Skupina čtyř přátel miliardářů – tedy spíše tří a půl – (Steve Carell, Ramy Youssef, Cory Michael Smith, Jason Schwartzman) se schází na pozadí mezinárodní ekonomické krize v horském sídle Mountainhead…
Jesse Armstrong je jméno skloňované především se seriálovým hitem Boj o moc. Seriál HBO se v letech 2018-2023 dočkal celkem 75 nominací na cenu Emmy, 19 z nich poté proměnil. Armstrong tak stojí za tím, že se nejprestižnější televizní ceny dočkali herci jako Kieran Culkin, Jeremy Strong, Sarah Snook, nebo Matthew Macfadyen. To samo o sobě by mohlo televiznímu tvůrci zajistit, že nebude mít problém s realizací dalších projektů a především ochotnými herci, kteří se v jeho dalším projektu objeví. Armstrong poté zůstal věrný HBO, místo seriálu ovšem realizoval televizní film.
Majitel sociální platformy, majitel společnosti specializující se na AI, starší kapitalista umírající na rakovinu a muž, který i přes čisté jmění ve výši 521 milionů dolarů není spokojený, se sejdou v horském domě jednoho z nich… – To není začátek vtipu, ale základ příběhu Mountainhead. Tři a půl miliardáře samozřejmě snadno evokují Elona Muska, Marka Zuckberga, Jeffa Bezose či Sama Altmana. A jedná se poté o film, který přichází v ten pravý čas. Díky výrazné roli AI a diskutabilní povaze miliardářů snadno Mountainhead bude působit jako film, který se nebojí tknout do živého. Mají ovšem případní neznalci Boje o moc důvod k tomu dohánět mezery a nebo Armstrong ve svém celovečerním debutu ukazuje, že ho pověst předchází tak trochu pochybně?
Mountainhead – Je větší zlo AI nebo miliardáři?
Ten typ diváka, který v rámci audiovizuálního díla upřednostňuje přítomnost sympatických postav, by se měl Mountainhead vyhnout. V centru jsou totiž vyložená lidská monstra a ten Elon Musk vedle nich vlastně vypadá jako docela neškodný strejda. Kvůli osobnímu zisku čtveřice miliardářských hyen obětuje miliony lidi a následně si navzájem poměřují ega. Mountainhead působí jako ta nejzvrácenější představa o životě miliardářů, zároveň působí varuje před nebezpečím vývoje umělé inteligence a zkreslování faktů médií. Film s tak kontroverzními tématy bude nejspíše leckomu automaticky ležet v žaludku, na Mountainhead je ovšem důležité, že jde o film, který má co říct. A byť se v něm především mluví (a tím pádem bude ihned mnohým zapovězen), byla by škoda si ho jen kvůli tomu nechat proklouznout mezi prsty.
Umělá inteligence rozvíří hranici mezi realitou a fake news, čtveřice pracháčů si mezitím užívá společný mejdan, při kterém kromě konzumace alkoholu dojde i na porovnání si kont a nevyhnutelné spory, které sehranou skupinu přátel nejspíše postaví vůči sobě. Čtveřice ústředních herců je naprosto skvělá, především Corey Michael Smith (Edward Nygma z Gothamu nebo Chevy Chase ze Saturday Night) působí dojmem, že si v roli Vena svou kombinaci Elona Muska a Marka Zuckbergera (film tak zodpoví odpověď na otázku, jak by to vypadalo, kdyby tito dva muži měli spolu dítě) užívá aneb Corey Michael Smith šílence umí. Viz Riddler… nebo Chavy Chase.
Člověk si inteligenci za peníze nekoupí, zblbne víc
Satirický nádech samozřejmě snadno svádí ke komedii, ani jeden ze čtyř ústředních herců se ovšem nikdy nesráží na pouhou karikaturu. Jejich postavy ovšem nabourají takovou tu průměrnou představu o inteligenci miliardářů, protože jde jejich postavy těžko označit za intelektuály. Hloupý člověk si za peníze inteligenci nekoupí, naopak má prostředky na rozšíření své hlouposti. Filmu navíc prospívají divadelní parametry (leckdo by snadno mohl věřit, že se jedná o adaptaci divadelní hry) a právě důraz na silné herectví ústřední čtveřice.
Armstrong po vzoru Boje o moc sází na soundtrack Nicholase Britella, který opět dokáže projevit svou slabost pro využívání piana, přesto skladatel seriálu Andor nebo Když promluvila dokazuje, proč se jedná o jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Soundtrack především přispívá atmosféře, která by se v průběhu dala více krájet a Armstrong ukazuje, že má jeho příběh dost ostré zuby na satiru, která se dokáže zakousnout. A dokázat, že film může být i díky mrazivě realisticky působící vizi budoucnosti být děsivý bez hororových prvků. Minimálně nejspíše pro ty lidi, kteří se po každém prohlášení Elona Muska a jemu podobných necítí zrovna nejlépe a jejich veřejný projev jim často vyvolává pocit melancholie.
Ústřední postavy jsou přerostlá děcka, vlastně ani nejsou praví přátelé
Příběh bez přehánění sleduje přerostlá děcka. Přesto taková, která patří mezi „elitu“ a mají nástroje, které ovlivňují svět. Evokuje to všechny nejrůznější bizarní kauzy a svým způsobem to může snadno evokovat potencionální scénář konce aktuálního období Donalda Trumpa v úřadu prezidenta USA. Především i výrazným projevováním lhostejnosti a ignorováním způsobeného chaosu. Randall v podání Stevea Carella navíc trpí rakovinou a jeho diagnóza ho vede k prozkoumávání toho, jak si člověk za obří peníze může koupit i nesmrtelnost, především skrze potenciál kyberprostoru. A to je další mrazivá výpověď o potencionální budoucnosti, která ukazuje, že se Armstrong nebojí tnout do živého.
Byť mají v centru být čtyři přátelé, těžko se dá ústřední čtveřice označit za skutečné přátelé. Skupinka tak má formu vlastních rituálů a navzájem se poměřuje, jde ovšem o postavy, kterým se vlastně těžko věří, že jsou nějakého přátelství schopni. Byť by se možná čtveřice shodla v plutokracii, jejich povahy jsou překážkami pro skutečné pouto. A byť se možná z ústřední čtveřice snaží scénář kromě Randalla (a možná nejchudšího Soupera v podání Jasona Schwartzmana) nejvíce polidštit Jeffa v podání Ramy Youssefa, přítomnost těchto nesnesitelných postav vlastně zabraňuje nějaké větší hloubce a funkčnějším emocím. Vyčítat úmyslně nesnesitelné idioty filmu by byla chyba, Armstrongova vize ovšem přeci jen svým způsobem zakopává v tom, že nedokáže vygradovat do nejuspokojivějšího vyvrcholení. Byť filmu přispívá jeho sympatické tempo a fakt, že umí neustále tnout do živého.
Mountainhead je chytrá záležitost – moc dobře totiž ví, co chce říct
Mountainhead by svým způsobem mohlo obstát jako celovečerní adaptace Monopoly (vznikly už divnější adaptace), předně je to ovšem chytrá záležitost, která moc dobře ví, co chce říct. Byť možná chvílemi působí spíše jako snaživá scenáristické cvičení, kterému chybí ještě větší dávka satirického ponoru a i krapet větší dávka tvůrčí odvahy. Byť to totiž v závěrečné třetině působí, že se příběh vydá krapet divočejším a ještě temnějším černohumorným směrem, Mountainhead ovšem v tento moment zapne pojistku a nikdy se neodhodlá zajít tak daleko. A je to vlastně svým způsobem v pořádku, protože by tím pádem film přišel o část sebe. Fanoušci radikálnějších satir s ostřejším vyvrcholením si ovšem musí nechat zajít chuť.
Mountainhead se vlastně až příliš drží v poměrně bezpečné zóně, kdy satirické reference snadno pochopí člověk, co se zajímá o svět kolem sebe (ano, takoví lidé ještě skutečně existují!). Armstrong se určitě projevuje jako šikovný autor a nejspíše Mountainhead obstojí jako záminka k doplnění Boje o moc pro ty, kteří se tomuto seriálovému fenoménu vyhnuli. Není to zásadní událost, televizní film – všeobecně tak nějak považovaný za nejméně prestižní formát – je to ovšem obstojný. Ať se Armstrong příště zaměří na cokoliv, je snadné věřit tomu, že to opět bude stát za strávený čas.
Mountainhead závěrem
Mountainhead možná není vyložená podívaná pro fanoušky prvoplánových satir, je to ovšem satira s dostatečně ostrými zuby, aby se alespoň nějak dokázala zakousnout. Jesse Armstrong dokazuje své tvůrčí kvality a jeho celovečerní režijní debut si určitě zaslouží alespoň částečnou formu uznání. Především i díky faktu, že se Mountaihead nebojí poukázat na nebezpečí budoucnosti skrze nevyzpytatelné chování miliardářů a vývoje umělé inteligence. Jedna z těch satir, která stojí za pozornost a především se jí těžce nadává do toho, že by jen klouzala po povrchu, což bohužel u satir není povinností. A i proto je nutné tyto filmové (byť televizní) podívané cenit…
