Po dlouhou dobu vysílali lidé do vesmíru signály a pátrali v něm po neznámém. V animovaném filmu od společností Disney a Pixar nazvaném Elio kosmos konečně odpoví! Původní celovečerní snímek představuje chlapce Elia, smolaře s bujnou fantazií, který se nedopatřením ocitne na palubě kosmického plavidla Aliance vyspělých civilizací vesmíru, kde ho mimozemské bytosti mylně považují za velvyslance planety Země. Malý Elio musí unést tíhu své nové funkce, navázat přátelství s mimozemšťany ze všech koutů kosmu, a tak nějak zjistit, co je sám zač…

V roce 2019 těsně po uvedení Toy Story 4: Příběh hraček došlo k prohlášení, že se Pixar hodlá v nadcházející dekádě opět věnovat především originálním projektům. A pak přišel COVID, který odsoudil několik originálních pixarovek ke komerčnímu propadnutí v kinech. I proto se Pixar vrátil k bezpečnější cestě, kdy loňské V hlavě 2 v následujících letech doplní Toy Story 5, Úžasňákovi 3 nebo Coco 2. Neznamená to ovšem, že by Pixar vyloženě zanevřel na originální projekty. V červnu 2027 například dorazí čerstvě oznámený animák Gatto (první ručně animovaný celovečerní Pixar film za celou jeho existenci), v březnu 2026 tu bude originální pixarovka Skokani, nově poté do kin dorazil snímek Elio. A pověst ho nepředchází v tom nejlepším světle.

Režie se měl původně chopit Adrian Molina, spolurežisér Coco, zákulisí filmu ovšem provázely během jeho zdlouhavého vývoje značné otřesy, kdy se nakonec místo Moliny tak režie chopila dvojice Domee Shi (pixarovka Proměna) a Madeline Sharafian (režijní prvotina), jako režiséři jsou ovšem uváděni všichni tři. Už mezi trailery z let 2023 a 2025 jde navíc rozpoznat změnu tónu i stylu, některé postavy si navíc zřejmě prohodily své role a došlo k dalším změnám (hlavní hrdina měl původně ve filmu místo tety mít matku). Může ovšem i sebevíce komplikovaná produkce překvapit milým výsledkem?

Elio – Pixar se vrací ke sci-fi

Kdo má o Pixaru nějaké základní povědomí, nejspíše tuší, že Elio není pro Pixar první sci-fi rodeo. Už v roce 2008 tu byl oscarový a ikonický VALL-I, v roce 2022 tu poté byl Rakeťák, spin-off/film ze světa Příběhu hraček. Už při původním oznámení bylo řečeno, že má film položit odpověď na otázku „Co kdybychom zjistili, že nejsme ve vesmíru sami a že všechno, co jste kdy slyšeli o mimozemšťanech, je pravda?“ Poměrně důležitou roli ve filmu sehrává skutečná sonda Voyager, užívá také archivní hlas Carla Sagana, v první řadě poté již během oznámení mělo jít o osobní příběh o dospívání a mladistvém odcizení. To nejdůležitější je, že Elio skutečně působí jako pixarovka.

Všechny trademarky, které mají diváci spojené s průměrnou pixarovkou, jsou na tom správném místě. Lidé z Pixaru představují další poměrně komplexní svět, hravý koncept, především ovšem opět platí, že se v jádru Elia skrývá silný emocionální příběh. 29. celovečerní pixarovka je další ideální film pro celou rodinu, přesně ten typ animáku pro děti i dospělé. Je to pořád zábavné a má to dostatek humoru, zároveň se ovšem Elio nebojí palčivých témat. Například o tom, že nevadí, že je člověk krapet odlišný, nebo také poselství o tom, že i když rodiče někdy svým dětem nerozumí a nevidí se v nich, neznamená to, že by tím pádem své děti hned neměli rádi.

Lhář odhalen – může tento narativní motiv ještě něčím překvapit?

I když Elio snadno evokuje předchozí sci-fi pixarovky, sázkou na motiv „lhář odhalen“ spíše evokuje Život brouka. Divák ví stejně jako hlavní postava, jak se věci mají, není to poté o tom, zda se podaří lež ututlat, ale kdy přesně lež praskne. Malý chlapec ze Země je náhodou označen za velvyslance své planety, zaplete se do konfliktu s vesmírným válečníkem a přitom se spřátelí s jeho kamarádem. Všechno se následně odvíjí tak nějak očekávaným směrem a chvílemi je přeci jenom zřejmé, že se něco muselo s touhle pixarovkou během její výroby stát.  Především nějakou prací s postavami a do jisté míry i se zákonitostmi světa. Nikdy se ovšem nejedná o nic zásadního a pixarovka zvládá pořád nějak držet při sobě.

Důležité je především i to, že se tu skutečně za pochodu odhaluje poměrně zajímavý svět, který by automaticky stál za další prozkoumání. Ano, jisté prvky působí krapet nevyužitým způsobem (součástí Aliance vyspělých civilizací vesmíru je též jakási forma umělé inteligence, která dokáže odpovědět na nejrůznější otázky jako je smysl života!) a fantazii se tu možná vyloženě nikdy neopustí uzda tak, jak si o to průměrná pixarovka říká. Pixar už tak nějak za ty tři dekády patří mezi špičku animační tvorby, která se většinou snaží posouvat měřítko ať už přístupem k vyprávění či samotnou animací. A Elio v ničem takovém nemá šanci vyloženě vytřít zrak.

Pixar prostě zřejmě moc dobře dělá to, co už za ty roky přeci jen tak nějak umí, vyčítat mu tak můžou pouze ti, kteří doufají v něco krapet revolučnějšího a zásadnějšího. V kontextu Pixaru Elio rozhodně žádným velkým milníkem nebude. Pořád jde ovšem o zábavný a řemeslně kvalitně realizovaný animák, za který by jinde rvali ruce.

Každá pixarovka nutně nemusí být instantní klasika

Mnozí budou Elio cenit čistě díky faktu, že u Pixaru pořád vznikají filmy, jejichž název nekončí číslovkou a nenavazují na žádný již existující film. Čím více originálních pixarovek v kinech propadne, tím více budou moci lidé nadávat, že se do kin bude v následující dekádě chodit už jen na Auta 4 a Příšerky s.r.o. 1½: Hakuna Matata. Každá pixarovka přitom holt nemusí nutně být nová instantní klasika, stačí alespoň nějaké to základní kvalitní řemeslo a nosný příběh. A to Elio má. Přesto, že se třeba linka s nejlepším kamarádem semele poměrně rychle, srdcem je nakonec vztah Elia s jeho tetou Olgou, stejně tak nakonec i vztah Elio nejlepšího kamaráda Glordona s jeho otcem Grigonem.

V případě Pixaru i tentokrát platí, že se tu zvládá prodat poměrně nosný záporák, navíc záporák, který je poměrně komplexní a do záporáka se mu nakonec nadává vlastně docela těžko. Svou roli v tom sehrává i poměrně schopný design vesmírných obyvatel, kdy cílem během realizace bylo třeba u zmíněného Glordona a Grigona (něco mezi larvou a želvuškou) najít rovnováhu mezi roztomilostí a a děsivostí. Zrovna u tohoto designu je opět znát, že nad tím někdo v Pixaru přemýšlel, že se nesázelo na prvoplánový vzhled postav, že je poměrně snadno vidět, že každá představená rasa je něčím specifická a rozhodně se nejedná o líné budování světa. Pixar v tomto ohledu i nadále má naprosto minimální konkurenci.

Jde animaci ještě někam posouvat?

Elio v rámci Pixaru skutečně není žádnou velkou revolucí a třeba zmíněný ručně animovaný Gatto je nejspíše ten jeden Pixar film, který k ní bude mít minimálně v kontextu Pixaru nejblíže. Neznamená to ovšem, že by nová pixarovka svou animací chvílemi nebrala dech a to nejspíše i u těch, kteří už tak nějak vědí, co od mistrů s kořeny z učebny A113 očekávat. Už zhruba od Coco platí, že se animace stává fotorealističtější a fotorealističtější a když se zrovna na plátně nepohybují CGI animované postavy, je především některé animované předměty těžké odlišit od hraných. Je to navíc pixarovka, to znamená spousty výrazných barev a sem tam i velmi sofistikovaná práce s kamerou.

Původní verze filmu měla být temnější a zaměřit se na emoční vzdálenost hlavního hrdiny od jeho pracovité matky, to je nejspíše ten důvod, proč byl Molina tiše odvolán a místo něj nastoupilo nové režijní duo. Výsledná verze nicméně má i přes humorné a vtipné pasáže přeci jen pár emocionálnějších momentů. Je možná škoda, že Elio není dle původních plánů krapet dospělejší a opět to celé nejspíše rozvíří debaty o tom, zda mohou projekty od Pixaru pod Disneym nějak svobodněji dýchat (je to na delší debatu a své by k tomu jistě rád řekl třeba i Jan Pinkava).

Elio ovšem pořád splňuje předpoklady o nějakém tom zlatém standardu. Nepatří k těm nejlepším pixarovkám, zároveň má ovšem krapet daleko k těm horším. I vzhledem ke komplikované produkci se mohlo snadno očekávat mnohem horší výsledek. Ve výsledku jde tak především o film pro ty, kteří nad Pixarem pořád nezlomili hůl, ať už z jejich perspektivy byla reputace Pixaru více či méně nabourána. Jestli je totiž Elio něčemu důkazem, je to fakt, že starý dobrý Pixar pořád existuje a pořád dokáže alespoň částečně pobavit, dojmout a především potěšit.

Elio závěrem

Elio není zásadní pixarovka, po různých zákulisních informacích by ovšem člověk snadno očekával velkou pohromu… a ta se přeci jen nedostaví. 30. celovečerní pixarovka je naopak velmi fajn pixarovkou, která obsahuje prakticky vše podstatné, co se od průměrné pixarovky očekává –  komplexní svět, hravý koncept, dospělejší motivy a především ten ideální mix podívané pro celou rodinu. Těžko říct, zda má Pixar to nejlepší již dávno za sebou, Elio ovšem ve svých nejlepších momentech dokáže snadno připomenout spousta důvodů, proč pro mnohé Pixar nepřestane být tím starým dobrým Pixarem. Svůj přetrvávající status mezi špičkou si Pixar očividně nadále zaslouží, byť by si možná Elio i díky svému námětu zasloužil lepší výsledek. Je to ovšem pořád fajn výsledek, který nepostrádá nádech starého pixarovského kouzla…

PS: Český dabing je standardně dobře odvedenou prací studia Virtual, pochvalu zaslouží především překlad Vojtěcha Kostihy.

PS 2: Film naznačí, že se místo másla mohou kolínka jíst s jogurtem… zkoušejte to čistě na vlastní nebezpečí!

Verdikt: 7 z 10

• Zdroj titulního obrázku: Pixar