Kdybyste hledali toho nejvynalézavějšího Vikinga, skončili byste u Škyťáka (Mason Thames). Na jeho rodném ostrově Blpu to ovšem není nijak vítaná vlastnost, prim hraje ten, kdo dokáže jakýmkoliv způsobem sejmout libovolného draka jako Škyťákův táta, vikinský náčelník Kliďas Velikán (Gerard Butler).

Draci jsou totiž pro zdejší lidi odjakživa tím největším nepřítelem. Když však Škyťák šťastnou náhodou poraní exemplář mýtického a nepolapitelného příslušníka druhu Noční běs a začne ho lépe poznávat, pochopí, že nic nemusí trvat věčně. Ani dávná nepřátelství. Jenže jak o tom má mladík, považovaný spíš za outsidera, přesvědčit své soukmenovce, pro které pořád platí, že nejlepší drak je ten, kterého mají bezpečně pod zámkem?

Jak vycvičit draka – Hrané zpracování původního animáku

Dvanáctidílná knižní série Jak vycvičit draka od Cressidy Cowell se stala zdrojovým materiálem pro animovanou trilogii Jak vycvičit draka ze stáje DreamWorks Animation. Za původním animákem konkrétně stala dvojice Chris Sanders a Dean DeBlois, dvojice, která stala za disneyovkou Lilo a Stitch, za druhým a třetím Jak vycvičit draka poté stal samotný DeBlois. A shodou náhod se jen pár týdnů po hraném Lilo a Stitch dočkalo hraného zpracování právě i Jak vycvičit draka, režie se poté stejně jako v případě původní animované triogie chopil DeBlois.

Pro zkušeného animátora se jedná o jeho hraný debut. Má to jednu velkou výhodu v tom, že se nedá tvrdit, že by DeBlois nerozuměl původnímu animáku a dalo se snadno věřit, že dokáže jeho kouzlo zachytit i v hrané podobě. Design draků se ostatně drží designu z původního animáku, z původního animáku se vrací Gerald Butler, který si Kliďase Velikána tentokrát zahrál i ve fyzické podobě, na rozdíl od zmíněného hraného Lilo a Stitch navíc nedochází k výrazným odklonům od původního děje, byť by se hrané Jak vycvičit draka za remake 50:50 označit nemělo. Jak se ovšem hraná adaptace jako celek povedla?

Jak vycvičit draka – kouzlo v hrané podobě nemizí

Původní animák z roku 2010 patří mezi nejuznávanější animáky 21. století, má to poté docela dost důvodů. Šlo o animák, který cílil na krapet odrostlejší publikum, nebál se komplexnějších témat jako mezidruhový konflikt, měl navíc velmi výraznou stylizaci a i díky faktu, že byl vizuálním konzultantem Roger Deakins, se na animák krásně koukalo. DeBlois na to spolu se Sandersem již od Lilo a Stitche šli trochu jinak (důkazem může být i Sandersovo Rozzum v divočině) a dalo se tak snadno doufat, že pokud DeBlois při hrané adaptaci zůstane z velké míry věrný zdrojovému materiálu, všechno dobře dopadne. A to se nakonec stalo.

Kouzlo v hraném Jak vycvičit draka nemizí.  Mnozí nejspíše budou mít problém s tím, že je hrané zpracování jednoho z nejuznávanějších animáků tohoto století až příliš velkou sázkou na jistotu. Ti, kteří již několik let brblají, že Disney natáčí hrané předělávky svých osvědčených animovaných hitů, budou nyní brblat také i díky tomu, že se tenhle nešvar roznesl i u konkurenčního DreamWorks Animation. Ničemu to ovšem nevadí. DeBlois totiž přechod k hrané formě zvládá a hrané Jak vycvičit draka se díky tomu stává hraným blockbusterem, kterému velké plátno sluší. A příběh, emoce, velkolepost i vizuál v něm fungují na podobně dobré úrovni jako v případě původního animáku.

Výtečné obsazení

Dean DeBlois je přesně tím tvůrcem, který musel moc dobře vědět, jak přistupovat ke castingu hrané adaptace. To, že bude Gerald Butler jako Kliďas Velikán super, se dalo tak nějak očekávat. Obrovskou výhrou je ovšem především Mason Thames jako Škyťák. Hvězda Černého telefonu už pár let zpět aspirovala na herecký objev roku, nyní se oficiálně jedná o velmi šikovného mladého herce, který naprosto dokáže prodat Škyťákovu povahu, dodat přesně ty nutné emoce, především ovšem vztah s drakem Bezzubkou. Ten si ponechává svůj design a byť některé jeho grimasy byly přeci jen v původním animáku roztomilejší, draky se povedlo do hrané podoby převézt v důstojné formě, až je to v některých případech překvapivé (byť třeba Hrůzáci hroziví možná až příliš evokují chameleona).

Velkou trefou je i Nico Parker. Ta byla kvůli svému zevnějšku pro mnohé jako volba do role Astrid jako pěst na oko, nepřekvapivě se ovšem opět jedná o příliš unáhlené závěry, kdy hraná adaptace mimo jiné logicky osvětlí, proč je obyvatelstvo vesnice Blp etnicky vyvážené (Vikingové přeci jen byli z jistého úhlu pohledu kočovníci), právě i Parker ovšem dokáže evokovat přesně ty emoce, které se od její postavy a jejího charakterního vývoje očekávání. Stejně tak se povedl i casting všech Škyťákových vrstevníků. Byť možná svou podobou možná nepřesvědčí všechny fanoušky typově věrných castingů (Julian Dennison je tak či onak ovšem v roli Rybinohy skvělý!). A velká výhra je i Nick Frost v roli Tlamouna, kdy se díky výkonu Frosta v této roli dá již snadno věřit jedné věci – jeho povahově podobný Rubeus Hagrid v chystaném seriálu Harry Potter bude skvělý.

Hraná stylizace je ucházející

Postavy v hrané podobě možná krapet přichází o svou výraznou stylizaci, jejich kostýmy jsou ovšem povedené a celkově je hraná stylizace ucházející. V kontextu výpravy, citování ikonických momentů z původního animáku, všeho podstatného. Draci možná občas nejsou schopni projevovat takové emoce a grimasy jako v animované podobě, jedná se ovšem skutečně jenom o drobné vady na kráse, které reálně ničemu zásadně nepřekážejí.

Mason Thames a Gerald Butler mezi sebou mají jako otec a syn s komplikovaným vztahem nosnou chemii a Butler dostává opět jednou příležitost dokázat, že je lepší herec, než by do něj dost možná někdo řekl. Do role Kliďase Velikána byl dost možná obsazen tak nějak „protekčně“, přesto je těžké si v této roli představit kohokoliv jiného. Vzhledem k tomu, že je vztah mezi Škyťákem a otcem jedním ze základních pilířů celé původní trilogie, je to velmi pozitivní zjištění.

Jak vycvičit draka nadále není pro nejmenší, přesně to je na něm super

K nějakým zásadním odskokům od originálního příběhu skutečně nedochází a skutečně platí, že to nevadí. I v hrané podobě totiž Jak vycvičit draka není pro nejmenší, kdy je právě to na něm super. V centru dění je pořád mezidruhový konflikt, výsledkem je poté v hrané podobě vyloženě povedená dobrodružná fantasy. Místo Deakinse se o kameru stará Bill Pope (zkušený kameraman původní trilogie Matrix nebo druhého a třetího Spider-Mana od Sama Raimiho) a i díky natáčení v Irsku se na film kouká krásně, Skladatel John Powell i tentokrát čerpá ze skotského folkloru a byť hodně čerpá z vlastního soundtracku původního filmu, důležité je, že soundtrack funguje.

Spousta scén je natočena záběr po záběru po vzoru původního animáku, některé jsou naopak natočené krapet jinak a někdy i krapet méně atmosféricky. Na draky v akci se ovšem kouká krásně, DeBlois navíc během natáčení vsadil na užívání loutek a tak interakce lidských postav s těmi dračími dokážou působit realisticky. A jakmile dojde na velké finále, hrané Jak vycvičit draka ihned působí jako hraný remake, které skutečně dává smysl. Především i proto, že jde o franšízu s neskutečným potenciálem a dává proto smysl, že tu hrané Jak vycvičit draka 2 bude už 10. 6. 2027. Sebejistota studia v rámci oznámení sequelu několik měsíců před uvedením dává v tomhle případě smysl. A DeBlois navíc může lehce těžit z rozšířené mytologie a krapet více se tu tak může řešit například Valka, matka Škyťáka a manželka Kliďase (kdo ví, ten ví…).

Potěšit může i Peter Serafinowicz v menší roli Hanlivce, otce Snoplivce. Zrovna ten v podání Gabriela Howella poté naprosto zvládá evokovat svůj animovaný protějšek. Snoplivec je zároveň ta postava, která se v rámci hrané verze dočkává alespoň menšího rozšíření charakteru.

Blockbuster, který žánr fantasy potřebuje

Svět Jak vycvičit draka se ve své hrané podobě paradoxně stane mnohým přístupnějším (především těm dospělým, kteří se stydí za to, že se ve svém věku koukají na animáky), byť by se již původní animovaná trilogie dala snadno označit za jednu z nejlepších fantasy trilogií kinematografie. Hrané Jak vycvičit draka je přitom blockbusterem, které dost možná moderní fantasy potřebuje. Ano, DeBlois v podstatě sází na to, co tak fungovalo před 15 lety, přechod z animované formy do hrané nicméně nepůsobí směšně a naopak jde o přechod velmi důstojný.

Právě i účast DeBloise nejspíše může za to, že emoce fungují v těch stěžejních momentech, atmosférou se hraná verze drží původního animáku věrně, pod (nyní absentující) animovanou formou se skrývá regulérní fantasy, které v hrané podobě dost možná funguje (minimálně v rámci finále) ještě velkolepěji, než v případě původního filmu. A je tak škoda, že by měl český IMAX postrádat titulkovanou kopii filmu (minimálně v rámci nedělních předpremiér tomu tak bylo, pouze Slovanský dům nabízel projekci v originálním znění). Je přitom jasné, že pokud se hrané Jak vycvičit draka 2 vydá cestou původního animáku, zážitek může být za 2 roky ještě velkolepější. DeBlois neudělal svému animovanému klenotu ostudu, jeho hrané Jak vycvičit draka je naopak velmi uspokojivým blockbusterem, kterému se podařilo téměř nemožné – přenést kouzlo animovaného filmu do hrané podoby.

Jak vycvičit draka závěrem

Hrané Jak vycvičit draka navazuje na výtečnou animovanou trilogii, o to větší je radost, že hraná verze nedělá povedené trilogii ostudu. Naopak se kouzlo původního animáku zvládlo perfektně převézt do blockbusteru, kterému velké plátno přímo sluší…

Verdikt: 8 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures