Totální rozklad – Akční nářez s Tomem Hardym dorazil na Netflix. Co na něho říkáme? (Názory redakce)

Autor

27. apríla 2025

Gareth Evans patří mezi ty nejlepší akční režiséry. Jeho oba díly Zátahu patří k těm nejdrsnějším mlátičkám pod sluncem. Pracoval také na seriálu Gangs of London nebo natočil pro Netflix horor Apostle. Evansova novinka Totální rozklad (Havoc) je velmi očekávaná a my z redakce jsme byli zvědaví, jak se povede po letech jeho nový akční film. Nebudeme to tedy na úvod zdržovat a jdeme na to. Tohle jsou názory redakce na snímek Totální rozklad.

Příběh se odehrává po neúspěšném obchodu s drogami, kdy se pošramocený detektiv (Tom Hardy )musí probojovat kriminálním podsvětím, aby zachránil politikova odcizeného syna, a zároveň rozplétá hlubokou síť korupce a spiknutí, které lapá do pasti celého jeho město. (Netflix)

Názory redakce na Totální rozklad

Pavel Hrubeš

Akční náhul!!! Režisér Gareth Evans dodal, to co slíbil, že dodá. Na tento film jsme si museli hodně dlouho počkat, a těší mě, že mohu napsat, že to čekání stálo za to. Hodně moc se mi líbí, že film je nekompromisní autorský film, který si Evans natočil přesně jak chtěl. Brutální akce, jednoduchý příběh, jednorozměrné postavy a stylová atmosféra.

Evans jako režisér odvedl parádní řemeslo, a když se ke slovu dostane akce, souboje, přestřelky, bitky, tak je to neskutečně intenzivní podívaná, která přikovala můj zrak k televizi. Evans srší nápady, choreografie scén je vymazlená, kamera předvádí úžasné úhly a kompozice, a celé je to nadupané a strhující. Evans si s akcí výborně vyhrál.

Co se týče příběhu, tak ten slouží jako katalyzátor pro akci a motivaci postav. Je obrovská škoda, že postavy jsou jednorozměrné, záporák nevýrazný a samotná zápletka lehce hloupoučká. Naštěstí to ničemu nevadí, protože to Evans vynahrazuje akcí a je tady Tom Hardy v buldočím módu.

Hardyho charisma odtáhne celý film, a on je tady výborný a hraje přesně tak jak má. Jessie Mei Li mi ve své roli sedla a zahrála svou postavu dobře, a její charakter měl co nabídnout. Dost mě bavila Quelin Sepulveda, která svou roli zahrála velmi pěkně a v akčních scénách se neztratila. Timothy Olyphant a Forest Whitaker jsou talentovaný a šikovný herci, a o to více zamrzí, že nemají tolik prostoru.

Film má hodně vymazlenou akci, nicméně triková stránka je slabá a úvodní automobilová honička nevypadá moc hezky. Totální rozklad je nadupaný akční nářez, který mi dal přesně to, co jsem doufal, že dostanu.

Hodnocení: 7 z 10

Lenka Skříčilová

Je moje divácká spokojenost s filmem přímo spojená pohledem někoho, kdo od Garetha Evanse stále nic jiného neviděl? Lze vůbec brát vážně někoho, protože má jeho novinku jako první „zářez“? (Pokud na tom vůbec záleží.) Jsem divák, který nemá rád porovnávání a pokud na tuhle hru už přistoupí, tak to nedělá nijak zvlášť rád. Stejně jako u knih, kde zastávám myšlenku, že dobře napsaná kniha by se měla líbit i tomu, kdo od autora předtím nic nečetl nebo ani nemá v oblibě žánr. Že tak se pozná dobrý spisovatel. Čtenář na konci uzná, že četl dobrou knihu, pokud zvládne objektivitu a svoje emoce. Tak proč by to u filmů mělo být jiné?

Protože mě se líbilo úplně všechno. Všechno je na svém místě a pracuje se mnou právě tak, abych si na konci řekla, že jsem byla spokojená. Ono je totiž tak snadné rozporovat něčí názor, protože nemá například v žánru/s autorem dost nakoukáno. A je tohle opravdu skutečné měřítko, které určuje to, jak je film dobrý? Nebo jde jenom o to, jak se nám filmy jako celek líbí? Ano, tohle by bylo na hlubokou studii a s velkou pravděpodobností bychom ani na konci neměli správný výsledek. A protože na tohle v turbulentním světě není čas, tak musí postačit názor jedné divačky, která viděla skvělý film. A víc nepotřebuje. Jenom ten pocit na konci, že tohle bylo přesně to, co potřebovala ke svému osobnímu štěstí. Samotný příběh filmu je klasická zápletka. Sám nejsem žádný vzor ctnosti a udělal jsem dost špatných věcí, ale umím najít svou vlastní hranici. Kterou moji parťáci a kamarádi v rámci vize své vlastní spravedlnosti/hamižnosti dávno překročili. Přeci jen, svět je místo, kde dobráci nedopadnou dobře. Většinou s kulkou v hlavě a tváří v blátě, takže potom jsou jenom dalším schodem na žebříku postupu jiných směrem nahoru.

A proto se často snadno stane, že někdo jiný je prostě ve špatný čas na špatném místě a všechno ostatní začne nabalovat jako jedna velká sněhová koule do kolosálně obrovského průšvihu, kde každého napadne: „Kdy si spolu všichni sedli, promluvili si a všechno vyjasnili, tohohle jsme si mohli odpustit.“ Ale na druhou stranu, kde by potom byla všechna zábava? Totální rozklad je totiž nejenom právě ta velká zábava, ale zároveň vážně dobře natočený film. Sedla mi celá atmosféra, kdy po vizuální stránce to občas působí jako skoro až počítačová hra, kdy na začátku je způsob použití triků skoro jako ze Sin City, prostě jsem si díky vizuálu na ten film hned vzpomněla. Kdy víte, že to všechno před vámi není skutečné, sice působí to plastově, ale zároveň prostě nějak hezky plastově, nevytrhává to a dává filmu jedinečný „ksicht“. Tohle je kousek, který jen tak nezapadne.

Ale nejenom kvůli vizuálu. Je mi jasné, že film si spousta lidí pustí především kvůli očekávání skvělé akce. A tu tady dostanou. Například celá akční sekvence v tanečním klubu je prostě krásná. Je to pastva pro oči, už jenom protože já mám ráda právě ty drobnosti. Například když se věci dějí na více místech a je vidět na jedno místa pozadí druhé akce. Tohle jsou právě ty věci, které divák u podobných filmů považuje za standard. Ale zároveň to ve špatných rukách udělat vážně hodně špatně. Ale proč si to prostě neužít pokaždé, kdy jsme toho svědky?

Totální rozklad je akční pecka od začátku do konce. Ano, možná do žánru akčních filmů nepřináší nic nového a rozhodně to není žádná filmová revoluce. Ale … na konci jsem se prostě nedokázala zbavit nepříjemného dojmu, že bych si tenhle film užila mnohem víc v kině na velkém plátně. Už jenom proto, že hned několik scén a situací si o to vyloženě říkalo. Nebojím se napsat, že mám za sebou film, který mě vážně hodně bavil, byl správně akční, s vizuálem, který je vážně dobrý a na konci vím jistě, že do druhého dne nezapomenu, čeho jsem byla svědkem, právě naopak. Protože tenhle film vám dá přesně to, co od něj očekáváte. A není to snad to nejdůležitější?

Hodnocení: 10 z 10

Antonín Matějíček

Gareth Evans byl pro akční žánr vždycky jako zjevení. Raid a jeho pokračování jsou dodnes neotřesitelné etalony brutality, dynamiky a dechberoucí akce. Když tedy po letech čekání konečně dorazil Totální rozklad (Havoc), moje natěšenost lámala stropy. Jenže jak to tak bývá, když na něco čekáte jako na spasení, dostanete místo vánočního dárku pořádnou facku zabalenou v ozdobném papíře. Příběh je přímočarý a jednoduchý. Město v rozkladu, únos, zkorumpovaní policajti a jeden zoufalý detektiv, který musí všechno napravit.

Jednoduchost bych filmu klidně odpustil, ostatně i první Raid si vystačil s pár větami a spoustou zlomených nosů. Problém je, že postavy, včetně Hardyho, jsou tady spíš náznaky charakterů než skuteční lidé. Motivace? Hloubka? Emoce? Nope. Akce, hlavní tahák filmu, je brutální, špinavá a syrová. Evans rozhodně neztratil čich na násilí, které bolí i přes obrazovku. Klubová scéna má intenzitu, která by se dala krájet, a finále v duchu home invasionu je bez debat nejlepším segmentem filmu. Akce je rychlá a chvílemi opravdu vtahující. Jenže a to je ten problém, kamera a střih jedou místy tak zběsile, že jsem si připadal jak na zadní sedačce rozhrkaného autobusu. Místy jsem vůbec netušil, kdo komu zrovna přerazil žebra a jestli to byl záporák, číšník, nebo kolemjdoucí prodavač párků. Evans místo precizní choreografie často sází na chaotickou kinetiku, která je sice efektní, ale i dost matoucí. A když už není koho mlátit, všechno se bezhlavě rozstřílí. Zásobníky mizí rychleji než peníze na festivalu a protivníci přežívají neskutečné dávky olova, jen aby o pár minut později ještě doběhli pro náplasti. Chápu, nemáme martial arts hvězdy, ale i přesto by se dalo méně stříhat.

Vizuální stránka tomu taky moc nepomáhá. Úvodní honička v autech působí jako render z Need for Speed z roku 2010 a kdekoliv se objeví město nebo silnice, trpí film umělým CGI vzhledem, který podráží autenticitu celého příběhu. Srovnávat to s autentickou honičkou v Raidu 2 by bylo kruté, ale co si budeme. Ta zas tolik hvězd nepotřebujete a reálná auta takový problém asi nebudou. Sem tam se navíc i akční scény topí v nepřirozeném vzhledu, což atmosféře nepřidává. A co herci? Tom Hardy jede svůj klasický režim „mručím, mlátím, přežívám“. Charismatu má pořád dost, aby film utáhl, ale rozhodně to není jeho pamětihodná role. U Olyphanta mě pak zamrzelo hlavně to, že je tu tak nějak do počtu. Jeho přirozené charisma sice občas problikne, ale scénář mu nedává žádné pořádné eso do ruky.

Podtrženo sečteno: Havoc není špatný film, ale rozhodně není ani ten nářez, ve který jsem doufal. Má brutální akci, rychlý spád a pár skvělých momentů (klubová scéna, napínavé finále), ale současně si sám podráží nohy zběsilou kamerou, přehnaným střílením a nepovedeným CGI. Hardy jede svůj standard, ale nic extra navíc. Evans umí pořád servírovat špínu a krev, ale tentokrát z toho víc bolí oči než žaludek. Jako fanoušek akčního žánru jsem chtěl tleskat, místo toho utírám slzy zkrvaveným boxerem.

Hodnocení: 6 z 10

Marek Lízal

Od začátku, kdy se oznámilo, že Gareth Evans točí svůj nový akční film byl jsem nedočkavý, jako malý kluk, který se těší, až si rozbalí dárky na Vánoce. Evansovi akční filmy zbožňuji. Jak tedy dopadl v mých očích jeho nejnovější kousek?

Totální rozklad je od začátku béčko, který má dobrý základ, ale bohužel scénář moc dobře nepracuje s postavami nebo logičností. Je to vlastně dost jednoduchý snímek, a je to fakt škoda, protože kdyby se více rozpracovali do hloubky některé postavy, dějové linky, a mělo by to delší stopáž, tak by to byl komplexnější a funkčnější film. Takhle to bylo prázdný. Ale na tenhle film se nikdo nezačne dívat, aby viděl oscarovou podívanou. Jen je pravda, že ten scénář je na celém filmu to nejslabší. Než přejdu na pozitiva a jak moc mě ten film bavil, tak ještě dodám, že ten film má z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu hodně CGI scén, kdy většinou jsou to scény s auty. Úvodní honička byla jako počítačová hra a tyhle momenty se ve filmu ještě párkrát objeví. Nechápu to.

Ale teď k tomu hlavnímu, proč si tento film většina pustí a proč jsem se na něho, tak moc těšil. Akční stránka je kapitola sama o sobě. Evans je někdo, kdo točí akci svým jedinečným stylem. Umí dokonale natočit nekompromisní a tu nejbrutálnější akci. Totální rozklad nabídne skvělou pasáž v nočním klubu, ve které se film zahřeje, jako před sportovním výkonem jenom, aby nás totálně odpálil finálním akčním infernem v chatrči, kde se Evans utrhne ze řetězů a ve finále lítá vzduchem stovky olova, a kde dojde na jasně viditelnou poctu akčních klasik z 80. a 90. let od Johna Woo. Akce je skvěle natočená, tak jak to umí jedině Evans, přesto s ním mám dva menší problémy. První je, že akce působila někdy chaoticky zběsilá. U jeho předchozích filmů se mi to zpracování akce líbilo mnohem víc. A druhá věc je, že se mi tolik nelíbí, že skoro do všech musí postavy vystřílet celý zásobník, než padnou. Tohle Evans začal dělat od seriálu Gangs of London, a ačkoliv to vypadá brutálně, tak to vlastně začne po nějaké době být únavný a trošku debilní.

Kolem a kolem, když to vezmu, tak Totální rozklad je vlastně celkem zklamání. Nevím proč, ale když někdo začne točit pro stream, tak najednou jejich filmy nepůsobí, tak dobře. Gareth Evans sice nenatočil špatný film, bavil jsem se a beru to jako hloupé béčko, kdy jsem si šel užít hlavně tu akci, ale na jeho předchozí akční kousky to nemá šanci se přiblížit. Nejsmutnější hlavně je to, že jakmile se nad tímto filmem více zamyslím, tak je to horší a horší. Proto se pokusím zůstat, co nejblíže na mých dojmech po dokoukáni filmu. Totální rozklad mohlo být mnohem lepší, a od Evanse jsme čekali více, přesto jsem si to dokázal užít a nenudil jsem se.

Hodnocení: 7 z 10

Tom Bejvl

Už prvotní reakce naznačovaly, že se Totální rozklad sice (vyloženě nepřekvapivě) může spolehnout na výtečnou akci, selhává ovšem ve slabším příběhu. A tady se nějaké zásadní překvápko skutečně nekoná. Už Evansovy Zátahy sice mohly spoléhat na výtečnou akci, nikdo si na dvojici indonéských akčňáků ovšem nevzpomene kvůli kdovíjak propracovaným postavám a chytrému scénáři. Kdyby se ostatně dělal nějaký průzkum, výsledky pravděpodobně jasně napoví, že na Totální rozklad se diváci chtějí podívat především kvůli akci, ideálně podobně brutální jako v Zátahu. A té se určitě dočkají.

Totální rozklad působí jako akční podívaná z 80. let, především i tím, jak je vizuálně neuhlazený, a atmosféra přispívá pocitu, že se skutečně sleduje nějaká dekády zapadlá akční podívaná. Hrozně moc se tam umírá, hrozně moc se tam střílí, parametry akčního nářezu Totální rozklad v tomto ohledu bez problému splňuje. Tom Hardy je navíc typově ideální volba na ztvárnění tragického antihrdiny, Hardy minimálně dokazuje, že jde o jednu z nejlepších možných voleb na ztvárňování podobných antihrdinů. V uplynulých letech se Hardy moc v akčních rolích neobjevoval (pomineme-li trilogii Venom), Hardy poté působí dojmem, že si tuhle hereckou polohu neskutečně užívá. Už na samotném papíře to muselo působit tak, že se Hardy pro tuhle roli narodil.

Vlastně tak moc nesejde na tom, že Totální rozklad nemá kdovíjakou hloubku (Zátahy ji přeci jen mají větší), Evans totiž nepřišel o svou nápaditost, schopnost dodat akčním scénám intenzitu a utrhnout se brutalitou ze řetězů. Nepříliš šikovná práce s CGI je vykoupena minimálně jednou parádní akční pasáží a ve finále je i krapet cítit Evansova přiznaná inspirace Johnem Woo. Těžko říci, zda má Evans šanci se jako akční tvůrce po Zátazích kamkoliv posouvat, pokud pro něj ovšem do budoucna bude Totální rozklad představovat „zlatý střed“, bude pořád alespoň minimální důvod se na jeho novinky těšit.

Hodnocení: 7 z 10

Tohle jsou názory redakce na akční film Totální rozklad. Doufáme, že se vám článek líbil a snad se rozhodnete podle našich dojmů dát filmu šanci nebo ne. 🙂

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Until Dawn – Horor založen na populární videohře (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

26. apríla 2025

Vítejte všichni u dnešního článku, ve kterém si rozebereme dlouho očekávaný film podle slavné hry na PlayStation. Film nese stejné jméno jako hra, a to Until Dawn. Samotná hra je velmi specifická a přenést jí na plátna kin byl velmi náročný úkol. Tvůrcům se to povedlo, a v tomto článku si budete moci přečíst, co si o filmu myslí většina redakce. Pohodlně se prosím usaďte a přečtete si naše společné dojmy na film Until Dawn!!!

Názory redakce na film Until Dawn

Rok poté, co její sestra Melanie (Maia Mitchell) záhadně zmizela, se Clover (Ella Rubin) a její přátelé vydávají do odlehlého údolí, kde zmizela, a hledají odpovědi. Při průzkumu opuštěného návštěvnického centra zjistí, že je pronásleduje maskovaný vrah a jednoho po druhém děsivě vraždí… jen aby se probudili a ocitli se zpět na začátku téhož večera. Uvězněni v údolí jsou nuceni znovu a znovu prožívat onu noc – jenže pokaždé je vrahova hrozba jiná, pokaždé děsivější než ta předchozí. Naděje se zmenšuje a skupina si brzy uvědomí, že jim zbývá už jen omezený počet smrtí a jedinou možností, jak uniknout, je přežít do svítání…

Antonín Matějíček

Adaptace her zažívají boom srovnatelný snad jen s komiksovou mánií před několika lety. Prakticky každý týden slýcháme novinky o tom, jaká další herní značka zamíří na stříbrné plátno a tentokrát padla volba na oblíbený interaktivní horor Until Dawn. Originální hra byla svého času příjemné překvapení, kdy jste svými rozhodnutími mohli rozhodnout o osudu skupinky přátel. Motýlí efekt v praxi, spousta cest a ještě více konců. Právě proto mě od začátku dost zajímalo, jak filmaři tenhle princip převedou na filmové plátno. A Už první trailer naznačil, že to mají pevně v rukou, což po zhlédnutí mohu s čistým svědomím potvrdit.

Režie se chopil David F. Sandberg, který má za sebou úspěšné horory jako Zhasni a zemřeš nebo povedenou druhou Annabelle. Jeho filmy jsou typické precizním řemeslem a schopností pořádně diváka potrápit hutnou až nepříjemnou atmosférou. O to větším překvapením je, že Until Dawn je možná jeho nejméně strašidelným počinem vůbec. Jasně, pár lekaček tu najdeme, ale upřímně, kdo má horor trochu nakoukaný, hravě je odhadne předem. Místo plíživého děsu Sandberg vsadil na pořádně krvavou jízdu, což vůbec není na škodu. Jedna noc, parta přátel a několik šílených způsobů, jak je poslat na druhý břeh.

Mix několika hororových subžánrů

Svou strukturou Until Dawn připomíná mix několika hororových subžánrů najednou. Máme tu slasher, duchařinu, monstra, a dokonce i trochu té čarodějnice. Ihned mi na mysl vyplula Chata v horách, která fantasticky kombinovala různé hororové styly s meta humorem a originalitou. Until Dawn sice jede na podobné vlně, ovšem s o něco menší dávkou originality. Pokud si ale představíte, že by Chata v horách měla dítě s filmem Na hraně zítřka, budete mít velmi přesnou představu, jak celý koncept funguje. Časová smyčka, pokaždé jiné zlo a nekonečné umírání hlavních postav.

Gore je naprosto skvělé a filmaři nešetří kreativitou. Oči létají vzduchem, vnitřnosti stříkají všemi směry a červíci vylézají z míst, kam slunce běžně nesvítí. To všechno je zabalené do dynamického střihu a rychlého tempa, takže se prakticky nestíháte ani na chvíli nudit. Pro fanoušky hry tvůrci připravili i pár milých pomrknutí, kdy mě jedno z nich vyloženě potěšilo. Jenže jak to bývá, film není bez chyby. Atmosféra tu sice neurazí, ale vyloženě chybí pocit nějakého hlubšího zla nebo beznaděje, která by vás zarazila do sedačky. Místy se prostě cítíte jako na nenáročném filmu, který je nejlepší sledovat s partou přátel a popcornem.

Scénář je dost chatrný

Scénář je navíc dost chatrný a mytologie celého příběhu působí, že byla splácaná na koleni. Není to sice zásadní problém, protože během deseti minut vám totiž filmaři nabídnou smrt pěti postav rovnou deseti různými způsoby, ale kvůli tomu, že příběh nedává příliš smysl, zůstává pocit, že se dalo vytřískat víc. Největší slabinou jsou však postavy. Během celé stopáže jsem si k nikomu nedokázal vytvořit jakýkoli vztah, většina z nich je bez výrazu, bez charisma a tudíž není ani komu pořádně fandit. To snímku bohužel ubírá na napětí, ale i na celkovém dojmu, že tady není pro koho plakat.

Podtrženo sečteno: Until Dawn je poctivá hororová jednohubka, která se pyšní povedeným gore, kreativními vraždami a několika zajímavými nápady. Fanoušky hry určitě potěší, že se tvůrci neomezili pouhou kopií původního příběhu a zkusili přijít s něčím trochu jiným. Ačkoliv film trochu drhne na postavách, atmosféře a děravé mytologii, pořád se jedná o solidní krvavé řemeslo, které nenudí a v kině s partou kamarádů rozhodně nezklame. Prvotní strach má očekávání trochu krotil a je to asi dobře. Takhle jsem vlastně spokojen, i když vyloženě nešílím.

Verdikt: 7 z 10

Martin Lukáš

Until Dawn je nový horor podle hry, přičemž její děj se odehrává po událostech tohoto filmu. Budování strachu a napětí na mě fungovalo, nečekal jsem, že přijdou takhle obstojné lekačky. Režíroval David F. Sandberg (Zhasni a zemřeš, Annabelle 2: Zrození zla nebo Shazam). Tentokrát se vydal cestou co možná největšího využití praktických efektů – a je to opravdu znát. Všechny smrti a zabití vypadají syrově a autenticky, takže z téhle stránky velká spokojenost. Řemeslně Until Dawn taktéž obstojí, dobrá práce s kamerou a i začlenění found footage potěší.

Co bych ale určitě vylepšil, je hlubší lore a detailnější pohled do minulosti samotného těžebního města, v jehož místech se příběh odehrává. Chybělo mi i nějaké ucelené vysvětlení pravidel a fungování smyčky ze začátku – pro nehráče hry, jako jsem já, to působilo místy lehce nahodile, ale na druhou stranu mě to neustále nutilo přemýšlet, jak to celé asi funguje. I tak si film ale v rámci možností udržel tajemnou a nepříjemnou atmosféru, která k podobnému typu hororu sedí.

Práce s postavami a jejich psychikou mohla být rozhodně zvládnutá lépe, protože po tolika smrtích by člověk měl být víc psychicky vydeptaný. Ale nekonzistence jejich chování mnohdy bila do očí. Until Dawn ale do kina doporučuji – jako béčkový horor na příjemný večer za mě naprosto ideální. Pro hráče hry to možná bude o něco horší, ale i bez znalosti předlohy to není absolutní propadák.

Verdikt: 6,5/10

Pavel Hrubeš

Důstojná prohra!!! Hru jsem hrál, a když jsem zjistil, že vzniká film, tak jsem si říkal, že tvůrci před sebou mají velmi náročný úkol. Přímá adaptace prostě nelze. Takže tvůrci budou muset k filmu přistupovat inovativně, chytřeji a hodně si s příběhem a s daným světem pohrát.

A to se bohužel povedlo tak napůl. Režisér David F. Sandberg odvedl velmi dobrou práci. Sandberg má řemeslo v ruce, umí vytvářet napínavé scény, budovat správnou atmosféru, hrát s různými hororovými žánry a styly. Navíc Sandberg skvěle pracuje s praktickými efekty, masky, kulisami a dělá věci poctivě a řemeslně. A to více mě štve, že ten scénář je špatný a hloupý, a táhne jeho poctivou práci do béčkových vod. Tohle si Sandberg nezasloužil.

Jen co jsme s kolegy vylezli z kina, tak jsem jim řekl asi pět nápadů jak pojmout příběh, aby to dávalo větší smysl, bylo to věrnější předloze a hlavně to po příběhové a vypravěčské stránce fungovalo lépe a zajímavěji. Tím se samozřejmě nechci plácat po zádech, jen tím chci říci, že se spoustu věcí dalo po příběhové stránce udělat lépe, zajímavěji, kdyby nad nimi někdo přemýšlel déle, než pět minut.

Po herecké stránce je to dobře zahrané. Jen je zase problém ve scénáři, který dělá z postav občas nesympatické charaktery, nepracuje s jejich vývojem, nutí je dělat naprosto hloupé rozhodnutí atd. Z mého pohledu je Until Dawn zklamaní a promarněná šance.

Verdikt: 5/10

Tom Bejvl

Sandberg je šikula, kterému nechybí schopnost sebereflexe. Velmi dobře ví, jak k jednotlivým scénám přistoupit, aby měly alespoň nějaký efekt, a vlastně se dá snadno říct, že by se v případném pokračování dokázal slušně vyřádit – pokud by zároveň měl štěstí na silnější scenáristické zázemí. Na Sandbergovi a spol. se rozhodně musí ocenit, že se nevydali cestou čistokrevné 50:50 filmové adaptace videohry. Název Until Dawn je pro něj ale svým způsobem tou největší překážkou. Nároky na status neurážejícího hororového béčka však Until Dawn splňuje bez větších potíží. A tak vlastně ani tolik nevadí, že ambice zřejmě mířily o něco výš.

Přestože film konceptem evokuje hororovou verzi Na Hromnice o den více, takovou hloubku zdaleka nenabízí. Until Dawn tak ve výsledku působí spíše jako neurážející béčko, jehož postavy se – vzhledem k situaci, ve které se ocitly – často chovají až příliš nevěrohodně, někdy dokonce vysloveně hloupě. Právě v těchto momentech je film nechtěně směšný, aniž by se o humor vědomě snažil.

Filmu by slušela kompletní found footage forma

Přesně proto je škoda všech těch někdy až roztomilých kreativních nápadů, kterými Sandberg očividně oplývá. Kreativní jsou třeba i závěrečné titulky. Sandberg navíc prokazuje, že je jedním z mála hororových tvůrců, kteří ještě dokážou obstojně pracovat s lekačkami. Pasáž s found footage je pak natolik zajímavě zpracovaná, že zamrzí, že nikoho nenapadlo, že by film možná fungoval lépe v kompletně found footage formě a mohl se stát jakousi novodobou Záhadou Blair Witch. Zbytek je neurážející a střídání stylů přispívá k určité svěžesti během celé stopáže.

Filmové Until Dawn je ve výsledku vlastně docela v pohodě – i když mu svým způsobem škodí už samotný název a fakt, že jde o volnou adaptaci původní hry. I ti, kteří herní předlohu neznají, si pravděpodobně všimnou, že má film své nedostatky – především ve slabším scénáři, méně výrazném hereckém obsazení (což je ovšem spíš vina slabě napsaných postav) a ne zcela využitém potenciálu. Sandberg ale prokazatelně projevuje lásku k hororovému žánru a jeho kreativita je tím, co film táhne kupředu. Na solidní hororové béčko to stačí – na něco víc bohužel ne.

Verdikt: 6 z 10

Toto byli naše dojmy z videoherní adaptace Until Dawn. Doufám, že se vám článek líbil a dáte filmu šanci v kině, protože umí překvapit.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures

-REKLAMA-

Zběsilá láska – Velmi zajímavá francouzská podívaná (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

24. apríla 2025

Jackie (Mallory Wanecque) a Clotaire (Malik Frikah) zdánlivě nemají nic společného. Jackie je slušná holka z dobré rodiny, pilně studuje na střední škole. Její spolužák Clotaire naopak vyrůstá v problémové čtvrti, rád se poflakuje a žije neřízeným životem. Ač na okolí Jackie působí jako křehká dívka, Clotaira okouzlila její nebojácnost a také hodně ostrý smysl pro humor. Ona na něm naopak obdivuje nepředvídatelnost a spontánnost. Navzdory rozdílům se do sebe bezhlavě zamilují a myslí si, že jejich láska nemá obdoby a nikdy neskončí. Clotaire se však zaplete s násilnickým gangem a je odsouzen k deseti letům vězení za vraždu, kterou ale ve skutečnosti nespáchal.

Po mnoha letech nedobrovolného odloučení už oba žijí velmi odlišné životy. Jackie (Adèle Exarchopoulos) vede spořádaný a poklidný život s novým partnerem Jeffreyem (Vincent Lacoste), čerstvě propuštěný Clotaire (François Civil) by se rád a drsně vypořádal s bývalými kumpány za jejich zradu, kvůli níž si odseděl dlouhé roky ve vězení. Každá cesta, na kterou se vydávají, je ale nevyhnutelně přivádí zpět k sobě. Zvítězí jejich zběsilá láska nad Clotairovou touhou po pomstě a nad spokojeným životem, který teď žije Jackie?

Gilles Lellouche je nejen francouzským hercem, kterému jde legálně nadávat do Obelixe, ale je také režisérem a scenáristou. Jeho 4. režijní projekt s názvem Zběsilá láska byl uveden na posledním Filmovém festivalu v Cannes, jednalo se ovšem o nejhůře hodnocený film minulého ročníku v rámci Hlavní soutěže. Přesto se mu podařilo obdržet 13 nominací na francouzské filmové ceny César, Alain Chabat poté nominaci za Nejlepšího vedlejšího herce dokonce dokázal proměnit. Jedná se tak o film, který diváky určitě rozdělil a i rozporuplné přijetí mohlo slibovat minimálně zajímavou podívanou. Jaký je ovšem výsledek?

Zběsilá láska slibuje zběsilou romantickou podívanou

Zběsilá cesta je adaptací irské knihy Nevilla Thompsona s názvem Jackie Loves Johnser OK? Lellouche projekt chystal téměř dekádu, sliboval poté, že půjde o velmi brutální romantickou komedii, již během realizace poté Lellouche citoval Martina Scorseseho, Quentina Tarantina a původní West Side Story jako inspirační zdroje pro tento film. Výsledkem je určitě zajímavý film. Ale co přesně to v tomhle případě znamená?

Jedná se o téměř tříhodinové (166 minut) romantické drama, kterému se nejspíše v Cannes tleskalo ve stoje 15 minut, aby šlo celkovou délku zážitku zaokrouhlit na tři hodiny. V Cannes se tleská všemu a nejde to vnímat jako nějaký zásadní důkaz kvality. I když poté došlo k dezinformaci o tom, že půjde o muzikál, ve skutečnosti se v něm jenom trochu tancuje a vůbec nezpívá. Děj jde poté rozdělit na dvě separátní části – dospívání dvou ústředních postav a jejich dospělost. A sympatičtější je svým způsobem její první polovina.

První polovina filmu strká do kapsy jeho druhou půlku

Už počátku jasné, že si Lellouche zakládá na výrazném vizuálu. Je to film plný výrazných barev, stylizovaných pasáží, také momentů, kterým bude vlastně snadné nadávat do kýčovitosti. I když Zběsilá láska není muzikálem, má s ním minimálně po stránce vizuálního zpracování poměrně styčné plochy. A kdo chce, může v tom skutečně vidět moderní West Side Story/moderního Romea a Julii.

V dospělosti stěžejní dvojici hrají Adèle Exarchopoulos (které život nastartoval film Život Adèle) a François Civil ( D’Artagnan z poslední dvoudílné adaptace Tří mušketýrů), tedy výrazní herci jedné generace francouzských herců, jsou ovšem zastínění představiteli jejich mladších verzí. Malik Frikah obdržel nominaci za Nejlepší mužský objev a Mallory Wanescque zase za Nejlepší ženský objev, není se potom čemu divit. Jedná se o zdánlivě zaměnitelnou teenagerskou romanci, chemie mezi dvěma zmíněnými mladými herci ovšem funguje a všechna vzájemná roztomilá gesta a vizuální vyprávění zvládají vyvolávat dojem, že se skutečně odehrává romance, která je pro dvě ústřední postavy stěžejní a ovlivňuje jejich život minimálně po další dekádu. Frikah a Wanescque navíc mezi sebou mají nějakou přesvědčivou chemii. A to se mezi Exarchopoulos a Civilem úplně nekoná, byť v něm očividně sebevíce existuje snaha o vyobrazení kontrastu mezi dospíváním (případně ambicemi během něj) a vyloženou dospělostí.

Lellouche se utrhl ze řetězu, výsledek tomu odpovídá

V průběhu to začne působit, ,že se Lellouche definitivně utrhl ze řetězů. je to na vidět na výsledné podobě filmu. Jak film přeskočí do 2. časové roviny, nahazuje méně a méně přesvědčivé dějové kotrmelce, kdy nejvíce bude určitě trčet konec, který zdánlivě odkazuje nevyhnutelné směřování vyprávění, jde ovšem o formu tahání za nos. Škoda jen, že tak „drzý“ a především nepředvídatelný film není po celou dobu. V průběhu se naopak film stává více a více předvídatelným, 166 minut si poté Lellouche obhájí vyloženě těžko. Na to nevypráví dostatečně komplexní příběh, který by si své téměř 3 hodiny zasloužil.

Poměrně dost vedlejších postav se projeví jako karikatury (rodiče hlavní mužské postavy, jeho nejlepší kamarád, nová láska hlavní ženské postavy…), se kterými film nepracuje kdovíjak zajímavě. Výjimkou je snad Alain Chabat, který otce hlavní hrdinky zvládne ztvárnit alespoň nějak komplexněji a vyvolá dojem, že je jeho César zasloužený. Ve výsledku navíc zamrzí, že 2. polovina pracuje zajímavěji s Civilou postavou. Jackie sice touží především po emancipaci a její příběhová rovina odpovídá jejímu charakteru, linka s novou láskou se ovšem vyvine přesně dle očekávání. Úsměvně je ve finále i kontrast mezi dvěma hlavními postavami v jejich minulosti a budoucnosti, nejen díky faktu, že mají rozdílné barvy očí (rozpočet ve výši 35,7 milionů eur holt nejspíše nedokázal pokrýt náklady na čočky). Když je řečeno, že se dospělá Jackie (Exarchopoulos) vůbec nezměnila od své teenage podoby (Wanescque), je to poměrně úsměvné.

Zběsilá láska vypadá draze, působí ovšem jako předražený videoklip

Zmíněný tučný rozpočet je na filmu rozhodně vidět a vypadá to, že se na filmu nešetřilo. Nejen skrze vizuál, ale i docela výrazně vyobrazené dobové zasazení příběhu do 80./90. let. Jako celek ovšem Zběsilá láska ovšem působí spíše jako předražený videoklip. Takový ten ambiciózní videoklip, jehož součástí je nějaký ten příběh, pořád ovšem videoklip. Chvílemi to vypadá, že film rozjede pár zajímavých dějových prvků, na to ovšem ve finále není moc čas. Linka o gangsterské kariéře Clotairea by vystačila na jeden samostatný film, bylo by ovšem naivní věřit, že dojde k nějakým zajímavějším věcem. A to i přes fakt, že se několikrát naznačí, že to Clotaire nemá v hlavě úplně srovnané a je dost možná svým způsobem psychopat. Má to nějaké zásadní následky na rozuzlení příběhu a zakázanou lásku? Ne, proč by vlastně mělo?!

Jde přesně o ten typ filmu, u kterého je těžké říct, co se při jeho realizaci tvůrci honilo v hlavě. Jedná se minimálně o ten typ filmu, kterému by se hodila nějaká dramaturgická rada, minimálně cokoliv, co by nějak zvládlo obhájit jeho délku. Cokoliv, co by z filmu, který by zřejmě rád pojednával o nějakých vážných tématech, dělalo méně banální záležitost. Docela blízko by Zběsilá láska zřejmě ráda měla k filmům Baze Luhrmanna, ty se ovšem nemusí opírat pouze o silný vizuál, ale také většinou o nosné vyprávění. A přesně v tom Zběsilá láska selhává.

Zběsilá láska by mohla být silnou podívanou

Zběsilou láskou nejde vyloženě opovrhovat. Ambice z toho filmu celkem srší, skutečně hezky se na něj kouká, herci se snaží i v moment, kdy je jejich neexistující chemie sebevíce křečovitá. Sympaticky to pracuje s hudební dramaturgií, samotná hudba Jona Briona je dost výrazná, nominace na kameru, střih, kostýmy, zvuk i výpravu jsou na Césarech snadno obhajitelné.

V romantické rovině ovšem především v závěru trčí z filmu neskutečná křeč a i když se může zdát, že film může směřovat nějakým směrem (falešný začátek je opravdu na škodu), ve finále velmi zklame svou banalitou a tuctovostí. A nic na tom nemění barvičky a vizuál, který by mohlo závidět spousty filmů. Jako v životě totiž nezáleží zase tolik na vnější kráse, ale také na kráse vnitřní. A se Zběsilou láskou je to prostě složité.

Zběsilá láska závěrem

Se Zběsilou láskou je to těžké. Je to očividně ambiciózní podívaná, které se po řemeslné stránce vlastně dost věcí těžce vytýká, na zadek ovšem film dopadá v rámci scénáře, který je příliš banální, tuctovitý a především hloupoučký. Pohroma, kterou naznačoval loňský Filmový festival v Cannes se nekoná, zároveň se ovšem nekoná kdovíjaký filmový zázrak. Prostě neurážející film, kterému se dá dost věcí vytýkat, přeci se ovšem dá snadno identifikovat několik jeho silných stránek. Zároveň jich ovšem není tolik, aby šlo na celkové kvality Zběsilé lásky brát nějaké zásadní ohledy.

Je to poměrně dost promrhaný potenciál, zároveň ovšem určitě jde o vizuálně podmanivou podívanou. Takže je svým způsobem snadné Zběsilou lásku v jistých ohledech cenit, v jistých ohledech jí zase pohrdat. Rozhodně film, který splňuje předpoklady o tom, že může snadno rozdělit diváky na ty spokojené a zklamané…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: StudioCanal

-REKLAMA-

Ben Affleck sa vracia do svojej najtajomnejšej úlohy. Účtovník 2 už teraz v kinách

Autor

Redakcia

24. apríla 2025

Účtovník 2 v kinách — Zdroj: Continental film

Už tento štvrtok, 24. apríla, sa do slovenských kín dostáva dlho očakávané pokračovanie akčného hitu Účtovník 2. V hlavnej úlohe sa opäť predstaví Ben Affleck ako Christian Wolff – matematický génius s mimoriadne neobvyklým životným štýlom, ktorý sa nebojí ani najnebezpečnejších zločincov.

Účtovník 2 práve teraz v kinách

V roku 2016 zaujal Ben Affleck divákov postavou introvertného, no brilantného účtovníka, ktorý popri legálnej práci pre malú kanceláriu riešil účtovníctvo aj pre tie najobávanejšie organizácie. Vďaka tomu sa zaplietol do smrteľne nebezpečných situácií, ktoré ho spojili aj s vlastným odcudzeným bratom. Teraz sa do tejto roly vracia a príbeh pokračuje tam, kde pred ôsmimi rokmi skončil.

Keď je zavraždený Christianov dávny známy a na mieste činu zostane len jediný odkaz – „Nájdi účtovníka“, Wolff sa cíti byť donútený prípad vyriešiť. Keď si uvedomí, že sú potrebné drastickejšie opatrenia, prizve na pomoc svojho odcudzeného a mimoriadne nebezpečného brata Braxa (Jon Bernthal). Spoločne so zástupkyňou ministra financií odhalia smrteľné sprisahanie a stanú sa terčom nemilosrdnej siete zabijakov, ktorí urobia čokoľvek, aby svoje tajomstvá udržali pochované.

Opäť skvelé obsadenie

„Keď sa ma ľudia pýtajú na filmy, často spomenú práve Účtovníka. Som za to nesmierne vďačný. Je to projekt, na ktorý som vždy hrdý a už dávno som cítil, že má potenciál rozšíriť sa do väčšieho príbehu. Keď sa naskytla možnosť natočiť pokračovanie, neváhal som,“ prezradil predstaviteľ agenta Wolffa Ben Affleck. V pokračovaní sa okrem Bena Afflecka objaví aj Jon Bernthal ako jeho brat Brax, známy z filmov Vlk z Wall Street, Sicario: Nájomný zabijak či Le Mans ’66. Do svojich rolí sa vracajú aj Cynthia Addai-Robinson (Pán prsteňov: Prstene moci) a J.K. Simmons, držiteľ Oscara za Whiplash. „Tento príbeh ide viac do hĺbky – skúma, ako bratia fungujú spolu a ako veľmi sa potrebujú. Som rád, že tvorcovia dali Braxovej postave viac priestoru,“ dodáva Jon Bernthal.

Réžiu má opäť Gavin O’Connor, ktorý s Affleckom spolupracoval aj na prvej časti. Scenár napísal Bill Dubuque, autor oceňovaného seriálu Ozark. Gavin O’Connor prezradil: „Štýl snímania tohto pokračovania sa líši od prvého. Vtedy sme pracovali so symetriou a precíznosťou, čo odrážalo Chrisovu povahu. Teraz sme k akčným scénam pristupovali chaotickejšie, s istou dávkou šialenstva – a to bolo osviežujúce.“

Účtovník 2 prináša dynamickú kombináciu akčných scén, napínavého vyšetrovania a zaujímavej bratskej dynamiky medzi Christianom a Braxom. No okrem adrenalínu ponúka aj výnimočný prvok, ktorý si zaslúži pozornosť. Tvorcovia sa rozhodli, že Justine, verná pomocníčka Christiana Wolffa vedie Harbor akadémiu, v ktorých sa nachádzajú deti podobné Wolffovi. Zauímavé je, že všetkých študentov akadémie Harbor stvárnili herci z neurodivergentnej komunity. „Bolo pre nás zásadné, aby išlo o skutočnú reprezentáciu, nielen inklúziu,“ vysvetľuje producentka Lynette Howell Taylor, ktorá má sama neurodivergentné dieťa.

Okrem toho divákov čaká veľkolepá akčná scéna. Vrchol filmu – masívna prestrelka – sa odohráva v mexickom Juáreze, no natáčalo sa v priemyselnom komplexe v kalifornskej Santa Clarite. Režisér O’Connor hovorí: „Dôležité bolo zachytiť bratov v akcii – nielen ako zabijakov, ale ako tím so spoločným cieľom.“

Môžeme predpokladať, že Účtovník 2 sľubuje kombináciu akcie, inteligentného vyšetrovania a jemného humoru. Na plátna slovenských kín ho už dnes prináša distribučná spoločnosť Continental film.

Našu recenziu na film nájdeš na tomto odkaze.

Zdroj: TS Continental film
Zdroj titulného obrázka: Continental film

-REKLAMA-

Daredevil: Znovuzrození – Velký hit, nebo velké zklamání (Názory redakce)

Autor

Tom Bejvl

24. apríla 2025

Daredevil: Born Again — Zdroj: Marvel Studios

Vítejte všichni u našeho společného článku, kde si rozebereme velkou seriálovou událost Daredevil: Znovuzrození!!! Kolega Tom Bejvl viděl seriál jako první a napsal velmi pozitivní recenzi. Zbytek redakce na to koukal, tak jak to vycházelo na Disney+, a tady jsou naše společné dojmy a názory. A za sebe musím přiznat, že tentokrát je to hodně osobní a bolelo mě to. (Pavel Hrubeš)

Názory redakce na seriál Daredevil: Znovuzrození

Slepý právník Matt Murdock (Charlie Cox) bojuje za spravedlnost, zatímco bývalý zločinecký boss Wilson Fisk (Vincent D´Onofrio) usiluje o funkci starosty New Yorku, což vede ke střetu jejich minulých identit…

Pavel Hrubeš

Velké seriálové zklamání. Daredevil je má oblíbená komiksová postava, seriály od Netflixu jsou výborné a spoustě divákům ukázaly, proč je Daredevil, tak skvělá a zajímavá postava. Na úspěch Netflixu se teď pokusil navázat Disney, a zkusil vytvořit novou řadu v podobném stylu. Ale víte jak se to říká, když dva dělají totéž, tak to není totéž.

Vznik tohoto seriálu provázely velké komplikace, a bohužel je to na výsledku znát. Nejzásadnější a největší kvalitativní rozdíl mezi seriály od Netflixu a seriálem od Disneyho je scénář. Netflix neměl potřebu seriál uspěchat a sázel na pomalejší tempo vyprávění a lepší práci s charaktery. Nechci tvrdit, že scénáře u seriálů od Netflixu jsou mistrovské dílo, protože mají chyby, a taky pracují s logikou komiksů a jejich předloh. Přesto jsou mnohem lépe vystavěné, konzistenční a zajímavější.

Disney a jeho Znovuzrození po scénáristické stránce selhali na plné čáře. Seriál nese jméno Znovuzrození, a ten název je dost výstižný pro samotné postavy, seriál, přístup a všechno kolem. Disney chtěl nový start, nový přístup, nový pohled, ale zároveň chtěl, aby to bylo jako od Netflixu, a aby diváci byli spokojený. A tady je vidět ten zásadní problém. Disney si myslel, že když okopíruje to, co fungovalo na Netflixu, tak že to bude fungovat i u něj. A nefunguje to, protože se to rozpadá na elementární úrovni.

Daredevil: Znovuzrození má hezkou vizuální stránku, jsou tam vidět peníze, nějaké nápady, herce to baví a dokázal bych vyjmenovat klidně další dvě desítky kladů. Ale k čemu to je, když mě to po příběhové stránce místy uráží svou hloupostí, vidím tam logické chyby, špatnou práci s charaktery postav, uspěchanost, a spoustu individuálních chyb, kterým se dalo zabránit, kdyby si někdo přečetl scénář a zamyslel se nad ním. Celý tento text mě mrzí, protože jsem se na seriál moc těšil, přál jsem si, aby se seriál povedl a já dostal skvělé pokračování, které by výborně navazovalo na seriály od Netflixu.

Charlie Cox a Vincent D’Onofrio dávají do svých postav všechno a podrží seriál v těch nejslabších momentech. A o to více bolí sledovat jak je ten scénář místy marný. A to radši ani nezmiňuji celou zápletku s Frankem Castlem, za kterou by si scénáristé zasloužili pár facek. Něco, takhle hloupé jsem dlouho neviděl. Spoustu věcí tvůrci udělali dobře, ale bohužel ty horší jsou o dost výraznější, než ty lepší. Fakt mě to mrzí, protože jsem tomuhle projektu moc věřil, a přál jsem si abych dostal velkou pecku a místo toho jsem dostal jedno velké zklamaní.

Verdikt: 6,5/10

Daredevil: Znovuzrození — Zdroj: Marvel Studios

Marek Lízal

Původní seriály od Netflixu miluju a bál jsem se, jak se tento přechod k Disneymu povede. Daredevil patří mezi moje nejoblíbenější seriály. Jak se teda povedla 1. série podle mě? No nejsem moc spokojený. Daredevil: Znovuzrození se snaží tvářit dospěle, mít temnější vizuál, a snaží se to být hluboký, ale je to tak nějak celé prázdné.

Scénář je zkratkovitý a tvůrci evidentně nevědí na co se chtějí více zaměřit. Práce s postavami není nejlepší a někteří se chovají opravdu hloupě. Vedlejší postavy nedostanou dostatečný prostor a moc se s nimi nepracuje. Jeden z problémů u postav je také ten, že se některých rychle zbavují a je to škoda. Každopádně celé to stojí hlavně na Daredevilovi a Kingpinovi. No a s nimi to také není nejlepší. To, že Daredevila není moc a sledujeme hlavně Matta Murdocka jako právníka mi vůbec nevadilo. Druhá epizoda u soudu mě bavila. U Kingpina je problém ten, že to hodně stojí na něm a bohužel jeho dějová linka je uspěchaná. Na začátku v první epizodě kandiduje na starosty a na konci epizody se starostou stane. Je to škoda, že tady to budování nefunguje, jak by mělo.

Co se týče hereckých výkonů, tak každý se tady snaží a nikdo tady neruší. Charlie Cox jako Daredevil opět jako vždy skvělý. U Vincenta D’Onofria mi nejvíce vadilo, že trošku více přehrává a někdy se mi to tolik nelíbilo. Přesto je jako vždy vynikající. No a rád bych zde vypíchl výborného Jona Bernthala, který je jako výše dva zmínění ten nejlepší pro svoji roli. Jeho Punisher tady sice je trošku v jedné scéně za totálního debila, ale i na těch pár scén, co se objevil je super a jeho chemie s Daredevilem miluju. Právě jejich společné scény beru za to nejlepší, co jsem v tomto seriálu viděl.

Co se týče akční stránky, tak tady to není úplně dvakrát veselé. Na začátku byla akce umělá, digitální a nevypadalo to hezky. Později byla akce uvěřitelnější, ale byla podle mě hůře natočená. Moc se mi zde nelíbilo, jak byla kamera hodně blízko postav a také to, jak byl seriál tmavší, tak to tomu moc nepomáhalo. Plus je tady až moc velký důraz na krev, které bylo zbytečně moc a byla digitální. Choreografie jako taková není špatná, ale výsledek nestál za to. Přesto musím říct, že jsem si užil závěr epizody šest.

Abych to nějak shrnul, tak Daredevil: Znovuzrození je mnohem horší než původní seriál a bylo to jasné předem, proto na to musíme nahlížet jinak, jenže i to dle mého moc nepomůže. Mrzí mě na tomhle to, že se tady tvůrci nezamysleli a myslí si, že točí opravdu dobrou věc. Výsledek tomu moc neodpovídá. Závěrečné lákání na 2. sérii nebylo dobrý a potitulková scéna je strašně hloupá. Zním hodně zklamaně a je tomu tak. Z mých oblíbených postav se všemi těmi herci, kteří se vrátili mi bylo za ně líto. Na 2. sérii se budu dívat, ale moc se na to netěším.

Verdikt: 6/10

Martin Sugar

Daredevil sa vrátil pod Marvel a Marvel chcel pokračovať v úspechu, ktorý nám dal Netflix pred 10 rokmi. Osobne som si pôvodný seriál dokázal užiť, ale nebol to pre mňa nejaký vrchol „televíznej“ zábavy. Návrat kompletného obsadenia do nového domova ma potešil, ale neveril som, že dostaneme niečo odpovedajúce pôvodnému seriálu.

A prvé dve epizódy ma takmer presvedčili, že sa mýlim. Tempo rozprávania som narozdiel od mojich kolegov kvitoval a dúfal som, že kvalita sa udrží naprieč celou sériou. Nič nemohlo byť vzdialenejšie pravde. Po prvých dvoch epizódach sme veľmi rýchlo skĺzli do kvalitatívnych vôd CW a jeho Arrowverse.

Seriál stratil akúkoľvek hĺbku a scenáristická lenivosť alebo neschopnosť má prekvapovala každú ďalšiu epizódu. Postavy sa objavujú, miznú a chovajú podľa toho ako to potrebujú tvorcovia a charakterová koherencia sa kompletne vytratila. Neuveriteľné náhody ako to, že v meste ako New York je jediná terapeutka, zabezpečenia vezníc, informácie, ktoré postavy nemajú ako vedieť sú proste faktom.

No keby to bol ten Arrow, tak nič nepoviem – bol to seriál pre tínedžerov a svojou cenovkou aj cieľovkou dokázal obhájiť akýkoľvek nedostatok. V prípade Daredevila sa jedná údajne o seriál pre dospelých, ale jediné, čo vám napovedá, že by to nemalo byť primárne pre deti je všadeprítomná brutalita, ktorá je čisto na efekt. Reálne by som povedal, že animovaný Spider-Man z roku 1994 má prepracovanejšie vnútorné fungovanie sveta a postáv než aktuálny Daredevil.

To čo sa snažím povedať týmito prirovnaniami je, že Born Again nie je určite zlý, ale jeho potenciál bol úplne inde a keby tam nebolo toľko krvy, kľudne to púšťam deťom, pretože túto simplocitnú etudu by dokázali stráviť ľahšie než dospelý divák.

Verdikt: 6/10

Lenka Skříčilová

Konečně jsme se po letech dočkali a plnohodnotně se nám vrátil Daredevil. Nebudeme si nic nalhávat, Disney se v rámci MCU nedaří tak jako dřív. Ale co by se mohlo zkazit na seriálu s tak oblíbenou postavou jako je právě Matt Murdock? Teoreticky úplně všechno. Ale prakticky opravdu ne. Jak se povedla první série znovuzrození úplně všeho ohledně Daredevila? Vlastně mnohem lépe, než jsem si odvážila odhadnout.

Znovuzrození je znovuzrození se vším všudy. Kde tvůrci stáli před těžkým domácím úkolem. Jak navázat na to, co bylo předtím a zároveň aby nový seriál jel sám za sebe. Zřejmě během toho padlo hned několik náročných rozhodnutí a muselo se s nimi následně pracovat. A napoprvé to možná byla slepá ulička, ale kdo ví, jak doopravdy vypadala první verze seriálu, že? A co z toho byla jenom šuškanda kolem, aby nebylo úplné ticho. Pro mě je hlavní výsledek, který jsme nakonec dostali. A co že jsme dostali?

První sérii s devíti díly a ne všechny najednou. I v situaci, že fungujeme v době, kdy je divák schopný lépe skousnout představu právě toho, že dostane jenom tenhle nízký počet dílu, než skoro dvacet epizod najednou. A nedej, aby každý týden dostal jenom jeden díl. Jenže problém je v tom, že mě by to vlastně v tomhle případě tak moc nebavilo. Řeknu to upřímně: byla bych okradená o ten pocit na konci.

Závěr totiž skvěle využívá/zneužívá(?), a teď dejme stranou to, že jsme věděli už dopředu to s tím rozdělením původního materiálu, právě to, že to není konec, a brzo bude pokračování, protože právě tenhle konec skvěle pracuje s psychikou diváka, kde by možná dal automaticky níž hodnocení, kdyby si nebyl jistý, zda dostane pokračování vůbec nebo v rámci jiného projektu … protože tady není žádný výrazný cliffhanger, který odstřelí

. Není tady žádná akce jenom pro zničení postav, která skončí padnutím na kolena a vzdáním se, zatímco se záporák směje, jak se všemi zase vysupal a všem to pašák ukázal. Tady je to o tom rozestavění figurek a hrát se bude potom. Protože co přinesl konec nejen předposledního, ale také celý poslední díl a jeho úplné zakončení, to je pro mě esence toho, jak má fungovat hrdina, který má být hlasem svého města a součástí ulic, kde vyrůstal.

A jo, přestože je k tomu využitá ta nejvíc nejlacinější vizuální pomoc jak z reklamy na druhé šance, ono to tam funguje právě proto, že to nebylo vytažené z rukávu, ale protože se s městem a jeho lidmi jako takovými pracuje hned od začátku. Možná může někomu vadit, že je tady víc prostoru pro Matta Murdocka než pro Daredevila, ale … oni jsou jeden člověk. A každý za své město bojuje svým způsobem.

Co se ale daří seriálu moc dobře celou dobu, jsou právě ty paralely mezi Mattem a Wilsonem. Je zábava oba pozorovat, jak se myšlenkově posouvají vlastně úplně stejně, ale zároveň stále na linii svých vlastních přesvědčení. Že jsou opačné strany mince, protože jim jde vlastně o to stejné, jenom jednomu z nich dost zvráceně. Ale Matt i Wilson by vám shodně řekli „To ten druhý.“. Proto je třeba tohle všechno budovat od začátku. A tam nemám problém, protože to jde cestou, že i pokud by jste neviděli první seriál, tak nebudete mít problém se na nový příběh napojit. Prostě … Znovuzrození…

Verdikt: 9/10

Toto byly naše názory a dojmy ze seriálu Daredevil: Znovuzrození. Osobně doporučím se na seriál podívat a udělat si vlastní názor. Třeba vám to sedne o dost více, než nám. Děkuji vám za vaši pozornost a přízeň.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Marvel Studios

-REKLAMA-

Zúčtování 2 – Povedený návrat akčního účetního (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

24. apríla 2025

Vítejte všichni u dnešní filmové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na film, na který jsem se opravdu moc hodně těšil, a popravdě jsem nevěřil, že někdy vznikne. Ale i v Hollywoodu se občas stanou zázraky, a producenti udělají nečekané rozhodnutí. Před osmi lety vznikl film Zúčtování o autistickém účetním, který spravuje peníze mafii, kartelům a gangsterům, ale zároveň se snaží potrestat všechny špatné lidi a je velkým samaritánem. A když na to dojde, umí se chopit zbraně a vystřílet celé komando zabijáků. Zápletka zní „béčkově“, ale tvůrcům se to povedlo natočit uvěřitelně, citlivě a hlavně hodně povedeně. Hned po premiéře jedničky se mluvilo o dvojce, ale skoro nikdo nevěřil, že opravdu vznikne. Jenže zázrak se stal a film můžete vidět v kinech od 24.4. Povinný úvod máme za sebou a teď se můžeme vrhnout na to zajímavější, a tím je samozřejmě recenze samotného filmu Zúčtování 2!!!

Recenze filmu Zúčtování 2

Christian Wolff (Ben Affleck) má talent na řešení složitých problémů. Když je zavražděn jeho starý známý a zanechá po sobě záhadný vzkaz, je Wolff nucen případ vyřešit. Wolff si uvědomí, že je třeba přijmout extrémnější opatření, a tak si na pomoc přibere svého bratra Braxe (Jon Bernthal). Ve spolupráci se zástupkyní ředitele amerického ministerstva financí Marybeth Medinou (Cynthia Addai-Robinson) odhalí smrtící spiknutí a stanou se terčem nelítostné sítě zabijáků, kteří se nezastaví před ničím, aby jejich tajemství zůstalo pohřbeno. (oficiální text distributora)

Parádní režie Gavina O´Connora

Režiséra Gavina O´Connora mám hodně rád, jelikož umí natočit filmy, které jsou drsné a tvrdé, ale zároveň jsou citlivé a opravdové. Pokud mi nevěříte, tak si dejte opáčko Warriora a na konci budou otírat slzy i ty největší drsňáci. O´Connor první Zúčtování pojal jako odtažitější akční thriller, který mnohem více sázel na dialogy, vyprávění a práci s charaktery, než na přímočarou akci. Nicméně, když na akci došlo, tak byla luxusně natočená a působila uvěřitelně.

U druhého dílu se O´Connor rozhodl, že nebude dvakrát vstupovat do stejné řeky a zkusí se vydat jiným směrem. A za sebe musím říci, že směr, kterým se film vydal mi hodně sedl. O´Connor se rozhodl, že film pojme jako akční buddy komedii, ve které se hlavní hrdina pokusí najít cestu ke svému bratrovi, a bude se učit jak být více „normální“. Toto rozhodnutí filmu jenom prospělo a nabídlo mu nový rozměr. Navíc O´Connor do filmu mohl zapojit mnohem více humor a využít parádní herecký projev Jona Bernthala.

Po režijní stránce se film dost povedl. Film má velmi dobrou a zábavnou atmosféru. Parádně funguje vztahová linka mezi hlavními hrdiny. Osobně jsem si užil komediální momenty, kterých je kupodivu dost. A když dojde na akci, tak ta je špičkově natočená, realistická a umí být správně napínavá. I samotné vyšetřování není vůbec špatné a zase nabídne něco jiného, než minule. Čistě z mého pohledu O´Connor odvedl velmi dobrou práci a jeho film mě dost bavil.

Přesné obsazení Afflecka a Bernthala

V prvním filmu jsem si moc užil odměřený výkon Bena Afflecka, který podle mě skvěle zahrál svého autistického účetního. Od výrazu v obličeji, přes vyjadřování, odtažitost a další věci. Ve druhém filmu svou postavu posouvá dál, a dává jí další vrstvy a společenský rozměr. Z Affleckovi strany je to parádně zahrané a je radost koukat na to jak hraje. Občas to působí na sílu a křečovitě, ale to je účel. Nicméně jakmile zapne mozek nebo svaly, tak je to působivá a napínavá podívaná.

Jon Bernthal neměl v prvním filmu tolik prostoru. Tady ho má o hodně více a je zde výborný. Bernthal se neskutečně moc dobře baví, hlaškuje, má skvělé momenty, perfektní dialogové výměny a v akci je parádní. Chemie mezi ním a Affleckem je skvělá, a jejich vztah je srdcem filmu, a desítky momentů stojí na jejich společných scénách. Navíc Bernthal má úžasný komediální talent, který se ve filmu hodně často využije.

Ve vedlejších rolí je dost fajn Cynthia Addai-Robinson, která se snaží držet tempo s hlavní hereckou dvojicí. V menší roličce mi udělal radost J.K. Simmons, protože i na malém prostoru je velmi dobrý.

Chyby

Film se mi dost líbil, ale bohužel není bez chyb. Můj největší problém s celým filmem je jeho překombinovaná zápletka, která místy opravdu připomíná velký rébus. Některé linky a podzápletky mi přišli lehce přitažené za vlasy a pointa jedné linky mi nesedla, tak jak bych čekal. Přesto jde o drobné výtky, které mi rozhodně nezkazili zážitek z filmu.

Pár slov na závěr a hodnocení filmu Zúčtování 2

Druhý díl Zúčtování je o trochu slabší, než první díl. Jsem rád, že druhý díl vzniknul, a také jsem moc rád, že se tvůrcům podařilo jít jiným směrem a dát nám jinou podívanou, která hlavní postavy posouvá někam dál a dávají jim nový psychologický rozměr. Je to o dost zajímavější film, než se na první pohled zdá, a nabídne nám spoustu vtipných momentů, napínavých částí a také luxusní akci. Takže, pokud vám sedl první díl, tak neváhejte ani minutu a na Zúčtování 2 vyrazte do kina. Určitě nebudete litovat, protože se jedná kvalitní a povedený film.

Hodnocení: 8/10

Toto byla má recenze na nový akční film Zúčtování. Podle recenze a hodnocení jste určitě poznali, že jsem z filmu nadšený a hlasitě ho doporučuji. Pokud máte rádi chytřejší filmy, tak filmu určitě dejte šanci.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime

-REKLAMA-

Predátor: Nebezpečné území – První trailer na novinku, která slibuje pořádný nářez

Autor

Marek Lízal

23. apríla 2025

Predátor: Nebezpečné území — Zdroj: 20th Century Studios

U článku k animované antologii Predátora jsem sliboval, že si o tomto novém hraném filmu více napíšeme, až dorazí první trailer. A slib jsem splnil. První teaser trailer na snímek Predátor: Nebezpečné území právě dorazil a já to nebudu zdržovat a vrhneme se rovnou na to.

Synopse filmu: Predátor: Nebezpečné územi se odehrává v budoucnosti na vzdálené planetě, kde mladý Predátor, vyvržený ze svého klanu, najde nepravděpodobného spojence v androidovi jménem Thia a vydávají se na zrádnou cestu při hledání ultimátního protivníka.

Jako fanoušek Predátora pro kterého je tohle monstrum srdcová záležitost, tak nemám slov. Režisér Dan Trachtenberg si po povedeném Predátor: Kořist řekl, že nabídne divákovi svěží závan do této série. Po klasickém člověk vs lovec nás tentokrát čeká vesmírný prostředí ve kterém budeme sledovat spojenectví androida a lovce. Trachtenberg již dávno prozradil, že Predátor v tomto filmu bude hlavním protagonistou. Jak řekl sám „byla výzva vymyslet způsob, aby to ve filmu fungovalo“.

Trailer vypadá parádně. Film slibuje vizuální podívanou na vzdálené planetě a líbí se mi atmosféra a styl jakým se film prezentuje. Upoutávka hezky graduje a ačkoliv mi nesedí úplně vzhled hlavního Predátora, tak na konci, jak zařval působil jako ten správný drsný Predátor, tak jak má být. Jo tohohle se nemůžu dočkat a nejsem jediný tady v redakci.

A teď k samotnému androidovi. Postavu jménem Thia hraje herečka Elle Fanning. V čase 0:26 sekund můžeme v traileru zahlédnout, jak zablikají oči Elle Fanning na bílo a můžeme vidět logo Weyland-Yutani. Jedná se o společnost ze série Vetřelec. To znamená, že nový Predátor po letech spojí opět na velkém plátně tyhle dva světy a možná se někdy v budoucnu dočkáme dalšího crossoveru o kterém jsme už jednou psali.

Film režíroval Dan Trachtenberg, scénář napsal Dan a Patrick Aison (společně dělali Predátor: Kořist), o kameru se postaral znova Jeff Cutter. Svůj tým si nechal Trachtenberg stejný a my můžeme jenom doufat, že se výsledek povede. V hlavních rolích uvidíme Elle Fanning a v kůži Predátora Schuster-Koloamatangi. Film Predátor: Nebezpečné území dorazí do kin 6.11.2025.

Co vy říkáte na trailer k novému Predátorovi? Líbí se vám? Máte rádi Predátor: Kořist? Věříte, že Dan Trachtenberg doručí kvalitní podívanou?

Zdroj: 20th Century Studios/Youtube

Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios

-REKLAMA-

Thankskilling Day – Nový český horor láká ve svém prvním traileru. Dočkáme se kvalitního slasheru?

Autor

Marek Lízal

22. apríla 2025

Šestice studentů se vydá na únikovou hru, jež se brzy vymkne z rukou. Na partu mladých lidí má spadeno zlověstná postava se sekáčkem na maso. Tahle zní jednoduchá premisa nového českého hororu. Petr Kubík a JC Kovář platí za jedny z nejambicióznějších tvůrců jaké tady v naší republice najdeme. Mají na svědomí pohádku Princezna zakletá v čase i jeho pokračování a komedii Zatmění. Nyní si tohle ambiciózní duo zkusí žánr horor. Snímek ponese název Thankskilling Day a má být určen pro zahraniční trh. Proto byl natočen v angličtině a objeví se v něm i zahraniční herci.

Kratičká upoutávka ukázala jednu z hlavních postav ztvárněnou herečkou Sárou Korbelovou, již maskovaný zabiják nahání v úzkých prostorách únikové hry. Rozrušená hrdinka na útěku před vrahem se snaží zjevně hledat nápovědy ke správným dveřím. Atmosféra nepůsobí špatně a vypadá to, že by se tady mohli filmaři pokusit natočit solidní slasher.

„Hororový žánr v Česku není tak běžný, takže jsme rádi, že můžeme nabídnout něco originálního nejen českým, ale i zahraničním divákům. Chceme tento horor ukázat i širšímu mezinárodnímu publiku. Proto natáčení probíhalo výhradně v angličtině, pro české diváky bude film samozřejmě opatřen titulky,“ uvedli Kubík a Kovář.

Film je dotočen a momentálně probíhá finální sestřih. Ve filmu Thankskilling Day uvidíme zahraniční a český ansámbl. Diváci se můžou těšit na: Sára Korbelová, Tomáš Weber, Aneta Kernová, Jana Findlay, Darren Jenkins-Johnston a Fabio Morelli. Dále hrají Vladimír Polívka, Ján Jackuliak a Tomáš Novotný.

Thankskilling Day uvidíme v kinech 27.11.2025.

Těšíte se na český horor Thankskilling Day? Líbila se vám kratičká ukázka? Máte rádi tvorbu těchto českých tvůrců?

Zdroj titulního obrázku: Bontonfilm

-REKLAMA-

Tajemství loňského leta dostal první trailer. Jak vypadá pokračování původního filmu?

Autor

Marek Lízal

22. apríla 2025

Tajemství loňského leta — Zdroj: Sony Pictures Entertainment

Pokud se chystáte pohřbít pravdu, ujistěte se, že zůstane pohřbena. Studio Sony zveřejnilo první trailer na pokračování původního stejnojmenného slasher filmu z roku 1997. Do svých rolích z původního filmu se vrací Freddie Prinze Jr. a Jennifer Love Hewitt. Nyní nás čeká čtvrtý přírůstek do této série (po jedničce přišli mnohem hůře přijaté snímky, plus vznikl před pár lety seriál), který má navázat přímo na jedničku. Tohle je tedy první trailer k filmu Tajemství loňského leta a my se jdeme na něho blíže podívat.

Synopse filmu: Pětice kamarádů nechtěně způsobí smrtelnou autonehodu, při které zemře záhadný chodec v gumovém rybářském plášti. Rozhodnou se, že tento strašlivý incident zatají a uzavřou dohodu, ve které přísahají, že si své strašlivé tajemství odnesou do hrobu, než aby čelili následkům. O rok později se jejich minulost vrací a oni jsou nuceni čelit děsivé pravdě: někdo ví, co loni v létě udělali a chce se jim pomstít. Když jednoho po druhém začne pronásledovat tajemný zabiják, zjistí, že se to už někdy stalo a obrátí se o pomoc na dva přeživší legendárního Southportského masakru z roku 1997.

Za sebe řeknu, že původní film mám rád. Není to sice žádná velká sláva a dnes už snímek působí zastarale. Přesto mám k němu nějaký ten vztah. Nový film nepůsobí nejhůř. Vypadá to na klasický slasher a my můžeme jen doufat, že se snímku povede lépe než letošnímu Heart Eyes, který nás zklamal. Na návrat původních herců se těším a doufám, že s nimi bude zacházeno s úctou (Vřískot) a ne hloupě (Vymítač ďábla: Znamení víry). No uvidíme jaký bude výsledný film.

Film režírovala Jennifer Kaytin Robinson (Pomsta na druhou) a na scénáři se podíleli Robinson a Sam Lansky. V hlavních rolích uvidíme: Madeline Cline (Outer Banks), Chase Sui Wonders (Studio), Jonah Hauer-King (Vilém Tell), Tyriq Withers (Je to ON), Sarah Pidgeon (Trosečnice). Doplní je zmíněná dvojice Freddie Prinze Jr. a Jennifer Love Hewitt. Film Tajemství loňského léta dorazí do kin 17.7. 2025.

Líbil se vám trailer na slasher Tajemství loňského leta? Viděli jste původní film? Těšíte se na novinku?

Zdroj: Sony/Youtube

Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures Entertainment

-REKLAMA-

Andor – 2. série: 4 velkolepé Star Wars filmy v jedné sérii (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

21. apríla 2025

Druhá řada seriálu Andor se odehrává v období, kdy se válka blíží, a Cassian Andor (Diego Luna) se stává klíčovým hráčem Povstalecké aliance. Každý bude postaven před zkoušku a jak se sázky zvyšují, zradami, oběťmi a protichůdnými agendami se situace stane ještě komplikovanější…

Andor II – Návrat jedinečného Star Wars projektu

Seriál Andor byl před třemi lety doslova zjevením. Tvůrce seriálu Tony Gilroy ukázal, že je možné ke známému světu předaleké galaxie přistoupit zcela svěže a způsobem, který zaujme nejen fanoušky Star Wars, ale i ty, pro které není svět vytvořený Georgem Lucasem vyloženě srdeční záležitostí. Tony Gilroy pojal seriál jako špionážní politický thriller a je zároveň člověkem, který podle vlastních slov nikdy Star Wars zcela nepropadl. A přesto se stal tvůrcem něčeho, co působí nově, a přitom stále oplývá esencí Star Wars.

Původní Gilroyův plán pro seriál Andor počítal s realizací pěti sérií, které by postupně vedly až k ději zachycenému ve snímku Rogue One: Star Wars Story, kde byla postava Cassiana Andora poprvé představena. Gilroy si však uvědomil, že vize pěti sérií je nerealizovatelná, především kvůli rozsahu projektu (na masivní rozpočet ještě dojde řeč). Došlo tak k rozhodnutí, že se seriál dočká druhé a zároveň poslední série. Dvanáct dílů této série se skládá ze čtyř ucelených příběhů (12:3), přičemž bude docházet k vydávání tří epizod týdně. Podle samotných tvůrců tak v podstatě dojde k uvedení čtyř „Star Wars filmů“ během následujících čtyř týdnů. Každé tři epizody navíc poskočí v čase o jeden rok a již dávno bylo potvrzeno, že druhá série skončí přesně tam, kde začíná příběh Rogue One.

Otázka je tedy jasná – jaká je rozlučka s Cassianem Andorem?

Andor je nadále velmi specifický Star Wars projekt

Svět Star Wars je komplexní a nabízí prostor pro vyprávění celé řady různorodých příběhů. Snadno si lze například představit, že by v tomto světě mohl bez nadsázky fungovat i sitcom zasazený do prostředí kantýny v Mos Eisley. Sám Tony Gilroy navíc naznačil, že by se v Lucasfilmu mohl připravovat jakýsi Star Wars hororový projekt. Andor byl však už při svém prvním uvedení velmi specifickým projektem v rámci této franšízy — a u druhé série se na tom nic nemění.

Gilroyova vize má stále blíže spíše k Blade Runnerovi nebo 1984 George Orwella než k typickému vesmírnému dobrodružství. I druhá série si dává na čas s tempem, přestože ho tentokrát má o něco méně. Každý ze čtyř dějových oblouků působí jako velkolepé finále původní koncepce, která počítala s pěti sériemi. Příběh Cassiana a dalších klíčových postav pomalu směřuje k roku 1 BBY (rok před bitvou o Yavin).

Ačkoliv je pravděpodobné, že by původní vize seriálu s pěti sériemi poskytla více prostoru pro hlubší vývoj postav a tím i větší emocionální satisfakci při vyvrcholení jejich osobních příběhových oblouků, při sledování druhé série se nedostavuje pocit, že by Gilroy musel dělat zásadní změny nebo razantní škrty. Každý z dějových bloků, odehrávajících se v rámci jednoho roku, zachycuje události v horizontu několika dní. Je však obtížné z nich vybrat ten nejlepší — žádný výrazně nevyčnívá nad ostatní. Každý z příběhů druhé série Andora totiž exceluje ve své vlastní rovině.

Andor se odehrává v prostředí komplexního nečernobílého světa

Síla Andora i tentokrát spočívá v tom, jak dokáže odrážet skutečný svět a vykreslit komplexní prostředí, které by mohla závidět nejedna dystopická young adult série. Impérium je zde zobrazeno jako totalitní režim, s jehož existencí je obtížné se smířit. Napříč epizodami však zároveň sledujeme, jak náročné je bojovat s nepřítelem, když je samotný „dům vzdoru“ rozdělen vnitřními konflikty. Andor se nebojí ukázat, že v rámci revoluce je klíčové spolupracovat jako jeden celek a že je nezbytné si uvědomit, kdo je skutečným nepřítelem. Nebojí se vykreslit svět předaleké galaxie krapet jinak – méně černobíle – a daří se mu to stejně působivě jako Rianu Johnsonovi v jeho Posledním z Jediů (ano!). Andora jde definitivně snadno označit za drama, ve kterém primární roli hrají vztahy mezi postavami a jejich kroky. Konfrontace postav jsou tak fascinující, že vydají za tucet akčních sekvencí.

Druhá série Andora skvěle graduje emoce, byť je nezbytné mít zhlédnutou první sérii a mít s postavami už něco „odžitého“. I vzhledem k současné situaci v USA působí Andor mimořádně aktuálně, zároveň je však intenzivní podívanou sám o sobě. A to především díky tomu, jak silně vyznívá každé vyvrcholení jednotlivých dějových oblouků – především díky pečlivé práci s postavami a jejich vývojem (Syril Karn!), kterým Gilroy nepodkopává stabilními základy vytvořené 1. sérii.

Andor je autorský projekt s velmi jasnou vizí

Ani tentokrát příliš nezáleží na tom, že zde není prostor pro světelné meče ani pro redefinování Síly jako takové (k tomu se snad jednou opět vrátí Rian Johnson…). Klíčové je, že Andor funguje přesně v tom, v čem exceloval už před třemi lety. Je rozhodně sympatické, že se Tony Gilroy nevydává po snadno vyšlapaných cestách a příběh druhé série Andora zpracovává velmi specifickým způsobem. Možná dokonce natolik osobitým, že se nemusí líbit každému — a Gilroy se tak může dočkat podobně nespravedlivé kritiky, jaké svého času čelil právě Rian John… (…).

Andor nicméně působí jako autorský projekt s jasnou vizí. Vizi, která nesází na nejvelkolepější akční scény, ale na silnou atmosféru, kterou lze doslova krájet — nejen v akčních momentech, ale především ve skvěle napsaných dialozích, do nichž herci vkládají maximum. Dialozích, kteří si diváka omotají kolem prstu a jen tak ho nepustí. I díky ním Andor funguje jako skvělé válečné drama, které diváka semele. A většina Star Wars projektů přeci jen náhle vedle Andora skutečně působí jako pouhé pohádky bez přidané hodnoty.

Výteční herci se opírají o výtečné dialogy

Diego Luna dokáže Andorovi dodat zcela nové vrstvy a přispívá k tomu, aby jeho postava více odpovídala verzi Cassiana, jakou známe z Rogue One: A Star Wars Story. Cassian zde prochází výrazným vývojem, formovaným událostmi, které se na něm různě podepisují. Sám Diego Luna uvedl, že pro něj druhá série Andora znamená definitivní rozloučení s touto postavou – a díky závěrečné scéně lze říci, že se s ní loučí ve vrcholné formě. Je téměř jisté, že se na Rogue One po zhlédnutí Andora bude nutné dívat z poněkud jiného úhlu pohledu.

Nejde však jen o Lunu, ale i o další skvělé herecké výkony. Mon Mothma v podání Genevieve O’Reilly dostává další komplexní příběhovou linku, Stellan Skarsgård si jako Luthen Rael znovu krade všechny své scény pro sebe, a Kyle Soller pokračuje ve výtečném ztvárnění zmíněného Syrila Karna. Výrazně se poté projeví i další známé tváře, především Adria Arjona či Denise Gough. Vrací se navíc Orson Krennic v podání Bena Mendelsohna, a je znát, že si Mendelsohn návrat do této role ze zmíněného Rogue One skutečně užívá. A jak se dalo očekávat, stejně jako v případě Rogue One si všechny své scény opět ukradne K-2SO a jeho představitel Alan Tudyk.

Masivní rozpočet je na seriálu i podruhé vidět

Nicholas Britell pokračuje v tom, co mu šlo tak dobře už v první sérii. I jeho soundtrack k druhé sérii Andora je v kontextu světa Star Wars výjimečný. Jde o hudbu, která dokáže vyvolat silné emoce a zároveň v mnoha momentech výrazně přispívá k budování atmosféry. Právě díky ní funguje vyvrcholení celého seriálu s o to větší intenzitou. A byť Brittelův soundtrack nemůže být vzdálenější hudbě Johna Williamse, Britell potvrzuje, že jde k soundtracku ke Star Wars přistoupit jinak a přesto funkčně.

Druhá série Andora se opět natáčela na reálných lokacích, což je na výsledné výpravě jasně znát – stejně jako na celkové vizuální a produkční úrovni. Jako celek je Andor seriál, na kterém je investovaných 645 milionů dolarů skutečně vidět. Těžko však říct, zda právě tento masivní rozpočet nakonec nezlomil vaz původní vizi čítající pět sérií. I tak je ale radost, že vůbec něco takového mohlo vzniknout, byť o peníze samozřejmě pořád jde až na 1. místě. Andor má nicméně díky omezenému počtu sérii štěstí v tom, že se koncept nezvládl vyčerpat a končí prakticky na svém vrcholu. Těžko říci, zda by něco takového šlo o seriálu říct v případě, že by skutečně vzniklo původně plánovaných pět sérií.

Naděje je základem povstání

Už George Lucas se u původní trilogie u Impéria inspiroval Třetí říší, Tony Gilroy ovšem v tomto ohledu zachází ještě dál. 2. série Andora je skutečně válečné drama, kterému by se snadno věřilo, že jde o jakousi aktualizaci 2. světové války, sci-fi aktualizaci konfrontace s nacisty. Propaganda, pohrdání cizími kulturami, vlastně i základními formami lidskosti. Jistě, i někteří členové Impéria jsou vykresleni takovým způsobem, že nejde o nutně černobílé zlo. Jinak jde ovšem přesně o ty představitele režimu, které je nutné svrhnout, protože zacházejí až příliš daleko. Především i proto, že ani členové Impéria nemohou věřit sami sobě a stejně jako u politiků se odehrává boj o moc, kdy se leckdo nebojí někomu bodnout kudlu do zad a dělat zvěrstva pro „vyšší dobro“.

Andor i tímto odráží skutečný svět, především i formou vzdoru proti zdánlivé mocnosti, kterou snad ani nejde srazit na kolena. Právě díky Andorovi dostává boj proti Impériu v původní trilogii Star Wars i dalších doprovodných projektech jako knihy a animované seriály zcela nový rozměr. Impérium je krutý režim stvořený monstrem jménem Palpatine. Přesto Andor pojednává o statečných (vyloženě) jednotlivcích, kteří riskují mnohé, aby se pokusili Impériu nadělit alespoň malé trhliny. Někdo v boji proti útlaku zachází až příliš daleko, bitvy proti totalitnímu režimu zanechávají leckomu šrámy nejen na duši, přesto ovšem platí už to, co padlo v Rogue One – naděje je základem povstání.

Z naděje na lepší zítřky, ve kterém na členy Impéria dojde. A moc přitom nesejde na tom, zda Andor a spol. mají nějakou reálnou šanci. Stačí totiž věřit a už jenom to je základ pro to Impériu nějak škodit. Cesta ke snaze o pád Impéria není jednoduchá, o to sympatičtější je sledovat linky Cassiana, Luthena i Mon Mothmy, kteří pro lepší svět v předaleké galaxii toho osobně musí obětovat opravdu hodně.

Star Wars nejsou (jen) pro děti

2. série má samozřejmě tu nevýhodu, že už nepůsobí jako takové zjevení, jakým byla série první. Přesto se zcela jasně ukazuje, že ke světu Star Wars lze přistupovat jinak – bez zbytečné nostalgie (byť známé lokace nepochybně potěší nejednoho Jediistu), dospěleji a především jako k prostoru pro příběhy, které reflektují reálný svět. Star Wars sice nikdy nebyly čistě pohádkovým světem bez hlubších myšlenek, a moc nesejde na tom, co si o tom myslí třeba Freddy Prinze Jr. Andor nicméně ukazuje, že je v tomhle ohledu prostě jinde. A i když Tony Gilroy prohlašuje, že světu Star Wars dal maximum, které mohl, jeho přístup může být inspirací pro každého, kdo chce v rámci této slavné ságy vyprávět jiné, kreativnější příběhy.

Andor je i napodruhé velmi specifickým zážitkem v rámci Star Wars. Právě díky své jedinečnosti má potenciál zůstat v nadcházejících letech významným milníkem celé franšízy. Bylo by snadné rozebírat každý z jeho čtyř příběhových oblouků a detailně se věnovat jejich výtečně napsaným momentům. Přesto je vhodné některá překvapení ponechat divákům (a navíc je stále třeba respektovat prosbu o to, aby se ideálně vyzradilo, co nejméně). Důležité ale je, že většina fanoušků dostane přesně to, co po první sérii očekávali. A Andor bude bezesporu seriálem, na který budou mnozí vzpomínat s láskou. Naprostým právem.

Andor – 2. série závěrem

Druhá série seriálu Andor dokázala udržet vysokou laťku, kterou nastavila už série první. Jde o završení jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších Star Wars projektů, který skutečně působí jako čtyři Star Wars filmy v jednom. I tentokrát o něm lze mluvit s nadšením, podobně jako v případě první řady. Tony Gilroy zůstává věrný své vizi a i ve druhé sérii ji důsledně naplňuje – a výsledek je více než uspokojivý. Ke světu předaleké galaxie přistupuje svěže, s důrazem na politický podtext, atmosféru a vývoj postav. Je tak vzorem pro všechny, kteří chtějí ve Star Wars vyprávět jiné, krapet dospělejší a narativně ambicióznější příběhy.

Druhá série však obstojí i sama o sobě jako výtečná temná sci-fi podívaná, která by nejspíš potěšila i George Orwella. Andor bude minimálně projektem, na který se bude dlouho vzpomínat. A bez přehánění jej lze označit za milník této franšízy – milník, o kterém se bude mluvit ještě minimálně za deset let…

Verdikt: 9 z 10

Zdroj titulního obrázku: Lucasfilm

-REKLAMA-

1...8910...480 Strana 9 z 480

Názory redakce na Totální rozklad

Pavel Hrubeš

Hodnocení: 7 z 10

Lenka Skříčilová

Hodnocení: 10 z 10

Antonín Matějíček

Hodnocení: 6 z 10

Marek Lízal

Hodnocení: 7 z 10

Tom Bejvl

Hodnocení: 7 z 10

Názory redakce na film Until Dawn

Antonín Matějíček

Mix několika hororových subžánrů

Scénář je dost chatrný

Verdikt: 7 z 10

Martin Lukáš

Verdikt: 6,5/10

Pavel Hrubeš

Verdikt: 5/10

Tom Bejvl

Filmu by slušela kompletní found footage forma

Verdikt: 6 z 10

Zběsilá láska slibuje zběsilou romantickou podívanou

První polovina filmu strká do kapsy jeho druhou půlku

Lellouche se utrhl ze řetězu, výsledek tomu odpovídá

Zběsilá láska vypadá draze, působí ovšem jako předražený videoklip

Zběsilá láska by mohla být silnou podívanou

Zběsilá láska závěrem

Verdikt: 6 z 10

Účtovník 2 práve teraz v kinách

Opäť skvelé obsadenie

Názory redakce na seriál Daredevil: Znovuzrození

Pavel Hrubeš

Verdikt: 6,5/10

Marek Lízal

Verdikt: 6/10

Martin Sugar

Verdikt: 6/10

Lenka Skříčilová

Verdikt: 9/10

Recenze filmu Zúčtování 2

Parádní režie Gavina O´Connora

Přesné obsazení Afflecka a Bernthala

Chyby

Pár slov na závěr a hodnocení filmu Zúčtování 2

Hodnocení: 8/10

Andor II – Návrat jedinečného Star Wars projektu

Andor je nadále velmi specifický Star Wars projekt

Andor se odehrává v prostředí komplexního nečernobílého světa

Andor je autorský projekt s velmi jasnou vizí

Výteční herci se opírají o výtečné dialogy

Masivní rozpočet je na seriálu i podruhé vidět

Naděje je základem povstání

Star Wars nejsou (jen) pro děti

Andor – 2. série závěrem

Verdikt: 9 z 10

Novinky

Populárne

Recenzie

Všetko má svoj príbeh

Sledujte nás