Hezký den vám přeji. Léto pomalu končí, školní rok opět začíná. A já tu mám pro vás připravené tipy na zajímavé filmy, co budou v září v kinech. Je toho celkem dost. Hodně se činil distributor českých filmů, kde nejzajímavější film bude Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který nejspíše bude Českou republiku reprezentovat na Oscarech. Tak jdeme na samotný článek.
Září v kině
Sex a smrt v kempu Miasma 3.9.
Film mě ofiko premiéru na festivalu v Cannes, kde se celkem líbil. Hodnocení na ČSFD je dost rozporuplné, tak uvidíme, jak to s filmem bude. Při dobrých ohlasech ho rád uvidím.
Kolega Tom napsal spokojenou recenzi. Píše, že film je zajímavý, ale není pro každého. Osobně mě zaujala zápletka, ale trailer je takový zmatený. Pokud máte rádi japonskou historii, tak bude spokojený.
Magická posedlost 2 10.9.
Neviděl jsem původní film a popravdě nemám v plánu to měnit. Věřím, že fanoušci budou spokojený, ale já si tento kousek nechám ujít.
Hope 10.9.
Další film, který měl světovou premiéru v Cannes. Můj kolega Martin ho viděl a dává velký palec nahoru. Trailer se mi líbí a těším se. Tak snad to bude pecka.
Resident Evil 17.9.
Můj nejmenovaný kolega měl možnost vidět 20 minut a byl nadšený. Kolega Mára je obrovský fanoušek této série a už se klepe, aby mohl napsat recenzi, protože jde o jeho srdcovku. Celá redakce se těší.
Kojot vrací úder 17.9.
Původně ten film vznikl u Warner Bros., ale velký šéf Zaslav ho chtěl zrušit jako Batgirl. Naštěstí ho odkoupila firma Ketchup Entertainment a ta ho teď posílá do kin. Film má super ohlasy, tak snad bude povedený.
Zapomenutý ostrov 24.9.
Nový animovaný film od studia Dreamworks. Ukázka je moc povedená a film láká na originálnější příběh a parádní animaci. Já jsem zvědav.
V srdci divočiny 24.9.
Brat Pitt a jeho pes se snaží přežít v divočině. Trailer je moc cool a já se těším. Věřím, že by to mohl být dobrý film.
Na hraně smrti 2: Deadpoint
První Na hraně smrti se do český kin nedostalo, ale slavilo velký úspěch a teď tu máme dvojku, která bude podobně napínavá. Doufám, že si to své diváky najde.
Toto byly mé tipy na zajímavé a snad kvalitní filmy, které budou v září v kině. Je toho hodně. A to jsem nezmínil asi sedm nových českých filmů a obnovené premiéry kreslených Aut a Avengers: Endgame.
I další týden přinesl na stream spoustu novinek. A protože je konec měsíce (především) Netflix se opět vytáhl se spoustou nového a zajímavého obsahu. Proto se při konci srpna a prázdnin místo deseti novinek podíváme hned na patnáct. Jaké novinky tedy přinesl na stream, do kina a televize 35. týden?
Myšilov: Netflix
Samotářský spisovatel zjistí, že mu někdo ukradl identitu. Musí proto spojit síly s nemilosrdným lichvářem, aby si od padoucha zvaného Krysa vzal svůj život zase zpátky.
Našeptávač: Netflix
Vdovec požádá o pomoc s pátráním po uneseném synkovi svého otce, kterého léta neviděl. Ten totiž kdysi dostal za mříže sériového vraha, co je do únosu zapletený.
Ztracená žena: Netflix
Žena, která ztratila paměť, zjistí, že má rodinu a taky dopravní impérium. Vrací se ke zdánlivě dokonalému životu v přepychu, ale brzy přijde na to, proč z něj utekla.
Veškerá pravda ukrytá v mých lžích: Netflix
Dva spolubydlící vyrazí s přáteli na rozlučku, kde se v nich rozhoří utajované city a celý výlet dostane úplně jiný ráz.
Dvě sonáty na čtyři ruce: Netflix
Na elitní konzervatoři se potkají dva mladí klavíristé, kteří pocházejí z naprosto odlišných podmínek, ale přesto si kápnou do noty.
Jodoh Wasiat Bapak Reborn: Netflix
Adinda, patoložka nadaná speciálními schopnostmi, se snaží pokračovat svého otce, ale zároveň je nucena bojovat s tajnými silami, zradami a nebezpečnými organizacemi.
Dilan ITB 1997: Netflix
Dilanův vztah s Cikou prochází zkouškou, když se vrací z Kuby a ocitá se uprostřed politických nepokojů v Indonésii roku 1998.
Call Me Mother: Netflix
Twinkle je svobodná queer matka, jejíž sen o oficiální adopci syna dostane trhliny, když se nečekaně znovu objeví chlapcova biologická matka Mara.
The Early Spring: Netflix
Srdečná nová zaměstnankyně a její nadaný šéf se pohybují v hektickém pracovním prostředí a zároveň udržují tajný vztah, který může vše ohrozit.
The World of the Married: Netflix
Bouřlivý vír lží, zrad a pomsty rozvrací zdánlivě dokonalé manželství lékaře a filmaře.
What Will You Do, Ieyasu?: Netflix
Historický dramatický seriál mapuje život prvního šóguna Tokugawy Iejasua – od chvíle, kdy byl dětským rukojmím, až po jeho vzestup na legendárního vládce a sjednotitele Japonska.
Zdroj: NHK
Poslední východ slunce: Prime Video
Film Poslední východ slunce, natočený podle oblíbeného románu, sleduje příběh chronicky nemocné Ry, která tráví léto se svou matkou na Mallorce. Ry se neplánovaně zamiluje do Juliána a zkouší konečně žít přítomností. Všechno se může rázem sesypat, když před koncem léta na povrch začnou vyplouvat dávná rodinná tajemství a důsledky jejího onemocnění.
The Producer: HBO Max
Poté, co skandál zničí kariéru zkušeného hudebního magnáta a připraví ambiciózního producenta o životní šanci, spojí síly, aby ovládli scénu mandopopu.
J jako jestřáb: Cinemax 2
Po náhlé smrti milovaného otce najde Helen nečekanou oporu v přátelství se svéhlavým jestřábem jménem Mabel.
Vzhlížet ke hvězdám: Kino
Ve strhujícím epickém thrilleru, který se odehrává ve světě, kde přežití je instinkt, ale lidskost je volbou, vypráví Ridley Scott příběh Higa, mladého pilota, který si společně s vojenským survivalistou Bangleyem vybudoval efektivní, ale izolovanou usedlost v brutálním postapokalyptickém světě. Teprve záhadný rádiový signál podnítí Higa k výpravě do neznáma, kde hledá naději v jejichž existenci stále věří.
Tohle byl náš přehled patnácti novinek, které ke konci prázdnin přinesl na stream, do televize a kina 35. týden. Pro víc novinek, seznamů, přehledů a recenzí můžete navštívit naše stránky.
Krásný den vám všem přeji. Vítejte u dnešního článku, který budeme věnovat jednomu chlapci s jizvou na čele. Před pár lety jsem napsal článek, když první film slavil slavil dvacet let od premiéry. Byly to mé nostalgické dojmy. Teď se film vrací znovu do kin a já ukecal kolegy z redakce, jestli se k prvnímu filmu nechtějí vyjádřit také. Tady je náš článek, tak snad se vám bude líbit.
Harry Potter a Kámen mudrců je opět v kinech
Tom Bejvl
Harry Potter je obří fenomén, který odstartoval už v roce 1997. Mnoho fanoušků mu však přinesla také celovečerní adaptace prvního románu s názvem Kámen mudrců. Ta měla premiéru 10. 11. 2001 a za 25 let se na ní možná podepsal zub času, stále ovšem jde o ten typ snímku, jemuž se spousta věcí odpouští velmi snadno. Pro mnoho lidí má totiž i po čtvrtstoletí speciální místo v jejich srdcích. Ani J. K. Rowling přitom v roce 1997 nemohla tušit, jak obrovský fenomén právě vytvořila. Knihy o Harrym Potterovi si rychle získaly armádu fanoušků a převedení jejich příběhu do filmové podoby tak bylo jen logickým krokem. Režie se tehdy mohl chopit Jonathan Demme, Terry Gilliam, Peter Weir či Alan Parker, zvažován byl dokonce Steven Spielberg, který projekt opustil kvůli A. I. Umělé inteligenci.
Volba nakonec padla na Chrise Columbuse, jenž měl po dvou dílech Sám doma a filmu Mrs. Doubtfire – Táta v sukni potřebnou zkušenost s prací s dětskými herci. Každá další kapitola se postupně stávala dospělejší, přičemž první díl má nejblíže ke klasické pohádce. Důležitým prvkem celé série je ovšem také detektivní zápletka, přičemž kombinaci školního prostředí, krimi a dobrodružství si Columbus ostatně osahal už jako scenárista Mladého Sherlocka Holmese. Stěžejní je především skutečnost, že je Harry na samotném počátku čarodějnickým světem zcela nepolíbený. Divák se tak za pochodu seznamuje s kouzelnickým prostředím prakticky stejně jako samotný protagonista.
Převést takový svět z knižních stránek do filmové podoby vyžadovalo notnou dávku fantazie a talentovaných lidí, z nichž většina u série zůstala až do jejího konce. Scenárista Steve Kloves dokázal první knihu převést mimořádně věrně a většina zásadních věcí se na plátno dostala, byť občas v trochu jiné formě. Stuart Craig zase jako architekt všech osmi filmů dokázal k životu přivést kouzelnické Bradavice a velkolepost knižní předlohy přesvědčivě přenést na plátno.
Zdroj: Warner Bros.
Angažování Columbuse se následně skutečně ukázalo jako dobrý nápad. Dětské herce uměl vést a zároveň měl cit pro jejich výběr. Od castingu Harryho Pottera, Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové se totiž měla odvíjet budoucnost celé franšízy a obsazení Daniela Radcliffea, Ruperta Grinta a Emmy Watson se ve finále ukázalo jako skvělá volba. Columbus navíc s nezkušenými dětskými herci praktikoval základní lekce herecké školy a rozhodl se natáčet na tři kamery, aby mohl zachytit jejich reakce a ve střižně z nich vyždímat to nejlepší. Klíčové bylo také obsazení dalších rolí. Alana Rickmana si dnes v roli Severuse Snapea dokáže jen málokdo představit jinak, stejně jako Robbieho Coltranea coby Rubeuse Hagrida. Richard Harris zase dokázal Brumbála vystihnout jako skutečného pohádkového dědečka, což mnoha lidem dodnes sedí více než pozdější pojetí Michaela Gambona.
Columbus byl a nadále je rutinérem, své zadání ovšem zvládl skvěle. Byl na něj vyvíjen obrovský tlak, přesto dokázal kouzelnickému prostředí dodat uvěřitelnou podobu a jako fanoušek předlohy přistupoval k její adaptaci s obrovským nadšením. Pomohla také výtečná práce maskérů, výpravy a efektů, které sice dnes místy ukazují svůj věk, v pohybu však stále fungují překvapivě dobře. Velkou výhrou bylo pochopitelně angažování Johna Williamse, jehož ikonické skladby jako Hedwig’s Theme, The Face of Voldemort či The Forbidden Forest patří mezi hudební vrcholy celé série.
Plná palba možná na první pohled není úplně objektivní. Vznikly přece jen i lepší adaptace knih – jen v rámci roku 2001 je Kámen mudrců zastíněn Společenstvem Prstenu – a Columbus je pořád jen slušný řemeslník. Jenomže i po 25 letech má Kámen mudrců kouzlo, které se jen tak nevytrácí. Columbusovi se podařilo očarovat miliony diváků a představit jim jednu z nejpopulárnějších franšíz všech dob. Když už není Kámen mudrců nejlepším filmem série, rozhodně je ze všech nejdůležitější. Právě on totiž otevřel dveře světu, který se pro miliony diváků stal druhým domovem. A i po čtvrtstoletí má stále dostatek kouzla na to, aby se do něj člověk rád vracel. Chystanou seriálovou adaptaci posoudíme až během nadcházejících vánočních svátků, už teď se nicméně dá predikovat, že se mnozí i v následujících letech přeci jen raději vrátí ke klasice.
Marek Lízal
Snímek, který patří mezi ty filmy, které ovlivnily moji lásku ke kinematografii. V dětství jsem to hodně nakoukával a bohužel po mnoha letech později jsem to dlouho neviděl. Nyní se film dostal zpátky do kin k příležitosti 25 výročí a já si to nenechal ujít v kině.
První díl je naprosto kouzelná podívaná, která snadno okouzlí diváky, rozzáří jim úsměv na tváři a pohltí je. Svět čar a kouzel je tady na úvod série zpracován parádně, a v dalších dílech se podíváme na další místa v tomto světě. Musím říct, že úvodní pasáž je naprosto parádní a cesta do Bradavic hodně funkční. Trojice Harry, Ron a Hermiona mají mezi sebou skvělou chemii, úžasně se doplňují a je zábava je sledovat. Do toho tady máme několik super scén jako je famfrpál, temný les, šachovnice.
Na filmu je naprosto skvělý, že se nebojí i přepnout do temnějšího tonu a nabídnout divákovi až hororovější scénu. Celé to pak nádherně podtrhává legendární skladatel John Williams jehož hudba je tady neodmyslitelnou součástí. Několik skladeb je obrovská bomba. Film po mnoha letech působí trošku víc naivně, hloupě a možná lépe řečeno moc pohádkově. Ale byl to účel a první díl této jedné z nejslavnějších filmových sérií a příběhů obecně je solidním a povedeným startem. Kdo miluje Harryho Pottera neměl by si film nechat ujít v kině. V sále to byl krásný zážitek.
Zdroj: Warner Bros.
Pavel Hrubeš
Vidět znovu Harryho Pottera v kině byl obrovský zážitek. Hned, jak jsem slyšel úvodní motiv od Johna Williamse, jsem měl úsměv od ucha k uchu. A ten mi nezmizel po celou stopáž filmu. Znovu jsem si připomenul, co na tomto filmu miluji a královsky jsem si ho užil. Představení nového fantastického světa plného magie a kouzel, kde jsou sympatické postavy, které jsem si zamiloval a prožíval jsem s nimi jejich dobrodružství. Režisérovi Chrisu Columbusovi se povedlo natočit krásnou adaptaci, jenž i po letech skvěle funguje. A funguje díky tomu, že se povedlo všechno, co se povést mělo. Od přesné režie, precizní výpravy (kostýmy, rekvizity, masky jsou TOP!!!) a technické stránky filmu (pár slabších triků lze s klidným srdcem odpustit) až k samotnému obsazení, kde není jediný slabší článek. Ústřední trio je podpořeno hereckými matadory a všichni společně vytváří nezapomenutelný film. O to smutnější to pro mě teď bylo, když jsem si uvědomoval, že hodně herců už není mezi námi.
Film samozřejmě není dokonalý a rozhodně mu lze vyčítat jistou zkratkovitost a neprokreslenost vedlejších postav. Naštěstí z čistě z mého pohledu jde o chyby, které na výsledném filmu nemají, tak zásadní vliv. Columbus natočil dost věrnou adaptaci a položil neskutečně silné základy, na kterých pak mohli ostatní stavět a rozvíjet další příběhy o brýlatém chlapci s jizvou na čele. Harry Potter a Kamen mudrců je zásadní film pro celou generaci diváku a po pětadvaceti letech mohu říci, že jde o kultovní film.
Toto bylo naše nostalgické vzpomínání na první filmový díl Harryho Pottera. Za pár měsíců si bude moc přečíst, co si myslíme o novém seriálu.
Hlavní postavou je Hig (Jacob Elordi), mladý pilot, který si spolu s vojenským specialistou na přežití Bangleym (Josh Brolin) vybudoval funkční, avšak izolovanou usedlost v drsném postapokalyptickém světě. Když však Hig zachytí záhadný rádiový signál, vydává se do neznáma hledat naději — a lidskost, v jejíž existenci stále věří…
Vzhlížet ke hvězdám: Ridley Scott tentokrát zůstává na půli cesty
Zdroj: 20th Century Studios
Ridley Scott je jedním z těch režisérů, u kterých se člověk může jen těžko ubránit určitému obdivu. Ve svých téměř devadesáti letech stále natáčí, neustále oznamuje nové projekty a podle vlastních slov nemá v plánu přestat, dokud mu to dovolí zdraví. Režisér Vetřelce, Blade Runnera, Gladiátora nebo Marťana navíc stále dokáže přijít s filmem, který vzbudí pozornost už samotným jménem jeho tvůrce. Nedávno ostatně prohlásil, že nechce opakovat sám sebe a že jeho filmy byly trefou do černého. Vzhledem k tomu, že má údajně připravených zhruba tucet dalších projektů, je možné, že Scott bude ještě několik let jedním z nejaktivnějších hollywoodských režisérů.
O to zajímavější je sledovat, co s jeho tvorbou dělá samotné tempo. Kameraman John Mathieson, který se Scottem pracoval na několika filmech, nedávno režiséra kritizoval za údajnou netrpělivost a menší pečlivost. Podle něj dnes Scott využívá velké množství kamer a snaží se natáčení co nejvíce urychlit, zatímco v minulosti měl být při práci mnohem důkladnější. Scott se samozřejmě dočkal také zastání a z jediné kritiky rozhodně nejde dělat definitivní závěr o jeho současném přístupu. Vzhlížet ke hvězdám ovšem bohužel dává některým podobným obavám trochu nepříjemně konkrétní podobu.
Post-apo, které má zajímavý základ
Zdroj: 20th Century Studios
Příběh vychází z románu Petera Hellera z roku 2012. Svět v něm zasáhla pandemie chřipky, na kterou následně navázala krvavá nemoc. Výsledkem je civilizace, která se prakticky rozpadla a většina lidstva je mrtvá. Scénář Marka L. Smitha se přitom nesnaží celý tento svět dopodrobna vysvětlovat. Mnoho věcí zůstává pouze naznačených, což samo o sobě nemusí být vůbec špatně. Hlavní postavou je Hig, kterého hraje Jacob Elordi. Žije na opuštěném letišti v Coloradu a jeho nejbližšími společníky jsou pes Jasper a poněkud svérázný Bangley v podání Joshe Brolina. Hig zároveň stále nese bolest ze smrti své manželky Melissy, kterou připravila o život epidemie. Jednoho dne při letu se svou Cessnou 182 zachytí rádiový signál z Grand Junctionu. Někdo tam možná stále vysílá. Hig se proto rozhodne zjistit, kdo je na druhém konci.
Na papíře to rozhodně není špatný základ. Postapokalyptické prostředí nabízí prostor pro thriller, survival i psychologické drama. Přítomnost psa samozřejmě připomene Já, legenda, některé výjevy zase mohou evokovat Šíleného Maxe, ovšem v podstatně komornější podobě. A paradoxně právě ve chvílích, kdy film trochu přestane řešit své postavy a začne být jednoduše akčním post-apem, funguje nejlépe. Scott si zde umí užít rating R a některé souboje či střety jsou překvapivě brutální. Jenže problém je v tom, že většina těch nejlepších akčních momentů už byla ukázána v trailerech. Pokud jste tedy marketingovou kampaň sledovali pečlivě, film vám v tomto ohledu mnoho nového nenabídne.
Kniha toho nabízí víc
Zdroj: 20th Century Studios
Ještě větší problém se ukazuje při srovnání s předlohou. Vzhlížet ke hvězdám totiž místy velmi silně připomíná adaptaci knihy, která se pokusila převést děj na plátno, ale už tolik nedokázala zachovat to, co předloze dodávalo hloubku. Jedním z důležitých prvků románu je například vztah mezi Higem a Bangleym. Zatímco Hig se snaží udržet si zbytky soucitu a lidskosti, Bangley zastává podstatně pragmatičtější pohled. V novém světě podle něj nemá smysl lpět na pravidlech staré civilizace. Právě jejich odlišné přístupy by mohly být jedním z hlavních zdrojů napětí.
Film tuto dynamiku sice zachovává, ale nedokáže ji dostatečně rozvinout. Podobně dopadá i komunita menonitů, kterým Hig podle předlohy pravidelně vozí zásoby. Ve filmu tato část existuje, ale působí skoro dojmem povinné položky odškrtnuté ze seznamu scén, které musí adaptace obsahovat. Není úplně jasné, proč bychom jí měli věnovat pozornost nebo jak významně ovlivňuje další dění. A přesně v takových chvílích člověk začne přemýšlet, jestli by většina těchto motivů nefungovala lépe na stránkách knihy.
Když dobré obsazení nestačí
Zdroj: 20th Century Studios
Potenciál přitom rozhodně nechybí ani v hereckém obsazení. Vedle Elordiho se objevují Josh Brolin, Margaret Qualley nebo Guy Pearce, tedy herci, kteří už mnohokrát dokázali, že si umějí poradit i s komplikovanými a psychologicky vrstevnatými postavami. Problém je ale opět především ve scénáři. Hig se postupně sbližuje s Cimou v podání Margaret Qualley, přičemž oba spojuje zkušenost se ztrátou blízkého člověka. Teoreticky jde o velmi přirozený základ pro emocionální vztah dvou lidí, kteří hledají důvod pokračovat dál. Prakticky však jejich sbližování působí místy poněkud strojeně a film nedokáže vytvořit tak silné emocionální pouto, jaké by si tato linka zasloužila.
A pokud někdo čekal, že hlavním problémem bude Jacob Elordi, můžete být vlastně příjemně překvapeni. Jeho výkon není tím, co by film výrazně potápělo. Kdyby Higa hráli Paul Mescal, Glen Powell nebo někdo další z podobné herecké generace, pravděpodobně by se výsledek příliš nezměnil. Některé problémy jsou totiž zabudované přímo ve scénáři a žádný herec je úplně nezachrání.
Scott bez své obvyklé velkoleposti
Zdroj: 20th Century Studios
Zajímavé je také sledovat, jak komorní film Scott tentokrát natočil. Na člověka, který má za sebou Gladiátora, Napoleona, Promethea nebo Vetřelce: Covenant, působí Vzhlížet ke hvězdám překvapivě skromně. A to i přesto, že rozpočet měl podle dostupných informací dosahovat zhruba 110 milionů dolarů.
Za kamerou stojí oscarový Erik Messerschmidt a právě vizuální stránka patří k několika jistotám filmu. Především záběry krajiny a některé detaily akčních scén vypadají velmi dobře. Scott se ovšem tentokrát nesnaží vytvářet další monumentální podívanou. Mnohem častěji zůstává s několika postavami v menších prostorech a pracuje s pocitem izolace. Jenže ani zde se nedaří využít potenciál naplno. Některé scény vypadají velmi dobře, celek však působí podivně uměle. Jako kdyby jednotlivé části pocházely z různých filmů. A totéž platí pro atmosféru.
Film neví, čím chce být
Zdroj: 20th Century Studios
Harry Gregson-Williams občas přichází s opravdu povedenými hudebními motivy a soundtrack dokáže vytvořit potřebnou melancholii. Jenže samotný film si není vždy jistý, jakou atmosféru vlastně chce mít. Jednou sledujeme depresivní svět po konci civilizace, ve kterém několik posledních přeživších bojuje o základní potřeby. O chvíli později se film začne tvářit téměř jako naivní dystopická pohádka. Překvapivě tak má Vzhlížet ke hvězdám v některých momentech blíže ke Scottovu Marťanovi než k temnějším postapokalyptickým filmům.
To samo o sobě nemusí být chyba. Problém spočívá v tom, že film mezi těmito polohami nepřechází úplně přirozeně. Jednotlivé části fungují, ale dohromady nevytvářejí úplně soudržný celek. Podobně nevyužitý zůstává i psychologický potenciál příběhu. Film se několikrát vydá směrem, který vypadá jako začátek zajímavějšího tématu, jen aby ho následně nechal vyšumět. Postavy mají za sebou traumata, svět kolem nich nabízí spoustu morálních otázek a samotná cesta za rádiovým signálem může fungovat jako velmi jednoduchá, ale nosná metafora naděje. Vzhlížet ke hvězdám však jen málokdy dokáže tyto možnosti skutečně vytěžit.
Jede Ridley Scott na autopilota?
Zdroj: 20th Century Studios
Právě tady se vrací otázka, kterou v posledních měsících otevřel John Mathieson. Je Ridley Scott skutečně méně pečlivý než dříve? Je příliš rychlý? Nebo je to jen přirozená změna režiséra, který už má za sebou tolik filmů, že si může dovolit pracovat jinak? Z jednoho filmu se samozřejmě definitivní závěr dělat nedá. Vzhlížet ke hvězdám ale rozhodně patří k těm jeho projektům, u kterých člověk podobné otázky začne chápat.
Nejvíce totiž zamrzí, kolik potenciálně zajímavých věcí se zde nachází. Máme tu postapokalyptický svět, vztah dvou mužů s odlišným pohledem na přežití, ztrátu blízkých, osamělost, tajemný rádiový signál i otázku, co vlastně z člověka zůstane, když přestane fungovat civilizace. Jenže film většinu těchto možností využije jen napůl. Nejde přitom o vyloženě špatný film. Akce funguje, Messerschmidtova kamera má několik povedených momentů, soundtrack občas trefí správnou atmosféru a herecké obsazení rozhodně není problémem. Jenže u Ridleyho Scotta člověk přirozeně čeká něco víc než několik povedených součástek.
Vzhlížet ke hvězdám závěrem
Bylo by asi přehnané říct, že Ridley Scott skutečně točí všechny své filmy na autopilota. Jeho energie, pracovní tempo a chuť pouštět se do dalších projektů jsou ostatně i po tolika desetiletích obdivuhodné. Vzhlížet ke hvězdám ale bohužel patří mezi jeho filmy, u kterých je více cítit rychlost než režijní posedlost detailem.
Výsledkem je adaptace, která má zajímavý základ, několik povedených akčních scén a pár skutečně kvalitních hereckých výkonů, ale jen málokdy dokáže využít potenciál svého světa. Ve srovnání s knihou navíc až příliš často vyvolává pocit, že všechno, co na papíře fungovalo, se na plátno nepodařilo přenést v plné síle. Scott má přitom stále právo tvrdit, že nechce opakovat sám sebe. Problém je, že Vzhlížet ke hvězdám působí paradoxně jako jeden z jeho nejméně výrazných filmů. Není to katastrofa ani ostuda, spíš průměrné post-apo, které mělo všechny předpoklady být něč podstatně zajímavějším. A pokud Scott skutečně plánuje točit až do devadesáti a ještě dál, nezbývá než doufat, že jeho další filmy budou mít o něco více času, energie a především důvodů, proč si je zapamatovat….
Vítejte všichni na našich stránkách a u dnešního článku. Do kin se často vrací klasicky a mají obnovené premiéry na pár dní. Mohli jsme takhle vidět Čelisti, Dogmu, Leona nebo Návrat do budoucnosti. Teď přichází ikonický velkofilm Terminátor 2: Den zúčtování. Jeden z nejlepších sci-fi filmů vůbec. Film s legendárními triky, božím záporákem a nejlepším Arnoldem. V redakci jsme se rozhodli si na tento film zavzpomínat, tak snad se vám tento tématický článek bude líbit.
Terminátor 2: Den zúčtování se znovu vrací do kin
Marek Lízal
Legendární snímek, který patří mezi nejlepší filmová pokračování všech dob. Režisér a scenárista James Cameron tehdy přepsal historii. Terminátor 2 se stal ve své době nejvýdělečnějším snímkem, posunul hranice vizuálních efektů na další úroveň a dodnes platí za jednu z největších klasik svého žánru, kdy se citují hlášky a nelze na tuhle pecku zapomenout.
Už jen ta sekvence s úvodními titulky dá nádech něčeho zajímavého, velkého a ikonického. Tehdy v roce 1991, kdy snímek po 7 letech dorazil od prvního dílu do kin, nikdo nečekal, že Arnold bude tentokrát ze záporáka obsazen do kladné role. Díky tomu je úvodní část, především pro neznalce velmi zajímavá a napínavá, kdy se k mladému Johnovi snaží dostat dvě postavy z budoucnosti a divák neví dobře, co čekat. Jakmile dojde na první konflikt Arnolda neboli T-800 proti záporákovi T-1000 s tváří Roberta Patricka jste pohlceni do filmu a maximálně ponořeni do sedačky a užíváte si tuhle výborně vystavěnou a natočenou podívanou, která nemá chybu.
Od postav, technické stránky, hudby, scén a nápadů je Terminátor 2 ikonické dílo, které vyniká i v dnešní době a je to jenom důkaz, že tehdy se do toho dalo maximum, všechno se sešlo na správném místě a vzniklo něco vlastně nepřekonatelného. Upřímně bych tady o tom mohl psát ještě milion dalších řádků, ale věřím, že to není třeba. Film jste si věřím už dávno pustili, abyste si ho připomněli, protože nyní v době, kdy vzniká tento článek film vstoupil znova do kin a já si to nenechal ujít, ačkoliv jsem to viděl nesčetněkrát a znám ho nazpaměť. Pro tohle jsem se narodil, abych chodil do kina na to největší plátno, nejlepší zvuk a užíval si tyto chvíle. A řeknu vám, že vidět na plátně T2 a sledovat Arnolda ve své nejlepší formě, kdy řekne „Hasta la vista, baby“ a následně pak se spustí do kádě s roztavenou ocelí, no úsměv od ucha k uchu, a i slzička v očích. Na tomhle jsem vyrostl a doufám, že jste si také zašli do kina užít si tuhle klasiku.
Zdroj: TriStar Picture
Tom Bejvl
Psal se rok 1991, kdy James Cameron změnil – a rozhodně ne naposledy – dějiny filmu. Vznikl totiž Terminátor 2: Den zúčtování, jeden z nejlepších akčních filmů všech dob, který ovšem nabízí mnohem víc než jen velkolepé přestřelky a automobilové honičky. Má geniální charaktery, na svou dobu úchvatné vizuální efekty a především jeden z nejlepších vztahů mezi robotem a dítětem, jaký kdy filmové plátno nabídlo.
Arnold Schwarzenegger je tentokrát ten hodný a překvapivě jeho kladná verze Terminátora funguje ještě lépe než ta záporná z prvního dílu. Úplně nejlepší je samozřejmě jeho vztah s Johnem Connorem, jehož představitel Edward Furlong byl naprosto skvělou volbou. Z původně nedůvěřivého kluka a naprogramovaného stroje se postupně stává dvojice, která si k sobě vytvoří skutečně silné pouto. John začíná Terminátora vnímat jako otcovskou figuru, zatímco robot se díky němu učí chápat lidské emoce a hodnotu života. Právě proto jejich loučení na konci funguje tak dokonale a jedno oko při něm nezůstane suché. Sarah Connorová si od prvního dílu prošla obrovským vývojem.
Film začíná ve chvíli, kdy je na psychickém dně a okolí ji považuje za blázna, Sarah je ovšem příliš silná na to, aby se vzdala. Pro svého syna udělá prakticky cokoliv, i když by cenu za nejlepší matku asi úplně nedostala. Linda Hamilton navíc dokázala ze Sarah vytvořit fyzicky i psychicky mimořádně silnou postavu, která už není obětí událostí, ale někým, kdo se je snaží aktivně změnit. Arnolda pak v roli hlavního zabijáka nahradil Robert Patrick, jehož T-1000 si jednoduše musí být vypsán v zlatých stránkách nejlepších filmových záporáků všech dob. Je děsivě chladný, téměř nezastavitelný a díky schopnosti měnit podobu působí jako nepřítel, proti němuž prakticky není možné vyhrát. Cameron navíc dokázal jeho hrozbu vytěžit na maximum a vytvořit jednu z nejikoničtějších postav akčního filmu.
Zdroj: TriStar Pictures
Terminátor 2 nenudí ani na jedinou sekundu. Cameron servíruje jednu slavnou scénu za druhou, od útěku z psychiatrické léčebny přes honičku s kamionem až po finální střet v ocelárně, a nechybí ani legendární hlášky jako „Hasta la vista, baby!“. Ještě důležitější ovšem je, jak dokonale Cameron pochopil, že pokračování nemusí být jen větší kopií prvního dílu. Rozvinul motivy z originálu, obrátil role jednotlivých postav, přišel s novými nápady a především natočil zásadní akční milník. Vizuální efekty ILM, především revoluční práce s tekutým kovem u T-1000, dodnes působí působivě a na svou dobu šlo o naprostý technologický průlom.
Cameron přitom velkolepost nikdy nestaví nad postavy. Právě díky tomu má Terminátor 2 srdce a jeho emocionální finále funguje stejně dobře jako před pětatřiceti lety. Terminátor 2: Den zúčtování jsem obdaroval hned několika tituly: Neuvěřitelná pecka. Neuvěřitelný akční film. Nejlepší film Arnolda Schwarzeneggera. Nejlepší film z Terminátoří série. Nejlepší film roku 1991. A nezbývá dodat nic jiného než to, že by se někde měla zajistit nějaká kopie pro budoucí generace, protože i za 5000 let bude Terminátor 2 nejspíš pořád skvěle fungovat. Tedy pokud po nás po vyvraždění lidstva Terminátory vůbec něco zbude. Vidět Terminátora 2 v kině je neskutečný zážitek. Tvůrci se mohou snažit sebevíc, překonat Terminátora 2 však bude více než velmi těžké. Cameron tehdy natočil nejen pokračování jednoho povedeného sci-fi, ale film, který dodnes představuje jeden z absolutních vrcholů akčního žánru.
Pavel Hrubeš
V devadesátkách vznikly tři velké sci-fi, které zásadním způsobem změnily pohled na celou kinematografii. Všechny filmy jsou dnes legendární a kultovní, a vyrostla na nich celá generace diváků a filmařů. Bavíme se o filmech Matrix, Jurský park a Terminátor 2: Den zúčtování. Já jsem měl teď možnost vidět T2 v kině a byl to pro mě neskutečně silný zážitek. Režisér James Cameron natočil film, který díky špičkové technické stránce vůbec nezestárl a vypadá fantasticky. Cameron byl a stále je režisér, které ho baví posouvat kinematografii a vymýšlet nové postupy a technologie. U Terminátora 2 přišel nejen s revolučními triky, ale i s perfektními praktickými efekty. Díky elegantní kombinaci digitálních efektů a praktický triků dosáhl Cameron toho, že se na filmu zub času projevu minimálně. Při sledovaní jsem si znovu připomenul, jaký je Cameron špičkový režisér, perfekcionista a v jistých ohledech megaloman, co se nespokojí s málem.
T2 je filmové pokračování, jenž překonává jedničku ve všech ohledech a nabízí úplně jinou podívanou. Obří zásluhu na tom má hlavní trojlístek herců. Arnold nikdy nebyl víc cool a tohle je jeho nejlepší role. Linda Hamilton perfektně navázala na svou postavu z jedničky a dala jí nový rozměr. A pak je tu samozřejmě démonický a nezastavitelný Robert Patrick, jenž vytvořil ikonického záporáka T-1000. Fajn roli má Edward Furlong, zvláště ve vztahu k samotnému T-800. Tady Cameron rozvijí zajímavé a funkční motivy.
Terminátor 2: Den zúčtování je film, co přepisoval historii, posouval kinematografii dál a hlavně je to skvělý blockbuster, který nezestárl ani o den. Jsem opravdu moc rád, že jsem ho mohl vidět v kině, protože se jednalo o fantastický zážitek, který každému mohu jen a jen doporučit.
Doufám, že se vám líbilo naše vzpomínání na Terminátora 2. Vidět ho v kině byl neuvěřitelný zážitek.
Historické drama Samuraj a vězeň se odehrává se v Japonsku roku 1578, v nejistém období válčících států. V centru příběhu stojí napjatý vztah dvou mužů. Pána hradu samuraje Murashige Arakiho (Masahariro Motoki) a jeho zajatce, brilantního a nebezpečného stratéga Kanbeie Kurody (Masaki Suda), vyslance znepřáteleného klanu, kterého Araki místo popravy uvězní. Zatímco se kolem hradeb stahují vojska Nobunagy Ody (Bando Shingo), hrad zachvacuje řada nevysvětlitelných úmrtí a mezi obránci sílí strach, nedůvěra a podezíravost. Postupné rozplétání záhady se stává nejen detektivním pátráním, ale také soubojem vůle, loajality a rozdílných představ o cti, moci a svobodě…
Kijoši Kurosawa je jménem, které nemá s japonskou filmovou legendou Akirou Kurosawou kromě příjmení a národnosti nic společného, přesto se mu již podařilo dosáhnout určitého uznání. Za film Spy no Cuma si na Benátském filmovém festivalu si v roce 2020 došel pro Stříbrného lva za režii, zároveň je držitelem dvou cen z Filmového festivalu v Cannes. I proto byla na posledním ročníku tohoto festivalu uvedena jeho novinka s názvem Samuraj a vězeň. Film zasazený do roku 1578 se odehrává v období Sengoku – doby neustálých válek, politických intrik a bojů o moc.
Hlavním hrdinou je Araki Murashige, milosrdný pán provincie Settsu, který se v roce 1578 vzbouří proti mocnému vojevůdci Odovi Nobunagovi. Se svými muži se následně opevní na hradě Arioka, který Nobunaga oblehne. Zatímco Murashige čeká na posily od Móriho Terumota, Nobunaga za ním vyšle svého schopného vojenského stratéga Kurodu Kanbeie. Ten se pokusí Murashigeho přesvědčit, aby od své zdánlivě předem prohrané vzpoury upustil. Murashige však Kanbeie nechá uvěznit v hradním žaláři. Právě zde se následně rozvíjí jedna z nejzajímavějších částí příběhu, v níž se z historického válečného dramatu stává téměř detektivní příběh.
Samuraj a vězeň spoléhá na epizodický příběh, který dohromady dává jednu mozaiku
Zdroj: Shochiku
Kurosawův první historický film je výrazně epizodický. Je rozdělen do čtyř kapitol, přičemž každá z nich je založena na jedné záhadě, která je spojena s Murashigem, jeho hradem a jeho muži. Na první pohled spolu jednotlivé příběhy tak úplně nemusí souviset, po čase ovšem přece jen ukáže, že jsou vzájemně protkané a vyprávějí jeden větší příběh. Příběh, ve kterém se řeší otázky loajality a zrady, víry a náboženství, morálky, lidskosti, spravedlnosti, viny, odpovědnosti, cti a povinností.
Kurosawa své historické drama nestaví na velkých bitevních scénách. Pár výpravnějších momentů se tu sice nachází, jinak by ovšem Samuraj a vězeň teoreticky mohl být převeden do podoby divadelní hry. Jeden rozhovor tu může mít stejnou váhu jako souboje s katany. Přestože se Samuraj a vězeň pohybuje na pomezí historického dramatu, detektivky a thrilleru, režisér se nesnaží jednotlivé žánrové polohy násilně oddělovat. Naopak je přirozeně propojuje a postupně vytváří pocit, že za každou událostí může být něco dalšího. Divák tak společně s Murashigem neustále přemýšlí, komu může věřit a kdo naopak sleduje vlastní zájmy.
Dobový film se současnou výpovědní hodnotou
Zdroj: Shochiku
Výraznou roli zde pochopitelně hraje také ústřední dvojice. Murashige je sice představován jako milosrdný vládce, zároveň se ale postupně ukazuje jeho nejistota a bezradnost tváří v tvář situaci, kterou přestává mít pod kontrolou. Má k dokonalosti daleko, rozhodně se ovšem nesnaží být za každou cenu krutý a často odmítá rozsudek smrti jako trest. Což by mnozí jiní muži v jeho postavení mohli vnímat jako známku slabosti. Naproti tomu Kuroda Kanbei, většinu filmu uvězněný v žaláři, působí jako člověk, který má i ve své bezvýchodné situaci vždy několik tahů dopředu. Jejich vztah tak není pouze vztahem věznitele a vězně, ale především neustálou psychologickou partií.
Samuraj a vězeň je sice filmem, který se odehrává v Japonsku šestnáctého století, zároveň ovšem má výpovědní hodnotu i do přítomnosti – především v rámci toho, co s lidmi dělá strach, moc a nejistota. Válka zde je tak trochu kulisou, ale zároveň je nástrojem k zápletce. Ze Samuraje a vězně se postupně stává psychologická studie člověka, který se snaží najít pravdu ve světě plném lží.
Dobře napsané postavy, chytré dialogy a nosný příběh? Ano, ale…
Zdroj: Shochiku
Jsou tu postavy dobře napsané, dialogy chytré a tajemství příběhu nosné? Ano, ale je třeba si k nim najít cestu. Samuraj a vězeň nemá tak úplně vděčné tempo, přičemž mu moc nepomáhá právě zmiňovaná epizodičnost. 1. kapitola nabízí zajímavý pohled na možné kriminální metody v 16. století (ala Dobrodružství kriminalistiky po Japonsku), 3. kapitola zase nabízí možnou úvahu nad tím, zda mají materiální předměty skutečnou hodnotu. Řeší se tu náboženství, přičemž každá ze čtyř kapitol, které se odehrávají ve čtyřech různých ročních obdobích – od zimy do podzimu –, má jiné ústřední motivy: víra a smrt (zima), předsudky (jaro), majetek (léto), víra a trest (podzim). Kurosawa tak vyvolává dojem, že se pokusil opravdu natočit komplexní film, který se pokusí vyjádřit ke spoustě motivů. A díky epizodičnosti se mu to na jednu stranu daří, na tu druhou filmu tak trochu občas chybí soustředěnost.
Kurosawa film natočil na základě knihy a vychází z její epizodické konstrukce. Přiznal, že čerpal ze samurajských filmů 40. a 60. let, mezi nimi právě i z filmů Akiry Kurosawy, jako je Krvavý trůn z roku 1957. Svůj film zároveň nechtěl postavit na násilí, i když násilí ve filmu samozřejmě nechybí, vyloženě brutální a syrové momenty ovšem absentují. Kurosawovo vedení i díky tomu působí poměrně soustředěně. I díky své komornosti dokáže Samuraj a vězeň působit jako nějaký zapadlý film ze 40.–60. let, kterým tu Kurosawa vzdává poctu. Škoda jen, že je tu až příliš postav, ve kterých není tak snadné se orientovat. A když tak dojde na nějaké to lámání chleba a odhalování jakýchsi zvratů, ne vždy to po emocionální stránce funguje tím způsobem, kterým by zřejmě sám Kurosawa, podepsaný pod adaptovaným scénářem, ideálně chtěl.
Skrývající se napětí
Zdroj: Shochiku
Výraznou stránkou filmu je také jeho vizuální podoba. Kurosawa se nesnaží historické Japonsko představit jako okázalou atrakci plnou velkolepých scenérií a davových scén (kdyby takhle dopadla třeba chystaná adaptace videohry Ghost of Tsushima, leckdo by to jistě vnímal jako selhání). Naopak často pracuje s uzavřenými prostory hradu, dlouhými kompozicemi a klidnější kamerou. O to více pak vyniknou momenty, kdy se dění přece jen rozjede a dojde na souboje. I v tomto ohledu je patrná inspirace staršími samurajskými filmy, zároveň ovšem film nepůsobí jako pouhá bezduchá rekonstrukce.
Napětí tu na první pohled zdánlivě absentuje, v případě tohoto filmu je ovšem tak trochu součástí dialogů. Je to samozřejmě špatná zpráva pro všechny, kterým jsou filmy, které staví především na dialozích, tak trochu proti srsti. Důležitější nicméně je, že tato sázka funguje. Dá se snadno věřit tomu, že v knižní předloze spousta momentů funguje lépe, protože kniha umožňuje více rozkreslit pozadí (jsou tu sice úvodní titulky, které se snaží poskytnout kontext, ale japonologové si v tomto ohledu film nejspíše užijí více) i nitra postav.
Na druhou stranu právě dialogy představují jednu z největších předností filmu. Kurosawa si nemusí pomáhat neustálým vysvětlováním nebo přehnaně okatými zvraty. Často stačí několik vět a změna pohledu na konkrétní situaci. Postavy navíc nejsou napsané tak, aby divákovi všechny své motivace okamžitě vysvětlily. Některé věci zůstávají záměrně mezi řádky a člověk si je musí postupně poskládat. To může být pro někoho další důvod, proč film vnímat jako příliš pomalý nebo komplikovaný, zároveň je to ale přesně ten typ vyprávění, který může po skončení filmu ještě nějakou dobu zůstat v hlavě.
Znalost japonské historie může být výhodou, není ovšem nutná
Zdroj: Shochiku
Pomáhá také skutečnost, že Kurosawa dokáže historické zasazení využít k tomu, aby se vyhnul černobílému pohledu na jednotlivé postavy. Nikdo tu není jednoduše dobrý nebo zlý a ani otázka správného rozhodnutí není vždy tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Murashige může být milosrdnější než jeho protivníci, ale zároveň musí činit rozhodnutí, která mohou mít fatální následky pro jeho lidi. Kanbei zase působí jako člověk, který dokáže chladně analyzovat situaci, ale právě jeho schopnost vidět několik tahů dopředu z něj dělá potenciálně nebezpečného člověka. Film tak postupně rozostřuje hranici mezi morálním rozhodnutím a pragmatickou nutností.
Zajímavě pak rozhodně funguje i samotné rozdělení filmu podle ročních období. Zima, jaro, léto a podzim zde nejsou pouze způsobem, jak jednotlivé kapitoly oddělit. Každá část má trochu jinou atmosféru a trochu jinou otázku, kterou se snaží řešit. Víra a smrt, předsudky, majetek nebo víra a trest tak postupně skládají větší obraz společnosti, ve které jsou lidé nuceni hledat vlastní pravidla v době, kdy se svět kolem nich rozpadá. Není přitom nutné mít detailní znalosti japonských dějin, aby tyto motivy fungovaly. Zároveň ovšem platí, že kdo se v období Sengoku dobře orientuje, pravděpodobně z filmu vytěží ještě o něco více. To nicméně zajímavost tohoto filmu rozhodně zásadně nesráží dolů.
Samuraj a vězeň závěrem
Samuraj a vězeň rozhodně není historickým velkofilmem pro každého. Kdo čeká samurajské souboje, velké bitvy a tradiční příběh o cti, může být překvapen, jak moc Kurosawu zajímají především lidé a jejich psychika. Je to komorní historická detektivka, která místo mečů často používá slova a místo bitevních polí uzavřené prostory hradu. Její největší předností je zároveň její největší slabinou – Kurosawa toho chce říct až příliš. Některé motivy a záhady fungují výborně, jiné už tolik ne a množství postav může diváka postupně unavovat. Přesto je těžké filmu upřít ambice a řemeslnou jistotu. I proto jde o minimálně dostatečně zajímavý japonský snímek, aby si zasloužil nějakou tu pozornost…
Legendární Robin Hood (Hugh Jackman) se potýká se svou minulostí protkanou zločiny a zabíjením. Těžce zraněný po bitvě, o níž si myslel, že bude jeho poslední, se ocitá v péči tajemné ženy (Jodie Comer). Je to jeho poslední šance ke spáse…
Robin Hood je legendární anglický zbojník, který se se svou družinou ukrýval v Sherwoodském lese. Legendární lučištník ze Sherwoodu bojoval proti tyranii, okrádal nespravedlivé boháče a pomáhal chudým. Filmových adaptací o zbojníkovi, který okrádal bohaté a obdarovával chudé, vzniklo celkem přes 50. Ať už to byla animovaná disneyovka z roku 1973, ve které měli Robin Hood a spol. podobu antropomorfních zvířat, dobrodružná klasika Robin Hood: Král zbojníků s Kevinem Costnerem, Robin Hood od Ridleyho Scotta, který látku pojal velmi po svém, či pokus o moderní reboot s Taronem Egertonem. A mezitím došlo také na anime seriál.
Své specifické pojetí nyní předkládá také režisér a scenárista Michael Sarnoski, který ke klasické legendě o Robinu Hoodovi přistupuje velmi po svém – jeho Smrt Robina Hooda klasický příběh v podstatě redefinuje.
Smrt Robina Hooda – Možná je legenda, nikoliv však hrdina
Zdroj: A24
Robin Hood je legendární postava, jejíž existence není podložená. Historici dodnes nemají tak úplně jistotu, zda Robin Hood vůbec vycházel z konkrétní historické osoby, a různé teorie jeho příběh posouvají až do 13. století. Nejrozšířenější je nicméně teorie, že byl Robin Hood aktivní za vlády krále Richarda I. Lvího srdce, který Anglii vládl v letech 1189–1199. Sarnoskiho film se odehrává v roce 1247, tedy v období, ve kterém by teoreticky mohl zestárlý Robin Hood žít. I díky práci maskérů Hugh Jackman v titulní roli skutečně působí věrohodně jako legendární zbojník v poslední fázi života.
Předem to mohlo působit, že Smrt Robina Hooda bude tak trochu další Logan: Wolverine, s tím rozdílem, že v tomto případě Jackman za sebou nemá téměř dvě dekády hraní jedné role. Styčné plochy jsou pořád zřejmé, především i v rámci toho, jak Jackmanova ústřední postava melancholicky vnímá svou vlastní minulost, karty jsou nicméně tentokrát skutečně rozdané tak trochu jinak. Především i proto, že Jackmanův Robin Hood má ke klasickému ztělesnění tohoto hrdiny daleko.
Sarnoski potvrzuje, že ho zajímají především psychologická nitra postav
Zdroj: A24
Není to snad tak, že by byl Jackmanův Robin Hood vyloženě opovrženíhodnou osobností, za pochodu to ovšem působí, že je Robin Hood skutečně nemilosrdný zabiják, který je schopen jít za každou cenu přes mrtvoly – jakéhokoli pohlaví a věku. První polovina to naznačuje docela výrazně. Jackmanův Robin Hood se tu představuje se svým starým známým Malým Johnem v podání Billa Skarsgårda, brutální výjevy pak naznačí, že tu Sarnoski skutečně točí drsnou středověkou podívanou se syrovými proprietami a hutnou atmosférou. Chvílemi to vyvolává pocit, že přesně takhle by nejspíše Robina Hooda natočil Robert Eggers. O Smrti Robina Hooda nicméně více vypovídá až její druhá polovina.
Michael Sarnoski už nějakou dobu dává najevo, že ho v jeho snímcích zajímá psychologie postav – jejich trauma, ztráta, vina, izolace a způsob, jakým za pochodu vyprávění odhalují svůj vnitřní svět. Bylo to patrné u jeho debutu Pig s Nicolasem Cagem, výrazný psychologický přesah měl i jeho spin-off Tichého místa. A u Robina Hooda je tento přístup patrný též. Robin se dostává do interakcí, které v něm začínají probouzet svědomí, Logana film zvládá evokovat také proto, že i tady se Jackmanova postava tak trochu stává otcovskou figurou. Jsou tu samozřejmě i motivy o tom, že své minulosti člověk nikdy tak úplně neuteče, i přes zasazení do 13. století to celé chvílemi evokuje westernovou atmosféru (teoreticky by takhle šlo třeba pojmout i specifické pojetí příběhu o Lucky Lukeovi).
Syrová první polovina funkčně ladí s melancholickou druhou polovinou
Zdroj: A24
Syrového násilí je v první polovině skutečně dost, druhá polovina už nicméně vyznívá skutečně melancholicky a jde především po nitru hlavní postavy. Jackman má zase jednou štěstí na komplexní roli, naštěstí je také obklopen bravurními hereckými kolegy – především Bill Skarsgård a Jodie Comer si mohou do své kariéry zapsat další výrazné role. Sestra Brigid v podání Comer je něco mezi klasickým andělem a andělem smrti. Anděl smrti údajně rozmlouvá s těmi, pro které si přišel, právě při konfrontaci se smrtí pak často přichází ohlédnutí za životem. Brigid především představuje protipól života, který vede Robin Hood. On za sebou nechává mrtvé, ona vede klášter, který poskytuje útočiště sirotkům, nemocným, vdovám a dalším lidem na okraji společnosti. Údajný legendární hrdina je tak konfrontován se skutečnou hrdinkou.
Comer navíc svou roli nehraje jako jednoznačně kladnou postavu, která by měla Robina jednoduše napravit. O Robina pečuje a skutečně působí jako anděl, zároveň si ale ponechává jisté tajemství. Její minulost je totiž se samotným Robinem přímo propojená. A odhalení rázem celému příběhu dává další rozměr a podněcuje ke konfrontaci všech dosavadních motivů příběhu.
Funkčně natočené komorní historické drama
Zdroj: A24
Je to skutečně malý film (stál jen 20 milionů dolarů), jde nicméně o případ, kdy filmu jeho komornost sluší. Sarnoski naštěstí nepotřebuje přepálené středověké sekvence, už v akčních scénách si efektivně poradí s málem. Kouzlo také spočívá v tom, že byl kompletně natočen na 35mm film a Sarnoski to tak celé natočil jako film, který jako by vypadl ze staré školy. Jestli nějak efektivně točit komorní historické drama, tak přesně tímto způsobem.
Je zcela jasné, že toto pojetí není pro každého. Má nepříliš vděčné tempo a z dvouhodinového filmu by nejspíše někdo dokázal sestříhat funkčnější verzi, která by klidně mohla mít jen hodinu a půl. Na druhou stranu mají prakticky všechny momenty své místo a vše do sebe bravurně zapadne v těch momentech, kdy už začíná jít do tuhého a má být definitivně vyřknut rozsudek nad motivy, které pohánějí celý film. O konfrontaci vlastních chyb a o tom, zda je vůbec možné je někdy odpustit. A především, zda je člověk ochoten si je sám odpustit.
Smrt Robina Hooda závěrem
Smrt Robina Hooda je osobitou dekonstrukcí jedné z nejznámějších legendárních postav. Michael Sarnoski se nesnaží konkurovat velkým hollywoodským adaptacím, místo toho servíruje komorní a melancholický příběh o muži, kterého na sklonku života dohání vlastní minulost. Hugh Jackman v titulní roli exceluje, stejně jako Bill Skarsgård a Jodie Comer ve vedlejších rolích. Pomalejší tempo nemusí sednout každému, pokud ale přistoupíte na Sarnoskiho hru, dostanete nečekaně působivé drama o vině, násilí, odpuštění a snaze najít smíření. Těch adaptací Robina Hooda už možná vzniklo až příliš, tenhle ale za vidění rozhodně stojí…
Hezký a pohodový den vám všem přeji. Vítejte na našich stránkách a u dnešní seriálové recenze. Na televizní obrazovkách teď slaví velký úspěch seriál Jak Stuart nezachránil vesmír, který je spin-offem slavného seriálu Teorie velkého třesku. Teorie velkého třesku byl obrovský hit, který i po letech má neuvěřitelnou sledovanost a oblíbenost. A proto, ještě než seriál skončil, tak přišel první spin-off Malý Sheldon, o dětských létech toho génia. Seriál opět zaznamenal velký úspěch a vzniklo sedm řad. V seriálu se představilo několik velmi zábavných postav. A jak se říká, železo je potřeba kout dokud je žhavé. Tak vznikl další spin-off spin-offu a to seriál Georgie a Mandy: Poprvé svoji, kde sledujeme staršího bratra Georgie a jeho novomanželku Mandy. Seriál má za sebou dvě řady a na podzim přijde třetí, takže je největší čas dohnat tento recenzentský rest. Udělejte si pohodlí a přečtete si recenzi, kterou jsem si pro vás připravil.
Recenze seriálu Georgie a Mandy: Poprvé svoji S01+S02
Georgie a Mandy vychovávají svou mladou rodinu v Texasu, zatímco čelí výzvám dospělosti, rodičovství a manželství. (oficiální text distributora)
Další hit od Chucka Lorreho
Pro mnohé z vás je jméno Chucka Lorreho neznámé, ale v televizní branži jde o fenomenálního tvůrce, který vytváří jeden hit za druhým. Kdo by neznal seriály jako je Dva a půl chlapa, Teorie velkého třesku či Máma. Lorre je šikovný, má čuch na projekty a umí z daného seriálu vytěžit maximum. Pro někoho to bude ždímaní slavné značky, ale když to lidé chtějí, tak proč jim to nedat. A to dost platí pro tento seriál.
Já se na seriál opatrně těšil, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to takový zbytečný produkt. První díl byl tragický a měl jsem, co dělat abych ho dokoukal. Chtěl jsem to hned zabalit, ale rozhodl jsem se seriálu dát šanci. Další dva díly byly lepší, nicméně stále to nebylo úplně ono. A pak si to všechno začalo krásně sedat. Herci se lépe sehráli, zápletky začaly být zajímavější, a ke všemu mě to několikrát příjemně dojalo.
Velkou radost mi udělalo to, že seriál moc dobře ví, čím ve skutečnosti je. A povedlo se mu to přetavit ve svou největší sílu. Je to třetí seriál z jednoho vesmíru, přesto je strukturálně odlišný. Teorie velkého třesku je klasický sitcom pro diváky 21. století, Malý Sheldon nebyl sitcom v tom pravém smyslu slova a byl ve své podstatě mnohem odvážnější, zajímavější a chytřejší. A teď tu máme Georgie s Mandy, kteří jsou zase tím pravým old school sitcome, který si pamatujeme z devadesátých let. Kdo má rád seriály jako jsou Ženatý se závazky nebo Krok za krok, tak tady si přijde na své. Se vším dobrým, tak se vším špatným.
Z mého pohledu se seriálu povedlo krásně vybalancovat tu hranu mezi zábavou a trapností. Ne všechno je vždy jasná trefa do černého. I tak si ale myslím, že se Lorremu a celému tvůrčímu týmu povedlo vytvořit funkční a zábavný seriál, kde není moc velký problém si najít cestu k hlavním hrdinům a k jejich příběhům.
Zdroj: Warner Bros.
Sympatické obsazení
Každý vám řekne, že pokud chcete mít úspěšný komediální seriál, tak musíte mít zábavné a sympatické obsazení. A to tady naštěstí je. Montana Jordan byl ve všech dílech Malého Sheldona. Díky tomu je s postavou Georgie sžitý a hraje ho s naprostou přirozeností. Jordan není nejlepší seriálový herec, ale své si s přehledem odehraje a umí do své role dát jistou vyčůranost a smysl pro správný rodinný život. Emily Osment má více hereckých zkušeností než Jordan. I ona dostala v Malém Sheldonovi dost epizod, aby si svou roli osahala a sžila se s ní. Osment mi ve své roli hodně sedí a její dialogové výměny s Jordanem stojí za to. Jejich vzájemné roztržky, hašteření či soupeření patří k tomu nejzábavnějšímu na celém seriálu. Osment a Jordan navíc mají moc hezkou vzájemnou chemii.
Rachel Bay Jones a Will Sasso se také na pár epizod objevili v Malém Sheldonovi. Ale až tady dostávají mnohem více prostoru. A já jsem za to moc rád. Jones a Sasso mají krásně vděčné role, které jsou sice plné stereotypizace, ale o to více mě baví sledovat, jak to oba herci hrají. Jsou ve svých rolí přesní a moc zábavní. Bavilo mě sledovat, jak vypadá třicetileté manželství v jejich podání. Ústřední čtveřici doplňuje Dougie Baldwin jako Connor, bratr Mandy, který přináší do seriálu lehkou divnost. Každý máme v rodině někoho, o kom si myslíme, že je trochu divný. A to je v tom případě Connor. Baldwin, čistě z mého pohledu, ještě nenašel tu správnou polohu, ale s každým dílem je to lepší a lepší.
Zdroj: Warner Bros.
Pár slov na závěr a hodnocení dvou řad seriálu Georgie a Mandy
Ještě než se pustíte do seriálu, tak je důležité si odpovědět na jednu důležitou otázku. Máte rádi toto universum, které Chuck Lorre vytvořil? Pokud máte rádi Teorii velkého třesku a Malého Sheldona, tak neváhejte a běžte do toho. Překonejte prvních několik epizod a pak budete spokojení. Pokud ale toto seriálové universum rádi nemáte, tak vás nejspíše nebude bavit ani Georgie a Mandy: Poprvé svoji. Tedy pokud nejste fanoušci devadesátkových sitcomů. V tom případě by to byl seriál přesně pro vás. Netvrdím, že je to komediální pecka, přesto se přiznám, že jsem se každý týden na novou epizodu těšil a těším se na třetí řadu. Takže to zkuste a uvidíte jestli to bude pro vás nebo ne.
Hodnocení: 7/10
Díky, že jste si přečetli mou recenzi na první dvě řady seriálu Georgie a Mandy: Po prvé svoji. Osobně mi seriál udělal radost a těším se na třetí řadu.
Hezký den vám všem přeji a vítejte u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na další díl populární série s Batmanem. Legendy Temného rytíře je velmi populární a chválená série a sedmý díl s názvem Šílenství / Nákaza je toho velkým důkazem. Opět se povedlo vybrat silné a zajímavé příběhy do tohoto svazku. Pohodlně se usaďte a já vám povím, jak se komiks povedl.
Vypadá jako květinové dítě, ale povstal z krve a mírumilovnými myšlenkami zrovna neoplývá. Muž, který si říká Doktor Magor, hodlá zaplavit ulice novou drogou LSD 2000! Zastavit ho může jedině Batman. Připravte se na pořádně drsný trip Gothamem od kultovního scenáristy Gartha Ennise. (oficiální text nakladatelství CREW)
Čistě z mého pohledu, spojení scénáristy Gartha Ennise a Batmana znělo více než slibně. A samotný příběh mi to po celou dobu dokazoval. Ennis umí být ve svých příbězích hodně nekompromisní a umí dělat ošklivé věci. Nebojí se být krutý, zlý a ukazovat to nejhorší, co v sobě lidé mají. Navíc Ennis do příběhu zapojil své „oblíbené“ téma – válku ve Vietnamu. Ennisovi se v tomto příběhu podařilo vytvořit zajímavého záporáka, který je do značné míry jiný, než většina Batmanových soupeřů. Velkou dynamiku do příběhu přináší i dvojice soukromých vyšetřovatelů Carson a Oakleyová, kteří se nebojí být na hraně zákona a někdy tu pomyslnou hranici překročit pro vyšší dobro. Navíc to celé v rámci příběhu a celkové pointy dává naprostý smysl. Pár věcí mi tolik nesedlo, ale ty tři sešity jsem slupnul jako malinu.
O výtvarnou stránku komiksu se postarali Will Simpson a Dan Brown. Oba pánové dostali velkou možnost se hezky vyřádit, díky zápletce příběhu. Ke všemu se jim podařilo, aby naplno vyniknul Ennisův scénář. Hodně dobrá práce.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Nákaza
Někdo sestřelil vojenskou helikoptéru. Nočními stíny prchá záhadná dvojice, zatímco Batman opodál vyšetřuje masakr drogového gangu. Jejich cesty se nevyhnutelně protnou a Temný rytíř narazí na šokující nepřátele. Jsou zmutovaní, nebo nemocní? A záleží na tom, když ho chtějí zabít? Uznávaný scenárista Warren Ellis. (oficiální text nakladatelství CREW)
Přiznám se, že mě dost mrzí, že nemá tolik načtené komiksy od Warrena Ellise. Vím, že je to velmi šikovný a talentovaný scénárista a já bych si toho od něj rád načetl více. V prvním příběhu scénárista Ennis zapojil do příběhu válku. I Warren Ellis do své příběhu dal kritiku války a korporací, co vydělávají na zabíjení. Ellisův příběh není žádné veselé čtení. Scénárista proti Batmanovi vyslal dva záporáky, kteří nejsou záporáci v pravém smyslu slova, ale jsou to oběti. Bohužel jsou v takovém stavu, že neexistuje moc možností, jak je zastavit. A to bude pro Batmana těžká volba. Na scénáři je silné, jak se dokáže koukat optikou záporáků, protože oni mají pokroucené vidění světa a mnohdy si neuvědomují, co skutečně páchají. Jsem velmi rád, že zde nechybí úderná pointa, která příběh povyšuje.
Kresbu a barvy si vzali na starost John McCrea a Digital Chameleon. Kresba je taková specifická. Odpovídá atmosféře, místy je působivá a krásná, ale pak tam jsou panely, které se vůbec nepovedly. Barevná paleta hezky sedí k příběhu a dotváří ten intenzivní pocit z příběhu.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Děkujeme nakladatelství CREW za recenzní výtisk!
Toto byla má recenze na další díl ze série Legendy Temného rytíře – Šílenství / Nákaza. Snad vás tahle recenze zaujala a dáte komiksu šanci.
I další týden přinesl spoustu kulturních novinek. Tady je deset z nich, které na stream, do kin a televize přinesl 34. týden.
S&X: Netflix
Intimní problémy pacientů řeší terapeut Ičito Šimotori na svojí klinice s upřímným zájmem. Nikdo ale netuší, že sám bojuje s vlastními démony.
Zatčení: Netflix
Dva mexičtí policajti po setkání s krutým mafiánským bossem bojují o život.
Hometown Romance: Netflix
Rozmazlená princezna z vyšší společnosti, která nesnáší práci, je nucena žít na venkově se svým přízemním snoubencem – to vše výměnou za prodloužení nájemní smlouvy na lukrativní rodinnou nemovitost; je to výzva, kterou musí zvládnout, aby se před rodinou osvědčila.
Patnáct dní: Netflix
Felipe si plánoval klidné léto se svojí umělecky založenou mámou a pořádným maratonem muzikálů. Na dveře mu ale klepe jeho dětská láska a chce se k téhle párty přidat.
Sunshine Women’s Choir: Netflix
Vězeňkyně, odhodlaná dát své dceři naději i za zdmi vězení, zorganizuje společně se svými spoluvězeňkyněmi sborové vystoupení, než se budou muset rozloučit.
Back To The 90s: Prime Video
Když záhadná technická chyba přenese začínající chlapeckou kapelu do roku 1995, jen pár dní před životním vystoupením, pětice přátel se snaží tento časový posun zvrátit. Jak však navazují nečekaná pouta a minulost je stále více pohlcuje, cesta domů vyžaduje, aby se postavili čelem tomu, co jsou ochotni opustit, a uvědomili si, kým si skutečně navzájem jsou.
Chronologie vody: Cinemax2
Po násilném dětství hledá žena únik v závodním plavání, bouřlivých vztazích i závislosti. Svůj hlas nakonec nachází v psaní.
Malá sestra: Film Europe
Sedmnáctiletá Fatima, nejmladší ze tří sester, našlapuje velmi opatrně při hledání vlastní životní cesty, pohybujíc se mezi tužbami, které se postupně začínají vynořovat, náklonností k ženám a loajalitou vůči její starostlivé a milující francouzsko-alžírské rodině. Začíná studia na pařížské univerzitě, chodí randit, získává přátele, objevuje zcela nový svět – a při tom všem je neustále konfrontována s odvěkým a srdcervoucím dilematem: jak může člověk zůstat věrný sám sobě, když smíření odlišných částí jeho osobnosti se zdá nemožné? Vystavěný na ohromujících hereckých výkonech, snímek Hafsie Herzi ohleduplně osciluje v křehkém prostoru vnitřního konfliktu mezi sexualitou a náboženstvím.
Insidious: Jsou mezi námi: Kino
Ve filmu Insidious: Jsou mezi námi hraje Amelia Eve Gemmu, mladou matku, která vychovává svou dceru v domě, kde sama vyrůstala. Gemma zjistí, že dokáže vstupovat do Dálavy, tajemné říše ztracených duší na pomezí života a smrti, která tvoří samotné srdce univerza Insidious. Když Gemmu začne ohrožovat temná síla, odhalí schopnost, která všechno změní: do Dálavy dokáže nejen vstoupit, ale také z ní přivést bytosti zpět do skutečného světa. Jakmile démoni odhalí její moc, náš svět se stane místem jejich děsivé hry.
Chica Checa: Kino
Pětapadesátiletá Zdena na první pohled vede obyčejný život venkovské pošťačky. Jednoduché to ale nemá. Dům se rozpadá a samotu jí pomáhají zahánět okurky a televize. Její syn Lukáš žije ve Francii – úspěšný, šťastný, vzdálený – aspoň tak to působí na obrazovce starého počítače, přes který jsou občas v kontaktu. Když Lukášova babička Věra vysloví své poslední přání – vidět Helenu Vondráčkovou – zdá se to jako rozmar umírající ženy. Jenže s příjezdem Lukáše domů přijede i tajemství, které roky pečlivě chránil. Jeho návštěva spustí lavinu: ukáže se, že je gay a živí se jako úspěšná drag queen Chica Checa. A také že Zdena touží po jiném životě, než okolí očekává. Snaha udělat devadesátileté babičce radost spojí Lukáše a Zdenu dohromady a možná trochu překvapí i je samotné. Protože když přestanete lhát svým nejbližším, musíte přestat lhát i sami sobě…
Tohle byl náš přehled deseti novinek, které na stream, do kin a televize přinesl 34. týden. Pro další novinky, přehledy, novinky a recenze najdete na našich stránkách.
Zdroj: Netflix, Prime Video, Cinemax 2, Film Europe
