Návrat do budoucnosti – Nestárnoucí klasika opět v kině (Téma)

0
Návrat do budoucnosti
Zdroj: Universal

Krásný den vám všem přeji. Minulý měsíc jsme rozjeli novou řadu článků, ve které rozebíráme starší filmy, jenž mají obnovenou premiéru v kinech. Mohli jste si s námi zavzpomínat na filmy Pátý element Dogma. A teď tu máme velkou legendu a nestárnoucí sci-fi dobrodružství Návrat do budoucnosti. Tento film natočil Robert Zemeckis, a předvedl se zde v nejlepší formě. A vy se o tom můžete znovu přesvědčit v kinech od 6.11. Takže neváhejte a běžte do kina Návrat do budoucnosti!!!

PS: Sám jsem měl možnost vidět tento film v kině, a byl to skvělý zážitek.

Návrat do budoucnosti opět v kině

V kultovním sci-fi filmu Návrat do budoucnosti se hlavní hrdina Marty ocitne díky vynálezu svého kamaráda, šíleného doktora Emmetta Browna v minulosti. Stroj času je zabudovaný v legendárním autě Delorean, který ho přenese do roku 1955, kdy se jeho rodiče teprve coby středoškoláci seznamovali. Martymu se náhodou povede narušit časové kontinuum a pak musí svou chybu napravit, aby se vůbec v budoucnosti narodil. (oficiální text distributora)

Návrat do budoucnosti
Zdroj: Universal

Marek Lízal

Tohle je jeden z nejdůležitějších filmů v mém životě. Patří to mezi ty filmy, které formovaly moji lásku ke kinematografii. Viděl jsem ho nesčetněkrát a doktor Emmett Brown a Marty McFly jsou moji velcí hrdinové. Bez nich bych si svůj život nedokázal představit. Nyní jsem si snímek zase zopakoval (vidím to takřka každý rok) a musím s velkým úsměvem říct, že tohle je nestárnoucí klasika, která nikdy neomrzí.

Režisér Robert Zemeckis a jeho spoluscenárista Bob Gale za pomoci Stevena Spielberga, který v pozici producenta dopomohl k uskutečnění tohoto snímku (a také celé trilogie), vytvořili legendární sci-fi, které se zapsalo do historie kinematografie a změnilo popkulturu. Snímek brilantně funguje po všech stránkách, ale co chci zmínit je ta nádherná jednoduchost. Abyste mě správně pochopili, tak jednoduchost myslím v tom smyslu, že snímek postaví základy v úvodní pasáži odehrávající se v současnosti perfektně, několika dialogy, záběrů, různými detaily a pak na tom staví zbytek filmu. A není tam žádná složitost, ale nádherná jednoduchost, která by nefungovala nebýt té dokonalé a pevné režie Roberta Zemeckise. Už úvodní scéna u doktora Browna a jeho experimentu s časem dá jasně najevo, že tady vzniklo něco skvělého. Jsou filmy, kdy už po úvodní scéně poznáte, že sledujete něco úžasného a Návrat do budoucnosti patří mezi ně.

Snímek má parádní tempo a během svých 116 minut ani na chvíli nezačne nudit. Dopomáhají tomu také herecké výkony. Michael J. Fox v roli Martyho McFlye a Christopher Lloyd v roli doktora Emmetta Browna jsou nezapomenutelní a hrají svoje role parádně. Chemie mezi nimi perfektně funguje, humor taktéž je povedený a díky komplikacím v příběhu v minulosti je to v některých pasážích zábavná podívaná. Skvěle to například udělal seriál Stranger Things, kdy v třetí sérii (epizoda sedmá) zdrogovaní Steve a Robin shrnují, co zrovna sledovali v kině. „Ne že bych tam úplně dávala pozor nebo tak, ale jsem si celkem jistá, že ta máma chtěla vojet vlastního syna“. Vedlejší postavy jsou taktéž povedené a na tomto filmu se celkově hledají chyby těžko.

Návrat do budoucnosti je legendární sci-fi o cestování v čase, kdy vznikl ve správné době. Díky své atmosféře, kdy se snímek odehrává má pořád svoje kouzlo. Jo a sice jsem to ještě nezmínil, ale tento film by byl poloviční nebýt skladatele Alana Silvestriho, který složil ikonický soundtrack. Hlavní znělka je geniální věc a je to jedna z nejlepších věcí, co jsme na poli filmů, co se týče hudby dostali. Tento snímek je obrovská klasika, která pro mě strašně moc znamená a věřím tomu, že divák, který film ještě neviděl si ho užije i dnes. Protože ta láska z filmařiny, která z filmu dýchá na diváka je nakažlivá a vyvolá to v divácích úsměv na tváři.

Návrat do budoucnosti
Zdroj: Universal

Pavel Hrubeš

Kdybych chtěl, tak bych o tomto filmu dokázal napsat opravdu, ale opravdu dlouhý text, ve kterém bych film vychvaloval. Vychvaloval bych geniální režii Roberta Zemeckise, který ve filmu představil revoluční triky a parádně pracoval s praktickými efekty. Zemeckis si s filmem hodně moc vyhrál, a já z jeho režie cítím obrovskou radost pro natáčení a lásku k tomuto projektu. Určitě bych vychválil výborný scénář, protože je to nádherná ukázka toho, jak se má pracovat s příběhem, vypravováním, cestou hrdiny a vývojem charakterů. A to ani nezmiňuji, jak moc funguje humor, odkazy nebo jisté vedlejší linky.

Při výčtu kladu, bych jistě zmínil skvělé obsazení, které bylo perfektně sehrané – u Martyho postavy to vyšlo až na druhý pokus. Michael J. Fox a Christopher Lloyd jsou vynikající a každá jejich scéna mi udělala obrovskou radost. Výborný je zde Tom Wilson, který si svou roli naprosto užívá a stvořil ikonickou postavu, jenž hrdě stojí vedle hlavních hrdinů.

Po technické stránce jde o pastvu pro oči – film vůbec nezestárl. Má to skvělou kameru, zvuk, výborné triky, parádní praktické efekty a v neposlední řadě úžasný, a dnes již ikonický soundtrack od Alana Silvestriho.

Mám Návrat do budoucnosti hodně moc rád, a když jsem si ho pustil znovu, abych si ho připomněl pro tento článek, tak jsem při sledovaní měl úsměv od ucha k uchu. Měl jsem radost, že vidím film, co šlape od začátku až do konce. Je to výborný film a je radost na něj koukat.

PS: Dokud jsou Robert Zemeckis a Bob Gale na světě, tak nehrozí, abychom dostali novou verzi. Doufám, že nová verze nikdy nevznikne.

Doufám, že se vám naše vzpomínaní na Návrat do budoucnosti líbilo, a na film si zajdete do kina.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Universal

-REKLAMA-

Virtuální přítelkyně – Film o specifickém světě OnlyFans (Recenze)

0
Virtuální přítelkyně
Zdroj: Aerofilms

Jak doopravdy žijí ženy, které na platformě OnlyFans vydělávají miliony díky provokativnímu erotickému obsahu? Nabízejí svým fanouškům jen uspokojení, nebo jim nahrazují skutečnou lásku? A co na jejich práci říkají partneři, rodina či nejbližší okolí? Režisérka Barbora Chalupová sleduje tři ženy, které hledají bohatství, svobodu i rychle nabytou slávu. Unikátní dokumentární snímek je vůbec prvním filmovým nahlédnutím za oponu celosvětového fenoménu OnlyFans, jenž vyvolává vášnivé debaty a otřásá pornoprůmyslem…

Dokumentaristka Bára Chalupová se ve svých projektech zaměřuje na společensky citlivá a současná témata, která reflektují dopady moderních technologií či kontroverzní komunity. S Vítem Klusákem byla spolurežisérkou dokumentu V síti, který specificky přistoupil k tématu zneužívání dětí na internetu. O rok později uvedla dokument Zákon lásky o legislativních a společenských otázkách týkajících se manželství homosexuálních párů v Česku. Kontroverznímu tématu se poté nevyhýbá ani u svého nejnovějšího filmu uvedeného do kin. Virtuální přítelkyně totiž pojednává o fungování na online platformě OnlyFans, kde ženy nabízejí erotický obsah a vytvářejí parasociální vztahy s klienty. Zároveň zkoumá, jak tento způsob práce ovlivňuje jejich každodenní život, intimitu i mezilidské vztahy. Pozornost tak tento dokument získal snadno. Jedná se ovšem také o dobrý dokument?

Virtuální přítelkyně se zaměřují na velmi specifický svět

Virtuální přítelkyně
Zdroj: Aerofilms

Společnost vnímá takzvané virtuální přítelkyně z OnlyFans různě. Na jedné straně čelí tabu a morálnímu hodnocení. Jejich práce někteří označují za lehkomyslnou či neetickou, především z pohledu starší generace. Naopak zástupci mladších generací jsou ovšem aktivitu na OnlyFans schopni vnímat jako legitimní způsob podnikání a sebevyjádření, který OnlyFans modelkám umožňuje finanční nezávislost a kontrolu nad vlastním obsahem. Dokument Virtuální přítelkyně v tomto ohledu zobrazuje, že za online interakcemi a parasociálními vztahy s klienty stojí každodenní práce, plánování i osobní motivace modelek. A tím snadněji přibližuje divákovi realitu, která je často zastíněna častějšími stereotypy.

Virtuální přítelkyně jsou ve filmu celkem tři –  Inked Dory, Rosalinda a Tinix. Chalupová v rámci dokumentu volí metodu pozorování. Volba  tří různých OF modelek má poté výhodu v tom, že každá je svým způsobem jiná. Každá tak může své specifické zaměstnání vnímat jinak a mít k němu zcela odlišný přístup. Inked Dory OnlyFans dokonce vnímá jako vysněné zaměstnání, Rosalinda vnímá OnlyFans jako prostředek seberizika, Tinix zase bere svou OF aktivitu jako formu alter ega. Je také zajímavé, jak se trojice doplňuje. Dory je ta pozitivní, Rosalinda se vyrovnává s negativními zkušenostmi ze své minulosti, Tinix si je zase nejistá. Dory chce ukazovat své pravé já, Rosalinda nosí kuklu, Tinix se zase v oblasti sebeprezentace ještě hledá. Svět OnlyFans tak nemusí být jen o erotickém obsahu, ale také o formě profesní seberealizace i dalších faktorech, které aktivitu na OF ovlivňují.

Není OF jako OF

Virtuální přítelkyně
Zdroj: Aerofilms

Dory, i jako vystudovaná psycholožka, chce využít své OnlyFans jako terapeutický nástroj. Rosalinda je matka, která se odmítá ukázat, protože se bojí přijetí veřejnosti. A Tinix má problémy s faktem, že je trošku objemnější ženou. Chalupová se třemi ženami strávila celkem rok, nesnaží se poté věnovat zásadnějším otázkám, které jsou s OnlyFans spojené. Co přesně stojí za jeho úspěchem? Jak je možné, že dokáže být tak úspěšné v době spousty nelegálního internetového porna zdarma? Kde přesně končí jeho morální hranice a jak drastické může do budoucna způsobit následky? Je to prostě pozorování tří žen, jejichž život už je s OF tak nějak spjatý. Samotné OnlyFans je tu do velké míry pouze spojovacím prvkem, jde tu především o tři ženy, které Chalupová pozoruje.

Někdy to nevyhnutelně může vyznívat až tragikomicky, především v momentech, kdy se na scéně třeba objeví partner, který říká, že je se vším v pohodě, protože mu asi nic moc jiného ani nezbývá. Dokument se v tomto ohledu snaží vykreslit tři protagonistky jako normální ženy s velmi specifickým zaměstnáním, samozřejmě je to ovšem poměrně těžký úkol. To, co je už u tvorby Chalupové zpozorovatelné minimálně u jejího Zákona lásky, je ovšem její citlivý přístup – takový, který by jí mohlo závidět spousty dokumentárních kolegů.

Typ tématu, který je vhodný pro filmařku

Virtuální přítelkyně
Zdroj: Aerofilms

Svým způsobem dává smysl, že se tématu jako OnlyFans chce věnovat spíše žena, tedy v případě, že dokument soustředí na ženské modelky. Na OF samozřejmě jsou i modelové, jsou ovšem drtivou menšinou (80–90 % tvůrců erotického obsahu na OF mají být ženy, muži mají představovat jen 10–20 %). Vypovídá to něco o mužských choutkách? Svým způsobem ano. Nemá ovšem moc cenu snažit se o hlubší kontext, protože o ten samotný se Virtuální přítelkyně nesnaží. Chalupová jako žena ovšem může porozumět ženským zkušenostem, nabídnout díky tomu dávku empatie a zachytit komplexnost ženských zkušeností, motivací a emocí. U mnohých existuje jakási milná představa, že dokumenty nemají být zabarvené jeho tvůrcem a že by jejich tvůrci měli zůstat jaksi „objektivní“. A není to tak úplně pravda.

Chalupová sice volí pozorovací metodu a minimalizuje tak vliv na to, co se děje před kamerou, výsledek je ovšem pořád vidět skrze perspektivu filmařky, která za ním stojí. Subjektivní vliv se tak u tohoto typu dokumentu projevuje hlavně při střihu a výběru toho, co ve filmu zůstane. Na tvůrcích jako Chalupová je při této metodě volit, co do filmu zařadí. V případě Virtuální přítelkyně výsledek dodává zábavný a svižný dokument, který dělá jednu věc velmi dobře – snaží se titulní hrdinky s respektem a empatií. Diváci jimi pořád mohou pohrdat z „principu.“ Na rozdíl od mnohých předplatitelů OF s nimi ovšem dokument odmítá jednat jako s kusem masa. Měla by to být samozřejmost, dá se nicméně věřit, že kdyby se podobného tématu chopil třeba Vít Klusák, jeho slabost pro teatrálnost by v tomhle případě nepřinesla zrovna nejlepší výsledek.

Odvrácená strana OF

Virtuální přítelkyně
Zdroj: Aerofilms

Samotné modelky se snaží OnlyFans vykreslit v rámci filmu poměrně pozitivně, komplexně a lidsky. Odvrácená strana OF ovšem ve filmu nechybí. Práce je to dle očekávání z vícero důvodů psychicky náročná, je u ní nutné nejen plánování, ale i dávka sebereflexe. Soukromý život může snadno dostávat nejednu formu trhlin, někdy vyloženě úchylní fanoušci vyvíjejí výrazné tlaky. Dokument tak jednu věc dělá dobře – kombinuje pozitivní a kritický pohled, čímž přináší poměrně vyvážený a realistický obraz platformy. V lince Rosalindy navíc hraje výraznou roli Davi, jeden z jejích fanoušků, jehož úloha v dokumentu vykresluje základní potíž parasociálních vztahů. Jedna strana si vytváří pocit intimního vztahu, pro tu druhou jde jen o práci. Jedna strana investuje emoce, druhá si drží odstup. U Rosalindy je to o to těžší, že má syna, ale i partnera. A navíc jí práce OF modelky nezbavuje svědomí.

Virtuální přítelkyně tak nabízí přístup k prostředí, které je běžně skryté za obrazovkami, a dává divákovi možnost nahlédnout do motivací, emocí a každodenní reality tří modelek. Dokument není senzacechtivý, výrazně z něj trčí snaha o empatický pohled s kritickým vhledem, takže divák odchází s komplexním pocitem – jak se živý obsah na OnlyFans prolíná s osobním životem a jaké psychologické a sociální výzvy z toho plynou. Je nejspíše naivní očekávat, že by měl dokument komukoliv na kontroverze spojené s OnlyFans změnit pohled. O to samotné se ovšem dokument vlastně ani nesnaží. Spíše nabízí okno do reality, které je až často zjednodušované stereotypy. Chalupová tak staví svůj dokument na respektu a empatii, přičemž divák je nechán, aby si sám vytvořil vlastní názor na fenomén OnlyFans, jeho dopady a etické dilema spojené s parasociálními vztahy. Film díky tomu funguje spíš jako pozorovací studie než moralizující komentář. A v tom tkví jeho největší síla.

Virtuální přítelkyně závěrem

Virtuální přítelkyně nabízí unikátní pohled na svět OnlyFans skrze životy tří odlišných modelek. Dokument Báry Chalupové se vyhýbá senzacechtivosti a místo moralizování staví na respektu, empatii a citlivém pozorování. Film ukazuje nejen každodenní realitu, motivace a výzvy modelek, ale také komplikovanou dynamiku parasociálních vztahů a psychologické dopady práce OF modelek. Divák je ponechán, aby si vytvořil vlastní názor – a právě v tom spočívá největší síla dokumentu. Jako pozorovací studie otevírá okno do prostředí, které je běžně skryté za obrazovkami, a zároveň přináší vyvážený pohled, kombinující pozitivní i kritické aspekty fenoménu OnlyFans. Nabízí prostor k zamyšlení, aniž by divákovi vnucoval předem dané závěry…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Aerofilms
-REKLAMA-

Pan Nikdo proti Putinovi – Dokument o odvaze (Recenze)

0
Pan Nikdo proti panu Putinovi
Zdroj: Pink Productions

Paša žije v malém ruském městě a je oblíbeným učitelem na místní základní škole. Se začátkem invaze na Ukrajinu se náplň jeho práce zcela promění. Je nucen organizovat aktivity v souladu s novými válečnými osnovami a dokumentovat je na kameru. Požadavky na vyučující se stupňují, Paša bývalí žáci odjíždějí na frontu a atmosféra ve městě houstne. Frustrovaný Paša se rozhodne bojovat tak, jak nejlépe umí. Začne natáčet nejen státem nařízené aktivity, ale i každodenní život ve škole a mimo ní, s cílem ukázat světu dopad války a autoritářského režimu na místní komunitu. Film Pan Nikdo proti Putinovi přináší unikátní pohled na fungování ruské propagandy a vypráví napínavý příběh o člověku, který se rozhodne riskovat vše, aby nezradil své hodnoty…

Začátek invaze ruských vojsk na Ukrajině se datuje do února 2022. Ani po více než třech letech nic nenaznačuje, že by se konflikt měl v blízké době chýlit ke konci. Jedná se o téma, které výrazně ovlivňuje i českou společnost a zároveň ji výrazně rozděluje. A to i skrze audiovizuální díla, která se chtějí tomuto tématu věnovat. V srpnu 2025 do kin dorazil Velký vlastenecký výlet, nyní do kin přichází zase trochu jiný dokument – Pan Nikdo proti Putinovi.

Jako režiséři jsou pod ním podepsaní David Borenstein a Pavel „Paša“ Talankin, ten je zároveň kameramanem a především protagonistou příběhu. Původem se jedná o ruského učitele na základní škole, který zároveň na škole ve městě Karabaš plnil pozici videografa školy. Po vypuknutí invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022 začal dokumentovat trendy v militarizaci, patriotickém vzdělávání a propagandě ve školách. Rozhodl se uchovat záznamy, které by jinak mohly být přetvářeny či cenzurovány, a společně s americkým režisérem Davidem Borensteinem vytvořil tento dokumentární film, ve kterém „pan Nikdo“ vzdoruje jednomu z nejmocnějších mužů světa. A je to působivé.

Pan Nikdo proti Putinovi – Dokument o výpovědi vzdoru

Pan Nikdo proti Putinovi
Zdroj: Pink Productions

Pan Nikdo proti Putinovi zobrazuje jednoho člověka, který dokumentuje pravdu a staví se tak proti systému. Je samozřejmě naivní předpokládat, že by se snad mělo jednat o dokument, který všem otevře oči, protože mnozí lidé jsou neradi konfrontováni s pravdou i v momentech, kdy jim přímo „kouká do očí“. A mnozí, kteří začínají vidět umělou inteligenci již všude, samozřejmě mohou úsměvně tento dokument jistě označit za audiovizuální hoax, na kterém není ani za mák pravdy. Takoví lidé se hlásili o slovo u Velkého vlasteneckého výletu, nevyhnutelně se nejspíše ozvou i v případě tohoto snímku. Ti s racionálnější myslí ovšem tak nějak musí Talankinovu odvahu ocenit. I když se totiž nemusí na první pohled, Talankin samozřejmě svými sebemenšími kroky k vyobrazení mrazivé pravdy riskoval a vlastně nadále riskuje svůj život.

Film, který bude na Oscarech zastupovat Dánsko (v Dánsku profesionálně působí Borenstein), pojednává o ruském rodákovi, který svou vlast miluje. Tak moc, že byl kvůli ní ochoten podstoupit největší oběť a Rusko nejspíše opustit do konce svého života. Je to dokument, který umožňuje ujasnit jednu věc – všichni Rusové neztělesňují zlo, o kterém vypovídá tamní režim. Platí to o Rusácích, platí to i o Ukrajincích, nikdo z nich se nemá házet do stejného pytle. Dá se to přirovnat k tomu, kdyby moderní společnost vyčítala všem Němcům nacisty a všem Italům fašisty. Ruská národnost z vás automaticky nedělá bytost, která narušuje nějakou základní představu o lidskosti. Většina z nich jsou pouze obětí systému, ve kterém vyrůstají. Právě to ostatně dokument zobrazuje. Nevyčítejte Rusku jejich psychopatického prcka.

Pasha zdánlivě nemůže proti systému bojovat, přesto se o to snaží

Pan Nikdo proti Putinovi
Zdroj: Pink Productions

Paša si začal uvědomovat, co se kolem něj děje, jak přesně systém funguje. Starší žáci začínají mizet na bojiště kvůli boji za „správnou věc“, mnozí z nich na něm poté umírají. Vše kvůli nechutným praktikám demagogie a využívání mysli těch, kteří ani nemohou z nastalé situace pořádně rozumět. Jako znechucený člověk a amatérský filmař v jedné osobě se mu poté podařilo realizovat fascinující materiál. Paša je sice amatér, přesto má očividně cit pro vizuál. Jeho autentické záběry tak mají přidanou hodnotu z vícero důvodů.

Logicky je dokument zasazen pouze do prostředí jedné školy, kontext je tak omezen pouze na prostředí, kde Paša pracuje. Karabaš je ovšem maloměsto, právě proto je zajímavé sledovat optiku na zásadní válečný konflikt a jeho následky právě z prostředí malého města. Síla dokumentu také samozřejmě tkví v tom, že je Paša, jak název napovídá, jenom člověk z lidu. Dokument klade otázky o morální odpovědnosti a síle jednotlivce v situacích, kdy se zdá, že systém je všemocný. Neznamená to ovšem, že by vzdor neměl smysl. Právě formy vzdoru přeci jen projevují, že zdánlivá nejvyšší moc úplně nevyhrála. Pašovi Putin šáhl na jeho žáky, on k odplatě proti systému přistupuje po svém a ukazuje tím, jak se audiovizuální dílo snadno může stát nástrojem k politickému vyjádření.

Dokument systém nerozbije, daří se mu ovšem nechat „bohy“ krvácet

Pan Nikdo proti Putinovi
Zdroj: Pink Productions

Ani Paša nejspíše nemůže očekávat, že by se mu sebevětším dosahem dokumentu podařilo aktuální systém zničit. Je pravděpodobné, že i kdyby Vladimir Putin náhodou vypadl z okna, ruský politický systém se zásadně nezmění. Nejenom kvůli struktuře tamní moci, fungování tamní „elity“ či ideologii s hlubokými kořeny. Důležitost dokumentu to ovšem neshazuje. A to z jednoho praktického důvodu.

V závěru filmu 300: Bitva u Thermopyl se spartskému králi Leonidovi podaří zranit perského krále Xersea, tím jen potvrdí, že i když se Xerses rád prezentuje jako nadlidská postava či samotný bůh, pořád dokáže krvácet. Tato událost nemá kořeny v reálné historii, filmový fabulační moment má ovšem širší symbolický přesah. Ukazuje, že i ti, kdo se tváří jako neomezeně mocní, nadlidské či božské bytosti, jsou ve skutečnosti zranitelní a smrtelní. Pašovi se sice nepodaří dojet do Kremlu a Vladimira střelit alespoň do kolene, Paša Talankin svým natáčením nicméně ukazuje, že i jeho „nadlidská“ moc má své limity – nejen jeho systém se dá dokumentovat, zpochybnit a odhalit. Paša tak odhaluje zranitelnost systému a že božský komplex tyrana je jen iluzí. K radikálnímu zbourání systému to stačit nebude. K respektu vůči Pašovi a jeho odvaze ano.

Pan Nikdo proti Putinovi závěrem

Dokument Pan Nikdo proti Putinovi ukazuje, že i zdánlivě neomezená moc může být zpochybněna a odhalena, pokud se najde jednotlivec s odvahou a vizí. Paša Talankin, obyčejný učitel a amatérský filmař, svým natáčením odhaluje zranitelnost systému, dokumentuje pravdu a staví se proti autoritářské propagandě – ačkoli nedokáže systém sám zničit, jeho čin má symbolickou i praktickou hodnotu. Dokument připomíná, že i ti, kdo se tváří nadlidsky či božsky, mají své limity. Pašův příběh je důkazem, že odpor jednotlivce, odvaha a zachování pravdy mají smysl – a že lidskost a principy dokážou čelit i těm nejsilnějším formám moci…

Verdikt: 8 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Pink Productions
-REKLAMA-

Predátor: Nebezpečné území – Vesmírný lovec tentokrát jako hlavní hrdina příběhu. Co na to říkáme? (Recenze redakce)

0
Predátor: Nebezpečné území
Zdroj: 20th Century Studios

Už letos druhý snímek s tímto slavným vesmírným lovcem. Tím prvním byla animovaná antologie, Predátor: Zabiják zabijáků, který dorazil na Disney+ 6.6. a nyní po pěti měsících je tady hraný snímek. Film podobně jako Predátor: Kořist a animovanou antologii zrežíroval Dan Trachtenberg. My z redakce jsme se na film hodně těšili a proto vám přinášíme naše názory. Takže jdeme na to. Tohle je recenze redakce na snímek Predátor: Nebezpečná území, který vstoupil do kin 6.11.

Recenze redakce na film Predátor: Nebezpečná území

Snímek se odehrává v budoucnosti na smrtelně odlehlé planetě a sleduje mladého vyvrhele Predátora, který překvapivě nachází spojence v inteligentní, vtipné a naivní androidce Thii a vydává se na zrádnou cestu za hledáním úhlavního protivníka. (Falcon)

Antonín Matějíček

Predátor je pro mě srdcovka. Od Arnolda v džungli až po všechny novější pokusy. A když se po Prey opět vrátil Trachtenberg, bylo mi jasné, že mě čeká opět super podíváná. A měl jsem pravdu. Badlands je hlavně úplně jiný a to je jeho největší devízou.Tentokrát se děj přesouvá do daleké budoucnosti a sleduje samotného predátora jménem Dek. Lovce, který má čest, emoce a vlastní cestu. Žádná bezduchá bestie, ale postava, která má hloubku. A co je nejzajímavější? Že jsem mu fakt fandil.

Smrtící planeta, na které se to celé odehrává, je úplně jiný level. Každá rostlina, tvor i kámen mají smysl, všechno dýchá životem a hrozbou zároveň. Je to svět, který působí nebezpečně i nádherně. Fauna i flora tu hrají velkou roli a občas jsem měl pocit, že sleduju dokument z pekla, v tom nejlepším slova smyslu. A pak ten soundtrack. Upřímně, hned první tóny mě totálně pohltily. V tu chvíli jsem věděl, že jsem tam, kde mám být. Ta hudba mě doslova vtáhla do světa a držela až do konce. Měla sílu, rytmus a přesně ten typ energie, který dělá z akce něco víc než jen přestřelku.

Elle Fanning v dvojroli je naprostá pecka. Každou scénu si přetváří podle sebe a i po boku maskovaného lovce dokáže zazářit. A i když film občas sklouzne k lehkému „marvelismu“, sem tam vtípek nebo malá roztomilá potvůrka, stále je to jedna epicky zábavná jízda. A PG-13? Ani náhodou problém. Těla lítají, krev cáká, napětí drží. Trachtenberg ukazuje, že i bez „eRka“ může být film pořádně dravý.

Predátor: Badlands ukazuje, že tahle série má pořád co nabídnout. Trachtenberg ví, kam ji poslat dál, rozšiřuje lore, přidává nápady, zůstává věrný originálu, ale přitom se nebojí riskovat. Akce má styl, prostředí nápad, Elle Fanning je skvělá a hudba všechno spojuje dohromady. Líbí se mi, kam to celé po Prey i Killers of Killers směřuje. Je vidět, že se tu rodí něco zajímavého. Badlands není jen další pokračování, ale důkaz, že i po letech může Predátor stále překvapit, pokud u něj stojí někdo šikovný.

Hodnocení: 8/10

Predátor recenze
Zdroj: 20th Century Studios

Marek Lízal

Nejnovější Predátor patřil k mým očekávanějším filmům letošního roku. Od malička jsem totiž fanoušek tohoto lovce z vesmíru a v poslední době se této sérii daří. Režisér Dan Trachtenberg nás velice potěšil s Kořistí a letos nám nadělil animovanou antologii. A já s velkou radostí musím říct, že se nový Predátor fakt povedl.

Predátor: Nebezpečné území sleduje Yautja jménem Dek, který je slabší článek klaunu a stane z něj vyvrhel. Aby dokázal, že patří do klaunu vydá se na tu nejnebezpečnější planetu za cílem ulovit zdejšího největšího alfa samce. Co se mi hodně líbilo bylo to, že nová planeta funguje parádně. Je skvěle představena, prostředí a lokace okolí je parádní a ty dlouhé záběry na krajinu berou dech. Planeta sama o sobě působí jako skutečný organismus, který v příběhu sehraje svoji roli. Od začátku, co se Dek dostane na tuhle planetu, tak ho do minuty…ehm, co do minuty, hned do sekundy ho chce něco zabít, sežrat. Predátor je lovec, ale tady se stává lovnou kořistí.

Režisér Dan Trachtenberg výborně představuje tohle nové prostředí, kde všechny bytosti, monstra vypadají skvěle a ve zbytku filmu pak nejsou jenom na okrasu, ale je tady pak s nimi chytré využití. Technicky jinak nemůžu filmu moc, co vytknout. Ano na začátku je CGI slabší, ale postupně je to lepší a jelikož nejde o snímek s rozpočtem 200 milionů (náklady na film se uvádějí v 105 milionech), tak i přesto film vypadá dobře a nic mě nerušilo. Trachtenberg servíruje od začátku přímočarou podívanou, která ví, co chce a funguje zde skoro všechno. Co trošku skřípe je někdy nějaký humor, ve dvou případech jsem si říkal, že bych se bez toho obešel, a přeplo to na chvíli do humoru ve stylu Mandaloriana s Baby Yodem. Přesto mi to nijak nevadilo a nekazilo zážitek.

Tvůrci si také pohráli s PG-13. Diváci byly znechucení, že nový Predátor nedostal Erko. Já můžu s klidem říct, že jsem tvůrcům věřil a dodali i tak brutální podívanou. Nejsou tady lidské postavy, ale androidi, Predátoři, monstra, takže díky chybějící červené krvi je film přístupnější širšímu publiku, ale pořád si to zachovává svoje drsné a dospělé DNA, jaké Predátor vždy mělo. Co pochvalu také musím zmínit je práce se samotným Predátorem. Práce s emocemi a jeho charakteristikou je super a jeho vztah s androidkou Thiou mě opravdu bavil a díky úžasné Elle Fanning to bylo parádní. Divák tady bude tomuto Predátorovi fandit a já si ho hodně oblíbil.

Film Predátor: Nebezpečné území mi hodně sedl a dostal jsem víc, než jsem čekal. Dan Trachtenberg je úžasný tvůrce, který každým dalším projektem tuhle značku posouvá dál a rozšiřuje lore tohoto světa. Hardcore fanoušci budou asi naštvaní, ale já si z té řady fanoušků rád vystoupím a řeknu, že na konci ve mně film probudil toho klučinu, který na tomto vyrostl a který Predátora miluje a v duchu křičel radostí „pokračuj dál!“. Dan Trachtenberg je to nejlepší, co mohlo tuhle značku potkat a strašně mě baví. Moc se těším, co dalšího natočí. Podle jeho slov má další plány. A já budu určitě u toho!

Hodnocení: 9/10

Toto jsou naše dojmy z k filmu Predátor: Nebezpečné území. Snad vás text zaujal a podle něho se rozhodnete jestli film uvidíte nebo ne.

Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios

-REKLAMA-

Ohněm a vodou: Jak se točil Avatar (Recenze)

0
Jak se natáčel Avatar
Zdroj: Disney+

Dvoudílný dokument divákům odhaluje, jak se natáčel kinohit Avatar: The Way of Water, který byl oceněn Oscarem, a nabízí první pohled na nadcházející film Avatar: Oheň a popel. Podívejte se na záznamy ze zákulisí a na koncepty a rozhovory s herci i štábem. Filmaři se z Manhattan Beach, San Pedra, jezera Shasta a Normanských ostrovů vydali na Bahamy, Havaj a Nový Zéland, aby vytvořili a zdokonalili techniky podvodního snímání výkonu a aby se herci naučili volně potápět v obří moderní vodní nádrži o objemu 2 500 metrů krychlových…

Avatar: The Way of Water ještě pár let zpět působil jako to dlouho očekávané pokračování, které nikdy nedorazí. A přeci jen na to na Vánoce 2022 došlo. Navazovat na nejvýdělečnější film všech dob není jednoduché, s odstupem to ovšem dle všeobecného přijetí zvládl Avatar 2 důstojně. Nyní zbývá měsíc do premiéry třetího Avatara s podtitulem Oheň a popel. Při té příležitosti tak na Disney+ aktuálně přichází dvoudílný dokument Ohněm a vodou: Jak se točil Avatar. Ten pojednává hlavně o natáčení druhého Avatara, v závěru ovšem nabízí i exkluzivní ukázku k nadcházejícímu třetímu filmu z této série. Těžko říci, jak moc může výsledek potěšit ty, kteří se doposud na ságu Jamese Camerona dívají skrz prsty. Pro ty, kteří jí ani po letech nemají dost, je ovšem jasnou povinností.

Ohněm a vodou: Jak se točil Avatar – Nedoceněné talenty

Ohněm a vodou
Zdroj: Disney+

„Filmy Avatar nevyrábějí počítače. Tvoří je tým neskutečně talentovaných lidí, zvláště naší herci, kteří fyzicky odehrávají všechny scény.“ Přesně takto James Cameron, strůjce celé ságy, uvádí dvoudílný dokument. Realizace dokumentu je obhájena snahou přiblížit divákům, jak náročná realizace těchto filmů je. Dokáže vykreslit kouzlo hollywoodské magie, která v podstatě již od ranných počátků kinematografie přivádí k životu fantaskní světy z těch nejbláznivějších snů – třeba i takových, které míval sám Cameron. Celý dokument je dvoudílná dávka neskutečné magie.

Že série Avatar nestojí na hereckých výkonech? Tento dvoudílný dokument vás velmi rád vyvede z omylu. Rasa Na’vi není ve filmu přivedena k životu jenom pomocí jedniček a nul. Ale skrze herce, kteří se snaží svým postavám dodat důležité emoce. I když v těchto filmech divák velmi těžce na první pohled pozná třeba Zoe Saldañu nebo Kate Winslet, nejsou to animované postavy. Jsou přivedeni k životu díky skutečným hercům z masa a kostí. I proto může být často snadno nedoceněná režie Jamese Camerona, který k vedení herců adekvátně přistupuje. Rozebírá s nimi emoce, kterými si jejich postavy procházejí, a vede je k lepším výkonům. Je to samozřejmě náročný proces, protože nic není skutečné a herci si musí prostředí, ve kterém se má daná scéna odehrávat, představovat. I z těchto důvodů Ohněm a vodou dokáže vykreslit, jak moc nedoceněnými talenty je série Avatar obklopena.

Herci to jen začíná

Ohněm a vodou
Zdroj: Disney+

Herci jsou základ, prostředí měsíce Pandora a realisticky působící rasa Na’vi se ovšem sami nevytvoří. S natáčením druhého Avatara to navíc bylo o poznání složitější než u toho prvního. Děj je totiž výrazně napojen na vodní prostředí. To předznamenává vodní sekvence a tím pádem i nevyhnutelné natáčení pod vodou. Voda byla nevyhnutelná kvůli realističnosti – ani zavěšení na lanech na souši nedokáže potápění pod vodou adekvátně napodobit. S vodou měl Cameron sice již zkušenosti díky filmům Propast či Titanic, natáčení vodních pasáží zkombinované s produkcí Avatar filmu je ovšem novou výzvou. I proto je snadné tvrdit, že James Cameron nadále posouvá technologické možnosti, i v časech, kdy se může leckomu zdát, že už je nikam výrazněji posouvat nemůže.

Reakce infračerveného i ultrafialového světla na vodu, zrcadlivost vody, otázky snímání i osvětlení – Železný Jim si i tentokrát (a pravděpodobně ne naposledy) ukousl velké sousto. A i tentokrát se mu riskování vyplatilo. Dokument zachycuje fascinující kus práce spousty lidí, kteří za The Way of Water stojí. Jeho střihová skladba umožňuje, že má dvoudílný dokument dynamické tempo a skvěle kombinuje záběry ze zákulisí s těmi z výsledného filmu. Dokáže se navíc věnovat prakticky všemu, co je na realizaci druhého Avatara tak zajímavé.

Nemusí to být reálně, stačí, aby to tak vypadalo

Ohněm a vodou
Zdroj: Disney+

Dvojdílný dokument Thomase C. Granea občas zohledňuje náročnost produkce časosběry, postupně je také odhalováno, že riskantní natáčení pod skutečnou vodou způsobuje další menší či větší komplikace. Do velké míry i proto, že Cameronův perfekcionismus ani po letech nezmizel. Při realizaci se očividně vyplatila jeho slabost pro podvodní dokumenty, zároveň se opět ukazuje, že herce často vede až k maximu jejich sil – v případě druhého Avatara konkrétně v oblasti potápění. I proto je obdivuhodné sledovat euforickou reakci Kate Winslet na to, že dokáže pod vodou vydržet přes 7 minut. Jde o příklad toho, jak dokument dokáže obohatit libovolnou kapitolu o materiály, které dodávají nosný kontext.

Dokument zachycuje i to nejdůležitější – kreativní procesy Camerona a jeho týmu. Ten při realizaci vymýšlí vlastní plavecké styly a podobné prvky, čímž jen podtrhuje, že mytologie světa je detailní a komplexní. Ohněm a vodou je do velké míry také výraznou ódou na potápění, které dokáže mnohým přiblížit tuto fascinující disciplínu. Především proto mezi výrazné části dokumentu patří nácvik potápění. Zároveň je dokument věnován Jonu Landauovi, producentovi Avatarů, který svět opustil v červenci 2024 a premiéry třetího Avatara se tak již nedožil. Právě Landau je jedním z mluvících hlav dokumentu a působí zde jako producent, který byl pro vizi Jamese Camerona skutečně zapálený. Jeho odkaz tak bude neodvratně spjatý s dalšími filmy série Avatar.

O dokumentu platí, že nejspíše bude skvěle fungovat pouze pro ty, kteří se označí za fanoušky Avatar filmů. I ti, kdo se mezi ně nepočítají, si ale mohou dokument užít jako fascinující pohled na filmařské řemeslo a technologickou inovaci. Je pravděpodobné, že i v dalších letech bude platit, že pokud někdo dokáže nabídnout něco podobně výjimečného v rámci současného filmového trhu, je to právě James Cameron a jeho filmy.

Ohněm a vodou: Jak se točil Avatar závěrem 

Dvoudílný dokument Ohněm a vodou: Jak se točil Avatar představuje nejen fascinující pohled na technologickou a hereckou stránku filmů Jamese Camerona, ale i úctyhodnou práci celého týmu, který stojí za vznikem světa Pandory. I ti, kdo se mezi fanoušky Avataru nepočítají, si mohou užít unikátní pohled do zákulisí natáčení, který odhaluje kreativní procesy, riskantní rozhodnutí a technologické inovace, jež posouvají hranice a možnosti současné kinematografie. Dokument tak není jen oslavou dosavadní série, ale i inspirativní ukázkou toho, jaké možnosti nabízí spojení talentu, týmové spolupráce, odhodlání a vizionářského vedení. A snadno přesvědčuje, že za velkými filmovými zážitky stojí lidé s vášní, nápady a odvahou posouvat hranice toho, co je možné. Jestli tohle není ztělesnění filmové magie, co jiného by jí mohlo být?

Verdikt: 9 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Disney+
-REKLAMA-

Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého – Animovaný spin-off, který se odehrává mezi 2 a 3 sérií původního seriálu

0
Stranger Things
Zdroj: Netflix

Seriál od Netflixu se rozroste o animovaný spi-off. Již delší dobu víme, že Stranger Things i po skončení původního seriálu, který letos skončí se svojí pátou řadou nebude znamenat definitivní konec v tomto světě. Tvůrci seriálu, bratři Dufferovi prozradily, že mají nějaké plány. O těch se ale zatím nic neví. Nyní jsme ale dostali oficiální pohled na animovaný spin-off, který se bude odehrávat mezi 2 a 3 sérií původního seriálu. Pojďme se blíže podívat na tento projekt.

Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého

Příběhy z roku 1985, odehrávající se mezi druhou a třetí sérií seriálu Stranger Things, vezmou diváky zpět do Hawkinsu, kdy se podíváme do kruté zimy roku 1985, kde původní postavy musí bojovat s novými monstry a rozplést paranormální záhadu, která terorizuje jejich město.

Matt a Ross Dufferovi říkají, že když přemýšleli o rozšíření vesmíru, vytvoření animovaného seriálu bylo jedním z jejich prvních nápadů. Cílem bylo evokovat atmosféru kresleného filmu z 80. let, řekl Matt. Ross poznamenal, že přeměna seriálu do animované podoby jim nedala žádná omezení.

Eric Robles (Glitch Techs – Krotitelé šotků) je showrunnerem a výkonným producentem. Mezi výkonné producenty patří Matt a Ross Dufferovi, kteří na tohle budou pochopitelně dohlížet. Dále je tady Hilary Leavittová prostřednictvím Upside Down Pictures a Shawn Levy prostřednictvím 21 Laps a Dan Cohen. Obsazení animovaného seriálu Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého zahrnuje Brooklyn Davey Norstedt jako Eleven, Jolie Hoang-Rappaport jako Max, Luca Diaz jako Mike, Elisha Williams jako Lucas, Braxton Quinney jako Dustin, Ben Plessala jako Will a Brett Gipson jako Hopper. Dále namluvili postavy Odessa A’zion, Janeane Garofalo a Lou Diamond Phillips. 

Animovaný spin-off Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého dorazí někdy v příštím roce. Zatím přesnější datum není známé.

Co vy říkáte na tento trailer k animovanému spin-offu? Líbí se vám to? Těšíte se na nové příběhy ze světa Stranger Things? 

Zdroj: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Netflix zveřejnil prvních 5 minut z finální páté série Stranger Things!

0
Stranger Things 5
Zdroj: Netflix

Čekání na závěrečnou sérii se Netflix podobně jako před třemi lety u čtvrté série snaží zkrátit tím, že nám ukáže první minuty z nové řady. Netflix zveřejnil úvodních 5 minut z páté série, která dorazí za tři týdny. Konkrétně první část se 4 epizody vyjde 27.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 26.12. Finální epizoda následně vyjde 1.1. Pojďme se tedy podívat na prvních 5 minut. Co nám bylo odhaleno? Jak pátá série začne?

Prvních 5 minut z páté série Stranger Things

Prvních pět minut nás bere zpátky do 1. série, kdy Will byl v Upside Down. Scéna navazuje na závěr 7 epizody z 1. série, kdy Will leží ve svém dřevěném krytu, zvaný jako Byersův hrad. Tehdy v 1. sérii jsme mohli vidět, jak leží a třepe se a zpívá si písničku Should I Stay or should I Go, a pak k němu vnikne Demogorgon a byl konec epizody. Začátek 5. série nám blíže ukáže, co se dělo dál. Scéna parádně navazuje na 1. sérii a potvrzuje dřívější prohlášení od bratrů Dufferových, že se podíváme na to, jak Will byl v Upside Down během 1. série. Uvidíme, jak teda celý tento seriál dopadne a jestli tvůrci doručí poctivé a parádní zakončení.

Líbila se vám úvodní scéna páté série Stranger Things? Taky si užíváte napojení na 1. sérii? 

Zdroj: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Rána bleskem – Seriál o atentátu na 20. prezidenta USA (Recenze)

0
Rána bleskem
Zdroj: Netflix

Příběh Jamese Garfielda (Michael Shannon), který se od píky vypracoval až na 20. prezidenta Spojených států, a jeho vraha Charlese Guiteaua (Matthew Macfadyen)…

Za celou historii Spojených států amerických byli celkem 4 prezidenti zabiti během vykonávání svého úřadu. Tím prvním byl 16. prezident Abraham Lincoln (1865), posledním 35. prezident John Fitzgerald Kennedy (1963). Mezi vraždami čestného Abea a JFK poté došlo také na vraždu 25. prezidenta Williama McKinleyho (1901) a 20. prezidenta Jamese Garfielda (1881). Právě o něm pojednává nejnovější čtyřdílná minisérie od Netflixu s názvem Rána bleskem.

Ze 45 prezidentů USA (kromě Donalda Trumpa měl dvě nesouvislé prezidentské období také Grover Cleverand) se již většina dočkala nějakého filmového či televizního hraného zpracování. Po mnoha letech poté konečně došlo i na Jamese Garfielda. Za režií čtyřdílné minisérie Rána bleskem stojí Matt Ross (Tohle je náš svět). V roli Garfielda se objevuje Shannon, v roli jeho vraha Charlese Guiteaua zase Matthew Macfadyen. Čtyři díly se poté vejdou pod čtyři hodiny, což je u seriálů od Netflixu přeci jen neobvyklé. A přesně proto zamrzí, že když už u nějakého seriálu nevznikne zbytečně velký počet epizod, je to zrovna u seriálu, který by klidně epizodu či dvě navíc snesl. Ve finále na tom ovšem moc nesejde. Rána bleskem je totiž solidním zpracováním zajímavého období USA, které bylo doposud ignorováno.

Rána bleskem je zajímavá sonda do 2. poloviny 19. století

Rána bleskem
Zdroj: Netflix

Garfield v úřadu prezidenta díky úspěšnému atentátu strávil pouze 198 dní, hůř na tom už byl pouze 9. prezident William Henry Harrison, který díky zápalu plic v úřadu vydržel jen 31 dní. Seriál založen na knize Destiny of the Republic: A Tale of Madness, Medicine and the Murder of a President poté Garfielda vykresluje jako někoho, kdo se prezidentem stane tak trochu omylem a nedobrovolně. Guiteau poté nabude pocitu, že do Bílého domu dostal Garfielda právě on, i proto se snaží za každou cenu dostat do jeho úřadu. A dochází tak ke klasickému sporu dvou mužů, kteří si vlastně jsou docela podobní.

Garfield se snaží prosadit reformy a bojovat proti bezpráví, Guiteau zase touží po moci. Přesto oba chtějí změnit svět, jen se jejich vize dvakrát neshodují. Jistým způsobem je samozřejmě formuje jejich doba, oba k ní ovšem chtějí přistupovat po svém. V podobě minisérie to do jisté míry evokuje například konfrontaci Vincenta Hanny a Neila McCluskyho z Nelítostného souboje. A svým způsobem také dynamiku Arthura Flecka a Murrayho Franklina z Jokera. Do role typický ponořený Shannon Garfielda ztělesňuje jako prezidenta, který je sice z dnešního pohledu tak trochu opomíjen, dost možná se ovšem při jeho delším setrvání v úřadu mohly tehdejší Spojené státy vydat trochu jiným směrem, který by zároveň mohl ovlivnit i aktuální podobu Spojených států. Bohužel ve světě, kde žil Garfield, existoval také Guiteau.

Spojené státy se v roce 1881 moc nelišily od těch dnešních

Rána bleskem
Zdroj: Netflix

V roce 1881 sice byly některé věci jiné, Rána bleskem ovšem ukazuje, že něco přeci jen zůstává stejné. Především korupce a honba mnohých za korytem, které jim může dodat společenskou moc. Příběh Garfielda a Guiteaua je tak snadno do jisté míry aktuální. Garfield poté reprezentuje politika, ze kterého by si mnozí měli brát příklad. Očividně mu nejde o moc, je to čestný člověk, který skutečně chce lidem zlepšovat podmínky, voliče poté snadno osloví právě i pózou obyčejného muže z lidu. Dochází k politickým reformám, výraznou roli v seriálu sehrává Garfieldův viceprezident a pozdější 21. prezident Chester Arthur v podání Nicka Offermana, který Arthura hraje přesně, jak se dá u Nicka Offermana čekat. V menší, ale přesto důležité úloze je tu také Lucretia Garfield v podání Betty Gilpin, Garfieldova manželka. A výraznější role se po delší době konečně dočkává i Shea Whigham jako Roscoe Conkling, hlavní Garfieldův politický rival.

Rovnocennou úlohu jako Garfield poté hraje Guiteau. Muž trpící formou duševních problémů, který vlastně ztělesňuje jaksi vše, čím Garfield pohrdá. Přesto se Guiteau stává Garfieldem vyloženě posedlým, kdy usiluje o jeho (nezasloužené) uznání a politický vliv. Alespoň se ukazuje, že v tehdejší době neměl takový člověk šanci naplnit své ambice. Když se na to člověk podívá z dnešní perspektivy (stačí vnímat aktuální události), rázem se snadno říká, že dříve skutečně bylo lépe. Jen je tedy nebezpečné bláznům podporovat, protože vás pak od jeho mušky nemusí spasit ani status hlavy státu. Matthew Macfadyen již získal dvě ceny Emmy za výkon v seriálu Boj o moc, zde potvrzuje, že se jedná o herce, jehož vrchol kariéry rozhodně nutně nemusel proběhnout u seriálového hitu od HBO.

Nejen audiovizuální čtyřhodinovka dějepisu

Rána bleskem
Zdroj: Netflix

Na jednu stranu se může zdát, že snad může mít čtyřdílná minisérie přinejmenším potenciál jako slušný audiovizuální základ pro hodiny dějepisu. A i když nejspíše minimálně neamerickým divákům může tato minisérie rozšířit historické obzory pořád největší světové velmoci, je to zároveň pořád i velmi zábavný seriál. Produkční hodnoty jsou znatelné od prvního dílu, Matt Ross poté zvládá seriálu dodat dostatečnou energii, která seriál nikdy nečiní nezáživným, i když může nejspíše především řešení politiky mnohé odradit. Za pochodu ovšem dokáže působit jako dílo, které se snaží vypovídat o tehdejší době skrze moderní přístup. Seriál se poté očividně snaží respektovat tehdejší historický kontext, je ovšem nejspíše zbytečné dodávat, že se jedná pouze o dramatizaci skutečných událostí. A tvůrci se tak nutně nemusí držet jakési formy konvence věrohodnosti.

Počet pouhých 4 epizod nakonec přispívá alespoň k tomu, že se seriál netáhne. I když se občas objeví jisté prvky zápletky, které by snadno stály za důraznější prozkoumání (komplikovaná minulost Guiteaua), navzdory tomu však Rána bleskem dokáže i v rámci „omezeného“ prostoru vystihnout tragédii obou ústředních mužů – jednoho, který se moci zdráhal, a druhého, který po ní naopak zoufale toužil. V jejich konfrontaci se odráží hlubší téma amerického snu, který se může zvrhnout ve zlý sen. Shannonův Garfield symbolizuje poctivou práci, integritu a víry v ideály své země, Guiteau představuje její temnou stránku – pokřivenou touhu po uznání a velikosti, která se rodí z frustrace a pocitu nedocenění. S takovou by mu tak nejspíše mohla více vyhovovat aktuální politická scéna v USA, bohužel pro něj se ovšem narodil o 184 let dříve.

Z historie se člověk učí

Rána bleskem
Zdroj: Netflix

Rossova minisérie tak v závěru vyznívá nejen jako historická rekonstrukce, ale i jako studie o nebezpečí posedlosti a iluzi vlastní výjimečnosti. I díky tomu je Rána bleskem poměrně dost aktuální – především i poukázáním na to, jak jsou hranice mezi idealismem a fanatizmem křehké. Z historie se člověk učí… nebo by alespoň měl. Rána bleskem to připomíná způsobem, který není vyloženě moralizující, naopak přirozeně vyplývá ze samotného děje. I bez patosu dokáže poukázat na nebezpečí slepé víry v sebe sama i na cenu, kterou může člověk v politice zaplatit za své ambice. Pokud vám tato slova náhodou evokují nejmenované pochybné politické existence, přesah tohoto dobového seriálu to jen podtrhuje.

Rána bleskem nicméně nemusí být zajímavá jen pro diváky, kteří hledají paralely s dnešní politikou. I bez snahy o politický přesah funguje jako napínavý historický thriller a charakterová studie dvou mužů s protichůdnými ambicemi. Stojí na silném historickém příběhu, především ovšem na dvou fascinujících osobnostech, kteří ztvárňují dva fantastičtí herci. I právě kvůli jejich naprosto oddaným výkonům je škoda, že s nimi divák v této podobě stráví maximálně 4 epizody.

Rána bleskem závěrem

Rána bleskem je ukázkovým příkladem, že historický příběh může fungovat nejen jako dramatická rekonstrukce, ale i jako napínavý thriller s hlubokou charakterovou studií. Minisérie dokáže zaujmout diváky hledající paralely s moderní politikou. Stejně dobře osloví ty, kteří chtějí prostě sledovat napínavý příběh dvou fascinujících osobností – Garfielda a Guiteaua – v podání výjimečných herců. I přes omezený počet čtyř epizod dokáže seriál působivě vystihnout napětí, ambice i tragédii hlavních postav. A přinést tak divákovi jak historický vhled, tak silné emocionální zážitky. Rána bleskem je proto doporučeníhodnou minisérií pro všechny, kteří mají rádi kombinaci historie, psychologie a kvalitních hereckých výkonů…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě (Recenze)

0
Zdroj: Kinovarta
Dokumentární pocta Sergeji Paradžanovovi u příležitosti jeho 100. výročí. Svědectví o spojení unikátního archivního materiálu se surrealistickými loutkovými scénami, které plynule rozmazávají hranice mezi představivostí a realitou… 

Sovětsko-gruzinsko-arménsko-ukrajinský filmový režisér a scenárista Sergej Paradžanov měl minulý rok 100. výročí svého narození. I díky tomuto výročí se dokument o Paradžanovovi rozhodl realizovat ukrajinský filmař Taras Tomenko. Jeho režijním  hraným debutem byl snímek Dům „Slovo“. Nedopsaný román, právě s ním pojí osudy Paradžanova zpracované v Tomenkově dokumentu Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě jistá tematická spojitost. Konkrétně ve spojitosti s tlakem totalitního režimu na umělce, boje o uměleckou vizi, vnímání uměny jako jakési formy odporu, především ovšem kontext sovětské éry. V případě Tomenkova hraného filmu děj pojednával o literárních umělcích, Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě o těch audiovizuálních. Je pravděpodobné, že i pro mnohé opravdové filmové fanoušky bude jméno Sergej Paradžanov poměrně neznámé jméno. A specificky pojatý dokument prokáže, že je to škoda.

Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě je inspirativní i fascinující

Zdroj: Ukrainian Film Distribution
Zdroj: Kinovarta

Hned na samotném začátku je poukázáno na fakt, že i když je život Paradžanova poměrně zdokumentován, detaily jeho osobního života a subjektivní zážitky nemusejí vždy mít nutně stoprocentní výpovědní hodnotu. Paradžanov byl extrovert s velmi specifickým smyslem pro humor, právě ten ostatně do velké míry ovlivňoval jeho kariéru. Dokument se od počátku prezentuje obdivuhodnou sbírkou archivních materiálů. I když se oficiálně jedná o dokument, je to takový dokument, který naplno využívá prvky hraného filmu… tedy spíše toho loutkového. Většina života Paradžanova v tomto dokumentu je totiž zpracována pomocí loutek, jen občas dochází k využití skutečných archivních záběrů titulního režiséra.

I díky loutkové formě vlastně Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě většinu času evokuje tragickou pohádku. O umělci, který se dle vlastních slov jako režisér narodil, i skrze užití archivních nahrávek poté snadno působil teatrálně. I to ostatně adekvátně sedí k využitým loutkám. Díky užití loutek jsou i tragické momenty Paradžanovova života pojaté poměrně něžně. A přitom dokáže adekvátně vykreslit, že to ambiciózní tvůrce nemohl mít lehké. Především v momentech, kdy byla prozrazena jeho homosexualita. Díky Paradžanovově neortodoxnímu přístupu se tak snadno stal protivníkem sovětů, i přes různé strasti ovšem nadále prohlašoval, že jeho ducha nezlomili. I díky archivním nahrávkám to přitom nepůsobí jako pouhá póza nenávratně poškozeného mučedníka. I když se dle vlastních slov nedočkal realizace svého vrcholného díla jako Andrej Tarkovskij nebo Federico Fellini.

Skutečně sentimentální, přesto funkční

Paradžanova planeta
Zdroj: Kinovarta

Název slibuje sentimentálnost, ta se také nevyhnutelně dostaví.  Ale vůbec to není špatně. Tomenkův dokument samozřejmě díky využití loutek snadno evokuje i Ruku, poslední film Jiřího Trnky. Ruka je satirou/alegorií, Tomenko se vydává cestou dokumentární loutkové biografie, spojuje je ovšem boj umělce proti represím. Tomenkův přístup je poutavý, především i v těch momentech, kdy si nehraje jenom s loutkami, ale i prostředím, do kterého jsou zrovna zasazené. Občas spoléhá na falešné pozadí, občas zase na kulisy. Forma je to nicméně tak zábavná, že se celých 80 minut dokumentu nevyčerpá. A je rozhodně zajímavější nežli vzpomínání přes fotky a mluvící hlavy. Když se navíc zamyslíme nad tím, že dokument původně vznikl k výročí 100 let od narození Paradažanova, výsledek působí jako přesně ten film, který by nejspíše specifický filmař ocenil.

Samotnou filmovou kamerou se ovšem dokument zabývá spíše okrajově, zaměří se především na komplexní spolupráci Paradžanova s kameramanem Jurijem Illjenkem při natáčení filmu Stíny zapomenutých předků. Spíše nežli o tvůrci, který aktivně točí, dokument pojednává o filmaři, který chce točit… ale nemůže. Jde v tom samozřejmě objevit jisté paralely k moderní době, zároveň i formu pohrdání tehdejšího režimu, který ovšem i vzhledem k aktuálním světovým událostem úplně nevymizel, protože principy a ideje socialismu očividně někde nadále přežívají. A dost možná blíže, než si mnozí dokážou přiznat.

Materiál na zábavný hraný film, v dokumentární formě ovšem obstojí

Sentimentální cesta
Zdroj: Kinovarta

Materiál dokumentu je solidním základem pro zábavný hraný film, který by o síle ducha mohl klidně pojednávat stejně přesvědčivě jako Život je krásný Roberta Benigniho. Obstojí ovšem podobně i ve své dokumentární formě. Tomenko na loutkovou formu sází pouze většinu času, nikoliv po celou dobu, a když už zapojí záběry lidského Paradžanova či jiné hrané záběry, které dodávají nutný kontext, nezvládají jakkoli vyrušovat. Je z něj cítit forma respektu, zároveň i adekvátně odměřeného přístupu. A chvílemi film vyloženě rozmazává hranice mezi dokumentem a fikčním dílem. Přitom pořád v adekvátní konstelaci, která celkové dojmy moc poškodit nedokáže.

Je to především forma vyprávění příběhu o inspirativním a fascinujícím muži. Nejen jako filmař, ale jako lidská osobnost. Byl to samorost, který se snažil udržet silný žaludek i v nejtěžších chvílích, snažil se i v nich projevovat svou slabost pro výtvarné umění. Jen málokdy se může stát, že vznikne dokument, který dokáže skutečně tak reflektovat osobu, o které pojednává. A přesně to se Tomenkovi – minimálně dle toho, jak jeho dokument Paradžanova prezentuje – povedlo. Po jeho hraném debutu tak projevuje talent i na dokumentárním poli, snad mu vývoj aktuálního ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou časem umožní realizovat další projekty. Očividně se totiž jedná o filmaře, jehož talentu by byla škoda. A samotný Paradžanov by na něj nejspíše byl hrdý. Jen tedy nejspíše svým specifickým způsobem.

Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě závěrem

Sentimentální cesta po Paradžanovově planetě je dokument, který dokáže citlivě a zároveň působivě vyprávět o životě a tvorbě jednoho z nejvýznamnějších filmařů sovětské éry. Tomenkův originální přístup – kombinace loutkové formy, archivních záběrů a hravého prostředí – umožňuje divákovi nahlédnout nejen do umělcova světa, ale i do jeho osobnosti jako samorosta i bojovníka za uměleckou svobodu.

Dokument ukazuje, že i přes represivní režim, tlak společnosti či vlastní životní strasti může duch tvůrce zůstat neochvějný. Forma filmu, která často balancuje mezi dokumentem a hraným dílem, je nejen esteticky potěšující, ale i velmi kreativní. Tomenkova práce potvrzuje, že vyprávění o silných osobnostech kultury může být současně poutavé, esteticky zajímavé a edukativní. A že i dnes stojí za to připomínat hrdiny, kteří svou tvorbou a odvahou ovlivnili umělecký svět. A přesně proto mají vznikat filmy, které zajistí, že se na ně i mnoho let po jejich smrti jen tak nezapomene…

Verdikt: 8 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Ukrainian Film Distribution
-REKLAMA-

Predátor vs. Wolverine – Nejslavnější lovec vs. nejdrsnější X-Man od Marvelu (Recenze)

0
Predátor vs. Wolverine
Zdroj: Disney/Marvel

Krásný den vám přejí a vítám vás všechny u dnešní komiksové recenze. V listopadu se do kin prací slavný lovec Predátor ve filmu Predátor: Nebezpečná území. A v nakladatelství CREW si řekli, že je to dobrá příležitost, aby se vydal nějaký komiks s Predátorem. A rovnou sáhli po příběhu, kdy nejlepší lovec ve vesmíru vyzve na souboj nejdrsnějšího mutanta z Marvelu. Takže vznikl komiks, který má vše říkající název – Predátor vs. Wolverine. Osobně si myslím, že není potřeba k úvodu cokoliv dalšího dodávat a jdeme na samotnou recenzi komiksu Predátor vs. Wolverine!!!

Recenze komiksu Predátor vs. Wolverine

Krvavá sága, na kterou jste všichni čekali! WOLVERINE žije jeden z nejdelších a nejpohnutějších životů v dějinách Marvel Comics. Nyní máte jedinečnou příležitost stát se svědky jeho největší bitvy, která se táhne napříč staletími… bitvy se samotným PREDÁTOREM! Lovec z mimozemské rasy Yautja touží po té největší kořisti – a najde ji ve Zbrani X. Ať už jsou ve sněhem zavátých a krví potřísněných lesích kanadské divočiny, či na návštěvě u legendárního japonského šermíře Muramasy, Wolverine a Predátor zničí vše, co se jim postaví do cesty, aby dosáhli toho nejslavnějšího vítězství… či nejúchvatnější smrti! Hvězdný scenárista Benjamin Percy proti sobě postavil dva nejobávanější lovce z naší popkultury a nechává je bojovat až do posledního dechu. Přibude Wolverinova adamantiová lebka k Predátorově rozsáhlé sbírce kořistí? Nebo Logan znovu dokáže, že v tom, co dělá, je nejlepší ze všech? (oficiální text nakladatelství CREW)

Predator
Zdroj: Nakladatelství CREW

Povedený scénář

Upřímně jsem nečekal, že komiks bude mít až takhle kvalitní a propracovaný scénář. Scénář se opravdu povedl a scénárista Benjamin Percy si zaslouží velkou pochvalu, protože odvedl velmi dobrou práci. Percy krásně využil toho, co mu příběh a charaktery dovolili a vytěžil z toho maximum.

Predátor většinou neumluví, a nechává za sebe mluvit své činy. Ať už jde o sbírání trofejí, plížení se, nebo samotný lov, který mnohdy působí jako hra na kočku a na myš. Percy se musel v predátorově lince spoléhat na vyprávění obrazem a vše podstatné sdělovat skrze detaily nebo Wolverinovi dialogové panely. A to se mu povedlo moc dobře. Percy nám parádně prodá Predátora, který se nedokáže smířit, že mu jedna kořist stále utíká.

Wolverinova linka je samozřejmě vděčnější a v jistém smyslu i zajímavější. Přeci jenom je Wolverine postava, která má spoustu myšlenek, emocí, motivací a také zajímavou historii, kterou Percy mohl zapojit a využít do příběhu. A práce s historii Wolverinea je po scénáristické stránce hezky udělaná. Prolínání různých časových období, kdy sledujeme jak se Wolverine lidsky měnil je hodně zajímavá. Zvláště, když ho neustále loví Predátor a zkouší na něj nové věci.

Samotný lov bych popsal jako nelítostný souboj dvou lovců, kdy jeden spoléhá na vybavení, a druhý věří svým instinktům a zkušenostem. A já jsem si tento lov vychutnal, protože ho Percy napsal napínavě a dost zábavně.

Predátor vs. Wolverine
Zdroj: Nakladatelství CREW

Krásná kresba a barvy

V komiksu je šest dějový linek a každou si vzal na starost jiný kreslíř. I barvy si umělci rozdělili, a na komiksu pracovali čtyři talentovaný umělci. Celková vizuální podoba komiksu je tedy práce více jak desítky umělců, kteří se snažili naplnit scénáristovu vizi. A z mého pohledu odvedli fakt dobrou práci. Komiks vypadá moc dobře a líbilo se mi jak jednotlivé linky vypadají. Jsou krásně nakreslené a mají výraznou barevnou paletu. Každá linka je barevně trochu odlišná, aby vypovídala o době, kdy se příběh odehrává, ale také i o mentálním a fyzickém rozpoložení Wolverina.

Komiks nám nabídne desítky nádherný panelů a scén, ve kterých vynikne jak Predátor, tak i Wolverine. Jejich souboje jsou parádně nakreslené a je v nich ta nekompromisnost, divokost, animálnost a vůle přežít. Z mého pohledu je komiks moc hezky nakreslený a splňuje všechno, co od mainstremové kresby můžeme chtít. Velkou radost mi udělala galerie alternativní obálek, protože jsou krásné.

Predátor
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Predátor vs. Wolverine

Nebudu tento závěrečný odstavec zbytečně prodlužovat a půjdu rovnou k věci. Komiks Predátor vs. Wolverine mi hodně sedl, a velmi příjemně mě překvapil svou kvalitou. Ať už jde o propracovaný scénář, nebo parádní kresbu s dobře zvolenou barevnou paletou. Myslím si, že komiks udělá radost fanouškům Predátora i Wolverina. Pokud chcete akční jízdu, tak jí dostanete. Pokud chcete akční jízdu s přesahem, tak jí také dostane. Tohle je situace, kdy budou spokojený všichni, a já s čistým svědomím mohu tento komiks jen a jen doporučit. Takže si ho pořiďte.

Hodnocení:  8/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na komiks Predátor vs. Wolverine. Snad vás tahle recenze navnadila, abyste komiks zkusili.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Disney/Marvel

-REKLAMA-