Ať už máte rádi jakýkoliv žánr, v každém najdete dobré knižní série. Tohle je náš tip na několik z nich, které stojí za zmínění a přečtení. Tahle manga by vám neměla ujít.
Frieren: Když jedna cesta končí (Kanehito Jamada)
Dilema nesmrtelnosti zakomponové do fantasy? Tenhle příběh začíná v moment, kdy je zlo poraženo. V okamžik, kdy by se každý měl vrátit domů a oslavovat. Jenže Frieren až po letech začne docházet, čeho všeho si ve s své nesmrtelnosti nevšímala. Co pořádně neviděla. A tak když ledna cesta skončí, začíná další. Možná ještě důležitější.
Když jedna cesta končí působí jako úplně jiný level čtení. Nejde čistě o příběh ani kresbu, byť je obojí naprosto luxusní, ale především o ten pocit, který během četby máte. Vlastně hned po pár přečtených stránkách vás to chytí a je jedno, jak moc se snažíte, nepustí vás to. Za mě jednoznačná láska na první pohled.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Láska ve střihu cosplaye (Šin’iči Fukuda)
Příběh dvou spolužáků, kteří jsou na první pohled tak neskutečně jiní, ale zároveň toho spolu mají tolik společného, jenom to o sobě neví, protože nebýt toho jednoho odpoledne plného náhod, tak by si to o sobě vzájemně neřeknou. A tak začne společná cesta samotáře a oblíbené holky. Ale protiklady se nejenom společnými věcmi přitahují.
Tahle série zaujme svojí ztřeštěností, ale zároveň příběhem, který je možná plný klišé, ale všechno je podané způsobem, který prostě baví. A zvládá vybalancovat lehčí témata s těmi mnohem těžšími. Přesto je to milé čtení nejenom pro mladší čtenáře.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Muzeum: Sériový vrah se směje mezi kapkami deště (Rjósuke Tomoe)
Vzkaz u zavražděné u zavražděné ženy mluví jasně: je to její trest. Když vražd se vzkazy přibývá, detektiv Hisaši Sawamura dojde ke zjištění, že mají co do činění s někým, kdo brzy půjde i jeho vlastní rodině.
Tak co tady tedy máme? Detektiva, který je jednička ve své práci, ale doma to není už tak skvělé, vlastně už žádné doma není, jenom se tím nikde nechlubí. Taky tady máme dost brutální vraždy, kde se brzy přijde na spojitost obětí, přičemž i do té doby je to vlastně hodně napínavé. Jenže tím vznikne ještě mnohem větší průšvih. A to je teprve začátek toho, co přijde s pokračováním. Je to detektivka i thriller, místy dost hutné drama i poměrně nechutný horor, a všechno dohromady to funguje skvěle.
Série dočkala poměrně povedené adaptace z roku 2016.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Kaidžú č. 8 (Naoja Macumoto)
Kafka dřív chtěl vstoupit do Japonských obranných sil a bojovat s nestvůrami. Místo toho ale skončil ve speciální úklidové jednotce, která uklízí zbytky po příšerách. Když se ale stane sám jednou z nich, je pro něj najendou dost náročné ukončírovat svojí novou část s dokázáním, že má na to dostat se do obranných sil.
Uvědomuji si, že doporučit tuhle sérii je trochu na hraně. Ale co zatím u nás vyšlo, tvoří fajn příběh plný humoru a akce, kde chlapy nejsou ti jediní, kteří zvládnou bojovat a umí za to vzít. Tak snad se dočkáme uspokojivého zakončení.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Bonus: Sbohem, Eri (Tacuki Fudžimoto)
Po smrti své matky se Júto seznámí s Eri. Sice to nejdřív nechtěl, ale Eri ho přemluví, aby spolu natočili film. Přestože ten jeho poslední, přání jeho umírající mamky, bylo už tak dost náročné, jak se ukáže, tohle se tomu skoro vyrovná. Nebo je všechno vlastně trochu jinak?
Příběh, kde se ztratíte v tom, co je realita a co je součástí natáčeného filmu. Příběh, kde vaše emoce nebudu vědět, jak správně fungovat právě proto, ženevíte, co je realita a co fikce. Což je zároveň jeho silnou stránkou, ale pokud vás čtení nechytí, možná proto mu nebudete ochotní jít napřed. A že právě tady to je potřeba hodně. Přidejte trochu jinou kresbu, než bývá obvyklá a máte jasnou cestu do zatracení, přesto příběh, který za to opravdu stojí. A na konci si řeknete, že tahle manga je mnohem víc, než se na prvního pohled zdá.
A všechno musí skončit pořádným výbuchem!
Zdroj: Nakladatelství CREW
Tohle bylo pár tipů na zajímavé manga čtení. Další články, recenze a témata najdete na našich stránkách.
Majitel úspěšné restaurace Jake Friedken (Jude Law) se kvůli bratrovi Vincovi (Jason Bateman), kterému jdou po krku lichváři, nechá vtáhnout do nebezpečného podsvětí New Yorku…
Scenárista Zach Baylin stojí mimo jiné za kriminálním thrillerem Řád s Judem Lawem v hlavní roli, 9 měsíců po jeho americké premiéře poté na Netflix dorazila osmidílná kriminální thriller minisérie, ve které si jednu z hlavních rolí zahrál Jude Law, opět za ní poté stojí Zach Baylin, režie posledních dvou epizod se poté chopil režisér Řádu – Justin Kurzel. Ten je spolu se svou manželkou Kate Susman autorem minisérie s názvem Černý králík. V druhé hlavní roli Lawa doplňuje Jason Bateman, který se zároveň chopil režie prvních dvou epizod.
Law a Bateman konkrétně v seriálu hrají bratry. Jeden je úspěšný provozovatel titulní restaurace, druhý se naopak vydal kriminální cestou. Jeho dluhy poté nevyhnutelně zasáhnou i úspěšnějšího z bratrů, jak se poté osmidílná minisérie povedla?
Černý králík – Seriál o složitých rodinných vztazích
Zdroj: Netflix
Prvků seriálu Černý králík je poměrně dost, v jeho středu jsou ovšem přeci jen složité rodinné vztahy. Jake je možná na první pohled úspěšnější nežli jeho bratr podvodník, neznamená to ovšem, že by to při řízení podniku měl nějak zásadně jednodušší. I Jake se musí dopouštět podvodů a překračování jistých hranic, i přes odlišné postavení ve společnosti se od sebe bratři zase tolik neliší. A Jude Law a Jason Bateman jsou výtečné castingové volby, především i díky vzájemným interakcím a věrohodné bratrské chemii. Zastíní je ovšem Troy Kotsur, kdy neslyšící herec poprvé od výhry Oscara konečně dostává výrazný prostor, v roli mafiána Joea si poté klade prostor pro sebe. Až si chvílemi říká o vlastní spin-off.
Osmidílná minisérie by při zásadních dramaturgických zářezech mohla klidně fungovat na ploše celovečerního filmu, podoba minisérie ovšem příběhu prospívá více. V rámci vykreslení postav, dostatečného prostoru pro vedlejší postavy i motivy. Jedná se o Baylinovu seriálovou prvotinu, počet osmi dílů poté samozřejmě chvílemi pokouší hranice svižnosti, v rámci vývoje dvou ústředních antihrdinů je ovšem adekvátní a splňuje svůj účel. K vyloženému šustění papíru sice nedochází, brutální osekání do podoby dvouhodinového celovečeráku by přesto šlo realizovat poměrně snadno.
Dva bratři, kteří nepadli daleko od stromu zhruba stejně
Zdroj: Netflix
Vince je sice na první pohled černou ovcí rodiny, Jake má přesto k dokonalosti zhruba stejně daleko. Jejich vztah je postaven na očekávaných vzájemných výčitkách a přesto tak nějak funkční bratrské lásce. Do velké míry je to čekání na emocemi napuštěné finále ve formě posledních dvou epizod režírovaných zmíněným Kurzelem. A vlastně přitom do velké míry nesejde na tom, že bratři Friedkenové evokují nejrůznější zajeté antihrdiny a v rámci katalogu Netflixu takhle kriminální minisérie poměrně rychle zapadne.
New York dokáže působit v seriálu jako živá metropole (bohužel to v rámci audiovizuálních děl především v posledních letech není podmínkou), byť se dá samozřejmě věřit tomu, že v otěžích bratrů Safdieových by to mohlo působit ještě živěji. V seriálu se toho odehrává poměrně dost, jeho součástí jsou sekundární-terciární příběhové linie, prospívá mu nicméně především úmyslná uzavřenost. A svým způsobem i mix nádechu dobové kriminálky s tou současnou. Jistě, chvílemi to spíše působí jako snaživé stylistické cvičení, dramaturgická struktura podstupuje i díky zmíněným nahuštěným motivům formu otřesů. Výsledek je přesto pořád tak nějak uspokojivý. Minimálně v rámci projektů, které spoléhají na účast postav, které nepřetržitě dělají špatná rozhodnutí a více a více si tak pod sebou lámou větev.
Seriál se stává intenzivnější a intenzivnější
Zdroj: Netflix
Seriálu se tak daří být za pochodu intenzivnější a intenzivnější, byť může být chvílemi existovat sebevětší pocit, že si logika zrovna odskočila na pauzu na cigáro. Je to seriál, který za pochodu naznačuje, že to snad nemůže ani pro jednoho z bratrů skončit dobře, o to zajímavější je sledovat, jak se příběh vyvíjí a jak se odhalují další zásadní tajemství nejen z jejich společné minulosti. Odlišní bratři (povahou i stylizací) vykreslují přesvědčivý vztah a dokazují, že člověk někdy může milovat bližního svého i při velmi zásadních životních kotrmelcích. Mezi bratry existuje přesvědčivé pouto, svou roli navíc v seriálu sehrává i hudba. Nejen ta původní od dvojice Danny Bensi a Saunder Jurriaans, ale především hudební dramaturgie plná Nirvany či Beastie Boys.
Výsledek za pochodu drží překvapivě pohromadě. A to i v momentech, kdy by se mohlo zdát, že to ani není možné. Skutečně by bylo možné ze seriálu udělat o několik hodin kratší sestřih, skutečně trpí tím, že není na vše takový prostor, jak by nejspíše bylo žádoucí, i kdejaký dramaturg amatér bude muset v průběhu nejspíše částečně přimhouřit obě očka. Byla by ovšem lež tvrdit, že osmidílný seriál postrádá napětí, solidní řemeslo a především přesvědčivé a působivé herecké výkony. A to bohužel není standard. I to na první pohled zdánlivě zbytečné natahování má nakonec svůj smysl, konec se poté vydává očekávanou a přesto po postupném budování uspokojivou cestou. Moc tak nesejde na tom, že již za pár měsíců nebude moc důvodů na Černého králíka zásadně vzpomínat, jako fajn streamovací osmidílná jednohubka totiž rozhodně neurazí.
Černý králík závěrem
Černý králík staví na komplikovaném vztahu dvou bratrů a jejich rozhodnutích, kterými často jen zhoršují svou životní situaci. Jude Law a Jason Bateman předvádějí přesvědčivou bratrskou chemii, přičemž výrazný prostor dostává i výtečný Troy Kotsur. Série využívá osmidílnou formu k důkladnému vykreslení postav, vedlejších linií a prostředí, i když by se snadno dala zkrátit do podoby celovečerního filmu, délka prospívá intenzitě a dávkování napětí celého vyprávění. Díky solidnímu řemeslu, hereckým výkonům a atmosféře se Černý králík stává poutavou kriminální jednohubkou, která jen nejspíše v katalogu Netflixu zapadne poměrně snadno…
Nevíte, co si pustit během ošklivého počasí a co přidat do svých už tak přeplněnych watch listů. Tady je několik našich tipů ohledně anime.
Dandadan (Netflix)
Nevíte, co máte raději? Jestli ufony nebo duchy? Co to tak zkombinovat? A máte dokonalý mix pro příběh, kde když se nehledá banán, tak se hledají koule. Což může být na jednoho moc. Protože vaše nová kámoška přes duchy se s tím nepáře. Ale už alespoň věří na ufo. Ale vzhledem ke způsobu, jak se s ufem seznámila, tak je sice fajn konečně věřit, ale zároveň se ukážou jako stejný podrazáci jako duchové. A tak se Momo zaplete s Okarunem. Nejenom ohledně nového dobrodružství? Co když je šance na něco víc mezi nimi?
Dandadan je šílená jízda plná skvělých nápadů a v barvě působí ještě lépe než během samotného čtení předlohy, která je sama o sobě hodně skvělá. Takže ať se pustíte do jakékoliv verze Dandadan, buďte připraveni na horskou dráhu úplně všeho.
Léto, kdy umřel Hikaru (Netflix)
Co by jste dělali, kdyby jste věděli, že váš nejlepší kamarád už není tím, čím byl dřív? Že teď už je jenom něčím, co vypadá jako on, ale není to on? Lhali by jste o tom, jak vás tohle všechno ničí, aby vám zůstalo z kamaráda alespoň něco? Jenže co je ta věc, která vypadá jako Hikaru? Jošiki by udělal cokoliv, aby věci byli jako dřív. Jenže v jejich vesnici se začnou dít divné věci. A všechno se začne komplikovat ještě víc.
Léto, kdy umřel Hikaru je anime, které je nutné vidět na velké obrazovce. Protože sám příběh je dobrý, to beze sporu. Jenže tenhle seriál má tolik vizuálních a zvukových vrstev, že je občas těžké v hlavě si všechno uhlídat. Ale neřekla bych, že to velký problém. Tohle totiž budete sledovat a všechno vás odnese někam hodně daleko. A pokud na vás i tohle bude málo, během října u nás vyjde první díl předlohy.
Gachiakuta (Crunchyroll)
Rudo skončil v Jámě. Jámě, kde se nachází úplně jiný svět, než si nemyslel. Je to svět, kde musí každý hodně vsadit, aby vůbec přežil. Svět, kde Rudo začne ovládat nové schopnosti, které mu pomohou nejenom přežít. Ale zároveň se dostat zpátky domů, aby se pomstil za důvod, kvůli kterému ho hodili do Jámy.
Gachiakuta možná působí jako prvoplánový a na první pohled jasný šónen, kde dostanete přesně to, co od žánru očekáváte. Ale spíš bych řekla, že o tom zda ne/sledovat u nás rozhodne míra vypálení sítnice. Vizuální stránka je skvělá, s hodně tvůrčíma kudrlinkama, skoro stejně jako v předloze. Navíc ta přidaná hodnota rozpracovaných myšlenek: Co se stane s věcmi, které už nepotřebujeme? Co když by je využil někdo jiný? Proč tolik plýtváme věcmi?
Takopi’s Original Sin (Crunchyroll)
Mimozemšťan Takopi přišel na Zem ze Šťastné planety a jasnou misí: šířit štěstí. Ale věci, které kolem sebe mu nedávají smysl takový, jaký dává lidem. Za pomocí magických předmětů a své nekonečné pozitivity se ale dostává stále hlouběji do světa lidí, kterému nerozumí. A je možné, že se během oné cesty za pochopením v hodně věcech ztratí…
Černý kůň na poli anime? Možná. Takopi’s Original Sin je adaptací už tak náročného materiálu na vaše psychické i fyzické zpracování, kde k tomu všemu násilí a utrpení je přidaná ještě barva. O to působí v kontrastu s těmi naivními dětskými prvky celé sledování víc krutěji sledování než otáčení stránek během čtení.
Bonus: Look Back (Prime Video)
Příběh o snech, dospívání, přátelství a různých důvodech toho, proč vůbec lidé tvoří. Cokoliv. V tomhe případě mangu. A jak se náhodou vytvoří přátelství mezi Fujinou a Kyomoto, tak přijde to poznání, že možná dost z nás má stejné cíle, ale ne každý z nás k nim má stejnou cestu. Protože život se neptá. A dospívání už vůbec ne.
Look Back je sice snímek už z loňského roku, ale zároveň má příběh, který vám zůstane v srdci hodně dlouho. Celá ta hodina se vám vpálí do mozku a nenechá vás v klidu. I bez znalosti pozadí vzniku příběhu samotného, vás chytí všechny ty vrstvy, které jsou vám předloženy. A vydechnete až na konci.
Tohle bylo našich pár tipů na anime, které by jste určitě neměli vynechat. Další články, tipy a recenze najdete na našich stránkách.
Symbolem modernizace šlechtického rodu Granthamů má být převod rodinného majetku a jeho správy z otce Roberta (Hugh Bonneville) na jeho nejstarší dceru Mary (Michelle Dockery). Ta má aktuálně úplně jiné starosti, vinou bolestivého rozvodu byla vyobcována z kruhu londýnské aristokracie a v plánech na nákladnou modernizaci rodného panství se snaží najít únik z tíživé situace. Bohužel není jediná, kdo má starosti, Harold (Paul Giamatti), bratr její matky Cory (Elizabeth McGovern) zabředl až po uši do obřího finančního skandálu, který má potenciál zničit celou rodinu. Své trable zažívají i zaměstnanci panství, po desítkách let věrné služby odcházejí do penze hlavní komorník Carson (Jim Carter) a kuchařka Patmore (Lesley Nicol), takže na Downtonu stejně nezůstane na kameni kámen. Budou muset leccos obětovat, aby se zachránili, což se jim v minulosti mnohokrát podařilo. Jenže tentokrát to vážně vyjít nemusí…
Všechno má svůj konec. Původní seriál Panství Downton běžel v letech 2010-2015, v letech 2019 a 2022 na něj poté postupně navázala dvě filmová pokračování. 10 let po konci původního seriálu do kin přichází závěrečný třetí film, kdy by měl jeho podtitul Velké finále zřejmě mluvit za vše. Film v režii Simona Curtise má uzavřít příběh Panství Downton a s tím i jejich obyvatel – rodiny Crawleyových i jejich služebnictva. Jedná se o důstojné rozloučení? A jedná se o skutečný konec?
Panství Downton: Velké finále – Důstojná rozlučka
Zdroj: Focus Features
Minulý film se rozloučil s postavou Violet Crawley v podání Maggie Smith, zesnulé britské herečce a její postavě nicméně film dle očekávání dodává dojemnou poctu, i bez jejich fyzické přítomnosti jsou tak součástí tečky za touto sérií. Původní seriál má jisté styčné plochy s průměrnou soap operou, protože se seriál (a vlastně i předchozí filmy) zaměřoval na vztahy, intriky, osobní dramata a občas i nějaké melodramatické zvraty. Vždy se ovšem spíše jednalo o dobové drama s prvky mýdlové opery, třetí film konkrétně skáče v čase o 2 roky do roku 1930 a byť by příběh Panství Downton mohl klidně trvat ještě mnoho let a překročit minimálně období 2. světové války, tvůrcům zřejmě přišlo ideální, aby na rozlučku došlo nyní. A rozlučka je to nakonec poměrně důstojná.
Série, která zvládla úspěšný přechod z televize do filmu, se ve svém třetím filmu dotýká i Velké hospodářské krize, do velké míry je to ovšem především příběh o předávání stěžejních pozic, tečce za vývojem postav, především nové éře. Dochází k rozvodu, který je v britském aristokratickém prostředí velké tabu, Michelle Dockery si v roli Mary, dědičky panství, krade výrazný prostor pro sebe. Všichni herci jsou nicméně nejen fajn, ale především se jejich postavy po tolika letech zvládají rozloučit velmi důstojným způsobem. A o to tu přeci jen jde v první řadě.
Panství Downton: Velké finále bude pro fanoušky emocionální
Zdroj: Focus Features
Význam tohoto filmu nejspíše dokáží plně ocenit čistě fanoušci seriálu, kteří ho zbožňují již od roku 2010, výsledný film přesto nikdy nepůsobí jako brutální fanouškovská služba, záležitost, která by byla zapovězena komukoliv, kdo pro seriál slabé místo v srdci vyloženě nemá, případně ho nikdy neviděl. Součástí je opět několik dějových linek, přesto i do třetice platí, že jsou přehledné a každá svým způsobem je i nosná. Výpovědní hodnotu může mít fakt, že je pod scénářem i tentokrát podepsaný Julian Fellowes, tvůrce původního seriálu, právě on tak nejspíše moc dobře ví, jak k avizovanému finále za celým příběhem Panství Downton rozloučit.
Trumfy i tentokrát tkví v dobové výpravě a kostýmech, produkční hodnoty jsou i v případě Velkého finále zkrátka velmi snadno rozpoznatelné. Reflektuje se dobové zasazení a zřejmé tehdejší společenské mínusy, nejsilnější ovšem na Velkém finále je to, že film skutečně působí jako velké finále. Ani tentokrát moc nejde o děj, spíše o postavy, které jsou jeho součástí, vše poté spěje k adekvátně dojemnému konci a dost možná skutečně zavřenými dveřmi za fenoménem jménem Panství Downton. Franšíza výrazná jemným humorem i britskou esencí i na samém závěru kombinuje drama a humor, opět poté pravděpodobně nejvíce sedne těm, kteří ústřední postavy milují už od roku 2010. Přesně pro ty je ostatně očividně Velké finále v první řadě určeno. Neznamená to ovšem, že ti z odlišného diváckého spektra musí u třetího filmového Panství Downton trpět. Právě naopak. Fajn film to je i sám sobě.
Panství Downton: Velké finále závěrem
Panství Downton: Velké finále je důstojné zakončení jedné z nejvýraznějších britských franšíz posledních let. Film s respektem uzavírá osudy rodiny Crawleyových i jejich služebnictva, největším fanouškům poté očividně nabídne pořádnou dávku nostalgie. Ačkoli by příběh mohl pokračovat dál, tvůrcům se podařilo zvolit správný okamžik pro rozloučení, které nepostrádá elegantní kombinaci dramatu, jemného humoru a kouzelné dobové atmosféry. Pro fanoušky série půjde o emocionální vyvrcholení, které ovšem nesází jen na fan service, i do třetice film obstojí jako řemeslně slušná výprava do dobové britské aristokracie se sympatickými postavami. Těžko říct, zda se na 100% jedná o definitivní finále, jako finále ovšem Velké finále přeci jen obstát dokáže…
Jsou to pouhé tři týdny od akce Gamescom, kde jsme mohli vidět gameplay trailer, plus jsme díky této akci viděli také demo. Capcom nás s novinkami nešetří a nyní jsme dostali druhý oficiální trailer na očekávaný devátý díl Resident Evil Requiem. Pojďme se tedy podívat, co odhalil.
První polovina traileru je složená ze záběrů z gameplay ukázky, kterou jsme mohli vidět na zmíněné akci Gamescom. Nový trailer nám tak nějak potvrdil, že tahle pasáž bude skutečně úvodem hry. To zajímavější přichází ve druhé polovině ukázky. Od této části začíná v pozadí mluvit neznámá postava, která svým hlasem jasně dává najevo, že půjde o nejspíše hlavního záporáka devátého dílu. Tato postava říká: „Sledoval jsem tě…Nejsi jako ostatní lidi, víš. Jsi docela unikátní…Není úniku před tvým osudem“.
Na dosavadních trailerech je nejzajímavější hlavně to, že Capcom toho příliš neprozrazuje a nechává si toho hodně pro sebe. I po druhém traileru je tady spoustu otázek. Ukázka nám odhalila venkovní pohled na nové sídlo ve kterém se bude odehrávat nějaká část hry. Dále jsme dostali pohled na nové nepřátele, kteří nám hráčům budou chtít zatápět. V traileru nechybí ikonické logo korporace Umbrelly, která vždy tak nějak může za spousty událostí v této herní sérii.
Leon S. Kennedy je stále nepotvrzen
Dlouhodobě se mluví o tom, že vedle Grace bude hlavní postavou hry Leon S. Kennedy. Důvěryhodný insider Dusk Golem o tom neustále píše a nic se na tom nezměnilo. I ve druhém traileru jsme Leona neviděli. Capcom si nejspíše s největší pravděpodobností šetří Leona na později. Rozhodně nevěřím tomu, že Leona neukáží v reklamní kampani. Měsíc před vydáním hry tohle oznámení vyvolá o to větší zájem o hru samotnou. Uvidíme, jak to nakonec celé bude, ale pokud se Leon má skutečně ve hře objevit, tak jeho oznámení musí někdy přijít. Fanoušky to hned o to více zaujme a udělá radost.
Resident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5, Xbox a Nintendo Switch 2. Ve stejný den, kdy vyjde devátý díl dorazí na Nintendo Switch 2 také Resident Evil 7 a Resident Evil: Village
Líbil se vám druhý trailer? Těšíte se na devátý díl? Myslíte si, že Leon opravdu bude ve hře a ukáží nám ho někdy před vydání hry?
Mrazivý thriller režiséra Francise Lawrence natočený podle románu Stephena Kinga se odehrává v dystopické budoucnosti USA. Ve vojenské diktatuře rozhoduje nejvýše postavený velitel (Mark Hamill), jenž každoročně pořádá Dlouhý pochod pro padesát chlapců ze všech států. Pravidla zní: nikdo se nesmí zastavit, nesmí zpomalit a vyhrává jen jeden, ostatní zemřou. Vítěz si může vybrat jakoukoli odměnu. Většina touží po penězích, ovšem Raymond Garraty (David Jonsson) má velmi osobní cíl související s osudem jeho otce. Lze na této cestě potkat opravdové přátele? A může jedinec něco změnit v režimu, který štve člověka proti člověku?
Stephen King je spisovatelem, kterého nejspíše není nutné dlouho představovat. Autor je to ostatně tak plodný, že filmové či seriálové adaptace jeho knih vznikají především v posledních letech jako na běžícím páse. Román Dlouhý pochod z roku 1979 přitom patří mezi Kingovy první romány (pod pseudonymem Richard Bachman ho vydal jako svou 6. knihu), začal na ní dokonce pracovat už v roce 1966, na její filmovou adaptaci se přesto muselo čekat až do roku 2025.
Filmová adaptace Kingova románu, který vznikl jako metafora na Válku ve Vietnamu, mohla napříč roky vzniknout v režii George A. Romera (Noc oživlých mrtvol), Franka Darabonta (Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle) či Andrého Øvredala (Noční můry z temnot), u studia Lionsgate jí ovšem nakonec natočil Francis Lawrence. Režisér filmů Constantine či Já, legenda se u zmíněného Lionsgate stal díky režie všech (krom toho úplně prvního) filmů ze série Hunger Games již takovým expertem na adaptace dystopických románů s mladými protagonisty, byť adaptaci Kingova románu realizoval za skromnějších 20 milionů dolarů. Největší hvězdou je v kolektivu plném mladých herců Mark Hamill, který se na stará kolena dočkává zasloužené herecké pozornosti, jak ovšem dopadl výsledný film?
Dlouhý pochod – Ideální materiál na filmovou adaptaci?
Zdroj: Lionsgate
Styčné plochy se mezi Hunger Games a Dlouhým pochodem nacházejí poměrně snadno. Premisa spočívají v soutěži o přežití, totalitní společnost využívající manipulaci, mladí protagonisté, průměrnou optikou zvrácená zábava pro masy i forma potencionální vzpoury. Filmová adaptace se do velké míry drží knižní předlohy, přidává nicméně hrstky větších či menších detailů (běžců je pouze 50 místo 100), které mají v jisté formě vliv na krapet jiný vývoj událostí. Film se příliš netrápí s detailnějším vykreslením dystopického světa, při úvaze nad kontextem si jde všimnout, že může narativ snadno skutečně evokovat 70. léta a formu znechucení nad nesmyslnou smrtí, za které mohou válka či totalitní společnost.
Za adaptovaným scénářem stojí JT Mollner, autor hororu Strange Darling, který má zřejmou úctu ke zdrojovému materiálu, není poté v podstatě moc velký důvod modernizovat zdrojový materiál, protože mnohé může příběh Dlouhého pochodu zaujmout tím, jak příběh ze 70. let dokáže v jistém ohledu reflektovat současnost. Svým způsobem by se tudíž dalo říct, že se filmový Dlouhý pochod dočkává uvedení v ideálním čase, že se svým způsobem vyplatily dekády odkladů. Jenže pak je tu otázka, zda je Dlouhý pochod zrovna tou knihou od Kinga, která je pro adaptování ideální.
Příběh o přátelství a naději
Zdroj: Lionsgate
Smysl titulního pochodu má tkvít v poukázání na to, že vůle a odhodlání může vrátit USA na pozici přední mocnosti. Dlouhý pochod je tak v tomto světě využíván jako nástroj propagandy, od zmiňovaných Hunger Games se ovšem jedná o minimalističtější a syrovější podívanou. Francis Lawrence natočil mnohem menší film než je ve své kariéře zvyklý, s limitovaným rozpočtem ovšem dokáže vyždímat možné audiovizuální maximum. Lawrence má pořád očividně cit pro vizuální stylizaci, platí to i o jeho filmech, které úmyslně nemají být úplně hezké, díky právě jeho zkušenostem se světem Hladových her dává smysl, že si studio zvolilo jako režiséra právě jeho. Jen škoda, že se ukazuje, že se jedná o knihu, které filmová podoba zrovna dvakrát nesvědčí.
Celé by to pravděpodobně nešlo realizovat audiovizuálně důstojněji, David Jonsson a Cooper Hoffman (syn Philipa Seymoura Hoffmana) poté v rolích hlavních postav Petera McVriese a Raymonda Garratyho táhnou film na svých bedrech. Natáčení scén chronologicky prospívá autenticitě při unavujícím pochodu, výsledek je poté skutečně ponuřejší variací na filmové Hunger Games. A pak se přeci jen projeví, že ve filmové podobě nemůže Dlouhý pochod skrývat extra velké trumfy. Napříč příběhem se tak objevují nosné motivy o přátelství a naději (s těmi ostatně King ve své tvorbě pracuje často – i přes častou temnotu jeho příběhů), zároveň ovšem nakousává mnohem zajímavější témata, která by stála za prozkoumání. A to se bohužel nestane.
Chybí širší kontext a smysluplnější obměny
Zdroj: Lionsgate
Jedná se o zajímavou vizi dystopického světa, která se příliš netrápí vysvětlováním ohledně toho, jak se vyobrazená podoba planety Země dostala do své podoby, stejně tak pozadím za titulním pochodem. Knižní předlohu film částečně zjednodušuje, následně se dá ovšem zpochybnit, jak moc jsou obměny přínosné. Kniha samotná vlastně kdovíjaký kontext nepřenáší, i v ní je samotné přihlášení do pochodu krapet diskutabilní, když už nicméně dochází k zřejmým obměnám oproti zdrojovému materiálu, dost možná by jich prospělo ještě krapet víc.
Od počátku je jasně dané, že zvítězit může jenom jeden, dle předpokladů se většího prostoru dočká pouze vybraná skupina postav, samotného Marka Hamilla je ve filmu po čertech málo, jakmile se ovšem objeví, je radost sledovat Hamilla, který se konečně dočkal fáze kariéry, kdy dostává komplexnější úlohy a dokáže si zajistit, že na něj jednou nebude vzpomínat pouze jako na Luka Skywalkera či hlas Jokera.
Bez hereckého obsazení a slušně audiovizuální formy ovšem zbude ne zrovna komplexně vystavěný dystopický svět, který neprozkoumává ty nejzajímavější motivy, vydává se do velké míry méně zajímavou a po stránce vykreslení charakterů uvěřitelnější cestou, konec se poté dočkává nejrazantnějšího odklonu od knižní předlohy, je ovšem otázkou, zda se jedná o obměnu k prospěchu věci. Kingova chronologická prvotina v sobě ostatně skrývá to, co ze Stephena Kinga udělalo tak populárního a uznávaného spisovatele, na druhou stranu nicméně ukazuje, že je i King autorem, který mívá své rezervy. Filmová podoba Dlouhého pochodu se jim poté dvakrát vyhnout nedokáže.
Dlouhý pochod závěrem
Adaptací Stephena Kinga vzniká především v posledních letech tolik, že na Dlouhý pochod prostě muselo jednou dojít také. Režisér Francis Lawrence dokazuje, že si dokáže vyhrát s vizuálem i v nízkorozpočtových podmínkách, filmová adaptace se může stejně tak opřít o nosné herecké, přesto se dá do jisté míry zpochybnit, zda právě na Dlouhý pochod muselo nutně dojít. Chybí širší kontext dystopického světa, některá témata zůstávají jen naznačená a závěr filmu se od knihy odchyluje více, než by bylo žádoucí. Motivy přežití, přátelství a naděje jsou nosné, minimalistická adaptace by se přesto mohla vydat zajímavějším směrem…
Dvoudílný dokument, ve kterém herec Charlie Sheen otevřeně promluví o svém oslnivém vzestupu v Hollywoodu, skandálním pádu i náročné cestě za uzdravením…
Svého času nejlépe placený televizní herec, dnes už pouze víceméně vyhořelá hvězda se statusem kultovního herce, který proslul nejen svými filmovými a televizními rolemi, ale bouřlivým životním stylem a osobností. To je Carlos Irwin Estévez, kterého spíše všichni znají pod jménem Charlie Sheen. Syn Martina Sheena, který si po vzoru otce (a na rozdíl od bratra Emilia Estéveze) zvolil místo rodného jména pseudonym. Hvězda Čety, Wall Street či Žhavých výstřelů poté získala svou nejikoničtější roli v podobě Charlieho Harpera, protagonisty prvních osmi sérii seriálů Dva a půl chlapa, kdy počátkem uplynulé dekády vydělával zhruba 2 miliony dolarů za epizodu. A pak se všechno zlomilo.
Alkohol, drogy, prostitutky i problémy se zákonem symbolizovaly Charlieho Sheena již delší dobu, nakonec ovšem došlo i na pozdní příchody na natáčení, konflikty s tvůrci seriálu Dva a půl chlapa, nakonec i jeho vyhození ze seriálového hitu, kdy jeho Charlieho Harpera nahradil Walden Schmidt v podání Ashtona Kutchera. Jeho další sitcom Kurz sebeovládání na úspěch Dva a půl chlapa navázat nedokázal, vysoké výdaje ho finančně vyčerpaly, v roce 2015 to poté vyvrcholilo oznámení Sheena o tom, že je HIV pozitivní.
Může se vůbec osobnost jako Charlie Sheen dočkat comebacku? Jeho příběh už v takto krátkém shrnutí poukazuje na to, co vše se dá promarnit, neznamená to ovšem, že by Sheen nebyl schopný sebereflexe. Dvoudílný dokument Alias Charlie Sheen zobrazuje Sheena, který otevřeně mluví o svém bouřlivém životě, kromě něj poté své výpovědi propůjčují také kolegové i známí Sheena. Jak se dvoudílná minisérie od režiséra Andrewa Renziho povedla?
Alias Charlie Sheen – Charlie Sheen moc nepřekvapí
Zdroj: Netflix
Charlie Sheen se stal osobností, která může z různých důvodů vyvolávat různé dávky emocí. O jeho bouřlivém životě existuje širší povědomí už nějaký ten pátek a do jisté míry se dá říct, že Charlie Sheen v rámci dokumentární minisérie dvakrát ničím nepřekvapí, většinou jen potvrdí či vyvrátí to, co nejspíše věděl každý, kdo se o tuhle kontroverzní ikonu tak nějak více zajímal. A přesto dokáže Charlie Sheen potěšit – svou otevřeností, přirozeně působící formou výčitek i dostatečné dávky sebereflexe.
Charlie Sheen není prvním ani posledním člověkem na světě, který udělal v životě pár chyb. I když v jeho případě nejspíše více nežli pár. Svým způsobem jeho osud psal už fakt, že se narodil do rodiny úspěšného herce, v Hollywoodu vyrůstal od malička, ať už v rámci faktu, že svého otce doprovázel na natáčení Apokalypsy Francise Forda Coppoly či faktu, že již v dětství se svými kamarády – bratry Seanem a Chrisem Pennovými či Georgem Clooneym – natáčel amatérské filmy. Svým způsobem se dá snadno věřit tomu, že cestu životních osudů Sheena krapet vytlačilo vyrůstání v nudistické domácnosti či fakt, že Sheen o panictví přišel už v 15 letech, přičemž o panictví přišel se ženou, která se živila sexuálním eskortem. V kontextu Sheenova divokého života se nicméně pořád jednalo o zahřívací kolo.
Charlie Sheen je pořád Charlie Sheen, ale…
Zdroj: Netflix
Sheen nabízí v rámci dokumentu retrospektivu svého životního příběhu v době, kdy již je 8 let střízlivý, přesto pořád snadno připomíná toho herce s dekadencí rockera – herec s obrovským talentem a sebedestruktivní tendencí.
I přes fakt, že se Sheen nevyhnutelně vzpomínkami vrací do svého dětství, účast na dokumentu odmítli Martin Sheen i Emilio Estévez, respondenty jsou nicméně zmiňovaný Sean Penn, Sheenova ex-manželka Denise Richards, Chris Tucker, Marco (Sheenův bývalý drogový dealer), Heidi Fless (která vedla síť prostituce v Los Angeles a odmítá srovnávání s Jeffrey Epsteinem) či Jon Cryer, který se Sheenem po prvních Žhavých výstřelech spolupracoval právě na Dva a půl chlapa, kde ztvárnil Alana Harpera, bratra Charlieho Harpera. A nikdo se dvakrát netají tím, že to se Sheenem bylo těžké.
Charlie Sheen, Jon Cryer a Corey Feldman
Zdroj: Netflix
Zmiňovaný Cryer ostatně poukáže na fakt, že po 2 dekádách je nyní jeho lebka holá, čímž prakticky naznačuje, že se na tom do velké míry podepsal stres spojený se sitcomem, který pořád stál do velké míry na Sheenovi, právě on jej ovšem svým chováním vedl do záhuby. I když se nicméně Cryer nesnaží tvářit, že to se Sheenem měl jednoduché, i přes dávku upřímnosti se k Sheenovi vyjadřuje s očividným respektem a formou soucitu, svým způsobem Sheena chápal i v diskutabilních momentech. Na revival Dva a půl chlapa nejspíše jen tak nedojde, přesto může dokument jistou formu poskytnout ideální tečku ke vztahu Sheena a Cryera. I když…
Je samozřejmě těžké říct, jak moc může být Sheen vnímán jako věrohodný vypravěč. V rámci svého dokumentu adresuje kontroverzní témata jako jeho „hypersexualitu“ či jeho údajně zneužití herce Coreyho Feldmana, kdy právě k Feldmanovi se Sheen vyjadřuje přesně ve stylu starého dobrého Charlieho Sheena. A i právě proto jeho výpovědi působí autenticky, především i proto, že jeho divoké historky by nejspíše nedokázalo vymyslet ani tucet scenáristů, kteří by se museli utrhnout ze řetězu. Charlie Sheen je tak pořád Charlie Sheen, dokument nicméně umožňuje se na tohoto herce začít koukat trochu jinýma očima. Což na výpovědní hodnotu dokumentu pro začátek tak nějak stačí.
Charlie Sheen se vyloženě nelituje ani nezpytuje svědomí
Zdroj: Netflix
Bylo by unáhlené tvrdit, že se Charlie Sheen v rámci dvoudílného dokumentu nějak lituje či zpytuje svědomí. Charlie Sheen se především do velké míry nezměnil. Ano, jeho vyprávění často vyznívá tragikomicky, občas je možná snadno rozpoznatelné, že by Sheen nejspíše měnil, kdyby mohl, přesto se nedá říct, že by to působilo, že si ze svých velkých životních přešlapů Charlie Sheen dělá nějakou velkou starost. Charlie Sheen je svým způsobem ideální materiál pro divoký biopic, který by energií i přítomnosti drog a prostitutek mohl mít velmi blízko třeba k Vlku z Wall Street z prostředí Hollywoodu.
Dokument se na různé období (vyprávění je rozděleno do celkem tří období ze Sheenova života – Pařby, Pařby s problémy a „Už jen problémy) zaměřuje do jisté míry okrajově, režisér Renzi si poté krom výpovědí Sheena a jeho blízkých/známých vypomáhá archivní záznamy i výstupy z médií, kterým se daří dodávat nutný kontext, zmiňované filmy z dětství natáčené na kameru Super 8 poté patří mezi nejzajímavější prvky, především i proto, že jde skutečně o prvek, který může na Sheena vrhat trochu odlišný pohled.
Pohled na Charlieho Sheena se radikálně nezmění
Zdroj: Netflix
Lidé, kteří mají pro starého Charlieho Sheena slabost se nicméně nemusí obávat, protože Sheen sám sebe určitě nezapřel. Přes očividný progres ve svém osobním životě je to pořád bouřlivák, který se nezapře ani ve fázi abstinence.
Jisté detaily ze Sheenova života dokument ujasní, jiné potvrdí či vyvrátí, pohled na Charlieho Sheena přesto nejspíše málokomu změní. Čiší z něj přesto upřímnost, z tvůrčí stránky zase očividná fascinace Sheenovým bouřlivým životem. Mohl jít dokument hlouběji do Sheenova nitra? Jistě ano. Pomohla by mu přeci jen výpověď i právě od Sheenova otce a bratra, kteří nabídky odmítli? Rozhodně. Největší síla dokumentu ovšem ve finále tkví v tom, že jasně vypoví, co dělá Charlieho Sheena Charlie Sheenem. A proč mu jsou mnozí schopní odpustit i jeho největší životní prohřešky.
Alias Charlie Sheen závěrem
Alias Charlie Sheen poskytuje otevřenou retrospektivu titulního subjektu – od dětství v herecké rodině přes divoké roky slávy až po období střízlivosti a jisté formy sebereflexe. Díky autentickým výpovědím Sheena i jeho blízkých dokument odhaluje, co z Charlieho Sheena činí jedinečnou, komplikovanou a přesto lidskou osobnost. Ačkoliv Sheen nepůsobí nejlítostivěji a jeho chování stále nese známky bouřlivé minulosti a rockového herce, dokument poukazuje na fakt, že jeho energie, charisma a schopnost otevřenosti dělají z jeho příběhu zajímavou a inspirativní studii lidské komplikovanosti, chybných rozhodnutí a možnosti osobního růstu. Charlie Sheen může díky tomu být přeci jen jistou formou inspirativní osobností, realizace samotného dvoudílného dokumentu tím rázem dostává trochu větší smysl…
Anime seriály bohužel skoro vůbec nesleduji. Říkám bohužel, protože bych to rád změnil, ale vždy dávám přednost hraným verzím (a vím moc dobře, že je to velká škoda). Přesto jsem pár anime viděl a jedním z nich je Chainsaw Man. Před třemi lety vyšel parádní seriál, který mě dostal a už nějaký ten pátek čekám na filmové pokračování. Ten dostal nový trailer na který se pojďme blíže podívat, co nás tedy čeká?
Chainsaw Man se poprvé dostává na velká plátna v epickém, akcí nabitém dobrodružství, které navazuje na velmi populární anime sérii. Hlavní postava Denji pracoval jako lovec démonů pro jakuzu, aby splatil dluh, který zdědil po rodičích, dokud ho jakuza nezradila a nenechala ho zabít. Když ztrácel vědomí, Denjiho milovaný démonický pes Pochita, který je poháněný motorovou pilou, uzavřel s Denjim dohodu a zachránil mu život. Tím se oba spojili a vytvořili postavu nezastavitelného Chainsaw Mana. Nyní, v brutální válce mezi ďábly, lovci a tajnými nepřáteli, vstoupila do jeho světa tajemná dívka jménem Reze a Denji čelí své dosud nejnebezpečnější bitvě, poháněný láskou ve světě, kde přežití nezná žádná pravidla. (Falcon)
Osobně musím říct, že nový trailer slibuje pořádnou anime, akční jízdu. Moc se těším na Denjiho a jeho vztah s novou holčinou jménem Reze, a další dobrodružství v tomto světě plný démonů, lovců atd. Animace si prošla podle tvůrců změnou a jde to na první pohled vidět. Vypadá to víc velkolepěji, propracovaněji a těch pár záběrů z akčních pasáží vypadají bombasticky a já se nemůžu dočkat až usednu do kina. Vrátit se mají samozřejmě i další postavy z původního seriálu. Celý tento příběh vychází z komiksové série, kterou jsem nečetl a já jsem hrozně zvědaví, co nás čeká.
Režisérem je Tacuja Jošihara, který je podepsán pod dvěma epizodami ze seriálu. Scénář jako celý seriál napsal Hiroši Seko. O hudbu se opět postaral skladatel Kensuke Ušio bez kterého by Chainsaw Man nevyzněl, tak skvěle. Soundtrack se u seriálu fakt povedl a věřím, že ve filmu to nebude jinak. Film Chainsaw Man – The Movie: Reze Arc do kin dorazí 30.10.
Viděli jste seriál? Také vás bavil? Co říkáte na trailer k novému filmu? Těšíte se?
Zdroj: Falcon, Sony Pictures Entertainment
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures Entertainment
Vítejte všichni u další komiksové recenze. Nakladatelství CREW se hodně činí a vydává zajímavé tituly, které si říkají o mou pozornost. A to je případ nejnovějšího komiksu ze série Legendy DC s názvem DC světy Neila Gaimana. Název pro někoho bude hodně kontroverzní, ale to já ve své recenzi řešit nebudu. Bude mě zajímat čistě jen samotné dílo a jeho kvality. Takže jdeme na to. Toto je recenze komiksu DC světy Neila Gaimana.
Recenze komiksu DC světy Neila Gaimana
NADČASOVÉ PŘÍBĚHY NEJVĚTŠÍCH HRDINŮ SVĚTA OD LEGENDÁRNÍHO TVŮRCE SANDMANA A AMERICKÝCH BOHŮ! Jaké zlo je tak mocné, že dokáže roztavit Muže z oceli – a zhasnout světlo Green Lanterna? Odkud se vzala moc Poison Ivy – a kde našel své poslání Riddler? Kdo zabil Batmana – a skončí někdy nadobro legenda o Temném rytíři?
Odpovědi na všechny tyto i další otázky se dozvíte v knize „DC SVĚTY NEILA GAIMANA“, kde je poprvé v jednom svazku sebráno osm slavných superhrdinských příběhů cenami ověnčeného autora! Luxusní vydání komiksu „DC SVĚTY NEILA GAIMANA“ ilustrovala plejáda špičkových komiksových výtvarníků včetně Andyho Kuberta, Marka Buckinghama, Simona Bisleyho, Michaela Allreda, Johna Totlebena, Matta Wagnera, Kevina Nowlana a Jima Apara. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Kvalitní scénáře od Neila Gaimana
Mám rád tvorbu Neila Gaimana. Považuji Gaimana za extrémně talentované spisovatele a tvůrce, který má obrovskou fantazii, tisíce nápadu a dar od Boha na psaní. Gaiman je opravdu skvělý spisovatel a scénárista, a já si tento komiks dost užil, protože je nádhernou ukázkou Gaimanova talentu.
Největší problém, které povídkové soubory mají je ten, že málokdy jsou všechny povídky stejně dobré a kvalitní. Vždy se najdou výborné, průměrné a pak špatné. A to se stalo i zde. Naštěstí těch špatných příběhů zde není moc. A vyloženě špatné nejsou. Jen jsou jiné a třeba trochu divné. Na druhou stranu, i u nich můžete naplno rozpoznat geniální myšlenky, které se Gaimanovi honí hlavou, a je zajímavé sledovat jak dokáže netypicky rozpracovat nějaký konkrétní příběh – Metamorf, Elementál.
Osobně jsem si většinu příběhů užil a mnohdy jsem byl opravdu velmi příjemně překvapený tím, jaký příběh Gaiman vypraví. Jeho příběhy umí být silné a dojemné. Je dost poznat, že Gaiman komiksové postavy miluje, chápe je, a každý příběh s nimi tvoří s jistou úctou k nim. Nejvíce je to vidět na dvou stěžených příbězích, kdy se v jednom potkává Green Lantern a Superman, a v tom druhém se řeší Batmanův pohřeb, a celé je to pojaté jako labutí píseň za Temného rytíře. Oba příběhy jsou velmi kvalitní a silné.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Kresba a barvy
Na tomto komiksu pracovalo spoustu talentovaných výtvarníků, kteří se snažili oživit vizi, kterou Gaiman napsal na papír. A čistě z mého pohledu většina z nich odvedla luxusní práci. Nebudu vypisovat všechny kreslíře a koloristy, protože by to byl extrémně dlouhý seznam jmen. Každý z výtvarníků danému příběhů dal něco ze sebe. Je důležité si uvědomit, že každá kresba je v symbióze s příběhem, a vzájemně se doplňuji. Některé příběhy nemají na první pohled líbivou kresbu, ale ta kresba přesně pasuje k tónu příběhu. To, že se mi vizuálně nelíbí je věc druhá, ale tím samozřejmě nepopírám, že tvůrci se pro danou kresbu a stylizaci rozhodli záměrně.
V komiksu je dost příběhů a každý má svou vlastní vizuální stránku. Osobně se mi nelíbila asi jen jedna. Jinak všechny považuji za velmi zdařilé a kvalitní. Hodně mě bavilo pozorovat různé umělecké styly, práce s kresbou, s barvy, případně i samotnou hravostí vyprávění. Někdy je kresba více statická, někdy dokáže být nepříjemná, jindy je elegantní a v případě Andy Kuberta dotažená k perfektním detailům a skrytým odkazům. Pokud máte rádi kresbu, tak tady dostane spoustu zajímavých obrazů a panelů.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu DC světy Neila Gaimana
Komiks DC světy Neila Gaimana mi udělali velkou radost. Jedná se o kvalitní sbírku zajímavých příběhu, které mají co nabídnout a jsou zajímavé. Jasně, u některý se nejde do hloubky, a prakticky jsou to jen malé příběhy nebo epizodky. Nicméně i na takhle omezeném prostoru je vidět, že Gaiman je skvělý spisovatel, výtvarník a scénárista. Takže pokud máte Gaimana rádi, pokud máte rádi DC světy, tak je tento komiks pro vás jasná volba.
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Hodnocení: 8/10
Toto byla má recenze na komiks DC světy Neila Gaimana. Snad se vám recenze líbila a dala vám odpověď jestli komiks máte mít nebo ne.
Film Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle je anime adaptací mangy a zaměřuje se na vyvrcholení bitvy mezi Demon Slayer Corps a Muzanem Kibutsujim. Hlavní hrdinové, včetně Tanjiro a Nezuko, se vydávají do tajemného Infinity Castle, aby se utkali s mocnými Upper Rank démony a nakonec s Muzanem samotným. Předtím musí Hashira a další zabijáci démonů porazit členy Twelve Kizuki…
Manga Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba se stala předlohou pro úspěšný anime seriál. Seriálový Demon Slayer se dočkal celkem čtyř sérií, které se skládají z 63 epizod, seriálem ovšem adaptace nekončí. Už po 1. sérii došlo k uvedení filmu Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – The Movie: Mugen Train, který v roce 2020 utržil 507,1 milionů dolarů a stal se (i díky pandemii COVID-19) nejvýdělečnějším filmem roku. Filmy Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – To the Swordsmith Village (2023) a Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – To the Hashira Training (2024) jsou poté kompilační filmy složené z několika epizod seriálu, nyní ovšem dochází k uvedení nového filmu.
4. série seriálu skončila cliffhangerem, navázat na ní poté má trilogie Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle. Ta má po vzoru stejnojmenného komiksového arku zakončit příběh franšízy Demon Slayer, být vyvrcholením událostí, ke kterým děj směřoval od 1. epizody z roku 2019. 1. část s podtitulem Akaza Returns doposud v japonských kinech utržila 302,2 milionů dolarů (31,43 miliard japonských jenů), dost jasně se tak ukazuje, že fanoušků seriálu se najde víc než dost, jedná se o událost, která v první řadě bude moci oslovit především fanoušky. Může ovšem obstát i u jiných diváků?
Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle – Film, který má potenciál docenit fascinaci anime formou
Zdroj: Crunchyroll
Nutno podotknout, že režisér filmu a tvůrce původního seriálu Haruo Sotozaki a jeho tým zřejmě počítají s tím, že do kina dorazí především fanoušky. Start 1. části přímo navazuje na cliffhanger 4. série a laiky snadno může ponechat tápat. Pokud tak někdo nenakouká původní seriál (či si alespoň nezjistí potřebný kontext), může se snadno ztrácet v tom, jak přesně funguje mytologie a pravidla světa.
Je nezpochybnitelné, že fanoušci se po několika letech dočkají v podobě závěrečné filmové trilogie dostatečně dávky emocionální satisfakce a vyvrcholení nejrůznějších charakterních arků. Není pochyb o tom, že až se trilogie Infinity Castle dočká dokončení, bude pro fanoušky Demon Slayera tím samým jako pro fanoušky Marvelu například Avengers: Endgame. Znamená to nutně, že nemá Akaza Returns potenciál říct cokoliv někomu, kdo v mytologii Demon Slayera tápe? Ne tak docela.
1. část dle očekávání tak nějak trpí tím, že je… 1. části. Znamená to mimo jiné to, že je Akaza Returns pořád především 1. třetinou většího celku, kdy tak platí, že některé postavy dostanou větší prostor příště, některé věci začnou větší smysl dávat příště, k vyvrcholení příběhu dojde až… příště. 1. část přesto plní svůj účel v tom, jak je výtečným rozjezdem, strhne fascinující animací a především akčními scénami, které mohou začít ihned závidět většina hollywoodských blockbusterů. Odpůrci anime (specifická estetika, čerpání z asijské kultury, vizuální symbolika…) budou nejspíše brutálně trpět, těm je ovšem nejspíše jakýkoliv součást tohoto světa už tak nějak automaticky zapovězená.
Podívaná jen pro fanoušky?
Zdroj: Crunchyroll
Stopáž 155 minut je výživná, film do velké míry spoléhá na velkolepé akční sekvence, stejně tak ovšem na retrospektivní vyprávění, které dodávají kontext postavám, jejich minulosti i motivacím. Poměrně tragického původu se tak dočká například zmiňovaný démon Akaza, stejně tak se prokreslují další stěžejní postavy. Právě ty mohou do velké míry prospět těm, kteří nejsou s mytologií tohoto světa dvakrát obeznámení, těžko říct, jak moc uspokojí ty, kteří mají přesně opačný problém. A příběh Infinity Castle mají už třeba i poctivě načtený.
Titulní Infinity Castle zaujme často fotorealistickým prostředím, dle předpokladů se poté v rámci brutality nedrží nejnovější filmový Demon Slayer zkrátka. Výhoda je pořád v tom, že jde o anime, které si přeci jen může dovolit věci, o kterých může často hraná tvorba jen snít, pokud má navíc 1. část především poukázat na to, že finále vsadí na velké věci, svůj účel splňuje minimálně v tom, že jsou její součástí sekvence, kdy se občas až dá lehce pochybovat o tom, zda jde vůbec ještě něco takového překonat.
Anime jde v téhle formě skutečně propadnout, snadno se dá při sledování věřit tomu, že jde většinu času o možný vrchol aktuální anime formy. 1. část Infinity Castle tak ztrácí v tom, že musí nevyhnutelně skončit velkým cliffhangerem a i přes zřejmé uzavření příběhu minimálně jedné stěžejní postavy nemusí tolik fungovat sama o sobě, už od oznámení ovšem bylo tak nějak jasné, že jednoduše půjde o jeden velký příběh rozdělen na tři části, vyčítat to filmu by tudíž bylo tak trochu nefér.
Audiovizuální pohlcující zážitek
Zdroj: Crunchyroll
Není to jenom o dynamických akčních scénách a pohlcujícím vizuálu, ale také o schopnosti zřejmě dodat nějakou hloubku a dařit se jim je nějak vykreslit i v momentě, kdy se očekává, že už je průměrný fanoušek seriálu za ty roky zná. Především v práci s původy postav neztrácí 1. část Infinity Castle v rámci silných emocionálních momentů, každý libovolný souboj se navíc daří učinit vtahující a vizuálně atraktivní krapet jinak. Pokud má tento film fungovat i jako případná reklama pro ty, kteří mohou uvažovat o tom, že se pokusí seriál dohnat, svůj účel plní na jedničku.
Poměrně zřejmé sofistikované čerpání z japonské mytologie, kdy Demon Slayer sice může evokovat různé ostatní anime, zároveň ovšem působí tak nějak specificky. Přitom platí, že se jako klasické anime může výsledek jevit tak trochu zvláštně, protože japonský projekt samozřejmě vychází z odlišné kultury humoru, některé scény poté pravděpodobně laik jednoduše nedocení.
Je to pořád krapet neobvyklé a specifické, často právě nepochopení odlišných kultur může vézt k koukání se na fenomény jako anime skrze prsty. Pokud má ovšem nějaké anime v uplynulé době potenciál někomu změnit úsudek, je to nejspíše právě nejnovější filmový Demon Slayer. Finále tohoto příběhu sice nejspíše dorazí až za 2 roky, 1. část ovšem skutečně splňuje svůj účel v tom, že slibuje velké věci. Minimálně dynamičnost a celková choreografie několika akčních scén nejspíše zvládne utkvět v hlavě ještě na poměrně dlouhou dobu.
Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle závěrem
První část trilogie Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle s podtitulem Akaza Returns plní svůj účel jako fascinující rozjezd velkého finále mnohými nedoceněného fenoménu. Ačkoliv je finále silně propojené se seriálem a pro laiky může být místy matoucí, 1. část přesto nabízí silné emoce, fascinující akci a obdivuhodný audiovizuál. Animace, choreografie soubojů i práce s postavami potvrdí, že svět Demon Slayer stojí za důkladnější prozkoumání. 1. část je ve výsledku pořád především trailerem na zbylé části, svůj účel nicméně plní v tom, že dává jasně najevo, že může být finále jako celek něco velmi působivého…
