007 First Light – James Bond ve videoherní adaptaci (Recenze)

Autor

2. júna 2026

Hra sleduje mladého Jamese Bonda (Patrick Gibson), který je zobrazen jako šestadvacetiletý, nezkušený agent MI6 pověřený misí. Její úspěšné splnění mu zajistí získání statusu agenta 00. Ve hře se také objevují nové verze známých bondovských postav, jako jsou M (Priyanga Burford), Q (Alastair Mackenzie) a Miss Moneypenny (Kiera Lester), které byly přepracovány tak, aby odrážely jejich úlohu při formování Bondovy rané kariéry. Hra dále představuje řadu původních postav, mezi něž patří Bondův neochotný mentor z MI6 John Greenway (Lennie James), Bond girl a zlodějka Isola Vale (Noémie Nakai), odbornice na psychologii a teorii her Selina Tan (Gemma Chan), extravagantní obchodník se zbraněmi Bawma (Lenny Kravitz), Bondovi kolegové z výcviku – příslušnice vyšší společenské vrstvy Cressida Bright (Jessica Rhodes) a bývalý voják SAS Lennox Monroe (Chris O’Reilly)…

Svého literárního hrdinu Jamese Bonda stvořil Ian Fleming na základě svých zkušeností z práce pro britskou námořní rozvědku během druhé světové války. Agent 007 se objevil v celkem 12 knihách a dvou sbírkách povídek, které napsal samotný Fleming. Po Flemingově smrti v roce 1964 vzniklo několik dalších knih. Bond se nicméně stal mnohem slavnějším na filmovém plátně – v letech 1962–2021 vzniklo celkem 27 filmů. Filmy Casino Royale (film z roku 1967 je spíše parodií) a Nikdy neříkej nikdy (film z roku 1983 je předělávkou bondovky Thunderball – paradoxně opět se Seanem Connerym v hlavní roli) jsou nicméně jediné filmy, které nevznikly u společnosti EON Productions.

Zbylých 25 filmů – od Dr. No po Není čas zemřít – jsou tak vnímané jako oficiální bondovky. U Amazon MGM Studios nyní začíná plánování nové kapitoly filmové série a hledání nového představitele (hledá se herec pod 30 let), mezitím se ovšem Bond dočkává nového zpracování ve videohře s názvem 007 First Light. A i když jde o videohru, jde o hru velmi filmovou.

007 First Light – James Bond ve svěžím herním rebootu

Pod hrou jsou podepsaní vývojáři z IO Interactive – tvůrci série Hitman či vydavatelé loňského videoherního propadáku MindsEye. Tohoto dánského vývojáře má nejspíše většina spojenou právě se sérií s Agentem 47 v hlavní roli, i proto by vlastně mohlo dávat smysl, že Bond vznikne právě u tohoto studia. Agent 007 by měl být totiž jako špión ideálně profesionální tichošlápek, který se lokacemi prostřílí až v momentech, kdy už není jiná možnost. Celá hra je pojatá jako origin tohoto agenta, jenž si ještě musí dojít pro status agenta 007. Tvůrci pak šlechtí to, že na rozdíl od knižního Jamese Bonda či rebootu série s Danielem Craigem nejdou cestou Casina Royale. Nový Bondův origin je tak svěží – nejde o retro, ale o špionážní thriller zasazený do přítomnosti, jenž tak dokáže pracovat i s moderními technologiemi a nevyhnutelnými obavami ohledně budoucnosti spojené s A.I.

Bond v podání Patricka Gibsona (Dexter Morgan ze seriálu Dexter: Original Sin) se ve hře představuje jako člen SAS, jenž jako jediný přežije sestřelení helikoptéry. Navzdory přímým rozkazům z MI6 následně Bond zachrání zajaté vědce a zničí tábor, čímž zabrání tomu, aby bylo z tohoto tábora odvedeno cílové aktivum. Samozřejmě to celé má své následky – Bond je naverbován do obnoveného programu 00, v němž zahajuje výcvik s několikaměsíčním zpožděním za ostatními šesti kandidáty, přesto zvládne náročné zkoušky. Následná mise na Slovensku se ovšem zvrtne – a Bonda nevyhnutelně ovlivní na samotném startu jeho kariéry.

Reboot, od kterého si mohou Denis Villeneuve a Steven Knight začít brát poznámky

Nechybí tu nic, co člověk čeká od průměrného dobrodružství s Jamesem Bondem – cestování po různých lokacích, krásné ženy, nabušená auta, navíc i různá pomrkávání na mytologii Jamese Bonda. Nechybí tak ani martini, protřepané nemíchané. Je to pak reboot, od kterého si teoreticky můžou brát poznámky Denis Villeneuve a Steven Knight, režisér a scenárista chystané oficiální 26. bondovky. Místo sázky na retro spoléhá 007 First Light na příběh ze současnosti a pracuje tak s tím, co znamená být agentem dnes. Včetně ústupků, jež v akci musí občas agenti učinit v rámci „vyššího dobra“. Nechybí tu tak spousty zvratů i náznaky do budoucna (IO Interactive dopředu slibovalo minimálně trilogii). Přesto 007 First Light funguje jako uzavřený příběh – a ten typ originu, jenž dokáže definovat přeměnu Jamese Bonda v agenta 007.

Videoherní bondovka dokáže působit skutečně filmově – nechybí klasické úvodní titulky, část tréninků s Jamesem Bondem je zpracovaná jako střihová montáž, filmový dojem pak vyvolávají i různé honičky či přestřelky. Je z toho cítit očividná vášeň pro filmové bondovky, tvůrci se přitom nevydávají zbytečnou cestou pomrkávání za každou cenu. Na pár decentních easter eggů tu nicméně přeci jen narazit jde, především v rámci achievementů. Nejdůležitější nicméně je, že hlavní hrdina skutečně dokáže působit jako ten starý dobrý James Bond – i díky cynickému humoru a své slabosti dělat hrdinská rozhodnutí i v momentech, kdy by mu to jeho vedení úplně neschválilo.

Poměrně krátký, přes to efektivní

Kampaň hry složená z 10 misí by hráči měla zabrat zhruba 10–12 hodin hraní. Nejde tak o zrovna obsáhlou hru, i proto se ostatně začalo řešit, zda je v pořádku cena, která odpovídá áčkové hře s masivnější kampaní. Vlastně moc nezáleží, zda vnímáte videohry jako nejlevnější formy zábavy z hlediska poměru cena/počet hodin zábavy. 007 First Light nenabízí otevřený svět, je to lineární hra, která sice hráči nabídne možnost průchodu lokacemi, rozhodně ovšem nehrozí, že si hráč jako Bond může volně projíždět Londýnem či Tatrami. Nic takového nicméně naštěstí není potřeba.

Je nějaký důvod se k jednotlivým misím vracet? Pár důvodů by se našlo. Především i proto, že jako James Bond může hráč špionáž využít různorodě. Může být nenápadný a často tak procházet lokacemi bez povšimnutí nepřátel, stejně tak ovšem může jednoduše jednotlivé lokace obklopené nepřáteli vymlátit. Často to přitom není samozřejmostí, protože skrývání je občas ošemetné a vaši protivníci nejsou úplně hloupí. I když má navíc Bond povolení zabíjet, neznamená to, že se můžete snadno lokacemi jen tak prostřílet. Často tak dochází na klasické pěstní souboje, jež mohou po chvilce unavit ty, které unavuje omezený počet možných fyzických konfrontací. Je to nicméně o tom, jak si hráč tyhle možnosti osahá a jak nakonec zvládne být i v rámci soubojů kreativní. Často navíc hráč nemusí nutně použít své pěsti, ale třeba na nepřátele něco shodit nebo na ně vyslat vozík.

Těžká hra? Jak se to vezme

I na těžké obtížnosti je hra poměrně lehká. Bond minimálně snese více kulek, než byste od nejtěžší možnosti čekali. A kdybyste náhodou zemřeli, hra vám po každé smrti nabídne změnu obtížnosti. Nejtěžší je samozřejmě prostřílet se těžkooděnci, na ty často může padnout většina nábojů. Když už pak dojde na úbytek nábojů, musíte pracovat efektivně – například hodit prázdnou zbraň na svého nepřítele, omráčit ho a okrást ho o další zásoby munice. I na ty nejodolnější nepřátele ovšem stačí střelba do nohou, často je navíc snadné nepřátele trefovat do rukou a připravit je tím o jejich vybavení. Je tu navíc technika od Quartermastera, jenž hráči dodá výbušné pero či laserové hodinky. Ty jsou často k užitku, na jejich používání se ovšem nevyplatí si zvykat, protože jejich použití není neomezené. A i proto se vyplatí za pochodu dobíjet elektřinou či chemikáliemi.

V jednotlivých misích dokáže hra pracovat s prostředími, Bond tu tak v součtu neřídí jen nadupaný Aston Martin, ale také popelářské auto či jeřáb. Je to navíc moderní špionážní podívaná, i proto občas nechybí trocha hackování. Hráč si navíc často může zvolit i způsob verbálního vyjádření – Bond tak může být teoreticky více diplomatický, nebo naopak trochu autoritativnější. V součtu tu má své cameo dost influencerů, naštěstí ovšem v příběhu nesehrávají stěžejní roli, jsou to přinejlepším epizodní role. Na hře se pak v součtu mělo pracovat celkem 7 let a její realizace měla vyjít na 200 milionů dolarů, na hře to pak rozhodně tak nějak poznat je. Jde navíc o rozjezdový příběh potenciálně dlouhé roky trvající franšízy, i proto jde snadno odpustit kratší stopáž – zábavy je za těch 10–12 hodin pořád víc než dost.

Chceme od bondovek něco jako revoluci?

Je to v rámci mytologie Jamese Bonda příběhově nějaká zásadní revoluce? Je to další Skyfall nebo Není čas zemřít? Ne. Musí nutně být? To je čistě na tom, co přesně každý od nové bondovky očekává. Když už přeci jen k těm zásadním odklonům dochází, často padají věty o tom, že tohle už není bondovka. Atributů průměrné bondovky má přitom 007 First Light spousty. Pokud navíc další bondovky nechtějí být retro, na což diváci minimálně dle komerčních výsledků moc neslyší, budou muset být nevyhnutelně modernější a reagovat na vývoj světa. Podobně jako třeba Zlaté oko reagovalo na pád Sovětského svazu. V průběhu začne tahle videoherní bondovka evokovat poslední dva díly Mission: Impossible, každý si musí sám ujasnit, zda je to nutně dobře. 007 First Light nicméně působí jako přirozený vývoj postavy, kterou diváci mohou znát již od roku 1953. Villeneuve i Knight k tomu pravděpodobně přistoupí podobně.

Každý filmový představitel Bonda teoreticky definoval jednu éru. Bondovky s Rogerem Moorem byly do velké míry přepálené, bondovky s Danielem Craigem se pak velmi věnovaly tomu, zda James Bond náhodou není sociopat či psychopat. 007 First Light tolik nejde po minulosti Bonda a jak jej definovala, jsou to spíše náznaky, kterými se další díly mohou (ale také nemusí!) vydat. První díl nové série drží diváka tak trochu za ruku a do velké míry tu nejspíše samotné IO Interactive tak trochu experimentuje s tím, jak s touhle značkou pracovat. Mnohé nejspíše ani nepotěší fakt, že hra bude postupně doplňována dodatečným obsahem, IO tak spoléhá na to, co tak nějak „funguje“ u Hitmana.

Zábavné dobrodružství

Ať už nicméně zazní klasický hudební motiv, Bond se projevuje jako klasický womanizer, nebo se tu jezdí v Aston Martinu, ten nádech Jamese Bonda v této hře je. Bylo by hloupé očekávat revoluci, stejně tak by bylo hloupé očekávat, že tahle rezignuje na to, co dělá Jamese Bonda Jamesem Bondem. Záporáci jsou tu tak nějak stereotypně zlí, potěší nicméně práce s vedlejšími postavami. Především s Johnem Greenwayem, ze kterého se stane jakýsi Bondův mentor. Bond tu dokonce najde i svou vlastní Irene Adler v podobě Isoly Vale. Ona filmovost a důraz na příběh jde ruku v ruce s tím, že tu hráč vlastně nemá zase tolik svobody, co průměrný hráč nejspíše od videohry očekává, opět ovšem půjde především o problém s očekáváním. Přeci jen je ovšem tak nějak diskutabilní hrát za někoho s povolením zabíjet… když ho velkou část kampaně vlastně nemá, protože vám hra nedovolí se prostřílet.

Srovnávání s Uncharted nakonec dává docela smysl, stejně tak ani to, že IO Interactive prostě nemá důvod měnit svůj přístup. Tvůrci Hitmana tak prostě dodali… Jamese Bonda od tvůrců Hitmana. Výsledkem je pořád výpravná a zábavná akční podívaná, jež by díky filmovým rysům klidně mohla obstát i jako předloha pro filmovou adaptaci. Není to výtečná hra, je to nicméně solidní příslib potenciálně funkční série… v případě, že si tvůrci vezmou výtky na první díl k srdci a příště na to půjdou tak trochu jinak. I kdyby příště k zásadním obměnám nedošlo, na spokojenost by to nejspíše mnohým mohlo opět stačit. Pokud tedy nejste ti, kterým přijde nový videoherní Bond „woke“, protože mu šéfuje ženská M… protože jste asi zapomněli na fakt, že ho v celkem 7 filmech již řídila M v podání Judi Dench.

007 First Light závěrem

007 First Light nepřichází s revolucí, která by měla přepsat žánr akčních špionážních her, ale ani o něco takového ve výsledku neusiluje. Místo toho nabízí sebevědomý a řemeslně dobře zvládnutý úvod do nové herní podoby Jamese Bonda, který staví na filmovosti, variabilitě přístupů a silné atmosféře špionážního světa. IO Interactive přenáší své zkušenosti ze série Hitman do jiného univerza a daří se jim zachovat to nejdůležitější – pocit, že hráč má v rukou agenta, který se dokáže přizpůsobit každé situaci. I když hra občas působí svázaněji a méně odvážně, než by se od moderní bondovky čekalo, její základ je pevný a funkční. Výsledkem je titul, který možná nedefinuje vyložený standard, ale velmi solidně otevírá dveře možné (minimálně) trilogii.

Pokud bude další díl ochotný více experimentovat a méně se spoléhat na jistoty, může se z této značky stát jeden z nejzajímavějších návratů ikonické postavy v herním světě. Jako origin nového Jamese Bonda je to minimálně výsledek, z něhož by si mohli inspiraci vzít klidně i Denis Villeneuve a Steven Knight u chystané 26. filmové bondovky. 007 First Light nebourá mýtus Jamese Bonda, ale sebevědomě ukazuje, jak by mohl vypadat jeho moderní začátek…

Verdikt: 8 z 10

Zdroj titulního obrázku: IO Interactive

-REKLAMA-

Posedlost – Některá přání je lepší, aby se nesplnila. Kandidát na horor roku? (Recenze redakce)

Autor

Marek Lízal

1. júna 2026

Posedlost recenze — Zdroj: Focus Features

Za poslední dobu neměl žádný horor takový očekávaní a ohlasy jako Posedlost. Na festivalech si to odneslo nadšené reakce, trailery slibovali parádní podívanou a očekávání se šponovala do maxima, až to na jednu stranu vypadalo, že to možná tomu filmu veškerý ten hype spíše může uškodit. Jelikož jsme se hodně na film těšili, tak jsme se domluvili, že vám nabídneme naše společné dojmy. Tohle je tedy recenze redakce na film Posedlost.

Recenze redakce na Posedlost

Bear je obyčejný mladý kluk, jehož láska ke kolegyni Nikki je stejně intenzívní jako jeho plachost a neschopnost pozvat ji na rande. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tak si Bear v pofidérním vetešnictví koupí pofidérní hračku, která mu dle návodu může splnit jedno přání. A to jakékoliv. Mladík o tom svém nemusí dlouho přemýšlet. Chce, aby ho Nikki milovala. Výsledek se dostaví prakticky okamžitě. Nikki je do Beara zamilovaná. Vášnivě a šíleně. Až tak šíleně, že je to nebezpečné a Bearovi to začne vadit. Nejdřív trošku a pak už hodně. Čím víc mu to vadí, tím chladnější jsou jeho city vůči Nikki. Ale Nikki je do něj pořád blázen. A jako blázen se ze vší té milostné nerovnováhy začíná chovat. Lehce vyděšený Bear by rád své přání reklamoval, jenže majitel obchodu, ve kterém přací nástroj koupil, mu moc nepomůže, respektive mu dá radu, kterou nechtěl slyšet. Kouzlo přání může ukončit jenom smrt, nejlépe jeho. (CinemArt)

Pavel Hrubeš

Povedený horor o lásce a toxických vztazích. Na film jsem se po prvním traileru moc těšil. Byl úderný, jednoduchý a dokázal moc dobře zaháčkovat. A takový je ve výsledky i samotný film, ale bohužel pro mě je tam pár ale. V první řadě chci říci, že Curry Barker si zaslouží velké uznaní. Baker v celém filmu ukazuje, že je neskutečně talentovaný, šikovný, má tvůrčí vizi, a moc se snaží. A snaží se opravdu hodně. Posedlost je jeho film a on si ho natočil, tak jak chtěl, a taky, jak mu to dovolovali prostředky. Baker všechno přizpůsobil svým možnostem a vytáhl z filmu maximu. Po technické a řemeslné stránce film šlape a dobře se na něj kouká.

Největší problém filmu vidím ve scénáři. Scénář není špatný, jen je poznat, že v tomto ohledu má Baker ještě jisté rezervy. Od zbytečného natahovaní, přes nudnější dialogy, až k práci s charaktery. V základu je všechno parádně napsané a vytvořené, jen mi to místy přišlo strojené, natahované a ke konci hloupé. A přiznám se, že mě hlavní hrdina a jeho nejlepší kamarád dost štvali, jak se chovali a jak spolu komunikovali. Michael Johnston svou postavu zahrál uvěřitelně a opravdu jsem mu to věřil. Ale to jak se pak neustále choval mě čím dál více vadilo. Inde Navarrette je výborná. Dostala roli, která je hereckou výzvou a zvládla jí skvěle. Navarrette má opravdu silné a náročné scény a zahrála je s přehledem. Cooper Tomlinson mi celý film vadil a vůbec jsem si k němu nevytvořil žádné sympatie. Megan Lawless nemá tolik prostoru, ale je hodně sympatická.

Film má poctivou atmosféru, několik topových momentů, a taky scény, ze kterých vám nebude příjemně. Osobně mě potěšil nekompromisní konec. Posedlost je dobrý a povedený film, který se mi líbil, ale po všech těch reakcích jsem čekal trochu více.

Hodnocení: 6,5/10

Marek Lízal

“I’m Your Freaky Nikki”. Nádherně znepokojivý zážitek, který jsem musel nejdříve vstřebat, a až po druhé návštěvě kina můžu k tomu něco napsat. Curry Barker je obrovský talent, kterého sleduji delší dobu a byl jsem natěšený na jeho plnohodnotný filmový debut. Barker na svém youtube kanále that’s a bad idea společně se svým kámošem Cooperem Tomlinsonem (který si v Posedlosti zahrál) dělají zábavné skeče, nebo hororová videa. Asi tou nejlepší věcí je krátkometrážní horor The Chair, nebo hodinový found footage Milk & Serial. Také doporučuji si najít jejich komediální videa, které také stojí za to. Posedlost tedy měla být ta pořádná ukázka toho, jestli v sobě Barker něco skutečně má a není to jen youtube tvůrce.

Po všech těch ohlasech jsem proto velmi rád, že to dostálo svého očekávání a dostal jsem podívanou, která mě sejmula. Snímek pracuje s jednoduchou premisou, která je tady zpracovaná parádně. Introvert a beznadějně neschopný Bear je zamilovaný do své kamarádky a kolegyně Nikki, které by rád vyznal lásku. Bohužel se nedokáže vymáčknout, a tak v zoufalství zkusí použít proutek přání, aby ho milovala nadevše, a ono se to splní. Potíž je ale v tom, že se to zvrtne. Od té chvíle začíná pomalu čím dál více znepokojivá podívaná, která se z romantiky mění rychle do noční můry pro hlavní postavu.

Miluji, když někdo vezme jednoduchou premisu a umí si s ní vyhrát. Barker si tady dokonale vystaví během filmu základní pravidla, která nikdy neporuší a nepředělává si je na úkor scénáře a dopřává nám překvapivou a šokující podívanou, kdy mě to po celou dobu nechávalo zaháčkovaného a užíval si každičkou scénu, záběr, dialog, a to postupně narůstající šílenství. Samotná kamerová práce je tady luxusní. To rámování jednotlivých scén, kdy se moc nestřihá a nechává Barker delší statické záběry, plus skvěle se zde pracuje se světlem a tmou, dělá z toho parádní podívanou, kterou má Barker pevně v rukách. Celé to také perfektně podtrhává soundtrack, který se velmi povedl. Bez toho zvuku by to tady nešlo.

Do toho tady máme ty herecké výkony, na kterých to hodně stojí. Michael Johnston v roli Beara skvěle předvádí toho neschopného a slabého klučinu, který postupně zjišťuje, co se to ve skutečnosti děje a neví si rady, co s touto situací dělat, tak se musím přiznat, že ačkoliv si za to mohl sám, tak mi ho bylo ke konci fakt líto a o to silnější to bylo. Samozřejmě tou nejsilnější stránkou je herečka Inde Navarratte, která se role Nikki zhostila dokonale. Nejdříve tu sympatickou, normální Nikki dokáže prodat pěkným způsobem, kdy se do ní dokáže zakoukat i samotný divák, tak následně i tu posednutou Nikki si podala takovým způsobem, že není problém pro mě říct, že se jedná o další fantastický a nezapomenutelný herecký výkon v hororovém žánru. Navarratte perfektně dokáže přepínat do jednotlivých poloh a najednou od chvíle, kdy začne účinkovat ve filmu jako ta posednutá Nikki, tak je to úplně jiná postava, která dokáže být v jednu chvíli přitažlivá, láskyplná, ale pak také dokáže být pěkně děsivá. Do toho to její přepínání hlasu, kdy v jednu chvíli řve, je naštvaná a hned lusknutím prstu přepne do pohodové a tiché polohy, tak to je zkrátka dokonalý herecký výkon.

Na Posedlosti je také úžasné to, že čím dál více ukazuje v průběhu filmu, že ta nejvíce nepříjemná věc je ta, že hlavní postava a Nikki se stávají obětí proutkového přání a najednou jsem ty postavy začal litovat. Celé to totiž směřuje k tragickému finále, kdy si to skvěle vybuduje cestičku k tomu konci a kdy to fantastický vygraduje v závěrečné třetině, která mě zničila, rozhodila, dokonce i emočně sejmula a po skončení jsem se musel probrat z tohoto zážitku.

Posedlost je pro mě perfektní snímek, který mi dal hodně a jsem do toho zamilovaný až po uši. Jen tak mě to neopustí a je to hlavně díky tomu, že je to děsivý nejenom na tom povrchu, ale hlavně v tom jádru příběhu, kdy ten film nepřeje postavám nic hezkého a zanechá v divákovi ještě hodně myšlenek. A asi i proto se o tom tak moc mluví, chválí se to a lidi na to chodí do kina. Já mám z toho obrovskou radost a myslím si, že jde o silný horor, který je nejenom velký kandidát na horor roku, ale v mém osobním zážitku to řadím do té mé výjimečné kategorie filmů z tohoto žánru, které mě sejmuli způsobem, který skoro nikdy nedostávám. Po skončení filmu jsem věděl, že to ve mně sepnulo a jedná se něco na co nezapomenu. Vedle Osvícení (můj nejoblíbenější horor) a Hereditary řadím k těmto filmům také Posedlost, kterou potřebuji nutně vidět potřetí, počtvrté a znova a znova, jen abych se vždy naplnil pocitem něčeho speciálního, co ve mně zraje a dozrávat bude ještě hodně dlouho. Instantní klasika!

Hodnocení: 10/10

Antonín Matějíček

Už si ani nepamatuji, kdy ve mně horor naposledy rezonoval tak silně jako právě Obsession. O tomhle projektu jsem věděl už od prvních nadšených ohlasů z torontského festivalu, ale Curry Barker byl pro mě v té době pořád velkou neznámou. Jeho krátkometrážní horory jsem neviděl, stejně jako jeho tvorbu na YouTube, takže když se začalo mluvit o tom, že jeho celovečerní debut působí jako okamžitá žánrová klasika, měl mou plnou pozornost. Očekávání byla vysoko. Hodně vysoko. A o to větší radost mám z toho, že je film nejen naplnil, ale v mnoha ohledech i předčil.

Barker vzal jednoduchý koncept jednoho přání, které se samozřejmě začne velmi rychle kroutit úplně špatným směrem a dokázal na něj přirozeně navázat témata toxického vztahu, posedlosti, touhy i hranice mezi láskou a něčím mnohem temnějším. Největší síla filmu je v tom, že neděsí lacině. Nesází na pitomé lekačky, které vás jen na vteřinu vyhodí ze sedačky a za dvě minuty po nich neštěkne ani Cujo. Obsession jde na strach mnohem nepříjemnější cestou. Pracuje s kamerou, atmosférou, tělesností, nejistotou a hlavně pocitem, že se před vámi pomalu rozjíždí něco, co už nepůjde zastavit. Už dlouho jsem se u filmu necítil tak sevřeně a nepříjemně. Velkou zásluhu na tom má Inde Navarrette, která si celý snímek bez větších okolků krade pro sebe. Do té doby pro mě celkem no name herečka tu předvádí výkon, který je krásný, znepokojivý, ďábelský a místy až nekomfortně hypnotický. Ať už jde o mimiku, pohyby těla, pohledy nebo drobné změny výrazu, všechno u ní funguje s naprostou přesností.

Samotný film se postupně mění ve stupňující se peklo, kde se přání spojené s láskou překlopí v noční můru bez jasného úniku. Barker navíc skvěle chápe, že opravdový horor nemusí stát na hektolitrech krve ani prvoplánovém šoku. Některé scény jsou intenzivní, nepříjemné a dusivé takovým způsobem, že jsem u nich měl chvílemi problém vůbec dýchat. A když si člověk uvědomí, že snímek stál 750 000 dolarů, vznikl za měsíc a natočil ho šestadvacetiletý tvůrce, působí výsledek skoro jako drzá facka většině mainstreamových hororů posledních let. Tohle je nápaditá, děsivá, herecky odvážná a místy lehce černohumorná podívaná, která umí být malá rozpočtem, ale obrovská účinkem.

Obsession je pro mě naprostá hororová trefa a dost možná jeden z nejsilnějších adeptů na horor roku. Není předvídatelný, není černobílý a rozhodně není tak jednoduchý, jak se může na první pohled tvářit. Nic tu není přesně tak, jak vypadá, a Curry Barker vám to dává pocítit s čím dál větší jistotou. Z filmu mám obrovskou radost nejen jako z výborné žánrovky, ale i jako z důkazu, že mladí talentovaní tvůrci pořád dokážou za málo peněz zahrát opravdu hodně muziky. Jestli tohle byla Barkerova vstupenka mezi výrazná hororová jména nové generace, tak ji podle mě proměnil naprosto suverénně. A po Obsession mě jeho další film i chystané pojetí nového Texaského masakru motorovou pilou zajímá mnohem víc, než bych si ještě před pár dny dokázal představit.

Hodnocení: 10/10

Tohle byla recenze redakce na horor Posedlost. Doufáme, že se vám naše názory líbily. Pokud jste film již viděli, na kterou stranu se přikláníte? Jste nadšení nebo zklamaní?

Zdroj titulního obrázku: Focus Features

-REKLAMA-

Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 22. týden? (Přehled)

Autor

Lenka Skříčilová

1. júna 2026

Jaké novinky přinesl na 22. týden na stream, do televize a kina? Víc v našem přehledu.

Food Truck: Stolen Love…and Moo Deng: Netflix

Když se uprchlé dítě vplíží do stánku s jídlem, tři staří přátelé se vydají na chaotický výlet, který se promění v záchrannou akci.

Velrybí píseň: Netflix

Vincent, dospívající keporkak, je synem slavného posledního velrybího pěvce, který až do poslední chvíle chránil oceán a jeho obyvatele. Když Vincent o něj i svou mámu tragicky přijde, musí zaujmout jeho místo a svou vlastní kouzelnou písní pokračovat jako ochránce podmořského života. Je však příliš vystrašený, osamělý a nejistý. Když z tajícího ledovce unikne obludný Leviatan a začne ohrožovat svým smrtícím inkoustem veškerý mořský život, musí Vincent najít svou vlastní píseň, aby tuto hrozbu zastavil. Ale je stále ochromený pochybnostmi o sobě samém a místo toho se vydává na nebezpečnou cestu do nejhlubšího místa na dně oceánu, aby přivedl své rodiče zpět z mýtické Tůně hvězd. Jeho poslední nadějí je to, že jeho otec nakonec dokáže Leviatana porazit místo něj. S pomocí rybího parťáka štítovce Waltera a odvážné kosatky Darii musí Vincent odolávat svým strachům, překonat často nečekané překážky a poznat mnohá tajemství oceánu. Především však musí najít vlastní píseň, která mu pomůže zachránit život v oceánu.

Chasing Love: Netflix

Tři ženy utíkající před láskou se zkříží se třemi dalšími, které se odmítají vzdát honu za svým srdcem – což dokazuje, že láska je to, co udržuje lidského ducha při životě. Ať se snažíme uniknout sebevíc, nakonec každý chce milovat a být milován.

A Foggy Tale: Netflix

Yuein bratr byl popraven vládou. Yue, odhodlaná přivést jeho tělo domů, se sama vydala do Tchaj-peje a málem ji prodali obchodníci s lidmi. Naštěstí ji zachránil Gong Dao, propuštěný voják. Přestože je chudá Yue jediné, co chce, chce přivést tělo psvého bratra domů. Gong Dao, který neviděl ve svém vlastním životě žádné vyhlídky, se proto rozhodne Yue pomoci. Dva lidé bez příbuzenských vztahů se spřátelili v nouzi a vydali se na cestu, která je může stát život.

Spider-Noir: Prime Video

Soukromý detektiv Ben Reilly dostane na práci pár jednoduchých případů… dokud ovšem mafiáni, monstra a jedna tajemná femme fatale neutkají pavučinu intrik, které ho postaví tváří v tvář jeho starému životu jediného newyorského superhrdiny: Spidera.

A je už jenom na vás, na jakou verzi se podíváte. Barevnou nebo černobílou?

Hvězdné městečko: Apple TV

Zažijte alternativní realitu globálních vesmírných závodů z perspektivy Sovětského svazu v rozšíření seriálu For All Mankind. Pronikněte za železnou oponu, kde jste ve větším nebezpečí na zemi než ve vesmíru.

Já patřím sem (Mé místo je tady): Cinemax 2

Po válce v kalábrijské vesnici se svobodná matka Marta zasnoubená se starším mužem sblíží s Lorenzem, místním homosexuálem.

Posedlost: Kino

Nejdřív trošku a pak už hodně. Čím víc mu to vadí, tím chladnější jsou jeho city vůči Nikki. Ale Nikki je do něj pořád blázen. A jako blázen se ze vší té milostné nerovnováhy začíná chovat. Lehce vyděšený Bear by rád své přání reklamoval, jenže majitel obchodu, ve kterém přací nástroj koupil, mu moc nepomůže, respektive mu dá radu, kterou nechtěl slyšet. Kouzlo přání může ukončit jenom smrt, nejlépe jeho.

Pět švestek: Kino

Věra žije sama a už ji v životě zdánlivě nic nečeká. Zasteskne se jí po době, kdy bývala opravdu šťastná – když jezdila s přáteli na moře. Ze staré party však zbyly jen trosky a není jisté, zda takové dobrodružství vůbec zvládnou. Přesto zatouží ještě jednou společně vyplout na otevřené moře vstříc idylickým zátokám a západům slunce. Netuší, že největším ohrožením jejich výpravy nebude moře, ani staré křivdy, které během cesty vyplují napovrch, ale vlastní děti, které nemají pro bláznivý výlet starých rodičů pochopení.

Backrooms: Kino

Backrooms sleduje příběh ženy, která se při pátrání po zmizelém člověku dostane do neznámého prostoru mimo běžnou realitu. To, co na první pohled působí jako prázdné kanceláře a opuštěné chodby, se postupně mění v klaustrofobní labyrint bez jasných pravidel, času a možnosti úniku.

Tohle byl přehled deseti novinek, které přinesl 22. týden na stream, do televize a kina. Pro víc článků, seznamů a recenzí můžete navštívit naše stránky.

Zdroj: Netflix, Prime Video, Cinemax 2

Zdroj titulního obrázku: Prime Video

-REKLAMA-

Netflix: Jaké novinky dorazí v červnu? (Přehled)

Autor

Lenka Skříčilová

1. júna 2026

I v červnu dorazí na stream spousta novinek. Které z nich uvede Netflix?

Jaké novinky dorazí v červnu na Netflix?

Cuties z noční směny (4. června)

Dvě nejlepší kámošky se rozkmotří kvůli šanci vidět svoji nejoblíbenější korejskou kapelu naživo. Kde končí nadšení a kde už začíná nebezpečná posedlost?

Jediný svědek (4. června)

Dvouletý chlapec je jediným svědkem vraždy svojí matky Rachel Nickellové a její partner se ho snaží bránit před tlakem a chybami vyšetřovatelů. Podle skutečných událostí.

My vás naučíme (5. června)

Studenti ztratí k učitelům poslední zbytek úcty, a tak nastoupí svérázní inspektoři, co začnou dávat věci do pořádku pomocí drsných postupů, které v osnovách nenajdete.

Poznamenaná (5. června)

V přepravním kontejneru se najde zubožená žena, která vůbec netuší, kdo je. Dva detektivové tak musí rychle odhalit její totožnost a zjistit, kdo se ji snaží zabít.

Pracovní romance (5. června)

Jennifer Lopez a Brett Goldstein v hlavních rolích peprné romantické komedie o jedné tajné lásce a dvou workoholicích, které hlas srdce zavede rovnou do průšvihu.

Barvy zla: Černá (10. června)

V ospalém městečku se ztratí malý kluk. Nový státní zástupce pak postupně odhaluje nečekané souvislosti s dávným případem pohřešovaných lidí.

Virální hit (11. června)

Chudý šikanovaný kluk se po bitce náhodou proslaví na internetu. Rozjede proto vlastní streamovací kanál, aby si vydělal peníze a konečně se v životě odrazil ode dna.

Bez skrupulí (11. června)

Hodili na něho vraždu, kterou nespáchal. Mladý právník proto musí vložit důvěru do rukou bezcitné obhájkyně, aby očistila jeho jméno a odhalila skutečného pachatele.

Strong Will (16. června)

Nadaný, skromně narozený hudebník a bohatý student se do sebe zamilují uprostřed osobní rivality a nehody, která jim změní život.

Najdu si tě (18. června)

Nevinný otec si odpykává doživotní trest za vraždu vlastního syna. Když obdrží důkaz, že jeho syn může být stále naživu, je odhodlán uprchnout z vězení a zjistit pravdu.

Manželé v akci (19. června)

Detektiv nečekaně spojí síly s novým manželem svojí bývalé ženy, aby vypátrali, kdo ji unesl. Jestli ji ale chtějí zachránit, musí hodit vzájemné spory za hlavu.

Oasis (19. června)

V luxusním resortu záhadně zmizí mladá žena a podezření padne na hosty i personál. A dokud se případ neobjasní, nikdo nesmí ven.

Hlasovky pro Isabelle (19. června)

Mladá žena posílá sestře do nebe zábavné hlasovky ze života, ty ale končí u někoho jiného. A ten někdo začíná být do cizího hlasu na dálku zamilovaný.

Dantův rukopis (24. června)

Spisovatel pomáhá mafiánskému bossovi ukrást originál Danteho Božské komedie. Paralelní linka odhaluje, jak tenhle básník ze 14. století svoje mistrovské dílo tvořil.

Kluk z poslední lavice (26. června)

Profesor literatury dává talentovanému studentovi hodiny tvůrčího psaní. Do příběhu svého svěřence se ale tak ponoří, až se jim společné lekce vymknou z rukou.

Malý bratr (26. června)

Pečlivě uspořádaný život známého realitního makléře se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy na scénu zničehonic dorazí jeho výstřední mladší brácha.

Jaké novinky přidá v červnu Netflix do svého katalogu?

Ashes to Crown (2. června)

Generálova dcera se vdá z lásky, jen aby ztratila svůj klan i život. Znovuzrozená v předvečer své svatby, Chu Zhao přísahá, že přepíše svůj osud a zmocní se moci.

Double Happiness 2025 (11. června)

Svatební den páru se zvrhne v chaos, když se snaží zvládnout dva oddělené obřady, aby udrželi rozvedené rodiče ženicha od sebe – aniž by se to jeden z nich dozvěděl.

Meet Yourself 2023 (15. června)

Po tragické ztrátě si kariérně orientovaná Xu Hongdou bere volno z práce a cestuje do malebné vesnice, kde objevuje nový způsob života.

My Love Story with Yamada-kun at Lv999 2023 (15. června)

Poté, co ji její přítel opustí kvůli ženě, kterou potkal v online hře, se Akane osobně setká s dalším klukem z té samé hry.

Per Aspera Ad Astra 2026 (18. června)

Když nefunkční systém umělé inteligence ohrozí vesmírnou loď, musí technik vstoupit do snu člena posádky, aby získal klíčový kód a zachránil cestující.

Anora 2024 (19. června)

Proč by sexuální pracovnice nemohla toužit po opravdové lásce? Anora je ještě tak naivní, že takový sen má. Když si ji v jejím „mateřském“ klubu objedná mladý, bohatý a divoký Rus Ivan, vsugeruje si, že právě on je ten pravý. Jejímu životnímu rozhodnutí bude předcházet pestrá série sexuálních čísel, několik lajn koksu, spousta vypitého alkoholu a pár dnů strávených v Ivanově pronajatém luxusním domě. A protože moloděc je taky docela střelec, po týdenní známosti spolu frčí do Las Vegas, aby se tu mohli vzít. Že by potom měli žít šťastně až do smrti? Ani omylem. Ivanovi rodiče jsou ruští oligarchové, kteří nevycválaného synka uklidili do Ameriky před problémy, jež doma v Rusku způsobil. Synův sňatek s americkou prostitutkou ale považují za největší lumpárnu, jakou jejich synáček dosud provedl, a samozřejmě ho chtějí anulovat. Po dobrém či po zlém. Jenže jejich nová snacha je životem otřískaná holka, která se jen tak ničeho nezalekne a o svůj šťastný konec je připravená se porvat. Doslova.

The Killer 2024 (24. června)

Nájemná vražedkyně, známá jako „Královna mrtvých“, odmítne zabít slepou mladou ženu a nakonec ji začne chránit, čímž se stává cílem podrazáckého klienta a policejního detektiva.

Tohle byl náš přehled několika novinek, které dorazí v červnu na Natflix. Pro víc přehledů, novinek, seznamů a recenzí, můžete navštívit naše stránky.

Zdroj: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Backrooms – Fenomén na filmovém plátně. Místo, kde se nechcete ztratit (Recenze redakce)

Autor

Marek Lízal

30. mája 2026

Backrooms jsou fenoménem, kdy z jedné zvláštní fotky se žlutým filtrem vzniklo něco většího než se čekalo. Tehdy 16letý Kane Persons vytvořil na youtube dnes slavná videa na tohle téma, která celý tento fenomén zpopularizovala. Dnes už 20letý klučina dostal obří možnost od studia A24, a producentů Jamese Wana, Shawna Levyho a Osgooda Perkinse natočit celovečerní snímek. Jelikož tento fenomén je pořád dost živý a lidé hrají hry nebo vytvářejí si vlastní videa, tak byl o tento film velký zájem a současná čísla z kin hlásí, že jde o velký úspěch. My z redakce jsme byli velmi zvědaví, jak se snímek povede. Proto vám tímto přinášíme recenze redakce na horor Backrooms. Povedlo se to? Více v článku.

Recenze redakce na Backrooms

Backrooms sleduje příběh ženy, která se při pátrání po zmizelém člověku dostane do neznámého prostoru mimo běžnou realitu. To, co na první pohled působí jako prázdné kanceláře a opuštěné chodby, se postupně mění v klaustrofobní labyrint bez jasných pravidel, času a možnosti úniku. (Vertical Entertainment)

Marek Lízal

Na filmové Backrooms jsem byl velmi zvědavý, ale očekávání jsem raději krotil. Bál jsem se, že to nebude fungovat jako celek. Nakonec mě snímek mile překvapil. Backrooms jsou fenoménem o kterém jsem moc dobře věděl, ale neznal jsem pořádně lore tohoto místa, nebo dimenze ať už to nazveme jakkoliv. Režisér Kane Parsons, který stojí za ty slavná videa na tohle téma, kdy to celé zpopularizoval a lidi to začali kopírovat, dělat na to hry a vlastní projekty, tak tehdy v 16 letech asi netušil, že ve 20 bude podepsaný pod filmovou adaptací. A za mě se tento kluk pokusil s ostatními dodat divákovi horor s tématikou a kostrou příběhu, která má co nabídnout, a nejde jen o prázdnou a hloupou podívanou.

Samozřejmě od filmu, pod kterým je podepsané studio A24, asi můžeme čekat něco zajímavého, a proto jsem rád, že jsme to dostali i zde. Snímek sleduje dvě hlavní postavy, které si prochází nebo mají za sebou trauma, a tak nějak se s tím vypořádávají. S majitelem obchodu se pracuje dobře. Film jeho dějový oblouk zajímavě zakončí a díky hereckému výkonu Chiwetela Ejiofora mě tahle postava bavila. Oproti tomu psychiatrička v podání herečky Renate Reinsve bohužel ke konci vyzní do prázdna a celá její příběhová stránka byla celkem zbytečná a byla to fakt škoda.

Snímek mě před finální třetinou velmi bavil. Naprosto jsem si užíval vizuální styl a záběrovou estetiku. Myslím si, že jde o zatím nejhezčí horor roku. Ta kinematografická stránka byla nádherná. Celkově technické stránce se nedá nic vytknout. Také soundtrack a zvuk byl velmi povedený. Backrooms nejvíce fungují v očekávání, kdy divák sleduje nepředvídatelnou podívanou a díky tomu jsem byl minimálně já i přes nějakou znalost tohoto fenoménu napjatý a zvědavý kam se film v dalších minutách posune. V tomhle tento horor pěkně boduje. Atmosféru to má parádní, Parsons tady dokáže velmi snadno díky prázdným chodbám a nějakými všemožnými věcmi (židle, lampa, atd…) navodit znepokojivý pocit, kdy divák netuší, co může čekat. Využívá se zde také jako u videí na youtube od Parsonse také formát found footage (ve dvou situací) a vždycky jde o skvělou pasáž. Úvodní sekvence potěší znalce youtube videí a pak scéna s lanem je za mě nejlepší a vrchol filmu, kdy to díky tomuto formátu dokáže být děsivý. Found footage je pořád důkazem toho, že tento styl natáčení, kdy nejde nic dobře vidět, dokáže nahnat strach a husinu z napínavých situací.

Backrooms pro mě začnou ztrácet až v poslední třetině, kdy některé věci se začnou zbytečně vysvětlovat a konec nenabídne nějakou katarzi či velké vydechnutí po té atmosférické části. Tomuto filmu chybělo opravdu málo a byl bych z toho mnohem nadšenější. Už tak jsem, ale dost spokojen, a dostal jsem povedenou podívanou, která mi dala víc, než jsem původně čekal. Není to perfektní film, má to svoje mouchy, pořád se ještě Parsons má co učit (sakra je mu 20, bude ještě lepší!), ale nebudu to moc shazovat. Jsem spokojený a jsem rád, že jsem si před projekcí nejenom zopakoval, ale také i dal dalších spoustu těch slavných videí na youtube a zjistil si nějaké věci, díky kterým jsem si film užil více a některé věci pochopil. Pro ostatní bez znalosti je pravda dostanou zvláštní podívanou, ale nemusí to být na škodu.

Hodnocení: 7,5/10

Pavel Hrubeš

Kdybych byl fanoušek fenoménu Backrooms, tak bych si film užil mnohem více. Na film jsem se vydal do kina díky zajímavému traileru, který prostě lákal na něco zajímavého. A to jsem reálně i od filmu dostal, plus také spoustu WTF scén, o kterých nevím jestli z nich mám být nadšený nebo ne. Režisér Kane Parsons odvedl velmi sebevědomou práci. A za to, co dokázal natočit, tak klobouk dolů. Autorský projekt, který je parádně natočený, má osobitost, nápady, umí překvapovat a funguje u něj autorská vize.

Parsons je jako režisér dost šikovný a ukazuje, že má velký talent. Hodně moc se mi líbilo, jak Parsons pracuje s ústřední dvojicí, a dokáže z herců dostat parádní herecké výkony. Chiwetel Ejiofor má zajímavě napsanou roli a je v ní moc dobrý. Ejiofor skvěle zahrál svůj charakter a dal mu hloubku. Renate Reinsve mi ve své roli hodně sedla a je tady moc dobrá. Skrze postavu Reinsve divák hledá odpovědi, které tak úplně nedostane. Film má zajímavou vizuální stránku, parádní atmosféru, nepříjemné momenty, ale také řadu scén, u kterých jsem prostě nevěděl, co si mám myslet. Věřím, že kdybych byl fanoušek, tak si film užiji mnohem více, a najdu tam různé drobnosti, které by mi udělali radost. Backrooms je rozhodně zajímavý a osobitý snímek, ale bez znalosti lore mi tady něco chybělo.

Hodnocení: 6,5/10

Tohle byla recenze redakce na horor Backrooms. Doufáme, že se vám naše názory líbily.

Zdroj titulního obrázku: A24

-REKLAMA-

Kapesní komiksové klenoty: Košík a lednička plné hlav – Příběhy, ve kterých velkou roli hraje tajemná a mocná vikinská sekyra (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

30. mája 2026

Krásný sluneční a pohodový den vám všem přeji. Vítejte na našich stránkách a u tohoto článku. Máme tu další komiksovou recenzi. Nakladatelství CREW nás poctivě zásobuje výbornými a zajímavý tituly, takže o komiksové recenze není nouze, a něco mi říká, že v dalších měsících to bude podobné. V dnešní recenzi si rozebereme dva komiksové příběhy – Košík plný hlav a Lednička plná hlav, které v Česku vyšly samostatně, ale v rámci projektu Kapesní komiksové klenoty vycházejí v jednom souborném vydaní. A to se rozhodně vyplatí! Dva příběhy v jedné knize za super cenu. A já vám teď řeknu jestli se komiks Košík a lednička plné hlav povedl nebo ne.

Recenze komiksu Kapesní komiksové klenoty: Košík a lednička plné hlav

Košík plný hlav

Joe Hill je šikovný a dobrý spisovatel. A nejen spisovatel, je i komiksový scénárista. Za zmínku určitě stojí jeho velký opus Zámek a klíč. Počítám, že většina lidí ví, že Joe Hill je synem slavného spisovatele Stephena Kinga. Naštěstí měl Hill dost rozumu a rozhodl se proslavit sám a jde si vlastní cestou. Nicméně otcova tvorba je v něm zakořeněna a v Košíku plném hlav mu skládá hezkou poctu.

Co, se týče samotného scénáře a příběhu, tak tady mě Hill příjemně překvapil a bavil. Je to dobře napsané a parádně vystavěné. Krásně se zde pracuje s hutnou atmosférou a napětím. Vyloženě mi to nepřišlo jako horor, spíše jako temný kriminální thriller říznutý o špetku nadpřirozena. Což, ve výsledku vůbec nevadí, tedy pokud nečekáte temnější hororový příběh, ten rozhodně nedostanete. Hill zde hodně často ukáže, že má velký talent pro úderné dialogy a černý humor. Několikrát jsem se od srdce zasmál.

Osobně se mi hodně líbilo jakým způsobem Hill napsal a vytvořil hlavní hrdinku June. June je parádní postava, které budete fandit od začátku až do konce. Je to hrdinka, co přemýšlí, má strach, dělá spoustu chyb, ale když na to přijde, tak je dost odvážná a má správný morální kompas. Navíc jí Hill napsal opravdu povedené dialogové výměny.

O kresbu se postaral Leomacs a jeho kresba se mi líbila, protože je krásně přepálená a místy působí jako „béčkový film“. Leomacs svou kresbou přesně vystihl tón a atmosféru celého komiksu. A mě se to moc líbilo. Líbilo se mi jak je to nedokonalé, hravé, zábavné, komicky uvolněné i přes všechny ošklivé věci, co se tam dějí. A ve výsledku jsem měl pocit, že to působí trochu „lacině“ jako filmy z osmdesátých let – děj příběhu se odehrává v 1983. Barvy si vzal na starost Dave Stewart a svou barevnou strukturou mé dojmy z kresby podpořil a vyzdvihl jí.

Košík plný hlav je zábavný komiks, který se čte opravdu moc hezky. Má dobrou atmosféru, zajímavou zápletku, parádní momenty. A také hodně silnou a povedenou pointu. Je to taková jednohubka, která dobře pobaví.

Hodnocení: 7,5/10

Lednička plná hlav

Košík plný hlav působil ve své podstatě jako uzavřený příběh, kde bylo víceméně vše podstatné řečeno. Měl začátek, prostředek a povedený konec, po kterém jsem si řekl: hodně dobrý. A myslím si, že takto cítili skoro všichni čtenáři. Jenže úspěch je úspěch, a když někdo přijde s dobrým nápadem, tak proč ho nezkusit.

Lednička plná hlav příběhově navazuje na Košík, a dělá prakticky to, co dělají všechny pokračovaní. Rozšiřuje příběh a mytologie, je to více akční, epičtější a všeho je více. A já měl ze začátku co dělat, abych se na příběh naladil. Je to hodně dáno tím, že se změnila celá vypravěčská struktura a scénárista Rio Youers se rozhodl, že rozhodně dvakrát do stejné řeky nevstoupíme.

Youers s Hillovým požehnáním a dohledem rozjede mnohem akčnější a velkolepější zápletku. Zajímavým způsobem rozšiřuje mytologii kolem vikinských artefaktů, přidává nové hráče a nové výzvy. A oproti Hillovi je mnohem více přepálenější a využívá nadpřirozenou část na maximum. Tam, kde byl Hill komornější a sázel více na atmosféru, tak tam Youers rozkopne dveře a jede na efekt. Ze začátku jsem s tím bojoval, ale pak jsem se na to naladil a dost si to užil. Jasně, Youers se v závěru urve úplně ze řetězu, že jsem nestačil koukat, co se děje, ale nějaký zvláštním způsobem to ladilo k celému příběhu. Ale nebudu vám lhát, občas jsem měl pocit, že je to až moc.

S novým scénáristou se změnila i vizuální stránka příběhu. Leomacse nahradil Tom Fowler, který má opravdu vlastní styl, který se úplně liší od toho s čím přišel Leomacs. A jako s příběhem, tak i tady jsem se na kresbu musel naladit. Fowlerův styl není pro každého. Naschvál není dokonalý, realistický a hodně působí jako něco z dětských animáků. Akorát, kdyby ty animáky byly pro dospělé, plné krve, násilí a usekaných hlav. Díky této kresbě samotný příběh nepůsobí vůbec hororově, ale jako odlehčená krvavá jízda. O barvy se postaral Bill Crabtree a jeho syté, výrazné barvy podporují kresbu. Díky ní kresba opravdu vynikne a podpoří její vizuální stránku.

S Ledničkou plných hlav je to složitější. Chápu, proč je ve všech ohledech jiná. Jen je ta rozdílnost obrovská. Někomu to vadit nebude, někdo, podobně jako já s tím bude bojovat ale zvykne si. A někoho to výrazně zklame, protože se volné pokračovaní urve ze řetězu a dělá si všechno velkolepě po svém. Na druhou stranu o špatný komiks v žádném případě nejde, jen bych po Košíku krotil očekávání a připravil se na něco úplně jiného.

Hodnocení: 6,5/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto je má recenze na komiksovou sbírku Košík a lednička plné hlav. Snad vás tato recenze navnadila, abyste si komiks pořídili.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: DC Comics

-REKLAMA-

Kapesní komiksové klenoty: Konec liDCtva – Podaří se Lize spravedlnosti zastavit záhadný virus (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

28. mája 2026

Krásný den vám přeji a vítejte na našich stránkách. Opět jsem si pro vás připravil komiksovou recenzi. V dnešní recenzi si rozebereme komiks Konec liDCtva, který v Česku už jednou vyšel, ale teď vychází v druhé řadě úspěšné komiksové série, co nese jméno Kapesní komiksové klenoty. Kapesní komiksové klenoty jsem rozebral v tomto článku. Tato komiksová série mi dělá velkou radost a vychází zde zajímavé komiksy za luxusní cenu. Krásně se usaďte a já vám ve své recenzi povím, proč je Konec liDCtva dobrá a povedená jednohubka.

Recenze komiksu Kapesní komiksové klenoty: Konec liDCtva

Šest set milionů nakažených. Tolik lidí se stalo obětí záhadného techno-organického viru, který se rozšířil na naší planetě. Šest set milionů proměněných v nemyslící vrahy prahnoucí po smrti a ničení. Naprostému vyhubení lidstva braní už pouze Superman, Batman, Wonder Woman a další členové Ligy spravedlnosti… Ale jak dlouho vydrží, než se sami promění v monstra? A kdo je pak dokáže zastavit? (oficiální text nakladatelství CREW)

Fajn scénář od Toma Taylora

Od scénáristy Toma Taylora jsem četl jen Hellblazer: Vzlety a pády. Je to dobrý komiks, který má fajn nápady, myšlenku ale v některých aspektech mi přišel, že sazí na první dobrou. A tento podobný pocit mám i z tohoto komiksu. Parádní nápad, luxusní a silné momenty, přesto místy prvoplánové, jednoduché a hrající na efekt. A je to velká škoda.

Dovedu si představit jiné komiksové scénáristy, kteří by s tímto nápadem pracovali lépe a šli by více na dřeň, co se týče emocí a psychologické roviny. Nechápejte mě špatně, já si komiks užil, a myslím si, že Taylor odvedl dobrou práci. Jen mám pocit, že to mohlo být o trochu lepší a propracovanější.

Můj největší problém, který s komiksem mám je jeho zběsilost a uspěchanost. Opět chápu, proč to Taylor napsal, tak jak to napsal, a že to z jeho pohledu dává smysl. Ale to nic nemění na tom, že mi to lehce vadilo. Komiks se čte skvěle. Má dynamiku, má spád, napětí a super tempo. Problém je v tom, že Taylor chce odvyprávět všechno, co má v hlavě, a zároveň zachovat zběsilost a údernost. A to prostě nejde. Všechno chce čas a prostor. V komiksu jsou emotivní a skvělé momenty, ale Taylor na ně má jen dvě stránky, protože příběh musí pokračovat dál. A díky tomu nás to tolik nezasáhne. A je obrovská škoda. Sice se ve čtení můžeme zastavit a vychutnat si ten moment, ale jakmile začneme číst dál, tak Taylor nasadí zběsilé tempo a je to pryč.

Taylor si zaslouží velkou pochvalu za nekompromisnost. Nechci tady moc spoilerovat, ale hrdinové a záporáci tady padají, jak švestky. A to hned od začátku. Nikdo tady není ušetřený. Taylor dostal na hraní celý DC svět a využívá toho naplno. Do příběhu někdy moc hezky zapojí konkrétní postavu, a někdy to zapojení konkrétního charakteru je na sílu, a ukáže se, že to celé bylo jen na efekt.

Parádní mainstramová kresba

V rámci nakladatelství DC, byl tento komiks velká událost. Velký projekt, který si žádá tu nejlepší možnou péči. O vizuální stránku komiksu se postarali tři umělci. Trevor Hairsine si vzal na starost kresbu, Stefano Gaudiano ink, a barevnou paletu zařídil Rain Beredo. Samozřejmě jim pomáhali ještě další umělci, jelikož příběh nemá pevně danou vizuální podobu po celou délku příběhu.

Kresba Trevora Hairsinea je povedená a mě se líbila. Umí být správně znepokojivá, nepříjemná a v rámci možností poměrně drsná a krvavá. Trochu zamrzí, že se umělci museli kvůli cenzuře krotit, ale i tak si s některými momenty vyhráli. Hairsine velmi dobře zvládá davové scény, superhrdinskou akci i epické scény. Parádně odvedená práce.

Barvy Raina Bereda jsou moc krásné. Berado si dal obrovskou práci a je to na komiksu vidět. Barvy jsou krásně syté, umí vystihnout atmosféru dané scény a jsou dost pestré podle toho jaký hrdina je scéně. Znovu musím konstatovat, že tady byla odvedena velmi kvalitní práce.

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Kapesní komiksové klenoty: Konec liDCtva

Konec liDCtva je dobrá akční jednohubka, co má silné a působivé momenty. Je to zábavný a strhující komiks. A platí to hlavně tehdy pokud přistoupíte na pravidla hry. Přistoupíte na vyprávění od scénáristy Toma Taylora, který si vše přizpůsobuje, aby mohl vyprávět, to co potřebuje. Jakmile byste začali příběh analyzovat, řešit ho a další věci, tak se vám postupně začne rozpadat, a zjistíte, že některé věci nedávají moc smysl. Nedělejte to. Zkuste si komiks užít jako akční jízdu, a věřím že bude více než spokojený.

Hodnocení: 7,5/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na komiks Konec liDCtva. Doufám, že se vám tato recenze líbila a komiks si pořídíte

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: DC Comics

-REKLAMA-

Přísahám, že za to nemůžu – Příběh o životě s Tourettovým syndromem (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

26. mája 2026

Britský film Přísahám, že za to nemůžu je natočený podle skutečného příběhu Johna Davidsona (Robert Aramayo). Vypráví intimní a silný příběh o jeho zpočátku bezstarostném dospívání ukončeném drsným odcizením, kdy je odmítán nechápajícím okolním světem a tápavě hledá vlastní život. Johnovo setkání s Dottie (Maxine Peake), energickou matkou bývalého spolužáka Murrayho (Francesco Piacentini-Smith), mu otevře novou cestu do světa, ve kterém nachází podporu, porozumění a odvahu čelit vlastnímu životu a osudu. Díky tomuto vztahu se jeho stud a izolace mění v sílu, nachází i radost a schopnost často vtipně použít své postižení k osvětě a pochopení. Možná si toho všimne i britská královna…

Robert Aramayo je herec, kterého si možná mnozí pamatují jako mladého Eddarda Starka ze seriálu Hra o trůny či elfa Elronda ze seriálu Pán prstenů: Prsteny moci. Aramayo si před pár měsíci došel pro cenu BAFTA za výkon ve filmu Přísahám, že za to nemůžu, ve kterém ztvárnil Johna Davidsona. Davidson je muž, který již při nástupu na střední školu začal projevovat symptomy Tourettova syndromu. V pozdější části života se z něj stal aktivista, dnes je již ve Velké Británii národně uznávaným ambasadorem Tourettova syndromu, který pořádá přednášky a workshopy pro školní žáky a učitele. Jde tak o další příběh, který psal sám život. A proto nejspíše bylo nevyhnutelné, že o Davidsonově životě vznikne také film. Jak film režiséra a scenáristy Kirka Jonese dopadl?

Přísahám, že za to nemůžu – Silný lidský příběh zpracován jako feel-good podívaná

Film sleduje život Davidsona napříč 40 lety, konkrétně mezi lety 1983–2023. Ve 12 letech jde o nadějného fotbalového brankaře, který začíná navštěvovat střední školu, přivydělá si díky rozvozu novin a napjatě očekává své první rande v životě. Jenže právě na něm se všechno začne hroutit. Jeden tik za druhým, nekontrolované nadávání a nepříliš velké pochopení ze strany okolí. Vše tak vede k tomu, že John přijde o šanci na profesionální fotbalovou kariéru, nedokončí střední školu a navíc se jeho rodiče rozvedou, což si John klade za vinu. Po neúspěšné sebevraždě začíná užívat léky, které mají příznaky Tourettova syndromu mírnit, společnost se nicméně pořád na Johna dívá skrze prsty – především i proto, že o Tourettově syndromu v 90. letech neexistuje takové povědomí. Vše ovšem změní setkání s Dottie, matkou Johnova kamaráda Murrayho, které má zbývat šest měsíců života. Ta se svůj zbývající rozhodně věnovat tomu, aby mohl John začít novou část svého života.

Jde o silný lidský příběh, který je ještě více emociální v momentech, kdy si člověk uvědomují, že sleduje příběh, který napsal sám život. Kirk Jones nicméně film zpracovává jako feel-good podívanou – takový ten klasický film, který má především pohladit po duši a ideálně také přivézt jistou osvětu. Proti Tourettově syndromu se totiž dá bojovat poměrně snadnými nástroji – toleranci a pochopením. John je v tomto filmu vykreslen jako velmi milý a přátelský chlapík, jehož jedinou slabostí jsou příznaky Tourettova syndromu. Občas vám řekne, že jste kunda, občas vás uhodí do obličeje či vám flusne do pití, není to ovšem jeho chyba. Ne všichni si to ovšem uvědomují, i proto může být John těmi, kteří nemají o jeho situaci povědomí, vnímán jako recidivista. Je to přitom právě Dottie, která skrze své pochopení umožní Johnovi začít novou kapitolu života v moment, kdy se může zdát, že už John nemůže žít normální život. Což neznamená, že nemůže žít alespoň šťastný život.

Skvělý Robert Aramayo

Robert Aramayo může být příkladem herce, o kterém mnozí nemají povědomí, přes noc se to ovšem může změnit. V hlavní roli je totiž skvělý a především naprosto věrohodný – ani Karel Ondrka by to snad nezahrál líp. Film je pojat jako dramedie. Sám John ve filmu říká, že i on sám se občas zasměje tomu, co nekontrolovatelně vyjde z jeho úst, podobně vysmáti pak pravděpodobně budou i diváci. Je tam ovšem jistá hranice – kdy ještě je úsměvné smát se jednotlivým situacím, které z příznaků pramení… a kdy už se prostě jen smějeme vadě člověka. Z Johna ve filmu padá jedna sprosťárna za druhou, úsměvné je ovšem spíše Aramayovo podání. Aramayo se nicméně zároveň vyhýbá tomu, aby byl jeho výkon karikaturní. Může za to i přesvědčivé kopírování tradičních symptomů. Nejsilnější je nicméně Aramayův výkon v momentech, kdy jde jeho Tourett stranou – a divák tak může poznávat skutečného Johna.

Jonesův scénář se nejspíše cíleně vyhýbá momentům, které Johna medializovali, především dokumentu John’s Not Mad, který stanice BBC odvysílala v roce 1989 – tehdy Johnovi bylo 16 let. Jones musí pořád odvyprávět 40 let Davidsonova života v dvouhodinovém filmu, i proto musí k jeho životu přistupovat lehce zkratkovitě. Neznamená to ovšem, že je to nutně špatně. Příběh má stabilní kostru, která dokáže odvyprávět stěžejní body Johnova příběhu – komplikované vztahy s matkou, snahy o nalezení práce, později i právě snahu pomoct těm, které stejně jako on žijí s Tourettem. Do velké míry je to příběh vyprávěný skrze různé epizodky, které často propojují i návraty vedlejších postav. Za pochodu se pak nedostaví pocit, že něco vyloženě zásadního chybí. Jonesův scénář je v tomto ohledu soustředěný a dokáže odvyprávět vše, co nejspíše odvyprávět chce.

Forrest Gump pro novou generaci?

Britskou náturu snímku podporuje nejen účast písní od New Orderu či Oasis, za pochodu se pak může snadno zdát to, že jde o film, který můžou snadno mnozí odsoudit za to, jak moc je vděčný. Forrest Gump pro novou generaci – nejen onou kombinací humoru a těžkých témat, feel-good tónu a cílení na empatii a lidskost. Komediální momenty střídají ty, při kterých může snadno ukápnout pár slz, důležitější je nicméně to, že v těchto přechodech funguje i nějaký vývoj. Jde o film, který můžou nesnášet všichni odpůrci takzvaných sluníčkářů, je to film, který se vymezuje vůči stigmatizaci a diskriminaci lidí s jistou formou znevýhodnění. Přísahám, že za to nemůžu může fungovat jako celovečerní osvětová reklama proti jedné vadě, existuje nicméně pořád početná skupinka lidí, která bude proti někomu zbrojit čistě na základě toho, že je „jiný“. Absence tolerance a pochopení je bohužel pořád až příliš velkým problémem moderního světa. A nebo prostě Davidsonův syndrom někdo smete ze stolu, protože je z toho alespoň pár rádoby kontroverzních sekund na předávání cen BAFTA.

Existují samozřejmě i lidé, kteří mohou žít v představě, že si někdo Tourettův syndrom vymýšlí, aby měl jistou formu výhody – to ostatně satirizovala již jedna epizoda seriálu Městečko South Park. Samotný film ovšem adresuje jednu zásadní otázku – proč by tohle někdo dělal? Proč by někdo fingoval vadu, která vám zabrání najít si pořádnou práci, partnera a vést normální život? Mezi nejsilnější momenty patří scény, kdy se sám John snaží se svou nemocí bojovat – třeba u soudu, kdy mu příznaky Touretta brání v tom, aby odpřísáhl přísahu před soudem, před který se také dostane kvůli své vadě. Aramayo mohl film pojmout jako černou komedii nebo psychologické drama, výsledek je ovšem sympaticky někde mezi.

Film, který nejde nemít rád

Přísahám, že za to nemůžu historii kinematografie nepřepisuje historii kinematografie ani nepřichází s revoluční formou vyprávění. Přesto jde o film, který nejde nemít rád. Konec se i díky sázce na Oasis může leckomu zdát jako příliš tlačený na sílu, především v moment, kdy při startu závěrečných titulků začnou běžet záběry skutečného Johna Davidsona (dojde i na záběry ze zmiňovaného dokumentu John’s Not Mad). Právě vyobrazení skutečného Davidsona ovšem filmu podtrhuje autenticitu. Mnoha biografickým filmům se často vytýká jistá vyumělkovanost, která hraničí až s čistým kalkulem. To ovšem případ Přísahám, že za to nemůžu není. A i když spojení „hřejivý film“ pořád mohou mnozí vnímat jako urážku, málokteré spojení k tomuto filmu pasuje lépe. Především v moment, kdy se ukáže, že Přísahám, že za to nemůžu je sice v první řadě velká show Roberta Aramaya, ve vedlejších rolích mu ovšem zdatně sekundují Peter Mullan, Shirley Henderson či Maxine Peake.

Z Přísahám, že za to nemůžu se i díky tomu může snadno stát jeden z nejuznávanějších britských filmů posledních let. Kirk Jones tu nemusí strhat přelomovým řemeslem, stačí, že film vede pevnou rukou a i díky tomu je ve výsledku plný emocí. Dalším filmem Jonese, který se již chopil režie první Kouzelné chůvy Nanny McPhee, bude adaptace dětských knížek Mr. Benn, která se nejspíše bude chtít svézt na vlně úspěchu filmové série Paddington – tahle tvůrčí volba pak při sledování jeho posledního filmu dává smysl. Přísahám, že za to nemůžu je vyložená pohádka pro odrostlejší. I to můžou mnozí vnímat jako drobné varování, kdo má ovšem pro tyto lidské příběhy slabost, Přísahám, že za to nemůžu je pro ně jasná volba.

Přísahám, že za to nemůžu závěrem

Přísahám, že za to nemůžu není revolucí ani přelomem v rámci filmového vyprávění, přesto jde o mimořádně funkční a lidsky silné dílo, které dokáže vyvolat emoce bez zbytečné manipulace či patosu. Kirk Jones staví na jednoduchém, ale pevně vystavěném příběhu, který stojí především na empatii, pochopení a snaze ukázat svět očima člověka s Tourettovým syndromem. Robert Aramayo zde podává výkon, který film nese, aniž by jej přebíjel – díky němu John Davidson nepůsobí jako „případ“, ale jako plnohodnotná osobnost se všemi radostmi, pády i vnitřní silou. Vedle něj snímek těží z přesně vyvážené kombinace humoru a dramatu, která nikdy nepůsobí samoúčelně.

Výsledkem je dílo, které sice nepřekvapí formou, ale o to více zasáhne obsahem. Přísahám, že za to nemůžu je citlivý, přístupný a upřímný portrét člověka, jehož život dokazuje, že i s omezením lze najít cestu k důstojnosti, smyslu a určité formě štěstí. Film, který nestaví na velkých gestech, ale zůstává v paměti právě svou přirozenou lidskostí. Méně je v tomto případě skutečně více…

Verdikt: 8 z 10

-REKLAMA-

Pasažér – Horor po kterém si rozmyslíte noční jízdu (Recenze redakce)

Autor

Marek Lízal

26. mája 2026

Pasažér horor recenze — Zdroj: Paramount Pictures

Režisér André Øvredal, který stojí za filmy Lovec trolů, Tajemství smrti slečny Neznámé nebo Noční můry z temnot je tady s dalším hororem. Tenhle norský režisér točí převážně horory a od dob Lovce trolů a smrti slečny Neznámé zatím nedokázal na tyto filmy navázat nějak uspokojivě. Nyní se snažil, jak prozradil v rozhovorech, natočit svůj nejděsivější film. My z redakce, kteří milujeme horory jsme proto byli velmi zvědaví, jak se jeho novinka povedla. To vám tedy prozradíme v tomto článku. Tohle je recenze redakce na film Pasažér!

Recenze redakce na horor Pasažér

Snímek se točí okolo mladého páru, který se společně rozhodne v karavanu jezdit napříč Spojenými státy. Po pár týdnech velkého silničního dobrodružství se ale všechno pokazí. Pár je svědkem strašlivé autonehody, při které zemře řidič. Záhy dvojici začne pronásledovat démonický stalker, kterému se nedá utéct, ať už se hrdinové vydají kamkoliv. (Synopse k filmu)

Marek Lízal

Myslel jsem si, že dostanu ne moc povedený snímek, a doufal jsem, že to bude alespoň trošku strašidelné. A nakonec jsem odcházel z kina spokojený. Překvapivě dost. Ale není to žádná velká pecka, kterou je nutné vidět.

André Øvredal natočil pro mě solidní horor, který mě bavil. Oproti jeho předchozím slabším filmům v tomto žánru mi tohle sedlo. A to hlavně díky zajímavého příběhu okolo Pasažéra, kterého není sranda potkat. Co na mě hned udělalo dobrý dojem je to, že postavy byly strašně sympatičtí a snadno si je divák dokáže oblíbit. Jejich vzájemná chemie, popichování, humor mi ty postavy prodal, ale ještě více jsem ocenil, že nejde o horor, kde by jedna postava zažívala ty strašidelné momenty a druhá postava tomu nevěřila. Naopak tady na to byla dobrá reakce a bez blbé omáčky okolo, kdy by chvilku jedna postava říkala té druhé, že se ji to jen zdálo, a že to bude dobré, tak ji věřila a snažila se pomoct. To mega cením.

Pasažér má za mě povedenou atmosféru, kdy několik scén je velmi povedených a sedl mi styl jakým je film natočen. Hodně se zde využívá kamera, která se otáčí dokola, kdy ze záběru na postavu se otočí a ukáže nám okolí a vrátí se následně záběr zpátky na postavu. Tento styl se mi líbil a scéna na parkovišti s tím byla velmi povedená. Ačkoliv je to předvídatelný, tak načasování lekaček je dobré a celkem solidně fungovaly. Především ze všeho nejvíce jsem si užil scénu v lese, kde si pár pouští na plátně film přes promítačku. Tam to bylo za mě fakt nepříjemný.

Film jinak není bez chyb, záporáka film odhalí trošku dříve, závěrečná třetina je hrozně slabá a podkoplo to trošku celý film, kde místo dobře vygradovaného finále s narůstajícím napětím jedno klišé střídá druhé a se zápornou entitou se skončí trapně. Ve výsledku je to horor, který jsem si užil více než jsem čekal a překvapuje mě, jak moc se liší můj názor od celkového hodnocení, které film dostává. Je to podprůměrně hodnocený a jako chápu proč, ale ta hodina a půl mi hezky utekla a dostal jsem nakonec víc, než jsem čekal. Není to nejlepší, ani nejhorší horor (viděl jsem horší věci a tohle je za mě fajn), ale na to jedno zhlédnutí to stačí. P.S. Jsem rád, že jsem z kina jel ještě trošku za světla. Za tmy by se jelo hůře, když bych ještě k tomu jel okolo toho jednoho lesa. 😀

Hodnocení: 6/10

Martina Ignasová

I přesto, že to nebylo světové, nebylo to špatné. Nápad to byl zajímavý, hlavní dvojici fandíte, pěkně se tu hraje s kamerou a někdy jsem se fakt lekla, ale je to horor, který s dalšími duchařinami zapadne do zapomnění. Přitom ten potenciál tam byl. Třeba scéna na parkovišti u fitka je toho zářným příkladem. Ale bohužel originální scény a nápady zazdily levné jumpscary, které nadužíváním ztratily veškerou sílu. Děsivé scény jsou hezky vystavěné, cítíte nepříjemno a strach, ale pak to skončí trapnou lekačkou, která neuspokojí.

Atmosféra tam občas cítit je, ale vždy jen na chvíli, a pak zmizí. André Øvredal už od Autopsy of Jane Doe ukazuje, že dobré hororové nápady v hlavě má, ale v jejich zpracování občas klopýtá.

Hodnocení: 6/10

Tohle byla recenze redakce na horor Pasažér. Doufáme, že se vám naše názory líbily a snad jste se podle nich rozhodli, jestli dáte filmu šanci nebo ne.

Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures

-REKLAMA-

Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 21. týden? (Přehled)

Autor

Lenka Skříčilová

25. mája 2026

Další týden za námi a opět přinesl hned několik zajímavých novinek. Jaké jsou tedy novinky pro 21. týden?

The Boroughs: Netflix

Ve zdánlivě dokonalém městečku pro penzisty se musí parta nečekaných hrdinů postavit hrozbě z jiného světa. Chce jim totiž ukrást čas, kterého oni nemají nazbyt.

Mickey 17: Netflix

Hrdinou černohumorného sci-fi je Mickey Barnes, vesmírný kolonista, jenž se dobrovolně zapíše mezi „nahraditelné“ pracovníky na jedno použití, kteří vykonávají ty nejnebezpečnější úkoly. Když jednoho dne nadejde Mickeyho chvíle a při plnění úkolu zemře, je většina jeho vzpomínek uchována a připravena k převedení do nového těla – Mickeyho 2. Tento systém nějaký čas bezchybně funguje. Mickey plní úkoly, opakovaně umírá a je nahrazován dalšími svými klony. Potíže však nastanou ve chvíli, kdy klon Mickey 17 nečekaně přežije misi a vrátí se zpět na základnu. Tam už ale čeká jeho náhrada – Mickey 18…

O kvalitě snímku by se dalo vést debaty na dlouhé večery a ať už jste fanoušky předlohy, filmové adaptace nebo nezaujatí sledující, film si můžete připomenout nově na Netflixu stejně jako v naší recenzi.

Kylie: Netflix

Slavná Kylie se od role v telenovele vyšplhala až na úplný vrchol a prožila kariéru plnou velkých zvratů. V tomhle otevřeném dokumentu jde s kůží na trh a nic neskrývá.

Útok na věžák: Netflix

Producenti filmu Soumrak mrtvých uvádějí Útok na věžák, strhující, zábavné a strašidelné akční dobrodružství, ve kterém se pouliční gang mladistvých utká s invazí brutálních monster z vesmíru. Londýnské sídliště se tu mění na sci-fi bitevní pole, byty pro lidi s nízkým příjmem se stávají pevností v obležení a z bandy výrostků jsou nezastavitelní hrdinové. Centrum města se utká s vesmírem a bude to bomba.

Jack Ryan: Válka duchů: Prime Video

V tomto novém filmu je Jack Ryan proti své vůli znovu vtažen do světa špionáže, když mezinárodní tajná mise odhalí smrtící spiknutí. V závodě s časem se Jack spojí s Mikem Novemberem a Jamesem Greerem z CIA, a bystrou agentkou MI6 Emmou Marloweovou, aby v riskantním a velmi osobním boji čelili jednotce zběhů, která provádí tajné operace.

Dokonalá koruna: Disney+

Vítejte v Koreji 21. století za konstituční monarchie, kde se stylově proplétá tradice a modernost a kde půvab zastíní i přísnou sociální hierarchii. Zdá se, že Song Hidžu, brilantní dědička konglomerátu a CEO, má vše, na co jen pomyslí. Jenže se nenarodila do urozené rodiny, a tak se jí nedostává respektu, jaký si zaslouží. Když ji začne rodina neúnavně nutit, aby se vdala, Hidžu se rozhodne převzít odpovědnost za vlastní život a na královském narozeninovém banketu narazí na prince I-ANA. Ona má vše, jen ne dobré postavení, a on nemá kromě dobrého postavení nic. Společně se domluví na předmanželské smlouvě století. Dokáží ale prolomit společenské bariéry a vzít osud do svých rukou.

Westhampton: Cinemax 2

Tom Bell roky poté, co opustil své rodné město na Long Islandu, aby se vydal za svým snem filmařem, má jako režisér zklamání. Tom se nedokáže zopakovat úspěch svého průlomového filmu a stále ho pronásleduje vina za nehodu na střední škole, která ho inspirovala. Černobílý 16mm film Tomova filmu vytváří snové, zesílené spojení s minulostí, zatímco jeho návrat do Westhamptonu ho nutí konfrontovat se s pohřbenými tajemstvími, rozbitými vztahy a minulostí, kterou se snažil přepsat. Christian Nilsson, meditující o činech z dávno minulých dnů, které se zdá být stále uvězněny v samotných nitrech těchto postav, v této rozvážné studii postav nešetří údery. Směs osobité obraznosti a upřímné perspektivy vnáší do děje něco osobitého, co je neotřesitelné, a nutí nás všechny se zamyslet nad tím, jaký by mohl být přetrvávající dopad rozhodnutí, která by klidně mohla být pastí naší vlastní viny.

Pasažér: Kino

Mladý pár, který je v očekávání narození potomka, chce předtím, než budou tři, zažít ještě jedno pořádné dobrodružství. Půjčí si tedy karavan a vyrazí na bezstarostnou jízdu po americkém venkově. Pohoda trvá do okamžiku, než uprostřed noci uvidí čerstvou havárii a zastaví, aby jejím účastníkům pomohli. Klukovi, zhroucenému za volantem, už ale pomoci nedokážou. V místě nehody se ale nachází ještě něco. Něco zlověstného, co zůstává skryto. Alespoň prozatím. V kempu, kde stráví následující noc, jim vyprávějí legendu o Pasažérovi, děsivém přízraku, který terorizuje ty, co zastavili. Uprostřed lesa, uprostřed cesty, tak jako tihle dva dobrodruzi. Podle legendy takoví nešťastníci nemají šanci a čeká je posledních pár chvil či dní života. Bylo by snadné hodit to za hlavu, kdyby se jim smůla nezačala lepit na paty, kdyby se opakující se děsivé vize daly nějak racionálně vysvětlit a kdyby blízkost smrti nebyla přímo hmatatelná.

Hranice věrnosti: Kino

Musí krize a nevěra ve vztahu nebo v manželství vyústit v jeho rozpad? Může láska ustát intimní vztahy s dalšími lidmi? A je možné být dobrým rodičem i mimo tradiční rodinu? Pronikavá sonda do života manželského páru, jehož krize vyústila v otevřený vztah. Návazný proces spustil reflexi vztahů v širší rodině, který režisérka sleduje s mimořádnou otevřeností a přiblížením a celý film se v důsledku stává úvahou o tom, že jedině prolomení kruhu strachů a lží v osobní a intimní rovině může být základem zdravé a otevřené společnosti.

Diana a Tomáš spolu žijí už několik let. Mají dva malé syny. Do jejich vztahu ale vstoupí nevěra a s ní spojená tajemství, nedůvěra a lži. V nastalé krizi ale současně dokáží připustit, že jejích selhání jsou vzájemná, což spouští novou příležitost komunikace na jiné rovině i vzájemného poznávání, zkoumání hlubších motivací i příběhů v dětství a v širší rodině. V určité euforii z pootevřeného východiska z krize se rozhodnou pro otevřený vztah. Postupem času zjišťují, že nedůvěry se nelze zbavit tak snadno, jak se zdá. Film do detailu a s emoční hloubkou sleduje jejich snahu se v dané situaci zorientovat a nezradit svou lásku a současně brát ohled na děti, které jsou nutně součástí celé situace. Krom toho ale vykresluje i rodinné zázemí, ze kterého sami protagonisté vyšli, a klade tak otázky po tom, jestli je možné žít jinak a vyhnout se rodinným traumatům, které se překvapivě a nereflektovaně mohou přenášet napříč generacemi – a to i bez ohledu na to, že mezi předky je třeba významný psycholog.

Mandalorian a Grogu: Kino

Zlé Impérium padlo a jeho válečníci zůstávají roztroušeni po celé galaxii. Nově vzniklá Republika se snaží chránit vše, za co povstalci bojovali, a proto požádala o pomoc legendárního mandaloriánského lovce odměn Dina Djarina a jeho mladého učedníka Groga.

Jak se filmové pokračování oblíbeného seriálu povedlo, si můžete přečíst v naší recenzi.

Tohle bylo deset zajímavých novinek, které v 21. týdnu dorazilo na stream, do kin a televize. Víc novinek, seznamů a recenzí najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Disney+, Cinemax 2, Prime Video

Zdroj titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

1...456...530 Strana 5 z 530