1792. Ľudovít XVI. (Guillaume Canet), jeho manželka Mária Antoinetta (Mélanie Laurent) a ich deti sú zatknutí a uväznení v Temple, zlovestnom parížskom palácovom komplexe, kde čakajú na súd. Izolovaní ďaleko od nádherného Versailles sú po prvý raz v živote zraniteľní. Fascinujúci, doposiaľ nerozprávaný príbeh z obdobia, z ktorého sa zrodil náš moderný svet. Voľne inšpirované zápiskami Cléryho (Fabrizio Rongione), kráľovho komorníka, ktorý s ním zostal až do jeho smrti…
Francúzska historická dráma Potopa sa odohráva v období Francúzskej revolúcie. Ide o druhý celovečerný film režiséra a scenáristu Gianluca Jodiceho, ktorého debut Il cattivo poeta pojednával o talianskom básnikovi Gabrielovi d’Annunziovi. Jodice sa tak aj vo svojom druhom filme zameriava na výraznú postavu francúzskych dejín – krále Ľudovíta XVI, predovšetkým však na jedno z najvýraznejších období celej histórie Francúzska – koniec monarchie. Kráľovskú rodinu pritom mnohí poddaní mohli vnímať ako božstvo, v momente, keď sa ich éra chýli ku koncu, však existuje iba pohľad na už čoskoro vyhynutý druh. A práve to robí z Potopy pomerne svieže historické drama.
Potopa predstavuje odvrátenú stránku života v monarchii, ústredné postavy možno už na samom začiatku vnímať ako chodúce mŕtvoly, ktoré iba čakajú na finálny verdikt a bodku za ich existenciou. Pre kráľovskú rodinu žijúcu doteraz v blahobyte sú možné nové podmienky tragické, ide však o podmienky, ktorú by im mohlo mnoho väzňov závidieť, najmä vtedyšných podmienkach. Spolu so spoluautorom Filippo Gravinom v rámci troch kapitol – Bohovia, Muži, Mŕtvi – príbeh skúma Jodiceho film formu ľudskosti kráľovskej rodiny. Status člena kráľovskej rodiny nič neznamená, pomaly mizne forma úcty aj isté zábrany. Ľudovít i Mária sú v podaní Caneta a Laurenta komplexné postavy, predovšetkým však postavy nečiernobiele.
Potopa – Remeselne vynikajúca práca
Zdroj: Ascent Film
Z Jodiceho pohľadu je Potopa príbehom o konci sveta, ktorý poznáme… aspoň pokiaľ ide o hlavnú kráľovskú rodinu. Je to remeselne výborne spracované historické drama, ktoré presne ukazuje kontrast medzi starými a novými pomermi vo Francúzsku. Herecké výkony sú presvedčivé, najmä v momentoch, keď sa prejavuje chladnosť medzi kráľom a kráľovnou. Ide o historickú tragédiu, pri ktorej nie je extra potrebné mať detailné vedomosti o kontexte revolúcie. Potopa je uspokojivá tým, že nejde primárne o historické pozadie, ale o prácu s postavami. Film dokáže vyvolať pocit, že k príbehu pristupuje naozaj sviežo, a vďaka tomu dokáže nejakým spôsobom vyniknúť.
Samotný názov odkazuje na príslovie Après moi, le déluge, ktoré je pripisované Ľudovítovi XV., starému otcovi Ľudovíta XVI., ktorý vyjadroval, že ho nezaujíma, ako bude svet vyzerať po jeho smrti. Potopa dokáže ľahko vyvolať pocit, že dedičstvo kráľovskej koruny možno vnímať ako kliatbu, keďže niektorí králi jednoducho nemajú vlohy na vládnutie. Je takým neoficiálnym pravidlom, že posledný vládnuci panovník jednej monarchie sa väčšinou nezapíše do dejín ako ten najlepší. Francúzsku revolúciu možno v rámci Potopy vnímať aj ako určitú formu vykúpenia pre Ľudovíta a Máriu — Ľudovít sa tak môže stať dôstojnejším mužom, zatiaľ čo Mária môže začať konať menej namyslene a viac empaticky. Ide pritom len o interpretáciu udalostí, ktorá má určite v kontexte historikov priestor stať sa v istom ohľade kontroverznou. Z rozprávačského hľadiska je však Potopa dôstojne uspokojujúca, hoci možno niekedy až príliš ťahaná za vlasy a rozprávačsky neveriteľná.
Potopa může rozdělit
Zdroj: Ascent Film
Je isté, že Potopa nebude pre každého. Predovšetkým aj preto, že posledného francúzskeho kráľa a kráľovnú možno až príliš zľudšťuje, neznamená to však, že by sa Jodice držal pri zemi a kontext Francúzskej revolúcie vyslovene popieral. Lenže komorné zasadenie ľahko spôsobuje, že toho zostáva pomerne dosť skrytého a chýba napojenie na širšie udalosti, vrátane Jakobínskeho teroru, počas ktorého zomrelo približne 40 000 ľudí. Ľudovít aj Mária nie sú vykreslení ako zlí ľudia, skôr ako panovníci, za ktorých vlády došlo k zlým veciam.
Niektorí budú mať problém s tým, že sa Jodice neustále sústreďuje na tieto dve ústredné postavy, iní naopak pravdepodobne ocenia, že sa pevne drží svojej vízie. Hoci na úkor celého rozprávania, ktorému by určite prospelo viac naznačiť, aké zásadné udalosti sa odohrávajú na pozadí obdobia filmu.
Stále však platí, že na všetky kostýmy na dva Oscary nominovaného Massima Cantiniho Parriniho, krásne a zrejme sofistikované symbolické zábery Daniela Ciprího, výpravu Tonina Zery i maskérske výkony dvojice Domingo Santoro a Lucia Piermontese je radosť sa pozerať. Potopa je film so silnou vizuálnou stránkou, ktorej je ľahké podľahnúť, aj keď sa občas prejavia neduhy Jodiceho naratívnej vízie. Aj v rámci prístupu k tak komplexnej téme francúzskych dejín však treba oceniť nepochybne svieži prístup a sľubné náznaky toho, že Jodice je filmár, ktorý by ešte mohol realizovať zaujímavé projekty. A práve zaujímavý je výraz, ktorý Potopu vystihuje najlepšie. A hoci ide o široký pojem, má bližšie k jeho pozitívnym významom.
Potopa záverom
Potopa je vizuálne pôsobivá francúzska historická dráma z obdobia Francúzskej revolúcie, ktorá sa zameriava na osobné osudy Ľudovíta XVI. a Márie Antoinetty. Režisér Gianluca Jodice ponúka komorný, psychologicky ladený pohľad na koniec monarchie, pričom sa sústreďuje skôr na ľudskosť postáv než na širší historický kontext. Film môže rozdeliť divákov – niektorí ocenia jeho autorský prístup a dôraz na atmosféru, iným môže prekážať obmedzený pohľad na revolučné udalosti. Vizuálne spracovanie, kostýmy a kamera sú však na vysokej úrovni a robia z filmu výrazné dielo, ktoré stojí za pozornosť…
Už delší dobu je známo, že se u Amazon MGM Studios chystá další bondovka a již nyní se pořád mluví o tom, kdo by mohl v roli Jamese Bonda nahradit Daniela Craiga. Aaron Taylor-Johnson? Aaron Pierre? Daniel Kaluuya? Jisté ovšem je, že nová bondovka potřebuje kromě nového představitele agenta 007 také režiséra. Ideálně velmi talentovaného režiséra. Pokaždé se řeší, že by si svou vlastní bondovku mohl konečně natočit Christopher Nolan, i tentokrát má ovšem Nolan smlouvu. Režijní volba ovšem jistě mnohé potěší.
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Samotné Amazon MGM Studios oznámilo, že se režie 26. bondovky chopí Denis Villeneuve. Zmizení, Sicario, Příchozí, Blade Runner 2049, Duna, Duna: Část druhá… Ano, jeden z nejčastěji zmiňovaných kandidátů na režii bondovky se skutečně jedné bondovky chopí.
Výrazný kanadský filmař se netajil tím, že je fanda bondovek, přesto by se dalo těžko říkat, že se režie nové bondovky chopí právě on. Villeneuve totiž chystá hned několik dalších projektů – Spasitele Duny, adaptaci knihy Setkání s Rámou od Arthura C. Clarkea, film o potencionální nukleární válce adaptující knihu Nuclear War: A Scenario, či delší dobu chystanou Kleopatru. Jenom hloupý fanoušek bondovek by ovšem odmítl možnost jednu potencionálně režírovat (Christopher Nolan approves!). A nový James Bond by se tak mohl představit ve skvělé podobě.
Denis Villeneuve by si skutečně mohl natočit svou bondovku
Snad se tedy Villeneuve nějak nepohádá s producenty a svou vlastní bondovku si natočí. Třeba u předchozí 25. bondovky Není čas zemřít se něco takového stalo právě režiséru Danny Boyleovi, který si na poměry producentů dovolil být dle všeho až příliš autorský a především si nechtěl nechat do svého filmu příliš mluvit, proto Boylea nakonec nahradil Cary Fukunaga, byť to chvíli už tehdy vypadalo, že se bondovky chopí Villeneuve, který dal ovšem přednost své Duně.
Dá se poté snadno věřit tomu, že zrovna Villeneuve také nebude patřit mezi filmaře, kteří by si chtěli nechat extra mluvit do své práce, snad mu tedy producentský tým v čele Davidem Heymanem (série Harry Potter, Tenkrát v Hollywoodu) a Amy Pascal (poslední hraná trilogie Spider-Man) dodá dostatek tvůrčí volnosti.
PS: Kromě Villeneuvea mezi kandidáty na režii další bondovky byli také Edward Berger (Konkláve), Edgar Wright (Baby Driver) nebo Paul King (Wonka).
Farma Česko je jedinečný sociální experiment, který přenese skupinu odhodlaných soutěžících o sto let zpět. Bez elektřiny, tekoucí vody, moderních technologií a jakýchkoli výdobytků současné civilizace budou muset soutěžící společnými silami znovu postavit opuštěnou farmu na nohy a zajistit její chod. Každý den bude zkouškou fyzických i psychických sil – od obdělávání půdy a péče o zvířata až po manuální práci a soužití v podmínkách, ve kterých žili naši předkové. Každý týden si soutěžící zvolí farmáře týdne, který převezme vedení a rozdělí úkoly mezi ostatní.
Tento vůdce určí také dva sluhy, kteří budou mít na starosti specifické povinnosti a budou spát odděleně od ostatních. Týden zakončí duel – dva soutěžící v něm změří síly v náročných disciplínách. Poražený musí farmu opustit, zatímco vítěz pokračuje v boji o hlavní cenu. Po více než dvou měsících tvrdé práce, odříkání a osobních výzev vzejde jeden vítěz. Ten, kdo prokáže nejen fyzickou zdatnost a dovednosti potřebné k přežití, ale také schopnost spolupráce, strategického myšlení a odolnosti vůči stresu, si odnese odměnu až ve výši jednoho milionu korun. Diváci se mohou těšit na autentický návrat k jednoduchému životu, silné příběhy a sociální dynamiku plnou aliancí, hádek, přátelství i zrad. To vše se odehraje v malebných kulisách české přírody – zamlžených luk, zurčících potoků, starých stodol a domácích zvířat, která nejsou jen kulisou, ale součástí každodenní reality…
Farma Česko – Když formát reality show spadne na samé dno
Zdroj: Oneplay
Kořeny pořadu Farma sahají až do Švédska. Právě zde v roce 2001 vznikl pořad Farmen, který se následně dočkal licencování do mnoha zemí po celém světě. Na Slovensku patří Farma mezi nejdéle běžící reality show, v Česku poté již jeden pokusil proběhl. Bylo tomu v roce 2012, mezi tehdejšími 12 soutěžícími se objevil také budoucí youtuber Jiří Král. I přesto bylo nutné počkat 13 let na další český pokus. A po 13 letech nezůstal kámen na kameni.
12 soutěžících sice dorazilo i teď, jsou ovšem rozděleni na dvě skupiny – Hvězdy a Nováčci. Mezi hvězdami jsou konkrétně modelka, herečka, influencer, sportovní moderátor, influencerka a MMA zápasník. Nováčci by měli odpovídat svému názvu, přesto je mezi nimi i Letákový král! Přesto je škoda, že se na rozdíl od 1. série není (alespoň tehdy) všech 12 účastníků v podstatě neznámými lidmi (byť se mezi nimi nacházela i modelka, striptérka a dle všeho i zpěvačka Jana Kadeřávková). O všech Hvězdách totiž platí, že už mají s kamerou nějaké zkušenosti a proto jejich účast v této reality show působí automaticky tak nějak méně autenticky. Zrovna v tomto ovšem zakopaný pes nevězí.
Moderovat už může každý?
Zdroj: Oneplay
Vilém Šír od prvních momentů působí jako naprostá tragická volba na moderování. Ne, že by se snad Tereza Pergnerová ve Farmě z roku 2012 dvakrát přepisovala dějiny moderátorských výkonů, alespoň ovšem plnila nějaké předpoklady a svůj účel. Vilém Šír (jehož největší životní úspěch je pravděpodobně účast v Love Islandu) od prvních minut působí jako naprostá volba mimo, to se následně potvrdí každou jeho další větou, každým jeho dalším projevem. Jako by se Šír nedokázal celému konceptu přizpůsobit. Ve své moderátorské poloze nikdy nepůsobí přesvědčivě a je jednou z těch pochybných voleb, která celý koncept posílá do kopru. Nestojí to ovšem jenom na něm.
V roce 2012 se celý 1. díl Farmy zaměřoval na seznámení s 12 účastníky. Nová Farma se s tím nepaře, diváky vrhá hned na začátek a s účastníky se zřejmě budou diváci seznamovat postupně skrze jejich medailonky. Při vzpomínání na Farmu z roku 2012 krapet zvláštní volba, celkově je po dramaturgické stránce zřejmou nevýhodou fakt, že se dění na farmě uspíší. Tím ovšem problémy nadále končí.
Chyba není na vašich přijímačích, ale v zárodku
Zdroj: Oneplay
Jádro konceptu tkví v tom, že se 12 soutěžících vytrhne z jejich přirozeného prostředí, aby se následně 12 soutěžících pokoušelo přežít na farmě. Farmě, která má evokovat staré časy. Bez elektřiny, odříznutí od prostředí. Kterého génia asi tak napadlo, že součástí farmy bude umělá inteligence, která bude s účastníky komunikovat? Že by se snad hodiny dějepisu zapomněly zmínit o tom, že farmářům za starých časů pomáhaly umělé inteligence? Žijeme snad skutečně v simulaci? Příliš mnoho otázek, vlastně by ovšem bylo těžké divit se tomu, že si někdo splete Farmu Česko s Like House či podobnou záležitostí. Proč A.I.? Proč to tak moc působí, že si tvůrci tohoto nového pokusu o českou verzi, neuvědomili tu základní hodnotu licencovaného konceptu?
Při dnešních konceptech reality show je někdy těžké věřit tomu, zda jsou jisté konflikty realitou či jsou pouze sehrané, účast známých tváří ovšem nádechu umělých kauz nabírá. Ano, i ve Farmě z roku 2012 nejspíše bylo spousty přehnaně vygradovaných do nesmyslu. Pořád to ovšem působilo přirozeněji nežli v jakémkoliv případě, kdy účastnici reality show Farma Česko otevřou pusu. Těžko říct, zda za to skutečně může fakt, že se doba posunula a dnes už není nikdo schopný realizovat show s autentickými lidmi, či je prostě problém s konzumenty, kteří tento hloupý kontent přežvýkávají a tím ho podporují. Jakmile má ovšem Farma Česko potenciál cokoliv zkazit, využije toho poměrně snadno a rychle.
Není nutné překopávat něco, co funguje, stačí se toho tak nějak držet
Zdroj: Oneplay
Farma je minimálně na Slovensku již dlouho let existující projekt, často je poté zřejmé, že se různé verze licencovaného projektu v různých zemích stačí svou verzi odlišit. Něco takového přitom není nutné, stačí se tak nějak držet toho, co funguje. A to Farma Česko zřejmě nechce brát v potaz.
Farmářkou týdne byla zvolena Zuzana Gehlert, která je převoznicí výbušnin (pak, že dokonalé zaměstnaní neexistuje…), na rozdíl od Farmy z roku 2012, kdy dva sluhy volil farmář týdne, se ovšem 1. týden sluhové volí stejně jako farmář týdne. Proč? Proto. Úpadek platí i o prostředí farmy, která nemá takové kouzlo jako farma z roku 2012, navíc je možná až příliš vyvinutá (záchod). Objekt se navíc zdá na rozdíl od Farmy z roku 2012 poměrně malý a těžko se tak hledá jakýkoliv potenciál pro nějaký zajímavější vývoj okolí skrze práce soutěžících. Nový hospodář Jan Šlosar je poté minimálně snesitelnější nežli Vilém Šír, přesto tak nějak chybí starý dobrý Stanislav Šamal.
Jako šašek/otloukánek se poté dle očekávání zatím jeví Luboš AKA Letákový král, pokud má ovšem start Farma Česko probudit zájem o sledování další partou s touhle partou (a především jejím moderátorem), selhává na plné čáře. Především klasické „příště uvidíte“ smrdí fraškou a zřejmou očividnou snahou tak nějak poškodit vše, na čem alespoň základní koncept Farmy funguje. Navíc také platí, že hudební dramaturgie není k formátu Farma ve slovenském a českém provedení nejštědřejší a atmosférický soundtrack má ještě větší potenciál někomu pocuchat nervy. Pořád ovšem méně nežli příšerná hudební dramaturgie. Dno má spousty podob.
Farma Česko závěrem
Vyhnout se tomu obloukem a dělat, že to nevzniklo! Lepší možné shrnutí neexistuje…
Jeden zápas, mnoho příběhů. Profesorka bohemistiky (Petra Nesvačilová), která miluje fotbal. Otec (Martin Finger) a přítel (Petr Uhlík) dcery (Ema Businská). Fotbalový rozhodčí (Jiří Langmajer) a jubilejní zápas. Zpěvák (Ondřej Sokol) a zamilovaná pražská radní (Jitka Čvančarová). Komentátor (Michal Dlouhý) a expert ve studiu (Michal Isteník) nebo mladý fotbalový talent (Lukáš Duy Anh Tran). Ve hvězdně obsazené komedii podle scénáře Petra Kolečka se rozehrává několik příběhů, které se postupně propojí a vyústí během velkolepého finále přímo na stadionu během důležitého utkání. Název filmu odkazuje na šlágr fotbalové ligy, ve skutečnosti je ale Kouzlo derby hlavně o lásce a vášni, které s sebou život přináší v různých podobách…
Kouzlo derby – Jedná se o poslední hřebík do rakve Sparty?
I kdyby se člověk sebevíce snažil vyhnout jakýmkoliv informacím o jakémkoliv fotbalovém týmu, asi mu jenom tak při síle internetu neunikne objektivní informace o tom, že se Spartě v posledních měsících nevedlo nejlépe. Může ovšem nová komedie, jejímž producentem je samotná Sparta, být posledním hřebíkem do její rakve?
Za scénářem stojí Petr Kolečko, který spolu s Janem Prušinovským napsal seriál Okresní přebor i filmový prequel Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka, spolupracoval poté na tvorbě seriálu Vyšehrad, přiznaně poté fandí (nepřekvapivě) Spartě. Kolečko se zároveň chopil režie spolu s Vladimírem Skórkou, režisérem seriálů Lajna(opět Kolečko), sKORO NA Mizině (zas ten Kolečko!) či Liga mužské moudrosti (do třetice všeho Kolečko). Jak se tato fotbalová komedie povedla a proč by vlastně kdokoliv měl rád fotbalové fanoušky? Na těžké otázky se těžce odpovídá.
Kouzlo derby – Lidé od fotbalu jsou divní
Zdroj: Bontonfilm
Je to v podstatě Láska nebeská, jen se neodehrává o Vánocích. Spojovacím prvkem několika příběhů jsou v případě klasické britské romantické komedie vánoční svátky, v případě Kouzla derby je to titulní derby mezi Spartou a odvěkými rivaly Slavií. Je to ovšem pořád film, který produkuje Sparta, hraje se poté na Letné, tudíž pochopitelně nemůže chybět několik narážek a vyložených nadávek vůči sešívaným, dramatická hudba v momentech, kdy se Spartě dvakrát nedaří. Kdo si zvládne před projekcí tipnout výsledek titulního utkání… zaslouží zlatého bludišťáka! Docela rychle se ovšem ukáže, že na titulním utkání a jeho výsledku zase tak moc nesejde. Kouzlo derby je především o postavách, na které se dohromady zhruba 5 hlavních příběhů soustředí. Ať se poté člověk bude snažit sebevíc, z filmu trčí především poselství o tom, že i když jsou lidé od fotbalu divní, máme je mít rádi… asi!
Kouzlo derby se soustředí na postavy, v jejichž společnosti by fotbalový analfabet pravděpodobně umřel. A to snadno. Není vyloučené, že se mnozí fotbaloví fanoušci v postavách najdou a je to svým způsobem nejspíše v pořádku. Přesto to působí příliš líně, jako příliš velká sázka na jistotu, v podstatě takový ten film, který si snad sama Sparta objednala na zakázku. „Pořád je pod tím ovšem přeci podepsaný Petr Kolečko, bez kterého by neexistoval kultovní Okresní přebor, to nemůže dopadnout špatně…“ – Ne?!
Existuje kouzlo derby? A mohla bych ho vidět?
Zdroj: Bontonfilm
Už úvod filmu a úvodní monolog od moderátora Pavla v podání Michala Dlouhého v sobě má takový ten nádech snahy o fotbalovou propagandu a nutno podotknout, že poměrně schopně, že by člověk snadno věřil, že by sebevíce absurdní monolog mohl na někoho zabrat a alespoň částečně se ho snažit zamyslet nad kouzlem fotbalu. Kouzlo derby se přitom musí ocenit minimálně v tom ohledu, že se nebojí poukázat, že se i kolem fotbalu pohybují poměrně diskutabilní lidé s pochybnou morálkou (těžko ovšem říci, jak moc to film vlastně bere vážně) a především se nebojí adresovat, že někteří fanoušci někdy umějí dělat solidní ostudu. Škoda jenom, že zrovna v tomto ohledu film jaksi postrádá odvahu, především při povědomí o tom, že jsou někteří fotbaloví fanoušci schopní opravdu pořádných zvěrstev.
Pořád by to ovšem měla primárně být víceméně rodinná komedie, ve které se i někteří možná mají poznat a říct si, že se ty paka na plátně chovají jako oni. I když třeba zápletka o zamilovaném zpěvákovi (Ondřej Sokol muže neprávem obviňovaného z latentní homosexuality hraje více karikaturně nežli v časech přiznané homosexuální postavy v Perfect Days – I ženy mají své dny) je na fotbal nalepena tak okrajově. Což se ovšem dá prakticky říct o každé zápletce s výjimkou té o zmíněném moderátorovi Pavlovi a rozhodčích.
Kouzlo derby diváka konfrontuje s opovrženíhodnými charaktery
Zdroj: Bontonfilm
Na Kouzlo derby jde nahlížet dvěma zcela jinými pohledy:
A) – Film diváka konfrontuje s abstraktní fotbalovou realitou, kterou není nutné brát extra vážně a všechny postavy jsou úmyslně přehnané/karikaturní a není nutné vnímat styčné plochy se skutečnými lidskými bytostmi
B) – Film diváka konfrontuje s opovrženíhodnými charaktery, které mají styčné plochy s reálnými lidskými bytostmi, které by člověk chtěl nejradši mít alespoň 5 metrů od sebe
Nutno podotknout, že Kouzlo derby má daleko k označení za fotbalovou variaci Kameňáku, protože Kouzlo derby není složené jenom z fotbalových hlášek a drží ho alespoň jakž takž nosné zmíněné příběhy ústředních postav. A především schopní herci dokážou alespoň některé hlášky prodat. S PP (producent placement) se navíc pracuje poměrně důstojně, přičemž něco takového není v tuzemské tvorbě bohužel povinností.
Očekávat Okresní přebor 2.0 by byla chyba
Zdroj: Bontonfilm
I přes účast Kolečka by byla velká chyba očekávat Okresní přebor 2.0. Okresní přebor měl především satirický přesah, kdy autentickým způsobem zkoumal mentalitu venkovských fotbalistů, síla postav byla v jejich uvěřitelnosti a v tom, jak byly dobře napsané a nosné. Kouzlo derby v tomto ohledu působí jako z úplně jiného světa. A ujasnit to může již linka se zmíněným údajným homosexuálním zpěvákem, kdy má jeho počáteční linka o tom, že má problémy s erekcí kvůli prohrám Sparty (ty moderní muži a jejich problémy…), poměrně překvapivý vývoj, kdy ovšem musí jít veškerá logika stranou. Čím více nad tím člověk bude přemýšlet, tím více zřejmě nebude mít v plánu pochopit, že se logikou filmu zabývá více nežli samotní tvůrci. Sázet na to, že si to lidé užijí, protože se v postavách poznají a nebudou nějak řešit zbytek, je ovšem přeci jen krapet diskutabilní.
Všichni intelektuálové jsou automatičtí zlí lidé, kteří chtějí narušit kouzlo fotbalové magie. „Copak by jste tohle chtěli zbourat?“ hlásá postava v podání Jiřího Lábuse, kdy prostřihy nabízí pohled na nasvícenou Letnou. Takový úryvek je možná oukey materiál na reklamu, ve filmovém provedení ovšem působí jaksi uměle a i jistou formou snahou uplést z lejna bič.
Fotbaloví analfabeti kvůli filmu nejspíše fotbalu rázem nepropadnou
Zdroj: Bontonfilm
Potrat v případě prohry Sparty? Facka synovi za to, že už nechce hrát fotbal? Rozchod kvůli faktu, že se něžnější polovička nevyzná ve fotbale? Fotbaloví analfabeti nejspíše fotbalu kvůli tomuto filmu nepropadnou, naopak je možné, že je v jisté formě ještě více odradí. Ať se jakýkoliv dialog snaží naznačit, že fotbal dovádí muže k většímu uspokojení nežli sex a že je možná snad fotbal skutečně důležitější nežli život. Snadnější tak pro tyto potencionální diváky samozřejmě bude sympatizovat s postavami, které nad fenoménem fotbalu žasnou a ty, kteří upřednostňují fotbal před zdravím, označují za magory. Film o lásce a vášni k fotbalu dost možná přijde přehnaný i těm, kteří fotbal oceňují. Jinak ovšem neexistuje důvod k tomu, aby nadále nešlo o dva oddělené světy.
Docela rychle se potvrdí, že s fotbalem nejde provádět ani žádné zajímavé vizuální věci (byť je jasné, že zrovna v tomhle případě žádné takové ambice ani neexistovaly) a celé to vlastně evokuje jedno velké neurážející řemeslné nic. Něco takového by poté nevadilo přesně v případě, že by na plátně docházelo k nějakým srozumitelně napsaným a nosně vyvíjejícím se vztahům, z několika romantických zápletek ovšem paradoxně největší chemie srší mezi zmíněným moderátorem Pavlem s bývalou fotbalovou hvězdou v podání Michala Isteníka. Isteník je ve své roli zábavný i proto, že snadno evokuje vyhaslé fotbalisty, které se snaží těžit ze svých 15 minut slávy, jeho ex-fotbalista je nejdříve tak nesnesitelný, aby se najednou stal velmi zábavným. Škoda, že kromě moderátorské dvojice nemá film více alespoň takhle dobře napsaných postav.
Vyložené peklíčko vypadá přeci jenom jinak
Zdroj: Bontonfilm
Neznamená to přitom, že by se film alespoň sem tam nevěnoval nějakým zajímavějším motivům. Má být moderátor objektivní? Jak se má chovat správný fanoušek? Dokáže se láska k fotbalu vyrovnat k lásce k rodině? Všechno to jsou nicméně motivy, které by lépe fungovaly například ve zmíněném Okresním přeboru. Potencionální seriálová podoba by vlastně Kouzlu derby slušela více, protože by se každý díl seriálu mohl věnovat jedné příběhové lince s tím, že by ve finále došlo k jejich souběžnému vyvrcholení. Ve filmové podobě se nicméně ukazuje, že prakticky ani jeden z příběhů není nejnosnější a především nějaká smyslná pointa jednoho z nich v podstatě chybí.
Petra Nesvačilová tu tak například má poměrně zábavnou roli, celá její linka ohledně neschopnosti skloubit fanouškovské „povinnosti“ s těmi pracovními, potencionálním vyhazovu a i kvůli němu vynucenému vztahu, následně poté konfrontace s fotbalovým talentem, který ovšem nejdříve potřebuje naučit česky, působí poměrně přeplácaně, především ovšem uspěchaně. A především u její linky platí, že je nutné se připravit na to, že postavy filmu někdy mohou být poměrně nesnesitelné, byť je zrovna hraje sebevíce sympatický/á herec/čka. A byť se třeba i objeví momenty, které dokážou nějakým způsobem vyvolat alespoň nějaké fungující emoce.
Kouzlo derby se drží zkrátka
Zdroj: Bontonfilm
Zrovna při derby se toho může pokazit sebevíc, i proto zamrzí, že se v tomhle ohledu Kouzlo derby drží zkrátka. V zákulisí možná dojde k nějaké té kalamitě, jakoby ovšem chyběla nějaká imaginace k tomu, aby se v průběhu dělo něco skutečně zajímavého. Občas si tak filmu utahuje z často diskutabilních rozhodnutí rozhodčích, ani tyto momenty ovšem vyloženě komediální zlato nedolují. Absurdní je spíše to, jak se utkání přesně vyvíjí a nad vším čím, co by za normálních okolností nejspíše utkání ukončilo, se tady mávne rukou. Těžko říct, zda to fotbalovým fanouškům (především těch sparťanským) bude v kině stačit, dá se tomu ovšem snadno věřit, protože jim nejspíše bude stačit, že se skutečně dokážou nějak v postavách najít a říct si, že je mají rádi, protože jsou tak specifičtí jako oni. Opravdu jenom možná.
V Kouzlu derby se přesto těžce hledá jakákoliv snaha přijít s funkčnějším vyprávěním, nosnějšími příběhy, uvěřitelnějšími postavami. I takový Martin Finger zvládá do své role opět dát možné vše a navíc má opět štěstí na poměrně zajímavou postavu, scénář mu ovšem nastavuje limity, které nepřekoná ani herec Fingerova kalibru. A platí to v podstatě o každém z výrazného hereckého obsazení, kdy se o prakticky každém z nich dá říct, že jsou dobří herci, kteří už v tomto či tamto projektu dokázali herecky zazářit. Že není malých rolí, ale jen malých herců? Kouzlo derby jde označit za film, který toto tvrzení dokáže minimálně zpochybnit.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? Na to Kouzlo derby vyloženě neodpoví
Zdroj: Bontonfilm
Skutečně moc nezáleží na tom, jak se titulní derby bude odvíjet, protože pomyslnou tečku filmu nastavuje píseň, která tvrdí, že mají i rivalové cosi společného – lásku k fotbalu. Film tak sice okatě stojí na straně Sparty a neodpouští si poměrně tučný seznam poznámek na Slavii, přesto následuje jisté pokus o to naznačit, že mezi Slavií a Spartou může existovat jistou spojitost. A moc přitom vlastně asi nesejde na tom, že je mír mezi Slavií a Spartou pravděpodobný jako světový mír.
Až do úplného závěru se snadno nabízí otázka, zda se Kouzlo derby odehrává v jakési bizarní realitě a nebo v až příliš jasném zrcadle české fotbalové společnosti. Každý nejspíše bude pravdu vnímat jinak, z pohledu fotbalového lajka se ovšem bude těžko odvozovat, zda je Kouzlo derby ideální podívanou pro fotbalisty. Není pochyb o tom, že se v něm skutečně mnozí najdou (někteří možná v těch nejvíce nesnesitelných postavách), nejvíce ovšem přeci jen jakž takž funguje jako celovečerní reklama na český fotbalový klub. A v takové podobě by to o něm platilo i v případě, že by v jeho centru místo Sparty byly Slavia, Bohemians či Dukla.
Alespoň v nějakém ohledu tak Kouzlo derby jistě svůj účel splní a bude možná i pro mnohé vděčnější nežli drzejší a kontroverznější Vyšehrad filmy/fylmy. Zároveň se ovšem jedná o film, který má své nezpochybnitelné problémy a svým způsobem dokáže jakž takž při sobě jako film držet. Fandové těch krapet jednodušších komedií od Petra Kolečka přesto nejspíše budou jakž takž s Kouzlem derby v pohodě.
Kouzlo derby závěrem
Kouzlo derby má už zřejmě nějakou dobu ambice být českým letním filmovým hitem, nežli jako film ovšem více funguje jako celovečerní reklama na Spartu. Sebevíce talentovaní herci limity scénáře nezbourají a pět stěžejních příběhů jakž takž drží film pohromadě. Fandům těch jednodušších komedií z dílny Petra Kolečka to nejspíše stačit bude, kromě fanoušků Sparty (a i to je z několika důvodů diskutabilní) se ovšem film těžko někomu doporučuje…
Mladá geniální vynálezkyně Riri Williams AKA Ironheart (Dominique Thorne), která se touží jednou proslavit, se vrací do svého rodného Chicaga. Ve výrobě brnění je nedostižná, avšak její ambicióznost způsobí, že se zaplete s tajemným a šarmantním Parkerem Robbinsem přezdívaným „Kápě“ (Anthony Ramos)…
Riri Williams AKA Ironheart je v rámci komiksů poměrně čerstvá postava, svého debutu v komiksech se konkrétně dočkala v roce 2016. Už v roce 2018 poté vznikl scénář k filmové adaptaci, který skončil na Black Listu nejlepších nerealizovaných scénářů. Pravé hraného zpracování se ovšem Ironheart dočkala až ve filmu Black Panther: Wakanda nechť žije, kdy již tehdy bylo známo, že se Ironheart následně objeví ve svém vlastním seriálu. Ten byl natočen již v roce 2022, postupně se ovšem odkládal, aby se uvedení dočkal až nyní.
Šestidílný seriál vznikl v otěžích režijní dvojice Sam Bailey (první tři epizody) a Angela Barnes (poslední tři epizody), měl poté díky svým odkladům pověst toho projektu, který Marvel Studios neustále odkládá. Uvedení se tak dočkává v té době, kdy mnozí očekávají pohromu, které se chce Marvel rychle zbavit a možná doufat, že se na nejnovější MCU seriál rychle zapomene. Možná tak pro všechny bude překvapivé, že se úplná katastrofa nekoná.
Ironheart – Geniální mozky to mají těžké
Zdroj: Marvel Studios
Riri Williams není Tony Stark a bylo by tak krátkozraké jí označit jenom za afroamerickou holčičí variaci Iron Mana. Inteligencí se možná ikonickému hrdinovi minimálně vyrovná, nemá ovšem jeho miliardový majetek a možnosti, které jsou dívce z Chicaga z chudých poměrů a tím pádem i s omezenými možnosti zapovězené. Ironheart ukazuje, že to mají geniální mozky občas těžké a je často snadné dostat se na scestí. Zápletkou má svým způsobem Ironheart blízko k prvnímu Rychle a zběsile, kdy se hlavní protagonista setkává s partou zlodějů a gangsterů, vše to poté spěje k jednomu z nejzajímavějších motivů celého seriálu – konfrontace technologie a magie.
V tomto ohledu je možná nutné tak trochu mírnit očekávání, protože se konfrontaci technologie a magie seriál začne věnovat až v 2. polovině. Neznamená to ovšem, že by seriál nepracoval se zajímavým motivem. Shodou náhod si například hlavní hrdinka vytvoří umělou inteligenci, která má „fyzickou“ podobu její zesnulé kamarádky Natalie v podání Lyric Ross, navíc je vlastníkem jejich vzpomínek a emocí, přesto není skutečnou bytostí. A sledovat tuto jistou formu existencionální krize u umělé inteligence je vlastně poměrně palčivé téma, které navíc vede i k překvapivému vývoji událostí.
Ironheart je dostatečně zábavné komiksové dobrodružství
Zdroj: Marvel Studios
Ironheart je poměrně neškodné komiksové dobrodružství, které v rámci Marvel Cinematic Universe dokáže snadno evokovat Ms. Marvel či Spider-Man: Homecoming. Přesto zcela jistě nebude pro každého a to především pro ty, kteří se nedokážou smířit s faktem, že jednoho z členů zmíněné gangsterké party ztvárňuje draq queen Shea Couleé. Všichni, kteří by tak automaticky hned aplikovali kastraci na lidi, kteří se necítili dobře v těle, ve kterém se narodili, tak nejspíše budou trpět při každé scéně, která obsahuje postavu Sluga, předně nejspíše ovšem půjde o ty případy, které výraznou reprezentaci hned pokládají za formu nutných kvót.
Ironheart jde technicky pořád vnímat jako origin (Black Panther: Wakanda nechť žije je v kontextu příběhu Ironheart spíše takový prolog), platí poté nejspíše to, že kdo nemohl vystát postavu Ironheart už minule, svůj postoj nezmění. Je ovšem skutečně zajímavé pozorovat postavu, která má k Tonymu Starkovi poměrně daleko, byť například stejně chybuje a dělá diskutabilní rozhodnutí. Je to pořád mladá dospívající dívka, která si prošla těžkým dospíváním a nejnovější události jí dvakrát nepřispívají. Především vyvrcholení seriálu postavě dodává nutné vrstvy a naznačuje, že by se s Riri Williams ještě mohly dít zajímavé věci. Především i díky faktu, že je Dominique Thorne oficiálně castingovou trefou.
Marvel umí se seriálovými záporáky pracovat lépe nežli s filmovými
Zdroj: Marvel Studios
Ironheart poté potvrzuje, že Marvel Studios posledních pár let umí se záporáky lépe pracovat v rámci seriálů nežli v rámci filmů. Parker Robbins v podání Anthonyho Ramose je záporák, který se dokáže za celý seriál nějak vykreslit, zároveň dokáže působit jako reálná hrozba, ke které je ovšem pořád přitom možné najít si cestu. K antihrdinovi má sice poměrně daleko, zároveň ovšem nejde o záporáka, který je zlý čistě kvůli tomu, že scénář v závorce uváděl, že by měl být zlý. Záporáci navíc v kontextu komiksového žánru poměrně dobře fungují v případě, že jsou jakousi paralelou hlavní postavy. A v kontextu Ironheart to funguje dostatečně.
Z výrazných rolí stojí poté za zmínku Joe v podání Aldena Ehrenreicha a záhadný muž v podání dávno potvrzeného Sachy Barona Cohena, obě postavy ovšem skrývají tolik tajemství, že se o nich těžko mluví bez spoilerových kontextů. Ehrenreich ovšem dokazuje, že je herecky pořád poměrně nedoceněný (především v rámci svého komediálního nadání) a Sacha Baron Cohen dokáže nejspíše překvapit způsobem, kterým to umí už jenom lidi jako… Sacha Baron Cohen.
Ironheart ubližuje její rozjezd a nevyužitý potenciál
Zdroj: Marvel Studios
Je škoda, že Ironheart poměrně ubližuje její rozjezd, shrnutí všeho podstatného v zápletce by vystačilo na zhruba dvouhodinový film, Ironheart je ovšem pořád seriál, který trvá dohromady 289 minut. Sestříhat to na dvouhodinový film by poté vlastně šlo docela snadno, kdy je očividné, že se některým věcem seriál věnuje zbytečně moc, aby na některé zajímavější aspekty seriálu nakonec vyšel kratší časový úsek. Byť se tu pořád samozřejmě otevírá potenciál pro (nepravděpodobné?) další série či pokračování jinde. Nutno podotknout, že kromě druhého Black Panthera se pro znalost širšího kontextu v rámci MCU vyplatí mít alespoň nějaké povědomí o trilogii Iron Man a prvním Doctoru Strangeovi.
Je to pořád seriál o zoufalé dívce, která dělá zoufalé věci, je tak na každém divákovi, zda si dokáže k Riri během její strnité cesty najít cestu. Tahle spíše komiksová jednohubka ovšem funguje i díky funkčnímu řemeslnému uchopení, seriál rozhodně nepůsobí lacině (kdokoliv bude srovnávat se seriály od CW, musí být hrozně neobjektivní), pořád jde přitom o komornější podívanou, která se i možná zaměřuje na menší příběh, který přesto může mít minimálně v jednom ohledu velké následky. Těžko ovšem něco takového odhadnout v moment, kdy je budoucnost MCU po roce 2027 aktuálně jednou velkou neznámou.
Riri Williams je nicméně určitě nosná postava, která už ve svém vlastním seriálu prokazuje nějaký potenciál pro osobní růst a díky jejím morálně diskutabilním rozhodnutím se tu minimálně dokáže pracovat s nějakou formou zajímavějších konfliktů. Těžko říct, zda to bude mnohým stačit, odsoudit Ironheart bez jejího zhlédnutí by nicméně bylo krátkozraké.
Ironheart závěrem
Očekávat peklo se někdy nevyplatí, především v moment, kdy se nutně nemusí dostavit. Ironheart je slušná komiksová jednohubka, která minimálně zvládá nějak pracovat se zajímavými tématy a pracuje s titulní hrdinkou, která má poměrně dost nedostatků. A to jí samo o sobě dělá tak nějak zajímavější a sympatičtější postavou, především i proto, že se seriál nebojí pracovat s tím, že to i geniální mozky můžou mít těžké a můžou se snadno dostat na scestí.
Ironheart je v jistých momentech vážnější a dospělejší, než by možná člověk mohl čekat, pořád ovšem jde o dostatečně zábavný komiksový výplach, který nejspíše zvládne tak nějak uspokojit i ty, kteří skutečně čekají jen čistou podobu pohromy. Bylo by ovšem předně hloupé označovat Ironheart za pouhou chabou náhražku Iron Mana, protože právě k němu má Ironheart docela daleko. A je to dobře, protože o to uspokojivěji může stát na vlastních nohách a dodat chvílemi nádech alespoň něčeho částečně svěžího…
Před pár týdny si na Amazon Prime objevila nová komedie. Osobně jsem byl na vážkách jestli do ní investovat čas nebo ne, ale pak jsem si přečetl nadšené recenze a komentáře, a bylo jasno. A i ostatní členové redakce dali filmu šanci a jsou z něho nadšený. Takže proto je tu tento článek – Recenze redakce: V utajení!!!
Recenze redakce: V utajení
V utajení je akční komedie, v níž Bryce Dallas Howardová hraje Kat, učitelku improvizace, která má pochyby, jestli nepropásla svou šanci na úspěch. Když jí policajt v utajení (Sean Bean) nabídne životní roli, najme dva své studenty (Orlando Bloom a Nick Mohammed) a společně se infiltrují do londýnského podsvětí v převleku za nebezpečné zločince. (oficiální text distributora filmu)
Pavel Hrubeš
Velmi povedená a dobrá komedie, která mě velmi příjemně překvapila. Opravdu jsem nečekal, že mi, to tak sedne a já se budu moc dobře bavit. Režisér Tom Kingsley odvedl dobrou práci a po řemeslné a technické stránce si to pohlídal. Kingsley má cit pro komediální načasování a moc hezky nechal herce, aby se utrhli ze řetězu.
Osobně si myslím, že největší podíl na úspěchu filmu má povedený a zábavný scénář a sehraná herecká sestava. Scénář je zábavný a nabídne toho mnohem více, než čekáte. Navíc se moc dobře věnuje postavám a dává jim jistou hloubku.
Po herecké stránce je to super a všichni herci to krásně zahráli. Bryce Dallas Howard je přesná a bavilo mě jaký způsobem hrála. Orlando Bloom si krade celý film pro sebe a parádně tlačí na pilu a přehrává. Nick Mohammed má úžasné scény a je v nich skvělý. Paddy Considine má velmi vděčnou roli a zahrál jí na pána. Ian McShane a Sean Bean nejsou špatný, ale bohužel nepředvedou nic nečekaného. Sonoja Mizuno se mi tady dost líbila a její linka je hodně fajn.
Přiznám se, že jsem se dlouho takhle hezky nenasmál, protože je to opravdu vtipné a zábavné. Jediný zásadní problém, co film má je ten, že je ke konci zbytečně překombinovaný. V utajení je povedená a zábavná komedie, která umí moc dobře pobavit.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Amazon Prime
Marek Lízal
Snímek, který utíká pod radarem a je to škoda. V utajení je překvapivá, příjemná, zábavná jednohubka. Příběh se točí okolo trojici neúspěšných herců, co se v kariéře trochu zasekli a chtějí se někam posunout. Policista v utajení v podání Seana Beana jim nabídne práci, aby se infiltrovali do nebezpečného zločineckého gangu. Celá situace se zvrtne a postavy si najednou uvědomí, že se nacházejí ve velkém nebezpečí, ve kterém musejí využít svoje improvizační dovednosti a dostat se z různých situacích.
Celý snímek stojí na hlavní trojici. Bryce Dallas Howard je dobrá a překvapilo mě, jak hezky zhubla za poslední dobu. Slušelo jí to. Vedle ní pak tady máme Nicka Mohammeda, který je nejvíce znám ze seriálu Ted Lasso. Nick je hodně super a jeho scény patří mezi ty nejvtipnější. No a pak je tady úžasný Orlando Bloom, který si to krade pro sebe. Nevybavuji si, že by někdy hrál v komedii (pokud ano, tak se omlouvám). Bloom je vynikající a ukázal, že komediální talent má a chtěl bych ho v této pozici vidět častěji.
Celé to hezky odsýpá, divák se u toho nezačne nudit. Má to ten typický britský styl, humor, střih, že jsem si během sledování vzpomněl na Guye Ritchieho. Tohle je film přesně pro něho. Režisér Tom Kingsley odvedl slušnou práci a natočil opravdu dobrou jednohubku. Je sice pravda, že snímku ke konci dochází dech a finále mohlo být lepší, ale V utajení je nakonec ve výsledku slušnou záležitostí u které jsem se několikrát zasmál nahlas. Osobně film doporučuji a rád bych tuhle hlavní trojici viděl znova.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Amazon Prime
Lenka Skříčilová
V utajení nebude nejlepší film roku. Vlastně do něj bude mít hodně daleko a ani nemá tyhle ambice. Ale už dlouho jsem se takhle nebavila u filmu z kategorie „páteční film na jedno kouknutí na streamu“ jako právě tady. A už jenom tohle je vlastně výhra pro všechny, protože V utajení je vlastně fajn film, pokud se neberete vážně, protože ani film nebere vážně sám sebe. A je třeba tuhle hru se všemi v rámci tanečku hrát. Jinak půjde nejspíš spokojenost rychle dolů.
Celá ta pointa je sama o sobě hodně vtipná. „Potřebujeme někoho do utajení na jednu rychlou práci a vy se nám hodíte nejvíc.“ Všichni tři hlavní protagonisti na tom nejsou úplně nejlépe a tahle příležitost je prostě hodně lákavá. Což (nepřekvapivě) vede k velkému počtu nejen vtipných, ale vyloženě i bizarních situací, kdy je naše trojice dotlačena na hranice svých možností a schopností. O to víc jsou jejich reakce vtipnější. Během sledování jsem se nemohla zbavit dojmu nostalgie. Možná to bylo místem, kde se film odehrával; možná to bylo atmosférou, kterou částečně táhne soundtrack; možná to je tím, že mi letos přišel stesk za starými dobrými časy ohledně britských filmů; možná mám až moc ráda Sbal prachy a vypadni, protože to byl možná právě onen stesk za podobnými filmy, a já si pocitově na film vzpomněla už jenom minimálně pro to, že mi podobné britské filmy moc chybí a proto utíkám do úplně jiných vod a jiných destinací, kde se nikdo nebere zbytečně vážně. Protože tohle je za mě to největší plus filmu, které zvládne schovat i ty nedostatky, kterých bych si jinak všímala mnohem víc, kdyby se film bral vážně.
V utajení není dokonalý film, ale během jeho sledování vám to budete vadit. Pár dní na to, možná vaše prvotní nadšení opadne, ale ta vzpomínka zůstane. Protože občas je příjemné pustit si podobný snímek už jenom pro tu zábavu. A není na tom nic špatného. Škoda lehce překombinovaného konce vzhledem k přímočarému začátku a středu. Ale i tak se v utajení řadí mezi to lepší, co streamovací služby v poslední době nabídli v rámci originálního filmového obsahu. Pokud na chvíli vypnete mozek a zábavu dáte na maximum, není důvod si to neužít a tím dobrým ale i tím horším.
Hodnocení: 8,5/10
Toto jsou naše dojmy a názory na povedený a velmi zábavný film V utajení. Pokud máte rádi zábavné komedie, tak tomuto filmu dejte určitě šanci.
Už je to přes dvacet let, co Danny Boyle šokoval svět syrovou vizí postapokalyptické Británie ve filmu 28 dní poté. Následné 28 týdnů poté sice režíroval někdo jiný, ale série si si stále držela nějakou svou kvalitu i díky realistickému pojetí, intenzitě a znepokojivé atmosféře. Po letech spekulací se konečně vracíme do světa nakažených. 28 let poté slibovalo epické pokračování, které zároveň rozjíždí novou trilogii. A výsledek? Někdo z redakce odcházel spokojený, jiný nadšený z odvážného přístupu a atmosféry, ale našli se i tací, kteří si po projekci jen tiše povzdechli. Film vzbuzuje otázky, znejišťuje diváka a mění směr, kterým se tahle značka ubírá. V následujících dojmech se s vámi podělíme o to, co fungovalo, co nás zaskočilo a jestli má 28 let poté šanci obstát jako důstojný návrat nebo jenom jako příslib lepších zítřků.
28 let poté recenze redakce
Antonín Matějíček
Jak se povedl návrat do světa, který Danny Boyle a Alex Garland stvořili před 23 lety? Stručně, sakra solidně. Ale rovnou přiznejme barvu. 28 Let poté není ten film, který vám sliboval trailer. Je to trochu podraz? Pro někoho možná. Pro mě? Vítaná evoluce v lehce zatuchlém subžánru. Boyle na to jde chytře. Místo zběsilého mlácení zombíků (nakažených) dostáváme film, který nejen že umí kousnout, ale i štípnout do duše. Kamera se sice chvílemi třese jako při epileptickém záchvatu, ale právě tahle autentická, „iphoneová“ syrovost filmu sedí. Blízké záběry na tváře, drsné střihy, znepokojivé úhly. Prostě opět ten starý dobrý Boyle, co se nebojí špíny, bolesti a reality.
Virus už totiž není to jediné zlé. I nakažení se vyvíjí a popravdě, ta jejich „lidskost“ z nich dělá mnohem znepokojivější hrozbu než kdy dřív. Film přidává vrstvy, morální dilemata, společenský kolaps, duševní zdraví a především hluboké příběhy. Mladý Alfie Williams v hlavní roli je zatraceně silná volba. Jeho postava je těžištěm celého příběhu, který se krásně dělí na dvě neslučitelné poloviny.
V té první dostaneme pořádnou nakládačku. Napětí, creepy momenty, krev a těla. Kamera v těchto scénách doslova skáče do obličeje a takové killshoty mají zajímavé nápady. Aaron Taylor-Johnson tu válí a jeho vztah se synem je překvapivě srdcová záležitost. A pak příjde zlom. Film se v půlce otočí na patě a přepne do pomalejšího, komornějšího módu. Z akčního survivalu se najednou stane citlivý coming-of-age příběh o vyrůstání v rozkládajícím se světě. A světe div se, ono to fakt funguje.
Zdroj: Sony Pictures
Jodie Comer i Ralph Fiennes v tomhle intimnějším prostředí vynikají a dokážou vnést hloubku do situací, kde by jiní jen utíkali a stříleli. Hrozba nákazy je pořád přítomná, ale nemusí se ukazovat. Stačí vědět, že tam někde číhá. A přesně tohle je moment, kdy si uvědomíte, jak moc to převyšuje třeba druhou sérii The Last of Us. Kde hrozba nakažených nebyla moc důležitá. Tak proč tedy nekřičím „mistrovské dílo“? Inu, protože těch posledních pár minut působí, jako by je někdo sebral z úplně jiného filmu a přilepil lepidlem na plakáty. Je to možná záměr. Přece jen víme, že se chystá trilogie. Ale ten závěr mi osobně nesedl do tónu, který film budoval.
A i když chápu, že to má navnadit na pokračování (The Bone Temple? Ok, zní to jako doom metalová kapela, ale beru), přál bych si uzavření o chlup méně zvláštní. Přesto se těším na druhý díl a to nejen kvůli potvrzenému návratu Cilliana Murphyho, ale proto, že tenhle svět mě prostě opět pohltil. Akorát Nia Da Costa (Marvels) na režijní židli mě lehce znepokojuje.
Podtrženo sečteno:28 let poté není jen návratem do známého světa. Je to promyšlená evoluce žánru, která se nebojí změnit směr a rozdělit publikum. Boyle servíruje hororovou žranici s emocemi, která má atmosféru, nápady i srdce. Není to pro každého, ale kdo na tuhle vlnu naskočí, toho čeká solidní jízda. A upřímně? Já jsem si ji užil až do poslední, divně střižené, minuty.
Hodnocení: 8/10
zdroj: Sony Pictures
Marek Lízal
Nejsem fanoušek této série. Předchozí dva díly beru za vlažný kousky. Doufal jsem, že mě nejnovější díl potěší. Moc jsem se těšil, ale s velkým zklamáním musím říct, že tohle mi nesedlo. A přitom to začne opravdu hodně dobře. První část filmu, kdy se děj zaměřuje na vztah otce se synem, kteří se vydávají na pevninu mě hodně bavila. Tady je ten film nejvíc atmosférický a jede se víc na té hororové notě. Moc se mi zde líbilo, že tento svět tvůrci posunuli dál a servírují nám jiné druhy zombie, skupinu, kterou vede děsivá Alfa, nebo například tady dostaneme slizouny, kteří se plazí a jsou odporní. Celá tato pasáž venku vrcholí útěkem za tmy zpátky domů, kde běží za hlavní dvojicí Alfa. Tohle je jedna z nejlepších filmových scén, které letos uvidíte. Nedýchal jsem.
Pak se film vydá jiným směrem, kde najednou věci začnou být nesmyslný. V první části filmu se buduje vztah otce se synem, ale dojde k zvratu, kterému jsem nerozuměl a nevěřil jsem mu kvůli událostem, které se stali v předchozích minutách. Z chlapce, který byl vystrašený se najednou stane statečný ochránce, který chce pomoct své matce. Je tady toho málo, aby se ten kluk vyvinul tímto směrem a já tomu nevěřil. Pak se tedy film vydá na cestu, kdy syn chce pomoct své matce. Tady film zpomalí (což mi nevadilo), překlopí se to víc k odlehčenějšímu (dost to v jeden moment narušilo atmosféru) a dojemnějšímu tónu. Celé to směřuje k bizarnějšímu směru a závěr vypadl jako z nějakého jiného filmu a nesedělo to tam. Působilo to tam úplně omylem. Emocionálně mě to minulo.
Co je ve filmu naprosto skvělé a užil jsem si to, tak to je kamera. Kameraman Anthony Dod Mantle je zkušený a má za sebou několik spoluprací s režisérem Danny Boylem (natočili například spolu první díl). Mantle filmu dodává ojedinělý pocit. Film byl natočen na mobil Iphone a Boyle se zde nebojí rozmazávat některé záběry a tohle mě na tom hodně bavilo. Asi proto, že to je neobvyklý styl natáčení. Klipovitý styl si Boyle zachoval i po těch letech a servíruje nám někdy možná hodně epileptickou podívanou. Já si to užil. Jen teda ten častý bullet time v první části filmu mě po chvíli moc nebavil. Technicky je film super a tvůrci dodali zajímavou podívanou.
28 let poté byl pro mě jedním z nejočekávanějších filmů roku a to i přesto, že mě předchozí dva díly moc neohromily. První trailer byl naprosto fantastický a já se nemohl dočkat, až film uvidím. Nakonec je to pro mě vedle MI8 největší zklamání roku. Ve svém textu moc naštvaně nezním, ale věřte mi, že jsem byl po odchodu z kina velmi naštvaný a čím víc tento film řeším je to horší. Přitom je tady několik skvělých věcí, ale postupně ten film je nesmyslný (a to jsem v textu vynechal některé další věci, které mě během, sledování zaráželi). Boyle a Garland si předhazovaly nápady a zapomněli, že by to mělo dávat smysl a hlavně, že by to mělo fungovat. Jinak to nechápu. Lákání na pokračování se vůbec nepovedlo (poslední scéna je špatný vtip) a vůbec nevím, proč bych se měl těšit na pokračování. Nikam to nesměřuje.
P.S. Těším se jen na účast Cilliana Murphyho u kterého by udělali líp, kdyby on byl v závěru filmu. Lákání na další díl by bylo hned mnohem lepší.
Hodnocení: 5,5/10
Zdroj: Sony Pictures
Pavel Hrubeš
Zajímavé pokračování, které spoustě divákům nesedne. Trailerová kampaň na tento film byla luxusní, a to více pak v kině přijde šok, protože dostanete úplně jiný typ filmu. Píšu to tady, abyste pak nebyli zklamaný z toho, co reálně dostanete.
Mám rád tvorbu Dannyho Boylea. Baví mě jeho filmy, baví mě jeho přístup, baví mě to, že se Boyle nebojí experimentovat a dělat si věci po svém. Danny Boyle je z mého pohledu výborný režisér, který umí točit filmy, vyprávět zajímavé příběhy a umí využít filmové médium na maximum. A tady to znovu předvede.
28 let poté je po řemeslné a technické stránce hodně působivá podívaná. Boyle si tady hraje s kamerou, střihem, hudbou a s dalšími věcmi a my díky tomu dostáváme nádherný audiovizuální zážitek. Bohužel mám velký problém s jeho oblíbeným scénáristou Alexem Garlandem. Garland umí skvěle psát a také umí natáčet zajímavé filmy. Ale je pravdou, že občas hodně ustřelí a vymyslí věci, které jsou divné a hloupé. A to se stalo i tady.
Boyle a Garland májí fantastické nápady a pak přijdou s momenty, u kterých si říkáte PROČ!!! Chápu, že to příběh potřeboval, aby se měl kam posouvat, gradovat a chápu, co tímto filmem oba pánové chtěli říci, ale nechápu, proč to museli udělat tímto způsobem, proč tam museli dát některé věci. Je to hodně autorský film, který má zajímavé myšlenky a nápady, nicméně taky je tam spoustu blbostí, co nedávají smysl a kazí celkový zážitek z filmu.
Alfie Williams je opravdu moc šikovný herec, a film dokázal odtáhnout svým hereckým výkonem. Svou postavu zahrál uvěřitelně a naprosto s přehledem. Jodie Comer hraje dobře, ale bohužel jsem si k její postavě nenašel cestu, přesto musím říci, že podala hezký herecký výkon. Aaron Taylor-Johnson je tady fantastický. Taylor-Johnson se do své role položil a zahrál svou postavu úžasně. Tolik opravdových emocí, které bublají pod povrchem a nádherná ukázka toho, jak vás „konec světa“ může změnit, i přestože se snažíte být dobrý člověk, která pomáhá komunitě, stará se o rodinu a dělá další věci. Ralph Fiennes dostal skvělou roli a zahrál to na pána. Fiennes si krade každou scénu pro sebe a sledovat jeho herecký výkon je nádhera.
Film se mi líbil. Má luxusní atmosféru, topové momenty, které jsou skvěle natočené, ale pak tu jsou momenty, co mi dost nesedli. Na další díl se těším, ale už teď vím, že k němu budu přistupovat mnohem opatrněji a s jiným očekáváním. 28 let poté je zajímavý autorský film, ale doporučuji krotit očekávání, jelikož dostanete úplně něco jiného, než čekáte.
Hodnocení: 8/10
Toto jsou naše dojmy a reakce na film 28 let poté. Je to film, který nesedne každému, ale rozhodně si stojíme za tím, že byste ho měli vidět v kině, protože tam nejvíce vynikne ta úžasná atmosféra.
Spider-Man: Zbrusu nový den do kin dorazí 30. 7. 2026 v režii Destina Daniela Crettona (Shang-Chi a legenda o deseti prstenech), jinak se toho ovšem moc o čtvrtém Spider-Manovi s Tomem Hollandem v hlavní roli nevědělo. Vědělo se, že je součástí obsazení Sadie Sink a také Liza Colón-Zayas ze seriálového hitu Medvěd, o samotné zápletce se ovšem dosud příliš neví. O filmu se objevují různé informace o tom, kdo se v něm objeví, vlastně by bylo těžší vyjmenovat ty známé tváře z Marvelu, které se ve filmu objevit nemají. Přeci jenom se ovšem jedna výrazná posila potvrdila.
Zdroj: Netflix
Hollywood Reporter.com potvrdil informace o tom, že se má ve filmu objevit Frank Castle AKA Punisher. A to v podání Jona Bernthala, který si postavu zahrál v seriálech Daredevil, Defenders a Daredevil: Znovuzrození, kromě 2. série Znovuzrození by si měl roli zopakovat také ve vlastním speciálu, který se u Marvel Studios chystá. Ihned po tomto speciálu a 2. sérii Daredevila: Znovuzrození by se měl ovšem Punisher objevit právě ve čtvrtém Spider-Manovi.
Spider-Man a Punisher proti Hulkovi?
Zdroj: Sony Pictures
Dřívější drby hovořily o tom, že bude Spider-Man 4 týmovkou, ve které se Spider-Man a Punisher postaví divokému Hulkovi, návrat Marka Ruffala do této role ovšem prozatím potvrzen není. Punisher je ovšem sám o sobě výraznou posilou. A svým způsobem se jedná o jisté zatočení kruhu, protože se Holland i Bernthal často rádi zmiňují o tom, že si navzájem pomohli získat své pravděpodobně životní role, které u Marvel Studios ztvárňují.
Hollywood Reporter jinak potvrdil i návrat Zendayi do role MJ a Jacoba Balatona do role Neda Leedse, rozsah jejich role je ovšem zatím neznámý. Stejně tak pořád není úplně jisté, kdo bude hlavní hrozbou, které se Spider-Man ve svém čtvrtém filmu postaví. S Punisherem za zády ovšem nejspíše bude Spideyho další dobrodružství tak nějak snazší. Pokud tedy náhodou nepůjde Spideymu po krku právě Punisher.
Dvojice otec-dcera Ridley (Jenna Ortega) a Elliot (Paul Rudd) srazí autem jednorožce a přivezou ho do divočiny, kde se nachází sídlo megabohatého ředitele farmaceutické firmy Odella Leopolda (Richard E. Grant)…
U studia A24 často vznikají velmi specifické projekty, černou hororovou komedii s mrtvým jednorožcem jde poté zcela jistě připsat mezi ně. Režijní a scenáristický debut Alexe Scharfmana se poté může spolehnout na výrazné obsazení – Paula Rudda nejspíše poznají všichni fandové Ant-Mana, Jennu Ortegu poté zase fandové netflixovského hitu Wednesday. A pak tu jsou také Will Poulter, Richard E. Grant, Téa Leoni nebo Anthony Carrigan. Spousta známých tváří ve filmu, který se svým konceptem, může dopadnout jakkoliv. Jisté nicméně je, že se jedná o film, který se moc nevidí.
Zdroj: A24
Ve filmu, ve kterém se jednorožci umí na lidech pořádně vyřádit, je výrazná především čitelná satirická rovina. Ve výsledku to funguje tak, že má většina postavě poměrně blízko ke karikatůrám, především boháč Odell Leopold v podání Richarda E. Granta a jeho rodina – syn Shephard v podání Willa Poultera a manželka Belinda v podání Tee Leony. Je tu komorník Griff podání Anthonyho Carrigana a pak především Ridley v podání Jenny Ortegy a Elliott v podání Paula Rudda. A ať se scénář snaží sebevíc, všechny postavy jsou prakticky jednorozměrné a ploché, o to snazší je doufat, že už snad nastoupí nějaký masakr s jednorožci, která má u mnohých šanci překonat očekávání. Jenže jakmile se Death Of a Unicorn snaží o něco trochu jiného, moc mu to vlastně nejde.
Death of a Unicorn – zajímavý námět, ale…
Zdroj: A24
Na papíře to jistě musí působit jako velmi slibný námět. Zábavný poté ve výsledku poměrně je (jednorožce už nikdy nepůjde vnímat jako dřív…), není ovšem nejspíše tak chytrý, jak by sám chtěl být. Komplexní vztah mezi otcem a dcerou v podání Rudd a Ortegy alespoň filmu dodává nějaké použitelné emoce. Celkově výrazné herecké obsazení alespoň dokáže odvézt svůj standard, s nepříliš nosnými charaktery ovšem jejich členové více nesvedou. To, že jednorožci nevypadají úplně vábně (každý ať si vybere, zda je to spíše následkem stylizace nebo produkčních nákladů) není takový problém a jakmile se představí v plné síle, jsou světlem tohoto filmu. Větší problém je, že nikam jinam film v podstatě nevede.
I pouhých 104 minut působí vlastně jako moc, především i díky zřejmému neujasnění si toho, zda se mají předně řešit satirické podtóny nebo komplikovaný vztah otce a dcery. Jde o komediální horor velmi nevyvážený, která sice předkládá zajímavá témata jako je popírání vědy či závislost na drogách, ani na tyto myšlenky se ovšem film zřejmě nedokáže úplně soustředit. Jde přitom o film, který má o aktuálním světa určitě co říct, jakmile ovšem nad koncepčním mišmašem není nějaká kontrola, hrozí snadné rozpadnutí.
Chytré nápady střídají absurdity
Zdroj: A24
Svou roli v příběhu sehrávají skutečné Tapisérie s jednorožcem a do příběhu filmu jsou zakomponovány poměrně chytrým způsobem, tapisérie, která se stala terčem mnoha teorií, sehrává konkrétně úlohu jakési formy varování. Hranice mezi absurditou a inteligentní satirou jde přitom dosáhnout, chce to ovšem velmi opatrný přístup. A v tomto ohledu Scharfman tak trochu zakopává. Celý námět filmu vlastně působí dojmem, že je poměrně snadné jím vyplnit jednu stranu A4, těžší ho je ovšem realizovat do celovečerní podoby. A přitom všem se snadno zdá, že šlo s jednorožci experimentovat krapet víc.
Herci tak občas překvapí nějakou zábavnou kreací (hvězdou je ve výsledku nejvíc Anthony Carrigan), vztah otce a dcery nějak dojde k emocionálně uspokojivé pointě a dojde i na ten nástup jednorožců, kteří se nedrží zkrátka. Vztah Elliota a Ridley se tak nakonec dočká překvapivě funkčního vyvrcholení a je jedním z těch prvků, který na filmu funguje. Přesto se dá snadno věřit tomu, že mohl Schafrman přijít s něčím, co strhne více. Něco, co bude mnohem brutálnější, šílenější a především chytřejší. Výsledek je tak neurážející, přesto zklame tím, že není něčím víc.
Death of a Unicorn závěrem
Death of a Unicorn je neurážející režijní debut, který ovšem nikterak nenaznačuje, že by Alex Schafrman mohl jednou předvádět velké věci. Jeho ambice se rozhodně cení, Death of a Unicorn ovšem ve výsledku vlastně moc nefunguje ani jako komedie, ani jako horor, tuplem ne jako satira. Neurazí, zároveň toho vlastně moc nenabídne…
Charles Dickens se pokouší přednést svůj příběh Vánoční koleda londýnskému divadelnímu publiku, ale je přerušen svým příliš hlučným synem Walterem, který v zákulisí spolu se svou kočkou Willou předvádí hrdinské kousky krále Artuše. Dickens zvažuje, že chlapce potrestá za to, že mu zkazil předčítání, ale jeho manželka Catherine mu místo toho navrhne, aby synovi vyprávěl o králi ještě větším než byl Artuš. A tak začíná příběh o „Královi králů“ – Ježíši Kristu…
Nezávislé studio Angel Studios se zaměřuje především na křesťanskou tématiku, od založení v roce 2021 je poté nejvýraznějším snímkem tohoto studia pravděpodobně snímek Zvuk svobody. Film o boji proti dětské pornografii se nevyhnul kontroverzi, protože se nebál adresovat teorie hnutí QAnonu, především tu ohledně toho, že v USA existuje tajný spolek satanistických pedofilů, řídící mezinárodní obchod s dětmi. Film za 14,5 milionů dolarů ovšem utržil 251 milionů dolarů a režisér a scenárista Alejandro Gómez Monteverde již během letošních Vánoc uvede svou biblickou novinku Zero A. D.
Angel Studios se tak může do budoucna spoléhat minimálně na početnou křesťanskou cílovku, byť už poté prozatím 2 roky čeká na hit z ranku Zvuku svobody, studio postupně realizuje další a další projekty. A koketuje již s animační tvorbou. Animák The King of Kings je konkrétně 1. animovaným filmem tohoto studia. Film konkrétně volně adaptuje knihu Život našeho Pána od Charlese Dickense, jedná se poté o animák režiséra a scenáristy Seonga-ho Janga. Animák je poté konkrétně jihokorejskou produkcí, za jejímiž efekty stojí vietnamské Animost Studio, obsazení je poté americké a britské. Výsledkem je už minimálně sám o sobě výrazný film o Ježíšovi, na kterého diváci pořád slyší, důkazem může být i seriálový hit The Chosen, který příběh Ježíše Krista mapuje již od Vánoc 2017. Jak se ovšem animák, který jen v Americe utržil 60 milionů dolarů, povedl?
The King of Kings – Ježíš Kristus v novém podání
Zdroj: Angel Studios
Křesťanské příběhy se často dočkají velkolepých adaptací (Noe Darrena Aronofskyho, Exodus Ridleyho Scotta…), přeci jen občas neuškodí realizovat animák, který je ideální pro menší diváky, především pro ty, které se zarytí křesťanští rodiče snaží seznámit s jejich náboženstvím. The King of Kings se skutečně snaží zpracovat příběh Ježíše Krista pro mladší diváky. Jeden z největších příběhů lidských dějin se tak dostává zpracování, které má velmi daleko k Umučení Krista Mela Gibsona, svou roli v tomto příběhu sehrává i zmíněný Charles Dickens. Jeho syn Walter si díky vyprávění svého otce začne představovat, že je součástí života Ježíše Krista od jeho narození po umučení/vzkříšení, byť to celé samozřejmě musí animák, který netrvá přes 100 minut, krapet zjednodušit.
Některé pasáže jsou citované z bible, některé jsou modernizované, jako celé je to vlastně docela zajímavý pokus. Úloha Dickense a jeho syna chvílemi začne působit až podivně, ve výsledku tak trochu navíc. Jejich kočka Willa slouží především jako nějaká forma humorného odlehčení (působí jako přesně ta postava, kterou by do příběhu o Ježíši Kristovi vsadil Disney), především vztah mezi Dickensem a jeho synem ovšem působí vykreslen krapet nepatřičně. I když se The King of Kings inspirovalo Dickensovou knihou, je vlastně otázkou, proč padlo kreativní rozhodnutí, že budou součástí příběhu přesuny do viktoriánského Londýna právě za samotným Dickensem.
Animace je generická, chvílemi ovšem dokáže překvapit
Zdroj: Angel Studios
Animace samotná působí poměrně genericky a evokuje spíše béčkové animáky z Evropy, v podstatě se nejedná o cokoliv, co by nějak mohlo konkurovat špičkám z Pixaru, Ghibli či DreamWorks Animation. Samotná animace přesto dokáže chvílemi překvapit, především i tím, jak si pohrává s různými vyobrazeními Ježíše Krista napříč historií, jde o poměrně chytré kreativní řešení a jeden z těch sympatických nápadů, které z filmu trčí.
Samotné ukřižování je dle očekávání zpracované tak vykastrovaným způsobem, jak to u animáku, který cílí na dětské publikum, může být (žádná krev, brutalita mimo záběr…), přesto se ve filmu docela dost mluví o smrti a zkrátka se tak drží spíše vizuálně. Celkově se poté napříč filmem kombinují realistické momenty s magickým realismem, přičemž právě něco takového je pravděpodobně ten nejideálnější přístup, jak k příběhu Ježíše Krista přistupovat. Animák za 25 milionů dolarů by poté v jistých momentech zasloužil přeci jen lepší péči, kdy jsou na něm vidět produkční limity a potenciál, kterými jimi ztrácí.
Animák o Ježíši Kristovi toho nezvládne pojmout dost
Zdroj: Angel Studios
Pojmout příběh Ježíše Krista a vše stěžejní chce čas, který tento film nemá. Nestihne tak vyprávět o stěžejních postavách Ježíšova života jako je Máří Magdaléna, zapomíná i tím i na docela podstatné věci, které si většina lidí s Ježíšem Kristem spojuje tak nějak snadno. Poměrně bezpečné pojetí této látky ovšem zároveň na rozdíl od Umučení Krista zabraňuje jakýmkoliv protestům ze židovské strany. Prim hrají spíše poselství od Ježíše a jejich snadné přenesení na současný svět, jako potencionální audiovizuální setkání děti s jednou z nejdůležitějších náboženských figur poté dokáže vlastně tak nějak obstát, protože jde o přístupné pojetí, které vlastně nemusí nutně podávat kompletní kontext událostí, protože na něco mají děti prostě ještě čas. Na druhou stranu je otázkou, zda je pro děti příběh Ježíše (byť v umírněné podobě) vlastně v čemkoliv ideální a v dnešní době přístupný.
Filmy od Angel Studios svým zaměřením skrývají potencionální nebezpečí v tom, jak se z nich můžou stát slušné propagandistické nástroje, The King of Kings ovšem rozhodně v tomto ohledu nejsou zabijákem jako třeba Tajemství a smysl života. Pokud poté člověk není Křesťan a nebo není pouze zvědavý, jak přesně bude příběh Ježíše Krista v takovémto podání pojat, vlastně těžko říct, zda film reálně doporučit komukoliv z jiného náboženského spektra nebo čistému ateistovi. Pro jednu specifickou cílovku nicméně film bude dostatečný, byť jde pořád o animák s jistou formou technických nedostatků. Náboženské filmy jde nicméně zcela jistě realizovat nesnesitelnější a celkově horší formou.
The King of Kings závěrem
The King of Kings nejspíše žádnému ateistovi nedokáže změnit jeho pohled na svět, filmy s náboženskou tématikou jde ovšem pořád realizovat nesnesitelnější a odpudivější formou. Animák z jihokorejské produkce trpí jistou formou nedostatků a má daleko k animační špičce, přeci jen ovšem překvapí pár zajímavými nápady a především tím, jak příběh o Ježíši Kristovi dokáže odvyprávět ve vykastrované formě a přesto tak nějak důstojně. Opravdu těžko říct, proč by se měl film doporučovat komukoliv mimo jeho jasnou cílovku, i ta ovšem občas potřebuje nějaký ten produkt, který je orientovaný především na ní. A zrovna pro ní je nejspíše The King of Kings produkt akceptovatelný…
