Film zachycuje osud jednotky příslušníků Navy SEALs, která se při zdánlivě poklidné misi v iráckého Ramádí dostane do nepřátelského obklíčení a jejich mise se tím změní v nelítostný boj o přežití…
Warfare – Film o válce od skutečného vojáka
Zkušený scenárista Alex Garland (28 dní poté + chystaná trilogie 28 let poté, Sunshine, Dredd/2012) je jedním z těch scenáristů, který se časem pustil i do režijních vod. Nedávno bylo odhaleno, že Garland v podstatě natočil většinu Dredda místo oficiálního režiséra Petea Travise, jeho první tři oficiální režijní filmy ovšem nesou název Ex Machina, Anihilace a Men. Do čtveřice poté Garland realizoval snímek Občanská válka, až v mrazivě pravděpodobné potencionální vizí Ameriky rozdělené ve dví mu poté asistoval Ray Mendoza, který jako skutečný voják na filmu pracoval jako vojenský poradce.
Všechno poté nasvědčuje tomu, že si během realizace Občanské války Garland a Mendoza lidsky sedli. Společně totiž napsali scénář k filmu Warfare, Mendoza se poté chopil režie spolu s Garlandem. Pro Garlanda se tak jedná o jeho 5. režijní projekt, kdy navíc varoval, že by si (byť se objevují informace, že již příští rok začne pro studio A24 natáčet adaptaci videohry Elden Ring) od režie mohl dát na čas pauzu. Pro Mendozu se naopak jedná o režijní debut, Garland již dříve prohlásil, že je jeho režijní role u Warfare spíše asistentská vůči Mendozovi. Scénář je založen na Mendozových osobních zážitcích u Navy SEALs, Mendoza se sám ve filmu objevuje jako postava v podání D’Pharaoha Woon-A-Taie. Jak vlastně může dopadnout válečný film, který točí voják?
Warfare – Válečný film, který nevzniká každý den
Občanská válka vznikla jako dystopická alegorie na čím dál tím více rozdělenou americkou společnost, Warfare se nicméně zaměřuje na skutečnou Bitvu o Ramádí, která proběhla v roce 2006. Četa Alpha One je představena již v rámci svého nasazení v Iráku a v podstatě od počátku je jasné, že Garland a Mendoza stojí za válečným filmem, který nevzniká každý den. Jde o příklad válečného filmu s neskutečnou výpovědní hodnotou a míra jeho intenzity je srovnatelná s úvodem Zachraňte vojína Ryana při vylodění v Normandii. Garlandovi filmařské zkušenosti se setkávají s Mendozovi vzpomínkami, výsledkem je válečná filmová událost, které by slušelo to největší možné plátno (je prostě škoda, že se češti diváci nedočkali).
Warfare je naprosto ponořující a dá se snadno nazvat protiválečným dílem na úrovni knihy Na západní frontě klid od Ericha Maria Remarquea. I Remarque byl válečným veteránem, který ve svém nejslavnějším románu psal o osobních válečných zkušenostech, Mendoza poté své vzpomínky a zážitky přenesl do audiovizuální podoby. S tím se nutně nemusí shodovat, v zahraničí ostatně nechybí ani označování Warfare za uměle vytvořenou rekonstrukcí či holou vojenskou propagandou. Jde o poměrně úsměvná tvrzení, protože vlastně moc nesejde na pozadí válečného konfliktu, který v rámci příběhu probíhá. Ale čistě na intenzivním zpracování toho, jak skupina vojáků bojuje o přežití.
Poměrně svěží přístup v rámci válečných filmů
Francouzský režisér, scenárista a herec Francois Truffaut možná tvrdil, že protiválečné filmy neexistují, Warfare je nicméně minimálně jedním z těch filmů, který může toto tvrzení snadno zpochybnit. Častou výtkou vůči adaptacím válečných konfliktů je fakt, že má Hollywood potřebu si válku alespoň částečně zidealizovat, zromantizovat. Warfare se tomuto snaží vyhnout alespoň v tom ohledu, že se nikterak nezabývá minulostí postav a nějakými osobními konflikty. Žádné těhotné manželky, děti, umírající otcové, žádná snaha vykreslit před počátkem válečného pekla postavy tak, aby následně bylo snadné jim více fandit a případně více brečet u jejich smrtí. U Warfare nic takového není potřeba, protože příběh začíná přímo v centru válečného konfliktu a s postavami se divák poznává za pochodu. I přes klíčovou účast Mendozy jistě budou mnozí brblat, že to celé jaksi chvílemi působí nereálně, Warfare je přesto přesně potěšující v tom, jak působí jako autentické vyobrazení válečného inferna.
Film se odehrává v reálném čase, přátelé jsou podobně „neviditelní“ jako v Dunkerku Christophera Nolana, zobrazení iráčtí občané jsou jen ti nevinní, kteří jsou vtaženi do válečného konfliktu proti své vůli. Rozhodně poté nejde o patetický válečný film, ve kterém by se oslavovalo kosení Iráčanů. Jedná se o film o dopadu války na jednotlivce, který za pochodu nabourává všechny ty předpoklady o klišé válečných filmů. Film navíc nemá hlavního hrdinu, za hlavní postavu se dá označit v podstatě celá jednotka Alpha One a její členové. Spousta skvělých herců (Joseph Quinn, Will Poulter, Charles Melton, Cosmo Jarvis, D’Pharaoh Woon-A-Tai, Kit Connor, Michael Gandolfini…) se navzájem doplňuje, především i absence vyloženého hlavního hrdiny je vlastně sympatická a svým způsobem dělá celý zážitek ještě intenzivnější a zajímavější.
Výtečná práce se zvukem
Především díky absenci hudby naprosto vynikne výtečná práce se zvukem, kdy má každý vystřelený náboj strašnou váhu a lepší ozvučení automaticky může znamenat intenzivnější zážitek. Docela snadno se dá věřit tomu, že pro válečné vojáky trpící PTSD může jít až o nepříjemný zážitek, který skutečně neevokuje válečné filmy z poslední doby. Tento film opravdu nepotřebuje dlouhé expoziční scény, které se budou snažit nějak vykreslit postavy, stačí jedna scéna, kdy se vojenská skupinka kouká na klip Call On Me a vydá to za tucet scén, které by se nějak měly snažit vykreslit pouta mezi jednotlivými vojáky. Warfare je válečný film, ze kterého srší lidskost, důležitý aspekt, které by válečné filmy z principu neměly postrádat.
Čekat další film jako Černý jestřáb sestřelen nebo oscarové Smrt čeká všude by prostě byla chyba, jedná se ovšem přesně o ten typ filmu, který by se jejich odpůrcům, mohl zamlouvat. Po vzoru Garlandových předchozích filmů poté jistě skrývá potenciál pro to, aby šlo o kontroverzní film, jde už ostatně zaregistrovat, že film v jistých kruzích dokázal rozdělit diváky na dva tábory. Je nicméně jisté, že Warfare splňuje přesně to, co mnohým u válečných filmů chybí a nabízejí přesný opak toho, na co si většina fandů válečných filmů často stěžuje. Jestli jim to je i ve formě Warfare málo, těžko vlastně říct, co je ještě dokáže reálně uspokojit.
Warfare je průchodem válečným peklem
Na pozadí válečného konfliktu v průběhu Warfare skutečně nezáleží, pointa je, že je jednotka Alpha One uvězněná v pekle, ze kterého se nutně nemusí dostat živí. Intelektuálnějším divákům v podstatě nenabízí nic na domyšlení a čtení mezi řádky, Warfare je místo toho zážitkem, u kterého sejde především na jeho zhlédnutí a procítění ohledně toho, co se na plátně děje. Jistým americkým kritikům tak sice může vadit, že se Warfare nikterak nezabývá pozadím konfliktu a diváka prostě jenom vrhne do jeho průběhu, to je nicméně tak trochu pointa. Jedná se navíc o klasický případ, kdy nejde uspokojit každého, kdyby se tak Warfare alespoň částečně zaměřilo na (nevyhnutelně kontroverzní) pozadí Války v Iráku, nejen, že by tím výrazně uhnula ze svého směru, ale navíc by šlo pravděpodobně o základ pro další výraznou výtku nejednoho diváka.
Kdo má rád patriotické a heroické filmy alespoň v rámci osobního guilty pleasure, Warfare pro něj určitě nebude. Maximum toho, co si z filmu může divák odnést, je to, že je válka peklo, už dlouho ovšem nikdo takové poselství nepředal ve formě tak intenzivního a odzbrojujícího zpracování. Kameraman David J. Thompson tomu dodává působivý a přitom autenticky působící vizuál, především i hater Garlandových věcí jako Anihilace a Men musí začít brát na tohoto krapet komplikovaného tvůrce ohledy. Sám Garland si nicméně stojí za tím, že jde o film především Raye Mendozy, právě jeho osobní vzpomínky a schopnost převézt je do tak odzbrojující audiovizuální podoby dělají z Warfare jeden z dosud nejpůsobivějších filmů roku.
Warfare závěrem
Protiválečné filmy neexistují? Warfare je minimálně ten typ filmu, který dokáže tohle téma rozvířit. Po Občanské válce jde o definitivní triumf dvojice Alex Garland a Ray Mendoza, kteří společně stojí za strhujícím válečným peklem, které skutečně působí jako audiovizuální výstřižek z vojenského deníku. Skvěle realizovaná podívaná, u které jen v Čechách zamrzí absence uvedení v kinech. Warfare je ten typ filmu, který na stříbrná plátna prostě patří…
Verdikt: 9 z 10
- Zdroj titulního obrázku: A24
