Vzhlížet k hvězdám – nové post-apo od Ridleyho Scotta? (Recenze)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Zdroj: 20th Century Studios

Hlavní postavou je Hig (Jacob Elordi), mladý pilot, který si spolu s vojenským specialistou na přežití Bangleym (Josh Brolin) vybudoval funkční, avšak izolovanou usedlost v drsném postapokalyptickém světě. Když však Hig zachytí záhadný rádiový signál, vydává se do neznáma hledat naději — a lidskost, v jejíž existenci stále věří…

Vzhlížet ke hvězdám: Ridley Scott tentokrát zůstává na půli cesty

Zdroj: 20th Century Studios

Ridley Scott je jedním z těch režisérů, u kterých se člověk může jen těžko ubránit určitému obdivu. Ve svých téměř devadesáti letech stále natáčí, neustále oznamuje nové projekty a podle vlastních slov nemá v plánu přestat, dokud mu to dovolí zdraví. Režisér Vetřelce, Blade Runnera, Gladiátora nebo Marťana navíc stále dokáže přijít s filmem, který vzbudí pozornost už samotným jménem jeho tvůrce. Nedávno ostatně prohlásil, že nechce opakovat sám sebe a že jeho filmy byly trefou do černého. Vzhledem k tomu, že má údajně připravených zhruba tucet dalších projektů, je možné, že Scott bude ještě několik let jedním z nejaktivnějších hollywoodských režisérů.

O to zajímavější je sledovat, co s jeho tvorbou dělá samotné tempo. Kameraman John Mathieson, který se Scottem pracoval na několika filmech, nedávno režiséra kritizoval za údajnou netrpělivost a menší pečlivost. Podle něj dnes Scott využívá velké množství kamer a snaží se natáčení co nejvíce urychlit, zatímco v minulosti měl být při práci mnohem důkladnější. Scott se samozřejmě dočkal také zastání a z jediné kritiky rozhodně nejde dělat definitivní závěr o jeho současném přístupu. Vzhlížet ke hvězdám ovšem bohužel dává některým podobným obavám trochu nepříjemně konkrétní podobu.

Post-apo, které má zajímavý základ

Zdroj: 20th Century Studios

Příběh vychází z románu Petera Hellera z roku 2012. Svět v něm zasáhla pandemie chřipky, na kterou následně navázala krvavá nemoc. Výsledkem je civilizace, která se prakticky rozpadla a většina lidstva je mrtvá. Scénář Marka L. Smitha se přitom nesnaží celý tento svět dopodrobna vysvětlovat. Mnoho věcí zůstává pouze naznačených, což samo o sobě nemusí být vůbec špatně. Hlavní postavou je Hig, kterého hraje Jacob Elordi. Žije na opuštěném letišti v Coloradu a jeho nejbližšími společníky jsou pes Jasper a poněkud svérázný Bangley v podání Joshe Brolina. Hig zároveň stále nese bolest ze smrti své manželky Melissy, kterou připravila o život epidemie. Jednoho dne při letu se svou Cessnou 182 zachytí rádiový signál z Grand Junctionu. Někdo tam možná stále vysílá. Hig se proto rozhodne zjistit, kdo je na druhém konci.

Na papíře to rozhodně není špatný základ. Postapokalyptické prostředí nabízí prostor pro thriller, survival i psychologické drama. Přítomnost psa samozřejmě připomene Já, legenda, některé výjevy zase mohou evokovat Šíleného Maxe, ovšem v podstatně komornější podobě. A paradoxně právě ve chvílích, kdy film trochu přestane řešit své postavy a začne být jednoduše akčním post-apem, funguje nejlépe. Scott si zde umí užít rating R a některé souboje či střety jsou překvapivě brutální. Jenže problém je v tom, že většina těch nejlepších akčních momentů už byla ukázána v trailerech. Pokud jste tedy marketingovou kampaň sledovali pečlivě, film vám v tomto ohledu mnoho nového nenabídne.

Kniha toho nabízí víc

Zdroj: 20th Century Studios

Ještě větší problém se ukazuje při srovnání s předlohou. Vzhlížet ke hvězdám totiž místy velmi silně připomíná adaptaci knihy, která se pokusila převést děj na plátno, ale už tolik nedokázala zachovat to, co předloze dodávalo hloubku. Jedním z důležitých prvků románu je například vztah mezi Higem a Bangleym. Zatímco Hig se snaží udržet si zbytky soucitu a lidskosti, Bangley zastává podstatně pragmatičtější pohled. V novém světě podle něj nemá smysl lpět na pravidlech staré civilizace. Právě jejich odlišné přístupy by mohly být jedním z hlavních zdrojů napětí.

Film tuto dynamiku sice zachovává, ale nedokáže ji dostatečně rozvinout. Podobně dopadá i komunita menonitů, kterým Hig podle předlohy pravidelně vozí zásoby. Ve filmu tato část existuje, ale působí skoro dojmem povinné položky odškrtnuté ze seznamu scén, které musí adaptace obsahovat. Není úplně jasné, proč bychom jí měli věnovat pozornost nebo jak významně ovlivňuje další dění. A přesně v takových chvílích člověk začne přemýšlet, jestli by většina těchto motivů nefungovala lépe na stránkách knihy.

Když dobré obsazení nestačí

Zdroj: 20th Century Studios

Potenciál přitom rozhodně nechybí ani v hereckém obsazení. Vedle Elordiho se objevují Josh Brolin, Margaret Qualley nebo Guy Pearce, tedy herci, kteří už mnohokrát dokázali, že si umějí poradit i s komplikovanými a psychologicky vrstevnatými postavami. Problém je ale opět především ve scénáři. Hig se postupně sbližuje s Cimou v podání Margaret Qualley, přičemž oba spojuje zkušenost se ztrátou blízkého člověka. Teoreticky jde o velmi přirozený základ pro emocionální vztah dvou lidí, kteří hledají důvod pokračovat dál. Prakticky však jejich sbližování působí místy poněkud strojeně a film nedokáže vytvořit tak silné emocionální pouto, jaké by si tato linka zasloužila.

A pokud někdo čekal, že hlavním problémem bude Jacob Elordi, můžete být vlastně příjemně překvapeni. Jeho výkon není tím, co by film výrazně potápělo. Kdyby Higa hráli Paul Mescal, Glen Powell nebo někdo další z podobné herecké generace, pravděpodobně by se výsledek příliš nezměnil. Některé problémy jsou totiž zabudované přímo ve scénáři a žádný herec je úplně nezachrání.

Scott bez své obvyklé velkoleposti

Zdroj: 20th Century Studios

Zajímavé je také sledovat, jak komorní film Scott tentokrát natočil. Na člověka, který má za sebou Gladiátora, Napoleona, Promethea nebo Vetřelce: Covenant, působí Vzhlížet ke hvězdám překvapivě skromně. A to i přesto, že rozpočet měl podle dostupných informací dosahovat zhruba 110 milionů dolarů.

Za kamerou stojí oscarový Erik Messerschmidt a právě vizuální stránka patří k několika jistotám filmu. Především záběry krajiny a některé detaily akčních scén vypadají velmi dobře. Scott se ovšem tentokrát nesnaží vytvářet další monumentální podívanou. Mnohem častěji zůstává s několika postavami v menších prostorech a pracuje s pocitem izolace. Jenže ani zde se nedaří využít potenciál naplno. Některé scény vypadají velmi dobře, celek však působí podivně uměle. Jako kdyby jednotlivé části pocházely z různých filmů. A totéž platí pro atmosféru.

Film neví, čím chce být

Zdroj: 20th Century Studios

Harry Gregson-Williams občas přichází s opravdu povedenými hudebními motivy a soundtrack dokáže vytvořit potřebnou melancholii. Jenže samotný film si není vždy jistý, jakou atmosféru vlastně chce mít. Jednou sledujeme depresivní svět po konci civilizace, ve kterém několik posledních přeživších bojuje o základní potřeby. O chvíli později se film začne tvářit téměř jako naivní dystopická pohádka. Překvapivě tak má Vzhlížet ke hvězdám v některých momentech blíže ke Scottovu Marťanovi než k temnějším postapokalyptickým filmům.

To samo o sobě nemusí být chyba. Problém spočívá v tom, že film mezi těmito polohami nepřechází úplně přirozeně. Jednotlivé části fungují, ale dohromady nevytvářejí úplně soudržný celek. Podobně nevyužitý zůstává i psychologický potenciál příběhu. Film se několikrát vydá směrem, který vypadá jako začátek zajímavějšího tématu, jen aby ho následně nechal vyšumět. Postavy mají za sebou traumata, svět kolem nich nabízí spoustu morálních otázek a samotná cesta za rádiovým signálem může fungovat jako velmi jednoduchá, ale nosná metafora naděje. Vzhlížet ke hvězdám však jen málokdy dokáže tyto možnosti skutečně vytěžit.

Jede Ridley Scott na autopilota?

Zdroj: 20th Century Studios

Právě tady se vrací otázka, kterou v posledních měsících otevřel John Mathieson. Je Ridley Scott skutečně méně pečlivý než dříve? Je příliš rychlý? Nebo je to jen přirozená změna režiséra, který už má za sebou tolik filmů, že si může dovolit pracovat jinak? Z jednoho filmu se samozřejmě definitivní závěr dělat nedá. Vzhlížet ke hvězdám ale rozhodně patří k těm jeho projektům, u kterých člověk podobné otázky začne chápat.

Nejvíce totiž zamrzí, kolik potenciálně zajímavých věcí se zde nachází. Máme tu postapokalyptický svět, vztah dvou mužů s odlišným pohledem na přežití, ztrátu blízkých, osamělost, tajemný rádiový signál i otázku, co vlastně z člověka zůstane, když přestane fungovat civilizace. Jenže film většinu těchto možností využije jen napůl. Nejde přitom o vyloženě špatný film. Akce funguje, Messerschmidtova kamera má několik povedených momentů, soundtrack občas trefí správnou atmosféru a herecké obsazení rozhodně není problémem. Jenže u Ridleyho Scotta člověk přirozeně čeká něco víc než několik povedených součástek.

Vzhlížet ke hvězdám závěrem

Bylo by asi přehnané říct, že Ridley Scott skutečně točí všechny své filmy na autopilota. Jeho energie, pracovní tempo a chuť pouštět se do dalších projektů jsou ostatně i po tolika desetiletích obdivuhodné. Vzhlížet ke hvězdám ale bohužel patří mezi jeho filmy, u kterých je více cítit rychlost než režijní posedlost detailem.

Výsledkem je adaptace, která má zajímavý základ, několik povedených akčních scén a pár skutečně kvalitních hereckých výkonů, ale jen málokdy dokáže využít potenciál svého světa. Ve srovnání s knihou navíc až příliš často vyvolává pocit, že všechno, co na papíře fungovalo, se na plátno nepodařilo přenést v plné síle. Scott má přitom stále právo tvrdit, že nechce opakovat sám sebe. Problém je, že Vzhlížet ke hvězdám působí paradoxně jako jeden z jeho nejméně výrazných filmů. Není to katastrofa ani ostuda, spíš průměrné post-apo, které mělo všechny předpoklady být něč podstatně zajímavějším. A pokud Scott skutečně plánuje točit až do devadesáti a ještě dál, nezbývá než doufat, že jeho další filmy budou mít o něco více času, energie a především důvodů, proč si je zapamatovat….

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios

-REKLAMA-

Terminátor 2: Den zúčtování se znovu vrací do kin (Téma)

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Terminátor 2
Zdroj: TriStar Pictures

Vítejte všichni na našich stránkách a u dnešního článku. Do kin se často vrací klasicky a mají obnovené premiéry na pár dní. Mohli jsme takhle vidět Čelisti, Dogmu, Leona nebo Návrat do budoucnosti. Teď přichází ikonický velkofilm Terminátor 2: Den zúčtování. Jeden z nejlepších sci-fi filmů vůbec. Film s legendárními triky, božím záporákem a nejlepším Arnoldem. V redakci jsme se rozhodli si na tento film zavzpomínat, tak snad se vám tento tématický článek bude líbit.

Terminátor 2: Den zúčtování se znovu vrací do kin

Marek Lízal

Legendární snímek, který patří mezi nejlepší filmová pokračování všech dob. Režisér a scenárista James Cameron tehdy přepsal historii. Terminátor 2 se stal ve své době nejvýdělečnějším snímkem, posunul hranice vizuálních efektů na další úroveň a dodnes platí za jednu z největších klasik svého žánru, kdy se citují hlášky a nelze na tuhle pecku zapomenout.

Už jen ta sekvence s úvodními titulky dá nádech něčeho zajímavého, velkého a ikonického. Tehdy v roce 1991, kdy snímek po 7 letech dorazil od prvního dílu do kin, nikdo nečekal, že Arnold bude tentokrát ze záporáka obsazen do kladné role. Díky tomu je úvodní část, především pro neznalce velmi zajímavá a napínavá, kdy se k mladému Johnovi snaží dostat dvě postavy z budoucnosti a divák neví dobře, co čekat. Jakmile dojde na první konflikt Arnolda neboli T-800 proti záporákovi T-1000 s tváří Roberta Patricka jste pohlceni do filmu a maximálně ponořeni do sedačky a užíváte si tuhle výborně vystavěnou a natočenou podívanou, která nemá chybu.

Od postav, technické stránky, hudby, scén a nápadů je Terminátor 2 ikonické dílo, které vyniká i v dnešní době a je to jenom důkaz, že tehdy se do toho dalo maximum, všechno se sešlo na správném místě a vzniklo něco vlastně nepřekonatelného. Upřímně bych tady o tom mohl psát ještě milion dalších řádků, ale věřím, že to není třeba. Film jste si věřím už dávno pustili, abyste si ho připomněli, protože nyní v době, kdy vzniká tento článek film vstoupil znova do kin a já si to nenechal ujít, ačkoliv jsem to viděl nesčetněkrát a znám ho nazpaměť. Pro tohle jsem se narodil, abych chodil do kina na to největší plátno, nejlepší zvuk a užíval si tyto chvíle. A řeknu vám, že vidět na plátně T2 a sledovat Arnolda ve své nejlepší formě, kdy řekne „Hasta la vista, baby“ a následně pak se spustí do kádě s roztavenou ocelí, no úsměv od ucha k uchu, a i slzička v očích. Na tomhle jsem vyrostl a doufám, že jste si také zašli do kina užít si tuhle klasiku.

Terminátor
Zdroj: TriStar Picture

Tom Bejvl

Psal se rok 1991, kdy James Cameron změnil – a rozhodně ne naposledy – dějiny filmu. Vznikl totiž Terminátor 2: Den zúčtování, jeden z nejlepších akčních filmů všech dob, který ovšem nabízí mnohem víc než jen velkolepé přestřelky a automobilové honičky. Má geniální charaktery, na svou dobu úchvatné vizuální efekty a především jeden z nejlepších vztahů mezi robotem a dítětem, jaký kdy filmové plátno nabídlo.

Arnold Schwarzenegger je tentokrát ten hodný a překvapivě jeho kladná verze Terminátora funguje ještě lépe než ta záporná z prvního dílu. Úplně nejlepší je samozřejmě jeho vztah s Johnem Connorem, jehož představitel Edward Furlong byl naprosto skvělou volbou. Z původně nedůvěřivého kluka a naprogramovaného stroje se postupně stává dvojice, která si k sobě vytvoří skutečně silné pouto. John začíná Terminátora vnímat jako otcovskou figuru, zatímco robot se díky němu učí chápat lidské emoce a hodnotu života. Právě proto jejich loučení na konci funguje tak dokonale a jedno oko při něm nezůstane suché. Sarah Connorová si od prvního dílu prošla obrovským vývojem.

Film začíná ve chvíli, kdy je na psychickém dně a okolí ji považuje za blázna, Sarah je ovšem příliš silná na to, aby se vzdala. Pro svého syna udělá prakticky cokoliv, i když by cenu za nejlepší matku asi úplně nedostala. Linda Hamilton navíc dokázala ze Sarah vytvořit fyzicky i psychicky mimořádně silnou postavu, která už není obětí událostí, ale někým, kdo se je snaží aktivně změnit. Arnolda pak v roli hlavního zabijáka nahradil Robert Patrick, jehož T-1000 si jednoduše musí být vypsán v zlatých stránkách nejlepších filmových záporáků všech dob. Je děsivě chladný, téměř nezastavitelný a díky schopnosti měnit podobu působí jako nepřítel, proti němuž prakticky není možné vyhrát. Cameron navíc dokázal jeho hrozbu vytěžit na maximum a vytvořit jednu z nejikoničtějších postav akčního filmu.

Terminátor
Zdroj: TriStar Pictures

Terminátor 2 nenudí ani na jedinou sekundu. Cameron servíruje jednu slavnou scénu za druhou, od útěku z psychiatrické léčebny přes honičku s kamionem až po finální střet v ocelárně, a nechybí ani legendární hlášky jako „Hasta la vista, baby!“. Ještě důležitější ovšem je, jak dokonale Cameron pochopil, že pokračování nemusí být jen větší kopií prvního dílu. Rozvinul motivy z originálu, obrátil role jednotlivých postav, přišel s novými nápady a především natočil zásadní akční milník. Vizuální efekty ILM, především revoluční práce s tekutým kovem u T-1000, dodnes působí působivě a na svou dobu šlo o naprostý technologický průlom.

Cameron přitom velkolepost nikdy nestaví nad postavy. Právě díky tomu má Terminátor 2 srdce a jeho emocionální finále funguje stejně dobře jako před pětatřiceti lety. Terminátor 2: Den zúčtování jsem obdaroval hned několika tituly: Neuvěřitelná pecka. Neuvěřitelný akční film. Nejlepší film Arnolda Schwarzeneggera. Nejlepší film z Terminátoří série. Nejlepší film roku 1991. A nezbývá dodat nic jiného než to, že by se někde měla zajistit nějaká kopie pro budoucí generace, protože i za 5000 let bude Terminátor 2 nejspíš pořád skvěle fungovat. Tedy pokud po nás po vyvraždění lidstva Terminátory vůbec něco zbude. Vidět Terminátora 2 v kině je neskutečný zážitek. Tvůrci se mohou snažit sebevíc, překonat Terminátora 2 však bude více než velmi těžké. Cameron tehdy natočil nejen pokračování jednoho povedeného sci-fi, ale film, který dodnes představuje jeden z absolutních vrcholů akčního žánru.

Pavel Hrubeš

V devadesátkách vznikly tři velké sci-fi, které zásadním způsobem změnily pohled na celou kinematografii. Všechny filmy jsou dnes legendární a kultovní, a vyrostla na nich celá generace diváků a filmařů. Bavíme se o filmech Matrix, Jurský park a Terminátor 2: Den zúčtování. Já jsem měl teď možnost vidět T2 v kině a byl to pro mě neskutečně silný zážitek. Režisér James Cameron natočil film, který díky špičkové technické stránce vůbec nezestárl a vypadá fantasticky. Cameron byl a stále je režisér, které ho baví posouvat kinematografii a vymýšlet nové postupy a technologie. U Terminátora 2 přišel nejen s revolučními triky, ale i s perfektními praktickými efekty. Díky elegantní kombinaci digitálních efektů a praktický triků dosáhl Cameron toho, že se na filmu zub času projevu minimálně. Při sledovaní jsem si znovu připomenul, jaký je Cameron špičkový režisér, perfekcionista a v jistých ohledech megaloman, co se nespokojí s málem.

T2 je filmové pokračování, jenž překonává jedničku ve všech ohledech a nabízí úplně jinou podívanou. Obří zásluhu na tom má hlavní trojlístek herců. Arnold nikdy nebyl víc cool a tohle je jeho nejlepší role. Linda Hamilton perfektně navázala na svou postavu z jedničky a dala jí nový rozměr. A pak je tu samozřejmě démonický a nezastavitelný Robert Patrick, jenž vytvořil ikonického záporáka T-1000. Fajn roli má Edward Furlong, zvláště ve vztahu k samotnému T-800. Tady Cameron rozvijí zajímavé a funkční motivy.

Terminátor 2: Den zúčtování je film, co přepisoval historii, posouval kinematografii dál a hlavně je to skvělý blockbuster, který nezestárl ani o den. Jsem opravdu moc rád, že jsem ho mohl vidět v kině, protože se jednalo o fantastický zážitek, který každému mohu jen a jen doporučit.

Doufám, že se vám líbilo naše vzpomínání na Terminátora 2. Vidět ho v kině byl neuvěřitelný zážitek.

Zdroje: ČSFD, IMDb

Zdroj titulního obrázku: TriStar Pictures

-REKLAMA-

Samuraj a vězeň – Japonské historické drama (Recenze)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Samuraj a vězeň
Zdroj: Shochiku

Historické drama Samuraj a vězeň se odehrává se v Japonsku roku 1578, v nejistém období válčících států. V centru příběhu stojí napjatý vztah dvou mužů. Pána hradu samuraje Murashige Arakiho (Masahariro Motoki) a jeho zajatce, brilantního a nebezpečného stratéga Kanbeie Kurody (Masaki Suda), vyslance znepřáteleného klanu, kterého Araki místo popravy uvězní. Zatímco se kolem hradeb stahují vojska Nobunagy Ody (Bando Shingo), hrad zachvacuje řada nevysvětlitelných úmrtí a mezi obránci sílí strach, nedůvěra a podezíravost. Postupné rozplétání záhady se stává nejen detektivním pátráním, ale také soubojem vůle, loajality a rozdílných představ o cti, moci a svobodě…

Kijoši Kurosawa je jménem, které nemá s japonskou filmovou legendou Akirou Kurosawou kromě příjmení a národnosti nic společného, přesto se mu již podařilo dosáhnout určitého uznání. Za film Spy no Cuma si na Benátském filmovém festivalu si v roce 2020 došel pro Stříbrného lva za režii, zároveň je držitelem dvou cen z Filmového festivalu v Cannes. I proto byla na posledním ročníku tohoto festivalu uvedena jeho novinka s názvem Samuraj a vězeň. Film zasazený do roku 1578 se odehrává v období Sengoku – doby neustálých válek, politických intrik a bojů o moc.

Hlavním hrdinou je Araki Murashige, milosrdný pán provincie Settsu, který se v roce 1578 vzbouří proti mocnému vojevůdci Odovi Nobunagovi. Se svými muži se následně opevní na hradě Arioka, který Nobunaga oblehne. Zatímco Murashige čeká na posily od Móriho Terumota, Nobunaga za ním vyšle svého schopného vojenského stratéga Kurodu Kanbeie. Ten se pokusí Murashigeho přesvědčit, aby od své zdánlivě předem prohrané vzpoury upustil. Murashige však Kanbeie nechá uvěznit v hradním žaláři. Právě zde se následně rozvíjí jedna z nejzajímavějších částí příběhu, v níž se z historického válečného dramatu stává téměř detektivní příběh.

Samuraj a vězeň spoléhá na epizodický příběh, který dohromady dává jednu mozaiku

Zdroj: Shochiku

Kurosawův první historický film je výrazně epizodický. Je rozdělen do čtyř kapitol, přičemž každá z nich je založena na jedné záhadě, která je spojena s Murashigem, jeho hradem a jeho muži. Na první pohled spolu jednotlivé příběhy tak úplně nemusí souviset, po čase ovšem přece jen ukáže, že jsou vzájemně protkané a vyprávějí jeden větší příběh. Příběh, ve kterém se řeší otázky loajality a zrady, víry a náboženství, morálky, lidskosti, spravedlnosti, viny, odpovědnosti, cti a povinností.

Kurosawa své historické drama nestaví na velkých bitevních scénách. Pár výpravnějších momentů se tu sice nachází, jinak by ovšem Samuraj a vězeň teoreticky mohl být převeden do podoby divadelní hry. Jeden rozhovor tu může mít stejnou váhu jako souboje s katany. Přestože se Samuraj a vězeň pohybuje na pomezí historického dramatu, detektivky a thrilleru, režisér se nesnaží jednotlivé žánrové polohy násilně oddělovat. Naopak je přirozeně propojuje a postupně vytváří pocit, že za každou událostí může být něco dalšího. Divák tak společně s Murashigem neustále přemýšlí, komu může věřit a kdo naopak sleduje vlastní zájmy.

Dobový film se současnou výpovědní hodnotou

Zdroj: Shochiku

Výraznou roli zde pochopitelně hraje také ústřední dvojice. Murashige je sice představován jako milosrdný vládce, zároveň se ale postupně ukazuje jeho nejistota a bezradnost tváří v tvář situaci, kterou přestává mít pod kontrolou. Má k dokonalosti daleko, rozhodně se ovšem nesnaží být za každou cenu krutý a často odmítá rozsudek smrti jako trest. Což by mnozí jiní muži v jeho postavení mohli vnímat jako známku slabosti. Naproti tomu Kuroda Kanbei, většinu filmu uvězněný v žaláři, působí jako člověk, který má i ve své bezvýchodné situaci vždy několik tahů dopředu. Jejich vztah tak není pouze vztahem věznitele a vězně, ale především neustálou psychologickou partií.

Samuraj a vězeň je sice filmem, který se odehrává v Japonsku šestnáctého století, zároveň ovšem má výpovědní hodnotu i do přítomnosti – především v rámci toho, co s lidmi dělá strach, moc a nejistota. Válka zde je tak trochu kulisou, ale zároveň je nástrojem k zápletce. Ze Samuraje a vězně se postupně stává psychologická studie člověka, který se snaží najít pravdu ve světě plném lží.

Dobře napsané postavy, chytré dialogy a nosný příběh? Ano, ale…

Zdroj: Shochiku

Jsou tu postavy dobře napsané, dialogy chytré a tajemství příběhu nosné? Ano, ale je třeba si k nim najít cestu. Samuraj a vězeň nemá tak úplně vděčné tempo, přičemž mu moc nepomáhá právě zmiňovaná epizodičnost. 1. kapitola nabízí zajímavý pohled na možné kriminální metody v 16. století (ala Dobrodružství kriminalistiky po Japonsku), 3. kapitola zase nabízí možnou úvahu nad tím, zda mají materiální předměty skutečnou hodnotu. Řeší se tu náboženství, přičemž každá ze čtyř kapitol, které se odehrávají ve čtyřech různých ročních obdobích – od zimy do podzimu –, má jiné ústřední motivy: víra a smrt (zima), předsudky (jaro), majetek (léto), víra a trest (podzim). Kurosawa tak vyvolává dojem, že se pokusil opravdu natočit komplexní film, který se pokusí vyjádřit ke spoustě motivů. A díky epizodičnosti se mu to na jednu stranu daří, na tu druhou filmu tak trochu občas chybí soustředěnost.

Kurosawa film natočil na základě knihy a vychází z její epizodické konstrukce. Přiznal, že čerpal ze samurajských filmů 40. a 60. let, mezi nimi právě i z filmů Akiry Kurosawy, jako je Krvavý trůn z roku 1957. Svůj film zároveň nechtěl postavit na násilí, i když násilí ve filmu samozřejmě nechybí, vyloženě brutální a syrové momenty ovšem absentují. Kurosawovo vedení i díky tomu působí poměrně soustředěně. I díky své komornosti dokáže Samuraj a vězeň působit jako nějaký zapadlý film ze 40.–60. let, kterým tu Kurosawa vzdává poctu. Škoda jen, že je tu až příliš postav, ve kterých není tak snadné se orientovat. A když tak dojde na nějaké to lámání chleba a odhalování jakýchsi zvratů, ne vždy to po emocionální stránce funguje tím způsobem, kterým by zřejmě sám Kurosawa, podepsaný pod adaptovaným scénářem, ideálně chtěl.

Skrývající se napětí

Zdroj: Shochiku

Výraznou stránkou filmu je také jeho vizuální podoba. Kurosawa se nesnaží historické Japonsko představit jako okázalou atrakci plnou velkolepých scenérií a davových scén (kdyby takhle dopadla třeba chystaná adaptace videohry Ghost of Tsushima, leckdo by to jistě vnímal jako selhání). Naopak často pracuje s uzavřenými prostory hradu, dlouhými kompozicemi a klidnější kamerou. O to více pak vyniknou momenty, kdy se dění přece jen rozjede a dojde na souboje. I v tomto ohledu je patrná inspirace staršími samurajskými filmy, zároveň ovšem film nepůsobí jako pouhá bezduchá rekonstrukce.

Napětí tu na první pohled zdánlivě absentuje, v případě tohoto filmu je ovšem tak trochu součástí dialogů. Je to samozřejmě špatná zpráva pro všechny, kterým jsou filmy, které staví především na dialozích, tak trochu proti srsti. Důležitější nicméně je, že tato sázka funguje. Dá se snadno věřit tomu, že v knižní předloze spousta momentů funguje lépe, protože kniha umožňuje více rozkreslit pozadí (jsou tu sice úvodní titulky, které se snaží poskytnout kontext, ale japonologové si v tomto ohledu film nejspíše užijí více) i nitra postav.

Na druhou stranu právě dialogy představují jednu z největších předností filmu. Kurosawa si nemusí pomáhat neustálým vysvětlováním nebo přehnaně okatými zvraty. Často stačí několik vět a změna pohledu na konkrétní situaci. Postavy navíc nejsou napsané tak, aby divákovi všechny své motivace okamžitě vysvětlily. Některé věci zůstávají záměrně mezi řádky a člověk si je musí postupně poskládat. To může být pro někoho další důvod, proč film vnímat jako příliš pomalý nebo komplikovaný, zároveň je to ale přesně ten typ vyprávění, který může po skončení filmu ještě nějakou dobu zůstat v hlavě.

Znalost japonské historie může být výhodou, není ovšem nutná

Zdroj: Shochiku

Pomáhá také skutečnost, že Kurosawa dokáže historické zasazení využít k tomu, aby se vyhnul černobílému pohledu na jednotlivé postavy. Nikdo tu není jednoduše dobrý nebo zlý a ani otázka správného rozhodnutí není vždy tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Murashige může být milosrdnější než jeho protivníci, ale zároveň musí činit rozhodnutí, která mohou mít fatální následky pro jeho lidi. Kanbei zase působí jako člověk, který dokáže chladně analyzovat situaci, ale právě jeho schopnost vidět několik tahů dopředu z něj dělá potenciálně nebezpečného člověka. Film tak postupně rozostřuje hranici mezi morálním rozhodnutím a pragmatickou nutností.

Zajímavě pak rozhodně funguje i samotné rozdělení filmu podle ročních období. Zima, jaro, léto a podzim zde nejsou pouze způsobem, jak jednotlivé kapitoly oddělit. Každá část má trochu jinou atmosféru a trochu jinou otázku, kterou se snaží řešit. Víra a smrt, předsudky, majetek nebo víra a trest tak postupně skládají větší obraz společnosti, ve které jsou lidé nuceni hledat vlastní pravidla v době, kdy se svět kolem nich rozpadá. Není přitom nutné mít detailní znalosti japonských dějin, aby tyto motivy fungovaly. Zároveň ovšem platí, že kdo se v období Sengoku dobře orientuje, pravděpodobně z filmu vytěží ještě o něco více. To nicméně zajímavost tohoto filmu rozhodně zásadně nesráží dolů.

Samuraj a vězeň závěrem

Samuraj a vězeň rozhodně není historickým velkofilmem pro každého. Kdo čeká samurajské souboje, velké bitvy a tradiční příběh o cti, může být překvapen, jak moc Kurosawu zajímají především lidé a jejich psychika. Je to komorní historická detektivka, která místo mečů často používá slova a místo bitevních polí uzavřené prostory hradu. Její největší předností je zároveň její největší slabinou – Kurosawa toho chce říct až příliš. Některé motivy a záhady fungují výborně, jiné už tolik ne a množství postav může diváka postupně unavovat. Přesto je těžké filmu upřít ambice a řemeslnou jistotu. I proto jde o minimálně dostatečně zajímavý japonský snímek, aby si zasloužil nějakou tu pozornost…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Shochiku

-REKLAMA-

Smrt Robina Hooda – Redefinice legendy o Robinu Hoodovi (Recenze)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Death of Robin Hood
Zdroj: A24

Legendární Robin Hood (Hugh Jackman) se potýká se svou minulostí protkanou zločiny a zabíjením. Těžce zraněný po bitvě, o níž si myslel, že bude jeho poslední, se ocitá v péči tajemné ženy (Jodie Comer). Je to jeho poslední šance ke spáse…

Robin Hood je legendární anglický zbojník, který se se svou družinou ukrýval v Sherwoodském lese. Legendární lučištník ze Sherwoodu bojoval proti tyranii, okrádal nespravedlivé boháče a pomáhal chudým. Filmových adaptací o zbojníkovi, který okrádal bohaté a obdarovával chudé, vzniklo celkem přes 50. Ať už to byla animovaná disneyovka z roku 1973, ve které měli Robin Hood a spol. podobu antropomorfních zvířat, dobrodružná klasika Robin Hood: Král zbojníků s Kevinem Costnerem, Robin Hood od Ridleyho Scotta, který látku pojal velmi po svém, či pokus o moderní  reboot s Taronem Egertonem. A mezitím došlo také na anime seriál.

Své specifické pojetí nyní předkládá také režisér a scenárista Michael Sarnoski, který ke klasické legendě o Robinu Hoodovi přistupuje velmi po svém – jeho Smrt Robina Hooda klasický příběh v podstatě redefinuje.

Smrt Robina Hooda – Možná je legenda, nikoliv však hrdina

Zdroj: A24

Robin Hood je legendární postava, jejíž existence není podložená. Historici dodnes nemají tak úplně jistotu, zda Robin Hood vůbec vycházel z konkrétní historické osoby, a různé teorie jeho příběh posouvají až do 13. století. Nejrozšířenější je nicméně teorie, že byl Robin Hood aktivní za vlády krále Richarda I. Lvího srdce, který Anglii vládl v letech 1189–1199. Sarnoskiho film se odehrává v roce 1247, tedy v období, ve kterém by teoreticky mohl zestárlý Robin Hood žít. I díky práci maskérů Hugh Jackman v titulní roli skutečně působí věrohodně jako legendární zbojník v poslední fázi života.

Předem to mohlo působit, že Smrt Robina Hooda bude tak trochu další Logan: Wolverine, s tím rozdílem, že v tomto případě Jackman za sebou nemá téměř dvě dekády hraní jedné role. Styčné plochy jsou pořád zřejmé, především i v rámci toho, jak Jackmanova ústřední postava melancholicky vnímá svou vlastní minulost, karty jsou nicméně tentokrát skutečně rozdané tak trochu jinak. Především i proto, že Jackmanův Robin Hood má ke klasickému ztělesnění tohoto hrdiny daleko.

Sarnoski potvrzuje, že ho zajímají především psychologická nitra postav

Zdroj: A24

Není to snad tak, že by byl Jackmanův Robin Hood vyloženě opovrženíhodnou osobností, za pochodu to ovšem působí, že je Robin Hood skutečně nemilosrdný zabiják, který je schopen jít za každou cenu přes mrtvoly – jakéhokoli pohlaví a věku. První polovina to naznačuje docela výrazně. Jackmanův Robin Hood se tu představuje se svým starým známým Malým Johnem v podání Billa Skarsgårda, brutální výjevy pak naznačí, že tu Sarnoski skutečně točí drsnou středověkou podívanou se syrovými proprietami a hutnou atmosférou. Chvílemi to vyvolává pocit, že přesně takhle by nejspíše Robina Hooda natočil Robert Eggers. O Smrti Robina Hooda nicméně více vypovídá až její druhá polovina.

Michael Sarnoski už nějakou dobu dává najevo, že ho v jeho snímcích zajímá psychologie postav – jejich trauma, ztráta, vina, izolace a způsob, jakým za pochodu vyprávění odhalují svůj vnitřní svět. Bylo to patrné u jeho debutu Pig s Nicolasem Cagem, výrazný psychologický přesah měl i jeho spin-off Tichého místa. A u Robina Hooda je tento přístup patrný též. Robin se dostává do interakcí, které v něm začínají probouzet svědomí, Logana film zvládá evokovat také proto, že i tady se Jackmanova postava tak trochu stává otcovskou figurou. Jsou tu samozřejmě i motivy o tom, že své minulosti člověk nikdy tak úplně neuteče, i přes zasazení do 13. století to celé chvílemi evokuje westernovou atmosféru (teoreticky by takhle šlo třeba pojmout i specifické pojetí příběhu o Lucky Lukeovi).

Syrová první polovina funkčně ladí s melancholickou druhou polovinou

Zdroj: A24

Syrového násilí je v první polovině skutečně dost, druhá polovina už nicméně vyznívá skutečně melancholicky a jde především po nitru hlavní postavy. Jackman má zase jednou štěstí na komplexní roli, naštěstí je také obklopen bravurními hereckými kolegy – především Bill Skarsgård a Jodie Comer si mohou do své kariéry zapsat další výrazné role. Sestra Brigid v podání Comer je něco mezi klasickým andělem a andělem smrti. Anděl smrti údajně rozmlouvá s těmi, pro které si přišel, právě při konfrontaci se smrtí pak často přichází ohlédnutí za životem. Brigid především představuje protipól života, který vede Robin Hood. On za sebou nechává mrtvé, ona vede klášter, který poskytuje útočiště sirotkům, nemocným, vdovám a dalším lidem na okraji společnosti. Údajný legendární hrdina je tak konfrontován se skutečnou hrdinkou.

Comer navíc svou roli nehraje jako jednoznačně kladnou postavu, která by měla Robina jednoduše napravit. O Robina pečuje a skutečně působí jako anděl, zároveň si ale ponechává jisté tajemství. Její minulost je totiž se samotným Robinem přímo propojená. A odhalení rázem celému příběhu dává další rozměr a podněcuje ke konfrontaci všech dosavadních motivů příběhu.

Funkčně natočené komorní historické drama

Zdroj: A24

Je to skutečně malý film (stál jen 20 milionů dolarů), jde nicméně o případ, kdy filmu jeho komornost sluší. Sarnoski naštěstí nepotřebuje přepálené středověké sekvence, už v akčních scénách si efektivně poradí s málem. Kouzlo také spočívá v tom, že byl kompletně natočen na 35mm film a Sarnoski to tak celé natočil jako film, který jako by vypadl ze staré školy. Jestli nějak efektivně točit komorní historické drama, tak přesně tímto způsobem.

Je zcela jasné, že toto pojetí není pro každého. Má nepříliš vděčné tempo a z dvouhodinového filmu by nejspíše někdo dokázal sestříhat funkčnější verzi, která by klidně mohla mít jen hodinu a půl. Na druhou stranu mají prakticky všechny momenty své místo a vše do sebe bravurně zapadne v těch momentech, kdy už začíná jít do tuhého a má být definitivně vyřknut rozsudek nad motivy, které pohánějí celý film. O konfrontaci vlastních chyb a o tom, zda je vůbec možné je někdy odpustit. A především, zda je člověk ochoten si je sám odpustit.

Smrt Robina Hooda závěrem

Smrt Robina Hooda je osobitou dekonstrukcí jedné z nejznámějších legendárních postav. Michael Sarnoski se nesnaží konkurovat velkým hollywoodským adaptacím, místo toho servíruje komorní a melancholický příběh o muži, kterého na sklonku života dohání vlastní minulost. Hugh Jackman v titulní roli exceluje, stejně jako Bill Skarsgård a Jodie Comer ve vedlejších rolích. Pomalejší tempo nemusí sednout každému, pokud ale přistoupíte na Sarnoskiho hru, dostanete nečekaně působivé drama o vině, násilí, odpuštění a snaze najít smíření. Těch adaptací Robina Hooda už možná vzniklo až příliš, tenhle ale za vidění rozhodně stojí…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: A24
-REKLAMA-

Georgie a Mandy: Poprvé svoji S01+02 – Povedený seriál ze světa Malého Sheldona (Recenze)

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Georgie a Mandy: Poprvé svoji
Zdroj: Warner Bros.

Hezký a pohodový den vám všem přeji. Vítejte na našich stránkách a u dnešní seriálové recenze. Na televizní obrazovkách teď slaví velký úspěch seriál Jak Stuart nezachránil vesmír, který je spin-offem slavného seriálu Teorie velkého třesku. Teorie velkého třesku byl obrovský hit, který i po letech má neuvěřitelnou sledovanost a oblíbenost. A proto, ještě než seriál skončil, tak přišel první spin-off Malý Sheldon, o dětských létech toho génia. Seriál opět zaznamenal velký úspěch a vzniklo sedm řad. V seriálu se představilo několik velmi zábavných postav. A jak se říká, železo je potřeba kout dokud je žhavé. Tak vznikl další spin-off spin-offu a to seriál Georgie a Mandy: Poprvé svoji, kde sledujeme staršího bratra Georgie a jeho novomanželku Mandy. Seriál má za sebou dvě řady a na podzim přijde třetí, takže je největší čas dohnat tento recenzentský rest. Udělejte si pohodlí a přečtete si recenzi, kterou jsem si pro vás připravil.

Recenze seriálu Georgie a Mandy: Poprvé svoji S01+S02

Georgie a Mandy vychovávají svou mladou rodinu v Texasu, zatímco čelí výzvám dospělosti, rodičovství a manželství. (oficiální text distributora)

Další hit od Chucka Lorreho

Pro mnohé z vás je jméno Chucka Lorreho neznámé, ale v televizní branži jde o fenomenálního tvůrce, který vytváří jeden hit za druhým. Kdo by neznal seriály jako je Dva a půl chlapa, Teorie velkého třesku či Máma. Lorre je šikovný, má čuch na projekty a umí z daného seriálu vytěžit maximum. Pro někoho to bude ždímaní slavné značky, ale když to lidé chtějí, tak proč jim to nedat. A to dost platí pro tento seriál.

Já se na seriál opatrně těšil, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to takový zbytečný produkt. První díl byl tragický a měl jsem, co dělat abych ho dokoukal. Chtěl jsem to hned zabalit, ale rozhodl jsem se seriálu dát šanci. Další dva díly byly lepší, nicméně stále to nebylo úplně ono. A pak si to všechno začalo krásně sedat. Herci se lépe sehráli, zápletky začaly být zajímavější, a ke všemu mě to několikrát příjemně dojalo.

Velkou radost mi udělalo to, že seriál moc dobře ví, čím ve skutečnosti je. A povedlo se mu to přetavit ve svou největší sílu. Je to třetí seriál z jednoho vesmíru, přesto je strukturálně odlišný. Teorie velkého třesku je klasický sitcom pro diváky 21. století, Malý Sheldon nebyl sitcom v tom pravém smyslu slova a byl ve své podstatě mnohem odvážnější, zajímavější a chytřejší. A teď tu máme Georgie s Mandy, kteří jsou zase tím pravým old school sitcome, který si pamatujeme z devadesátých let. Kdo má rád seriály jako jsou Ženatý se závazky nebo Krok za krok, tak tady si přijde na své. Se vším dobrým, tak se vším špatným.

Z mého pohledu se seriálu povedlo krásně vybalancovat tu hranu mezi zábavou a trapností. Ne všechno je vždy jasná trefa do černého. I tak si ale myslím, že se Lorremu a celému tvůrčímu týmu povedlo vytvořit funkční a zábavný seriál, kde není moc velký problém si najít cestu k hlavním hrdinům a k jejich příběhům.

Georgie a Mandy
Zdroj: Warner Bros.

Sympatické obsazení

Každý vám řekne, že pokud chcete mít úspěšný komediální seriál, tak musíte mít zábavné a sympatické obsazení. A to tady naštěstí je. Montana Jordan byl ve všech dílech Malého Sheldona. Díky tomu je s postavou Georgie sžitý a hraje ho s naprostou přirozeností. Jordan není nejlepší seriálový herec, ale své si s přehledem odehraje a umí do své role dát jistou vyčůranost a smysl pro správný rodinný život. Emily Osment má více hereckých zkušeností než Jordan. I ona dostala v Malém Sheldonovi dost epizod, aby si svou roli osahala a sžila se s ní. Osment mi ve své roli hodně sedí a její dialogové výměny s Jordanem stojí za to. Jejich vzájemné roztržky, hašteření či soupeření patří k tomu nejzábavnějšímu na celém seriálu. Osment a Jordan navíc mají moc hezkou vzájemnou chemii.

Rachel Bay Jones a Will Sasso se také na pár epizod objevili v Malém Sheldonovi. Ale až tady dostávají mnohem více prostoru. A já jsem za to moc rád. Jones a Sasso mají krásně vděčné role, které jsou sice plné stereotypizace, ale o to více mě baví sledovat, jak to oba herci hrají. Jsou ve svých rolí přesní a moc zábavní. Bavilo mě sledovat, jak vypadá třicetileté manželství v jejich podání. Ústřední čtveřici doplňuje Dougie Baldwin jako Connor, bratr Mandy, který přináší do seriálu lehkou divnost. Každý máme v rodině někoho, o kom si myslíme, že je trochu divný. A to je v tom případě Connor. Baldwin, čistě z mého pohledu, ještě nenašel tu správnou polohu, ale s každým dílem je to lepší a lepší.

Gerogie a Mandy
Zdroj: Warner Bros.

Pár slov na závěr a hodnocení dvou řad seriálu Georgie a Mandy

Ještě než se pustíte do seriálu, tak je důležité si odpovědět na jednu důležitou otázku. Máte rádi toto universum, které Chuck Lorre vytvořil? Pokud máte rádi Teorii velkého třesku a Malého Sheldona, tak neváhejte a běžte do toho. Překonejte prvních několik epizod a pak budete spokojení. Pokud ale toto seriálové universum rádi nemáte, tak vás nejspíše nebude bavit ani Georgie a Mandy: Poprvé svoji. Tedy pokud nejste fanoušci devadesátkových sitcomů. V tom případě by to byl seriál přesně pro vás. Netvrdím, že je to komediální pecka, přesto se přiznám, že jsem se každý týden na novou epizodu těšil a těším se na třetí řadu. Takže to zkuste a uvidíte jestli to bude pro vás nebo ne.

Hodnocení: 7/10

Díky, že jste si přečetli mou recenzi na první dvě řady seriálu Georgie a Mandy: Po prvé svoji. Osobně mi seriál udělal radost a těším se na třetí řadu.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Warner Bros.

-REKLAMA-

Legendy Temného rytíře – Šílenství / Nákaza – Dva silné a povedené příběhy z temného Gothamu (Recenze)

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Batman: Tváře
Zdroj: DC Comics

Hezký den vám všem přeji a vítejte u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na další díl populární série s Batmanem. Legendy Temného rytíře je velmi populární a chválená série a sedmý díl s názvem Šílenství / Nákaza je toho velkým důkazem. Opět se povedlo vybrat silné a zajímavé příběhy do tohoto svazku. Pohodlně se usaďte a já vám povím, jak se komiks povedl.

Recenze komiksu Legendy Temného rytíře – Šílenství / Nákaza

Šílenství

Vypadá jako květinové dítě, ale povstal z krve a mírumilovnými myšlenkami zrovna neoplývá. Muž, který si říká Doktor Magor, hodlá zaplavit ulice novou drogou LSD 2000! Zastavit ho může jedině Batman. Připravte se na pořádně drsný trip Gothamem od kultovního scenáristy Gartha Ennise. (oficiální text nakladatelství CREW)

Čistě z mého pohledu, spojení scénáristy Gartha Ennise a Batmana znělo více než slibně. A samotný příběh mi to po celou dobu dokazoval. Ennis umí být ve svých příbězích hodně nekompromisní a umí dělat ošklivé věci. Nebojí se být krutý, zlý a ukazovat to nejhorší, co v sobě lidé mají. Navíc Ennis do příběhu zapojil své „oblíbené“ téma – válku ve Vietnamu. Ennisovi se v tomto příběhu podařilo vytvořit zajímavého záporáka, který je do značné míry jiný, než většina Batmanových soupeřů. Velkou dynamiku do příběhu přináší i dvojice soukromých vyšetřovatelů Carson a Oakleyová, kteří se nebojí být na hraně zákona a někdy tu pomyslnou hranici překročit pro vyšší dobro. Navíc to celé v rámci příběhu a celkové pointy dává naprostý smysl. Pár věcí mi tolik nesedlo, ale ty tři sešity jsem slupnul jako malinu.

O výtvarnou stránku komiksu se postarali Will Simpson a Dan Brown. Oba pánové dostali velkou možnost se hezky vyřádit, díky zápletce příběhu. Ke všemu se jim podařilo, aby naplno vyniknul Ennisův scénář. Hodně dobrá práce.

Hodnocení: 7,5/10

Šílenství / Nákaza
Zdroj: Nakladatelství CREW

Nákaza

Někdo sestřelil vojenskou helikoptéru. Nočními stíny prchá záhadná dvojice, zatímco Batman opodál vyšetřuje masakr drogového gangu. Jejich cesty se nevyhnutelně protnou a Temný rytíř narazí na šokující nepřátele. Jsou zmutovaní, nebo nemocní? A záleží na tom, když ho chtějí zabít? Uznávaný scenárista Warren Ellis. (oficiální text nakladatelství CREW)

Přiznám se, že mě dost mrzí, že nemá tolik načtené komiksy od Warrena Ellise. Vím, že je to velmi šikovný a talentovaný scénárista a já bych si toho od něj rád načetl více. V prvním příběhu scénárista Ennis zapojil do příběhu válku. I Warren Ellis do své příběhu dal kritiku války a korporací, co vydělávají na zabíjení. Ellisův příběh není žádné veselé čtení. Scénárista proti Batmanovi vyslal dva záporáky, kteří nejsou záporáci v pravém smyslu slova, ale jsou to oběti. Bohužel jsou v takovém stavu, že neexistuje moc možností, jak je zastavit. A to bude pro Batmana těžká volba. Na scénáři je silné, jak se dokáže koukat optikou záporáků, protože oni mají pokroucené vidění světa a mnohdy si neuvědomují, co skutečně páchají. Jsem velmi rád, že zde nechybí úderná pointa, která příběh povyšuje.

Kresbu a barvy si vzali na starost John McCrea a Digital Chameleon. Kresba je taková specifická. Odpovídá atmosféře, místy je působivá a krásná, ale pak tam jsou panely, které se vůbec nepovedly. Barevná paleta hezky sedí k příběhu a dotváří ten intenzivní pocit z příběhu.

Hodnocení: 7/10

Šílenství / Nákaza
Zdroj: Nakladatelství CREW

Děkujeme nakladatelství CREW za recenzní výtisk!

Toto byla má recenze na další díl ze série Legendy Temného rytíře – Šílenství / Nákaza. Snad vás tahle recenze zaujala a dáte komiksu šanci.

Zdroj: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: DC

-REKLAMA-

Stream, kino a televize: Jaké novinky přinesl 34. týden?

Autor
Lenka Skříčilová
-
0
34. týden
Zdroj: Prime Video

I další týden přinesl spoustu kulturních novinek. Tady je deset z nich, které na stream, do kin a televize přinesl 34. týden.

S&X: Netflix

Intimní problémy pacientů řeší terapeut Ičito Šimotori na svojí klinice s upřímným zájmem. Nikdo ale netuší, že sám bojuje s vlastními démony.

Zatčení: Netflix

Dva mexičtí policajti po setkání s krutým mafiánským bossem bojují o život.

Hometown Romance: Netflix

Rozmazlená princezna z vyšší společnosti, která nesnáší práci, je nucena žít na venkově se svým přízemním snoubencem – to vše výměnou za prodloužení nájemní smlouvy na lukrativní rodinnou nemovitost; je to výzva, kterou musí zvládnout, aby se před rodinou osvědčila.

Patnáct dní: Netflix

Felipe si plánoval klidné léto se svojí umělecky založenou mámou a pořádným maratonem muzikálů. Na dveře mu ale klepe jeho dětská láska a chce se k téhle párty přidat.

Sunshine Women’s Choir: Netflix

Vězeňkyně, odhodlaná dát své dceři naději i za zdmi vězení, zorganizuje společně se svými spoluvězeňkyněmi sborové vystoupení, než se budou muset rozloučit.

Back To The 90s: Prime Video

Když záhadná technická chyba přenese začínající chlapeckou kapelu do roku 1995, jen pár dní před životním vystoupením, pětice přátel se snaží tento časový posun zvrátit. Jak však navazují nečekaná pouta a minulost je stále více pohlcuje, cesta domů vyžaduje, aby se postavili čelem tomu, co jsou ochotni opustit, a uvědomili si, kým si skutečně navzájem jsou.

Chronologie vody: Cinemax 2

Po násilném dětství hledá žena únik v závodním plavání, bouřlivých vztazích i závislosti. Svůj hlas nakonec nachází v psaní.

Malá sestra: Film Europe

Sedmnáctiletá Fatima, nejmladší ze tří sester, našlapuje velmi opatrně při hledání vlastní životní cesty, pohybujíc se mezi tužbami, které se postupně začínají vynořovat, náklonností k ženám a loajalitou vůči její starostlivé a milující francouzsko-alžírské rodině. Začíná studia na pařížské univerzitě, chodí randit, získává přátele, objevuje zcela nový svět – a při tom všem je neustále konfrontována s odvěkým a srdcervoucím dilematem: jak může člověk zůstat věrný sám sobě, když smíření odlišných částí jeho osobnosti se zdá nemožné? Vystavěný na ohromujících hereckých výkonech, snímek Hafsie Herzi ohleduplně osciluje v křehkém prostoru vnitřního konfliktu mezi sexualitou a náboženstvím.

Insidious: Jsou mezi námi: Kino

Ve filmu Insidious: Jsou mezi námi hraje Amelia Eve Gemmu, mladou matku, která vychovává svou dceru v domě, kde sama vyrůstala. Gemma zjistí, že dokáže vstupovat do Dálavy, tajemné říše ztracených duší na pomezí života a smrti, která tvoří samotné srdce univerza Insidious. Když Gemmu začne ohrožovat temná síla, odhalí schopnost, která všechno změní: do Dálavy dokáže nejen vstoupit, ale také z ní přivést bytosti zpět do skutečného světa. Jakmile démoni odhalí její moc, náš svět se stane místem jejich děsivé hry.

Chica Checa: Kino

Pětapadesátiletá Zdena na první pohled vede obyčejný život venkovské pošťačky. Jednoduché to ale nemá. Dům se rozpadá a samotu jí pomáhají zahánět okurky a televize. Její syn Lukáš žije ve Francii – úspěšný, šťastný, vzdálený – aspoň tak to působí na obrazovce starého počítače, přes který jsou občas v kontaktu. Když Lukášova babička Věra vysloví své poslední přání – vidět Helenu Vondráčkovou – zdá se to jako rozmar umírající ženy. Jenže s příjezdem Lukáše domů přijede i tajemství, které roky pečlivě chránil. Jeho návštěva spustí lavinu: ukáže se, že je gay a živí se jako úspěšná drag queen Chica Checa. A také že Zdena touží po jiném životě, než okolí očekává. Snaha udělat devadesátileté babičce radost spojí Lukáše a Zdenu dohromady a možná trochu překvapí i je samotné. Protože když přestanete lhát svým nejbližším, musíte přestat lhát i sami sobě…

Tohle byl náš přehled deseti novinek, které na stream, do kin a televize přinesl 34. týden. Pro další novinky, přehledy, novinky a recenze najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Prime Video, Cinemax 2, Film Europe

Zdroj titulního obrázku: Prime Video

-REKLAMA-

Vesper – Povedlo se Vesper zachránit svého milovaného a Étherii (Recenze)

Autor
Pavel Hrubeš
-
0
Vesper
Zdroj: Dargaud Benelux

Hezký den vám všem přeji a vítejte u dnešní komiksové recenze. Před několika měsíci jste si mohli přečíst recenzi na fantasy komiks Vesper z komiksové série Modrá CREW. Já jsem byl dost příjemně překvapený a nalákaný na druhou část příběhu. Původně jsem se chtěl k recenzi dostat dříve, ale znáte to: člověk míní, pán Bůh mění. Naštěstí jsem se komiksu dostal a vy si budete moci přečíst recenzi, ve kterém vám povím jestli se druhá část příběhu o Vesper povedla nebo ne. Udělejte si pohodlí a jdeme na to!

Recenze fantasy komiksu Vesper

Vesper zběsile a ze všech sil bojuje, aby ji neovládla její chimérická polovina. V hněvu po zjištění, co zbylo z prince Crimsona Nyxe, podlehla své temné části a povolala démona Archiméristu. Byla ochotná zaplatit strašlivou cenu, jen aby Archimérista Crimsona zachránil. Jenže Crimson má v sobě tajemnou moc králů a Archimérista i s jeho duší zmizel zpět, odkud přišel. Vesper musí vyhledat svou nevlastní sestru Vaneu, aby odhalila Archiméristovy záměry a pokusila se zachránit Crimsonovu duši. Pátrání ji dovede do děsivého starodávného chrámu Aurory Crux, kde na ni a její společníky už čeká prokletý válečník, jenž touží jen po jednom jediném… chce je sníst! (oficiální text nakladatelství CREW)

Vesper
Zdroj: Nakladatelství CREW

Propracovaný scénář

Jelikož jde o autorský komiks, tak se o scénář opět postaral Jérémy Petiqueux, jenž si zkráceně nechává říkat Jérémy. Prakticky bych mohl zkopírovat svá slova z recenze na první část příběhu, protože by platila i pro tento komiks. Tedy až na pár zásadních změn.

Jérémy konečně dává nějaké informace jak celý svět Étherie funguje. Jaká jsou pravidla, a o co se reálně hraje. Trošku mě mrzí, že něco podobného nepřišlo na začátku první knihy, jelikož bych se jako čtenář mnohem lépe orientoval a chápal bych, o co celou dobu šlo. Jaké jsou motivace, a proč postavy jednají, tak jak jednají. Po přečtení druhé kniha celá první kniha dává mnohem lepší smysl.

Osobně se mi líbilo jak je Jérémy o dost ambicióznější a sebevědomější. Příběh mám spoustu epických momentů, velkých scén a je propracovaný a kreativní. Je hodně poznat, jak si scénárista vyhrál s některými zápletkami, přidal nové charaktery a celkově rozšířil celou mytologie. Navíc se ukáže, jak měl autor hlavní myšlenku od začátku promyšlenou, což jsou rozhodně plusové body.

Znovu se bohužel ukáže, že v Jérémyho hlavě vše funguje o trochu lépe, než na papíře. Pár věcí je uspěchaných nebo překombinovaných. Některé zvraty mi přišly, že jsou dost na efekt. Na druhou stranu to v rámci žánru a příběhu šlape, tak jak má a ani trochu to neuráží. Jérémy několikrát nemusel tolik spěchat, mohl některé věci pojmout jinak, přesto ve výsledku jsem se dost dobře bavil a četl jedním dechem.

Vesper
Zdroj: Nakladatelství CREW

Krásná a propracovaná kresba

Znovu bych mohl opsat to, co jsem napsal k první knize. U druhé knihy vnímám, že je Jérémy ještě šikovnější a posouvá své měřítky. Opět jde o krásnou kresbu plnou detailů, na kterou se skvěle kouká. Příběh je ještě epičtější, střídají se lokace, a máme tu nové postavy. A s tím vším si autor, kreslíř a kolorista v jedné osobě naprosto s přehledem poradil.

O barvách a barevné paletě mohu znovu jen napsat, že je moc krásná. Jérémy si s každým panelem extrémně vyhrál a já mohu jen a jen doporučit, abyste při čtení komiksu nikam nespěchali a užili si tuhle krásnou kresbu a přesné barvy.

Vesper
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Vesper

Jsem spokojený, protože se to autorovi podařilo moc hezky dovyprávět a zakončit svůj příběh, aby to dávalo smysl. Ve výsledku je druhá kniha o Vesper hodně povedená a zábavná. Má úderný příběh, dobré zvraty, super tempo, a v určitých momentech je správně epická. Navíc autor konečně vysvětlí, jak jeho svět funguje. Znovu platí, že v některých momentech je to uspěchané, překombinované a udělané na efekt. Ale to jsou z mého pohledu drobné výtky, jelikož zbytek šlape více, než dobře. Za sebe mohu komiks doporučit, jelikož se jedná o kvalitní fantasy příběh.

Hodnocení: 7,5/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na druhou část povedeného a zábavného fantasy komiksu Vesper. Osobně jsem dost spokojený a doufám, že budete spokojený i vy.

Zdroj: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Dargaud Benelux

-REKLAMA-

Na jednu noc – Romantická komedie ze světa, kde je nemanželský sex možný jen jednu noc v roce (Recenze)

Autor
Tom Bejvl
-
0
Zdroj: Universal Pictures

V Americe se v poslední době dějí divné věci, takže představa, že v ní bude vládnout strana, která zakáže nemanželský sex, není tak úplně nereálná. Takhle je nastavená výchozí situace v romantické komedii Na jednu noc. Z tohoto brutálního pravidla existuje jedna výjimka. Jediná noc v roce, kdy se nesezdaní mohou spustit, kdykoliv, kdekoliv a kolikrát budou chtít. Právě během ní se celý příběh odehrává. Owen (Callum Turner) tuhle noc nenávidí, zvlášť když ho jeho přítelkyně Malika (Maya Hawke) právě poslala k šípku. Nejraději by se zamknul ve své pizzerii a nějak ji celou přečkal.

Zato zpěvačka Allie (Monica Barbaro) je připravená vyrazit na lov a ráno se probudit s pocitem, že si to užila na sto procent. Když na sebe ti dva poprvé náhodou narazí, rozhodně to není láska na první pohled, dokonce ani chuť se s tím druhým prostě jen tak vyspat, když se to smí. Možná by se dalo říct, že ti dva na sebe mají alergii, která se prohlubuje, jak ty dva osud nebo náhoda pořád svádí dohromady. Ani jednomu se navíc vůbec nedaří naplnit představu, s jakou do téhle výjimečné noci šel. Někdy ale stačí prožít pár intenzivních hodin, abyste pochopili, že to, co jste zoufale hledali, jste měli celou dobu před nosem. A že láska se dá najít i během té nejméně romantické noci v roce…

Na jednu noc – Romantická komediální variace na hororovou sérii Očista

Zdroj: Universal Pictures

Režisér Will Gluck stojí za velmi povedenou rodinnou komedií Králíček Petr a jejím (o poznání méně povedeným) pokračováním Králíček Petr bere do zaječích, před pár lety nicméně především uvedl S tebou nikdy, komediální romantický hit se Sydney Sweeney a Glenem Powellem, který Gluckovi otevřel dveře k možnosti realizovat další potenciálně úspěšný snímek. Volba nakonec padla na film s názvem Na jednu noc, který může evokovat horor Očista. Ta se odehrává ve světě, kde v USA existuje jediná noc, kdy je jakýkoli zločin (včetně vraždy) legální. Na jednu noc pak přichází s obdobně bizarním pravidlem: nemanželský sex je v USA povolený pouze jeden den v roce. Ale je vůbec možné během takové noci najít i něco, co by se dalo označit za lásku? Na to se pokouší odpovědět právě Gluckova komedie s Monicou Barbaro a Callumem Turnerem v hlavních rolích.

Ano, pokud Amerika může být ještě zvrácenější nežli ta současná, je to právě v podobě vize nepříliš vzdálené budoucnosti, ve které jsou lidé očipovaní, přičemž kvůli tomu mohou skutečně legálně nemanželsky souložit pouze jeden den v roce. Ne snad, že by se film pokoušel o nějaký zásadní politický komentář. V jedné větě sice padne, že za všechno samozřejmě může Barack Obama, což je klasický argument americké obdoby dezolátů, AKA radikálů z prostředí MAGA, tím to ale v podstatě hasne. Žádný pokus o převrat systému, žádné zpochybnění až příliš konzervativního řádu, žádný vztyčený prostředníček nejmenovaným oranžádám. Postavy si sice občas stěžují na prostředí, ve kterém žijí, jejich prioritou je však prostě si tenhle den užít. A někdo překvapivě skutečně může najít pravou lásku.

Dá se takový film vůbec natočit cudně? 

Zdroj: Universal Pictures

Sám Will Gluck se během propagace pokusil distancovat od toho, že by Na jednu noc měla být v podstatě „sexuální Očista“ plná orgií a nahoty. Mezi hlavní témata filmu dle něj patří intimita, sexualita a láska, nikoli samotný sex. A své sliby Gluck v podstatě splnil. Je to velmi cudný film, ve kterém se sice občas objeví nějaká ta bradavka a více než spoře oděné dámy, tím to ovšem končí. Žádné divoké orgie a vyloženě lechtivé scény se nekonají. A samozřejmě to nemusí být nutně špatně. Gluck se nevydává vyloženě snadnou a nejlacinější možnou cestou, je to do jisté míry film, který vystihuje současné publikum. Existují data, podle kterých hlavně mladší publikum nechce, aby sex a romance byly ve filmech a seriálech tak dominantní, přesně pro takový typ diváků je určen právě Na jednu noc.

Neznamená to ovšem, že by Na jednu noc nebylo tak trochu jako ze staré školy. Gluck v podstatě natočil klasickou romantickou pohádku pro dospělé, ve které Turner a Barbaro hrají postavy, pro které je sex až na sekundárním, možná až terciárním místě. To však neznamená, že by si i oni nechtěli užít. Vždyť je oba spojí honba za beznadějně vyprodanými kondomy (člověk by čekal, že jejich zásoby prodavači na ten výjimečný večer nepodcení). Jejich cesty se párkrát zkříží, oba se snaží dosáhnout svého a trochu nepřekvapivě je to celé začíná sbližovat. Gluck naštěstí zřejmě umí odhadnout společnou energii a Barbaro a Turner jsou tak v oblasti chemie podobnou trefou jako pár let zpátky Powell a Sweeney ve zmiňovaném S tebou nikdy (na tento film je Gluck zřejmě hrdý, i proto na něj sem tam odkáže).

Vystavit kompaktní děj na takové premise je fuška 

Zdroj: Universal Pictures

Na premise o jedné noci, kde se dá nezávazně souložit, by šlo vystavět pár nosných skečů. Právě sled skečů film ve finále evokuje. Jednu chvíli se tu někdo snaží z gumových rukavic vyrobit kondom, jindy se zase ukáže, že někteří mohou tuto noc využívat i k něčemu jinému nežli k souloži. Je tu i obdoba Tinderu, která zdánlivě slouží jen k této jedné specifické noci. Lidé si to můžou zdánlivě legálně užívat kdekoliv, do zákonitostí tohoto večera ovšem film zase tak moc neproklouzává. Zřejmě tu funguje cosi jako AI erotické budky a sex 365 dní v roce je legální minimálně na Kubě, všechny tyto prvky jsou však spíše nahodilými nápady nežli nějakou půdou pro humor. Celý New York je ve filmu vybaven hodinami, které stanovují, že do konce specifické noci postupně zbývá 12 hodin, samotný film ovšem nedává extra najevo, že by na tom kdovíjak záleželo.

Jde o svět, který za pochodu vyvolává více otázek nežli odpovědí, občas vlastně nahodí docela zajímavý nápad, na který však pak už nezbývá žádný čas. Dalo by se tak nějak věřit, že by kdokoliv s tímto konceptem dokázal vymyslet zajímavější věci nežli právě (na celovečerním poli debutující) scenárista Travis Braun. Film by to měl samozřejmě ideálně být „pro všechny“, z filmu ovšem nikdy není tak úplně jasné, zda se tedy má vizí budoucnosti sestavenou konzervativními kapitalisty opovrhovat, nebo s ní souznit. Do velké míry na tom nesejde, protože je to stejně o čekání na to, zda (a jak) se ústřední dvojice dá dohromady. Žánrová klišé dávají vodítka dopředu, pořád se však dají snadno čekat zajímavější či alespoň zábavnější momenty. A těch je nakonec minimum. Ano, dvě hlavní postavy si jsou jakousi oporou a jeden od druhého se mají cosi naučit, pořád je to ovšem tak trochu málo.

Na jednu noc závěrem

Na jednu noc je tak trochu promarněnou příležitostí. Premisa je dostatečně bizarní na to, aby z ní mohla vzniknout opravdu povedená romantická komedie, Will Gluck navíc dostává do rukou dvojici, mezi kterou funguje chemie a která dokáže film držet nad vodou i ve chvílích, kdy scénář začíná tápat. Jenže právě scénář je největší slabinou celého filmu – svět, v němž se příběh odehrává, je plný potenciálně zajímavých nápadů, které zůstávají trestuhodně nevyužité, a samotný příběh nakonec nabízí jen minimum skutečně povedených momentů. Na jednu noc tak není žádná katastrofa, zároveň ale ani zdaleka není tak zábavnou a odvážnou romantickou komedií, jakou by vzhledem ke své premise mohla být…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Stream, kino a televize: Jaké novinky přinesl 33. týden?

Autor
Lenka Skříčilová
-
0
33. týden
Zdroj: HBO Max

Další týden, další dávka novinek, které dorazily na stream, do kina a televize. Jakych deset zajímavých přichystal 33. týden?

Neříkej hodně štěstí: Netflix

Sophie se těší, že si zahraje hlavní roli ve školním muzikálu. Radost ji ale překazí rodinná dramata.

To a ono a všechno mezi tím: Netflix

Scenáristka se vrátí domů k matce, se kterou se už dávno nestýká. Brzy ale vyjdou najevo bolestná tajemství a obě musí řešit složité vztahy ve svojí dysfunkční rodině.

Moje skvělá kariéra: Netflix

Moderní rebelka Sybylla sní o tom, že se stane spisovatelkou, i když se kvůli tomu musí vzdát tradičního života v manželství. Pak se ale nečekaně zamiluje.

Reacher: 4. série: Prime Video

Náhodné setkání s rozrušenou neznámou ženou ve filadelfském metru zatáhne Jacka Reachera do smrtící záhady.

Posedlost: Prime Video (od 249 Kč)

Bear je obyčejný mladý kluk, jehož láska ke kolegyni Nikki je stejně intenzívní jako jeho plachost a neschopnost pozvat ji na rande. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tak si Bear v pofidérním vetešnictví koupí pofidérní hračku, která mu dle návodu může splnit jedno přání. A to jakékoliv. Mladík o tom svém nemusí dlouho přemýšlet. Chce, aby ho Nikki milovala. Výsledek se dostaví prakticky okamžitě. Nikki je do Beara zamilovaná. Vášnivě a šíleně. Až tak šíleně, že je to nebezpečné a Bearovi to začne vadit. Nejdřív trošku a pak už hodně. Čím víc mu to vadí, tím chladnější jsou jeho city vůči Nikki. Ale Nikki je do něj pořád blázen. A jako blázen se ze vší té milostné nerovnováhy začíná chovat. Lehce vyděšený Bear by rád své přání reklamoval, jenže majitel obchodu, ve kterém přací nástroj koupil, mu moc nepomůže, respektive mu dá radu, kterou nechtěl slyšet. Kouzlo přání může ukončit jenom smrt, nejlépe jeho.

Camp Rock 3: Disney+

Kapela Connect 3 přišla o předskokana na své velkém turné a vrací se na milovaný Camp Rock, aby našla novou hvězdu. Táborníci soupeří o šanci vystoupit se svou oblíbenou kapelou, což prověří jejich přátelství a zažehne napětí. Čekají nás nečekaná spojenectví, odhalení a láska.

Lanterns: HBO Max 

Seriál sleduje Johna Stewarta a Hala Jordana, dva mezihvězdné policisty zapletené do temné záhady na Zemi.

Dneska k psům nechoďme: Cinemax 2

Osmiletá Bobo vyrůstá na rodinné farmě v Zimbabwe na sklonku války za nezávislost. Píše se rok 1980 a země se mění navždy.

Bojovník: Kino

Pavel Hoffmeister alias Hoff býval mistrem Evropy a olympijským medailistou v boxu. Po letech mimo sportovní svět dostává nečekanou nabídku vrátit se do boje. Hozená rukavice, kterou zvedá, ale není boxerská. Se svým soupeřem se utká v MMA. Čekají ho nová pravidla, tvrdá příprava a protivník, který prověří jeho formu i charakter. Nejtěžší zápas ale nesvede v kleci. Bude se muset postavit hlavně sám sobě a zabojovat o ztracenou důvěru svých nejbližších.

Konec Oak Street: Kino

Po záhadné kosmické události, která vyrve Oak Street z poklidného předměstí a přenese celé sousedství na neznámé místo, rodina Plattových brzy zjišťuje, že jejich přežití závisí především na tom, zda dokážou držet při sobě. V prostředí, kde musí společně čelit novým hrozbám a najít cestu, jak se zorientovat ve světě, jenž už ničím nepřipomíná jejich domov.

Jak se film líbil naší redakci si můžete přečíst tady.

Tohle byl přehled deseti novinek, které 33. týden dorazily na stream, do kina a televize. Pro víc novinek, článku, seznamů a recenzí můžete navštívit naše stránky.

Zdroj: Netflix, Disney+, Prime Video, HBO Max, Cinemax 2

Zdroj titulního obrázku: HBO Max

-REKLAMA-
1...8910...540Strana 9 z 540