nové problémy. I já jako fanoušek jsem to vnímal hlavně jako dojení značky, ale chtěl jsem tomu dát šanci, a doufal jsem, že to nebude úplný průser. A právě ta sázka na jistotu tady zafungovala a já si ten návrat do Hawkins – v animované podobě – dost užil.
Od začátku je velmi fajn, že se kostra původního seriálu nerozbijí jen na úkor animované tvorby a v prvních minutách to bylo jako kdybych sledoval původní seriál jen v animované podobě. Představení hrdinů, střih, hudba, lákání na nové nebezpečí a postavy, které se chovají, tak jak by se měli chovat z původního seriálu byl moc hezký pocit a jde vidět, že si dali tvůrci záležet, aby to nebyla jen pouhá blbost, která má oslovit mladší publikum a vydojit tuhle značku. Je tady zkrátka sázka na jistotu, která se vyplatila. Nostalgie tady funguje dobře a hrdinové to tahají.
Velmi mě bavilo, že postavy jsem hodně poznával i v této animované podobě a chovali se tak, jak bych od nich čekal. Popichování mezi Lucasem a Max, jako vždy vtipný Dustin, který to tahá nahoru, Will, který se snaží vyjít z vlastního stínu a spřátelit se s novou postavou Nikki. Mike, který by nejraději byl celou dobu s El a nechtěl by, aby se jí něco stalo, a El je tady pro zachránění dne, kdyby to nevypadalo dobře s hrdiny. Co se týče nové postavy Nikki, tak tahle punkrocková holčina byla příjemný doplňkem v tomto příběhu a její vztah s Willem byl osvěžující. Nikki je svým způsobem ženskou verzí Eddieho, jen je o dost statečnější a vynalézavější. Velmi dobře ji dokáže prodat herečka Odessa A’zion (Until Dawn, Velký Marty), která Nikki nadabovala. Celkově je jinak dabing velmi povedený, a i když se nevrátilo původní obsazení a postavy namluvila jiná skupina lidí, tak se snaží hodně a někdy to vypadá, že postavy namluvili původní herci. Především u Dustina se skoro nepozná rozdíl. Někdy je ta podobnost velká a někdy menší. Ve výsledku se ale jedná o povedenou věc.
Alternativní osa
Někteří se asi budou ptát, jak moc zapadá tento příběh do původního seriálu. Je potřeba vidět tento příběh k pochopení některých událostí či jiných věcí? Odpověď je jednoduchá. Ne. Nemusíte tento seriál vidět hlavně proto, že se dozvíte nové věci a při opakování původního seriálu si k tomu dáte i tento animovaný příběh. Není to potřeba. Jelikož se v původním seriálu o těchto událostech nikdo nezmínil a postava Nikki nikdy neměla žádný výskyt v hrané verzi, tak příběhy z pětaosmdesátého nejsou vůbec důležité.
Je proto snadné říct, že se jedná spíše o takovou alternativní osu. Nebo lépe řečeno o jednohubku, která není důležitá a můžeme ji brát za samostatný příběh z tohoto světa, který nijak neovlivňuje hraný seriál. Ten už samozřejmě nic neovlivní, protože je uzavřen, ale tento animovaný seriál opravdu není potřeba pro pochopení jiných věcí. Proto tento seriál berte jako takový bonus k původnímu seriálu.
Svůj účel to splnilo
Příběhy z pětaosmdesátého se můžou opřít o krátkou stopáž. Všech 10 epizod netrvají ani 30 minut. Každý díl má svoje momenty, někdy sice tempo je pomalejší, ale skoro furt se něco děje a ani jednou jsem se u toho nezačal nudit, nebo jsem neměl dojem, že bych potřeboval něco jiného, akci či tak něco. Animovaná, výtvarná stránka je za mě pěkná. Kombinace 3D CGI a 2D, kterou jsme mohli vidět u slavného Spider-Verse nebo seriálu Arcane je povedená. Příběhy z pětaosmdesátého se snaží evokovat původní seriál a jet v podobném duchu a s touto zajímavou animací na které jde vidět, že si s ní dali tvůrci záležet, dělají z toho počinu zábavnou jednohubku, která potěší hlavně fanoušky původního seriálu.
Pořád zde najdeme dostatečně hodně momentů, které stojí za to. Především 4 epizoda, kdy je do příběhu zapojen Steve. Tady tvůrci ještě více vsadily na kartu jistoty a servírují nám další parádní zábavu s našim oblíbeným duem – Steve a Dustin. Ve finále dojde na pár epických momentů, kdy už to sice jde více komickým směrem, protože hrdinové používají k boji hodně zajímavá udělátka, a taková Nikki použije něco na styl plazmové zbraně, která skoro jako kdyby vypadla ze světa Star Wars. Ke konci se seriál stane sice více – vypni mozek a užij si to – ale od animované podívané se to dá brát naprosto v pohodě, a když na tu hru přistoupíte budete s tím úplně v míru. Přesto to opakující se zachraňování od El, uhýbání a utíkání před příšery bylo už ke konci celkem dost. Někoho to může začít otravovat.
Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého závěrem
Je to příjemná jednohubka, která sice má svoje mouchy, ale svůj účel to splnilo. Deset epizod s krátkou stopáží nezačnou nudit, animace je velmi působivá, drží si to nádech původního seriálu a chemie mezi hlavními postavami dobře funguje. Nová postava Nikki je fajn doplňkem do tohoto příběhu a její vztah s Willem mě bavil. Je to sázka na jistotu, která ví, čím chce být a dělá to dobře. Není to průser a pokud se chcete ještě znova vrátit do Hawkins a chybí vám tento svět, tak tomu dejte šanci, ale není to nijak důležitý pro původní seriál, a hlavně to musíme brát jako takový bonus, který se nesmí brát vážně. Netflix určitě v budoucnu přijde s nějakým novým příběh s novými postavami z tohoto světa a můžeme jen doufat, že to bude povedená věc, která nebude dělat ostudu původnímu seriálu. Příběhy z pětaosmdesátého tu ostudu neudělalo, ale zázraky nečekejte. Je to v pohodě jednohubka, která mi jako fanouškovi zpříjemnila čas a moc rád jsem se znova vrátil do tohoto světa. Pokud dorazí 2. série, na kterou se na konci láká, tak budu u toho.
Hodnocení: 7/10
Tohle byla recenze na animovaný Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého. Doufáme, že se vám článek líbil a rozhodli jste se podle něho zda dáte šanci tomuto seriálu nebo ne.
Zdroj titulního obrázku: Netflix
