Mountainhead – AI a miliardáři jsou zlo (Recenze)

0
Mountainhead
Zdroj: HBO

Skupina čtyř přátel miliardářů  – tedy spíše tří a půl – (Steve Carell, Ramy Youssef, Cory Michael Smith, Jason Schwartzman) se schází na pozadí mezinárodní ekonomické krize v horském sídle Mountainhead…

Jesse Armstrong je jméno skloňované především se seriálovým hitem Boj o moc. Seriál HBO se v letech 2018-2023 dočkal celkem 75 nominací na cenu Emmy, 19 z nich poté proměnil. Armstrong tak stojí za tím, že se nejprestižnější televizní ceny dočkali herci jako Kieran Culkin, Jeremy Strong, Sarah Snook, nebo Matthew Macfadyen. To samo o sobě by mohlo televiznímu tvůrci zajistit, že nebude mít problém s realizací dalších projektů a především ochotnými herci, kteří se v jeho dalším projektu objeví. Armstrong poté zůstal věrný HBO, místo seriálu ovšem realizoval televizní film.

Majitel sociální platformy, majitel společnosti specializující se na AI, starší kapitalista umírající na rakovinu a muž, který i přes čisté jmění ve výši 521 milionů dolarů není spokojený, se sejdou v horském domě jednoho z nich… – To není začátek vtipu, ale základ příběhu Mountainhead. Tři a půl miliardáře samozřejmě snadno evokují Elona Muska, Marka Zuckberga, Jeffa Bezose či Sama Altmana.  A jedná se poté o film, který přichází v ten pravý čas. Díky výrazné roli AI a diskutabilní povaze miliardářů snadno Mountainhead bude působit jako film, který se nebojí tknout do živého. Mají ovšem případní neznalci Boje o moc důvod k tomu dohánět mezery a nebo Armstrong ve svém celovečerním debutu ukazuje, že ho pověst předchází tak trochu pochybně?

Mountainhead – Je větší zlo AI nebo miliardáři?

Mountainhead
Zdroj: HBO

Ten typ diváka, který v rámci audiovizuálního díla upřednostňuje přítomnost sympatických postav, by se měl Mountainhead vyhnout. V centru jsou totiž vyložená lidská monstra a ten Elon Musk vedle nich vlastně vypadá jako docela neškodný strejda. Kvůli osobnímu zisku čtveřice miliardářských hyen obětuje miliony lidi a následně si navzájem poměřují ega. Mountainhead působí jako ta nejzvrácenější představa o životě miliardářů, zároveň působí varuje před nebezpečím vývoje umělé inteligence a zkreslování faktů médií. Film s tak kontroverzními tématy bude nejspíše leckomu automaticky ležet v žaludku, na Mountainhead je ovšem důležité, že jde o film, který má co říct. A byť se v něm především mluví (a tím pádem bude ihned mnohým zapovězen), byla by škoda si ho jen kvůli tomu nechat proklouznout mezi prsty.

Umělá inteligence rozvíří hranici mezi realitou a fake news, čtveřice pracháčů si mezitím užívá společný mejdan, při kterém kromě konzumace alkoholu dojde i na porovnání si kont a nevyhnutelné spory, které sehranou skupinu přátel nejspíše postaví vůči sobě. Čtveřice ústředních herců je naprosto skvělá, především Corey Michael Smith (Edward Nygma z Gothamu nebo Chevy Chase ze Saturday Night) působí dojmem, že si v roli Vena svou kombinaci Elona Muska a Marka Zuckbergera (film tak zodpoví odpověď na otázku, jak by to vypadalo, kdyby tito dva muži měli spolu dítě) užívá aneb Corey Michael Smith šílence umí. Viz Riddler… nebo Chavy Chase.

Člověk si inteligenci za peníze nekoupí, zblbne víc

Mountainhead
Zdroj: HBO

Satirický nádech samozřejmě snadno svádí ke komedii, ani jeden ze čtyř ústředních herců se ovšem nikdy nesráží na pouhou karikaturu. Jejich postavy ovšem nabourají takovou tu průměrnou představu o inteligenci miliardářů, protože jde jejich postavy těžko označit za intelektuály. Hloupý člověk si za peníze inteligenci nekoupí, naopak má prostředky na rozšíření své hlouposti. Filmu navíc prospívají divadelní parametry (leckdo by snadno mohl věřit, že se jedná o adaptaci divadelní hry) a právě důraz na silné herectví ústřední čtveřice.

Armstrong po vzoru Boje o moc sází na soundtrack Nicholase Britella, který opět dokáže projevit svou slabost pro využívání piana, přesto skladatel seriálu Andor nebo Když promluvila dokazuje, proč se jedná o jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Soundtrack především přispívá atmosféře, která by se v průběhu dala více krájet a Armstrong ukazuje, že má jeho příběh dost ostré zuby na satiru, která se dokáže zakousnout. A dokázat, že film může být i díky mrazivě realisticky působící vizi budoucnosti být děsivý bez hororových prvků. Minimálně nejspíše pro ty lidi, kteří se po každém prohlášení Elona Muska a jemu podobných necítí zrovna nejlépe a jejich veřejný projev jim často vyvolává pocit melancholie.

Ústřední postavy jsou přerostlá děcka, vlastně ani nejsou praví přátelé

Moutainhead
Zdroj: HBO

Příběh bez přehánění sleduje přerostlá děcka. Přesto taková, která patří mezi elitua mají nástroje, které ovlivňují svět. Evokuje to všechny nejrůznější bizarní kauzy a svým způsobem to může snadno evokovat potencionální scénář konce aktuálního období Donalda Trumpa v úřadu prezidenta USA. Především i výrazným projevováním lhostejnosti a ignorováním způsobeného chaosu.  Randall v podání Stevea Carella navíc trpí rakovinou a jeho diagnóza ho vede k prozkoumávání toho, jak si člověk za obří peníze může koupit i nesmrtelnost, především skrze potenciál kyberprostoru. A to je další mrazivá výpověď o potencionální budoucnosti, která ukazuje, že se Armstrong nebojí tnout do živého.

Byť mají v centru být čtyři přátelé, těžko se dá ústřední čtveřice označit za skutečné přátelé. Skupinka tak má formu vlastních rituálů a navzájem se poměřuje, jde ovšem o postavy, kterým se vlastně těžko věří, že jsou nějakého přátelství schopni. Byť by se možná čtveřice shodla v plutokracii, jejich povahy jsou překážkami pro skutečné pouto.  A byť se možná z ústřední čtveřice snaží scénář kromě Randalla (a možná nejchudšího Soupera v podání Jasona Schwartzmana) nejvíce polidštit Jeffa v podání Ramy Youssefa, přítomnost těchto nesnesitelných postav vlastně zabraňuje nějaké větší hloubce a funkčnějším emocím. Vyčítat úmyslně nesnesitelné idioty filmu by byla chyba, Armstrongova vize ovšem přeci jen svým způsobem zakopává v tom, že nedokáže vygradovat do nejuspokojivějšího vyvrcholení. Byť filmu přispívá jeho sympatické tempo a fakt, že umí neustále tnout do živého.

Mountainhead je chytrá záležitost – moc dobře totiž ví, co chce říct

Mountainhead
Zdroj: HBO

Mountainhead by svým způsobem mohlo obstát jako celovečerní adaptace Monopoly (vznikly už divnější adaptace), předně je to ovšem chytrá záležitost, která moc dobře ví, co chce říct. Byť možná chvílemi působí spíše jako snaživá scenáristické cvičení, kterému chybí ještě větší dávka satirického ponoru a i krapet větší dávka tvůrčí odvahy. Byť to totiž v závěrečné třetině působí, že se příběh vydá krapet divočejším a ještě temnějším černohumorným směrem, Mountainhead ovšem v tento moment zapne pojistku a nikdy se neodhodlá zajít tak daleko. A je to vlastně svým způsobem v pořádku, protože by tím pádem film přišel o část sebe. Fanoušci radikálnějších satir s ostřejším vyvrcholením si ovšem musí nechat zajít chuť.

Mountainhead se vlastně až příliš drží v poměrně bezpečné zóně, kdy satirické reference snadno pochopí člověk, co se zajímá o svět kolem sebe (ano, takoví lidé ještě skutečně existují!). Armstrong se určitě projevuje jako šikovný autor a nejspíše Mountainhead obstojí jako záminka k doplnění Boje o moc pro ty, kteří se tomuto seriálovému fenoménu vyhnuli. Není to zásadní událost, televizní film – všeobecně tak nějak považovaný za nejméně prestižní formát – je to ovšem obstojný. Ať se Armstrong příště zaměří na cokoliv, je snadné věřit tomu, že to opět bude stát za strávený čas.

Mountainhead závěrem

Mountainhead možná není vyložená podívaná pro fanoušky prvoplánových satir, je to ovšem satira s dostatečně ostrými zuby, aby se alespoň nějak dokázala zakousnout. Jesse Armstrong dokazuje své tvůrčí kvality a jeho celovečerní režijní debut si určitě zaslouží alespoň částečnou formu uznání. Především i díky faktu, že se Mountaihead nebojí poukázat na nebezpečí budoucnosti skrze nevyzpytatelné chování miliardářů a vývoje umělé inteligence. Jedna z těch satir, která stojí za pozornost a především se jí těžce nadává do toho, že by jen klouzala po povrchu, což bohužel u satir není povinností. A i proto je nutné tyto filmové (byť televizní) podívané cenit…

Verdikt: 7,5 z 10

-REKLAMA-

Karate Kid: Legendy – Povedený návrat série na velká plátna? (Recenze)

0
Karate Kid Legendy
Zdroj: Sony Pictures

Původní Karate Kid z roku 1984 je dnes kultovka na kterou navázalo dvě pokračování (a jeden další, který se moc nepočítá), a následně v roce 2010 reboot/remake The Karate Kid s Jackiem Chanem. Značka byla poté několik let mimo, tedy do roku 2018, kdy vznikl seriál Cobra Kai. Seriál, který navázal důstojně na původní filmy se dočkal 6. sérií a získal si fanouškovskou základnu po celým světě. Letos, kdy skončil seriál se po 15 letech vrací značka na velká plátna. V novém snímku přichází na spojení původní značky s rebootem, a proto v tomto filmu uvidíme spolupráci Jackieho Chana a Ralpha Macchia. Já jako fanoušek této karate ságy jsem se nemohl nového filmu dočkat. Připravil jsem si proto pro vás recenzi na Karate Kid: Legendy, který vstoupil do kin 29.5.2025. Co tedy říkám na nový přírůstek do této letité série?

Ve filmu Karate Kid: Legendy je zázračný kung-fu talent Li Fong (Ben Wang) po rodinné tragédii vytržen z domova v Pekingu a nucen se s matkou přestěhovat do New Yorku. Li se snaží zapomenout na svou minulost, zatímco se snaží zapadnout mezi své nové spolužáky, a přestože nechce bojovat, zdá se, že problémy si ho najdou všude. Když jeho nový kamarád potřebuje pomoc, přihlásí se Li do soutěže v karate – ale jeho schopnosti samy o sobě nestačí. Liho učitel kung-fu pan Han (Jackie Chan) požádá o pomoc původního Karate Kida Daniela LaRussa (Ralph Macchio) a Li se naučí novému způsobu boje, který spojí jejich dva styly v jeden a dojde k ultimátnímu souboji bojových umění. (Falcon)

Karate Kid Legendy trailer
Zdroj: Sony Pictures

Recenze na Karate Kid: Legendy

Že bude nový Karate Kid typickým snímkem v této zajeté sérii a nepřinese nic nového bylo očekávané. Kdo čekal něco jiného, tak tady nejspíš narazí. Nové Karate Kid se opět soustředí na zajetou strukturu příběhu. Hlavní hrdina se přestěhuje do nového bydliště, kde si musí najít nové přátele a zapadnout. Najde holku, do které se zamiluje, záporák filmu má bývalí vztah s holčinou, a který je také šampion místního karate turnaje. Klasický příběh.

Co se mi moc líbilo bylo to, že první polovina filmu se nezaměřuje na samotný turnaj a přípravu proti hlavnímu záporákovi, tak jak to bylo u předchozích filmů. Tvůrci pojali snímek na začátek trošku jinak. Jelikož hlavní hrdina Li Fong se učil kung-fu, doma v Pekingu, rozhodne se po jedné potyčce s vymahači dluhů, vypomoct Victorovi, který je majitelem pizzerie, která je hned vedle, kde Li bydlí. Victor musí splatit dluh, je bývalí šampion v boxu a chce se zúčastnit jednoho zápasu, aby si vydělal. Poté jak Victor uvidí, co Li dovede má pro něho prosbu naučit se nějaké kung-fu dovednosti. První polovina byla dle mého nejlepší z celého filmu. Velmi dobře tady funguje humor, je to po celou dobu extrémně feel good záležitost a v jednu chvíli mě skoro bolela pusa z toho, jak jsem se furt usmíval.

Postavy jsou srdcem filmu

Li Fong je sympatický hrdina, který má za sebou životní trauma. Ben Wang v hlavní roli odvádí dobrou práci. Výběr castu se určoval nejenom podle toho, jak dobře umí herec zahrát roli, ale také jak dobře se umí pohybovat. Ben Wang odvedl velmi slušnou práci a jeho Li funguje, tak jak má. Člověk mu dokáže snadno fandit. Li funguje také díky vedlejším postavám. Victor, který má prostor hlavně v první polovině mě bavil opravdu hodně a jeho chemie s Li byla super. Mia, která je dcerou Victora, má romantickou linku s Li. Herečka Sadie Stanley má dobrou chemii s Wangem. U záporných postav zamrzí, že prostě musí být zlí, protože to scénář vyžaduje.

Co se týče dvou hlavních tváří filmu těch, na které se většina fanoušků nejvíce těšila, Jackie Chan a Ralph Macchio fungují, tak jak mají. Chan se do role Hana vrací po 15 letech a svoji roli si užívá. Oproti svému předchozímu filmu, kde většinu času byl Han vážný je tady Han odlehčenější a více připomíná vtipného Jackieho Chana, tak jak to umí jenom on. Ralph Macchio si po velmi krátké době zopakoval svoji ikonickou roli Daniela LaRussa. Letos skončil se svoji 6. sérií seriál Cobra Kai a Macchio tak ve velmi krátké době si zase zopakoval svoji roli a k němu se nedá říct ani půl slova. Jako fanoušek můžu říct, že jsem si užil jejich společné scény a vidět jejich menší popichování, učení hlavního hrdiny mě opravdu bavilo sledovat.

Karate Kid: Legendy
Zdroj: Sony Pictures

Technická stránka

Snímek natočil režisér Jonathan Entwistle pro kterého to byl filmový debut. Entwistle je znám svojí prací pro Netflix seriály The End of the F***ing World (točil 5 epizod pro 1. sérii) a I Am Not Okay with This. Z těchto seriálů si vzal s sebou na pomoct kameramana Justina Browna a natočili nový Karate Kid. Za sebe můžu říct, že technicky filmu nejde nic vytknout. Kamera v pár momentech zabere krásný záběry a vizuálně ten film vypadá hezky. Co se týče samotné akce, tak ta mi opravdu sedla. Akce byla nasnímaná hodně energicky a kamera není během akce vůbec statická, ale naopak furt v pohybu. Pro někoho bude možná působit akce trošku chaoticky a rychlá, ale tento styl mi tady sedl. Hudebně je jinak film fajn podkreslen.

Negativa

Bez chyb tento film samozřejmě není. Největším problém filmu vidím ve střihu. Hodně se tady spěchá do cíle a je to velká škoda. Střihově se tady hodně dějem skáče dopředu a trošičku tomu ubíralo druhé polovině, která se zaměřuje na hlavní trojici herců, kdy se chystají na turnaj. Film trvá hodinu a půl a za celou dobu nenudí. Kdyby si ale dal s některými věcmi víc načas byla by to o to více lepší podívaná. Kvůli tomuto spěchání se například závěrečný turnaj rychle přeskočí a během chvíle jsme ve finále. Nebo samotná příprava na turnaj a vztahy postav ve druhé polovině nedostávají patřičnou péči. Ano všechny tyhle věci jsem vnímal pořád dostatečně v pořádku a funguje to ve finále, ale větší důraz na budování by tomu jenom prospělo.

Vztah Liho s jeho matkou tady neprojde žádným vývojem na konci sice matka stojí při jeho boku, ale to jenom proto, že to scénář vyžaduje. Něco podobného se dá říct i u vztahu s Miou, která je na Liho v jednu chvíli naštvaná a když má dojít na pochopení toho, proč Li nedokázal v jeden moment stát při jejím boku (kvůli traumatu, který Li má), tak si tohle ty postavy ani nevysvětlí, ale Mia vše odpouští jenom proto, že dokázal Li nachystat romantický rande. Pochopení pro Miu, proč Li nebyl tehdy u ní tady chyběl. Na filmu samotném se dají najít snadno další chyby, ať už je to ta zbytečná potyčka ve které Jackie Chan a Ralph Macchio mají menší akci proti pár nepřátelům, nebo to, že je snímek jednoduchý. Karate Kid: Legendy ví co chce, a dělá to dobře.

Karate Kid: Legendy
Zdroj: Sony Pictures

Odkazy na předchozí filmy a seriál Cobra Kai

Snímek jede na nostalgii. Začne to hned úvodní scénou z druhého Karate Kid filmu s Ralphem Macchiem, kde sledujeme Daniela a Miyagiho, kde se hezky film napojí na větu Miyagiho, který vypráví Danielovi příběh o původu jeho rodiny a následně film doplní Hana a jeho rodinu do příběhu a to jak se zná s panem Miyagim. Ano působí to nuceně, ale za mě jako fanouška to potěšilo. Cítil jsem z toho cit jaký ke značce dával seriál Cobra Kai. Tam se s odkazy a navázaní na původní filmy pracovalo skvěle.

Fanoušci Cobra Kai se tady můžou těšit na potitulkovou scénu, která je natočená právě pro znalce seriálu a říkám vám, že jsem se u toho nasmál na hlas. Cameo potěší zaryté fanoušky.

Shrnutí filmu Karate Kid: Legendy

Nejnovější přírůstek do série, kdy se značka vrátila na velká plátna po 15 letech se povedl. A to opravdu neříkám jenom proto, že jsem fanoušek. Karate Kid: Legendy je feel good záležitostí, kterou si užijí i neznalci série. Snímek díky krátké stopáži hodiny a půl nenudí. Hlavní hrdina je sympaťák, vedlejší postavy taktéž, Jackie Chan a Ralph Macchio vedle sebe fungují a jejich popichování a hlavně vidět je vedle sebe bylo super pro mě jako fanouška. Zamrzí jen uspěchanost, slabší záporné postavy, které prostě musí být zlí, protože to film vyžaduje. Funguje zde velmi dobře kombinace boxu, kung-fu a karate. Karate Kid: Legendy je zábavnou podívanou, kterou doporučuji. Kdo ví, co od toho čekat, tak ví, že tady se nebude konat nic inovativního, nic Oscarového, ale poctivá zábava, která funguje.

P.S. Kdo neviděl doteď seriál Cobra Kai určitě dožeňte. Pokud se vám líbil tento film a chcete karate zábavu, tak u tohohle seriálu nebudete zklamaní. Cobra Kai je totiž pořád i po nejnovějším filmu to nejlepší na celé této karate sérii.

Hodnocení: 7,5/10

Tohle byla recenze na film Karate Kid: Legendy. Doufám, že se vám recenze líbila a dáte filmu šanci. 

Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures

-REKLAMA-

Oddělení Q – Hrdinové Jussiho Adlera-Olsena v britském podání (Recenze)

0
Oddělení Q
Zdroj: Netflix

Drzý, ale geniální detektiv Carl Morck (Matthew Goode) se stane šéfem nového policejního oddělení ve skotském Edinburghu, aby v čele nesourodého týmu vyšetřoval odložené případy…

Povědomí o Oddělení Q nejspíše neuniklo žádnému fanouškovi severských kriminálek. K povědomí přispělo i několik filmových adaptací, tou nejnovější je snímek Nesmírný, kdy představitel hlavní role Ulrich Thomsen již potvrdil, že je smluvně zavázán k tomu si roli Carla Mørcka zopakovat v dalších filmových adaptacích, které mají postupně ideálně dorazit v letech 2026, 2028, 2030 a 2032. Už v roce 2023 nicméně došlo k rozhodnutí o realizaci anglicky mluvené adaptace.

Seriál Oddělení Q se vrací na samý počátek a adaptuje úplně první knihu z celé knižní série-  Žena v kleci. Nikolaje Lie Kaase a Ulricha Thomsena v hlavní roli střídá Matthew Goode, za anglickou verzí poté stojí Scott Frank, tvůrce seriálu Godless nebo hitu Dámský gambit. I tento seriál se dočkal uvedení na Netflixu, autor knižní série Jussi Adler-Olsen poté napsal celkem 10 knih a při případném úspěchu je tudíž prostor pro jednu z budoucích stálic této streamovací služby. Jak ovšem Oddělení Q funguje v britském podání?

Oddělení Q – Matthew Goode je velká castingová výhra

Oddělení Q
Zdroj: Netflix

Velkou výhrou seriálu je casting Matthew Goodea. Do velké míry nedoceněný, přesto velmi talentovaný britský herec má v roli Carla Morcka dostatečný prostor pro projevení svých hereckých schopností. Oddělení Q je totiž napůl detektivkou, napůl psychologickou sondou do komplikované duše hlavní postavy. Poutavé detektivní příběhy si nezakládají pouze na komplexním ústředním případu, ale na nosných hrdinech, kteří jsou dostatečně zajímaví a komplexní, aby bylo snadné s nimi chtít strávit velký počet hodin.

Carl Morck je  i v britském podání arogantní a zdánlivě neschopný jakékoli formy základní empatie, takový ten typ hrdiny, který je svou občasnou nesnesitelností svým způsobem až sympatický. Samotný ústřední příběh poté nezakryje své severské kořeny (pomalejší tempo, sociální přesah, vyhořelé hlavní postavy…),  devítidílný seriál ovšem především ukáže, jak může být práce detektiva psychicky náročná a je při ní důležitá trpělivost i v těch momentech, kdy se zdá těžké k ní dojít. Rychle se také ukáže, proč je tak klíčovou postavou syrský policista Akram, v britské verzi v podání Alexeje Manvelova. Je úkazem toho, jak fungují kontrastní povahy postav a jak se Carl někdy musí zřejmě zamyslet nad svými metodami, byť si to sám nechce přiznat. Jestli má Carl k nějaké televizní postavě blízko, je to například Gregory House ze seriálu Dr. House.

Scott Frank je tím ideálním člověkem pro anglicky mluvené zpracování

Oddělení Q
Zdroj: Netflix

Scott Frank se po Dámském gambitu zdá na tu látku ten pravý, v praxi to poté seriál utvrdí. Oddělení Q rozhodně není v ničem zásadní převrat a to nejen díky faktu, že se Žena v kleci již dočkala v roce 2013 filmové adaptace. Osvědčený koncept je ovšem realizován v obstojné podobě a to někdy ke spokojenosti stačí. Samotný Frank stojí za režií šesti z devíti epizod (pouze režie epizod 3-5 se místo něj chopila Elisa Amoruso) a i přes zasazení do Edinburghu se daří obstojně převézt severskou atmosféru do kulis Spojeného království.

Seriál je vtipný maximálně v drobných interakcích Morcka s jeho podřízenými, jinak se ovšem jedná spíše o temnou podívanou. Kromě Goodea a Manvelova poté vyniká především Leah Byrne jako Rose, třetí členka Oddělení Q. Ústřední postavy seriálu se navzájem výtečně doplňují a funkční základ pro další série je tu připraven právě především díky obsazení. Zlomení hrdinové symbolicky rozplétají neuzavřené případy.

Případy Jussiho Adlera-Olsena mají mezinárodní jazyk

Oddělení Q
Zdroj: Netflix

Oddělení Q dokazuje, že jde případy z pera Adlera-Olsena přenést do jiných zemí, protože minimálně výpovědní hodnota znepokojivého případu 1. knihy mluví mezinárodním jazykem. K rozuzlení případu možná dojde za velmi diskutabilních okolností a v některých bodech seriálu začíná trpět jistou formou nevyváženosti, jako celek to ovšem přeci jen celé jaksi funguje. Byť se možná chvílemi ukáže, že je devět epizod možná zbytečně moc. A nebo se jisté epizody v jistých momentech zabývají až příliš věcmi, kterými není nutné ztrácet čas, přičemž na to následně trpí mnohem zajímavější prvky celé zápletky.

Dle očekávání většiny se žádná revoluce nekoná a někdo se jenom pokusil převézt sérii severských detektivek do anglicky mluvené verze. Zároveň jde ovšem o funkční převod a i díky velmi povedenému obsazení je snadné doufat v obstojnou sledovanost, prodloužení pro další série a případný návrat Oddělení Q na Netflix každý jeden-dva roky. Matthew Goode je v roli traumatizovaného a komplikovaného detektiva tou největší castingovou trefou, která mu může snadno domoci k tomu, aby se tento britský talent dočkal krapet většího uznání. Od anglicky mluveného Oddělení Q se tak nevyplatí čekat zázraky, rozhodně ovšem výsledek mohl dopadnout hůře. Ke spokojenosti holt někdy stačí stabilní základy a slušný příslib do budoucna.

Oddělení Q závěrem

Oddělení Q se po úspěšných filmových adaptacích v Dánsku dočkalo i anglicky mluvené adaptace, volba seriálového formátu poté vlastně dává docela smysl. Matthew Goode je naprostá castingová trefa, stejně tak je výtečný i casting dalších stěžejních postav. Rozhodně se nekoná žádná revoluce, nádech severských kriminálek ovšem funguje i přesunem do Spojeného království a Scott Frank se ukazuje jako jasná volba ohledně možnosti zpracovat případy Oddělení Q do anglicky mluvené podoby. Slušný příslib případných budoucích sérii je naznačen, těžko pouze říct, zda bude většině diváků stačit ke spokojenosti…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

The Last of Us: Jak se povedla druhá série? (Názory redakce)

0
Druhá série The Last of Us
Zdroj: HBO

S jarem dorazila spousta skvělých seriálů, i ještě lepších pokračováních v dalších sériích. Doručila to samé i druhá série The Last of Us?

Návrat oblíbeného seriálu…

Uplynulo pět let od událostí konce finále první série, takže nás děj hodil do nových situací a my jako diváci museli plavat, abychom se ve všem zorientovali. Ale zároveň s novou sérií dorazilo jak očekávání, tak velké obavy. Podařilo se dobře adaptovat i druhou část hry The Last of Us?

Po prvním díle jsme sepsali svoje dojmy s velkým očekáváním do celé série. A vypsali jsme se hodně barevně. Jak z pohledu hodně zarytých fanoušků herní předlohy, tak jenom běžně zamilovaných hráčů i nehráče. A povedlo se to, v co každý z nás doufal? Na to se pokusíme odpovědět v názorech redakce na druhou sérii seriálu The Last of Us.

The Last of Us
Zdroj: HBO MAX

Druhá série The Last of Us a názory naší redakce na ní…

Marek Lízal

Kdo mě zná, tak ví, že je The Last of Us moje největší herní srdcovka. Zbožňuji oba herní díly a před dvěma lety jsem si užil první sérii. Měl jsem k ní sice menší výhrady, ale bylo to pro mě jako fanouška opravdu skvělé převedení herní adaptace do hrané podoby. Druhá série měla obrovský potenciál díky fantastické předloze, která i doteď rozděluje diváky na dva tábory (kritici tu hru včetně mě milují). Jak se tedy dle mého povedla druhá série? Je tohle zase povedená adaptace? Ano i ne.

HBO nám tady zase potvrdilo, proč je to nejlepší produkční zázemí na poli seriálů. Druhá série pokračuje v nastavených standardech z první série. Má to vynikající technickou stránku, kulisy, vizuál, prostředí a všechno tohle má seriál The Last of Us na té nejvyšší úrovni. Je to opravdu nádhera sledovat takhle skvěle natočenou a zpracovanou věc. Druhá epizoda připomene Hru o trůny. Město Seattle tady skvěle vypadá, krajina bere dech a samotné kinematografii se nedá nic upřít.

Co se týče herců, tak Pedro Pascal je fantastický. Nové tváře fungují, Isabela Merced jako Dina je srdcem druhé série a pokaždé, když byla na scéně, tak si to kradla pro sebe. Jeffrey Wright jako Isaac namluvil tuhle postavu už ve hře, a proto hodně oceňuji, že si roli zahrál. Wright je výborný a těším se na jeho další scény v nadcházející řadě. Kaitlyn Dever jako Abby mi sice moc nesedí v její drsné póze, ale Dever je skvělá a její postava je hodně kontroverzní. Zatím v seriálu funguje a uvidíme, jak se povede ve zbytku. No, a pak je tady bohužel Bella Ramsey jako Ellie. V první sérii jsem ji obhajoval, ale tady už to nejde. Bella absolutně nesedí jako dospělá Ellie a herecky na to nemá. Je to obrovská škoda, ale tohle rozhodnutí ji obsadit do této role byl nejhorší nápad a mrzí mě to. Přitom mladší Ellie zvládla velmi dobře.

Ale teď pojďme na ty nejzásadnější negativa, jaký k tomu mám. Druhá série trpí na uspěchaností a změnami oproti hře, které nefungují. Sedm epizod na odvyprávěni první části hry je málo a několik epizod na tom trpí. V příběhu se děj přesune do Seattlu, kde postavy stráví tři dny. Každý den je pouze na jednu epizodu a mě to hodně mrzelo, protože tvůrci si nedávají čas s budováním a spoustu momentů, rozhodnutí, vztahy postav nejsou natolik dobře rozpracovaný. Pak jsou tady ty změny oproti hře, které jsem většinou nechápal. Na větší rozbor by to zabralo moc času, takže pouze řeknu pár věcí. Dějová linka Vlků s Isaacem je zbytečná a vůbec nesouvisí s dějovou linkou Ellie. Chápu, co tady tvůrci tím myslí, ale je to zbytečný a kdyby tohle vyhodily a věnovali se těm hlavním věcem, tak by udělali mnohem líp. Další věc je, že Ellie je špatně napsaná a vůbec nepůsobí jako ta Ellie ze hry. V mnoha momentech jsem kroutil hlavou a ptal se proč tohle dělají? Vždyť mají užasnou předlohu, která dělá ty věci mnohonásobně lépe“. Ano jedná o adaptaci a nemůže to být 1:1, ale o to mi nejde. Jde mi o to, že seriál ty věci nedělá tak dobře jak by měl. Potenciál na největší seriálový nářez je tady obrovský, ale tvůrci tomu nejdou naproti. Občas jsem měl fakt pocit, že se plive na hru.

Každopádně, aby to tady nebylo o těch negativech (zacházel bych už do spoilerů), tak musím říct, že atmosféru se to povedlo vyvolat podobnou v pár momentech jako hra a měl jsem z toho radost. Několik scén, dialogů jako ze hry mega potěšilo a finále, které jsme hráči moc dobře očekávali funguje opravdu dobře a lákání na třetí sérii se povedlo. Líbilo se mi, jak to neznalému divákovi dali přímo do tváře a já jen s úsměvem na tváři si užil tečku za touto sice ne skvělou sérií, ale slušnou adaptací a povedenou podívanou, která má svoje chyby a ty věci mě hodně mrzí. Pořád jde, ale o dobrý kousek. Během sledování jsem si kladl otázku „jak by to fungovalo, kdybych neznal hru?“. Tohle se nikdy nedozvím.

P.S. Kdo nehrál hru, tak to napravte, protože přicházíte kvůli seriálu o mimořádný zážitek.

Hodnocení: 7,5/10

The Last of Us
Zdroj: HBO MAX

Antonín Matějček

Druhá sezóna jednoho z nejambicióznějších seriálových přepisů herní historie je za námi. A zatímco HBO opět sází na precizní produkci a vizuální kvalitu, moje pocity jakožto hráče originálu balancují mezi uznáním a zklamáním. Byl jsem opravdu zvědavý, jak si tvůrci poradí s převodem tak komplexní látky, jakou The Last of Us Part II bez debat je. Řemeslně je to stále špička. Každý záběr má váhu, atmosféra funguje a casting hereckých tváří je většinou velmi trefný.

Jenže co už nefunguje tolik, je tempo a způsob vyprávění. Snahou dostat zásadní příběhové momenty do několika epizod trpí plynulost. Některé situace působí uspěchaně, jiné naopak vytrženě a celková struktura příběhu ztrácí sílu, kterou měla ve hře.Největší doména původního materiálu byla v postupném budování emocí. Tady jsou divákovi podávány přímo, bez vrstvení a prostoru pro vlastní interpretaci.

Změny pořadí některých momentů a přístupnost divákovi škodí. Místo napětí a pozvolného přibližování se k postavám, se často spoléhá na zjednodušení a srozumitelnost za každou cenu. To je patrné hlavně u Abby, jejíž představení ztrácí kontext a dopad. Některé zásadní momenty s Joelem jsou zde načasované jinak než ve hře, čímž přichází o emocionální dopad. A i když chápu, že jde především o příběh postav, absence nakažených a hororových prvků je znovu výrazná.

Svět The Last of Us působí méně nebezpečně, což ubírá na celkovém napětí. I přesto ale seriál nabízí několik výborných momentů a jako celek rozhodně nezklame. Funguje především herecky. Merced jako Dina je skvělá, Kaitlyn Dever jako Abby výrazná už na malém prostoru a Bella Ramsey svou verzi Ellie zvládá, i když castingově to pro mě pořád není úplně ideální. Pokud ale divák nezná herní předlohu, bude pravděpodobně spokojený. Emocionální linka funguje, finále má dopad a některé scény přenesené ze hry opravdu potěší. Soundtrack je silný a atmosféra drží.

Podtrženo sečteno: Druhá série The Last of Us je kvalitní seriálová práce s výbornými hereckými výkony a silnými momenty, ale jako adaptace se občas rozchází s tím, co dělalo herní předlohu výjimečnou. Změny ve vyprávění, zkratkovitost a absence nakažených oslabují některé klíčové momenty. Přesto jde o silné pokračování, které má čím zaujmout. Zvlášť pro ty, kdo neznají hru. Třetí série má potenciál to dotáhnout dál. A bude to právě Abby, kdo se dostane do centra dění.

Hodnocení: 7/10

The Last of Us
Zdroj: HBO MAX

Pavel Hrubeš

Dokonalý v jednotlivostech, ale jako celek to kulhá. Neříkám, že jsem nutně potřeboval adaptaci 1:1, a některým změnám se nebráním. Přesto tohle není dobrá adaptace a tvůrci udělali spoustu zbytečný změn, které seriálu více ubližují, než mu pomáhají. Budu se znovu opakovat, kdybych hru nehrál, tak bych byl o dost spokojenější. Jenže já hru hrál, takže se přes nějaké věci bohužel nedokáži přenést, tak jak bych si přál.

Seriál opět dostal tu nejlepší možnou péči a vypadá a zní fantasticky. Všechno na seriálu vypadá opravdu moc pěkně. Od kulis, rekvizit, po celou audiovizuální stránku. Tvůrcům se opravdu povedlo převést hru do filmové podoby a mnohdy i napodobit nepříjemnou a děsivou atmosféru hry. Velkou pochvalu si tvůrci zaslouží za obsazení Kaitlyn Dever, Isabely Merced a Jeffrey Wrighta. Tyto tři „nováčci“ táhnou seriál v každém momentu, skvěle hrají své postavy a dávají svým charakterům nový rozměr. Dever a Wright nemají tolik scén, ale každá stojí za to. Merced je čistě z mého pohledu srdcem seriálu a je zde výborná.

A teď jdeme na zápory. Seriál má dvě velmi zásadní chyby. První je tempo a změny v předloze. Osobně nechápu, proč HBO nedalo tvůrcům více prostoru. Ta dějová linka je velmi, ale opravdu velmi uspěchaná. Tady by to chtělo tak deset až dvanáct dílů, a ne sedm. Kdyby tvůrci nespěchali, tak mohli spoustu věcí lépe odvyprávět, prokreslit, vyhrát si s nimi, připravit si půdu na další řadu atd. Tahle uspěchanost se hodně projevuje na dialozích, zvratech, práci s vedlejšími charaktery a celkově nás připravila o spoustu zajímavých momentů, které jsme mohli dostat. Druhý zápor je herečka Bella Ramsey. V první řadě jsem jí to jakžtakž věřil. Ve druhé je to velké špatné. Ramsey na to herecky nestačí a většinu stopáže jsem jí to nevěřil. Navíc evidentně moc nepochopila, proč hráči herní postavu Ellie miluji. Chápu, že se tvůrci a Ramsey snažili přijít s trochu jinou Ellie, ale tady to prostě nefunguje, tak jak má. A je to obrovský problém. Z mého pohledu je Ramsey castingový omyl, a na tu roli herecky nemá.

The Last of Us S02 je povedený a kvalitní seriál, který spoustu věcí dělá skvěle, ale spoustu věcí dělá špatně. Snad se to ve třetí řadě zlepší.

Hodnocení: 7,5/10

Druhá série The Last of Us
Zdroj: HBO

Tom Bejvl

Kontroverzní videohra se dočkala kontroverzní adaptace, kdy ovšem internet především zahltila zbytečná kanonáda meme s bramborami a zásadním nepochopením toho, že všichni homosexuálové automaticky nejsou transsexuálové.  Důležité nicméně je, že 2. série dokázala navázat na vysoké kvality 1. série a je výtečnou adaptací 1. půlky komplexního příběhu původní videohry.

Craig Mazin ve spolupráci s Neilem Druckmannem neadaptuje videohru 50:50, výsledkem je i tentokrát adekvátní kompromis toho, co v původní hře fungovalo, zároveň funkčních doplňků v rámci adaptace. Jako celek se bude adaptace 2. hry samozřejmě lépe hodnotit po uvedení 3. a 4. série, 2. série je nicméně příslibem skvělých věcí. A i 2. série nejspíše bude patřit mezi nejvýraznější seriály v rámci svého roku uvedení. 3. série má velký potenciál, už teď je ovšem těžké soudit, zda jí většina diváků dosavadních sérií přijde na chuť.

2. série se holt měla dočkat uvedení s podtitulem ,,kontroverzní´´ a pro mnohé nejspíše seriál skončil s 2. epizodou 2. série. Byla by to ovšem škoda, protože už příběh původní hry se i po zásadním zvratu, který zmíněná 2. série pokrývá, vydává zajímavým směrem a vstříc 3. sérii může seriál definitivně nabídnout zcela novou perspektivu a umocnit stěžejní konflikt příběhu původní hry. Je tak možná škoda, že byť si tvůrci skutečně mohou s plány na celkové tři série dávat na čas, přeci jenom by si drobné momenty z hry zasloužily větší časovou péči a mnohým bude svým způsobem z principu vadit, že nedochází k jejím oblíbeným akčním prvkům z hry. I to svým způsobem ovšem ukazuje, že si seriál už od první série drží svou jasně danou vizi, kdy absenci větších akčních konfliktů vykupuje minimálně zmíněnou bitevní sekvencí z 2. epizody. 2. série ovšem nezapomíná, že tu jde především o postavy.

Hodnocení: 9/10

The Last of Us
Zdroj: HBO MAX

Lenka Skříčilová

…neb pohled nehráče v závěru názorů redakce…

První sérii jsem si moc užila a měla jí hodně vysoko. Stejně tak jako určitě budu mít i tuhle novou. Protože sledovat pokračování The Last of Us je prostě fajnová záležitost. První díl nás uvítá v situaci, kdy není přesně jasné, jak se mají vztahy mezi postavami, takže jenom pozorujeme, jak už ty malé ohníčky mezi všemi hoří, ale není jasné, kdo a kdy je založil. A tím vzniká hezké napětí ohledně toho, kdy a jak se věci začnou dostávat na povrch. Dokud nepřijde to, co na všichni čekali (a doufali, že se jim adaptace té scény povede správně), a může dorazit pomsta „život za život“, která způsobí mnohem víc věcí, než v které kdokoliv doufal.

Na tempo si stěžovat nemůžu, protože jsem byla spokojená. Vůbec nevadilo, že (pokud nepočítáme „doplňovací“ šestý díl) se děj odehrává na poměrně krátkém časovém úseku. I tak všechno dávalo smysl a druhá série odvyprávěla všechno, co měla/chtěla. Možná až na lehce uspěchaný poslední díl. Kdy se stejně nemůžu zbavit dojmu, že se možná ve třetí sérii nějak jiným pohledem do některých událostí možná vrátíme. Už jenom proto, kde dvojka končí. Moje nadšení prostě nikam nezmizelo. Jak jsem psala na začátku druhé série, kde jsem byla po první stále spokojená. A na jejím konci to zůstává stejné. The Last of Us právem patří mezi top seriály.

Hodnocení: 9,5/10

Tohle byly naše názory na druhou sérii seriálu The Last of Us. Jak se líbila vám? Naplnila vaše očekávání? Odešli jste nadšení? Zklamaní? Těšíte se na třetí sérii? Klidně nám dejte vědět. My jsme spokojený, ale do absolutního nadšení nám něco málo chybělo.

Zdroj obrázků: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: HBO MAX

-REKLAMA-

Pohádky pro Hurvínka – Hurvínek slaví 100. narozeniny (Recenze)

0
Pohádky pro Hurvínka
Zdroj: Bontonfilm

Hurvínkovi připadají tradiční pohádky hloupé, zastaralé a naivní. Kdo by věřil, že existují napomádovaní princové nebo umounění čerti? On rozhodně ne! Už je dost velký, zmoudřel, uzrál, vyrostl a vyspěl. Pak se ale v nahrávacím studiu, kam s Máničkou vyrazí za taťuldou Spejblem, objeví rarášek, a vyvede ho z pekelného omylu. Pošle oba kamarády na zkušenou, rovnou do pohádky!

Jenže kdo jednou do pohádkové říše vstoupí, musí dojít až na její konec a podstoupit řadu nelehkých zkoušek, aby poznal, co je dobré a co zlé, že vtip je často mocnější než síla a že ze všeho nejmocnější je moudrost a láska. Zatímco rozmrzelý Hurvínek brblá, že to teda chytli, Mánička se těší, že něco uvidí. A to se jí splní bezezbytku! Během své cesty se seznámí s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, ze spánku vyruší děda Vševěda, o fous uniknou ze spárů Otesánka, přelstí zlého černokněžníka a s pomocí prince skolí i tříhlavého draka, který už si brousí zuby na Máničku. Nevšední dobrodružství nakonec přivede k rozumu i Hurvínka. V pohádkách se totiž může stát ledacos. Chacháááá!

Když pan Spejbl slavil v roce 2010 90. narozeniny,  do kin dorazil snímek Hurvínek na scéně, převedení divadelního představení Hurvínkův Mikuláš do filmové podoby. I když poté Hurvínek na scéně lákal na film Hurvínek ve filmu, který měl být adaptaci divadelní hry Jak pan Spejbl prášil, z různých důvodů nakonec došlo v roce 2017 došlo na originální animák Hurvínek a kouzelné muzeum, který se dočkal převážně kontroverzního přijetí. Nejnovější film se ovšem vrací ke starým dobrým loutkám. A i když samotný Hurvínek své 100. narozeniny oslaví až 2. 5. 2026, v rámci filmových Pohádek pro Hurvínka probíhají oslavy už teď. Jak se tato filmová inscenace povedla?

Pohádky pro Hurvínka  – Divadlo Spejbla a Hurvínka v kinech

Pohádky pro Hurvínka
Zdroj: Bontonfilm

Divadelní hra Pohádky pro Hurvínka patří mezi nejznámější představení Divadla Spejbla a Hurvínka. Své premiéry se dočkala již 13. 5. 1985, do kin tak dorazila na své 40. výročí. I když je poté filmové zpracování pro Vojtěcha Friče jeho režijním debutem, jedná se o zkušeného producenta filmů jako Krásno, Já, Olga Hepnarová, nebo ONEMANSHOW: The Movie. Dle příslibů se poté nemá jednat pouze o divadelní záznam jako v případě Hurvínka na scéně. Tvůrci konkrétně přislíbili filmové nasnímání, přidání hudby, zvuku a ruchových triků, také natočení scén ze zákulisí.  A ocenit se to musí, protože se tu tvůrci skutečně vyhýbají snadno nabízejícímu se uvedení pouhého záznamu a očividně se snaží si přítomnost na plátnech nějak obhájit.

Už v 80. letech Hurvínek pravil, že jsou klasické pohádky přežité, v roce 2025 jsou tak v tomto ohledu Pohádky pro Hurvínka aktuální. Průchod pohádkami jako Dlouhý, široký a bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, nebo Otesánek ovšem připomene sympatické stránky těchto lidových pohádek. Byť v mixu se slovním humorem, loutkovou nadsázkou a přesahem i pro dospělé diváky. Každému, kdo vyrůstal na Večerníčcích se Spejblem a Hurvínkem, dokáže tato podívaná připomenout v čem tkví kouzlo těchto loutkových ikon.

Klasické představení s Hurvínkem nepostrádá jeho přesah

Pohádky pro Hurvínka
Zdroj: Bontonfilm

Představení Pohádky pro Hurvínka má styčnou plochu například s představením Hurvínek a zrcadlo. Především i ve formě nějakého vývoje Hurvínka, který se díky průletu pohádkami stává statečnějším, moudřejším i hodnějším. Je až zajímavé pozorovat, jak si představení tohoto specifického divadla drží nastavenou laťku, byť je samozřejmě otázkou, zda dokáží obstát i v konfrontaci s dalšími generacemi. Pohádky pro Hurvínka nicméně nepostrádají klasickou dávku slovního humoru a fyzických gagů. Frič a jeho tým navíc dodržují svoje sliby a Pohádky pro Hurvínka tak mají skutečně filmový střih i práci s kamerou. Návštěva kina tak sice vyjde levněji nežli návštěva samotného divadla, není ovšem důvod se obávat, že snad divák při návštěvě kina kupuje zajíce v pytli.

Momenty, které zavádí diváky do „zákulisí“ (Hurvínek bourá čtvrtou zeď už poměrně dlouho), vlastně samotnému filmu zase tolik nepřidávají, dojmy vlastně neshazují. Dojde k nevyhnutelnému konstatování, že má za sebou Hurvínek 100 let a snad ho dalších 100 let čeká, prim tu ovšem pořád hraje klasické divadelní představení. To ukáže, jak si v Divadle Spejbla a Hurvínka dávají záležet na designu vedlejších postav i výpravě. Těžko vlastně říci, zda šlo z audiovizuální formy vytřískat ještě něco navíc. Práce s loutkami a divadelním jevištěm, které není nafukovací, se přeci jen vytváří jisté limity v rámci toho, co jde reálně podniknout. Skutečně je ovšem na upravené filmové podobě poznat nějaká práce. A filmové Pohádky pro Hurvínka tak nejde označit za vyložený ziskuchtivý krok.

Hurvínek má i ve 21. století velký potenciál

Divadlo Spejbla a Hurvínka
Zdroj: Bontonfilm

Pokud by Pohádky pro Hurvínka snad znamenaly, že má  Hurvínek v plánu se na stříbrná plátna vracet častěji, nemuselo by to být vyloženě špatně. Hurvínek má totiž i ve 21. století zřejmě potenciál a teoreticky na něm určitě můžou bez problémů vyrůstat další generace. Byť tato filmová inscenace nejspíše u mnohých může sázet i na dávku nostalgie, za více než 100 let by se ostatně diváků Divadla Spejbla a Hurvínka našlo více než dost. Přechodem do kina poté samotná divadelní inscenace rozhodně kouzlo neztrácí.

Pořád je to dle očekávání poměrně statické a postavy nejsou kdovíjak živější. Na rozdíl od zmíněného Hurvínka a kouzelného muzea ovšem alespoň Hurvínek a spol. nepřicházejí o svou specifickou poetiku a i s ní spojené kouzlo. Byť třeba Spejbl v jednom detailním záběru působí jako ideální kandidát na svůj vlastní film kráčející ve stopách Medvídka Pú: Krve a medu, Pasti na Myši a podobných filmů, ve kterých se z pohádkových postav stávají slasheroví zabijáci.

Rozhodně se tak nevyplatí očekávat žádnou revoluci a že snad převedení divadelní předlohy do filmového podoby přidá něco zásadně revolučního. Jedná se nicméně o důstojnější převedení nežli v případě 15 let starého Hurvínka na scéně. Večerníčky s Hurvínkem a Spejblem jsou sice pořád někde trochu jinde, zároveň jsou ovšem pořád Pohádky pro Hurvínka zřejmě tím nejlepším filmem/seriálem vycházejícím z těchto postav od Hurvínkova roku. A i to se počítá. Škoda jenom, že na crossover s Pinocchiem nikdy nedojde. Nad Pinocchiovým snem o tom stát se normálním klukem by totiž Hurvínek pravděpodobně mohl maximálně zakoulet očima.

Pohádky pro Hurvínka závěrem

Pohádky pro Hurvínka jsou tím nejlepším audiovizuálním kouskem z dílny Spejbla a Hurvínka od Hurvínkova roku. Dle příslibů se nejedná pouze o líný záznam divadelního představení, ale tato filmová inscenace skutečně má filmové prvky, dokonce filmové prvky poměrně funkční. Důležitější ovšem je, že tahle podívaná dokáže dost jasně připomenout v čem tkví kouzlo těchto specifických divadelních legend. A po konci Pohádek pro Hurvínka se těch dalších 100 let Hurvínkovi přeje docela snadno. O jedno z nejpopulárnějších divadelních představení za celou historii Divadla Spejbla a Hurvínka se nejedná nadarmo. A i proto by byla škoda nevyužít možnost jej vidět v této specifické podobě…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Bontonfilm

-REKLAMA-

Love, Death & Robots: Jak se povedl již čtvrtý svazek animované antologie? (Názory redakce)

0
LDR
Zdroj: Netflix

Ve třetím květnovém týdnu přidal do své nabídky Netlix již čtvrtý svazek oblíbeného antologického seriálu. Společně jsme se na něj podívali a tohle jsou naše dojmy. Jak se tedy povedla nová série seriálu Love, Death & Robots?

O čem je seriál Love, Death & Robots?

Antologie to mají těžké. Buď se nesou na vlně spojení tématu, způsobu zpracování nebo třeba určité skupiny autorů. Předchozí série Love, Death & Robots vždy skvěle pracovali s vyvážeností obsahu, kdy bylo využito dost témat a dost způsobů animace bez toho, aby jako celek jednotlivé antologie nepůsobily roztříštěným dojmem. Držitelo to u sebe obsahem i formou. Jak se tedy povedl letošní přírůstek do sbírky? Povedl se správný návrat nejenom lásky, smrti a robotu. Především zda se dostavili i kontrastně tři roboti? A teď bez dalšího zdržování se do toho už pustíme.

Názory redakce na čtvrtý svazek antologie Love, Death & Robots…

Pavel Hrubeš

Zklamání. Mám tuhle animovanou antologii dost rád, a na čtvrtou řadu jsem se těšil. A o to více mě mrzí, že mi nesedla tolik jak jsem čekal. Největší problém vidím v tom, že tvůrci mají dobré a zajímavé nápady, ale málokdy je dotáhnou do uspokojivého konce. Prakticky asi pětkrát se končí v tom nejlepším. U pár příběhů jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to jen tvůrčí onanie nad skvělou animací, ale po příběhové stránce je to prázdné.

Naštěstí pořád je na, co koukat. Animace je místy úžasná, některé příběhy mají velmi zajímavé zápletky, nebo alespoň pointy. A celkově to má spád a uteče to dost rychle. Přesto, když to porovnám s předchozími řady, tak je to prostě o dost slabší, a vyloženě zde nemohu najít příběh, který bych si maximálně užil a byl z něho nadšený. Škoda.

PS: Příběhy s kočičkami vládnou!!!

Hodnocení: 6,5/10

Love
Zdroj: Netflix

Lenka Skříčilová

Čtvrtý svazek přinesl opět různé příběhy a různé styly zpracování. Každý z nich je zábava tak trochu jiným způsobem. A někdy si i hraje s tím, že ne vždy je pointa to hlavní, co na konci příběhu divák najde, přestože to většinou bývá základním stavebním kamenem správné povídky. Občas je to hra totiž tak skvělá, že přestože budete jasně a zřetelně tušit, onu zábavnou cestu si prostě užijete hodně rádi. Toho jsou skvělým příkladem povídky Pavoučí růže a Řev tyranosaura. Sice mají každá jiný základ (ale v obojím jsou zvířátka!), ale ten pocit na konci je stejný. A já si během sledování užívala právě to vědomí. A potom to není vada na kráse, ale skvělá jízda, kterou nelze jinak než ocenit.

Stejně jako povídky, které vás hodí do příběhu a chtějí, aby se v nich divák hned zorientoval, přestože jsou krátkým úsekem většího celku, ale zároveň mají na svém konci fajn pointu. Tam patří Kluci ze čtyřstý a Golgota. Kde právě Golgota je skvělým materiálem na přemýšlením například pro zapálené konspirační nadšence. Úplně samostatně si stojí povídka Ta druhá velká věc. Ano, tam je taky zvířátko, ale jelikož se jedná o kocoura plánující krutou pomstu lidem, jedná se o speciální kategorii. Nikdy nevíte, jaký drápek přejde do útoku. Stejně jako v závěrečné Ó, jak se plíží, kde kočky hrají také výraznou roli. Ale musí přijít lehké „ale“…

Čtvrtý svazek obsahuje hned několik opravdu hodně specifických povídek, které nejspíš nesednou každému. Nejsou prvoplánově divácky přístupné a to je nevýhoda. Přeci jen, krátká stopáž a jde se na další příběh, že ani není moc času se nad nimi zamyslet. Novou sérii bych proto nenazvala slabší, ale spíš méně přístupnější. Ale i tak jsou ty skoro dvě hodiny plné zábavy, lásky, smrti a robotů.

A jaké povídky se za mě povedly nejvíc?

Ó, jak se plíží, Řev tyranosaura, Ta druhá velká věc.

Hodnocení: 8,5/10

Tohle byly naše názory na nejnovější díly seriálu Love, Death & Robots. Další naše názory a recenze si můžete přečíst na našich stránkách. Jak se líbilo vám?

Zdroje: IMDb

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Crème de la Crème 2025 bude sprevádzať široký program. Čo nás čaká?

0
Crème de la Crème 2025 program
Zdroj: Film Europe

Jubilejný 10. ročník filmovej prehliadky Crème de la Crème – Týždeň francúzskeho filmu odštartuje už 28. mája v 43 kinách po celom Slovensku a tradične prinesie nielen výber toho najlepšieho zo súčasnej francúzskej kinematografie, ale aj bohatý sprievodný program v Bratislave. Prehliadku slávnostne otvorí fascinujúca životopisná dráma Bolero, za osobnej účasti režisérky Anne Fontaine, 28. mája 2025 v bratislavskom Cinema City Eurovea.

Crème de la Crème 2025 program

Prvým so sprievodných podujatí, ktoré sa uskutoční vo štvrtok 29. 5. o 18:00 v Cinema City Eurovea, bude premiéra snímky Bolero + diskusia s režisérkou Anne Fontaine, pri príležitosti 150. výročia narodenia Mauricea Ravela. Pôsobivý film odhaľuje intímny svet hudobného génia a ukazuje cestu k dielu, ktoré zmenilo dejiny hudby. Po premietaní bude nasledovať diskusia s Anne Fontaine – výnimočná príležitosť stretnúť jednu z najvýraznejších francúzskych režisérok súčasnosti.

Piatok 30. 5. o 18:00 v Cinema City Eurovea uvedieme historickú drámu Potopa + okrúhly stôl Michala Havrana s novinárkou, spisovateľkou a organizátorkou Stredoeurópskeho fóra Andreou Pukovou a filozofom a prekladateľom Andrejom Záthureckým. Film režiséra Gianlucu Jodiceho, voľne inšpirovaný zápiskami Cléryho, kráľovho verného komorníka, priblíži osud Ľudovíta XVI. a Márie Antoinetty.

Sobota 31. 5. o 15:00 v Kine Film Europe sa ponesie v znamení Dňa s Francúzskym inštitútom na Slovensku. V kaviarni kina budú mať diváci počas popoludnia príležitosť osobne sa porozprávať o kurzoch francúzštiny s riaditeľkou výučby Gabrielou Morcekovou a PR manažérkou Francúzskeho inštitútu Silviou Litva Polákovou.

V sobotu 31. 5. o 15:30 sa v spolupráci s BKIS uskutoční výnimočné podujatie Rande s mestom: Začiatky kinematografie v Bratislave + Bratia Lumièrovci – Dobrodružstvo pokračuje. Komentovaná prechádzka po stopách počiatkov kinematografie v Bratislave vyústi do premietania dokumentárneho filmu o priekopníkoch pohyblivých obrázkov.

Sobota 31. 5. o 18:00 v Kine Lumière uvedie drámu Animale + minimasterclass Juraja Malíčka, v ktorej sa prelínajú rodové stereotypy a osobné ambície na pozadí tradície býčích zápasov. Juraj Malíček v úvode predstaví širšie kultúrne, žánrové aj symbolické súvislosti filmu.

Crème de la Crème 2025 program
Bratia Lumièrovci – Dobrodružstvo pokračuje | Zdroj: Film Europe

Sobotné sprievodné podujatia – 31. 5. o 20:00 v Kine Film Europe – uzavrie špeciálne uvedenie filmu Nenávisť + minimasterclass Juraja Malíčka. Pri príležitosti 30. výročia tejto kultovej snímky priblíži Juraj Malíček jej miesto v dejinách svetovej aj domácej kinematografie – so zameraním na jej výrazové špecifiká a jedinečný štýl.

Nedeľa 1. 6. o 17:00 v Kine Lumière ponúkne dokumentárny film Bratia Lumièrovci – Dobrodružstvo pokračuje + minimasterclass Kataríny Mišíkovej. Filmová teoretička Katarína Mišíková priblíži snímku pohľadom na začiatky kinematografie ako najväčšieho optického dobrodružstva modernej éry.

Pondelok 2. 6. o 18:00 v Kine Film Europe uvedieme komornú drámu Cudzí jazyk + diskusiu Prítomie so Zuzanou Šifra Matuščákovou a Lenkou Pavukovou Rušarovou. Film o porozumení, emocionálnych bariérach a vnútornom odlúčení bude podnetom na intímny rozhovor moderátorky a psychologičky, známych z podcastovej série Prítomie.

Utorok 3. 6. o 18:00 v Kine Film Europe bude venovaný Cestovateľskej prednáške Sóley Lingo + filmu Animale. Dominika Záhoranová a Thomas François, zakladatelia cestovateľskej jazykovej školy a kultúrno-spoločenského centra Sóley Lingo, divákov prevedú čarovnou Normandiou. Po prednáške bude nasledovať silná francúzska dráma Animale.

Stredu 4. 6. o 18:30 v Kine Film Europe zakončí Vyhlásenie poroty a minimasterclass Jany Truhlářovej + Božská Sarah Bernhardt. Romanistka Jana Truhlářová sa vo svojom lektorskom úvode zameria na menej známe aspekty života a divadelnej kariéry Sarah Bernhardtovej. Priblíži jej vzťahy s významnými spisovateľmi a umelcami svojej doby, najvýraznejšie divadelné úlohy, špecifiká jej hereckého prejavu a taktiež jej výnimočné postavenie ako prvej medzinárodne známej hviezdy svetového šoubiznisu.

Crème de la Crème 2025 program
Božská Sarah Bernhardt
| Zdroj: Film Europe

Zažite Týždeň francúzskeho filmu so všetkým, čo k nemu patrí. Tešíme sa na vás v kinách a pri diskusiách.

Prehliadku Crème de la Crème už desiaty rok organizuje distribučná spoločnosť Film Europe. Jej generálnym partnerom je Komerční banka. Hlavnými partnermi podujatia sú DS Automobiles, Francúzsky inštitút na Slovensku a Via Pribina.

Zdroj: TS Film Europe
Zdroj titulného obrázka: Film Europe

-REKLAMA-

Ulice strachu: Královna plesu – Nový díl hororově komediální série (Názory redakce)

0
Ulice strachu: Královna plesu
Zdroj: Netflix

Vítejte všichni!!! Máme tu další názory redakce na film. Tentokrát si rozebereme film, který 23.5. startuje na streamovací službě Netflix. Jedná se o nový díl komediální hororové série Ulice strachu – recenze na trilogii Ulice strachu. Trailer se nám hodně líbil a očekáváme příjemně přepálený slasher se špičkovou retro atmosférou. Jestli jsme to dostali se dozvíte v následujícím textu. Touhle jsou názory redakce na film Ulice strachu: Královna plesu!!!

Názory redakce na film Ulice strachu: Královna plesu

Kdo se v roce 1988 stane královnou plesu střední školy v Shadyside? Lori rozhodně nepatří mezi favoritky, ale nepříjemné soupeřky jí postupně umírají rukou vraha. (oficiální text distributora filmu)

Lenka Skříčilová

V poslední době se nám s těmi osmdesátkový slashery roztrhl pytel. S tím, že většina z nich byl neurážející průměr na jedno kouknutí. A teď nám dorazila Ulice strachu: Královna plesu. Další kousek tentokrát ne v bledě modrém, ale kobaltově modré. A mě po dlouhé době opravdu moc bavilo čekání, jestli všechna klišé žánru dorazí, jak jsem čekala a jestli budou funkční. A jestli sledování filmu bude víc než průměrná zábava, byť stále na to jedno kouknutí.

Problém je v tom, že film není ani ta doufaná zábava, protože Královna plesu nefunguje v tom nejdůležitějším bodu: je to špatný slasher. A není to pouze tím, že je to horor pro mladší diváky. Předchozí díly Ulice strachu jsem si užila mnohem víc a zdály se mi mnohem lépe zvládnuté ve všech ohledech. Nejnovější snímek by snadno mohla být blbůstka na jeden večer, kterou nebudu možná vůbec řešit. Mě ale dost mrzelo, že začátek vypadá tak nadějně. Jenže postupem času se všechno začne kazit, aby přišel konec, který je tak vtipně hloupoučký, až byl vlastně zábavný tím správným způsobem.

Po vizuální a hudební stránce je celý film povedený a přenese vás tou atmosférou do osmdesátek naprosto dokonale. To je ale bohužel to nejlepší z celého filmu. Ostatní je naprostá zbytečnost, u které zamrzí, že dopadla, jak dopadla. Opět jeden z těch filmů, kde jsou všechny dobré ingredience, ale stejně výsledek správně nefunguje.

Hodnocení: 5/10

Fear Street
Zdroj: Netflix

Marek Lízal

Trilogii Ulice strachu mám rád. Tehdy, když to po týdnu vycházelo mě to bavilo a byla to moc fajn podívaná, která měla zajímavý příběh a funkční hrátky s žánrem. Na nový díl z této série jsem se těšil a doufal jsem, že se podaří navázat na úspěch režisérky Leigh Janiak. Bohužel se nestalo.

Nová Ulice Strachu dokáže v úvodu fajn odkázat na zmíněnou trilogii, a díky období, kdy se film odehrává má film super retro atmosféru a díky té hudbě jsem byl zase rád, že sleduji něco z tohoto prostředí. Film představí fajn hlavní hrdinku, která působí sympaticky a záporné postavy, které jsou klasické mrchy hned na první dobrou nenávidíte. Do toho je tady vrah v masce. Základ tohohle filmu je klasický slasher, kdy bohužel právě ten slasher tady moc nefunguje.

Hororová stránka filmu postrádá atmosféru a napětí. Nikdo se tady moc nesnaží a vypadalo to v průběhu filmu, že někdo režisérovi řekl, že bude točit film o maturitním plesu o šikaně a hádek dívek o to, kdo bude královna plesu. Jakmile se totiž na scénu dostaví hororové části není o co stát. Film sice je drsný a přímo na kameru vidíte, co se s obětmi stane, ale mnohdy to bylo spíše vtipné a nefungovalo to, tak jak mělo. Když si vzpomenu na předchozí trilogii, tak se ten nový díl nemůže s tím rovnat.

Co se týče práce s postavami a zvraty je to jedno klišé za druhým a nejhorší na tom je, že si s tím nikdo nedal větší práci a vypadá to všechno hrozně odbytě. Většinu času jsem se během sledování spíše usmíval nad hloupostmi a ke konci filmu jsem se několikrát smál nahlas. Nová Ulice strachu je zklamání, které mě mrzí, protože ta trilogie mě fakt bavila a tohle tomu moc nedělá dobrý jméno. Průměrný snímek ve všech směrech. Jo, a já jsem to ještě neřekl, že? Závěrečný odhalení, kdo je vrah bylo předvídatelný a už v první části filmu na to přijdete. No, a následné finále byla čistá zábava, protože to bylo něco tak neskutečně hloupého, že by se nejeden divák propadl smíchy.

Hodnocení: 4/10

Fear Street
Zdroj: Netflix

Antonín Matějíček

Jsem fanoušek slasherů. Vážně. Mám tenhle subžánr rád i se všemi jeho klišé, archetypy a pravidly. O to víc mě potěšilo, že se Ulice strachu vrací a tentokrát s vyvražďovačkou zasazenou do světa maturitního plesu. Lore Shadyside znám, baví mě, a jednoduchý koncept, kdy někdo v masce likviduje puberťáky, zní jako sázka na jistotu. Jenže Prom Queen selhává přesně tam, kde by měla zářit, jako slasher.

Předvídatelná až běda, bez špetky invence nebo snahy posunout žánr. Co je horší tak i ta klasika je natočena tak, že to místy působí až parodicky. Základní slasherové stavební kameny jako brutalita, nápadité vraždy, napětí a charisma zabijáka tu prakticky nefungují. Vrah je nevýrazný, chybí mu styl, nápad i jakýkoliv respekt. Vraždy? Slabota. První scéna, která by měla zaujmout a nastavit tón, dopadá naprosto bez dopadu. Bodycount sice není úplně nízký a snaha o gore tu je, ale působí digitálně, odtažitě a nezáživně.

Jako divák jsem byl vytrháván z atmosféry a nepomohla ani tolerance k efektům. A ano, chápu rozpočet. Ale i Terrifier s pár drobnými dokázal předvést krvavé peklo jen s praktickými efekty. Od Netflixu se čeká víc. Navíc postavy (až na výjimky) opět potvrzují, že logika a pud sebezáchovy nejsou ve světě slasheru zrovna populární disciplína. Přesto se film nedá úplně odepsat. Stylizace do osmdesátek funguje výborně Od úvodu, přes atmosféru až po prostředí samotného plesu. Přesně ten typ místa, kde se teenage horor odehrávat má. Potěší i klasická „mrcha“ a její partička, která ji spíš trpí než obdivuje. Všechno tohle sedí. Odkazy na Carrie, Prom Night nebo Rosemary jsou příjemné, stejně jako návaznost na původní trilogii, která film lehce ukotvuje ve známém světě. Jenže když všechno mimo slasher funguje lépe než samotný horor, něco tu nehraje.

Podtrženo sečteno: Prom Queen vypadá dobře, ale krvácí tam, kde by měla bodat. Styl tu je, nápady chybí. Vrah nemá šťávu, gore selhává, a napětí se vytratilo dřív než první oběť. Škoda, mohla to být zábavná žánrovka, místo toho je to jen lehce průměrná ozvěna mnohem lepších slasherů.

Hodnocení: 5/10

Fear Street
Zdroj: Netflix

Pavel Hrubeš

Nejsem velký odborník na horory a jejich subžánry. Ale mohu o sobě prohlásit, že mám alespoň trochu nakoukáno, abych mohl prohlásit, že je to kvalitně natočený horor nebo ne. Trilogii Ulice strachu jsem si celkem užil, a na Královnu plesu jsem se těšil, jelikož jsem doufal, že dostanu přepálený hororový výplach, co se nebude brát moc vážně. A to jsem ve výsledku dostal, ale bohužel je film mnohem hloupější a nudnější, než jsem čekal.

Největší problém filmu je ten, že nefunguje jako horor. Není napínavý, není strašidelný, chybí zde zajímavý a děsivý zabiják, a celkově jsem se nemohl zbavit pocitu, že celá zápletka je dost nevyužitá a tvůrci nevědí jestli mají tlačit na pilu nebo jít více do komediální roviny. Je fajn, že se tvůrci snaží pracovat s odkazy na hororové pravidla, narážky na trilogii, a zkouší budovat poctivou atmosféru. To jsou všechno plusové body, nicméně pokud se váš film profiluje jako horor, a vy nepřijdete ani s jednou napínavou nebo děsivou scénou, tak děláte něco špatně.

Osobně se mi hodně moc líbila retro atmosféra a celková stylizace. V tomto ohledu se na film dobře kouká, a díky výbornému výběru písniček to audiovizuálně hezky šlape. Další věc, která si zaslouží pochválit je práce s charaktery. Tady tvůrci odvedli velmi pěknou práci a já jsem hlavní hrdince a její kamarádce fandil od začátku až do konce. Film má hodně super obsazení, které to táhne nahoru a ústřední trio (India Fowler, Suzanna Son a Fina Strazza) podalo velmi hezký a zábavný výkon.

Ulice strachu: Královna plesu není špatný film. Je to špatný horor, ale naštěstí film dokáže nabídnou jiné věci, které kupodivu dělá opravdu hodně dobře.

Hodnocení: 5/10

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Pramen mládí – Nový dobrodružný film od Guye Ritchieho (Názory redakce)

0
Pramen mládí
Zdroj: Apple

Guy Ritchie se rozhodl, že se stane novým Woodym Allenem a bude točit minimálně jeden film ročně. A za posledních pár let to úspěšně plní. Co rok, to nový film, který si točí pro radost a hrají mu v něm herci, se kterými si sedl. Ne jinak je to u jeho nejnovějšího filmu Pramen mládí, který natočil pro Apple TV. Film bude na streamu 23.5. a slibuje poctivé dobrodružství ve stylu Indiana Jonese nebo Uncharted. Takže se pohodlně usaďte přečtete si naše dojmy na tento film.

Názory redakce na film Pramen mladí

Lenka Skříčilová

Pramen mladí byl film, na který jsem se těšila, protože jsem už dopředu věděla, že tam je dost věcí, které jsou kvalitní. Od herců, po režiséra; a přestože nejsem odborník ani vyloženě milovník podobných dobrodružných filmů, tak mě trailer zaujal nadějí, že to alespoň bude vypadat dobře a postupně uvidíme spoustu zajímavých míst. A tohle všechno se ve filmu za ty dvě hodiny stane a všechno dostaneme.

Jenže zároveň přijde i spousta toho špatného. Herci jsou moc fajn, ale občas je to jako drhnout kočku o střechu v protisměru. Režie je taková nijaká, ale taková že kdyby mi někdo neřekl, kdo jí má na starosti, tak si řeknu, že nějaký fouňa. A samotné hledání pramene mladí je zvláštní a až moc jednoduché – máme bohatého mecenáše a tím se vyřeší všechny problémy. A když od filmu pořád odbíháte, tak to není dobré znamení kvalitní zábavy. A já bych moc ráda věděla, co se pokazilo. Na papíře film určitě vypadal dobře. Ale během sledování jsem měla pocit, jako kdyby to bylo všem tak trochu jedno.

A přistihla jsem se, že je to jedno i mě. Pokaždé to prostě nevyjde. A je jedno, že máte dobré herce a tvůrce, ale když je výsledkem prázdný film, který sice vypadá dobře, a kterému bych byla schopná i hodně odpustit, kdyby sledování téhle blbiny byla alespoň zábava. No, bohužel to zábava nebyla.

PS: Nedivila bych se, kdyby byla dvojka!!!

Hodnocení: 6/10

Pramen mladí
Zdroj: Apple

Marek Lízal

Miluju Guye Ritchieho, a proto mě moc mrzí, že točí v poslední době jako na běžícím páse a nedává do toho více srdce, a netočí něco víc osobitého. Pramen mládí nebyl pro mě nijak očekávaný film, ale šanci jsem tomu dát musel kvůli tomu britskému ušatému frajerovi. Pramen mládí je fajn věc, která nejvíce doplácí na to, že je to hloupé a líné.

Scénář má dobrý základy, ale neumí s tím moc pracovat. Některé scény proto působí jako velká náhoda jen proto, že to ten daný moment pro průběh děje nutně potřebuje. Samotné postavy taky nejsou dobře zpracované, a filmu chybí větší nápaditost. Jde tady hrozně znát, že je to film pro stream, a tak to prostě je. Guy Ritchie točí hezky, umí udělat pár dobrých scén a vizuálně si to pohlídal. Kdyby to točil nějaký rutinér, tak z filmu vyleze nestravitelná podívaná.

Film se může opřít o casting, kde v hlavní roli figuruje John Krasinski, který dle mého sice nebyl nejlíp napsaný, ale bavil jsem se u něho. Natalie Portman možná tolik nefunguje, ale u jejích scén s Krasinskim jsem se překvapivě bavil. A pak je tady šarmantní Eiza González, která si to krade pro sebe. Ritchie dokázal s těmito herci udělat na mě v pár scén dobrý dojem a párkrát jsem se u toho fakt usmíval (pozitivně) a v jednu chvíli jsem se přistihl, jak mě to chvílema baví. Bude to asi tím, že na dobrodružných filmech jsem vyrostl a chybí mi tento žánr.

Indiana Jones, televizní Flynn Carsen, herní Uncharted, nebo ty Lovci pokladů. Pramen mládí jako jednohubka na večer je vlastně v pohodě. Člověk od toho zkrátka nesmí čekat něco víc, a že se to tím castem a režisérem nabízí viďte?

Hodnocení: 5,5/10

Pramen mládí
Zdroj: Apple

Pavel Hrubeš

Je to fajn oddychovka na páteční večer, ale tím to bohužel končí. Nechtěl jsem svůj text začínat negativně, ale bohužel to jinak nejde. Trailer se mi líbil, a věřil jsem, že mi Guy Ritchie dá hodně zábavnou a svěží podívanou, u které si vzpomenu třeba na Indyho nebo na nejlepší momenty z Uncharted. Jenže Ritchie zas jede na půl plynu a je to takové nijaké.

Objektivně film po audiovizuální stránce vypadá velmi pěkně. Jenže k čemu to je, že na filmu vidím peníze a poctivou řemeslnou práci, když mě to po příběhové stránce nedokáže zaujmout a strhnout. A co hůře, nebavili mě ani postavy a dialogy, které mezi sebou vedli. Neříkám, že všechno je špatné, jen jsem se opravdu nemohl zbavit pocitu, že tohle jen typ filmu, který je dělaný na zakázku, a Ritchie a spol. do toho nedávají nic ze sebe. Filmu chybí srdíčko. A je to obrovská škoda, protože kvalitních dobrodružných filmů v posledních letech moc nevzniklo.

Ritchie si do svého filmu sehnal velmi slušné obsazení, a to více jsem překvapený, že jsem tam neviděl vzájemnou chemii. John Krasinski je slušný herec, bohužel má tady opravdu špatně napsanou postavu, takže se půlku filmu chová jako debil, který by si za své chovaní zasloužil pár facek. Natalie Portman umí moc dobře hrát, ale tady jsem jí to moc nevěřil. Eiza González si svou roli užívá a ze všech herců mě nejvíce bavila. Domhnall Gleeson mi tady vůbec nesedl a má tu reálně asi dvě dobré scény.

Ve filmu se střídají lokace, je tu pár zajímavých scén a momentů, a také lehce vidím, že tady původně byla nějaká snaha, aby film šel ve stopách Tomb Raidera nebo Uncharted. Jenže to by to Ritchie musel pojmout o dost jinak. Více agresivně, napínavě nebo zajímavě. Takhle je to opravdu místy bez jakéhokoliv zápalu pro věc. Pramen mládí je film, co výrazně neurazí, ale rozhodně nenadchne, a už vůbec si nedovedu představit, že bych ho chtěl někdo vidět znovu.

Hodnocení: 5,5/10

Pramen mládí
Zdroj: Apple

Tom Bejvl

Apple TV+ nejspíše doufá, že tento film naplní poptávku jedné divácké skupiny, případný úspěch poté zaručí šanci na nějakou tu sérii. Jenomže na potencionálně zajímavou sérii je nutné už na samotném počátku vytvořit produkt, který by měl probudit zájem o další příběhy ze stejného světa. A právě na to nejspíše Pramen mládí u mnohých narazí. A bude spíše skutečně působit jako produkt, který musí vyplnit nějakou poptávku. Ritchie si ani tentokrát nepostrádá tvůrčí fištrón a jeho dobrodružná podívaná tak alespoň v jistých momentech dokáže mít styl a být patřičně nablýskaná, jak se na průměrný blockbuster sluší a patří, v konfrontaci s poměrně stupidním Vanderbiltovým scénářem je to ovšem poměrně nepodstatné.

I díky otevřeným vrátkám pro pokračování to skutečně působí jako poměrně zoufalý pokus o nastartování nějaké té filmové franšízy pro Apple TV+.  Ještě takové té naivní série, ve které se lidé v nebezpečných situacích chovají tak nevěrohodně, jak se dá čekat. Všechno je to sice hezky nablýskané, k čemu to ovšem je v momentě, kdy je to celé jaksi prázdné? Film tak sice působí tak, že by mu velké plátno slušelo, těžko nicméně působí jako film, který by si od diváku zasloužil nějakou časovou či vyloženě finanční investici. Vanderbilt přitom všem navíc zapomíná, že by takovému blockbusteru slušel nějaký pořádný humor či alespoň forma nadsázky. Alespoň Ritchie tak várkou působivě zrealizovaných scén dokáže diváka vytrhnout z letargie, výsledek je ovšem poměrně nepřesvědčivý.  A byť je fajn, že Ritchie točí jako o život, neznamená to, že nutně musí pokaždé trefit jackpot. Minimálně v případě Pramene mládí na něj určitě nedošlo.

Hodnocení: 5/10

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple

-REKLAMA-

Andor – 2. série: Je tohle nejlepší Star Wars? (Názory redakce)

0
Andor
Zdroj: Disney+

Po třech letech se vracíme zpět k seriálu, který jsme původně nikdo nechtěli a nakonec se z toho stalo velké překvapení. Seriál Andor letos přiběhl se svou 2. sérií, která je zároveň tou poslední. My z redakce jsme se na novou sérii hodně těšili a s velkým nadšením sledovali postupně nový díly. Co tedy říkáme na novou sérii, povedlo se to? Nebudeme to dále zdržovat a jdeme se podívat na názory redakce k seriálu Andor a jeho 2. sérii.

Marek Lízal

Nikdo tento seriál nechtěl, nikoho tahle postava z Rogue One nezajímala, a přesto se z tohohle nenápadného seriálu stala obrovská událost. Před třemi lety byla první série bleskem z čistého nebe, a nyní po dokoukáni druhé série můžu s velkým nadšením prohlásit, že lepší Star Wars tady snad nikdy nebylo. Andor dokonale rozšiřuje a obohacuje povstání Rebelů a díky tomu působí Nová naděje, a hlavně Rogue One o to silněji.

Druhá série sice začíná pomaleji stejně jako ta první. Několik diváků, tak bude snadno říkat, že jde o nudnou a nezajímavou podívanou. Trpěliví diváci dostanou něco unikátního. Seriál sleduje složité vztahy, těžká rozhodnutí a pozadí toho, jak těžké je bojovat proti stokrát silnějšímu soupeři. Velmi dobře jde také vidět, že seriál je komentářem k fašistickému režimu, a přiznejme si, že Impérium přesně takové je. Andor funguje v mnoha aspektech.

Mezi ty nejsilnější stránky patří scénář, bez kterého by to nešlo. Tony Gilroy a jeho tým si zaslouží obrovskou pochvalu. Připravili pro diváka hlubokou a silnou podívanou, která postupně každou epizodou houstne na atmosféře, graduje, zamrazí a na konci dojme nejednoho diváka (na dějovou linku v Ghorman nikdy nezapomenu. Tady to bylo něco neskutečného). Všechno tohle by samozřejmě nefungovalo bez skvělých hereckých výkonů. Moc rád bych vypíchnul Stellana Skarsgårda jako Luthena bez kterého by žádný povstání nebylo. Vedle něho mě moc bavili Denise Gough jako Dedra, Kyle Soller jako Syril, Genevieve O’Reilly jako senátorka Mon Mothma, Elizabeth Dulau jako Kleya. No, a nesmím zapomenout na Diega Lunu, jehož Cassian je po tomhle seriálu jednou z nejlepších postav celého světa z předaleké galaxie. Mohl bych zmínit další herce, ale je to zbytečné, protože bychom tady byly déle. Všichni jsou zkrátka perfektní. Luke, Han a Leia jsou hrdinové o kterých se nejvíce mluví, ale skutečnými hrdiny jsou tihle stateční lidé, kteří měli koule na to se postavit Impériu a začít něco, co přepíše v dalších letech historii.

Od šesté epizody (možná i dřív) až do samotného konce jsem měl pocit, že sleduji vrchol Star Wars. Žádná epická akce, světelné meče nemůžou být lepší než parádní drama, z kterého bude ještě dlouho mrazit. Seriál Andor zahrnuje plno nezapomenutelných momentů, na které jen tak nezapomenu. Úžasný seriál, který si užijí i odpůrci předaleké galaxie. Andor S1, S2 a Rogue One je nejlepší trilogie od Disneyho a já tímto moc děkuji pane Gilroyi, že jste jako člověk, kdo nemá rád Star Wars zvládnul spoustě lidem vytřít zrak a dát nám tento osobitý a silný zážitek. May the Force be with you.

Hodnocení: 9,5/10

Andor
Zdroj: Disney+

Lenka Skříčilová

Tak nám skončila druhá série seriálu Andor. A stalo se přesně to, v co všichni tajně doufali, ale báli se to říct nahlas, aby nic nezakřikli. Druhá série je totiž ještě lepší než ta první. Především úplný závěr, který tak krásně napojuje to, co do té doby předchozí díly pracně budovaly, a na konci se dostaví jasná potřeba pustit si Rogue One. A to píšu jako někdo, kdo má sice Rogue One moc rád, ale není takový znalec vesmíru jako všichni moji kolegové. Ale píšu to jako někdo, kdo viděl skvělý seriál, který je prequelem oblíbeného filmu. A jak se tedy nová série povedla?

Druhá série má mnohem lépe stravitelnější dávkování obsahu než ta první. Kde sice byly díly vedené stejně jako tady, ale díky uvedení vždy všech najednou, to funguje a působí úplně jinak. Protože si tvůrci mohli vyhrát s gradací jednotlivých částí, kdy všechno zároveň funguje i v celku a závěru samotném. Především v druhé polovině, kde jsem většinu času jenom koukala jako malý dítě na hračku a doufala, že to nikdy neskončí. Aby jsme se stále neposouvali blíž, Andor tak nikdy neskončil a my jsme mohli u povstalců zůstat o trochu déle stejně jako s tímhle dokonalým seriálem, který ukazuje, že není pravda, co někteří tvrdí. Že Star Wars už nemá co vyprávět. Má toho hodně. A kolikrát jsou nejsilnější právě ty příběhy obyčejných lidí než borců se světelnými meči…

Hodnocení: 10/10

Andor
Zdroj: Disney+

Martin Lukáš

Druhá série Andoru je přesně to, co Star Wars potřebovalo. Po několika průměrných Disney+ projektech působí Andor jako svěží dech, který už jsme dlouho necítili. Funguje tak hned díky několika aspektům. Natáčení v reálných kulisách, v reálném prostředí bez použití technologie Volume přidalo tomuto světu tu potřebnou syrovost a autenticitu. Samotné zpracování po technické stránce je úchvatné a řadí se bez problémů k té nejlepší televizní produkci současnosti.

Díky 2. sérii se celý příběh povstání a Nové naděje na míle prohloubil. Andor pro čtvrtou epizodu Star Wars udělal něco podobného jako seriál Klonové války pro prequelovou trilogii. Nejenže Andor vytvořil sympatie pro poměrně obyčejnou postavu Cassiana Andora v Rogue One: A Star Wars Story, ale především sledoval zárodky povstání do úplných začátků. Do doby, kdy Luthen Rael zachránil Kleyu, která se pro něj stala symbolem naděje a pro kterou byl ochoten obětovat všechno, i svůj vlastní život. Všechno díky Andoru dostalo větší smysl – nové souvislosti, vyplněné mezery, ale i neúprosná politická realita, která upozorňuje na fašistické a totalitní režimy, zejména pak jejich praktiky a prvky propagandy. Především díky těmto tématům Andor funguje jako nadčasová sonda do takovýchto režimů a upozorňuje diváky na to, že svoboda není samozřejmost, musí se za ní bojovat a to neustále. V případě, že se bojovat nebude, využijí těchto chvil monstra z řad císaře Palpatina.

Scénář je psaný s chirurgickou přesností, dialogy jsou bohaté a motivace postav komplexní a do detailu propracované. Jasně, i tady je začátek trochu pomalý, stejně jako u první série. Ale tempo se postupně zvyšuje, sázky se stupňují a na konci je z toho dokonale vygradované politické drama zasazené do sci-fi světa. Andor je mistrné a nadčasové dílo, na které se jen tak nezapomene.

Hodnocení: 9,5/10

Tohle byly názory redakce na Andor 2. série. Doufáme, že se vám článek líbil a užili jste si seriál stejně jako my. 

Zdroj titulního obrázku: Disney+

-REKLAMA-