Divoká Jo a intelektuálka Raisa jsou každá z jiného těsta, přesto mezi nimi vznikne přátelství s velkým „P“. Jako nejlepší kámošky přežijí nástrahy základní a střední školy. Na jejím konci se ale objeví první velká výzva. Raisa má opustit rodné město, aby pokračovala ve studiích na univerzitě, Jo čeká hledání práce. Jejich poslední společný večer není vůbec lehký, jako by si uvědomovaly, že rozdělené životní cesty se už nikdy nemusí spojit. Jenže pak se před nimi otevře tajemný portál, který vede na mýty opředený ostrov Nakali. O něm a jeho tajemných obyvatelích jim kdysi vyprávěla babička a obě holky tam plánovaly vyrazit, než je dospívání připravilo o velkou část fantazie a snění. I proto se obě zdráhají udělat krok do neznáma, tedy do portálu, ten je však nemilosrdně pohltí.
Jo a Raisa se rázem ocitnou ve světě, který funguje podle vlastních, jim naprosto nesrozumitelných pravidel. Obývají ho podivuhodné bytosti, u nichž je těžké aspoň zpočátku odhadnout, zda jim budou chtít pomáhat či ubližovat. Poměrně brzy dívky zjistí, že největším nepřítelem je samotný ostrov, protože se živí jejich vzpomínkami. Dokážou z něj uniknout dřív, než zapomenou? Na svůj dosavadní život, na své kamarádství?
Zapomenutý ostrov – Režiséři Kocoura v botách 2 a další povedený animák
Animák Rozzum v divočině byl tečkou za jednou érou DreamWorks Animation. Toto animační studio sice následně nezaniklo, Rozzum v divočině byl nicméně posledním filmem studia, který byl animován převážně v kampusu DreamWorks. Do budoucna chce studio více spoléhat na využívání externích animačních studií. Může to znamenat pomalý úpadek studia? Trailery ze Shreka 5 sice vyvolávají obavy, rozhodně to ovšem nemusí znamenat, že má toto výrazné animační studio to nejlepší již dávno za sebou. Především v případě, že se dalších animáků ujmou šikovní tvůrci. Třeba režijní dvojice Joel Crawford a Januel P. Mercado. Před pár lety pro DreamWorks realizovali skvělého Kocoura v botách: Poslední přání. Ten se dočkal tak skvělého přijetí, že dvojice dostala šanci pro DreamWorks realizovat další animák, který si tentokrát i napsali – Zapomenutý ostrov.
Novinka Crawforda a Mercada čerpá z filipínské mytologie, hlavní inspirací jim nicméně bylo jejich osobní přátelství. Jde o příběh dvou kamarádek Jo a Raisy, které již na základní škole spojí příběh o údajném zapomenutém ostrově Nakali. Kamarádství těmto dvěma kamarádkám vydrží po dobu mnoha let. Jenomže Raisa má nyní opustit Filipíny, aby začala navštěvovat univerzitu Caltech v Kalifornii. Během posledního večera před jejím odjezdem se před dvěma dlouholetými kamarádkami objeví portál, který je přenese právě na ostrov Nakali. Rychle se tak ukáže, že jejich fantazie v dětství nebyla tak úplně mimo realitu a že tento svět plný fantaskních postav skutečně existuje. Dvojice se tak pokouší najít způsob, jak se vrátit do svého světa, opravdu po tom ovšem obě dívky touží?
Tvůrci druhého Kocoura v botách sází na osvědčené postupy
Styl animace velmi snadno evokuje zmiňovaného posledního Kocoura v botách, zároveň je ovšem nyní vizuál inspirován nejen filipínským uměním, ale také grafickým designem 90. let (děj se odehrává v roce 1999). Není to nicméně úplně tak, že by byla animace stejná jako minule. Novinka Crawforda a Mercada například výrazně využívá anime prvky a může snadno evokovat i anime seriály, jako je třeba Pokémon. Zároveň nechybí specifický styl animace, který si diváci výrazně spojili s prvním dílem trilogie Spider-Verse. Jedná se o mix 3D animace, 2D animace a ručních kreseb, který již použil nejen zmiňovaný Kocour v botách nebo (brzy) trilogie Spider-Verse, ale také poslední celovečerní animované Želvy Ninja nebo loňský animák GOAT. S nadužíváním tohoto typu animace samozřejmě hrozí, že po čase začne čím dál tím méně brát dech, minimálně v případě Zapomenutého ostrova se nicméně pořád nevyčerpala.
Především i proto, že se právě v případě Zapomenutého ostrova ukazuje, že se sice může užívat již osvědčená animace, film nicméně pořád může mít vlastní vizuální identitu. Nejenom díky reprezentaci doposud nevyloženě zprofanované kultury, ale také díky vizuálním nápadům a formě jejich prezentace. Tvůrci vyvolávají dojem, že jsou utržení ze řetězu a často vypouštějí jeden šílený vizuální nápad za druhým. Nebojí se více či méně výrazně pomrkávat na Predátora nebo Dobyvatele ztracené archy, na plátně se v jeden moment objevují vlkodlak, velký tříoký modrý démon v podobě dítěte a vodní bytost. A přesto to funguje. Skutečně se tu nějak těží z filipínského folkloru a mytologie, přesto ve funkčním balíčku, který drží při sobě. A schopně díky tomu rozvíjí i motivy o přátelství a jeho potenciální síle.
Divoká výprava napříč fantaskním světem
Část děje se přitom točí kolem ztráty vzpomínek na posledních 12 hodin, které spolu hlavní hrdinky strávily. Celé to tak začíná evokovat jakousi pohádkovou verzi Pařby ve Vegas, ve které hlavní hrdinky dávají dohromady fragmenty předchozí noci a potkávají přitom různorodá stvoření. Nechybí tu spousta dobových písní, pár (možná jen lehce prohlédnutelných) zvratů, ale především i vývoj v rámci vztahu hlavních hrdinek. Crawford a Mercado začnou mít pomalu stejnou vyřídilku jako třeba Phil Lord a Chris Miller (nejen) u Zataženo, občas trakaře nebo LEGO příběhu, zároveň jim ovšem všechny ty nápady zřejmě nepřelezou přes hlavu. Přes všechny vizuální hrátky a hyperaktivitu na levelu 100 film drží kompaktně při sobě a po čase navíc sympaticky zjišťuje, kdy přesně má šlápnout na brzdu. A i díky tomu tu skutečně dokáže fungovat nejen vývoj postav, ale i uvěřitelnost vyprávění.
Z nejednoho důvodu jde o ideální film pro celou rodinu. Především i díky chytrým gagům, které působí dojmem, že tvůrci nechtějí podceňovat inteligenci svého publika. Jistě, nějaké hranice jsou jasně vymezené, už u svého Kocoura v botách s tím nicméně zvládli Crawford a Mercado pracovat. Jedna scéna s výraznou emocionální katarzí tu tak může evokovat prolog ze Vzhůru do oblak, zároveň se tu skutečně pracuje se světem, který by mohl sednout například Guillermu del Torovi (i jeho Faunův labyrint tento animák částečně může evokovat). Na rozdíl od mnoha svých současných kolegů se navíc Crawford a Mercado nebojí pracovat s padouchy, aby z nich skutečně šel cítit respekt a pocit, že jsou hlavní hrdinové díky jejich přítomnosti v nebezpečí. A přitom ani k padouchům tu Crawford a Mercado nepřistupují tím tradičním a snadno nabízejícím se způsobem.
Průchod klišé? Ano… i ne
Vždyť i ono cílení na motivy přátelství může na první pohled působit jako příliš ohraná písnička. Přitom se dá snadno říct, že je Zapomenutý ostrov menším průletem klišé… ale zároveň vůbec ne, protože se k nim přeci jen staví tak trochu jinak, než je možná zvykem. Část gagů tu navíc nefunguje jenom jako gagy, ale v průběhu vyprávění mají přidanou hodnotu a hrají smysluplnou úlohu ve vývoji příběhu. Působí to přesně tím dojmem, že někdo přemýšlel nad tím, proč by to mělo být součástí filmu… a teprve až potom se zamýšlel nad tím, zda je to vtipné. Je to zároveň film, který konfrontuje nostalgii a to, jak jsou skutečně důležité a formují naše současné já.
Jistě, že je to celé protkané pohádkovou naivitou a vyloženou revoluci by měl člověk čekat spíše u nezávislých animáků nebo animovaných filmů cílících primárně na dospělé publikum, Zapomenutý ostrov nicméně alespoň připomíná, proč je snadné mít rád DreamWorks Animation.
Zapomenutý ostrov připomene to nejlepší ze stáje DreamWorks Animation
Je snadné mít toto animační studio rád především proto, že dlouhodobě dokáže spojovat přístupnost s výraznou osobitostí. Jeho filmy často nabízejí výrazné a zapamatovatelné postavy, humor fungující pro děti i dospělé, silné emoce a zároveň ochotu experimentovat s příběhem i vizuální stránkou. DreamWorks se navíc nikdy nebál být trochu drzější a umí tak ve svých animacích nabídnout i překvapivě osobní témata o přátelství, rodině, dospívání nebo hledání vlastního místa ve světě. V součtu tak ani moc nesejde na tom, že Zapomenutý ostrov možná mnozí nebudou vnímat jako vrcholné dílo tohoto studia a že se mu třeba na rozdíl od Shreka nebo Madagascaru nepodaří ani nastartovat nějakou velkou franšízu.
Je to prostě velmi dobrý animák, který profiluje Crawforda a Mercada jako obstojné vypravěčské talenty a především audiovizuální hračičky. Crawford s Mercadem si sice vypůjčují řadu již známých postupů, zároveň je ale dokážou napasovat na vlastní svět a především se nebojí jejich prostřednictvím vyprávět. Vizuální nápady tu tak nejsou pouze na efekt, stejně jako humor neslouží jen k vyplnění prostoru mezi jednotlivými dějovými body. Film tak na první pohled může být především zábavnou jízdou, zároveň ale ví, co chce říct o přátelství, vzpomínkách a dospívání. Na výrazný animovaný zářez to bohatě stačí.
Zapomenutý ostrov závěrem
Zapomenutý ostrov není animovanou revolucí ani novým vrcholem DreamWorks Animation. Je ale přesně tím typem filmu, u kterého je snadné se usmívat nad tím, kolik nápadů se tvůrcům podařilo nacpat do jednoho animáku. Joel Crawford a Januel P. Mercado si vypůjčují již známé postupy, zároveň jim ale nechávají dostatek prostoru k tomu, aby si s nimi mohli hrát po svém. Výsledkem je sympaticky utržená, vizuálně nápaditá a především funkční dobrodružná jízda, která dokáže pobavit děti, dospělé i všechny, kteří občas rádi zavzpomínají na vlastní dětství. DreamWorks možná vstupuje do nové éry, Zapomenutý ostrov ale dokazuje, že rozhodně není důvodem k panice…
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: DreamWorks Animation
