Máme za sebou další týden plný novinek. Tady je náš přehled několika z nich, které na stream, do kin a televize přinesl 38. týden.
Čističi: Netflix
Odepsaný gangster neochotně spojí síly s arogantním chlápkem z rodiny, která umí chodit ve vysoké politice, a stanou se z nich uklízeči průšvihů na obou stranách zákona.
Skandál: Netflix
Za časů dynastie Čoson dostane nadaná aristokratka od známého sukničkáře návrh, který v ní probudí skryté vášně. Do jejich nebezpečné hry ale vstoupí i nic netušící dáma.
Jak se povedl remake filmu Untold Scandal podle knihy Nebezpečné známosti se tedy tentokrát dozvíme během osmi dílů nového seriálu Skandál.
A Parasite’s Heart: Netflix
Hataya a Ramil, které spojilo nečekané manželství, jsou ve svých rodinách vyvrženci – to jim však nezabrání v tom, aby zachránili své blízké a dokázali tak svou hodnotu.
Seriál A Parasite’s Heart dorazí s anglickými titulky a s celkovým počtem třiceti dílů.
The Crow Club: Netflix
Čtyři páry jsou součástí tajemného klubu Crow Club, kde nadpřirozené případy a nebezpečné mise vedou k nečekaným romantickým poutům.
Seriál The Crow Club dorazí s anglickými titulky každý týden s jedním dílem z celkového počtu šestnácti.
Sai: Netflix
Šest lidí, kteří se potýkají s těžkostmi, narazí na téhož záhadného muže – pokaždé v jiné podobě. S postupujícím dějem seriálu každé takové setkání rozpoutá jedinečnou katastrofu.
Seriál Sai stanice WOWOW dorazil se všemi šesti díly najednou a anglickými titulky.
Neagleyová: Prime Video
Ze světa seriálu Reacher přichází nový příběh. Frances Neagleyová je soukromá vyšetřovatelka z Chicaga a bývalá kolegyně Jacka Reachera z elitní 110. jednotky zvláštních vyšetřování americké armády. Když se dozví, že její blízký kamarád z minulosti zahynul při podezřelé nehodě, rozhodne se za každou cenu dopadnout viníky a dosáhnout spravedlnosti.
Spin-off seriálu Reacher dorazil stejný týden po finále jeho čtvrté série se všemi osmi díly najednou.
Město krve: Disney+
Berlín – městský stát na pokraji zkázy. Ve světě zničeném klimatickou změnou utváří každodenní život kriminalita. Zatímco hrstka privilegovaných žije v klimatizované kopuli, zbytek města sužuje korupce a násilí. Sestry Beu a Phoebe v dětství osud rozdělil. Bea, trpící chronickým onemocněním, vyrůstá v bezpečí u své adoptivní matky, zatímco Phoebe bojuje o přežití v berlínských ulicích. Když se jejich světy v předvečer klíčových voleb opět střetnou, odhalí děsivou pravdu: upíři ovládají organizovaný zločin a jsou odhodláni uchopit politickou moc. Krev se stala skutečnou měnou města. Bea a Phoebe, uvězněné mezi soupeřícími silami, musí čelit zásadní otázce: Kdo představuje větší hrozbu – lidé, nebo upíři?
Město krve se svými díly v počtu osm dorazí všechny najednou.
Ploutev: Cinemax 2
V poválečné a ekologicky zničené Koreji pronásleduje mladá úřednice uprchlou Omegu. Postupně však začne pochybovat o režimu, kterému slouží.
Na film Ploutev se od premiérového týdne na stanici Cinemax 2 můžete podívat i na službě HBO Max.
Opuštěný: Kino
Snímek Opuštěný rekonstruuje posledních jedenáct dní života Samuela Patyho, francouzského učitele dějepisu a zeměpisu. V říjnu 2020 ve své třídě otevírá debatu o svobodě slova a o vztahu náboženství a státu. Během vyučování ukáže svým žákům karikatury proroka Mohameda, které byly uveřejněné v satirickém časopisu Charlie Hebdo. Tato diskuse učitele se studenty spouští nezadržitelnou lavinu nedorozumění, vášní a obviňování. Situaci vyostří dezinformace zveřejněné na sociálních sítích. Film ukazuje neschopnost státních institucí zasáhnout a chránit jednotlivce, což vede k tragickému konci, k brutální vraždě.
Resident Evil: Kino
Resident Evil sleduje jedinou noc, kdy se obyčejný kurýr Bryan vydává doručit zásilku do Raccoon City – města, které se mezitím propadá do naprostého chaosu po úniku smrtícího viru. Jak se ulice zaplňují nakaženými a realita se mění v noční můru, Bryan je nucen bojovat o přežití, improvizovat s omezenými prostředky a čelit nejen hordám nemrtvých, ale i rozpadu společnosti kolem sebe. Izolovaný, bez pomoci a bez jasného vysvětlení toho, co se vlastně stalo, se postupně dostává hlouběji do centra katastrofy – a zjišťuje, že za nákazou stojí něco mnohem děsivějšího, než si dokázal představit.
Jak se film povedl? Odpověď najdete v naší recenzi.
Tohle byl přehled deseti zajímavých novinek, které přinesl 38. týden na stream, do kin a televize. Pro další novinky, seznamy, recenze a přehledy jednotlivých týdnů můžete navštívit naše stránky.
Zdroj: Netflix, Prime Video, Disney+, Cinemax 2, One 31, Channel 7, WOWOW, CinemArt, Falcon
Herní série Resident Evil je tady s námi už 30 let. Letos vyšel devátý díl Resident Evil Requiem, který jsme recenzovali a mimo to hra sklidila nadšené reakce hráčů, kritiků a v prodaných kopiích láme rekordy série. Je tedy jasné, že zájem o značku je velký a jenom roste. Proto jsou v plánu další a další hry, ale v tomto článku se nebudeme bavit o hrách. Chtěl bych totiž navázat na to, že při současném úspěchu herní série dorazila nová hraná podívaná v pravý čas. A já jako fanoušek her, někdo, komu se velmi líbí tvorba režiséra Zacha Creggera a jsem ze všeho nejvíce milovník a nadšenec do filmů jsem si prostě nemohl recenzi na tuhle novinku nechat ujít. Film šel do kin 17.9. 2026. Pohodlně se tedy usaďte a jdeme na to. Tohle je recenze na nejnovější filmový Resident Evil.
Příběh
Resident Evil sleduje jedinou noc, kdy se obyčejný kurýr Bryan (Austin Abrams) vydává doručit zásilku do Raccoon City – města, které se mezitím propadá do naprostého chaosu po úniku smrtícího viru. Jak se ulice zaplňují nakaženými a realita se mění v noční můru, Bryan je nucen bojovat o přežití, improvizovat s omezenými prostředky a čelit nejen hordám nemrtvých, ale i rozpadu společnosti kolem sebe. Izolovaný, bez pomoci a bez jasného vysvětlení toho, co se vlastně stalo, se postupně dostává hlouběji do centra katastrofy – a zjišťuje, že za nákazou stojí něco mnohem děsivějšího, než si dokázal představit. (Falcon)
Tohle značka potřebovala
První hraný Resident Evil vznikl v roce 2002 a režie se chopil Paul W. S. Anderson, kde si hlavní roli zahrála Milla Jovovich. Tahle série skončila s šestým dílem v roce 2016 a šlo o nepovedenou filmovou podívanou, která především v druhé polovině nejednomu divákovi zmenšila IQ a u posledního dílu vyvolala v každém epileptický záchvaty, protože měl film odporně třepavou kameru a miliardu střihů. Následně se pokusilo studio restartovat sérii v roce 2021 filmem Resident Evil: Welcome to Raccoon City. Ten se snažil být věrný herní předloze, adaptovalo to první a druhý díl a ve filmu se objevili všechny známé postavy. Bohužel i tenhle počin neuspěl, a i když tady byly ty animované filmy, a jeden hraný seriál, tak nic nedosahovalo takových kvalit, že by si to zasloužilo pozornost. Nyní ale pro sérii přišel blesk z čistého nebe. Dostal se k novému filmu jeden z nejlepších hororových tvůrců současnosti.
Zach Cregger u svých předchozích snímků Barbar a Hodina zmizení si budoval pozici svérázného tvůrce, který si umí věci udělat po svém, dělat si srandu z klišé, kombinovat to svým typickým nadneseným humorem a do toho skvěle pracovat se samotnou hororovou stránkou. Při oznámení jeho nového filmu Resident Evil se stal automaticky mezi ty nejočekávanější filmy roku v tomto žánru a doufali jsme v parádní podívanou. No, a bez nějakého chození okolo horké kaše mohu říct, že se to povedlo.
Zdroj: Sony Pictures
Žádná adaptace, ale vlastní přístup
Cregger od začátku avizoval, že nepůjde o žádnou přímou adaptaci jakéhokoliv herního dílu, ale místo toho si chce snímek udělat podle sebe. Dle jeho slov nechtěl při adaptování přijít o svůj rukopis a snažil se místo toho dát divákovi pocit, jaký zažívá při hraní Resident Evilu. A daří se mu to tady velmi dobře. Zach k látce přistoupil se svěžím větrem, který filmová série potřebovala. Od začátku snímek skutečně působí jako videohra. Už jen tím prvním záběrem, kdy se kamera pohybuje za hlavní postavou jako byste měli pohled z třetí osoby u hry. Hned to i díky tomu dokáže diváka vtáhnout.
Děj je samozřejmě velmi jednoduchý. Hlavní postava dostane za úkol odvést důležitý balíček do Raccoon City a čeká ho zasněžená cesta při které začne strastiplná cesta. Celý film funguje jako videohra, kde to v tomto digitálním médiu funguje na levely, kdy se postava dostává dál a dál a snaží se přežít. Zde je to stejný. Bryan dorazí na první lokaci, kde získá první zbraň, pistol. Tady přichází jeho první snaha o přežití a je to opravdu přesně takové, jak bychom od Creggera čekali. Zábavné a zároveň skvěle atmosférické a napínavé.
Hlavní postava Bryan není žádný drsný charakter, který si se vším poradí. Je vystrašený, zmatkuje, panikaří a pouze díky své statečnosti a touze přežít se snaží jít dál. Bryana dokonale ztvárňuje Austin Adams, který si již zahrál v předchozím Zachově filmu Hodina zmizení, kde měl jednu z nejlepších linek. Zach mimo jiné řekl, že se při natáčení scény, kdy se v Hodině zmizení vloupá do domu uvědomil, že Austin je přesně ideální pro jeho Resident Evil. Austin si Bryana dává skvěle a vše mu divák snadno věří. Toho vystrašeného klučinu zahrál skvěle. Ale jak už jsem zmínil, tak Cregger umí pracovat s humorem a ten svůj nadnesený humor jsem vložil jemně, a i když bude pro některé možná působit, že tam toho bylo hodně a ke konci na to možná Cregger začne tlačit víc, tak to nikdy nepřijde o svoji atmosféru a napětí v jednotlivých scénách.
Bryan skoro neustále mluví a pusu nezavře. Hodně vulgárně hovoří a upřímně je to vše tak strašně trefný do těch situací, že jsem si to maximálně užíval. Bryan je totiž do jisté míry my všichni. A tím myslím, že nikdo by se nechtěl dostat do této situace ve které je on a panikařil by stejně. Proto je skvělé, že dojde na několik momentů, které hezky pracují s očekáváním a s klišé, kdy Bryan místo toho, aby šel do tmy pro klíče rozhodne se raději zdrhnout a nenasazovat svůj krk. A řekněte mi, kdo by se nezachoval stejně, že? Austin je srdce filmu, a ačkoliv jde čistě o přímočarou jízdu, tak si na chvíli při jedné scéně dokáže Cregger najít čas na hlubší scénu a přiznám se, že jsem ke konci Bryanovi fandil.
Zdroj: Sony Pictures
Odkazy na hry
Není toho sice moc, ale odkazy a nějaká pomrknutí na hráče čekají. Sice se zde neadaptuje nic z her a Cregger si jede svoje, ale krom Raccoon City a Umbrelly (která je tady jen jednou zmíněna), tak je fakt, že to s Residentem na první pohled nemá moc společného. Ale opak je pravdou. Duch série je tady znatelný. Survival horor tady dýchá od začátku do konce a drží si to postup herní série. Hlavní hrdina postupně získává při další a další lokaci nové zbraně, musí hledat náboje a každý pečlivě počítat a přemýšlet jaký další krok udělá a doufat, že za dveřmi nebude někdo nakažený. Pro mě jako hráče je tady například jeden naprosto dokonalý vtípek se zámkama, kdy se hlavní postava nemůže dostat dál bez klíče, a když dojde na moment, kdy se to snaží prostřelit nebo rozrazit autem a nejde to, tak jsem se jen smál, protože takhle přesně fungují hry. Bez klíče to prostě nepůjde.
Co se týče lokací, tak možná jsem to tak vnímal jen já, ale občas jsem měl pocit (v první polovině filmu), že některé pasáže připomínají některé díly. Párkrát jsem si proto říkal, že vidím dvojku, čtyřku, osmičku a sedmičku. Jak říkám možná jsem to tam viděl jen já, ale i tohle jsem z toho cítil. No a nesmím samozřejmě zapomenout na sprej, který uzdravuje, zelenou rostlinku a psací stroj. Tyhle věci herní fanoušky potěší.
Technická stránka
Cregger je skvělý filmař. Jeho filmy vypadají moc hezky a jde vidět na nich práce jakou si s nimi dali. Resident Evil je stejný případ. Kameramanem filmu byl Dariusz Wolski. Ten nějakých 13 let byl kameramanem u filmů Ridleyho Scotta. Wolski si s Creggerem sedli a servírují výborně natočenou podívanou. Práce s kamerou je tady ukázková. Rychlé nájezdy do strany, kdy postava vyděšeně kouká, co to bylo za zvuk, momenty z pohledu první osoby perfektně navodí tu bezmocnou, a hlavně ten videoherní pocit. Hlavní hrdina se podívá doprava, tak kamera se taky podívá doprava, a to stejný naopak. Nápaditost zde nechybí a celková kinematografická stránka se velmi povedla. Rozhodně to bude patřit mezi ty nejlépe vypadající horory roku.
Po Hodině zmizení pokračují ve spolupráci s Creggerem také skladatelská dvojice. Ryan Holladay a Hays Holladay mě velmi potěšili u Hodiny zmizení, kde byl soundtrack sám o sobě hororem. U Resident Evil se jim povedlo navázat na jejich předchozí práci, a i teď by to bez nich byla slabší podívaná. Hudba hezky napodobuje Johna Carpentera, umí krásně jednoduše zamrazit a při tom adrenalinovým tempu to dunění pasovalo skvěle.
Co se týče masek, praktických a digitálních efektů, tak je film také na parádní úrovni. Na praktických efektech dělala legenda Shane Mahan, který pracoval na kultovních filmech jako jsou Vetřelci, Terminátor 2 a několik dalších ikonických monster. Kombinace praktických a digitálních efektů zde funguje a není to nikdy laciný. Určitě vás asi zajímá, co zombie a jiná monstra. Nebudu samozřejmě spoilerovat, ale Cregger si i tohle udělal po svém a doručil takového dejme tomu křížence s Věcí od Carpentera. A tady se chci na chvíli zastavit. Cregger nejenom se snažil převést do filmu pocity jaký má u hraní Resident Evilu, ale viděl jsem v tom taky love letter survival hororu. Proto mě tento odkaz na Věc potěšil.
Cregger vlastně sám říkal, že nepůjde cestou klasických zombie, ale vsadí spíše na mutace a ty se tady povedly. Velmi tady prosakuje tedy body horor, který v některých chvílích se toho nebojí a jde dál, než by se čekalo. Osobně bych chtěl, aby to klidně šlo ještě dál, ale taková scéna v porodnici byla lahůdková. Jinak je celková hororová stránka výborná. Cregger snadno dokáže vytvořit atmosféru, napětí a několikrát použít opravdu nepříjemnou lekačku, kdy už u svých předchozích filmů předvedl, že lekačky mu nejsou cizí.
Zdroj: Sony Pictures
Nejlepší videoherní film
Pozor nemyslím přímo nejlepší videoherní adaptace, protože jak víme, tak Cregger neadaptuje, ale myslím to tak, že se film chová jako hra. Několikrát jsem si za film přál, aby mi už někdo konečně dal ovladač do rukou a já mohl hrát. Jak bychom mohli říct ve hrách, tak level design mě tady bavil a postupný průchod hlavní postavy až do samotného cíle by byl hezky koncipován i pro herní médium a takovou adrenalinovou jízdu bych si rád zahrál.
Není potřeba dělat 1:1 adaptaci, protože by to vlastně byla nuda. Už jednou to tady je a zavděčit se každému prostě nejde. Cregger tedy natočil svůj pohled na survival horor a natočil za mě rozhodně nejlepší videoherní film, který tu videohru v sobě zkrátka nezapře. Je mi jasné, že pro neznalce předlohy a herního světa tyhle věci jim nebudou nic říkat, ale sami věřím uvidíte, že to připomíná hru a je pouze na vás, jak k tomu přistoupíte. Především fanoušci her musí přistoupit na to, že tohle není adaptace, ale snaha vyvolat v divácích pocit, že sledují hru. A to se povedlo.
Resident Evil závěrem
Zach Cregger natočil nejzábavnější horor roku. Je to hravý, krvavý, nápaditý, přímočarý s naprosto divokým tempem, kdy srovnávání s Mad Maxem je docela na místě. Za hodinku a půl dokázal Cregger víc než jiní za dvě hodiny a čtyřicet minut. Dokonale dokázal převést kouzlo videoher do filmu a několikrát jsem chtěl dostat ovladač do rukou a hrát za hlavní postavu. Jsou zde hezké odkazy na hry, a i když jich není mnoho a přes pár změn by se to teoreticky nemuselo jmenovat Resident Evil, tak to má ducha série, a především to umí být své. Tenhle film je krásným důkazem, že přímé adaptace nejsou třeba. Takový přístup je mnohem lepší. Pokud by se tímto stylem někdo další chopil dalšího dílu, nebo jiné značky a snažil se to udělat po svém, tak by tady mohla vzniknout zajímavá alternativní podívaná herních značek, kdy by se toho chopil někdo talentovaný a s odvahou by se vrhl na natočení něčeho takového jako je Resident Evil od Zacha Creggera.
No, a co se týče pokračování, tak Cregger přiznal, že má nějaké nápady, tak tedy budeme doufat, že usedne znova na režijní stoličku a nebude jako Wan a jiní, kteří po jednom filmu už byly jen producenti. Tak či tak se jedná o další potvrzení toho, že Zach Cregger je minimálně pro mě TOP 3 nejžádanější a nejlepší hororový režisér současnosti. Jeho dravost, humor, atmosféra a nápaditost je vynikající a je to pro mě jako filmového, a především hororového fanouška radost sledovat. Podtrženo sečteno tohle je bezpochyby nejlepší Resident Evil film a strčil hravě do kapsy všechny předchozí filmy.
P.S. Cameo Zacha Creggera potěšilo.
Hodnocení: 8,5/10
Tohle byla recenze na nový filmový Resident Evil. Doufáme, že se vám článek líbil a rozhodnete se podle něho vyrazit do kina.
Krásný den vám všem přeji a vítejte u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil nový kousek ze série Absolute. Zatím jste si mohli přečíst dvě nadšené recenze na Absolute Batmana – Zoo a Ohavnost. A teď přichází jiný člen Justice League. A není to Superman, a ani Wonder Woman. Je to nejslavnější marťan z DC světa J’onn J’onzz, které ho lépe známe pod jménem Martian Manhunter. Jedná se o první samostatný komiks s tímto hrdinou, který v Česku vyšel. Navíc verze z Absolute vesmíru je velmi originální a jiná, takže to čtenářům nabídne netradiční čtení. V blízké době se můžeme těšit na dalšího hrdinu z Absolute vesmíru a tím nebude nikdo jiný, než smaragdový rytíř Green Lantern. Na úvod padlo spoustu slov. Udělejte si pohodlí a jdeme na recenzi komiksu Absolute Martian Manhunter 1: Marťanské vidění!!!
Daleko za Marsem, za fyzickou podobou a za hranicemi lidského chápání… ZŮSTÁVÁ POUZE ABSOLUTE MARTIAN MANHUNTER!
Agent FBI John Jones má problém. Jeho mozek infikovalo mimozemské vědomí, které si říká „Marťan“, a jehož vnímání reality je pro lidskou psychiku zcela nepochopitelné. John se teď musí naučit žít v tomto novém stavu, zatímco jeho město Middleton upadá do nevysvětlitelného chaosu, takže je ve své práci potřeba víc než kdy dřív!
Scénárista Deniz Camp a kreslíř (držitel Eisnerovy ceny) Javier Rodríguez od základu přetvořili slavného člena Ligy spravedlnosti v psychedelickém dobrodružství překračujícím hranice dimenzí. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Netradiční a originální scénář
V Česku zatím žádný komiks od filipínského scénáristy Denize Campa nevyšel. Osobně jsem o něm nikdy neslyšel a nic jsem od něho nečetl. Ale to se po přečtení Absolute Martian Manhunter změní. Camp se dostal na můj seznam talentovaných scénáristu. Teď budu vyhlížet jeho další tvorbu a budu se těšit na to, s čím mě opět překvapí.
Když jsem začal číst komiks, tak jsem si vzduchu představil celý tvůrčí proces, jak vznikal. Muselo to být hodně náročné, jelikož většina komiksu působí, jako by tvůrci byli na těžkých drogách. Halucinace, různé vjemy, dialogy, které na první dobrou nemusí dávat úplně smysl. Celé to působí jako halucinogenní trip roztříštěnou myslí. Vymyslet něco takového je hodně náročné. A vymyslet to tak, aby to dávalo smysl, a aby to ještě někdo zvládl nakreslit a pochopit, je ještě těžší.
Campovi se to výborně povedlo. Předem říkám, že je to náročné na čtení a pozornost. Doporučuji číst hezky v klidu a v tichu, abyste si příběh a vše s ním spojené vychutnali. Klidně si některé pasáže přečtete víckrát, nebo se zastavte a v klidu si prohlídněte panely. V té změti šílenství je snadné přehlédnout drobné detaily. Z počátku nám to Camp neusnadňuje. Ale jakmile pochopíme, jakým způsobem se rozhodl svůj komiks vyprávět a vystavět, tak v tom lze spatřit řád.
Po příběhové stránce jsem si to hodně užil. Camp mi ukázal, že je inteligentní tvůrce, který o věcech dokáže přemýšlet v širším měřítku. Jeho příběh je správně napínavý, hravý, zábavný, ale také v něm nechybí přesah do společnosti. O tom, jak to lidé na okraji společnosti mají těžké, jak je náročné začít někde znovu, v jiné zemi, kde jste cizinci a místní o vás nestojí. Případně, jak málo stačí, aby se všechno začalo rozpadat, jako domeček z karet. Násilí, nenávist, závist, zlost. Všechny tyhle drobné narážky se vztahují i na samotného Marťana, který je na Zemi také imigrantem a snaží se zapadnout. Je tam toho více, naštěstí to Camp nedělá na sílu. Jeho detektivní příběh je sám osobě silný, přesto díky jistým drobným detailům nám dá i něco navíc.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Autorská kresba
O kresbu a barvy se postaral umělec Javier Rodríguez a odvedl fantastickou práci. Rodríguez měl opravdu velmi náročný úkol a zvládl ho na jedničku. Jak už jsem se zmínil, tak scénář od Campa působí jako drogový trip a něco takového kreslit a dávat tomu tvar a přehlednost je neskutečně těžký úkol a svým způsobem i výzva.
Rodríguezovi se povedlo vytvořit originální a autorský komiks, jaký se běžně nevidí. Už během pár stránek jsem věděl, že čtu a vidím něco, co běžně v komiksech nenacházím. A moc jsem si to užíval. To, jakým způsobem je to nakreslené. Jakým způsobem se střídá barevná paleta, jak je to zajímavé, hravé a tolika způsoby netradiční. Jen o pár komiksech mohu tvrdit, že mě každá stránka něčím překvapila. Tady to mohu tvrdit na 100 %. Je to úžasný vizuální zážitek, u kterého je potřeba se dost soustředit, nespěchat a užít si, co Camp a Rodríguez vymysleli.
Samotná kresba je působivá, ale bez přesné barevné palety by to nefungovalo, tak dobře. Kombinace barev je tady vynikající a to, jak je Rodríguez používá, je úžasné. Pro někoho to bude šílený chaos. Já v tom vidím umění s velkým U.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Absolute Martian Manhunter 1: Marťanské vidění
Pokud máte rádi originální a autorské komiksy, tak neváhejte ani vteřinu, jelikož tohle přesně od Absolute Martiana Manhuntera dostanete. Tohle není typický superhrdinský komiks. Tohle je výrazný a osobitý komiks, který se může pyšnit parádním scénářem a úžasnou kresbou. Jsem opravdu velmi rád, že to v Česku vyšlo. A už teď se nemůžu dočkat druhé části. To čekání bude velmi dlouhé!!!
Hodnocení: 8/10
Děkujeme nakladatelství CREW za recenzní výtisk!
Děkuji, že jste si přečetli mou nadšenou recenzi na první díl komiksu Absolute Martian Manhunter. Jsem z komiksu hodně nadšený a těším na druhou část.
Na letošním festivalu v Cannes se promítal nejdražší jihokorejský snímek, který soutěžil také o Zlatou palmu. V Cannes Hope sklidil rozporuplné reakce hlavně za to, že nikdo nechápal, proč tento megafilm bojuje o takovou prestižní cenu. Nepanovali ale negativní ohlasy. Nyní od 10.9. vstoupil film do našich kin. My z redakce jsme na tuhle novinku byli zvědaví. V tomto článku se tedy s vámi podělíme, co na tento nejdražší snímek z Jižní Koreji říkáme. Tohle je recenze redakce na snímek Hope.
Recenze redakce na Hope
V odlehlé jihokorejské vesnici Hope Harbor dojde k sérii záhadných a násilných incidentů, které místní připisují neznámému tvorovi. Policejní náčelník Bum-seok a policistka Sung-ae se vydávají zjistit, co se skutečně stalo. Mezitím se do nedalekého lesa vypraví skupina lovců v čele se Sung-kim, aby záhadnou bytost vypátrali. Brzy se však z lovců stává kořist. Nic není takové, jak se na první pohled zdá, a to, co lidé považují za skutečnost, může být pouhým klamem. Z neznalosti a strachu se rodí nedůvěra, která postupně přerůstá v konflikt mezi lidmi. Události se začnou vymykat kontrole a zdánlivě izolovaný incident nabývá rozměrů katastrofy, jejíž důsledky mohou být až kosmické. (Vertical Entertainment)
Zdroj: Vertical Entertainment
Lenka Skříčilová
Hope Harbor je městečko, kde je větší pravděpodobnost, že se vám udělá blbě po domácí samohoňce než že se bude dít něco, co stojí za větší zmínku. Když žijete v DMZ, tak si svoje lokální problémy řešíte sami a svými vlastními způsoby. Ale co když přijde až tak velký trabl, že to možná nedáte a pomoc nikde? Co začne jako mrtvý zvíře na cestě, skončí něčím o dost víc … kosmickým. A hlavní otázkou proto je, jestli se povedlo skloubit všechny části a postupně se měnící žánry ve filmu, který svojí stopáží buď odradí a otráví, nebo na jeho konci nebudete chápat, kam všechny ty minuty zmizely, protože už se jde domů.
Hope je totiž film, který se celou dobu snaží tvářit jako obyčejný blockbuster plný akce a popkornu. Na druhou stranu nahazuje ať buď nápadně skoro až okatě, ale zároveň hodně nenápadně témata, které se dají přebrat i trochu jinak. Film se tedy dostává do bodu, kdy si divák může vybrat, jakou variantu by chtěl raději. O to víc je vtipné, že vlastně samotnou odpověď na tohle velké rozhodnutí nedostaneme. Místo toho divák dostane pocit, že ho film buď podvedl. Přeci jen, současný divák je zvyklý na to, že nedostane odpověď na všechny otázky. Ale výměnou za to požaduje alespoň něco, co ho na konci uspokojí tak moc, aby alespoň přemýšlel, jestli půjde i do případného pokračování.
A pokud jste neutekli hned během první tmy na konci filmu, tak vás tvůrce odmění tím, že vám místo bonusové scény do budoucna na přemýšlení, ukázal tu nejvíc zbytečnější informaci v historii současného filmu. Chci tím říct … po tom všem, mohlo by to být jako jinak? Nebo jde tou vstřícnější cestou, že vlastně šlo jenom o to bavit se dvě a půl hodiny nad něčím, co vám možná na konci nedávalo úplně smysl, ale byla to alespoň ta správná potřebná zábava.
Protože co dodá Hope, je nejdřív tajemná jízda ve své první hodině. Kdy od momentu odhalení monster přišla jízda už bez jakéhokoliv tajemství, pořádně krvavavá, pořádně monster a ano, místy i s dost nehezky vypadajícím CGI (čti s CGI na které jsme byli dekádu dvě zpátky zvyklí). Aby závěr přišel s úplně něčím jiným než se očekává od závěru podobného typu filmů. Kdy se ona cílová rovinka vlastně dost těm všem očekávání vysmívá.
Co je ale velice osvěžující, ale zároveň pro někoho může být problém, je nulové napojení na postavy úplně stejně jako na monstra samotná. Naznačení jakési možné mytologie? Jistě, máme. Koukej diváku na tu fešnou loď, která přistála v lese a je na ní poznat, že tam je už nějakou dobu bez toho, aby její majitelé dřív vyrazili na výlet z lese do města, a nikomu do té doby neublížili. Jenže my už víme, co byl důvod, proč vyrazili právě teď. Ale proč to víc rozebírat, když lidi tak jako tak monstra chtějí jenom zabít. Proč by tedy o postavách měl někdo chtít něco vědět, aby mu nebyli úplně ukradené, když ani lidé ve filmu nechtějí vědět nic o monstrech?
Protože jako obvykle narazíme na klasiku v žánru a důvod proč se na ní lidé rádi dívají: „Kdo je tedy skutečné monstrum tohohle příběhu?“. Ten, kdo zběsile střílí a teprve potom se ptá, co vlastně zastřelil? Jenže tím se dostáváme do toho, co jsem psala předtím. Opravdu to tak je nebo to má tak pouze působit? Ano, tenhle film bude lidi hodně rozdělovat. Takže se o něm bude hodně mluvit a hodně psát. Svým způsobem: mise splněna.
Hodnocení: 10/10
Zdroj: Vertical Entertainment
Tom Bejvl
Hope je v mnoha ohledech přesně tím velkým filmem, kterým chce být. Hong-džin Na dokáže servírovat působivou akci, která má energii, nápady a především vlastní rukopis. Potěší také žánrová rozmanitost a fakt, že se film nebojí vedle velkolepé podívané pracovat i s černým humorem. Přestože má Hope 160 minut, díky neustálému střídání různých typů scén dokáže pozornost udržet a ve svých nejlepších momentech nabízí opravdu strhující podívanou.
O něco méně přesvědčivá je samotná mytologie a svět filmu, které zatím působí spíše jako příprava půdy pro další dění. Některé otázky zůstávají nezodpovězené a několik postav působí spíše jako příslib něčeho, co teprve přijde. I přesto Hope funguje jako zajímavá a především řemeslně sebevědomá žánrovka, která dokazuje, že Hong-džin Na má na to natočit blockbuster světových měřítek. Teď už jen zbývá zjistit, zda se jeho velké plány v dalších dílech skutečně podaří naplnit.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Vertical Entertainment
Marek Lízal
Očekávání nebyla zrovna malá, a i přes ty rozporuplnější reakce z Cannes jsem se těšil. Den před projekcí jsem si doplnil od režiséra Hong-džin Na jeho deset let starší kousek Kvílení, abych se naladil na jeho styl (film doporučuji). Druhý den jsem tedy viděl Hope a já můžu říct, že se pro mě jedná bohužel o zklamání.
Má to parádní úvod. Výprava, kamera, atmosféra, a tajemný nádech mě pohltilo a bavil jsem se. Měl jsem pocit, že sleduji jednu z nejlepších věcí tohoto roku. Tady se poznala ta režijní práce Hong-džin Na, kdy mu jde hezky vybudovat atmosféru a diváka si zaháčkovat. Pak, ale pro mě přišel tvrdý náraz v podobě hnusných digitálních efektů, které vypadaly jak ze starých videoher. A co hůř? Všechno se odehrávalo za denního světla, takže o to více to bilo do očí. Pořád jsem se to ale snažil nevnímat tolik a nekazit si v té době skvěle našlapaný film. Problémy ale začali být bohužel i jinde.
Poté výborně zrežírované úvodní pasáží se pomalu začne skládat nějaký ten „děj“ okolo kterého jsou vystavěny nezajímavé postavy. Kdyby v tom filmu všichni umřeli, nikomu by to nevadilo. Jelikož se jedná o Korejský snímek, tak i zde dojde na pár humorných scén a jedna je opravdu šťavnatá. Při scéně, kdy jedna postava vypráví o tom, jak potřebovala na velkou a měl stažený půlky, jak nikdy v životě bude rozhodně patřit mezi ty nejzábavnější scény tohoto roku. Což je docela paradox, kdy se jedná o drsné, atmosférické scífko.
Samotné akce je hodně, ale ve většině případů se jedná o honičky, které se stanou hrozně rychle repetitivní, a to hnusné CGI tomu dvakrát nepomáhalo (finále bylo k smíchu). Je tady pořád do konce filmu povedená kamera, solidní hudba od skladatele Michaela Abelse (hudba k Nope od Peela), ale nemůžu se zbavit pocitu, že po tom skvělém úvodu to režisér asi přenechal někomu jinému ať si zablbne a on si může jít odpočinout. Protože ten úvod a zbytek filmu je strašný rozdíl. Čím blíže se blížil konec, tím více jsem si říkal, že to fakt převzal někdo jiný.
Film Hope má také naprosto zbytečnou dlouhou stopáž, která je ve finále nezasloužená. Přiznám se, že jsem chtěl z kina odejít, a to se mi dlouho nestalo. Ve filmu se začnou dít strašný kraviny, některý postavy přežijí nemožné a závěrečný 3 minuty, kdy se z prdele vytáhne mytologie, protože prostě to nemohli udělat dříve a lépe si připravit svět a půdu pro další díly (má to být trilogie), jsem jen nechápavě koukal na plátno. Za mě je konec filmu urážkou pro diváka, který chce vědět, proč se ve filmu dějí věci, které se dějí, ale místo toho sledujeme 160 minut běhání, neustálé pokřikování, podprůměrný scénář, kde hodně často slyšíme „ksindle chcípni…ksindl zasraný“. Za mě je Hope ve finále zklamáním a velmi neuspokojivým filmem, který měl být mnohem lepší. Úvod filmu budu opakovat byl parádní, zbytek už radši bez komentáře. Další díly ne, děkuji a na shledanou.
Hodnocení: 4/10
Tohle jsou naše dojmy a názory na nejdražší jihokorejský snímek Hope. Doufáme, že se vám text líbil a rozhodnete se podle něho zda se na film podíváte.
Další týden, další nášup novinek. Tohle je přehled deseti zajímavých z nich, které přinesl na stream, do kina a televize 37. týden.
Fauda: 5. série: Netflix
Doron čelí vnitřním démonům i novým nepřátelům, když ho neschválená mstivá akce jeho starého přítele ve francouzském Marseille vtáhne do nebezpečné operace v hlubokém utajení.
Us in the End: Netflix
Dříve šťastný pár, který nyní rozdělují nároky života a práce, se vydává na cestu, aby rozhodl o své budoucnosti: zda bojovat za udržení vztahu, nebo se nechat jít.
Love Upon a Time: Netflix
Moderní a skeptický dvacetiletý vysokoškolák jménem Nakhun se přenese o 400 let zpátky v čase do království Ajutthaja, kde je omylem považován za někoho jiného – za muže jménem Klao.
Libang Libu: Netflix
Filmový štáb natáčí ve vesnici v oblasti Perak. Potíže se objevují hned od prvního dne a v následujících dnech přibývají další výzvy.
Made in Korea: 2. série: Disney+
Vzestup Baeka v řadách KCIA ho sice přiblížil k moci, zároveň však na něj upoutal pozornost mocného rivala, který disponuje vlastním vlivem. S tím, jak rostou politické ambice, hrozí, že nebezpečný boj o moc zničí vše, co si dosud vybudoval.
Láska jiná než tvá: Prime Video
Dokážou dva lidé znovu zažehnout jiskru lásky, která po deseti letech vztahu prostě už vyhasla?
Pohřešovaná: Apple TV+
Operátor tísňové linky Ian Ridley přijme zoufalý telefonát od dospívající dívky a domnívá se, že by se mohlo jednat o jeho dávno pohřešovanou dceru. Dokud ji nenajde, nezastaví se před ničím.
Miluj mě něžně: Cinemax 2
Když Clémence přizná bývalému manželovi vztahy se ženami, začne boj o svěření jejich syna do péče.
Magická posedlost 2: Kino
Sestry Owensovy se vracejí do světa, kde se rodinná magie dědí z generace na generaci a každé kouzlo má svou cenu. Sally a Gillian znovu spojí síly, když se nad jejich rodem začne stahovat temná kletba, která hrozí navždy zničit jejich rodinu. Aby ochránily své nejbližší, budou muset odhalit dávno ukrytá tajemství svého rodu a postavit se mocným silám minulosti. Čeká je napínavé dobrodružství plné čar, humoru, emocí i nečekaných zvratů, které dokazuje, že nejsilnější magií ze všech je pouto rodiny.
V odlehlé jihokorejské vesnici Hope Harbor dojde k sérii záhadných a násilných incidentů, které místní připisují neznámému tvorovi. Policejní náčelník Bum-seok a policistka Sung-ae se vydávají zjistit, co se skutečně stalo. Mezitím se do nedalekého lesa vypraví skupina lovců v čele se Sung-kim, aby záhadnou bytost vypátrali. Brzy se však z lovců stává kořist. Nic není takové, jak se na první pohled zdá, a to, co lidé považují za skutečnost, může být pouhým klamem. Z neznalosti a strachu se rodí nedůvěra, která postupně přerůstá v konflikt mezi lidmi. Události se začnou vymykat kontrole a zdánlivě izolovaný incident nabývá rozměrů katastrofy, jejíž důsledky mohou být až kosmické.
Tohle byl náš přehled deseti novinek, které dorazily na stream, do kina a televize během 37. týdne. Pro víc novinek, seznamů, recenzí a ostatních přehledů novinek týdne najdete na našich stránkách.
Zdroj: Prime Video, Disney+, Apple Tv+, Cinemax 2, KBS2, Mandre, Yes Oh, Tandem Films, Vertical Entertainment, Tangerine Films, Absolute Productions, Vertical Entertainment
Pátranie, humor, fantázia a svet, v ktorom sa hraný príbeh prepája s animáciou. Hlavička prináša do kín od 10. septembra 2026 hravé dobrodružstvo pre deti aj ich rodičov. Na Slovensku film spojil organizácie pomáhajúce rodinám s autizmom a stal sa impulzom pre spoločnú diskusiu s poslancami a poslankyňami v parlamente.
O filme
Farebný svet, partia detských detektívov a dobrodružstvo, v ktorom môže byť práve iný pohľad na svet tou najväčšou výhodou. Rodinný film Hlavička režisérok Vandy Raýmanovej a Mariny Andree Škop vstupuje 10. septembra do slovenských kín. K domácemu publiku prichádza po úspešnom uvedení v Chorvátsku a Bosne a Hercegovine, kde ho už videlo viac ako 80-tisíc divákov.
Hlavnou hrdinkou Hlavičky je desaťročná Alica. Keď jej rodičia jedného dňa záhadne zmiznú, požiada o pomoc skupinu mladých detektívov. Do pátrania sa pridáva aj jej starší brat Milan, prezývaný Hlavička, ktorý svet vníma a prežíva inak. To, čo sa spočiatku javí ako komplikácia, sa postupne stane jednou z najväčších výhod celej partie.
Deti čaká séria stôp, prekážok a nečakaných odhalení, ktoré ich zavedú oveľa ďalej, než si na začiatku dokázali predstaviť. Hlavička prináša do kín detektívne dobrodružstvo plné humoru, napätia a fantázie, ale aj príbeh o priateľstve, súrodencoch a sile spolupráce.
Farebný svet medzi realitou a detskou predstavivosťou
Jednou z najvýraznejších stránok filmu je jeho vizuálne spracovanie, v ktorom sa hraný príbeh prepája s animáciou. Tá nie je iba dekoráciou, ale stáva sa súčasťou rozprávania a pomáha divákom vstúpiť do sveta detskej predstavivosti. Vizuálnu stránku filmu ocenila aj porota 73. ročníka Pula Film Festivalu, kde Hlavička získala tri Zlaté arény – za výpravu, kostýmy a vizuálne efekty. Na vizuálnych efektoch sa výrazne podieľal najmä slovenský tvorivý tím.
„Hlavička je farebné dobrodružstvo plné pátrania, humoru a fantázie. Chceli sme nakrútiť film, ktorý deti vtiahne do príbehu a ponúkne im svet, aký na plátne nevidia každý deň – hraný, animovaný, odvážny a hravý,“ hovorí spolurežisérka filmu Vanda Raýmanová.
Zdroj: objectif
Prvé slovenské deti už Hlavičku videli na festivale 4 živly a na slávnostnej premiére v Bratislave. Ich reakcie boli bezprostredné. „Viete čo? Toto je najlepší film, aký som doteraz videl,“ povedal po premietaní jeden z chlapcov. Ďalšie z detí malo jasno aj v tom, čo bude nasledovať: „Pôjdem na to ešte raz, lebo to chcem ukázať aj svojim kamarátom.“
Viac ako 80-tisíc divákov a cesta na veľké festivaly
Na Slovensko prichádza Hlavička už s výrazným diváckym úspechom. V Chorvátsku a Bosne a Hercegovine film doteraz videlo viac ako 80 000 divákov. Jeho medzinárodná cesta pritom pokračuje: v októbri bude mať premiéru v Lotyšsku a Srbsku a v novembri v Slovinsku.
Počas jesene sa predstaví aj na viacerých významných medzinárodných festivaloch pre detské a mladé publikum. Film čaká Zurich Film Festival, Cinekid v Amsterdame, kde sa Hlavička predstaví v hlavnej súťaži dvanástich filmov z celého sveta.
Film má výraznú slovenskú tvorivú stopu. Spolurežírovala ho slovenská režisérka Vanda Raýmanová, slovenskí tvorcovia sa podieľali na animácii, vizuálnych efektoch a postprodukcii a vo výrazných úlohách sa predstavia aj Gabriela Dzuríková a Csongor Kassai.
V slovenskom znení sa predstavia Thália Kráľ, Jonáš Tóda, Danica Jurčová, Ivan Šándor, Boris Farkaš, Kristína Turjanová a Lucia Vráblicová.
Príbeh, ktorý pokračuje aj mimo kina
Hlavička sa zároveň stala impulzom pre spoluprácu organizácií, ktoré na Slovensku pomáhajú ľuďom s poruchou autistického spektra a ich rodinám. V spolupráci s hodnotovými partnermi filmu sa spojili mimovládne organizácie z rôznych častí Slovenska, aby spoločne pomenovali problémy, s ktorými sa rodiny v každodennom živote stretávajú, aj možnosti ich riešenia.
Výsledkomspolupráce je súbor konkrétnych odporúčaní, ako zlepšiť podporu ľudí s autizmom a ich rodín. Tie budú predstavené aj počas okrúhleho stola v Národnej rade SR, kde sa zástupcovia a zástupkyne organizácií stretnú s poslancami a poslankyňami a budú diskutovať o možnostiach konkrétnych zmien.
Zdroj: objectif
Príbeh Hlavičky tak pokračuje aj mimo filmového plátna – ako príležitosť hovoriť o tom, čo rodiny s autizmom na Slovensku potrebujú vo svojom každodennom živote.
Hlavička je určená deťom od siedmich rokov a ich rodičom. Dobrodružný príbeh prirodzene otvára témy priateľstva, súrodeneckých vzťahov a porozumenia deťom, ktoré svet vnímajú a prežívajú inak.
Neobyčajný príbeh neobyčajných kamarátov je od 10. septembra v slovenských kinách.
Sestry Owensovy se vracejí do světa, kde se rodinná magie dědí z generace na generaci a každé kouzlo má svou cenu. Sally (Sandra Bullock) a Gillian (Nicole Kidman) znovu spojí síly, když se nad jejich rodem začne stahovat temná kletba, která hrozí navždy zničit jejich rodinu. Aby ochránily své nejbližší, budou muset odhalit dávno ukrytá tajemství svého rodu a postavit se mocným silám minulosti. Čeká je napínavé dobrodružství plné čar, humoru, emocí i nečekaných zvratů, které dokazuje, že nejsilnější magií ze všech je pouto rodiny…
Původní Magická posedlost měla v roce 1998 k vyloženému hitu daleko – při rozpočtu mezi 60–75 miliony dolarů utržila jen 94,4 milionu dolarů. Přesto se z této fantasy časem stala kultovní podívaná. Autorka knižní předlohy Alice Hoffman mezitím napsala dva knižní prequely, především ovšem také pokračování původní knihy. Tato kniha s názvem The Book of Magic se nakonec stala knižní předlohou pro Magickou posedlost 2.
Pokračování původního filmu přichází v době, kdy se sázka na sequely po mnoha letech osvědčila (stačí připomenout pokračováníTop GununeboĎábla nosí Pradu), a Sandra Bullock a Nicole Kidman na návrat přistoupily. Vrátil se také jeden ze spoluscenáristů, Akiva Goldsman, režie se tentokrát místo Griffina Dunnea chopila Susanne Bier – dánská filmařka, která na sebe v roce 2004 upoutala pozornost filmem Bratři. Jejím posledním filmem byl netflixovský hit V pasti se zmiňovanou Sandrou Bullock v hlavní roli. Jak se pokračování této oblíbené romantické fantasy povedlo?
Magická posedlost 2 – Nová generace Owensových, stejná kletba
Zdroj: Warner Bros. Pictures
25 let po událostech původního filmu již dcery Sally Owens v podání Sandry Bullock vyrostly. Sally se před nimi však celou dobu snažila utajit, že jsou čarodějnicemi, byť se o rodině Owensových šíří nejrůznější drby. Když starší dcera Kylie v podání Joey King odhalí pravdu a navíc se dozví o kletbě, která její rod pronásleduje už po staletí, rozhodne se ji kvůli tragické události prolomit. Kletka spočívá v tom, že každý muž, který se skutečně zamiluje do ženy z rodu Owensových, je odsouzen k předčasné smrti. Sally a její sestra Gillian v podání Nicole Kidman se tak vydávají za Kylie do Velké Británie, aby čelily zdroji své magie.
Magická posedlost 2 je filmem, u kterého nostalgie tak úplně nepůsobí. Vrací se známé postavy, ve většině případů je hrají stejní herci a občas se objeví nějaké ty archivní záběry. Zatímco však jednička zpětně trpí jakousi rozředěností, dvojka po stránce příběhu více drží při sobě. Navrátivší postavy působí konzistentně se svými já z původního filmu, tři generace žen z rodu Owensových pak v ději mají tak trochu jinou úlohu. Dianne Wiest a Stockard Channing jako tety Frances a Jet plní úlohu mentorek, Kylie a Antonia v podání Joey King a Maisie Williams představují nejnovější generaci, v centru příběhu jsou nicméně nadále Sally a Gillian. Konkrétně Sally tu dostává větší dějový oblouk, kdy to vypadá, že by se mohla po letech opět zamilovat. Rodinná kletka ovšem podobné ambice ztěžuje.
Mytologie se prohlubuje, moc se toho ovšem vlastně nezměnilo
Zdroj: Warner Bros. Pictures
První film sice v závěru naznačil, že byla kletka prolomena, úvod druhého filmu nicméně potvrzuje, že nikoliv. V novém filmu se tak prohlubuje mytologie, která byla v jedničce spíše načrtnuta, a kletka konečně dostává jasnější pravidla i původ. Paradoxně právě tady se však ukazuje jeden z problémů pokračování. Magická posedlost 2 sice přidává nové vrstvy k příběhu Owensových, většina z nich ale slouží především k tomu, aby dostala Sally, Gillian a jejich rodinu znovu do podobné situace jako před lety.
Příběh se tentokrát vydává za hranice původního prostředí a postupně odhaluje další části historie Owensových, díky čemuž má pokračování pocitově o něco větší ambice. Zároveň ale platí, že film nikdy nedokáže ze své mytologie vytěžit tolik, kolik by mohl. Některé nové informace působí zajímavě především proto, že rozšiřují svět známý z jedničky, nikoliv proto, že by samy o sobě byly zvlášť nápadité.
Magická posedlost 2 je tak trochu nevyvážený mix
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Na druhou stranu filmu pomáhá, že se nesnaží původní postavy překopat k nepoznání. Sally a Gillian zůstávají po letech stejnými sestrami, jejichž vztah stojí na vzájemném popichování, rozdílných povahách, ale především na silném rodinném poutu. Sandra Bullock a Nicole Kidman navíc stále dokážou prodat jejich vzájemnou chemii, která patřila k nejsilnějším stránkám původního filmu. Právě ve chvílích, kdy film jednoduše nechává obě herečky společně fungovat na plátně, je nejvíce cítit, proč vůbec mělo smysl se k Owensovým po tolika letech vracet. Bullock i Kidman dokážou vyvolat pocit, že se ke svým rolím rády vracejí.
Problém nastává ve chvíli, kdy se Magická posedlost 2 pokouší být něčím výrazně větším. Nová generace sice dostává více prostoru a film se snaží předat štafetu dál, zároveň ale nechce upozadit Bullock s Kidman. Výsledkem je trochu nevyvážený mix příběhu o nové generaci Owensových a nostalgického návratu k Sally a Gillian. Film přitom nejlépe funguje právě jako pokračování jejich příběhu, zatímco nové postavy občas působí spíše jako prostředek, jak původní hrdinky znovu dostat do centra dění. Zatímco Kylie je v podstatě třetí hlavní postavou příběhu, role Antonie je víceméně okrajová.
Přímočařejší pokračování, které marně hledá identitu
Zdroj: Warner Bros.
A přestože se Magická posedlost 2 snaží pracovat s tématy lásky, rodiny a strachu ze ztráty podobně jako její předchůdce, tentokrát je místy až překvapivě přímočará. První film skutečně působil jako nevyvážený mix romantické fantasy a gotické pohádky, dvojka je spíše fantasy s romantickými prvky. Susanne Bier tu na režijní židli neprojevuje kdovíjak výrazný režijní rukopis, přece jen je ovšem z pár scén patrné poměrně schopné režijní vedení. Svým způsobem je ovšem toto pokračování poměrně komorní a je velmi pravděpodobné, že výrazná část rozpočtu padla především na návrat dvou ústředních dam.
Magická posedlost 2 nejspíše nabídne přesně to, co budou fanoušci prvního filmu očekávat, problém ovšem spočívá v tom, že na tom staví téměř celý film. Sally, Gillian a jejich rodina jsou po letech stále sympatickou společností, samotný příběh ale jen málokdy dokáže ospravedlnit, proč se k nim vracíme právě nyní. Výsledkem je pokračování, které původní film rozšiřuje, zároveň však jen obtížně hledá vlastní identitu. Je to neurážející pokračování kultovní klasiky, které sice dokáže připomenout, proč si diváci Owensovy ženy oblíbili, samo o sobě ale příliš mnoho důvodů k návratu k nim nenabízí.
Magická posedlost 2 závěrem
Magická posedlost 2 je neurážejícím návratem sester Owensových, který si Sandra Bullock a Nicole Kidman očividně opět užívají. Rozšíření mytologie ani nová generace Owensových ovšem nedokážou zakrýt skutečnost, že pokračování jen obtížně hledá vlastní identitu a často spoléhá především na nostalgii po původním filmu. Jako nenáročné pokračování kultovní fantasy funguje, jako film, který by měl ospravedlnit svůj vznik po 28 letech, už podstatně méně…
Oasis: Don’t Look Back In Anger sleduje triumfální návrat Liama a Noela Gallagherových na společném turné Oasis Live ’25, jednom z nejočekávanějších rockových comebacků současnosti. Dokument nabízí otevřený a emotivní pohled na největší hudební událost roku 2025 a zachycuje jedinečnou atmosféru i emoce, které na turné prožívali členové kapely i jejich fanoušci po celém světě. Díky mimořádnému přístupu přináší záběry ze zkoušek, zákulisí i koncertních pódií a také vůbec první společné rozhovory Noela a Liama po více než dvaceti letech. Vedle vyprodaného světového turné film zkoumá i hluboký emocionální dopad tohoto mimořádného kulturního fenoménu a připomíná, co hudba Oasis znamená pro publikum napříč generacemi…
Ať už znáte některou z jejich písní nazpaměť, nebo jste o nich pouze někdy slyšeli, jméno Oasis zřejmě neslyšíte poprvé. Britská rocková skupina, která vznikla v Manchesteru v roce 1991, se během několika let dokázala vyšvihnout mezi nejvýraznější hudební formace své generace. Na vrcholu své slávy patřila k největším kapelám na světě, především díky hitům jako Wonderwall, Don’t Look Back in Anger, Stop Crying Your Heart Out nebo Champagne Supernova. Za obrovským úspěchem kapely však nestála pouze její hudba, ale také výrazná osobnost bratří Liama a Noela Gallagherových, jejichž komplikovaný vztah a četné konflikty se postupně staly nedílnou součástí příběhu kapely. 28. srpna 2009 měli vystoupit jako headlineři na festivalu Rock en Seine v Paříži, jen několik minut před plánovaným začátkem se však Liam a Noel v zákulisí pohádali. Noel následně odešel a Oasis se rozpadli.
Příběh Oasis tím ale neskončil. Jejich hudba si i po letech dokázala udržet mimořádnou popularitu a po patnácti letech se navíc Liam a Noel Gallagherovi v roce 2024 usmířili a oznámili dlouho očekávané obnovení kapely. Oasis se tak v roce 2025 vrátili na koncertní pódia, jejich návrat nyní zachycuje dokument Oasis: Don’t Look Back in Anger. Jde o povinnost pro fanoušky Oasis?
Oasis: Don’t Look Back in Anger – Bratři Gallagherovi se zase tak moc nezměnili
Zdroj: Disney
Za scénářem projektu stojí Steven Knight, tvůrce seriálů Peaky Blinders/Gangy z Birminghamu nebo Tisíc ran, pod režií je pak podepsáno duo Will Lovelace a Dylan Southern, které již má s hudebními dokumenty své zkušenosti. Výsledkem je film, který se nesnaží shrnout kompletní historii Oasis a nebo rozebírat období jejich patnáctiletého odloučení. Soustředí se především na samotný návrat, přípravy na turné a na to, co pro bratry Gallagherovy, jejich spoluhráče a především fanoušky znamenalo znovu vidět Oasis společně na pódiu.
Bratři Gallagherovi jsou pořád bouřliváci. A naštěstí velmi vtipní bouřliváci. Díky tomu je zábavné poslouchat jejich výpovědi, které jsou obdařené jejich specifickým humorem a často nejdou pro sprosté slovo daleko. Zároveň je ale zajímavé sledovat, jak moc se jejich vystupování za patnáct let změnilo. Z kdysi arogantních a věčně rozhádaných rockových hvězd jsou dnes dva muži, kteří se na vlastní minulost dokážou dívat s odstupem. Liam například zpětně nechápe, že po jejich tehdejším chování vůbec ještě měli fanoušky. Podobné momenty přitom fungují nejen jako připomínka minulosti, ale také jako důkaz, že jejich vztah dnes působí podstatně smířlivěji. A i když se bratři Gallagherovi vlastně zase tak moc nezměnili, k nějaké sebereflexi tu přece jen došlo.
Dokument, ve kterém fanoušci hrají stěžejní roli
Zdroj: Disney
Pokud ale divák čeká odpověď na otázku, proč se vlastně po patnácti letech dali znovu dohromady, bude zklamaný. Dokument neobjasňuje, co přesně stálo za jejich usmířením, stejně jako se příliš nevrací k okolnostem původního rozpadu. Minulost tu slouží především jako kontext. Připomíná raketový vzestup Oasis, období jejich největší slávy a skutečnost, že se z kapely během několika let stal jeden z největších hudebních fenoménů své doby. Film ovšem staré rány znovu neotevírá. Místo toho přijímá současný stav jako fakt: Liam a Noel jsou opět spolu a Oasis se vrátili.
Největší prostor tak dostávají fanoušci. A právě tady dokument ukazuje, proč návrat Oasis nebyl pouze další velkou hudební událostí. Lidé z Velké Británie, Irska, Brazílie, Jižní Koreje nebo Spojených států mluví o tom, co pro ně hudba kapely znamená, přičemž jejich vztah k Oasis často sahá daleko za běžné fanouškovství. Někteří si jejich písně spojují s konkrétními obdobími života, jiní na jejich návrat čekali patnáct let. Je tu například i jedna z přeživších, která v roce 2017 přežila bombový útok na koncertě Ariany Grande v Manchesteru. Ta si podle vlastních slov vyčítala, že právě ona přežila, navzdory traumatické zkušenosti si nicméně návštěvu návratu Oasis nenechá ujít.
Právě z fanouškovské perspektivy dokáže být dokument překvapivě emotivní. Nejde jen o záběry lidí, kteří zpívají každé slovo. Kamera zachycuje také pláč, objímání a chvíle naprostého vytržení, kdy lidé nemohou uvěřit, že po letech skutečně slyší své oblíbené písně naživo. V jednu chvíli například sledujeme mladého fanouška, který po skončení koncertu zůstává v aréně viditelně dojatý. Přijde k němu cizí člověk a jednoduše ho obejme. Je to krátký, ale všeříkající moment, jenž dokáže krásně ilustrovat, jak hudba dokáže spojovat lidi. Těch výpovědí fanoušků je tu možná ve finále až příliš, svůj primární účel každopádně plní.
Návrat plný očekávání
Zdroj: Disney
Jeden z nejzábavnějších momentů přichází už během příprav na první koncert po letech, který se konal 4. července 2025. Policisté dostávají instrukce, že se očekává chování podobné fotbalovým fanouškům, což vzhledem k pověsti Oasis vlastně nepůsobí zase tak absurdně. Samotná kapela přitom během příprav působí, jako by si dobře uvědomovala, jak neobvyklá celá situace je. Po patnácti letech se mají Liam a Noel znovu postavit společně na pódium a nikdo si nemůže být úplně jistý, jak to dopadne.
Právě první koncert v Cardiffu je jedním z vrcholů filmu. Po patnácti letech se Liam a Noel znovu objeví společně na pódiu a reakce publika okamžitě ukazuje, jak obrovský význam jejich návrat má. Dokument přitom nezůstává pouze u samotného vystoupení, ale ukazuje také zkoušky, přípravy a zákulisí turné. Tyto části jsou místy poněkud natažené, jakmile se však rozezní první tóny, film získává výraznou energii. Dynamický střih navíc dokáže koncertní atmosféru přenést i mimo samotné pódium. Je přitom znát, že si tvůrci vyhráli s archivními materiály a dokázali je schopně zkombinovat s materiálem natočeným přímo pro tento film.
Velká oslava návratu Oasis
Zdroj: Disney
Dokument funguje díky tomu, že se ani nesnaží být ničím víc než oslavou návratu Oasis. Když Liam a Noel mluví svým typickým způsobem, když se na pódiu rozezní jejich největší hity a když kamera sleduje desetitisíce lidí, kteří znají každé slovo, je nejlépe vidět, proč se z Oasis nestala pouze další úspěšná britská kapela, ale fenomén, který dokázal přežít i vlastní rozpad. Je tak zcela jasné, že jde o povinnost pro všechny fanoušky Oasis či posluchače, kteří mají pro jejich hudbu slabost. Těžko nicméně říct, jak moc tento film emocionálně zasáhne ty, kteří se s hudbou této skupiny teprve seznamují.
Oasis: Don’t Look Back in Anger je především oslavou toho, že se kapela vrátila, nikoliv snahou vysvětlit, proč k tomu došlo. Kdo čeká detailní pohled na usmíření bratří Gallagherových nebo rozebrání jejich komplikovaného vztahu, odpovědi zde nenajde. Dokument je v tomto ohledu smířlivý až opatrný a minulost nechává tam, kde podle něj patří. Přesto dokáže připomenout, proč Oasis dodnes tolik znamenají – nejen prostřednictvím samotných Gallagherových, ale především skrze lidi, kteří jejich hudbu poslouchali před třiceti lety, objevili ji teprve nedávno nebo na jejich návrat čekali celou dobu. A někteří ji mezitím předali i svým potomkům, kteří v lásce k Oasis pokračují dál. Ve výsledku je to celé tak sympaticky dojemné, že je snadné filmu odpustit i fakt, že v něm píseň Stop Crying Your Heart Out zazní jen ve formě instrumentálu. Zásadní ani přelomový dokument se sice nekoná, v tomto případě ale snad ani nebylo potřeba takové ambice očekávat.
Oasis: Don’t Look Back in Anger závěrem
Oasis: Don’t Look Back in Anger je povedeným koncertním dokumentem, který se místo rozebírání patnáctiletého konfliktu Gallagherových soustředí především na samotný návrat Oasis a emoce, které s sebou přinesl. Přestože film neposkytuje příliš odpovědí na otázku, proč se bratři po letech usmířili, dokáže velmi dobře zachytit atmosféru jejich comebacku a především význam, který má kapela pro své fanoušky. Výsledkem je energická a místy překvapivě dojemná oslava Oasis, která sice nebude mít mnoho co nabídnout těm, kteří jejich hudbu neznají, pro fanoušky ale představuje prakticky povinnou návštěvu kina…
V psychologickém thrilleru Běžkyně pozná hvězdná londýnská právnička Maia Marten (Gal Gadot), jak jediný telefonický hovor při ranním běhu dokáže otřást celým životem. Její syn Noah (Rory Wilmot) byl unesen. Aby ho získala zpět, musí běžet dál, vykonat každý z nemilosrdných příkazů a nevěřit nikomu. Každá vteřina je zkouškou, čeho je matka schopna, aby zachránila své dítě…
Gal Gadot toho ve 41 letech stihla již dost – v roce 2004 vyhrála Miss Izrael, o dva roky později sloužila v armádě jako trenérka bojových umění, začala studovat právo a dnes je aktivní především jako herečka. Objevila se v sérii Rychle a zběsile, v DC Extended Universe ztvárnila Wonder Woman a nakonec si zahrála také hlavní záporačku v kontroverzní Sněhurce. Její časy coby Wonder Woman jsou nicméně u konce, její účast v budoucnosti série Rychle a zběsile zůstává velkým otazníkem (stejně jako celé avizované finále s názvem Fast Forever) a na kdovíjak chválené projekty jinak Gadot příliš štěstí nemá. Pořád je ovšem poměrně známou tváří, která bude i v budoucích letech nejspíše dost vidět. A v ideálním případě se může objevit také v dobrých filmech. Jak je na tom ovšem Běžkyně?
Běžkyně – Zaměnitelné a prázdné… i na poměry streamu
Zdroj: Amazon Prime
Režisér Kevin Macdonald stojí za filmy jako Poslední skotský král, Na odstřel, Orel deváté legie nebo Mauritánec: Deník z Guantánama. Jde tedy o tvůrce, kterého byste u rutinního akčního filmu jen tak nečekali. Ale v roce 2026 se zřejmě může stát všechno. Tuctově tu ostatně působí i samotná zápletka o uneseném dítěti a rodiči, který se ho musí pokusit zachránit. Ještě ji šlechtí, že film trvá pouhých 84 minut. Větší problém je, že během necelé hodiny a půl nedochází k ničemu zajímavému, výraznému ani skutečně působivému. Macdonald to celé točí jako až příliš zaměnitelné streamovací béčko, které nejspíše vzniklo především proto, aby v katalogu Amazonu zaplnilo další místo. A divák tak nemá příliš důvodů, proč by měl dát přednost právě tomuto filmu před lepšími snímky z podobné kategorie.
Gadot se tu objevuje jako právnička, která stíhá vůdce zločinecké organizace za vraždu dvou žen. Únosce jejího syna v podání Damiana Lewise jí nicméně nařídí, aby zabila hlavního svědka. Zní to jako zápletka, která by nejspíše byla příliš tuctová i na průměrnou epizodu Kobry 11, o to patrnější je to ve chvíli, kdy se s ní skutečně nepracuje nijak zajímavě. Maia je samozřejmě nejen právnička, ale také bývalá atletka, aby v rámci scénáře dokázala během akčních scén působit alespoň trochu důvěryhodně. To je ve výsledku přeci jen ten nejmenší problém. Mnohem bolestivější je sledovat, jak si samotný scénář vůbec neuvědomuje svou banálnost a snaží se ji opepřit pokusem o vykreslení psychologie hlavní hrdinky a dodání jakéhosi přesahu. Celé je to ovšem značně křečovité. Především ve chvíli, kdy přijde pokus o jakýsi zvrat. Nepůsobí jako zvrat, ke kterému film postupně směřuje, spíše jako něco, co tam najednou musí být, protože někomu zřejmě došlo, že alespoň pokus o napětí se cení. Byť by samozřejmě nejdříve také měl fungovat.
Macdonald není neschopný, ale…
Zdroj: Amazon Prime
Macdonald sice nemá s akčními filmy tolik zkušeností a na Běžkyni je to znát, zároveň mu ale řemeslo rozhodně není cizí. Celou dobu to však působí dojmem, že sám neví, jak přesně k akci přistoupit. Chvílemi dokonce vypadá, jako by ho zajímalo všechno kromě ústřední zápletky – jako by se od ní snažil neustále odvádět pozornost. Jako reklama na Londýn by Běžkyně mohla v pohodě obstát. Jenže tohle není turistická reklama, ale celovečerní akční film.
U akčního filmu by měl člověk něco cítit – vzrušení, napětí, úžas, euforii či tělesnost. Běžkyně nedodává téměř nic z toho. Sotva se tak dá označit za skutečně funkční akční film, především kvůli tradičně herecky strohé Gal Gadot. I v kontextu jejích dosavadních výkonů to tentokrát působí dojmem, že hraje tak trochu na volnoběh. O to víc je zarážející, že i kdyby chtěla být Běžkyně sebevíce intenzivní, výkon Gadot dodává přesný opak. A u protagonistky, na jejíchž bedrech stojí prakticky celý film, je to pochopitelně zásadní problém.
Až příliš hloupý film
Zdroj: Amazon Prime
Na filmy pro stream se pořád spousta diváků dívá skrze prsty, ty filmy si za to přitom do značné míry mohou samy. Běžkyně skutečně působí jako ztělesnění typu filmů, které vznikají především proto, že nějak se ta roční nabídka streamovacích služeb zaplnit musí. Mohou vám evokovat desítky podobných filmů a podtrhovat příliš ohranou zápletku, stačí nicméně obsadit nějakou známou tvář a stejně si je dost lidí pustí. Svým způsobem jde o začarovaný kruh, kvůli němuž tyhle filmy podle šablony jen tak vznikat nepřestanou.
Jet na jistotu a spoléhat na osvědčené postupy přitom nemusí být samo o sobě problém. O to smutnější je, když je z filmu skutečně cítit až lenost a nulová snaha původní koncept jakkoli osvěžit nebo mu dodat něco navíc. Běžkyně tento dojem jen podtrhuje lacinou akcí, v níž se tvůrci až příliš spoléhají na zpomalovačky. Tou největší prohrou přitom samozřejmě bývá, když je film vtipný ve chvílích, kdy očividně vtipný být nechce.
Celkově je problém, že podobný thriller ohýbá pravidly, jak se mu to zrovna hodí. V průběhu je už naprosto jasné, že musí jít o akční béčko, nejen, že však nepřiznané, ale také příliš tupé i na poměry akčních béček. A přitom pořád ne tak tupé, aby to alespoň bylo zábavné. V akčním žánru šlo za poslední dobu těžko dohledat tak vysokou absenci nedůstojnosti a neschopnosti natočit to celé alespoň neurážejícím způsobem. Macdonald si zřejmě za pochodu neuvědomuje, zda to chce natočit po svém a nebo si chce hrát na Michaela Baye, celkově už to polovině celé působí bezradně. O to bolestivější je pak sledovat zdánlivá esa v rukávu, ta nicméně jen podkládají, že se tu doslova někdo snaží uplést z lejna bič. Je to bezradný slepenec, který nedokáže být ani napínavý, ani působivý. A bohužel ani dostatečně hloupý na to, aby se u něj člověk alespoň pobavil.
Běžkyně závěrem
Běžkyně je přesně tím typem streamovacího akčního filmu, který člověk zhlédne, aby ho následně okamžitě zapomněl. Kevin Macdonald sice dodává řemeslně ucházející podívanou, nedokáže jí však vtisknout vlastní tvář, napětí ani skutečnou energii. Gal Gadot jako ústřední protagonistka ničemu nepomáhá a místo intenzity nabízí spíše další dávku herecké strohosti. Výsledkem je prázdný, zaměnitelný a především hloupý thriller, který selhává (nejen) jako akční film…
I další týden přinesl spoustu novinek na stream, do kin a televize. Tady je seznam deseti zajímavých z nich, které přinesl 36. týden.
Gandhari: Netflix
Při pokusu o záchranu unesené dcerky přišla o zrak. Vezme proto věci do vlastních rukou, aby za každou cenu vypátrala pachatele.
Almost Us: Netflix
Snaha mladé ženy získat přízeň svého hudebního idola, do něhož je zakoukaná, komplikuje vztah s jejím nejlepším přítelem z dětství, který do ní je už léta tajně zamilovaný.
Tahle párty je DEAD: Netflix
Když se zodpovědná Alice, povrchní Sofie, bohémská Hanka a nejistý Roman vydávají na halloweenskou párty, netuší, že právě začíná noc plná šílenství a chaosu. Řetězec hádek, trapasů a špatných rozhodnutí se rychle vymkne kontrole a vyústí v absurdní a ujeté situace se zombie, policisty a frustrovanými herci z romantických komedií. Alice na cestě za záchranou své mladší sestry Kristýny zjistí, že skutečné nebezpečí nespočívá ani tak v zombie, jako spíše ve vzájemných předsudcích a špatném výběru životních vzorů.
Star Wars: Mandalorian a Grogu: Disney+
Zlé Impérium padlo a jeho válečníci zůstávají roztroušeni po celé galaxii. Nově vzniklá Republika se snaží chránit vše, za co povstalci bojovali, a proto požádala o pomoc legendárního mandaloriánského lovce odměn Dina Djarina a jeho mladého učedníka Groga.
Jak se film povedl si můžete přečíst v naší recenzi.
Mayday: Apple Tv+
Pilot amerického námořnictva uvázne během přísně tajné mise v době studené války za nepřátelskou linií a jeho jedinou šancí na přežití je spojit síly s podivínským bývalým agentem KGB.
Jak se film líbil u nás v redakci, si můžete přečíst tady.
Běžkyně: Prime Video
V psychologickém thrilleru Běžkyně pozná hvězdná londýnská právnička Maia Martenová, jak jediný telefonický hovor při ranním běhu dokáže otřást celým životem. Její syn byl unesen. Aby ho získala zpět, musí běžet dál, vykonat každý z nemilosrdných příkazů a nevěřit nikomu. Každá vteřina je zkouškou, čeho je matka schopna, aby zachránila své dítě.
Made in EU: Cinemax 2
Pracovnice oděvní továrny Iva se stane prvním případem covidu ve své bulharské vesnici a čelí obviňování i společenskému vyloučení.
Filter: iVysílání
Matty je introvertní kluk, kterému se i přes jeho nerozhodnou a váhavou povahu podařilo projít coming outem. Má totiž kolem sebe rodinu a kamarády, kteří ho podporují. Když se ale během přijímaček na střední výtvarnou školu zamiluje do stejně starého Radka, tvrdě narazí na realitu prvních citových zmatení, omylů a selhání. V dobré víře udělá pár chyb, na které se začnou nabalovat další. Jeho dětsky naivní svět se během pár týdnů stává krutě dospělým. Najednou musí čelit nečekaným problémům a nepochopení ze strany svého okolí. Podaří se mu najít křehkou vnitřní rovnováhu v bouři složitého dospívání?
Dokonalý den: Kino
Anna spěchá na důležitý pracovní pohovor. Má to promyšlené, naplánované a pod kontrolou… tedy až do chvíle, kdy se jí cestou pokazí auto. Anna tak místo kariérního vítězství končí ve vlaku, kde potká Edu, jehož humor a spontánnost jsou pravým opakem přísně zorganizovaného světa, ve kterém Anna žije. Eda vystoupí v místě, které pro něj má velký význam, a přesvědčí nic netušící Annu, aby ho následovala. Zažívají nečekaná dobrodružství, vtipné momenty, trapasy, poznávají okolí i jeden druhého. Po noci plné vášně přichází ráno a s ním i vystřízlivění. Eda je krátce po rozchodu a Anna brzy odcestuje do Kanady. Je na čase se rozloučit. Jenže život má pro Annu jiné plány. V práci o ni totiž projeví velký zájem Ellis – charismatický, sebevědomý muž, který působí jako přesný opak Edy: stabilní, spolehlivý a „správná volba“. Anna se tak poprvé v životě ocitá mezi dvěma úplně odlišnými světy… a dvěma úplně odlišnými možnostmi, kam její život může směřovat. To, co začalo jako náhodné setkání ve vlaku, postupně promění životy všech kolem a postaví Anu před zásadní životní rozhodnutí.
Samuraj a vězeň: Kino
Historické drama Samuraj a vězeň režiséra Kiyoshiho Kurosawy vychází z oceňovaného románu Honobua Jonezawy a odehrává se v Japonsku roku 1578, v nejistém období válčících států. V centru příběhu stojí napjatý vztah dvou mužů. Pána hradu samuraje Murashige Arakiho a jeho zajatce, brilantního a nebezpečného stratéga Kanbeie Kurody, vyslance znepřáteleného klanu, kterého Araki místo popravy uvězní. Zatímco se kolem hradeb stahují vojska Nobunagy Ody, hrad zachvacuje řada nevysvětlitelných úmrtí a mezi obránci sílí strach, nedůvěra a podezíravost. Postupné rozplétání záhady se stává nejen detektivním pátráním, ale také soubojem vůle, loajality a rozdílných představ o cti, moci a svobodě.
Jak se povedla tahle historická novinka si můžete přečíst v naší recenzi.
Tohle byl náš seznam, které přinesl 36. týden na stream, do kin a televize. Pro další novinky, seznamy, přehledy, recenze a seznamy novinek jednotlivých týdnů najdete na našich stránkách.
Zdroj: Netflix, Disney+, Prime Video, Apple Tv+, Cinemax 2, iVysílání, Regal Entertainment, CinemArt, Aerofilms, Donart Film