Jakub Žiga (Zdeněk Godla) mohl být kdysi hvězdou fotbalových trávníků. Jako mladík nosil dres prvoligového Baníku a snil o tom, že nastoupí v jeho základní jedenáctce. Slibně nastartovanou kariéru mu ale zastavily problémy se srdcem. Od té doby bere léky, invalidní důchod, skuhrá na osud a sem tam s kamarádem a švagrem Josefem Ferkešem (Jiří Maryško) i něco ukradne a zpeněží, což se pranic nelíbí Jakubově manželce Emě (Eva Leimbergerová). Krádež pletiva v areálu základní školy, kam chodí obě Jakubovy dcery (Anna Michalcová, Luna Sofie Bauerová), a při které Jakuba nachytá ředitel školy Kovanda (Martin Myšička), dá ale věcem nečekaný spád, který přinese také jedno velké překvapení. Komedie o tom, že k radikální životní změně je potřeba buď velká náhoda, nebo velká odvaha. Anebo obojí…
Kotrmelce paní herce, Tom je v tom a nyní Když lumpa trápí pumpa. Po Tom je v tom z poslední neděle za ní stojí režisér Jiří Vejdělek a scenárista Marek Epstein, tedy zkušená dvojice, která svou S písní v tísni nastavila velmi nízkou (vyloženě dilatátorskou) laťku těchto televizních filmů, které ve svém názvu sází na aliterace, rýmy a absurdity. Nejnovější televizní komedie poté sází na účast Zdeňka Godly v hlavní roli Jakuba Žigy. Bývalému fotbalistovi, kterému v mladém věku (ve velmi špatně generovaném obrázku, za který by se měla stydět i umělá inteligence) ukončily nadějnou kariéru problémy se srdcem. Invalidní důchodce si tak občas přivydělává nějakou tou krádeží a přitom riskuje, že přijde o domov pro sebe, svou manželku a dvě dcery. Kam to vlastně celé spěje? A především… našli v závěru této volné televizní trilogie Vejdělek a Epstein nové ztělesnění dilatátoru?!
Když lumpa trápí pumpa – Ztělesnění pekla se (bohužel?) nekoná

Kdokoliv, kdo má po S písní v tísni žaludek na tyto televizní filmy, se dá svým způsobem odvážit za odvážlivce/masochistu. Ve velmi zvrácené komunitě by se to možná i dalo označit za flex, přesně proto možná může mnohé svým způsobem zklamat, že Když lumpa trápí pumpa není ztělesněním pekla a (když se to s tou S písní v tísní tak snadno nabízí...) rakoviny konečníku. Ono to přitom rozhodně neznamená, že by se Vejdělek a Epstein kdovíjak vykoupili (z S písní v tísni se reálně ani vykoupit nedá) a nadělili nečekané zjevení v oblasti těchto televizních filmů. Především i díky tomu, že se i do třetice v hlavním vysílacím čase České televize objevuje film se zápletkou, který evokuje nějakou nevyužitou zápletku Bakalářů či Trapasů. To nejlepší, co se dá o Když lumpa trápí pumpa vlastně říci, je vlastně fakt, že je to celé docela… „oukey“.
Z nějakého záhadného důvodu se po Tom je v tom jedná o další primárně komedii, jejíž námět by klidně mohl fungovat jako námět pro sociální drama. Nemá nicméně cenu očekávat, že se z Vejdělka najednou stal Prušinovský a že by se snad jednalo o duchovní pokračování seriálu MOST!. Když lumpa trápí pumpa má mnohem blíže k poměrně naivní pohádce, která se snaží všechny naučit, že s poctivostí člověk nejdál dojde, že i zlodějovi a gamblerovi, který může brzy přijít o střechu nad hlavou, může rázem spadnout štěstí do ruky. Celé je to naivní a chvílemi působící jako z nereálného hlediska, záleží pak čistě na tom, jak moc je ochotný divák na tuhle hru přistoupit.
Když lumpa trápí pumpa má chvílemi blízko k tragikomedii

Po účasti Zdeňka Godly ve slovenském filmu Invalida, které mu mimo jiné vyneslo cenu Slnko v sieti za Nejlepšího vedlejšího herce, tu Godla tentokrát hraje invalidního důchodce. Jeho účast poté dává v jistém ohledu smysl, protože se v Česku jedná pravděpodobně o nejpopulárnějšího romského herce současnosti a aktuálně pravděpodobně nejslavnější žijící rodák z Chomutova tu tentokrát dokazuje, že jsou pro něj vhodnější odlehčenější role. Jakmile dojde k vážným momentům a Godla musí projevit krapet serióznější herectví, nevyhnutelně se objevují jeho herecké limity. Film má poté chvílemi vyloženě blízko k tragikomedii, nebýt várky odlehčených momentů by se vlastně těžce věřilo tomu, že je film klasifikován jako komedie.
I když dojde k snadno nabízejícímu se vtipu o tom, že by Godlův romský fotbalista v Baníku pravděpodobně při setrvání nezažil tu největší slávu (kdo chápe pointu, zaslouží si dilatátor podepsaný samotným Vejdělkem i Epsteinem), celkově se k rasové segregaci film vyjadřuje o trošičku (ale opravdu jen o trošičku) lépe nežli Bastardi Tomáše Magnuska za celé čtyři celovečerní filmy. I když pořád ne vyloženě sofistikovaně a pořád krapet pejorativně, rozhodně není nutné, aby Vejdělek a Epstein ihned začali fabulačně argumentovat, že nejsou rasisté, protože mají shodou náhod za manželky poloviční Romky.
Byť se film odehrává pouze 69 minut, stihne se toho v něm stát docela dost a zdánlivá hlavní zápletka se rozmělní do několika podzápletek. V jedné z nich Godla poměrně funguje, protože se zde představuje už v pro něj typické roli krapet jednoduššího mužského, který je ovšem v jádru dobrákem, který dopomůže romským dětem k lepším výsledkům ve škole, byť sám sotva dochodil učňák. Jakmile dojde k jedné zásadní krádeži, která ve výsledku život Godlovi postavy otočí o 180 stupňů, je nutné začít přistupovat k filmu tak trochu jinak. A je svým způsobem rozdělen na dvě poměrně nevyvážené půlky.
I nenáročná cílovka potřebuje svůj obsah

Když lumpa trápí pumpa se dá nejvíce doporučit nenáročné cílovce, na každém záleží, zda se osobně vnímá jako nenáročný divák, kterému ke spokojenosti stačí málo. I nenároční diváci si ovšem pravděpodobně zaslouží obsah, který je tak nějak pro ně, přitom nezhodnocuje základní lidské hodnoty (ano, tento poslední odkaz na S písní v tísni jsem si odpustit nemohl!). A byť je tak Když lumpa trápí pumpa vlastně velmi nerealistická a za vlasy přitažená záležitost, ve které se navíc ještě někdo na konci pochybně pokouší našroubovat linku o fotbale (stačilo by pár scenáristických zářezů a vůbec by nebyla nutná), dá se strávit jako přesně ta neurážející televizní záležitost, která může v jistých momentech pobavit. A kromě Godly se navíc může opřít minimálně o sympatickou Evu Leimbergerovou a velmi fajn Martina Myšičku.
Už scéna, ve které se Rom zaraduje, že může pracovat, nejspíše mnohým přijde přitažená za vlasy a už těsně po sledování jde zaregistrovat nesmyslné řeči o „prostoduché cigánské agitce“. Prostoduchostí je Když lumpa trápí pumpa docela plná, o tom není pochyb. Je ovšem vlastně až překvapivé, jak neurážejícím způsobem se k jistým tématům Když lumpa trápí pumpa vyjadřuje. Je to celé pořád příliš naivní, vyvrcholení poté skutečně evokuje jakousi zvrácenou pointu v duchu Bakalářů či Trapasů. Přesto se vlastně jedná až o překvapivě průměrnou věc a jednoduše neurážející televizní film.
Když lumpa trápí pumpa závěrem
Tři neděle člověk očekává vyložené peklo a i do třetice dorazilo zklamání. Tragédie z ranku S písní v tísni se ani do třetice nekoná, Když lumpa trápí pumpa je místo toho až překvapivě neurážejícím televizním filmem, který jen nejspíše bude spousty lidí štvát z faktu, že mnozí neodolají a budou jí snadno nadávat do „prostoduché cigánské agitky“. Jednoduchý a vyloženě naivní film to sice je, přesto je v přední řadě neurážející, což by po starých dobrých časech s dilatátorem nejspíše ještě před pár týdny nikdo netipoval.
Zdeněk Godla v tak trochu serióznější roli naráží na své herecké limity, celkově se jedná o téma, kterému by v jeho 1. půlce více slušelo sociální drama. Dvě půlky dohromady tváří takový lehce nevyvážený televizní produkt, který je spousty naivních a těžko uvěřitelných momentů. Přesto je klíčové, že se nejedná o ubohost a tento televizní produkt se nevydává cestou snadno nabízející se dehonestace. Vejdělek a Epstein si nikdy nezaslouží odpuštění za S písní v tísni, přeci jen to ovšem působí, že je cosi alespoň vzdáleně osvítilo…
Verdikt: 5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Česká televize