Star Wars: Vize – 3. série – Návrat ke kořenům (Recenze)

0
Star Wars: Vize
Zdroj: Disney+

Antologie animovaných krátkých filmů se vrací s devíti novými příběhy od legendárních japonských studií, které oslavují bájesloví Star Wars ve svých jedinečných stylech…

Svět Star Wars je nesmazatelnou součástí popkultury již téměř 50 let. Svět vytvořený Georgem Lucasem se stal inspirací pro spousty tvůrců, kteří se světem předaleké galaxie inspirovali při budování svých vlastních fikčních světů. Sám Lucas by ovšem Star Wars nemohl realizovat bez nejedné inspirace: náboženství, starší sci-fi snímky jako Flash Gordon, westerny či japonská kultura. Když tak v roce 2021 došlo na uvedení seriálu Star Wars: Vize, kruh se svým způsobem uzavřel.

Star Wars: Vize je antologický animovaný seriál, který v každé epizodě vypráví zcela nový příběh. Příběhy nejsou kánonické, aby tvůrci při jejich realizaci neměli svázané ruce. Svým způsobem tak koncepčně existuje jistá paralela se seriálem Co kdyby…? z dílny Marvel Studios. Občas se mohou objevit známé postavy jako Boba Fett či Wedge Antilles, diváci si ovšem při sledování Vizí nemusejí dělat hlavu z toho, jak přesně zapadají do kontinuity dosavadní Star Wars tvorby. První série v roce 2021 vsadila výhradně na asijskou formu a japonské animátory. Druhá série se následně v roce 2023 stala takovou mezinárodní přehlídkou – nabídla konkrétně příběhy ze Španělska, Irska, Chile, Spojeného království (Aardman!), Jižní Koreje, Indie, Japonska/Spojených států i Jižní Afriky.

Čerstvá třetí série se poté vrací ke kořenům. Všech 9 epizod pochází z Japonska. Tři z nich jsou navíc pokračováními příběhů, které si mohou diváci pamatovat z první série –  Souboj, Vesnická nevěsta a Devátá Jedi. Na jednu stranu dostanou diváci další várku trochu jiných Star Wars. Zároveň další výraznou oslavu japonské animace a jejích různých forem. Po třech sériích je jisté minimálně jedno – Star Wars: Vize nadále patří mezi nejsvěžejší projekty, které svět Hvězdných válek nabídl od momentu, kdy je vlastněn Disneym.

Star Wars: Vize III – Další várka specifických příběhů

Star Wars: Vize
Zdroj: Disney+

Díky kreativní svobodě mohou tvůrci experimentovat s příběhem, postavami i dosud známým světem předaleké galaxie. Zároveň jim ovšem není zapovězeno prozkoumávat v rámci již dávno známého světa poměrně známá témata – a leckdy i zajímavějším způsobem. Různá animační studia a jejich tvůrci nicméně dokazují, že se dají pořád vyprávět různorodé příběhy, které mohou mít odlišnou atmosféru a někdy překvapit i něčím velmi experimentálním či surreálním (poslední kraťas s názvem Black je především jeden velký experiment, který působí jako Star Wars film, který by natočil Andrej Tarkovskij).

Je nevyhnutelné, že se některé kraťasy tematicky alespoň vzdáleně začínají kopírovat. Především v momentech, kdy se řeší vábení temné strany a často komplikované morálky držitelů světelných mečů. Zmiňované tři epizody, které se v rámci 3. série dočkávají pokračování, poté za dosavadní dvě série představily jedny z nejzajímavějších vizí světa Hvězdných válek. Vycházet z nich a přijít s navazujícími příběhy tak není vyloženě nevkusná chyba. Zároveň to ovšem neznamená, že by návrat starých vizí nutně zastiňoval ty nové. A třeba epizoda Yuko´s Treasure, i díky výraznému droidovi Billymu (vypadá jako obří medvěd), snadno evokuje dílo studia Ghibli.

Souboj, Devátá Jedi a Vesnická nevěsta – Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš?

Byl to právě Souboj, který diváky se seriálem Star Wars: Vize představil. Evokoval jakýsi mix klasických Star Wars s filmy Akiry Kurosawy (Sedm samurajů, Yojimbo), které svět Star Wars na samotném počátku inspirovaly. Start Star Wars: Vize před 4 roky fungoval díky své komornosti, funkčnosti na krátkometrážní ploše a tajemné ústřední postavě Ronina. Jakákoliv snaha o navázání na Souboj se tak mohla zdát nebezpečná. Pokračování s podtitulem Odplata je nicméně uspokojivé. Pokračování už není tolik komorní a vsadí jen na krapet lidštější variaci generála Grievouse. Režisér Takanobu Mizuno ovšem na svůj 1. kraťas navazuje důstojně. Především i proto, že opět dokáže evokovat Kurosawu se Star Wars nádechem a mytologii překvapivě obstojně rozšiřuje. Stejně jako první Souboj skvěle rozjel 1. sérii, jeho pokračování důstojně rozjíždí sérii třetí.

The Lost Ones je pokračováním Vesnické nevěsty, na motivy rozpracované v původním kraťasu se poté daří navázat. Je jen škoda, že chvílemi epizoda rozjíždí zajímavé motivy, které po celou dobu nedokáže úplně využít (formát epizod občas svazuje krátkometrážní délka). Skvělé pokračování naopak dostává Devátá Jedi. Child of Hope představuje droida Tetoa, který se zmiňovaným Billym dokazuje, že droidí forma hned postavám nezakazuje být poměrně komplexními – alespoň při přihlédnutí k délce a tomu, jak se s postavami po celou dobu pracuje.

Dítě naděje ovšem především slouží jako menší pilot. Už na letošním Star Wars Celebration bylo potvrzeno, že se právě Devátá Jedi stane základem pro první spin-off seriálu s názvem s názvem Star Wars: Vize uvádí: Devátá Jedi. Tak snad se za rok ukáže, že Devátá Jedi byla šťastnou volbou pro spin-off a že se pak teoreticky dočká i Souboj.

Novým příběhům se daří dodávat esenci Star Wars

Star Wars: Vize
Zdroj: Disney+

Dalo se očekávat, že se pokračováním již zavedených příběhů podaří udržet esenci Star Wars. O to uspokojivější je sledovat, že se to daří i šesti zcela novým příběhům. Jeden, který stojí za to vypíchnout, je The Bird of Paradise. Hlavní hrdinka Nakime v něm přijde o zrak. To samozřejmě evokuje Kanana Jarruse ze seriálu Star Wars: Povstalci, kterému se stalo něco podobného. Paradoxně ovšem režisér Tadahiro Yoshihira zvládá s podobným konceptem pracovat mnohem zajímavěji. A to na ploše jednoho krátkometrážního snímku. Dokáže pracovat s vábením temné síly, kterému Nakime nedokáže vzdorovat především v momentě, kdy oslepla, a proto si musí projít stěžejními zkouškami. Je z toho strhující příběh, který i díky výtečně vystavěnému finále snadno pasuje Yoshihirovu vizi na dalšího ideálního kandidáta na spin-off.

Zmiňovaný Black je poté skutečně už na pomezí experimentálního díla, které se obejde bez dialogu – stojí pouze na vizuálu, hudbě a jejich společné atmosféře. Shinya Ohira zachycuje psychedelickou bitvu imperiálního vojáka, která se odehrává na pozadí skutečné bitvy. Občas se zde objevují prvky, které evokují už mnohem známější příběhy. Jinak je ovšem zasazení do světa Star Wars nejvíce znatelné díky světelným mečům, specifickým zbraním, technice i zvukovým efektům.

Ve všech epizodách se objevují známé rasy, u příběhů The Smuggler, The Bounty Hunters a The Song of Four Wings je pak nejvíce rozpoznatelné držení se norem. Jsou to příběhy, které nejspíše pro mnohé evokují tu nejklasičtější představu o průměrném příběhu ze světa Star Wars. Jen pro mnohé budou pořád příliš anime. A je přitom škoda, že si právě kvůli bojkotu anime někteří nechají ujít jedny z nejzajímavějších světů, které Star Wars nabízí za dlouhou dobu.

Fandové Star Wars si mohou realizovat své příběhy, navíc kvalitní

Star Wars: Vize
Zdroj: Lucasfilm

Tvůrci se nemusí držet zkrátka. Nutně ovšem nesází na ty nejdivočejší koncepty. Nemusí to vadit, protože z každého příběhu je pochopitelně vidět jistá forma úcty k celému světu. Star Wars jsou globální fenomén, i takové mohou být zkreslované různými kulturami. Výrazněji na to poukázala 2. série díky mezinárodnímu zastoupení, 3. série nicméně ukazuje, že japonská animace ke Star Wars přirozeně pasuje. A navíc díky různým formám vizuálního či obsahového zpracování nejsou příběhy zaměnitelné. Občas se tak vyjeví příběh, který více spoléhá na 2D animaci, občas více na 3D, občas nějaký kompromis. Dohromady to jen podtrhuje, že anime je široký pojem. A samozřejmě se opět nabízí citace Brada Birda –  ,,animace není žánr, je to forma umění, do které jdou převádět různé žánry.“  

Zatím to stále působí, že se většina epizod točí kolem období Impéria, je tak možná škoda, že se Vize nechtějí vydávat do zajímavějších období, protože Impéria si diváci Star Wars za 50 let užili už více než dost. Mezi časté kritiky moderních Star Wars navíc patří, že se nové projekty často drží krapet ohraného období Skywalker ságy. Díky tomu, že je dílo v rámci kontinuity nekánonické a tvůrci zřejmě mají nejraději právě období, které prozkoumávají, moc na tom nezáleží.

I když by to možná do příštích sérií chtělo něco svěžejšího nežli boje s vábeními temné strany a prozkoumávání toho, co dělá Jedie Jedim, 9 nových epizod nedokáže vyvolat pocit, že tomuhle formátu po čtyřech letech došla šťáva. Těžko tedy prozatím říct, jak moc se příští rok osvědčí sázka na spin-off. Star Wars: Vize jsou ovšem pořád projektem, ke kterému lze mít snadno sympatie – zejména pokud má člověk slabost pro svět Star Wars a dokáže ocenit, že seriál nabízí jeho netradiční interpretace.

Star Wars: Vize – 3. série závěrem

Třetí série seriálu Star Wars: Vize dokazuje, že svět Hvězdných válek stále nabízí prostor pro kreativitu a experimentování. Antologický formát a nekánonické příběhy dávají tvůrcům volnost zkoumat nové přístupy k postavám, vizuálu i příběhu, přičemž zůstávají věrni starým dobrým Star Wars. Série vracející se k japonským kořenům přináší jak pokračování známých epizod, tak zcela nové příběhy, které nesnižují kvalitu série. I po 50 letech se ukazuje, že Star Wars je inspirativní svět, který lze interpretovat po svém a zároveň smysluplně a kreativně rozvíjet…

PS: Anglický dabing není špatný, specifické kouzlo navíc nicméně příběhům dodává spíše původní japonské znění.

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Disney+
-REKLAMA-

Dům plný dynamitu – Nový film slavné režisérky Kathryne Bigelow je tu (Recenze redakce)

0
Dům plný dynamitu
Zdroj: Netflix

Krásný den vám všem přeji. Máme tu další ambiciózní film, který si pro nás Netflix připravil a my jsme si pro vás připravili dojmy, abychom vám řekli jestli se film povedl nebo ne. Řeč bude o filmu Dům plný dynamitu, jenž natočila slavná režisérka Kathryn Bigelow (Smrt čeká všude, Bod zlomu, Detroit či 30 minut před půlnocí). Režisérka si sehnala skvělé obsazení Rebecca Ferguson, Idris Elba nebo Jared Harris. Film můžete vidět na Netflixu od 24.10. Úvod máme za sebou a teď vám povíme jestli se film povedl nebo ne. Toto je recenze redakce na film Dům plný dynamitu!

Recenze redakce na film Dům plný dynamitu

Na Spojené státy někdo vypálí balistickou střelu. Američané se zběsile snaží vypátrat, kdo je za útok zodpovědný, a připravit adekvátní reakci. (oficiální text distributora)

Dům plný dynamitu
Zdroj: Netflix

Pavel Hrubeš

Moc mi to sedlo a film jsem si hodně vychutnal. Na druhou stranu vím, že tohle nebude film pro každého, kvůli tomu, jak ho režisérka Kathryn Bigelow a scénárista Noah Oppenheim vystavěli.

Film má hodně nepříjemné a celkem aktuální téma, protože třetí světová válka potažmo atomová válka, může vypuknou velmi snadno. Podstatě stačí, aby se jeden nebo dva pánové špatně vyspali. A o tom tento film je. Jak bude reagovat USA na útok balistické rakety. A co by se stalo, kdyby dopadla do středu USA.

Bigelow natočila hodně civilní a konverzační film, kde prim hrají úderné dialogy a herci, kteří se snaží podat, co nejvíce civilní a realistické výkony. A v tomto ohledu Bigelow odvedla moc dobrou práci. Film dokáže být hutný, nepříjemný, má parádní atmosféru, která vás přišpendlí ke gauči, a budeme v napětí sledovat, co se stane.

Hodně moc se mi líbilo, jak Bigelow dokáže prodat jistou nevyhnutelnost, nepřipravenost a ztrátu naděje v tváří tvář kruté realitě. Parádně funguje i celková zmatenost všech zúčastněných, protože sami nemohou uvěřit, že se jejich noční můra stala.

Rebecca Ferguson je zde parádní a v této civilní poloze jsem si jí hodně užil. Gabriel Basso mě velmi příjemně překvapil a svou postavu zahrál moc dobře. Idris Elba má obrovské charisma a je tady dost dobrý. Totéž platí i pro Jareda Harrise, Jasona Clarka či Trayho Lettse. Anthony Ramos má vděčnou postavu a v této poloze nebyl vůbec špatný.

Osobně jsem si film dost užil a hodně mi sedlo jak je natočený a odvyprávěný. A tady se to bude lámat. Věřím, že ne každému sedne tento styl vyprávění, dávkování informací, případně to že je to ve výsledku jen konverzačka, která třikrát opakuje to samé, ale pokaždé z jiné perspektivy. Dům plný dynamitu je z mého pohledu napínavý a velmi atmosférický film, který mi dost sedl a jsem velmi spokojený.

Hodnocení: 8/10

Dům plný dynamitu
Zdroj: Netflix

Marek Lízal

Zajímavý kousek, který se zaměřuje na to, jak budou Spojené státy americké reagovat na balistickou raketu, která na ně míří. Film je vyprávěn z několika pohledů a snaží se ukázat tuhle nepříjemnou situaci. Je to vlastně děsivý snímek, protože něco takového je docela dost aktuální a jelikož se ve světě dějí šílené věci, tak se něco takového může každou chvíli stát.

Oscarová režisérka Kathryn Bigelow natočila opravdu zajímavý snímek. Jedná se hlavně o konverzační podívanou. Bigelow je zkušená režisérka a od začátku jde vidět, že snímek má pevnou režii. Je to skvěle natočený snímek, který i díky své vtahující kameře, která využívá velmi dobře zoomování je o to intenzivnější. Snímek je v úvodní části úžasně atmosférický, intenzivní a tady se dostávám k důležitému bodu, který bude pro diváky zásadní. Jelikož se film točí okolo jedné situaci a sledujeme to z několika úhlů pohledu, tak se bohužel stane, minimálně v mém případě, že to v polovině trošku začne ztrácet dech. První část má proto obrovskou výhodu a stojí za to vidět. U této části jsem byl do filmu ponořen a zapomněl jsem vnímat okolí. A tohle u filmů miluji.

Snímek má vedle skvělé režie a technické stránky výborné herecké výkony, kdy každý odvádí přesvědčivou podívanou. Rebecca Ferguson v úvodní části je excelentní a jako vždy je ji radost sledovat. Dále tady je Idris Elba jako prezident, který má pouze smůlu v tom, že je až v závěru. Ve filmu se objeví několik známých tváří jako jsou Jason Clarke, Gabriel Basso, Jared Harris, Anthony Ramos (který tady patří k těm lepším), Greta Lee, Willa Fitzgerald a další. Ačkoliv ne každý dostane dostatek prostoru, tak je fajn tyhle známé tváře vidět.

Dům plný dynamitu je konverzační podívaná, která vyvolá diskusi, a ne každému se bude líbit. Přístup, jakým je film odvyprávěn a zakončen ne každému sedne. Já se u filmu nenudil a jsem rád, že jsem to viděl. Je to totiž zajímavá podívaná, která svým tématem je děsivá a snad se tohle v reálném světě nestane. Tak či tak, jestli jste divák, který má rád intenzivní, atmosférickou podívanou, kde nenajde akci, tak směle do toho. Za jedno vidění tento film stojí.

Hodnocení: 7/10

Toto jsou naše dojmy z filmu Dům plný dynamitu. Doufám, že se vám náš text líbil a podle něho se rozhodnete jestli filmu dáte šanci nebo ne.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Stranger Things: První série – Zajímavosti a fakta před finální sérií

0
Stranger Things
Zdroj: Netflix

Jelikož se nám blíží finální série tohoto seriálového fenoménu, tak jsem se rozhodl, že vám budu postupně o každé sérii psát zajímavosti a fakta. V současné době si dávám znova od začátku celý seriál a jako fanoušek pro kterého je tento seriál obří srdcovka se moc těším, až vám o všech sériích napíšu tyto slibované články. Tyto články budou obsahovat spoilery, abychom si mohli říct o vícero zajímavých věcech. Nyní ale bez větší keců na úvod se pojďme podívat na první sérii, která vyšla v roce 2016 a od té doby seriál ušel velký kus cesty. Tohle jsou zajímavosti a fakta k první sérii seriálu Stranger Things.

Příběh první série

Děj první série začíná dne 6. listopadu 1983 v malém městě jménem Hawkins. Vědci z Hawkinské národní laboratoře otevírají trhlinu v alternativní dimenzi „Upside Down“, která odráží skutečný svět. V listopadu 1983 do světa z této dimenze pronikl dravý humanoidní tvor Demogorgon a unesl chlapce jménem Will Byers a dospívající dívku jménem Barbara Hollandová. Willova zoufalá matka Joyce a velitel městské policie Jim Hopper po Willovi pátrají. Ve stejnou dobu z laboratoře uteče mladá dívka jménem Eleven, která má telekinetické a telepatické schopnosti, a pomáhá Willovým přátelům, Mikeu Wheelerovi, Dustinu Hendersonovi a Lucasi Sinclairovi, v jejich úsilí najít Willa.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Jak seriál vznikl

Stranger Things vytvořili Matt a Ross Dufferovi, známí jako bratři Dufferovi. Dvojice produkovala a napsala scénář ke svému filmu Hidden (Strach z nákazy) z roku 2015, ve kterém se pokusili napodobit styl M. Nighta Shyamalana. Kvůli změnám u distributora filmu Warner Bros., se však film nedočkal širokého vydání a Dufferovi si nebyli jistí svou budoucností. K jejich překvapení je oslovil televizní producent Donald De Line, který byl ohromen scénářem k jejich filmu Hidden, a nabídl jim práci na epizodách seriálu Městečko Pines na kterém prácoval Shyamalan. Po zkušenosti s tímto seriálem se Dufferovi cítili, že jsou připraveni produkovat svůj vlastní televizní seriál.

Dufferovi napsali scénář k pilotní epizodě seriálu, spolu s 20stránkovou knihou, která má pomoci ke koupi seriálu nějakou společností. Příběh předložili několika kabelovým televizním společnostem. Všechny ale bohužel namítaly, že zápletka s dětmi jako hlavními postavami nebude fungovat, a požádaly bratry, aby z toho udělali seriál pro děti nebo upustili od dětí v hlavní roli a zaměřili se na Hopperovo vyšetřování paranormálních aktivit. Na začátku roku 2015 Dan Cohen, viceprezident společnosti 21 Laps Entertainment, ukázal scénář svému kolegovi Shawnu Levymu (režisér filmů Ocelová pěst, Noc v muzeu, Deadpool a Wolverine nebo současně natáčí snímek Star Wars: Starfighter). Následně pozvali bratry Dufferovy do své kanceláře a zakoupili práva na seriál, čímž dali bratrům plné autorství. Po přečtení scénáře pilotního dílu zakoupila streamovací platforma Netflix celou řadu za nezveřejněnou částku a v dubnu téhož roku byla oznámena premiéra seriálu na rok 2016. Dufferovi uvedli, že v době, kdy se rozhodli pro Netflix, byla již společnost uznávána za své původní pořady jako Dům z karet a Holky za mřížemi, za nimiž stáli dobře známí producenti, a byli připraveni začít dávat nadcházejícím producentům, jako jsou oni, šanci. Dufferovi zahájili psaní scénáře k seriálu a přivedli Cohena a Levyho (ten se podílí na celém seriálu i jako jeden z režisérů několika epizod) jako výkonné producenty, aby mohli začít s castingem a natáčením.

Bratři Dufferovi pilně pracovali na scénáři. Kde ale vznikla myšlenka tohoto seriálu? Myšlenka Stranger Things začala tím, že se bratři domnívali, že se mohli inspirovat konceptem filmu Zmizení z roku 2013, který podrobně popisuje morální boje, kterými otec prochází, když je jeho dcera unesena, a adaptují jej do více než osm hodin ve formě televizního seriálu. Když se zaměřili na aspekt ztraceného dítěte, chtěli představit myšlenku „dětské citlivosti“, kterou by mohli nabídnout, a pohrávali si s myšlenkou monstra, které by mohlo konzumovat lidi. Bratři si mysleli, že kombinace těchto věcí „byla ta nejlepší věc vůbec“.

Rozhodli se, že seriál umístí do roku 1983 a budou čerpat ze svých zkušeností z 80. let. Pánové se narodili v roce 1984. Bratři Dufferovi následně začali kombinovat sci-fi s hororem a uvedli, že na seriál měli vliv tvůrci jako jsou Stephen King, Steven Spielberg, John Carpenter, Wes Craven, Robert Zemeckis, George Lucas a Guillermo del Toro. Inspirovali se také u filmů Vetřelec a Stůj při mně, japonské anime jako Akira a videoher jako Silent Hill a The Last of Us.

Dufferovi věděli, že díky Netflixu nejsou omezeni na typický formát 22 dílů v jedné řadě, ale zvolili vhodných osm epizod. V osmi epizodách bylo cílem bratrů, aby první řada „vypadala jako velký film“ se všemi hlavními dějovými liniemi dokončenými tak, aby se diváci cítili spokojeni, ale ponechali toho zároveň dost nevyřešeného, ​​aby naznačili, že se může pokračovat v dalších řadách, kdyby se Netflix rozhodl pro jejich výrobu.

Pokud jde o psaní dětských postav, tak bratři Dufferovi se na střední škole považovali za vyvržence na rozdíl od ostatních studentů, a proto bylo snadné psát scénář pro Mikea a jeho přátele, a zejména pro Barb. Joyce byla vytvořena podle postavy Roye Nearyho z filmu Blízká setkání třetího druhu, kterého ztvárnil Richard Dreyfuss, protože se všem ostatním jeví jako „naprosto šílená“, když se snaží najít svého syna Willa. Jiné postavy, jako například Billy ve druhé řadě, mají více darebných vlastností, které nejsou nutně zřejmé od začátku. Matt vysvětlil, že pro tyto postavy čerpali další inspiraci od Stephena Kinga, protože King má vždycky velké lidské padouchy, kteří mohou být zlomyslnější než nadpřirozené zlo.

Stranger Things
Zdroj: Netflix, na fotce bratři Dufferovi, Matt a Ross

Casting

V červnu 2015 bylo oznámeno, že se k seriálu připojili herci Winona Ryder a David Harbour jako Joyce a nejmenovaný policejní šéf. Castingová režisérka navrhla Ryder pro roli Joyce, což ihned tvůrce zaujalo z důvodu jejího účinkování ve filmech z 80. let (hrála ve filmech Střihoruký Edward nebo Beetlejuice). Levy věřil, že Ryder by mohla být perfektní volbou pro emocionální naléhavost, a přesto najít různé stránky Joyce. Ryder chválila, že dějové linie seriálu vyžadovaly, aby v roli Joyce jednala, jako by „se zbláznila, ale ve skutečnosti na něco přichází“. Producenti věřili, že by mohla zvládnout obtížnou roli. O Harboura, který až do svého působení ve Stranger Things ztvárňoval především záporné postavy v menších rolích, se bratři Dufferovi zajímali již dříve a měli pocit, že na příležitost ztvárnění hlavní postavy „čekal příliš dlouho“. Samotný David Harbour byl nadšený ze scénáře a možnosti zahrát si „zlomenou, vadnou, antihrdinskou postavu“.

Za dva měsíce se ohlásili další herci. Finn Wolfhard jako Mike, Millie Bobby Brown v nezveřejněné roli, Gaten Matarazzo jako Dustin, Caleb McLaughlin jako Lucas, Natalia Dyer jako Nancy a Charlie Heaton jako Jonathan. V září 2015 se k obsazení připojila Cara Buono jako Karen, o měsíc později ji následoval Matthew Modine jako Martin Brenner. Mezi dalšími herci se do vedlejších rolí připojili Noah Schnapp jako Will, Shannon Purser jako Barbara „Barb“ Hollandová, Joe Keery jako Steve Harrington a Ross Partridge jako Lonnie.

Herci, kteří se ucházeli o dětské role, četli úseky z filmu Stůj při mně. Dufferovi prozradily, že Wolfhard byl fanouškem filmů z období 80. let a do role byl snadno obsazen, zatímco konkurz Matarazza shledali mnohem autentičtější než většinu ostatních konkurzních pásek a vybrali jej po jediném zhlédnutí. Bratři Dufferovi řekli, že Modine provedl významný dodatek k postavě Dr. Brennera, kterou předtím ve skutečnosti nezkompletovali, protože ho považovali za postavu, ke které je nejtěžší napsat scénář, vzhledem k jeho omezenému výskytu v příběhu.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Zajímavosti a fakta

  • Původní název seriálu byl MontaukZměnil se na Stranger Things až po přesunu děje z Montauku do fiktivního města Hawkins v Indianě.
  • Bratři Dufferové se rozhodli natáčet seriál v Hawkins, Indiana, protože se tam odehrává mnoho příběhů jejich oblíbených autorů. 
  • Vliv na příběh a mimozemského tvora měly i reálné experimenty projektu MKUltra, které se odehrávaly za studené války. 
  • Konkurzu se zúčastnilo více než 1 200 chlapců a dívek
  • Eleven (Millie Bobby Brown) vznikla spojením E.T. a Furiosy z filmu Šílený Max: Zběsilá cesta
  • Eleven měla v celé první sérii pouze 42 replik a nejdelší věta, kterou řekla, měla sedm slov.
  • Když se tvůrci seriálu snažili přesvědčit Millie Bobby Brown, aby si pro roli Eleven nechala ostříhat dohola, příliš se jim to nedařilo. Nakonec vytáhli fotku Charlize Theron jako Furiosa ze zmíněného filmu Šílený Max: Zběsilá cesta. To přesvědčilo Millie a nakonec souhlasila a dokonale se tak převtělila do postavy Eleven.
  • Elevenin otec i když není v seriálu jasně zmíněn, v podkladech se uvádí, že její otec byl poslán do války ve Vietnamu. 
  • Jim Hopper (David Harbour) je samotář, který bydlí v přívěsu. Pro tvůrce bylo nezbytné sehnat vhodný přívěs k natáčení. S rozpočtem pouhých 220 000 dolarů na rekvizity si nemohli dovolit, co chtěli, a tak hledali na Ebay a na různých internetových bazarech. Nakonec se jim podařilo sehnat přívěs za tu nejlepší možnou cenu. Přívěs odkoupili za pouhý 1 dolar.
  • Finn Wolfhard (Mike Wheeler), Caleb McLaughlin (Lucas Sinclair) a Gaten Matazarro (Dustin Henderson) jsou dobrými přáteli nejen v rámci seriálu, ale i mimo natáčení. Jejich kamarádství se však ukázalo být na place občas překážkou. Někdy se stalo, že jeden z chlapců začal pšoukat a to několikrát po sobě. Štáb to rušilo a jeden den na natáčení dostali přednášku a kluci se následně uklidnili.
  • Upside Down se původně jmenovala The Nether (Podsvětí). Nakonec byla změněna na známé jméno Upside Down (Vzhůru nohama). 
  • Svět Upside Down má svůj vlastní 30stránkový dokument. Dufferovi si tento dokument připravili ještě před premiérou první řady seriálu.
  • Logo seriálu je inspirováno písmem použitým na obálkách původních vydání románů Stephena Kinga. 
  • Před premiérou seriálu na Netflixu (15. července 2016) proběhla 11. července 2016 speciální projekce v Los Angeles pilotní epizody.
  • Nejkratší epizoda je Kapitola sedm: Vana, která má 42 minut.
  • Nejdelší epizoda je Kapitola druhá: Pošuk na Maple Street, která má 56 minut.
  • Rozpočet první série byl 48 milionů dolarů. Rozpočet na epizodu byl 6 milionů.
  • První série má společně s druhou a pátou sérií stejný počet epizod (8).
Stranger Things
Zdroj: Netflix
  • První epizoda – 
  • V této epizodě strávil za celou první sérii Will na obrazovce nejvíce času.
  • Scéna, ve které šerif Hopper sepisuje hlášení, je úmyslně natočena tak, aby připomínala podobnou scénu z Čelistí, což je jeden z nejoblíbenějších filmů bratrů Dufferových.
  • Když se kluci rozhodnou vydat v noci na pátrací akci, aby našli svého ztraceného kamaráda, zastaví se na kolech na kraji lesa. Jejich dialog a dokonce i hudba jsou prakticky totožné se scénou z filmu Rošťáci.
  • Večeře u rodiny Wheelerových je pocta filmu Poltergeist.
  • Úvodní scénka, kdy kluci hrají hru na hrdiny „Dungeons and Dragons“, je odkazem na film E.T. – Mimozemšťan od Stevena Spielberga z roku 1982, ve kterém jsou nám podobným způsobem představeni hlavní protagonisté. Kromě toho můžeme na pozadí zahlédnout plakát ke kultovnímu snímku Věc od Johna Carpentera taktéž z roku 1982.
  • Při postelové scéně slyšíme píseň Africa od skupiny Toto.
  • Šerif Jim Hopper se ptá kluků, co je to Mirkwood, neboli Temný hvozd. Ti se poté dohadují, jestli je z Pána prstenů, nebo Hobita. Pravdu má Dustin Henderson. Temný hvozd původně pochází z knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky od anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. V knižní sérii Pán prstenů je pouze zmiňován, ale příběh se v něm neodehrává a není jím ani nijak ovlivněn.
  • Když se chlapci na začátku chystají domů, tak otec Mikea sleduje v televizi seriál Knight Rider.
  • Druhá epizoda –
  • Když se kluci v suterénu baví s Eleven, Dustin nosí tričko s nápisem „Drama Club“. Herec Dustina Gaten Matarazzo je ve skutečnosti velkým fanouškem divadla a není tedy divu, že svou kariéru začal hraním a zpíváním na Broadwayi.
  • Než Jonathan odejde hlavním vchodem ze školy, kde předtím na nástěnku pověsil plakát s oznámením o zmizení svého bratra, můžeme v momentě, kdy se zapne školní rozhlas, zaslechnout nezřetelný hlas, jak říká: „Mommy“ („Mami“).
  • V epizodě několikrát zazní píseň Should I Stay Or Should I Go od skupiny The Clash.
  • Při rozhovoru dětských hrdinů padne jméno Michael Myers. Jedná se o postavu maskovaného zabijáka z hororové slasher série Halloween.
  • Na konci dílu je scéna s bazénem a záběr na prázdny odrazový můstek. V pozadí hraje skladba A Hazy Shade of Winter od The Bangles. Oficiální video k této skladbě má na začátku scénu s bazénům a záběry na prázdny odrazový můstek.
  • Třetí epizoda – 
  • Jedná se o jedinou epizodu první série, ve které se neobjeví otec Mikea, Ted Wheeler.
  • Když Eleven zapne televizi, uslyšíme část proslovu Ronalda Reagana z 27. října 1983, kdy v televizi promluvil o občanské válce v Libanonu a nasazení vojenských sil USA v Grenadě.
  • Na zdi v pokoji Nancy visí plakát Toma Cruise a později v epizodě zazní hudba podobná té, co hrála ve filmu Riskantní podnik z roku 1983, kde Cruise ztvárnil hlavní roli.
  • Z novinového článku v knihovně se můžeme dočíst, že doktor Brenner pracoval na projektu MKULTRA. CIA ve skutečnosti vyvinulo stejnojmenný program zaměřený na výzkum telekineze a dalších forem ovládání mysli.
  • Na konci epizody zazní píseň Heroes od Petera Gabriela.
  • Když se Nancy zeptá své spolužačky, jestli viděla Barbaru, můžeme na zdi spatřit plakát s Edgarem Allanem Poem a slovem „nevermore“ (nikdy víc). Kromě odkazu na báseň Havran jde zároveň o narážku na fakt, že Barbara je mrtvá a Nancy ji nikdy nenajde, stejně jako hlavní postava básně nikdy nespatří svou milovanou Lenoru.
  • Čtvrtá epizoda – 
  • Policista, který hlídá tělo Willa, čte knihu Cujo od Stephena Kinga. Když se ho šerif Hopper snaží přesvědčit, aby opustil svůj post, zmíní jméno O’Bannon, což je odkaz na Dana O’Bannona, scenáristu Vetřelce z roku 1979 a režiséra Návratu oživlých mrtvol z roku 1985.
  • Stejně jako v druhé epizodě, tak i zde zazní píseň Should I Stay Or Should I Go od skupiny The Clash.
  • Když se kluci snaží propašovat Eleven do školy, oblečou ji stejně jako Carrie ze stejnojmenné knihy Stephena Kinga. Carrie měla stejně jako Eleven telekinetické schopnosti.
  • Willovo tělo bylo vytvořeno zkombinováním odlitku hercovy hlavy a odlitku těla velmi drobné ženy, protože maskéři obecně odmítají vyrábět odlitky dětských proporcí.
  • Jeden z výzkumníků, který projde portálem ve zdi do světa na druhé straně (Upside Down), se jmenuje Shepard. Alex Shepherd, hlavní hrdina videohry Silent Hill: Homecoming z roku 2008, je mladý voják, který se častokrát vydává do dimenze zvané Hell Descent, kam prochází skrz portál ve zdi. Jedná se tedy o další z odkazů na tuto legendární hororovou videoherní sérii.
  • Pátá epizoda – 
  • Když spolu Lonnie Byers a Jonathan Byers mluví v domě Byersových, tak za nimi visí plakát k filmu Lesní duch od Sama Raimiho z roku 1981.
  • Při pohřbu zazní skladba Elegia od skupiny New Order.
  • V závěru zazní skladba Nocturnal Me od skupiny Echo & The Bunnymen.
  • Když Steve Harrington říká Nancy Wheeler, že ve filmu Riskantní podnik (1983) hraje její miláček, má tím na mysli Toma Cruise.
  • V deprivační nádrži nebyla dostatečně slaná voda, takže se Eleven nevznášela, ale stála na dně.
  • Šestá epizoda – 
  • Na začátku hraje píseň Sunglasses At Night od zpěváka Coreyho Harta.
  • Když Hopper a Joyce vejdou do pokoje Jane, na zdi visí zarámovaná ilustrace Bílého králíka z „Alenky v říši divů“, jejíž hlavní postava se dostane králičí norou do jiného světa plného kouzelných stvoření.
  • Sedmá epizoda – 
  • Scéna, kdy Eleven vymrští a převrátí dodávku ve vzduchu se stala jednou z nejikoničtějších scén nejenom první série, ale také v celém seriálu. Bratři Dufferovi chtěli scénu natočit bez CGI, přestože je odborníci varovali, že jde o riskantní projekt. Pod dodávku umístili výbušniny, čímž ji poslali do vzduchu. Zkouška vyšla perfektně, a tak se rozhodli, že scénu skutečně natočí. Jenže na natáčení jedna z výbušnin nevybuchla, takže to dodávku vymrštilo nesprávným směrem a zničila jednu z kamer. Náklady na novou kameru vyšly na tisíce dolarů, přesto se tvůrci rozhodli scénu znovu natočit tímto způsobem. Napodruhé uspěli.
  • Pan Clark sleduje se svou přítelkyní film Věc (1982), na který tvůrci odkazovali několikrát v předchozích dílech.
  • První epizoda celé série, která se odehraje během jednoho dne. Předchozích šest epizod začínalo v noci a končilo následující den.
  • Během epizody několikrát zazní skladba Fields of Coral z albumu Oceanic od řeckého instrumentalistu a hudebního skladatele Vangelisa.
  • Deprivační nádrže byly v minulosti hojně využívány (někdy v kombinaci s LSD) za účely psychologických výzkumů. Zbavují tělo veškerých smyslových vjemů a navozují opojné stavy.
  • Scéna, ve které Hopper rozrazí dveře autobusu, aby zachránil děti, je natočena záměrně tak, aby připomínala film Indiana Jonese a Chrám zkázy z roku 1984. Záběr policistů otevírajících kufr auta má zase připomínat ikonický záběr z filmů Quentina Tarantina.
  • Will Byers si na konci epizody zpívá Should I Stay Or Should I Go od skupiny The Clash. Tato skladba zazněla v první sérii několikrát.
  • Osmá epizoda – 
  • V epizodě zazní píseň When It’s Cold I’d Like To Die od Mobyho.
  • Při boji s nestvůrou v budově školy je vidět v jedné třídě periodická tabulka prvků. V 80. letech 20. století ještě některé nebyly objeveny, tudíž neměly svá jména a proto na tabulce nemohly být uvedeny. Z tohoto hlediska je evidentní, že tabulka pochází z pozdější doby, než se seriál odehrává.
  • V závěru se děti snaží prakem zabít netvora. Najdeme tu jistou podobnost se závěrem románu To od Stephena Kinga, jehož hrdinové se podobným způsobem pokoušejí zabít obřího pavouka.
  • Postavy Steva Harringtona a Eleven měli původně zemřít v této sérii, ale tvůrci se jejich osud rozhodli změnit. U Steva Harringtona to bylo zapříčeno hlavně proto, že si tvůrci herce Joe Keeryho oblíbili.

Tohle byly zajímavosti a fakta k první sérii seriálu Stranger Things. Doufám, že se vám článek líbil a zjistili jste něco, co jste předtím nevěděli. Články na další série jsou v přípravě. Těšit se tedy můžete na další zajímavosti a fakta k tomuto fenomenálnímu seriálu.

Finální pátá série bude rozdělena na tři části. První část se 4 epizody vyjdou 27.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 26.12. Finální epizoda následně vyjde 1.1.

Zdroje: Netflix, IMDB, ČSFD, a další.

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Elixír: Elixír mládí, který vytváří zombíky? (Recenze redakce)

0
Elixír
Zdroj: Netflix

Maté rádi horory a zombíky? Jak se povedl nový indonéský horor z Netflixu? Víc v našich názorech redakce na film Elixír.

Jak se naší redakci líbil nový film Netflixu Elixír?

Na Netflix dorazil nový film Kima Stamboela o zase trochu jiném způsobu vzniklých zombících. A přestože svým celkovým vyzněním film nevyjíždí ze zajetých žánrových kolejích, je i tak pořádnou zábavou. Byť některým z nás se líbil o trochu víc a některým možná o trochu méně, pořád se jedná o film, který by jste si neměli nechat ujít, pokud máte rádi zombie žánr. Který v letošním roce nabídl hned několik zajímavých kousků. A jak se povedl právě ten nejnovější? Jak se líbil nám z redakce? Tohle jsou naše názory na film Elixír.

Marek Lízal

Novinka od režiséra Kimo Stamboela (Rumah Dara, Kletba krve) mě jako hororového fanouška zajímala už jen z toho důvodu, jak se povede nový zombie snímek. A kdo mě zná, tak ví, že zombie subžánr mám rád. Dal jsem tedy filmu šanci. Co tedy na to říkám?

Elixír je zábavná zombie blbost, u které je nejlepší nemyslet. Stamboel na poli necelých dvou hodin servíruje krvavou, brutální zombie podívanou, která jakmile se rozjede od cca 25 minuty, tak se do začátku závěrečných titulků nezastaví. Mě osobně film vůbec nenudil, uteklo to, ale dokázal bych si spoustu věcí představit jinak a hlavně lépe.

Film má bohužel hodně stupidní postavy. A ano v hororech je tahle věc naprosto běžná a kdo už má nakoukáno v tomhle žánru nějaké filmy, tak sám dobře ví, že většinou jde o jednoduché věci. Elixír mě ale několikrát svým hloupím chováním postav dokázal hlasitě rozesmát a občas ten film působil nechtěně vtipně. Je to celkem škoda, protože samotní zombie mají skvělý makeup/masky a vypadá to dobře. Krom teda toho vizuálu, kdy to na mě bylo trošku barevnější a ocenil bych špinavější podívanou.

Elixír je snímek, který mě sice nepotěšil a doufal jsem v lepší podívanou, ale krví se zde nešetří, zemře desítky lidí, i děti (což v hororech vždy musím ocenit) a ty necelé dvě hodiny mi utekly jako voda. Potěšil mě depresivní a emotivní konec. Snímek můžu doporučit pouze fanouškům zombie žánru. Pro někoho jiného tento film není.

Hodnocení: 5,5/10

Zdroj: Netflix

Antonín Matějíček

Zombie žánr mám rád a je mi úplně jedno, jestli jde o poctivé béčko, nebo o drahou apokalypsu ve stylu World War Z. Ke sprintujícím kanibalům mám upřímný respekt (díky, Danny Boyle), takže jakmile se objevil Elixír, zaujaly mě dvě věci.

Trailer nevypadal špatně a sliboval solidní masakr zasazený do netradičního indického prostředí. Druhý důvod byl samotný režisér Kimo Stamboel. Možná Vám to jméno nic neříká, ale hororoví fanoušci by měli zbystřit. Stamboel je totiž kámoš Tima Tjahjanta, se kterým dělal na brutálním Headshotu a výborném Macabre.

Děj netřeba rozebírat. Pofiderní látka, pacient nula a začátek pekla. Klasika. Hlavními postavami jsou členové rozhádané rodiny, která má spíš vlastní problémy než chuť čelit apokalypse. Stamboel se tady nijak nedrží zpět a servíruje akci, která se nebojí utrhnout ze řetězu. Lidská těla se trhají na kusy, krev stříká proudem a kamera se nebojí zůstat v záběru déle, než by bylo nutné. Gore a masky jsou naprosto parádní a právě v tomhle je Elixír nejsilnější. Když se krvavě utrhne a ukáže, co v něm bublá.

Jenže čím víc film běží, tím víc začíná stagnovat. Dvě hodiny jsou na tak jednoduchý příběh prostě moc a já se místy přistihl, že se nudím. Scény se občas opakují, děj se motá v kruhu a postavy? Ty jsou bohužel všechno, jen ne sympatické. Jasně, u hororu člověk nečeká psychologii Bergmana, ale tady je stupidity na rozdávání. A když postavy půl filmu jen křičí a hádají se, ztrácí se napětí i emoce. Kdyby to Stamboel zkrátil na hodinu a půl, mohl to být parádní masakr s tahem na bránu.

Přesto musím říct, že Elixír mě nakonec spíš potěšil než zklamal. Má energii, vizuální koule, brutální momenty a nápady, které ctí starší zombie klasiky. Je to krvavá, nekompromisní žánrovka, která ukazuje, že i v Indii se dá natočit pořádná porce hnusu. Jen škoda, že ten elixír občas zhořkne a začne působit jako dávka, co se měla píchnout polovičně. Elixír je důkazem, že i v roce 2025 má zombie žánr pořád co nabídnout. Stačí odvaha, krev a trocha indického chaosu. Kimo Stamboel servíruje poctivou hororovou hostinu, která má sice pár kostí navíc, ale maso na ní rozhodně nechybí.

Hodnocení: 6/10

Zdroj: Netflix

Lenka Skříčilová

Elixír je film, který se nestydí za to, že nemá v plánu být tou nejlepší žánrovkou, kterou letos uvidíte. Vlastně po dějové stránce ani nenabízí nic převratného, jenže tohle není žádný chtěný a plánovaný kandidát na filosofickou vyvražďovačku s vesmírným přesahem. Ale možná bude tou správnou zábavou na večer, kdy máte náladu na něco, co je vaše oblíbené. A záleží na tom, jestli vám to stačí nebo chcete víc. Jenom by bylo lehce naivní po traileru očekávat něco víc než film na odreagování…

Protože kdo by nechtěl být znovu mladší a vytálnější? Ale pozor na to, co si přejete, protože tenhle elixír mládí má dost zajímavé vedlejší účinky. A vůbec nevadí, že nám film nenabídne alespoň krátký pohled na to, jak se to mohlo stát. Například, že kolem proletěla zombie moucha, zvědavě si sedla na nejnovější várku v továrně rodiny, která elixír vyrábí a na kterou se děj soustředí nejvíc, a tím jí kontaminovala. Nebo že kombinace některých bylin může mít špatné účinky a zdůraznění situace nám se to určitě nestane. Spíš se na začátku věnujeme značně disfunkčním vztahům v rodině. Možná už jenom proto, abychom si v hlavě začínali tvořit pořadí, jak postavy budou postupně umírat, protože většina z nich je docela dost otravná.

Ale nejdřív přijde první nakažený, kde je těžký si nemyslet, jestli by to všechno nebylo zbytečné, když si sám zavařil. Za tu marnivost. Přeci jen, když si vezmete nejlepší kamarádku svojí dcery, po čase vám přijde, že taháte za ten starší konec vztahového provazu. A ještě se k tomu může stát, že vaše nová žena a vaše dcera teď nebudou mít úplně nejlepší vztah. Stejně tak se i hezky ukážou ostatní vztahy v rodině. A v moment, kdy dorazí místní policejní jednotka, hned trochu tušíte, že většina z nich zmizí stejně rychle, jako se zjevili.

Elixír je předvídatelný film. Vidíte, že vzorek z továrny jde na dvě místa, takže nejste překvapení koncem. Vidíte všechny členy rodiny, tak je vám hned jasné, jak budou za sebou padat jako mouchy a kdo přežije. Taky když vidíte zabavené věci na policejní stanici, už se těšíte, až to použijí. Tady je vám všechno naprosto jasné. A je to nezbytně špatně? Ano, občas se tady lidé chovají hloupě, ale kdo z nás by se v podobných situacích nezachoval úplně stejně? Dostaneme kopec žánrových klišé, jenže sledování je zároveň strašná zábava a na film se celou dobu dobře dívá. Má dobrou atmosféru, spoustu dost nechutných momentů a celkově je Elixír dobře natočený film. Nečekala jsem moc, dostala jsem víc. A v tom případě si nemohu stěžovat na drobnosti, protože by to bylo jenom hledaní zbytečností.

Hodnocení: 9/10

Tohle byly naše názory na nový film Elixír, na který se můžete podívat na Netflixu. Další recenze, články a články najdete na našich stránkách.

Zdroj titulního obrázku: Netflix

Zdroj obrázků: Netflix

-REKLAMA-

Ozzy: No Escape From Now – Dojemná rozlučka (Recenze)

0
Ozzy: No Escape From Now
Zdroj: Paramount+

Ozzy Osbourne čelí své identitě a vlastní smrtelnosti poté, co se jeho svět zastaví. Zatímco se potýká se zdravotními problémy a Parkinsonovou chorobou, klade si otázku, zda ještě někdy dokáže vystupovat – hudba však zůstává základním kamenem jeho života…

Poslední koncert odehrál 5. 7. 2025, následně zemřel o pouhých 17 dní později. Ozzy Osbourne byl frontman skupiny Black Sabbath, kterého nejspíše v českých kotlinách musejí částečně poznat alespoň všichni fanoušci seriálu Comeback, ve kterém byl Osbourne idolem Ozzáka v podání Martina Dejdara. Už pár let počítal s tím, že se jeho čas na světě blíží ke konci, v jeho posledních letech ho poté sledoval štáb režisérky Tanii Alexander, konkrétně tomu tak bylo již od začátku roku 2022, natáčení poté vyvrcholilo právě na posledním koncertě Osbournea v Birminghamu.

V dokumentu se otevírá nejen Ozzy Osbourne, ale i jeho žena Sharon Osbourne, zároveň i jejich děti Aimee, Kelly a Jack. Osbourne si během své kariéry vybudoval image kontroverzního rebela s černým smyslem pro humor a dávkou kontroverzí spojených nejen s užíváním drog a alkoholem; dokument jej ovšem prezentuje ve velmi křehké, depresivní a emotivní podobě. Sám Ozzy v dokumentu prohlašuje, že se neměl dožít více než 40 let, i když se mu v tom ovšem Parkinsonova choroba, chronická bolest, deprese a myšlenky na sebevraždu snaží zabránit, princ temnoty ani v poslední fázi svého života nepolevuje. A jeho dokument ho dokáže odprezentovat jako velmi fascinující lidskou bytost.

Ozzy: No Escape From Now – Skvělý život s hořkosladkým závěrem

Ozzy: No Escape From Now
Zdroj: Paramount+

Sám Osbourne v dokumentu konstatuje, že měl skvělý život. Dokument se ovšem věnuje období, které lze za skvělé označit těžko. Fyzický stav se podepisuje na tom psychickém, zpěvák v dokumentu při různých výpovědích či zachycení jeho života často neudrží slzy na uzdě. A emoce na uzdě nedokáže udržet ani Sharon, která se přesto snaží být pro Ozzyho jeho kotvou. I když je Ozzy unavený a frustrovaný, je to právě Sharon, která se ho snaží motivovat a za každou cenu ho neomezovat. Nestará se jen o péči pro svého manžela, ale i o organizaci jeho koncertů v poslední fázi jeho masivní kariéry, společně poté působí jako komplexní pár. A je patrné, že s odchodem Ozzyho musela Sharon tak trochu ztratit část sebe. V dokumentu ovšem Sharon plní úlohu především obdivuhodného motoru.

Fanoušci Ozzyho ho pravděpodobně v dokumentu vždy neuvidí v tom nejsympatičtějším světle, i když se dokument zaměřuje pouze na jeho posledních pár let, dokáže se vyjadřovat i k jeho minulosti a tomu, co dělá Ozzyho Ozzym. Především i proto, že nechybí jeho uvedení do Rokenrolové síně slávy s proslovem Jacka Blacka plného emocí. Byť poté všichni vědí, jak to s Ozzym nakonec dopadne, film se v rámci možností snaží dodat ten nejvíce možný happy end. Záběry na nástup rockového boha na jeho poslední koncert jsou užity způsobem, který dokáže vyvolat husinu a pravděpodobně probudit jakousi formu emoce i v těch, kteří k Osbourneovi zase tak blízko jako k hudebníkovi neměli.

Patos? Samozřejmě, ale vadí to zase tak moc?

Ozzy: No Escape From Now
Zdroj: Paramount+

Dle očekávání se jedná o dokument, který je výrazně založen na patosu. Chce vyvolat emoce v divákovi pomocí výrazných úloh bolesti, utrpení a lidské smrtelnosti v akci. Ozzy Osbourne zůstává sám sebou, a i proto je součástí dokumentu dávka jeho specifického humoru; jde nicméně pouze o záblesky v jinak poměrně deprimujícím dokumentu, o kterém je známo, že nemůže skončit nejšťastněji. Všichni vědí, že Ozzy Osbourne zemře, otázkou zůstává, jak přesně se nakonec dokáže se smrtí smířit. A všechna ta sázka na patos nevadí z toho důvodu, že dokument působí velmi otevřeně a naprosto upřímně.

Osbourne se tak občas ohlíží za svým dlouhým životem, nesnaží se skrýt, že v jeho životě došlo na věci, kterých lituje. Je ovšem milujícím manželem, otcem i dědečkem, na kterého zřejmě jeho nejbližší nedají dopustit. Navzdory omezením se poté snaží být skutečně aktivní. O to smutnější je, že nikdo z návštěvníků jeho posledních koncertů nemohl vědět, jak špatně na tom ve skutečnosti je. Osbourne byl aktivní ve fázi, kdyby všichni ostatní byli rádi za klid na lůžku. Osbourne do svých posledních koncertů dával takovou energii, že by skoro ani člověk nepoznal, že s ním něco není v pořádku. A že návštěvníci jeho posledních koncertů byli jedněmi z posledních, kteří měli tu příležitost Osbournea zaživa slyšet vystupovat.

Silná pocta

Ozzy: No Escape from Now
Zdroj: Paramount+

Rodina ho miluje, kolegové z branže ho vnímají jako vzor i legendu. Zmiňovaná pasáž s Rokenrolovou síní slávy dokáže přesně poukázat na to, jak velkou ikonou se Osbourne za svůj život stihl stát. Billy Idol, Jelly Roll i Maynard James Keenan pívají jeho písně; silná pocta poté není součástí jen této pasáže, ale v podstatě celého dokumentu. Přesně v tom ohledu, jak je otevřený, nebojí se Osbournea vyobrazit v poloze rockového boha, aby následně poukázal na kontrast s jeho lidskou stránkou. Osbourne nikdy nevyvolává pocit, že si před kamerou na něco hraje, ať už vyobrazováním jeho specifického přístupu k humoru či upřímných rozhovorů s jeho blízkými. I když tak dokument na první pohled prezentuje Osbournea v jeho nejhorší životní fázi, zároveň se nejedná o fázi, ve které by absentovala láska. Nejen k jeho rodině a blízkým, ale také k hudbě.

Ano, hnací motor za realizací tohoto dokumentu může snadno působit prvoplánově, především díky zmiňovanému patosu. Jeho zřejmá upřímnost ovšem dělá dojmy z něj mnohem pozitivnější. Ano, Ozzyho vdova sice sama dokument produkuje, v momentech, kdy má právě ona být tím, kdo drží Ozzyho nad vodou, ovšem skutečně figuruje jako inspirativní osoba, za kterou by mohl být rád každý člověk, který se ocitne ve stejně těžké životní situaci jako Ozzy.

Na Ozzyho Osbournea již nebude možné dívat se stejně

Ozzy: No Escape From Now
Zdroj: Paramount+

Dokument poté sice vyvrcholí pouze začátkem posledního koncertu, emotivní nástup na podiu ovšem svým způsobem funguje jako ideální tečka za celým dokumentem. Především i proto, že během něj Ozzy působí tak, jak by nejspíše sám chtěl, aby si ho lidé pamatovali.

Na první pohled se může zdát, že je No Escape From Now především pro fanoušky rocku a Ozzyho Osbournea obecně, ve finále se ovšem jedná o tak emocionální podívanou, že se dá snadno věřit tomu, že může teoreticky zabrat i na ty, kteří měli k požírači netopýřích hlav ještě pár let zpět rezervovaný – neutrální vztah. Primární formu pocty dokument splňuje víc než dobře. Jeho největší síla ovšem ve finále tkví ve výrazné dávce lidskosti, která dokument na první pohled zaměřený na specifickou subkulturu dělá hned přístupnější.

Ozzy: No Escape From Now závěrem

Dokument Ozzy: No Escape From Now nabízí unikátní pohled na poslední roky života rockové ikony, jehož energie a charisma dokázaly překonat i těžké fyzické a psychické omezení. Ukazuje Osbournea nejen jako kontroverzního hudebníka, ale především jako člověka – manžela, otce, dědečka, který čelí nemilosrdné realitě stárnutí a nemoci. Patos dokumentu, vyvážený upřímností a dávkou specifického humoru, umožňuje divákovi prožít jeho příběh intenzivně a empaticky.

I přes smutek a bolest, které dokument nevynechává, zůstává Osbourne věrný sobě i hudbě, a jeho láska k životu, rodině a hudební scéně je jasně patrná. No Escape From Now není jen poctou legendě rocku, ale i hluboce lidským portrétem člověka, který dokázal zůstat věrný svému já až do posledního vystoupení. Tento dokument připomíná, že Osbourne nebyl jen „princem temnoty“, ale komplexní osobností, jejíž odkaz bude žít dál v hudbě i v srdcích jeho fanoušků…

Verdikt: 8 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Paramount+
-REKLAMA-

Vysvoboď mě z neznáma – Intimní pohled na Springsteena (Recenze)

0
Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma
Zdroj: 20th Century Fox

Scott Cooper se vrací k hudebním biopicům, tentokrát na motivy knižní předlohy o Bruceovi Springsteenovi. Odehrává se v roce 1982 během tvorby alba Nebraska ve zlomovém období umělcovy kariéry. Titulní roli ztvárnil Jeremy Allen White, jeho manažera Jeremy Strong a Springsteenův love-interest Odessa Young.

Většina Cooperových filmů, jako je Pale Blue Eye či Black Mass, je knižní adaptací a ani tento snímek není výjimkou. Předlohou je stejnojmenný titul Deliver Me from Nowhere (2023) od amerického spisovatele a hudebníka Warrena Zanese. Film kombinuje i některé prvky ze Springsteenovy autobiografie Born to Run (2016). Na natáčení Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma dohlíželi samotný Bruce Springsteen a jeho manažer Jon Landau.

Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma – Formální hudební biopic

Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma
Zdroj: 20th Century Fox

Po vzoru loňského Boba Dylana: Úplně neznámého toto životopisné drama také vypráví pouze určitou výseč Springsteenova života, konkrétně v období tvorby alba Nebraska. To lze vnímat jako jistou formu ochuzení vzhledem k tomu, jak pestře životy umělců působí a kolik zásadních informací bychom se při sledování celého jejich života mohli dozvědět. V tomto případě by se dal skvěle vytěžit vliv hudby během Springsteenova dospívání. Na druhou stranu tímto zúžením dochází k hlubšímu nahlédnutí do nitra a na zásadně formativní období pro Springsteena.

Vize studia versus umělce

Bruce Springsteen a Jon Landau
Zdroj: 20th Century Fox

Nachází se na prahu slávy a proměny z klubového zpěváka na rockovou hvězdu, což je pro něj, jakožto introvertní typ, obtížně navigovatelná situace. Potýká se totiž i s tlakem ze strany nahrávacího studia, které usiluje o co nejefektivnější monetizaci Bruceovy hudby. A to se neslučuje s jeho pojetím alba Nebraska, které by mělo být velmi osobní a atmosférické bez doprovodu kapely E Street Band, která s ním dlouhodobě spolupracovala. V rámci jeho dosavadní hudební tvorby bylo album Nebraska převratem o 180 stupňů. Springsteen se po ročním turné potřeboval izolovat a hudebně vyjádřit jeho vnitřní stavy. Nutno podotknout, že pasáže psaní a nahrávání jednotlivých písní jsou bezmála nejsilnějšími momenty filmu. Cooper bohužel nevyužívá naplno vizuální možnosti filmu k vyjádření těchto i dalších situací a staví příběh spíše na dialozích.

Problémy ve vyprávění

Tempo příběhu se pohybuje na bodu mrazu a film se snaží najít směr, kterým se vydat. Tedy zhruba do poloviny stopáže, než dojde na samotné nahrávání singlů alba Nebraska v jeho domě v Colt’s Neck v New Jersey, který přetvořil ve studio. Nahrával na velmi jednoduchou techniku, čímž byla syrovost alba výrazně formována.

Ze začátku filmu se rozehrává vztahová linka se sestrou Faye, v podání Odessy Young, jeho bývalého spolužáka, ale je víceméně upozaděna a působí coby do počtu. Postupně se také prolínají vzpomínky z neradostného dětství v podobě flashbacků, která rezonují výrazněji než romantická linka. Divákovi se tak utváří pohled na zlomeného člověka trpícího depresemi, který hledá únik v hudbě.

Springsteen: Deliver Me From Nowhere - Official Trailer (20th Century Studios UK)
Zdroj: 20th Century Fox

V podobných situacích je v hudebním průmyslu téměř až rutinou se uchýlit k drogám či alkoholu, což má i vliv na strukturu vyprávění některých hudebních biopiců. Je to dáno tím, že se v těchto momentech postupuje následně podle šablony, ve které umělec přijde o své blízké a buďto zemře nebo se vykoupí. U Springsteena se toto neděje, což je dáno jeho pokorou a vnímáním slávy. Neměl totiž za cíl se stát celosvětovou hvězdou, ale vyprávět hudbou to, co ho trápí.

Jak si herci poradili se svými rolemi?

Jeremy Allen White v titulní roli exceluje a výše zmíněné stavy emotivně zprostředkovává svým civilním hereckým projevem. Zvládá předat energičnost a hudební specifika tvorby Bruce Springsteena. Vystihuje jeho chraplavý hlas, rytmickou hru na kytaru a ukázkové showmanství během koncertů. Esenci zpěváka tedy herec vystihl. Dalším podstatným výkonem filmu přispěl Jeremy Strong v roli Springsteenova manažera Jona Landaua. Je mu neochvějnou oporou a má pro něj pochopení, což je pozoruhodné sledovat, protože vztahy manažerů s hudebníky nejsou vždy bezproblémové a jsou častým ohniskem problémů.

Podstata otcovské figury

Tou nejpozoruhodnější postavou se stává Springsteenův otec Douglas, který se po většinu času objevuje v rámci flashbacků. Ztvárňuje ho Stephen Graham, který dokazuje, že rozmanité otcovské polohy zvládá. V Netflix hitu Adolescence to byla role otce bojujícího s přeměnou vnímání vlastního syna a odpuštění, v tomto případě role tyrana s násilnými sklony. A právě takto komplikované dětství, kterým si Bruce Springsteen musel projít, se podepsalo na jeho tvorbě, jež reflektuje nejen tuto problematiku, ale i prostředí společenské vrstvy, ve které vyrůstal.

Springsteen: Deliver Me from Nowhere' Fact vs. Fiction
Zdroj: 20th Century Fox

Řemeslně film obstojí, protože vizáž doby autenticky zachycuje. To platí i o kostýmech a všech kulisách, které osmdesátá léta dokreslují. Po hudební stránce snímek funguje po celou dobu, jak už to u těchto biopiců bývá. Hudba zde neslouží jako pouhý podkres, ale jako vyprávěcí prostředek, který vhodně situuje fáze příběhu a uvádí texty písní do širšího kontextu dané doby a života autora. Cooperův film možná nepřekvapí formou, ale působí jako intimní portrét umělce.

Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma závěrem

Tento film je další v řadě hudebních biopiců slavných hudebníků, kterých za poslední dobu vzniká nemalé množství, ale seznámí diváky s důležitými momenty v jejich životech, o kterých by nemuseli vědět. Springsteen nenabídne vybočující nebo něčím zajímavé vypravěčské techniky, nedokončí některé příběhové linky a drží se spíše při zemi. Ovšem herecké výkony zásadně výslednému produktu napomáhají. Audiovizuálně film nabízí autentický zážitek, především díky své hudební složce.

Hodnocení: 7/10

Zdroj titulního obrázku: 20th Century Fox

-REKLAMA-

O pejskovi a kočičce – Nová adaptace ikon (První dojmy)

0
O pejskovi a kočičce
Zdroj. Česká televize

„To bylo tenkrát, když pejsek a kočička spolu ještě hospodařili. Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé…“ Josef Čapek v roce 1928 napsal a ilustroval „Povídání o pejskovi a kočičce“. Kniha byla vydána o rok později a od té doby je milují generace dětí i dospělých. Populárního animovaného zpracování se dílo dočkalo začátkem 50. let Eduardem Hofmanem. Režisérka a výtvarnice Barbora Dlouhá, inspirovaná Josefem Čapkem, přibližuje nyní svou invenční a hravou 2D animací příběhy pejska a kočičky současným dětem…

Postavy Pejska a Kočičky vytvořené Josefem Čapkem nejspíše nejsou těmi, které je nutné českým divákům dvakrát představovat. Po původní knížce z roku 1927 přispěla k popularitě postav nejvíce série šestidílných krátkometrážních filmů od Eduarda Hofmana, která se dočkala uvedení v letech 1950-1951. Nyní v roce 2025 nastupuje na scénu režisérka Barbora Dlouhá a její animovaná série O pejskovi a kočičce. Předlohu Josefa Čapka chce dle příslibu zpracovat moderně. Konkrétně v podobě adaptování 7 z 10 původních příběhů. Stejně jako v původní adaptaci začíná nová série příběhem Jak pejsek s kočičkou myli podlahu. Právě nové zpracování tohoto příběhu jasně napovídá, jak k svěží adaptaci tvůrci přistoupili.

O pejskovi a kočičce – Jak Pejska a kočičku představit moderním divákům?

O pejskovi a kočičce
Zdroj: Česká televize

Pejsek a Kočička mají výhodu v tom, že jim sice táhne na 100 let, přesto dokáží být naprosto transparentní vůči moderním dětským divákům. Kočička už od počátku v příbězích Josefa Čapka plní úlohu té rozumnější, Pejsek zase dobrotivého trumbery, který se sice snaží, přesto většinou vše zkazí. V rámci nové adaptace k zásadnější obměně konceptu nedochází. Série O pejskovi a kočičce minimálně dle první epizody dělá jednu věc velmi dobře – poctivě se drží zdrojového materiálu Josefa Čapka.

Pokud tak v nějakém ohledu jde vidět snaha o náklonnost moderních diváků, je to logicky modernějším zpracováním. Stačí si ostatně porovnat původní adaptaci příběhu Jak pejsek s kočičkou myli podlahu s moderním zpracováním. Současná verze spoléhá na moderní 2D vizuál, nespoléhá na tak jednoduchou animaci jako ve své době Hofman. Samotná Dlouhá uvádí, že se snažila ctít autora Josefa Čapka, ale zároveň přiblížit příběhy dnešním dětem. To se jí poté poměrně daří. 3D zvěrstvo jako Krtek a panda se nekoná, přesto dokáže nové zpracování působit moderním dojmem. I když se dá snadno argumentovat nad tím, jak moc bylo nutné, protože původní série od Hofmana dodnes oplývá specifickým kouzlem.

Marek Eben kráčí ve stopách Karla Högera důstojně

Zdroj: Česká televize

Původní adaptace dodnes dokáží fungovat i díky vokálnímu projevu Karla Högera. Dodatečně vytvořený kraťas Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen může potvrdit, že původní adaptace antropomorfních parťáků stála do velké míry na něm. Marek Eben poté jako zcela nový vypravěč a hlas ústředních postav rozhodně neurazí. Ve vypravěčské úloze snadno evokuje Högera, především i proto, že nebere zase tak moc velký důraz na rozdíly hlasů mezi Pejskem a Kočičkou. Eben (jak je u něj ostatně zvykem) mluví pomalu a srozumitelně, jeví se vlastně jako ideální volba v tom ohledu, že se především nesnaží být každou cenu nejvýraznější. S Högerem ho spojuje snaha vyprávět příběhy obou zvířat zřetelným způsobem, zároveň způsobem, který od sebe sice dvě postavy odlišuje. Nicméně ne příliš. Pokud je hlas Ebena vnímán jako hlas vypravěče, který nahlas čte původní text, lepší volba by se nejspíše skutečně zvažovala těžko.

Díky moderní adaptaci se tak mohou dvě ústřední zvířata pohybovat živěji a využívat moderních možností v oblasti 2D animace. Odlišnosti lze po první epizodě vnímat především ve vizuální podobě. I proto, že Dlouhá očividně nemá ambice se od Čapkovy předlohy dvakrát odklánět a dodávat něco navíc. Což samo o sobě nemusí být nutně na škodu.

Čapkovy příběhy ostatně spousty let po svém vydání oplývají poučením o přátelství, snaze pomáhat druhým a radosti z obyčejných věcí. Pejsek a Kočička v tomto ohledu vždy působí jako sehraná dvojice, která se vzájemně doplňuje. Pejsek je impulzivnější, Kočička klidnější. Společně ovšem už dekády u nových generací dokazují, že záleží především na poselství o přátelství a spolupráci. Novější podání se od toho očividně naštěstí odklánět nechce. Body za sympatie tak může projekt sbírat poměrně snadno.

Trávit sedm večerů s touto variací dvou ikonických zvířecích parťáků může být radost

Zdroj: Česká televize

V tomto podání může být poměrně radost trávit sedm večerů s touto dvojicí a jejich dobrodružstvími. Jestli nové zpracování hrdinů Josefa Čapka něco dokazuje, je to fakt, že jsou i po téměř století relevantními hrdiny. Nejde jenom o nostalgické gesto, ale o poměrně snadný přístup, jak v moderní době plné technologií a audiovize přirozeně seznámit děti s tradičními literárními ikonami. Na Barboře Dlouhé a jejím týmu jde v tomto ohledu zpozorovat, že se snaží o rovnováhu mezi ctí k původnímu dílu a vizuální modernizací.

I zdánlivě prosté příběhy mohou být nadčasové. Pejsek a Kočička v sobě stále nesou laskavost, humor a ponaučení, které ani po století nezestárlo. A pokud je dokážeme dětem předat tak, aby jim zůstala chuť pomáhat, smát se a spolupracovat, pak si tato dvojice své místo v české kultuře i po letech obhajuje zcela právem.

Už první epizoda nového zpracování tak dokáže, že Barbora Dlouhá chápe sílu a zároveň jednoduchost původní předlohy, s níž Josef Čapek psal své příběhy. I když zůstává u tradičního pojetí a spíše vizuálně modernizuje než výrazněji inovuje. Právě v tom tkví kouzlo její adaptace. Pokud se i další epizody ponesou v podobném duchu, může vzniknout projekt, který dětem nejen připomene hodnoty přátelství a laskavosti, ale zároveň nabídne přirozený most mezi minulostí a současností české animace. Nové zpracování O pejskovi a kočičce tak není navzdory původním obavám vyloženou zbytečností – alespoň prozatím.

O pejskovi a kočičce – První dojmy závěrem

První epizoda O pejskovi a kočičce dokazuje, že Barbora Dlouhá i její tým dokážou zachovat kouzlo a hodnoty původní předlohy Josefa Čapka, který moderní vizuál neshazuje. Pejsek a Kočička zůstávají nadčasovými postavami, které děti učí přátelství, spolupráci a laskavosti, kdy jejich jednoduché a humorné příběhy jsou přístupné i století po jejich původním vydání. Pokud další epizody budou pokračovat ve stejném duchu, může série úspěšně spojit tradici s moderním pojetím české animace a snadněji přiblížit novou generaci diváků ke klasickým literárním ikonám…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Česká televize
-REKLAMA-

Stiller a Meara: Nic není ztraceno – Ben Stiller o rodičích (Recenze)

0
Stiller a Meara
Zdroj: Apple TV+

Ben Stiller vypráví příběh svých rodičů, komediálních ikon Jerryho Stillera a Anne Meara, a zkoumá jejich vliv na populární kulturu i na jejich domov, kde se hranice mezi tvorbou, rodinou, životem a uměním často stírají…

Ben Stiller v Hollywoodu rozhodně nepatří mezi osobnosti, které by musely někomu něco dokazovat nebo čelit obviněním z nepotismu – slavné rodiče však nezapře. Jeho otec Jerry Stiller a matka Anne Meara byli uznávaní komici, kteří patřili k výrazným postavám americké zábavní scény. Ačkoli si Stiller svou kariéru vybudoval sám, vyrůstal v prostředí, které mu umožnilo snadnější přístup k uměleckému světu. A jistě ho formovalo k tomu, že je dnes uznáván jako herec a postupně čím dál více i jako režisér.

Stillerova matka zemřela v květnu 2015, otec ji následoval v květnu 2020. Nyní, deset let po smrti matky a pět let po smrti otce, přináší Stiller dokument Stiller a Meara: Nic není ztraceno, v němž na své rodiče vzpomíná a skládá jim audiovizuální pomník. Jak se poté nejspíše dalo očekávat, jde o velmi dojemné dílo.

Stiller a Meara: Nic není ztraceno – Taková normální komediální rodinka

Stiller a Meara
Zdroj: Apple TV+

Stiller a Meara nebyli pouze manžely, ale komediální dvojicí. Strávili spolu 62 let, s Benem Stillerem se poté na dokumentu podílela jeho sestra Amy Stiller. Dvojice sourozenců navštěvují jejich starý byt, který hodlají prozkoumat. Prodírají se přitom pozůstalostí po svých rodičích. Pro Stillerovi to může fungovat jako forma terapie, pro diváka zase právě způsob, kterým Stiller diváky se svými rodiči představuje. Jerry Stiller byl naštěstí sběratelem, který rád uchovával vše možné. Díky tomu se dokument může opřít o jeho bohatý archív.

Jerry Stiller byl tím nejistějším, Anne Meara zase ta vážnější. Ben Stiller z dnešního pohledu vnímá jisté paralely, především i proto, že se jako jeho rodiče snažil díky manželce Christine Taylor a jejich dvou dětem skloubit rodinný život s tím kariérním. Samotný Stiller tak do velké míry netočí dokument pouze o svých rodičích, ale i o sobě samém. Často se ukazuje, že vyrůstání ve slavné rodině nemusí být snadné. Rodina Stillerových je nicméně v rámci dokumentu prezentovaná jako milující a stabilní rodina, která se od těch normálních zase tolik nelišila.

Stiller na své rodiče vzpomíná s očividnou úctou

Stiller a Meara
Zdroj: Apple TV+

Z dokumentu není příliš těžké dedukovat to, že se Stiller za svými rodiči ohlíží s úctou. I když nepatří mezi nejslavnější komiky 20. století, archivní záběry dokážou vykreslit, že populární nebyli náhodou. On byl Žid, ona Irka, přesto jejich spojení nějakým zázrakem fungovalo. Dost možná dokonce právě kvůli tomu. Humor odrážel jejich skutečnou dynamiku, jejich osobní život odrážel působení na jevištích. Jednalo se tak o autentickou komediální dynamiku, kterou si také Stiller a Meara mohli získat diváky na svou stranu.

Jerry Stiller si opravdu rád uchovával vše možné, i proto může dokument užívat jeho deníky, poznámky i záznamy. I když je tak Jerry Stiller již 5 let po smrti, zanechal za sebou výraznou stopu. Může se poté snadno zdát, že bude Ben k tématu tak trochu zaujatý a dost možná bude mít události ze svého dětství zkreslené, z výsledného dokumentu je patrné, že Jerry i Anne byli milující pár a nakonec i milujícími rodiči. Největší odvrácenou stránkou poklidného života Stillerů je tak ve finále slabost Anne pro alkohol, kterým se pokoušela korigovat stres, tím ovšem v podstatě veškeré drama končí. A vůbec to nevadí.

Nikdo není dokonalý

Stiller a Meara
Zdroj: Apple TV+

Nikdo není dokonalý. Platí to o Stillerovi a Mearě, nakonec i o jejich synovi. Ten není traumatizovaný formou nějakého vážného rodinného dramatu. Jeho životní role otce a manžela přesto má styčné plochy s jeho otcem, kdy v oblasti nedostatků má být Ben přesným odrazem Jerryho. Pro samotného Stillera má tak 5 let realizovaný dokument i díky zapojení jeho rodiny formu terapie. Úvahami nad kontrastem mezi slávou a soukromím, především i o tom, jak nutně musí rodiče definovat své potomky. Mezi Jerrym a Anne byla skutečná vášeň. I jejich potomci si ani s odstupem nejsou jistí, kdy přesně byly jejich výstupy autentické a kdy přesně zase tolik ne. Dokonalé manželství to jednoduše nebylo. Ale o kterém manželství se vlastně dá něco takového říct?

62 let dlouhá koexistence tak nebyla bez mráčků, dá se nicméně říct, že i to ke stabilnímu manželství může patřit. Ben Stiller a Christine Taylor žili tři roky odděleně, aby se v roce 2020 dali zpět dohromady. V deprimující době pandemie dost možná Stiller skrze vzpomínání na své rodiče objevil lék na stabilní rodinný život. Ani jeden z jeho rodičů to neměl v životě jednoduché,  přesto by se Stiller ani jeho sestra neopovažovali na své rodiče vzpomínat ve zlém.

Dokument, který je funkční ve své dojemnosti

Stiller a Meara
Zdroj: Apple TV+

Občas se v rámci vzpomínání na rodinný život myšlenky přesměrují trochu jiným způsobem. Stillerova sestra Amy například vzpomíná na to, že nebylo lehké pracovat jako servírka v časech, kdy se Ben pomalu stával filmovou hvězdou. Stillerův syn Quinlin poukáže na to, že v dětství neměl od otce tu nejvyšší pozornost, dcera Ella na něj vzpomíná o poznání shovívavěji. A manželka Christine se příliš neotevře, přesto to nicméně alespoň působí, že mezi ní a Benem to aktuálně tak nějak funguje.

Pro Stillera musela být přímo radost se prodírat archivními materiály svého otce, je to poznat na jejich kreativním užití. Archivní záznamy tak zvládají doplňovat kontext, zachytit osobnost dvou titulních komediálních legend, představit jejich nejlepší skeče a především dodat nutnou dávku hloubky. Ať už momenty, kdy se Ben Stiller poprvé střetává se svými budoucími filmařskými ambicemi. A nebo ty nejdojemnější pasáže ze života téhle takové normální komediální rodinky. Díky tomu dokument působí dojemně a účinně. Pro Bena Stillera tahle audiovizuální terapie nemohla být emocionálně nejsnadnější, o to uspokojivější nicméně výsledný dokument ve finále je. Ať už jsou Jerry Stiller a Anne Meara kdekoliv, na svého syna jsou nejspíše po právu pyšní.

Stiller a Meara: Nic není ztraceno závěrem

Dokument Bena Stillera s názvem Stiller a Meara: Nic není ztraceno je portrétem jeho rodičů – Jerryho Stillera a Anne Meara. Popisuje rodinnou dynamiku, propojuje osobní a profesní život a ukazuje, jak vzpomínky, archivní materiály a osobní reflexe mohou snadno mít terapeutický význam. Dokument odhaluje autenticitu a humor komediální dvojice, zároveň zdůrazňuje, že i v milující a stabilní rodině existují slabosti, které mohou potomky ovlivnit při založení jejích vlastních rodin. Výsledné dílo je dojemné, přehledné a informativní, Ben Stiller nabízí nejen pohled na odkaz svých rodičů, ale formu osobní sebereflexe. Po emocionální stránce se nemohlo jednat o lehký úkol, i proto jde jeho 5 let chystaný dokument ocenit poměrně snadno…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Apple TV+
-REKLAMA-

Gen V S02 – Je druhá řada stejně dobrá jako první? (Recenze redakce)

0
Gen V S02
Zdroj: Amazon Prime

Vítejte všichni u dnešního článku, který věnujeme recenzi druhé řady seriálu Gen V. Tento seriál si nás v první řadě získal a hodně nás bavil. Budu mluvit za celou redakci, když řeknu, že jsme se na druhou řadu dost těšili. A teď jí máme za sebou a povíme vám, proč byste měli tomuto seriálu věnovat váš čas. Toto je recenze redakce na seriál Gen V S02 !!!

Recenze redakce na seriál Gen V S02

Martin Lukáš

Po úspěšné spin-off sérii ze světa The Boys přichází Gen V se svou druhou sérií, která staví na kvalitách té první. Variace studentů se všemožnými obskurními schopnostmi se sice snížila, ale o to více nabírá příběh na obrátkách. Postupně se dozvídáme více o projektu Odessa, jehož prostřednictvím se i úžasně prohlubuje lore tohoto světa.

Představen je nový záporák Cipher, kterého bravurně ztvárnil Hamish Linklater, a jeho až podezřelou předvídavostí si buduje respekt a zároveň vzbuzuje strach jak u diváků, tak u samotných postav. Druhá série se zaměřuje především na Marie Moreau, kterou chce Cipher využít ke svým cílům, které jsou divákovy postupně a poměrně chytře servírovány. Je zde věnována velká pozornost právě Marie, ale na úkor charakterního vývoje ostatních postav, se kterými Marie tvoří prozatím menší rebelské hnutí. Což je poměrně škoda vzhledem k tomu, jaký potenciál nabízejí.

Příběh 2. série Gen V vás opravdu vtáhne i přes několik slabších dílů, ale jako celek funguje. Sice se nevyhneme zbytečným post-credit cameům a víceméně obyčejnému finále, které moc ničím nenadchne, ale je na druhou stranu solidním základem pro 5. sérii satirických The Boys.

Hodnocení: 7,5/10

Gen V S02
Zdroj: Amazon Prime

Martina Ignasová

První sérii Gen V jsem si moc nepamatovala, a proto mi asi chvíli trvalo, než jsem se do druhé sezóny dostala. Ale pak se to rozjelo (nebo jsem se začala konečně chytat) a já se těšila na každý další díl. Postavy mě baví (obzvlášť Emma a Cipher) a je to skvělá výplň během čekání na pátou sezónu The Boys.

Godolkinova univerzita pro nadané žáky je směsicí áčkových superhrdinů, ale zároveň i těch nejvíc zetkových. Kreativita tvůrců seriálu i původního komiksu v tomhle ohledu nezná mezí a je to jeden z mých nejoblíbenějších prvků v seriálu. Stejně jako občasná camea známých tváří z The Boys, která ve mně vždy vyvolají pocit nadšení. Někdy mi chování hrdinů úplně nedává smysl, ale do hlavy ani do scénáře jim nevidím, takže jsem to prostě přijala. Stejně tak je tu i pár načatých linek, které sloužily jen jako oslí můstek k posunutí hrdinů někam dál, ale jejich samotné ukončení jsme nedostali – co se třeba stalo s holkou v kavárně?

Finále mě ale určitě parádně naladilo na The Boys, na které se teď těším ještě víc než předtím, a to jsem netušila, že to jde. Pátá série bude nejkulervoucnější zážitek ze všech kulervoucích zážitků – a jak známe The Boys, možná i doslova.

Hodnocení:  7/10

Gen V
Zdroj: Amazon Prime

Martin Sugar

Konečne prišla druhá séria a ja som sa na novú kapitolu zo sveta The Boy na moje prekvapenie reálne tešil. Pre mňa je The Boys veľmi kvalitný seriál v rámci prvej série. Kvalita trvá naprieč sériami celkom konštantne, ale pre mňa to bolo po prvej sérií stále to isté dokola.

Naproti tomu GEN V ma už po prvých epizódach presvedčil, že toto je ten nástupca The Boys, ktorého som potreboval a ani o tom nevedel. Sympatické aj nesympatické postavy, atraktívne prostredie a veľa prekvapení. Či už v samotnom fakte, že veci na Goodolkinovej univerzite pre nadanú mládež Véčkom sú rovnako (a možno viac) zásadne, ako nekonečné zábery na psychopatického Homelandera celého od krvi. Postavy tu majú vlastné motivácie a podzápletky, ktoré ma stále dokážu prekvapiť svojou nápaditosťou a nekompromisnosťou. Zápletka sa nám posunula od až apokalyptického záveru prvej série a začína sa nová šachová partia. Ale podobne ako v prípade Harryho Pottera a učiteľov Obrany proti čiernej mágii alebo Wednesday a jej riaditeľoch, tak tu máme ako “monster of the season” zakaždým toho dekana.

A s tým aj samotné finále postráda nutnú dávku sviežosti, ktorú tvorcovia očividne majú, ale tentokrát sa pri budovaní komplexného finále vydali jednoduchšou cestou. Sľubuje to veľké veci, ale to aj finále prvej série a tiež to postupne vyšumelo. Vo výsledku, ak by som si odmyslel prvoplánové finále, tak nám tu Amazon Prime ponúka rovnakú kvalitu, ako v prípade prvej série a ešte väčší cliffhanger teasujúci na finále The Boys. Teším sa ako sa to prepojí a dúfam, že to bude stáť za to.

Hodnocení: 8/10

Gen V S02
Zdroj: Amazon Prime

Pavel Hrubeš

O trochu horší, než první řada, ale ne o moc. Na druhou řadu seriálu Gen V jsem se těšil, jelikož první řada končila hodně povedeným zvratem, který sliboval velké věci. Bohužel pak nešťastně zemřel jeden z hlavních herců, a celý příběh se musel dost zásadně upravit. Celá řada je pak jednou velkou poctou tomuto herci, a je vidět, že pro tvůrce a všechny okolo to nebyl jen kolega, ale i dobrý kamarád, kterým jim dost chybí.

Co se týče samotné druhé řady, tak největším a nejzásadnějším problémem je čistě z mého pohledu příběh, který se soustředí z velké části na Marii. A věnuje jí až moc prostoru na úkor jiných charakterů. A je to velká škoda, protože všichni ostatní jsou také dost zajímavý a prošli si od konce první řady velmi zajímavý vývojem (Emma, Kate), který je dost změnil. Naštěstí si pro nás tvůrci připravili skvělého Hamishe Linklatera, který je jako záporák Cipher výborný a krade si každou scénu pro sebe. Už jen kvůli jeho výkonu se vyplatí druhou řadu vidět.

Druhá řada seriálu Gen V nabízí prakticky to samé, co nabídla první řada. Jen chybí moment překvapení a víceméně je dost znát, že se příběh upravoval, a také se musela připravovat půda na závěrečnou řadu The Boys. Pokud máte rádi The Boys a první řadu, tak budete spokojený.

Hodnocení: 7/10

Toto jsou naše názory a dojmy ze seriálu Gen V S02. Snad jsme vám řekli vše podstatné a na seriál se podíváte.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime

-REKLAMA-

Všichni mě milují až po smrti: Každé peníze vám nepřinesou štěstí a pohodu (Recenze)

0
Všichni mě milují až po smrti
Zdroj: Netflix

Na Netflix dorazil nový snímek, thajský thriller, který vás nenechá vydechnout. Víc v recenzi filmu Všichni mě milují až po smrti.

O čem je film Všichni mě milují až po smrti?

Toh (Kane Theeradej Wongpuapan) pracuje v bance. Dělá dobrou práci, která ho baví, dokud nezjistí, že jeho místo možná za chvíli už nebude jeho místem, ale nahradí ho nějaká chytrá technologická blbůstka, která už teď částečně rozhoduje skoro o všem. Školné i doktoři pro dceru zaberou velkou část rozpočtu a z úspor moc nezbývá. Ale je možnost, jak by se to dalo vyřešit. Trochu nebezpečným způsobem, ale co by se mohlo pokazit? Buď vůbec nic nebo úplně všechno. Když se tedy s kolegou (Ryu Vachirawich Watthanaphakdeephaisan) dostanou k penězům na účtu zesnulé majitelky, trochu se to zkomplikuje. Musí se to udělat nenápadně a postupně. Přičemž ani jedno z toho najednou moc nevychází. A peníze chtějí všichni…

Když peníze tak dlouho nikdo nechce, může vzít kdokoliv jiný?

Všichni mě milují až po smrti ve své podstatě nepřináší žádný nový nebo originální koncept příběhu. Vlastně je to něco, co každý z nás viděl už hodněkrát. Situace, kdy je Toh valen událostmi, které se postupně nabalují, v následku prvního rozhodnutí postupně získat peníze z účtu, ke kterému se nikdo nehlásí. Stejně tak jako události, se postupně nabalují i další postavy, které mají své důvody proč tyhle peníze chtějí taky nebo proč se ocitli v téhle situaci. Ať už dobrovolně nebo jako nechtěná součást valicího se kamení a tohle musí dohrát až do konce. A nepřijít úplně o všechno. Včetně svého vlastního života.

Všichni mě milují až po smrti
Zdroj: Netflix

Sledujeme oběti špatného systému nebo svých vlastních tužeb?

Jenže Toh toho má hodně k ztrátě. A jak se všechno děje, tak postupně mění svůj názor na všechno, protože jde jenom o ty peníze. Včetně toho, kde je hranice, kdy už nejsme jenom někdo, kdo chce být dobrý manžel a otec a tím, že v sobě necháte zvítězit svojí horší část v domnění, že tohle pomůže někomu, na kom vám záleží. Jenže na druhou stranu je vyprávění opravdu napínavé a celý film je zábavné sledovat. Ať už v první polovině, která buduje charaktery. Kdy Toh je ten, kdo nejdřív nechtěl riskovat, ale zjištění, že pro dceru je potřeba víc peněz, mu pomůže změnit názor. A jeho kolega Petch, kterého celý ten nápad napadl vlastně kvůli Tohovi, najendou sám potřebuje víc peněz také. Aby se druhá polovina změnila ve zběsilost, kde už nebudete vědět, jestli některé z postav vůbec máte fandit.

Má vůbec podobná akce šanci na úspěch?

Nithiwat Tharathorn (režisér a spoluautor scénáře) natočil film, který je funkční hned ve více rovinách. Jednou z nich je obava, že další nové technologie přípraví hodně lidí o práci. Také díky tomu zde prošla aktivace účtu, ke kterému se nikdo nehlásí. Kdyby technologie pokrývaly úplně všechno v bance, tohle by nešlo provést tak jednoduše. Stejně jako fakt, že spousta lidí nikomu nechybí a podobných účtů tím pádem musí být v bankách hodně a banky na penězích z nich dál vydělávají. Jak je snadné založit účet za pomoci bílého koně a jak je snadné, aby vás bílý kůň kopnul. A jak je ještě snažší propadnout potřebě dokonalé a uspořádané rodiny, protože děti jsou naše budoucnost.

Všichni mě milují až po smrti
Zdroj: Netflix

V bodu ohledně rodiny se dalo dost věcí ještě pochopit. Kvůli nemocné dceři by sháněl peníze každý rád. Byť co mají teď by rodině jenom na léčbu při uskromnění stačilo. Ale je tady ještě školné do drahé výběrové školy, kde se přijetí určuje podle toho, jestli dáte dost do „školního fondu“. Což je jenom začátek odchodu peněz z rodinné kasy kvůli škole. A dobrý manžel to přeci nevzdá a nepřizná, že na tohle nemají. Dobrý manžel a otec obětuje všechno. Možná proto je konec tak dobrý. A plný ironie kvůli tomu, čím všechno začalo…

Je Všichni mě milují až po smrti dobře natočený film?

Velkým kladem filmu je správně stupňované napětí, bez toho podobně laděné snímky prostě nefungují. Přestože film jede podle již zmiňovaného vzorce, i tak je nepřevídatelný právě v reakcích postav na určité situace. Kdy jsou nejdřív ukázány určitých způsobem a potom se všichni začnou chovat úplně jinak, přestože stále logicky, ale občas je zoufalost to jediné, co na nás žene kupředu. A taky sobeckost. Jenom by jste to do postav na začátku neřekli. A když se potom začnou dít špatné věci, skoro jako kdyby se děli vám samotným. Už jenom proto, že herci do toho dávají všechno a Všichni mě milují až po smrti je hodně dobře natočený film.

Stojí Všichni mě milují až po smrti za vaší pozornost?

Všichni mě milují až po smrti je povedený film, který není jenom o tom, jaké má následky ukrást peníze, které vlastně nikomu nepatří. Ale rozebírá i sociální a etické otázky napojené na to, jak by se člověk zachoval, když tuhle možnost má, zároveň pod tlakem společnost na to, aby všechno bylo dokonalé, a dobře finančně zajištěné.

Hodnocení: 8,5/10

Tohle byla naše recenze filmu Všichni mě milují až po smrti, na který se můžete podívat na Netflixu. Další recenze, články a články najdete na našich stránkách.

Zdroj titulního obrázku: Netflix

Zdroj obrázků: Netflix

-REKLAMA-