Ebenezer Scrooge (Johnny Depp) miluje jedinou věc na světě – peníze. Naopak přímo nenávidí všechno, co mají rádi ti ostatní – například Vánoce. V období nejkrásnějších svátků v roce proto bývá velmi nevrlý a je lepší se mu vyhnout velkým obloukem. To bohužel nemůže udělat jeho upracovaný zaměstnanec Bob Cratchit (Rupert Grint), který by chtěl strávit svátky s rodinu, ale jak by mohl o něco takového vůbec požádat? Zkrátka, Ebenezer je zmetek, který dělá lidem ze života peklo a nijak se neznepokojuje tím, že by nějaké peklo mohlo čekat i na něj. Všechno změní jedna noc, ve které Ebenezera navštíví postupně čtyři duchové, kteří mu jeho budoucnost namalují v nepěkně temných barvách. Bude jen na něm, jestli se osudu vzepře a pokusí se být lepší. Aspoň trošičku…
Více než 400 různých audiovizuálních zpracování má na kontě Vánoční koleda Charlese Dickense, jeden z nejznámějších vánočních příběhů vůbec. Literární předloha z roku 1843 se přitom na filmové plátno dostala překvapivě brzy – první adaptace vznikla už v roce 1901. Od té doby se Ebenezer Scrooge dočkal celé řady podob. Vedle animovaných verzí vzniklo například zpracování se strýčkem Skrblíkem, další s Patrickem Stewartem, nedávno zesnulým hercem, který se do role pustil s mimořádným nasazením, nebo slavná varianta s Mupety a Michaelem Cainem. Za zmínku stojí také motion-capture adaptace Roberta Zemeckise s Jimem Carreym. Další filmové verze se měl původně ujmout oceňovaný režisér Robert Eggers, nakonec se ovšem k látce dostal jiný filmař se zkušenostmi z hororového žánru – Ti West. Tvůrce trilogie X, Pearl a MaXXXine navíc získal do hlavní role Johnnyho Deppa, jehož kariéra v posledních letech procházela poměrně turbulentním obdobím. Někdejší hollywoodská hvězda spojená se snímky jako Střihoruký Edward či Piráti z Karibiku se nyní snaží znovu získat ztracenou pozici a návrat před kameru v podobě Ebenezerova příběhu představuje poměrně zajímavý krok. A podle všeho také krok správným směrem.
Ebenezer: Vánoční koleda – Adaptace, která má pořád, co nabídnout?
Samotný příběh zůstává věrný základním obrysům Dickensovy předlohy. Deppův Ebenezer Scrooge je zapřisáhlým odpůrcem Vánoc, který nemá pochopení pro sváteční atmosféru ani pro lidi, kteří ji chtějí sdílet. Sedm let po úmrtí svého někdejšího obchodního společníka Jacoba Marleyho se ovšem setkává s jeho duchem, kterého ztvárňuje Ian McKellen. Marley mu přichází sdělit nepříjemné poselství o tom, co ho čeká po smrti, a zároveň ho upozorňuje na blížící se návštěvy tří vánočních přízraků. Duchové minulých, současných a budoucích Vánoc mají Scroogeovi postupně ukázat, jakým člověkem se stal, jak jeho jednání ovlivňuje okolí a kam ho může současný způsob života dovést. Právě tato setkání ho následně přinutí přehodnotit vlastní existenci.
Ti West se rozhodl ponechat základní dějovou strukturu prakticky nedotčenou a soustředí se především na její osobitou vizuální interpretaci. Výsledkem není klasická vánoční pohádka, ale spíše temnější fantasy s gotickými prvky a občasnými hororovými náznaky. V porovnání s některými předchozími adaptacemi působí jeho pojetí méně pohádkově a místy připomíná tvorbu Tima Burtona. To je zajímavé také vzhledem k účasti Johnnyho Deppa, který se právě díky spolupráci s Burtonem proslavil jako představitel nejrůznějších výstředních a podivínských charakterů. Výrazná mimika, nezvyklá gestikulace, specifický způsob mluvy i ochota posouvat herecký projev až ke grotesknosti patří mezi jeho dlouhodobě charakteristické atributy. Scrooge mu proto poskytuje příležitost znovu využít polohu, kterou si diváci s jeho hereckou kariérou tolik spojují. Nejde přitom o přímou napodobeninu Burtonových filmů, ale spíše o návrat k typu rolí, v nichž Depp v minulosti dokázal být mimořádně přesvědčivý. Podobný comeback by mohl snadno působit jako nostalgické opakování dávno překonaného, herec ovšem ukazuje, že jeho osobitý styl má stále co nabídnout.
Adaptace, která není zbytečná či nepovedená
Výraznou součástí Deppovy proměny je pochopitelně také práce maskérů. Jeho Scrooge se vzhledem i celkovým vyzněním může připomínat především verzi, kterou v minulosti představil Jim Carrey v Zemeckisově animovaném zpracování. Rozdíl je samozřejmě v tom, že West tentokrát sází na živé herce a praktické efekty, což filmu propůjčuje příjemně staromódní charakter. Právě důraz na fyzickou podobu jednotlivých postav a prostředí pomáhá vytvořit atmosféru, která se k Dickensově příběhu hodí. Ti West se sice vydává výrazně odlišným směrem než ve své předchozí hororové trilogii, jeho filmařská osobitost se ale neztrácí. Už v předchozích filmech prokazoval cit pro dobovou estetiku, budování napětí i černý humor a některé z těchto zkušeností dokáže přenést také do nového projektu. Výsledný styl navíc není pouze jeho zásluhou. Významnou roli sehrává i scenárista Nathaniel Halpern, pro kterého jde o celovečerní debut.
Otázkou ovšem zůstává, zda má další zpracování tak známého příběhu skutečně co nového nabídnout. West sice do původního vyprávění několik vlastních úprav promítá, v zásadě se ale vyhýbá výraznějším zásahům do jeho podstaty. Vzhledem k tomu, jak radikálně dokázal přistupovat k látce ve své předchozí tvorbě, by člověk možná očekával odvážnější a méně konvenční interpretaci. Namísto toho přichází poměrně klasické převyprávění, které se snaží především zachovat atmosféru a poselství literární předlohy. Dialogy i celkové zasazení podporují dobový charakter vyprávění a Westovy hororové zkušenosti pomáhají dodat známému příběhu lehce znepokojivý, duchařský nádech. Z hlediska originality se tak žádná zásadní revoluce nekoná. Svět by se bez další filmové Vánoční koledy pravděpodobně obešel a jen těžko lze tvrdit, že West přináší něco, co tu ještě nebylo. To ovšem automaticky neznamená, že by jeho adaptace byla zbytečná nebo snad nepovedená.
Výtečné obsazení
Depp navíc rozhodně není jediným důvodem, proč herecké obsazení stojí za pozornost. Ian McKellen propůjčuje potřebnou vážnost Jacobu Marleymu, zatímco Andrea Riseborough se představuje jako duch minulých Vánoc, a to v podobě, v níž by ji diváci nemuseli na první pohled vůbec poznat. Tramell Tillman ztvárňuje ducha současných Vánoc a Rupert Grint dostává další příležitost ukázat, že jeho herecké možnosti nekončí u ikonického Rona Weasleyho z filmové série Harry Potter. Všichni zúčastnění dokážou svým postavám dodat potřebnou osobitost a emocionální přesvědčivost. Díky tomu ani téměř dvě stě let starý příběh nepůsobí jako pouhá historická kuriozita. K celkové atmosféře výrazně přispívá také hudební doprovod Tylera Batese, který se opírá o tradiční vánoční motivy. V tomto případě přitom nejde o žádný pokus o zásadní hudební experiment. Důležitější je, že skladby dobře zapadají do vyprávění a podporují jeho náladu.
Zásadní devízou Westova přístupu je především respekt k tomu, co dělá Dickensovu předlohu tak nadčasovou. Režisér nemá potřebu převracet charakter jednotlivých duchů, měnit základní motivace postav ani se pokoušet o překvapivou modernizaci celého příběhu. V centru dění stále stojí člověk, který zasvětil svůj život hromadění majetku, odcizil se ostatním a dostává příležitost napravit vlastní chyby dříve, než bude pozdě. Právě jednoduchost tohoto poselství je jedním z důvodů, proč Vánoční koleda funguje napříč generacemi a proč se k ní filmaři opakovaně vracejí. West si toho je vědom a jeho adaptace se nesnaží za každou cenu dokazovat, že je potřeba na Dickensově díle něco zásadního měnit. Přesto si ponechává prostor pro vlastní interpretaci, která se výrazněji projevuje především v závěru. Ten nabízí možnost dvojího čtení a otevírá zajímavou otázku, co vlastně stojí za Scroogeovou proměnou. Je jeho náhlé prozření skutečně výsledkem hluboké osobní změny, nebo se za ním může skrývat především strach z toho, co ho čeká?
Poselství, které je nadále důležité
Dickensova literární předloha přitom nikdy nebyla pouze jednoduchým vyprávěním o lakomém muži, který během Vánoc objeví kouzlo štědrosti. Autor měl při jejím vzniku také výrazný společenský záměr a prostřednictvím Scroogeova příběhu upozorňoval na problémy tehdejší společnosti. Do popředí dostával chudobu, dětskou práci i lhostejnost bohatých vrstev vůči lidem, kteří se ocitli v existenčních problémech. Vánoční koleda tak vedle osobní proměny hlavního hrdiny představuje také kritiku prostředí, v němž se odpovědnost za vlastní životní podmínky často přenáší výhradně na ty nejzranitelnější. Tři duchové Scroogeovi neukazují jen jeho vlastní osud, ale také konkrétní důsledky jeho chování vůči lidem v jeho okolí. Nestačí tedy pouze pochopit, jaké chyby člověk v minulosti udělal. Podstatné je především to, zda je ochoten změnit své jednání a převzít odpovědnost za ostatní.
Právě v tomto ohledu zůstává Dickensovo dílo aktuální i po téměř dvou stoletích. Není přitom nutné, aby každá nová adaptace přicházela s radikálně odlišným výkladem nebo se snažila původní příběh převrátit naruby. Někdy je mnohem důležitější zachovat jeho podstatu a připomenout divákům, proč se k němu lidé stále vracejí. Vánoční koleda se navíc nepochybně dočká dalších zpracování. Dickensova díla jsou už dlouhá desetiletí volně dostupná a zájem o nové interpretace jeho nejslavnějšího příběhu jen tak nezmizí. Pokud budou budoucí adaptace alespoň stejně důstojné jako ta Westova, není důvod se jejich vzniku bránit.
Ebenezer: Vánoční koleda závěrem
Ti West se při převodu Dickensovy klasiky na filmové plátno rozhodl pro poměrně konzervativní přístup, který ovšem dokáže zaujmout vlastní atmosférou a osobitým vizuálním zpracováním. Místo překopávání známého příběhu nabízí goticky laděnou fantasy s výraznými hereckými výkony, praktickými efekty a příjemně starosvětským nádechem. Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává Johnny Depp, který se vrací k herecké poloze, jež mu v minulosti tolik seděla, a připomíná, proč se svého času stal jednou z nejvýraznějších hollywoodských hvězd. Ebenezer: Vánoční koleda sice nepřináší zásadně novou interpretaci Dickensova díla a další adaptace by se bez ní svět nejspíše obešel, rozhodně ale nejde o zbytečný příspěvek do už tak početné filmové rodiny tohoto klasického příběhu…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Paramount
