Tron: Ares – Svět Trona opět ožívá (Recenze)

Autor

-

7. októbra 2025

Snímek Tron: Ares nás zavádí do budoucnosti, kde se digitální svět začíná prolínat s realitou. Sofistikovaný program Ares (Jared Leto) je vyslán z digitálního světa do skutečného na nebezpečnou misi – jde o první kontakt lidstva s umělou inteligencí. Na pozadí mistrovsky stylizované sci-fi výpravy známý režisér Joachim Rønning navazuje na odkaz předchozích filmů, když znovu uvádí do děje Jeffa Bridgese jako legendárního Kevina Flynna. Film kombinuje akci, napětí a ikonický vizuál „Sítě“ s industriální atmosférou podpořenou hudbou od Nine Inch Nails slibující svěží a drsnější reinterpretaci legendární ságy…

Dvojice norských filmařů Joachim Rønning a Espen Sandberg uvedla v roce 2012 film Kon-Tiki, který realizovali ve své domovině. Výsledkem byla o rok později nominace na Oscara pro Norsko za Nejlepší mezinárodní film, film o norském mořeplavci Thoru Heyerdahlovi měl být poté hlavním důvodem, proč studio Disney zvolilo Rønninga a Sandberga jako režiséra pátých Pirátů z Karibiku s podtitulem Salazarova pomsta. Piráti z Karibiku 5 ovšem zároveň symbolizují rozchod norské tvůrčí dvojice. Sandberg se konkrétně vrátil domů, kde v roce 2019 uvedl film Amundsen.

A Rønning? Tomu se naopak očividně na rozdíl od jeho bývalého spolupracovníka (před Kon-Tiki spolu realizovali dva další filmy) u Disneyho zalíbilo. Pro studio Disney se očividně stal oblíbeným řemeslníkem, po zatím posledních Pirátech z Karibiku pro studio ostatně realizoval také Zlobu: Královnu všeho zlého, minulý rok byl poté na Disney+ uveden jeho film Dívka a moře, ve kterém Daisy Ridley ztvárnila plavkyni Gertrudu Ederle, která jako první přeplavala kanál La Manche.

I 7. film v režii Rønninga poté vznikl u studia Disney, i tentokrát navíc Rønning navazuje na již zajetou filmovou sérii. Tron: Ares je konkrétně třetím filmem ze série, kterou v roce 1982 nastartoval původní Tron. Jak se po 15 letech povedl návrat do světa, který nevyhnutelně ovlivnil kinematografii?

Tron: Ares kráčí ve šlépějích významných filmů

Inspirací pro scenáristu a režiséra původního filmu Stevena Lisbergera byla především hra Pong, původní Tron se poté v roce 1982 stal prvním filmem, k jehož výrobě byly využité počítačové triky. Studio Disney možná v době uvedení doufalo ve větší hit, z Trona se ovšem napříč roky stala kultovní záležitost. Byť se poté o možném pokračování v podstatě mluvilo již od 80. let, došlo na něj až v roce 2010.

Snímek Tron: Legacy byl v roce 2010 uveden jako režijní debut Josepha Kosinskiho, budoucího tvůrce filmů jako Top Gun: Maverick či F1. Vystudovaný inženýr představil svět Trona ve zcela novém světle, milé vzpomínky na film i po 15 letech od jeho uvedení poté zvládá vyvolávat soundtrack od (dnes již) rozpadlé dvojice Daft Punk. Dost často se stává, že se i odpůrci druhého Trona shodnou, že soundtrack k Tron: Legacy pravděpodobně patří mezi nejlepší filmové soundtracky všech dob. Spojení elektronické hudby a symfonického orchestru sympaticky kooperující s atmosférou digitálního světa bez pochybu patří mezi milníky filmové hudby nejen 21. století.

Tron: Legacy měl celou sérii především nastartovat, ještě v roce 2015 to vypadalo, že se Kosinski spolu s Garrettem Hedlundem a Olivii Wilde vrátí u třetího Trona s názvem Tron: Ascension, ten samý rok ovšem bylo chystané pokračování zrušené. Nejen kvůli faktu, že ten samý rok u Disneyho propadla velmi drahá sci-fi Země zítřka, ale především i proto, že preference byly v rámci sci-fi u Disneyho díky jedné konkrétní velké akvizici někde jinde.

Už v roce 2017 se nicméně objevila informace o tom, že místo pokračování Legacy vznikne svěží start série, který si možná ze zrušeného Ascensionu vypůjčí nějaké ty nápady. Film Tron: Ares konkrétně představuje titulní postavu Area v podání Jareda Leta, snaží se poté očividně sérii nastartovat podobně jako svého času Legacy. Úspěšně?

Tron: Ares se na to snaží jít tak trochu jinak, první dva filmy nicméně ctí

První dva díly Trona jsou s odstupem času očividně plné náboženských podtextů – programy, které uživatele vnímají jako božstva (původní Tron) či spor Ďábla s jeho stvořitelem Bohem (Tron: Legacy). A byť se nutně od těchto podtextů třetí celovečerní Tron nedistancuje, jde na to tak trochu jinak.

Takový Jared Leto třeba svého Area přirovnal k Pinocchiovi, samotný film poté cituje Frankensteina. Díla Carla Collodiho i Mary Shelley se dotýkají témat jako je stvoření, lidskost, morálka a hranice. Pinocchio je k světu přiveden pomocí magie, Frankenstein zase své monstrum přivede k životu pomocí vědy. Ares je stvořen pomocí moderních technologií a i když se jedná o počítačový program, film se jeho optikou snaží tak nějak rozebrat to, co to vlastně znamená být člověkem. A zda se technologie může dočkat takového posunu, že se z programů teoreticky mohou stát lidé.

Jde nejspíše o jeden z těch prvků, které si nejnovější Tron bere ze scénáře k původně plánovanému předchozímu pokračování, ve kterém by se nejspíše řešilo především aklimatizování postavy Quorry v podání Olivie Wilde na náš svět. Absence Quorry i Sama Flynna je nicméně (tak trochu?) osvětlena, platí poté, že se ze známých postav vrací pouze Kevin Flynn v podání Jeffa Bridgese, který je něčím mezi bohem a pro Area potencionálně jeho Modrou vílou.

Byť se poté tvůrci dušovali, že nechtějí, aby třetí Tron stál na vyloženém fanouškovském servisu, přeci jen nechybí dost odkazů, pomrknutí i jisté formy déjà vu. Byť se tak třeba navzdory příslibu z minulého filmu nevrací Edward Dillinger Jr. v podání Cilliana Murphyho, prostor zde dostává jeho synovec Julian v podání Evana Peterse. A pokud má někdo o sérii Tron povědomí, může si jasně vzpomenout, že to s rodem Dillingerových nikdy nebylo jednoduché.

Tron: Ares má naprosto skvělý soundtrack

Rozpadlé duo Daft Punk se logicky nevrací, náhrada ovšem nejspíše nemohla být lepší – Nine Inch Nails! Trent Reznor a Atticus Ross si nejspíše uvědomují odkaz soundtracku předchozího Trona, ke skládaní hudby k novému Tronovi ovšem přistupují po svém. A výsledek je takový, že pokud Tron: Ares stojí za návštěvu kina s tím nejlepším možným zvukem, je to právě díky soundtracku od NIN. Hudba málokterých tvůrců filmové hudby v poslední době vyvolává dojem, že hudba dokáže fungovat svým vlastním způsobem, přesto být plnohodnotnou součástí filmu, ke kterému je složena.

Soundtrack, který dokáže tvarovat atmosféru i emoce, hudba je čitelná způsobem, který jasně stanovuje, že se jedná film s tématikou technologií, mezi silné stránky filmové hudby NIN ostatně již delší dobu patří fakt, jak dokáže definovat film. Tahle tvůrčí dvojice se navíc i přes čím dál větší aktivitu na poli filmové hudby očividně nezvládá vyčerpávat. A to je privilegium, za které by byl jistě rád nejeden tvůrce filmové hudby. Jejich hudba není jen slyšet, je cítit.

I třetí Tron je plný výrazných barev

Když se řekne film ze série Tron, je snadné si okamžitě vybavit výrazné barvy. A těch je v třetím Tronovi také dost. Série je konzistentní v tom, jak barvy snadno vypovídají o postavách, i díky návratu pro sérii specifických světelných motorek je příležitosti pro hrátky s vizuálem celkem dost. Samotné trailery poté do velké míry naznačují, že hlavním lákadlem bude do velké míry přechýlení formule a místo přenosu lidí do světa programů se tentokrát programy podívají do lidského světa (další z nápadů, které měl být součástí přímého pokračování Tron: Legacy), v tomto ohledu se ovšem nedá mluvit o vyloženě naplněném potenciálu. Byť je samozřejmě střet stíhaček s programy tak nějak automaticky lákadlem.

Rønning možná u Disneyho plní primárně funkci nádeníka, vlastně nicméně není moc těžké se divit tomu, že právě o jeho služby Disney zájem nadále má. Realizátor je totiž očividně slušný a když už dojde na ty hlavní atrakce, které mají diváka primárně hnát do kin, fungují vlastně docela uspokojivě.

Bylo by samozřejmě zajímavější sledovat, jak moc by na motivy z Trona: Legacy navázalo přímé pokračování a zda by se zmiňovaná Quorra skutečně mohla v lidském světě ujmout jako novodobý Ježíš. V rámci zadání, které se má primárně pokusit světa Trona představit moderním divákům, nicméně svůj cíl nejspíše splní. Otevřený konec i po-titulková scéna jasně naznačí, že tu základ pro minimálně Trona 4 je, zrovna v tomto případě je nicméně říct, zda na další film opět dojde nejdříve za 15 let a zda se i tentokrát nevrátí maximálně hrstka známých tváří.

Jak definovat vadný program?

Ať už si o Jaredu Letovi člověk myslí cokoliv, jeho herecké nadání se moc zpochybňovat nedá. Je to ten typ herce, který se do své role vždy dokáže ponořit, byť to v případech, kdy hrál například Jokera může být sebevíc nesnesitelné. Dá se tak snadno věřit tomu, že se Leto dokázal ponořit i do role počítačového programu, který je v podstatě dítětem. A přesto se dá snadno argumentovat, že Letovi sedí spíše role záporných postav či alespoň antihrdinů nežli vyložených kladných postav.

Jeho postava má sloužit mimo jiné k prozkoumávání toho, co přesně vlastně má definovat vadný program, není poté náhodou, že jeho pravou rukou je Athena v podání Jodie Turner-Smith. Áres je dle řecké mytologie bohem války, Athéna poté spravedlivé války. Áres má dle řecké mytologie symbolizovat krvavou stránku války, Athéna zase válečnou strategii. A je zajímavé sledovat, jak má v rámci filmu Tron: Ares titulní Ares blíže ke klasickému vyobrazení Athény, Athena zase k Áreovi.

I to může být vnímáno jako jakási symbolika vymykání se základnímu programu a předpokladům, které se od programu očekávají. A jak se možná dá povedený program snadno definovat tím, jak převezme kontrolu nad svým stvořitelem. V době regulací a obav z budoucnosti v oblasti umělé inteligence je tím Tron: Ares přeci jen tak trochu aktuální. A souhrnem jeho motivů se mu opravdu nedá nadávat do vyloženého letního výplachu bez jakékoli přidané hodnoty.

Film, který je v mnoha ohledech sympatický, přesto občas kolísá

Je to film, který je z mnoha důvodů snadno sympatický, zároveň to ovšem neznamená, že by ve svém průběhu nekolísal. Nepřichází s kdovíjak zajímavými postavami, navíc film snadno chvílemi vyvolává dojem, že sám moc neví, co si vlastně může se svými postavami počít.

Jeden menší retro výlet působí už jako vyložená nostalgie na hraně toho, jak by se k ní mělo přistupovat (pořád nicméně lepší nežli ve Vetřelci: Romulus), film navíc poměrně sráží dolů pokusy o humor (Ares se stává tak svobodomyslným programem, že začne dávat přednost Depeche Mode před Mozartem). Tyto pokusy se občas možná občas projeví jako něco, co má nakonec možná krapet větší význam, přesto se jim často jen daří srážet vážnost situací.

Je to přesně ten film, jehož vizuální pozlátko suverénně vítězí nad obsahem. Nicméně to není kvůli faktu, že by snad byl jeho samotný obsah nějak extra hloupý. První dva Tronové těžily především z kontrastů mezi dvěma odlišnými světy, třetí film se je jednoduše snaží propojit. A to způsobem, který má své nedostatky.

Má franšíza Tron do budoucna potenciál?

Třetí Tron dokazuje, že se v jeho světě dají vyprávět zajímavé příběhy a sám nastaví poměrně slušné potencionální směřování do budoucna (byť je nejspíše nevyhnutelné, že se série začne trochu točit v kruhu). Nové postavy alespoň hrají dobří herci (Greta Lee je v hlavní lidské roli sympatická, Evan Peters dokazuje, že mu psychopati s božským komplexem jdou), byť je nejspíše očividné, že dost materiálu s některými z nich muselo skončit na podlaze střižny (klidnit očekávání by měli všichni, kteří počítají s dostatečně velkým prostorem pro Camerona Monaghana). I právě díky hercům jsou ty dvě hodiny poměrně fajn.

Až tržby v kinech dají jasně najevo, zda diváci ještě v roce 2025 na franšízu Tron slyší, Disney se ovšem pokusil jednu z jejich méně aktivních značek oživit ve slušné podobě, která především v IMAXU dokáže v nejeden moment svým vizuálem strhnout. Přehnaně velká očekávání by nicméně nejspíše neměli mít ti, kteří jsou u série Tron zvyklí na trošku větší hloubku. Tron: Ares není hloupý film, své očividné vypravěčské ambice ovšem neužívá nejšikovněji.

I když je ovšem již několik let Rønning pod Disneym především nádeník, třetí film se mu podařilo realizovat způsobem, který jen přeci nejspíše leckomu naznačí, že by více příběhů z tohoto světa neuškodilo. Byť je rozsah jeho světa a motivů, kterým se může věnovat, po třech filmech do velké míry vyčerpaný. Se samotným vývojem technologie jde ovšem dost možná o unáhlený pohled. A potencionální čtvrtý Tron tak může snadno být v kontextu série specifický jako jeho předchůdci.

Tron: Ares závěrem

Tron: Ares se snaží oživit kultovní sérii sázkou na vizuálně působivý svět, velmi výraznou hudbu od Nine Inch Nails i nové motivy, Joachimu Rønningovi se poté poměrně daří reflektovat technologický a filozofický rozměr tohoto světa. Především rozvíjením myšlenek o lidskosti a nadměrném užívání technologií.

I přes snahu o nový směr se pořád musí balancovat mezi nostalgií, absencí náboženských přesahů předcházejících filmů poté třetí Tron přichází o jistou formu sečtělosti, s čerstvými momenty poté ne vždy pracuje vyloženě nejlíp. Vizuální stránka tak v tomhle případě převažuje nad obsahem, především v IMAXU se ovšem na ten film za pochodu kouká krásně. Ve výsledku důstojný nástupce předchozích dvou filmů, který nicméně nejspíše měl na víc…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Walt Disney Pictures

-REKLAMA-

Ratolesti – Nová minisérie od České televize (První dojmy)

Autor

Tom Bejvl

-

6. októbra 2025

0

Ratolesti jsou desetidílný seriál o rodině, které se život obrátí naruby. Seriál, kde má každá epizoda své téma, ale průběžně sledujeme i rodinnou linku ústředních postav. Hlavními hrdiny jsou adiktoložka Hana Velková (Aňa Geislerová), její manžel, ředitel gymnázia, Karel Velek (Stanislav Majer) a bratr, kriminalista, Jiří Kolář (Matouš Ruml). Všichni tři se snaží pomáhat dětem i dospělým, kteří se ocitli ve složité životní situaci. Všichni tři jsou kompetentní a oddaní své práci a všichni tři mají svou pravdu. Řeší případy, jež nesnesou odkladu, ale jejich profesní role a povahy je pravidelně staví proti sobě.

Navíc i oni musí obstát kromě profese i ve svých rodičovských rolích a tato zkouška se ukáže jako ta nejobtížnější. Konflikty spojené s problémy ve škole nebo s drogami, sociálním vyloučením i kulturními válkami se odehrávají v kulisách středně velkého prosperujícího města; důvěrně známého světa s jasnými hranicemi, kde každý každého zná a kde je proto obtížné cokoli vyřešit, aniž by se z toho stalo veřejné téma, o kterém všichni diskutují. Je to příjemné místo k životu, ale také svět propletený složitými vztahy, kde se nahlas říká jen něco. Svět, který má i svá temná zákoutí. Příběhy inspirované skutečnými kriminálními a sociálními kauzami ukazují, co všechno nevíme o svých dětech…

Ratolesti jsou zcela novou desetidílnou minisérii z dílny České televize. Režisérem kompletní minisérie je Michal Blaško (film Oběť, který v roce 2023 vyhrál slovenskou cenu Slnko v sieti za nejlepší film), jako scenáristé jsou pod ní poté podepsaní Tomáš Feřtek (seriál Ochránce) a Matěj Podzimek (seriály Ochránce, Devadesátky, minisérie Smysl pro tumor). Seriál přislíbil věnování se společenským tématům, kdy se hodlá výrazně věnovat mladistvým, zároveň také komunitě města, které není tolik veliké, aby se v něm lidé navzájem neznali. Výsledkem je seriál, který zřejmě bude pojednávat především o nástrahách výchovy.

Ratolesti – Seriál, který se chce věnovat vážným tématům

Ratolesti začínají běžet v televizi zhruba 7 měsíců po úspěchu netflixovského seriálu Adolescent, který se po dobu svých 4 epizod zaměřoval na jeden konkrétní případ, který spojoval nejen jednu britskou rodinu. Ratolesti dle synopse slibují, že bude mít každá epizoda odlišné téma, spojovat je ovšem bude účast ústředních postav. Adiktoložka Hana v podání Aňy Geislerové, ředitel gymnázia Karel v podání Stanislava Majera a kriminalista Jiří v podání Matouše Rumla, bratr Hany/švagr Karla. A také Jan v podání Tomáše Seana Pšeničky, syn Hany a Karla, který se už od prvních momentů seriálu prezentuje jako nadějný cyklista. Hana, Karel a Jiří jsou v rámci svých zaměstnání konfrontováni s mladistvými. A tím i se závažnými problémy, které mohou trápit nejen mladou generaci.

Šikana, propaganda či víra, i to patří mezi témata, kterým se má seriál věnovat. Hned v 1. epizodě jsou v centru nicméně především drogy, kdy to navíc vypadá, že minimálně linka s drogami se v rámci seriálu zdrží. Drogová závislost patří mezi významné problémy generace Z, dává proto poměrně smysl, že seriál začíná právě s nimi. A jak se ukáže, že může být pro ústřední rodinu Velkových osobnější, než se může na první pohled zdát.

Dokáží Ratolesti navázat na úspěch Ochránce?

I díky tvůrčímu týmu se nástupce Ochránce nezapře, protože se i v tomhle případě mají napříč seriálem linout společenská témata, která mohou u diváků snadno rezonovat. Je nicméně patrné, že právě linku s drogami chtějí tvůrci napříč seriálem drolit. Z ústředních postav má tak prozatím nejvýraznější roli Karel, který se pustí do vyšetřování původu drog, které mají spojení s jistou nehodou. Jedná se o případ, který se týká mladistvých, do úvahu se ve vyšetřování postupně berou do úvahy i fakta, že někteří studenti nemusejí nutně pocházet z těch nejlepších poměrů a nejstabilnějšího zázemí. Přesto se později ukáže, že ani stabilní zázemí a ideální přístup k výchově nemusejí nutně nic moc znamenat.

Ze seriálu po jeho startu trčí především motiv generační propasti. Krásně je to vidět i na postavě Ludmily (matka Karla, babička Jana), která v podání Mileny Steinmasslové snadno evokuje všechny ty dámy pokročilého věku, které často prohlašují, že za jejich časů bylo líp. A někdy je i poměrně snadné dát jim za pravdu. Často se stává, že se rodiče snaží pochopit své děti, ale často narážejí na svět, který se proměňuje rychleji, než stačí reagovat. Je to o rozdílech v hodnotách, komunikaci i vnímání reality. A jedná se o jeden z těch motivů, který může být na seriálu tím nejsilnějším.

Seriál, který nepůsobí černobíle

První epizoda je nicméně založena především na vyšetřování, které snadno ovlivňuje i okolní prostředí. Interní informace se snadno dostanou ven, případu se samozřejmě dotýká i fakt, že se točí kolem mladistvých. Postavy se za pochodu nějak vykreslují, už 1. epizoda dokáže tak nějak načrtávat jejich nevyhnutelná dilemata. Především i proto, že některé případy pro ně mohou být tak osobní, že bude snadné nechat zbourat svou profesionální fasádu. Tvůrce nicméně šlechtí, že se už právě k případu s drogami nestaví úplně černobíle v momentě, kdy by to bylo tolik snadné. Ano, jedná se o linku, která nejspíše bude vedena po dobu celých 10 epizod a i proto se nemůže v 1. epizodě dočkat toho nejlepšího zakončení, samotnou linku a náturu seriálu ovšem 1. epizoda rozjíždí slušně.

Štěstí je zatím i ve slibném castingu. Ruml známý především díky komediálním rolím zvládne mile potěšit tím, jak dokáže jako kriminalista působit seriózně, Aňa Geislerová i Stanislav Majer poté prokazují, že si potrpí na komplexní role, které jim očividně umožňují se po herecké stránce výrazně projevit. Na malém prostoru potěší i zmiňovaná Steinmasslová a také Tomáš Sean Pšenička, zrovna jejich role ovšem patří mezi ty, kterých bude zcela jistě mnohem více až v následujících týdnech. Pokud má 1. epizoda plnit svůj účel především v tom, aby dokázala diváky namotat na sledování v dalších 9 týdnech, svůj cíl Michal Blaško a spol. plní. Byť jen čas ukáže, zda diváci po 1. epizodě náhodou nekoupí zajíce v pytli.

Ratolesti závěrem

Ratolesti se ve svém úvodu jeví jako seriál, který bude umět pracovat s vážnými tématy dnešní mládeže. První epizoda nastiňuje problematiku drog a poukazuje na generační propast mezi rodiči a dětmi, přičemž postavy nejsou černobílé a nechávají prostor pro morální dilemata. Pokud se seriálu podaří udržet tuto rovinu, má potenciál stát se dílem, které bude vskutku citlivě reflektovat problémy nejen generace Z, navíc způsobem, který nemusí být jen poučný, ale i dramaticky zajímavý. Pravda se ukáže až za 9 týdnů, slušnou víru ovšem 1. epizoda vyvolat dokáže…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Česká televize

-REKLAMA-

Autobus naděje – Matthew McConaughey se snaží zachránit děti před požárem (Recenze redakce)

Autor

Pavel Hrubeš

-

4. októbra 2025

0

Vítejte všichni u dnešní recenze redakce. V dnešní recenzi si rozebereme ambiciózní snímek, který si pro nás připravila streamovací služba Apple TV+. Budeme se bavit o filmu Autobus naděje, který režíroval Paul Greengrass (Let číslo 93, Kapitán Phillips nebo tři film s Jasonem Bournem) a do hlavní role byl obsazený Matthew McConaughey. Film vznikl namotivy skutečných událostí a na streamovací službě ho najdete 3.10. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi redakce na film Autobus naděje.

Recenze redakce na film Autobus naděje

Ve filmu natočeném podle skutečných událostí se snaží z hořícího kalifornského města uniknout řidič Kevin McKay (Matthew McConaughey) s autobusem plným dětí. (ČSFD)

Marek Lízal

Režisér Paul Greengrass umí točit autentické snímky. Má na svědomí pecky jako jsou Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum, Kapitán Phillips nebo Let číslo 93. Na jeho novinku jsem byl velmi zvědavý. Greengrass si vybral příběh podle skutečných událostí, který se stal v roce 2018. Nejhorší požár, jaký se kdy stal v Kalifornii. Snímek se zaměřuje na řidiče autobusu Kevina McKaye. Jde o obyčejného rozvedeného chlapa, který na tom není nejlépe a všechno se mu rozpadá pod nohama. Má špatný vztah se svým synem, je rozvedený a musí se starat o svoji matku. Jednoho dne během práce, kdy se živí jako řidič školního autobusu vypukne obří požár a Kevin zachraňuje 22 dětí plus jednu učitelku.

Od momentu, kdy se rozjede požár se z filmu stává intenzivní podívaná, která nenudí a držela mě u obrazovku až do samotného konce. Greengrass je mistr přes autentické, intenzivní a lidské podívané. Opět je tady jeho klasická roztřesená kamera, díky které má divák pocit, že tam s těmi postavy je. Minimálně já to takhle mývám a platí to i u tohohle filmu. Co je naprosto super je to, že postavy jsou obyčejní lidé a jsou správně uvěřitelní. Jasně výstavba postav se svými příbuznými a jejich vztahy je taková klasika, která ale funguje a není plná klišé. Především to funguje díky hercům, kdy každý odvádí skvělou práci. Především v hlavní roli Matthew McConaughey, který je tady skvěle využit a znova nám předvede, proč patří mezi nejlepší herce, jaká dnešní doba viděla.

Za největší negativum považuji efekty. Film se snažili filmaři točit, co nejvíce reálně a efekty byly použity na rozšíření plamen do pozadí. Osobně musím říct, že snímek na mě působil uměle a jakmile se film přesune přímo do toho chaosu, tak to někdy nevypadalo nejlíp. Možná za to skutečně může hlavně pozadí, ale nikdy jsem neměl pocit, že to vypadá dobře a reálně. Nejlépe vypadal oheň, který byl nejblíž, ale jinak nic moc. Přesto, že snímek působil uměle, tak to nebylo nic, co by mě iritovalo a neškodí to celkovému filmu. Přesto je to ta nejslabší věc.

Autobus naděje je za mě velmi povedený snímek, kde režisér Paul Greengrass znova dokázal, že tyhle věci umí a jakmile se to udělá dobře, tak jde o intenzivní záležitost, kde se nehraje na žádný patetismus, ale na strach a zoufalství a sedlo mi to. V hlavní roli je tady jako vždy skvělý Matthew McConaughey a ty dvě hodinky utečou jako voda. Snímek na nic nečeká, nenudí a ukázal nám zase, že s ohněm opravdu není sranda. Za sebe rozhodně doporučuji.

Hodnocení: 8/10

Pavel Hrubeš

Byla to ohnivá jízda. Režisér Paul Greengrass nám už několikrát předvedl své režisérské umění a obrovský vypravěčský talent. A ne jinak je tomu i zde. Já osobně mám Greengrassovu tvorbu rád a na Autobus naděje jsem se dost těšil.

První facku jsem dostal hned na začátku, kdy mě hodně nepříjemně vystrašily triky. Chápu, že jinak to udělat nejde, přesto jsem skoro celý film s tímto neduhem dost bojoval. Někdy triky byly dokonalé a perfektně vystihly to inferno, co se dělo, ale jindy byly velmi slabé. Čím více scéna vypadala „komorněji“, tak o to více byla silnější, uvěřitelnější a napínavější. Greengrass při natáčení využíval různé filmařské postupy pro střih, kameru, rámování atd. V jeden moment film vypadá jako největší katastrofický film a o dvě minuty jako nejrealističtější dokument, a za dalších pár minut jako obyčejná konverzačka. A tento mix postupů funguje velmi dobře.

Režisér si pro nás připravil „lehce pomalejší“ rozjezd, kde nám dal dostatek času, abychom poznali hlavního hrdinu a jeho situaci. Zpočátku mi to tolik nesedlo, ale s přibývající stopáží jsem to náležitě docenil. Matthew McConaughey zahrál perfektně svou civilní a nehrdinskou postavu. McConaughey utáhne film na obyčejnosti své postavy a o to více mu fandíme. America Ferrera není vůbec špatná a s McConaugheym mají hezkou civilní chemii, která opět moc dobře funguje. Hodně se mi líbil Yul Vazquez jako velitel hasičů, protože výborně prodal ten stres a těžká rozhodnutí, co musel činit.

Film má zajímavou technickou stránku, která jak už jsem psal střídá různé filmařské postupy, takže je velmi zajímavé sledovat jak režisér vypraví. Hudba se povedla v některých pasážích je správně strhující. Osobně mám největší problém s triky, které mi místy přišly fakt hnusné. Autobus naděje je hodně dobrý a napínavý thriller, který se vyplatí vidět.

Hodnocení: 7,5/10

Toto byly naše dojmy a názory na film Autobus naděje. Doufám, že vás text zaujala a podle něj se rozhodnete jestli film uvidíte nebo ne.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple TV

-REKLAMA-

Steve – Cillian Murphy jako ředitel reformní školy (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

3. októbra 2025

0

V polovině 90. let v Anglii se odehrává jeden osudový den v životě Steva (Cillian Murphy), ředitele reformní školy, kde se střetávají chlapci na samém okraji společnosti. Zatímco se snaží zachránit svou instituci před nevyhnutelným uzavřením, svádí zároveň tichý, ale neúprosný boj se svými vlastními démony. Do jeho světa vstupuje Shy (Jay Lycurgo) – nevyzpytatelný teenager, v němž se mísí křehkost s destruktivní silou. Jejich osudy se během jediného dne propletou v příběhu o naději, zoufalství a tenké hranici mezi záchranou a pádem…

I když je Cillian Murphy na filmovém poli aktivní již od konce 90. let, největší slávy se mu dostalo až v posledních dvou dekádách. Do širšího povědomí veřejnosti ho uvedla především role Thomase Shelbyho v populárním seriálu Peaky Blinders/Gangy z Birminghamu. Na začátku minulého roku pak získal Oscara za ztvárnění J. Roberta Oppenheimera ve filmu Christophera Nolana. Přesto Murphy nadále očividně preferuje účast na menších projektech, což dokazuje i jeho nejnovější drama Steve, kde hraje titulní roli.

Režie se ujal Tim Mielants, který má zkušenosti i s několika epizodami zmiňovaného seriálu Peaky Blinders, s Murphym také již pracoval na dramatu Takové maličkosti. Jejich druhá filmová spolupráce je zasazena do prostředí reformní školy, kde Murphy ztvárňuje jejího ředitele, Stevea. Ten se musí potýkat nejen s problémovými žáky, ale i s vlastními mentálními problémy a závislostí. Děj filmu se odehrává během jednoho, který však není obyčejný. A události, které se během něj stanou, výrazně ovlivní nejen Stevea.

Steve – Cillian Murphy po výhře Oscara nerezignoval

Školu Stanton Wood, kterou Steve řídí, navštíví v roce 1996 dokumentární štáb, samotná sázka na ruční kameru poté dokáže evokovat dokumentární styl, postupně poté vyvolává pocit, že vypovídá o mentálním rozpoložení samotného Stevea. Film sleduje Stevea v jeho přirozeném prostředí a snaží se vykreslit to, jak je na fungování systému školy zvyklý. Nadávky od svých studentů snáší až s ledovým klidem, očividně se i tak nějak smiřuje s faktem, že může jeho školu potkat nevyhnutelný konec díky krokům britské vlády. Byť si přeci jen neodpustí drobný výbuch emocí, na který je tolik zvyklý u svých svěřenců. Reformní škola se vykresluje jako poměrně nepříjemné prostředí, ve kterém může fungovat jen osoba, která má silný žaludek. A nebo si prostě jen zvykla.

Steve je osobou, která je na vedení podobné instituce ideální. O všechny pečuje a snadno se věří tomu, že mu na jeho studentech skutečně záleží. Člověk s očividně velkou trpělivostí, takový, který je schopný podržet v jejich temnějších chvílích (což je něco, co občas opravdu může pomoct). Scénář Maxe Portera, který film napsal dle své vlastní knihy Shy, samozřejmě osvětlí, že i Steve má za sebou své temné období a prošel si událostí, která ho formovala. Cillian Murphy nicméně dokazuje, že po výhře Oscara nerezignoval, v hořkosladkém příběhu naopak dokazuje, proč nadále mezi mnohými patří mezi nejuznávanější herce současnosti.

Steve má nosnou výpovědní hodnotu

Amanda, zástupkyně ředitele v podání Tracey Ullman, v průběhu filmu označí svou práci zhruba takto – bachařka, učitelka, matka a bojovnice v jednom. Toto shrnutí dokáže skutečně vypovídat o práci v reformní škole. Instituce mezi školou a vězením, kdy se občas stává, že nad jejími studenty zlomí hůl i jejich příbuzní. A navíc občas si hrozí, že studenti ublíží personálu. Nebo si ublíží navzájem mezi sebou. A nebo sami sobě. Jedná se o malý film, jehož základ by klidně mohl fungovat i na divadelních prknech, nosnou výpovědní hodnotou o podobných institucích je ovšem filmem, který stojí za pozornost.

Cillian Murphy ze sebe dostává všechno, účastí na filmech jako Steve poté dokazuje, že mu v rámci jeho herecké kariéry nejde jen o tučné herecké honoráře. Murphy především ve filmu Steve dokazuje, že nutně nemusí být středem pozornosti, dokáže být herecký klidný způsobem, kterým zazáří i jeho herečtí kolegové, včetně spousty poměrně šikovných mladých herců (Jay Lycurgo má nejspíše zaručeno, že bude patřit mezi nominované na cenu pro vycházející hvězdu na příštím udílení cen BAFTA). A když už se děj filmu vyloženě soustředí na něj, Murphy dokáže projevit, jak zvládá ztvárnit komplexní charaktery. Přitom ne vyloženě okázalým způsobem.

Postupně budované drama

Atmosféra postupně houstne, děj se následně nemusí vydat vyloženě očekávanými směry. Děj původní knihy má být vyprávěn právě z pohledu studenta Shye v podání Jaye Lycurga, snadno se ovšem věří tomu, že je optika právě ředitele ústavu ta nosnější. Především i proto, že se rychle ukazuje, že udržet kontrolu v takovéto instituci občas nemusí zvládat ani ten, pro kterého se zdaleka nejedná o první rodeo. Je snadné ve filmu vnímat jakousi kritiku společnosti, zároveň ovšem úloha tehdejší vlády nefunguje jako kdovíjaká politická kritika. Spíše jako docela nosná ukázka toho, že by se důležitost podobných institucí neměla zanedbávat. Svým způsobem je Steve přesně tím, čím Tomáš Magnusek tolik let tvrdil, že měla v první řadě být jeho filmová série Bastardi.

Šikovný kreativní nápad je využívání zrnivých záběrů, které fungují jako ústřižky z dokumentární reportáže, i přes nepříjemné téma je poté na Steveovi sympatické to, že má svou empatií k tématu vlastně pozitivní přístup. Poukazuje na společenské problémy, které netrápí jen Anglii, i přes zasazení na konec 90. let se poté jedna o téma, které se nadále aktuální. A Steve může teoreticky fungovat i jako takový doplňkový program k netflixovskému seriálovému hit Adolescent.

Nedostatečné financování, tlak společnosti a psychická zátěž pedagogů a terapeutů jsou aktuálními problémy. Mezi pozitivní stránky Stevea poté patří i zdůraznění toho, že trpělivost, empatie a lidskost mohou mít smysl i v těch zdánlivě nejtěžších situacích. Je to funkční citlivé drama o reformní škole, funguje nicméně i jako zamyšlení nad tím, co znamená být skutečně přítomen pro druhé. A jaké nároky to následně může klást na naše osobní hranice.

Steve závěrem

Steve je citlivé a působivé drama, které dokáže zprostředkovat komplexní obraz reformní školy i náročnou roli těch, kdo se snaží pomáhat velmi problémovým mladým lidem. Přesvědčivý výkon Cilliana Murphyho dokáže zdůraznit důležitost empatie, trpělivosti a lidskosti. Film, který působí v průběhu intenzivněji a autentičtěji, zároveň jasně prokazuje, že i menší filmy mohou nabídnout divákům hluboký emocionální zážitek a společenskou reflexi. Často i takové, o kterých si filmy s mnohem větším měřítkem mohou nechat zdát…

Verdikt: 7,5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

TMNT: Návrat do New Yorku – Slavné Želvy Ninja se vrací v nové komiksové řadě (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

-

2. októbra 2025

0

Vítejte všichni u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na komiks, na který jsem se opravdu moc těšil, protože jde o mou srdcovou záležitost už od dětství. V tomto článku si rozebereme rozjez nové série Teenage Mutant Ninja Turtles, které známe lépe pod zkratkou TMNT nebo v českém názvu Želvy Ninja. Za touto novou sérii stojí výborný scénárista Jason Aaron, co nám dal Skalpy či parádní komiks Thor: Zabiják bohů, takže o kvalitě nemůže být pochyb. Takže nebudu úvod zbytečně prodlužovat a jdeme se vrhnout na samotnou recenzi komiksu TMNT: Návrat do New Yorku!!!

Recenze komiksu TMNT: Návrat do New Yorku

Želvy Ninja se vracejí v akční sérii, která představuje ideální start pro nové fanoušky!
Želví bratři opustili New York a každý z nich se vydal svou vlastní cestou. Řada nenadálých událostí je však donutí znovu spojit síly – ať se jim to líbí, nebo ne. Raphael je ve vězení. Michelangelo žije v Tokiu, stal se zdejší televizní hvězdou. Leonardo cestuje světem a hledá klid. Donatela drží v mutantí zoo, kde musí bojovat s boháči hledajícími vzrušení. A zatímco jsou želvy rozeseté po všech koutech naší planety, New York se mění k nepoznání… (oficiální text nakladatelství CREW)

Parádní scénář od Jasona Aarona

Mám rád komiksy od Jasona Aarona. Mám rád styl jakým Aaron tvoří komiksy, a je jedno jestli jde o jeho originální tvorbu nebo tvorbu pro velké hráče. Aaron prostě umí psát a vyprávět. Takže mé očekávání od nových Želv Ninja byly velké.

Mám obrovskou radost, že mohu napsat, že se Návrat do New Yorku povedl a Aaron si pro nás připravil hodně zajímavý příběh, který bude dospělejší a temnější, než jsem čekal. Želvy Ninja začínaly jako drsnější komiksy. Pak přišel velmi populární animovaný seriál s filmy, a více méně se pak tvůrci snažili cílit na mladší diváky a čtenáře. Jason Aaron se vrací k drsnějším kořenům Želv, a nebojí se přitvrdit a dělat naším hrdinům ošklivé věci.

Aaron zde vypraví příběh dospělých Želv Ninja. Takže tady nenajdete žádné pubertální vtípky a odlehčenou zábavu. V tomto případě máme čtyři zlomené želvy, kteří si procházejí svými problémy a snaží se najít rovnováhu a smysl života. Scénárista se s titulní čtveřicí nepáře a dává jim solidně zabrat. A místy to není hezké čtení – Donnieho linka.

Moc se mi líbilo, jakým způsobem Aaron hlavní hrdiny pojal po scénáristické a vypravěčské stránce. V úvodní čtyřech sešitech Aaron krásně mění styl vyprávění, tempo a myšlenkové pochody. Pro mě jako pro fanouška to bylo velmi zajímavé a užíval jsem si Aaronův tvůrčí rozsah a parádní práci s charaktery. Po scénáristické stránce jsem dost spokojený.

Krásná vizuální stránka

Tento komiks je specifický v tom, že každý sešit dělal někdo jiný. Takže tu máme šest různých umělců a dalších šest různých umělců, co se postarali o barvy. Pro někoho to bude problém, protože komiks nemá jednotný styl. Já se toho trochu bál, ale nakonec mi to hodně sedlo. A zvláště u prvních čtyřech sešitů to bylo skvělé, jelikož každý želvák dostal svoji jedinečnou vizuální stránku, která svým způsobem vycházela i z mentálního rozpoložení daného želváka.

Kresba a barvy jsou v topu a já si užil všechny styly, a bavilo mě to, jak je to kreativní a do velké míry autorské. Některá kresba mi sedla více, jiná méně, ale žádná není špatná a vždy je tam vidět velké umění a prvotřídní řemeslo.

Velkou radost mi udělala velká galerie alternativních obálek. Tady uvidíte spoustu luxusních obálek a desítky různých stylů. Je to pastva pro oči a každému fandovi Želv Ninja to udělá obrovskou radost a zahřeje ho to na srdíčku.

Chyby

Želvy Ninja jsou tu s námi spoustu let. A za tu dobu vzniklo několik stovek příběhů s nimi. Já se popravdě v historii Želv moc nevyznám. Znám hlavní základ příběhu a různé vedlejší postavy. Aaron rozhodně má načteno a nebál se v komiksu odkazovat na spoustu věcí, co se stalo v minulosti. A tady by se pro nové čtenáře hodil nějaký delší úvodní text, který by příběh uvedl do nějaké kontextu, aby čtenář pochopil, co se stalo a jak se daný svět změnil a trochu mu ulehčil ten návrat do světa Želv Ninja. Protože takhle, jak je to po scénáristické stránce napsané je to super, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi chybí dost informací – třeba mi je Aaron v dalším svazku dá, ale v tento moment mi ty informace chyběli.

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu TMNT: Návrat do New Yorku

Návrat Želv Ninja se hodně povedl a udělal mi velkou radost. Jason Aaron napsal moc dobrý a zajímavý příběh, který jsem slupl jako malinu a teď budu dlouhé měsíce čekat na další svazek, který snad bude stejně dobrý jako tento první. Pokud máte rádi Želvy Ninja a dospělejší přístup, tak budete moc spokojený. Takže z mé strany velké doporučení a já osobně doufám, že se vám to bude líbit stejně jako mě.

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Hodnocení: 8/10

Toto byla má recenze na komiks TMNT: Návrat do New Yorku. Doufám, že se vám recenze líbila a komiksu dáte šanci, protože je to slibný začátek nové série.

Zdroj: Nakladatelství CREW
Zdroj titulního obrázku: IDW Publishing

-REKLAMA-

Exit 8 – Má Japonsko recept na adaptování videoher? (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

2. októbra 2025

0

Muž (Kazunari Ninomiya) uvězněný v nekonečné sterilní chodbě metra se vydává hledat Exit 8. Pravidla jeho pátrání jsou jednoduchá: nepřehlédnout nic neobvyklého. Pokud objevíte anomálii, okamžitě se vraťte zpět. Pokud ji neobjevíte, pokračujte dál. Nakonec vyjděte Exitem 8. Ale i jediné přehlédnutí vás pošle zpět na začátek. Lze vůbec někdy dosáhnout cíle a uniknout z této nekonečné chodby?

Exit 8 je původně videohra poprvé vydaná v listopadu 2023. Adventura z první osoby a v podstatě takový walking simulator je založena na pozornosti k detailům. Odehrává se v japonském metru, kde se hráč ocitá v nekonečně se opakující chodbě, jeho úkolem je najít správný východ s číslem 8. Každý průchod chodbou je téměř stejný, ale vždy se objeví drobné rozdíly. Hráč musí být velmi pozorný na detaily, pokud totiž pokračuje dál, když něco neodpovídá „původní verzi chodby“, dostane se zpátky na začátek. A tak musí hráč pokračovat do momentu, kdy objeví opravdový Exit 8.

Hra se stala poměrně rychle fenoménem, je nicméně možné na základě takovéto hry realizovat filmovou adaptaci? Na odpověď nebylo nutno čekat tak moc dlouho. Už v prosinci 2024 bylo oznámeno, že se o filmovou adaptaci postará režisér a scenárista Genki Kawamura. Před ním stál mimo jiné nelehký úkol, aby filmu založeném na hře bez příběhu, nějaký příběh vymyslel. A štěstí měl mimo jiné i v tom, že velkým fanouškem hry je Kazunari Ninomiya, představitel hlavní role. Výsledkem se stal film, který jednoduchý koncept hry transformoval do psychologického thrilleru. Může ovšem vůbec filmová adaptace fungovat?

Exit 8 – Jednoduchý koncept převeden do relativně funkční adaptace

Původní hru sice hráč hraje ve formě POV, POV formu ovšem film ctí pouze v expozičním úvodu. Nejmenovaný protagonista v podání Ninomiyi je po jednom telefonátu konfrontován se zásadní informací, po vstupu do chodby metra ovšem začíná mít zcela jiné starosti. Ztracený muž si poměrně rychle uvědomí pravidla a začíná se jimi držet. Film je tak (alespoň z většiny) vyprávěn skrze jeho perspektivu, v tomto ohledu se jednoduše koncept chodícího simulátoru převádí do filmového média. Filmový koncept může vzdáleně evokovat první Saw, moc se poté nevyplatí očekávat, že snad někdo objasní, co přesně za podivným uvězněním v metře stojí. Tedy zdánlivě.

I díky zmínkám o peklu a faktu, že ústřední hrdina trpí jakousi formou výčitek a obav, jde jeho vězení vnímat jako jakousi formu očistce. Především i kvůli vývoji události, nějakým těm překvapením a očividné dávce jisté symboliky. Cesta hlavní postavy tak nekončí jenom u panikaření a nervového zhroucení. Těžko poté říci, zda by filmu prospělo nějaké větší prozkoumání mytologie (člověk, který se neorientuje ve zdrojovém materiálu, bude nejspíše z prostřední části velmi zmaten), docela rychle se ovšem ukáže, že se Kawamurovi daří přenést jednoduchý koncept hry do relativně funkční adaptace. Rozhodně lepší, než nejspíše mnozí vůbec mohli očekávat.

Jedna z nejvěrnějších filmových adaptací videohry všech dob?

Vše nasvědčuje tomu, že by filmová adaptace Exit 8 mohla teoreticky zamířit na seznam nejvěrnějších filmových adaptací videoher v historii. K radikálnímu odklonu od konceptu nedochází – se vším dobrým i zlým, co k tomu zřejmě patří. Filmový Exit 8 působí jako zručná práce, po kterém by ledajakému debutantovi nejspíše mnozí utrhli ruce a mohl by ho snadno kariérně vystřelit podobně jako James Wan, který se po úspěchu zmiňovaného prvního dílu Saw, svezl na vlně úspěchu a stal se jedním z nejvíce renomovaných tvůrců moderního hororového žánru. Nedá se přitom říci, že by snad bylo tvůrčí uchopení Kawamuri bezchybné a občas nevedlo k poměrně zvláštním kreativním rozhodnutím.

Na papíře to zní jako ideální materiál na půlhodinový krátkometrážní film, délka okolo 95 minut je nicméně nakonec obhajitelná. Po první části se může zdát, že se koncept o chození chodbou sem a tam může nenávratně vyčerpat, právě v ten moment ovšem scénář, za kterým kromě Kawamuri stojí také Kentaro Hirase, vystrčí jisté „trumfy“. Náhodný chodící muž v podání Yamatoa Kochiho dostane trochu větší prostor, v rámci jednoho dialogu se poté ukáže, že nejspíše mají s protagonistou cosi společného, to následně jen podtrhuje debatu nad tím, zda má metro symbolizovat očistec a potencionální šanci na vykoupení. Těžko vlastně říci, zda byli autoři této videohry skutečně tak rafinovaní, že za vznikem hry skutečně stala inspirace Dantem Alighierim, z japonské adaptace videohry ovšem nepřekvapivě trčí především základní japonské ctnosti.

Exit 8 neustále připomíná, že se jedná o film z Japonska

Trpělivost, soustředivost, harmonie, očista. A také úcta k ženám a dětem. Filmový Exit 8 v tomto ohledu už nemůže být více japonský. Jeho součástí jsou ty prvky, které jsou považované za základ tradiční japonských hodnot, je tak očividné, že si Kawamura a jeho tým původem japonskou hru přivlastňují. Byť je nejspíše nevyhnutelné, že by se poměrně jednoduchý koncept hry mohl dočkat minimálně ještě nějaké té americké adaptace, která by byla více akční a a mohla by teoreticky mít i nádech filmu o boji proti systému. Neill Blomkamp jistě bude mít po předělávce Hvězdné pěchoty čas a svou slabostí pro příběhy s tématem imigrace a sociálního vyloučení by jistě jeho případná americká verze Exit 8 mohla naštvat ty správné lidi.

Exit 8 od Kawamuri je každopádně japonský až na kost. Jeho atmosféře přispívá nejen specifická výprava metra, která se věrně drží původní hry, ale také soundtrack dvojice Jasutaka Nakata a Šóhei Animori, byť se poté závěr filmu nabízí poměrně snadno, dokáže přeci jen dodat nějakou satisfakci a tak nějak vyjádřit, že dosavadní události skutečně měli alespoň částečný smysl.

Když už se nějak kritizuje společnost, je to především okrajové. Když už to vypadá, že se divák dozví trochu více odpovědí, přijde nevyhnutelné zklamání. A těžko vlastně říci, zda existuje šance na tomhle konceptu stavět nějakou delší úspěšnější franšízu. Byť film zvládl doposud utržit 3,1 miliardy japonských jenů (zhruba 20,97 milionů dolarů). Je nicméně vždy potěšující vidět hrátky s konceptem, po kterých není nutné hned citovat Jirku Luňáka. Filmový Exit 8 rozhodně není žádnou zásadní revolucí, svůj účel přesto dokáže splnit. A funguje jako poměrně sympatická žánrová jednohubka, která při všech svých možnostech zdánlivě dosáhla možného maxima.

Exit 8 závěrem

Film Exit 8 je japonský až na kost. Film si zachovává původní jednoduchý koncept hry, výsledkem je poté psychologický thriller s nádechem symboliky a prvky očistce. Navíc takový, který velmi čerpá z japonských hodnot.

Nedává moc smysl vychvalovat film do nebes. Je to pořád poměrně zábavná jednohubka, na které se musí ocenit především fakt, že vzhledem k jejímu velmi jednoduchému zdrojovému materiálu se z ní dokázalo vyklubat alespoň tohle. Výsledek působí jako jedna z nejvěrnějších filmových adaptací videoher všech dob, každý z diváků si poté musí ujasnit, zda to nutně znamená i dobrý film. I vzhledem k tomu, jak si dokáže vyhrát se svým konceptem, svůj účel ovšem spolehlivě splňuje…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Toho

-REKLAMA-

Špinavá hra – Mark Wahlberg v nové akční podívané (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

2. októbra 2025

0

Nemilosrdný zloděj Parker (Mark Wahlberg) a jeho zkušená parta narazí na loupež svého života…

Špinavá hra – Shane Black opět u akčního žánru

Shane Black je snad tím jménem, které není nutné představovat nikomu, kdo to s akčními filmy myslí alespoň trochu vážně. Scenárista první Smrtonosné zbraně, autor námětu k Smrtonosné zbrani 2 (na zbytku série se nepodílel, protože chtěl příběhy Martina Riggse na rozdíl od studia Warner Bros. ukončit již právě druhým filmem), scenárista Posledního skauta či Posledního akčního hrdiny. A také je to ten pán, který v původním Predátorovi vtipkuje na účet vagíny své přítelkyně. A jako mnoho jiných scenáristů se i z Blacka nakonec stal i režisér. Jeho režijním debutem se stala buddy movie Kiss Kiss Bang Bang s Robertem Downey Jr., s Downeym následně opět spolupracoval jako režisér Iron Mana 3.

V roce 2016 následovala další buddy movie s názvem Správní chlapi, i přes vřelé přijetí publika nicméně díky slabým tržbám na další podívanou s Russellem Crowem a Ryanem Goslingem nejspíše už jen tak nedojde. V roce 2018 se poté se svým filmem Predátor: Evoluce pokusil Black nastartovat celou novou trilogii, jeho Predátor nicméně velkolepé plány rovnou také přizabil. A o členy rasy Yautja teď pečuje jiný šéf.

Blackovým 5. režijním projektem se poté měla původně stát 3. spolupráce s Robertem Downey Jr., ten se ovšem u filmu s názvem Špinavá hra nakonec spokojil pouze s pozicí exkluzivního producenta. Downeyho nakonec v hlavní roli nahradil Mark Wahlberg, ten konkrétně ztvárňuje Parkera, protagonistu celkem 24 knih z pera Donalda Westlakea (vydával je pod pseudonymem Richard Stark). Jednou ho hrál Mel Gibson, jindy zase Jason Statham, šanci nicméně nyní dostal Black. A ten si na rozdíl od předchozích adaptací pojmul Parkera dle očekávání po svém.

Shane Black se nádechem své novinky vrací do svých nejlepších let

I tahle verze Parkera se chce pomstít, Black na to ovšem tentokrát jde jinak. Způsobem, který snadno evokuje film, který by jako chtěl vypadnout z přelomu 80. a 90. let, tedy pravděpodobně Blackova nejlepšího scenáristického období. Přesto je výsledkem jednoduchý akční film, kdy je chvílemi těžké se divit tomu, že se v hlavní roli objevuje Mark Wahlberg. Především proto, že se v posledních letech nehezky vyjadřoval o „hříšných“ a „zlých“ filmech, na kterých se podílel. Především proto, že jeho Parker není prvoplánově vděčný akční hrdina, ale chladnokrevný profesionální kriminálník. A přesto se nedá ubránit pocitu, že je Wahlberg v téhle poloze spokojený, výsledkem je i proto jeho nejzábavnější role za hodně dlouhou dobu. V podání Downeyho by nejspíše jeho Parker přeci jen až příliš evokoval jeho Tonyho Starka i Sherlocka Holmese.

Byla by chyba očekávat návrat k formě z časů Smrtonosné zbraně a Posledního skauta. A vlastně i k filmům Kiss Kiss Bang Bang a Správní chlapi. Po jeho (nejen) ambicemi utopeném Predátorovi ovšem nejspíše Black pochopil, že se má švec přeci jen držet svého kopyta. Pořád především umí pracovat s postavami. Výraznějšími, vedlejšími i v podstatě epizodními. Black si realizoval další buddy movie, protějškem k Parkerovi je herec a podvodníček Grofield, který je zábavný díky výtečnému výkonu LaKeitha Stanfielda. A i Rosa Salazar má jako nevypočitatelná Zen po delší době štěstí na roli.

Akční podívaná, která jakoby vypadla z 90. let

Jak výrazný odklon Shane Black realizoval? Při srovnání s Parkerem v podání Jasona Stathama by tomu nejspíše mohlo být podobné to, kdyby Punishera natočil Michael Bay ve stylu Mizerů 2. Kromě buddy movie by měl film nejblíže k heist movie, o vyložený heist movie film se přesto nejedná. Shane Black si pořád očividně do velké míry točí nový film, který vychází ze stylu filmů, které má rád. Někomu bude závan nostalgie stačit více, někomu méně. Black ovšem našel svou komfortní zónu, která se mu vyčítá těžko. Především proto, že je výsledek víceméně zábavný.

Black v podstatě využívá klasické žánrové prvky, zaujme už původní automobilovou honičkou, která může jasně stanovit, že tenhle film bude jízda. A naštěstí se v průběhu také projevuje, že je velmi sebeuvědomělý. A to přitom ne nutně způsobem, který by z drsného hlavního hrdiny dělal karikaturního šaška. Naopak je zajímavé sledovat, jak film drží po celou dobu tak nějak při sobě. A to i v momentech, kdy by na to neměl mít na první pohled sebemenší nárok. Kdyby alespoň tak nějak takhle vypadal průměrný akční film, které streamovací služby v rámci streamovacích válek předhazují jeden za druhým. Hned by na světě bylo tak trochu lépe.

Kritéria akčního výplachu jsou splněna. A dál?!

Black neměl při psaní scénáře se spoluscenáristy Charlesem Mondrym a Anthonym Bagarozzim čerpat z jedné z původních knih s Parkerem, čerpat měla trojice hned z několika knih, ne z jedné konkrétní. A ono se přeci jen ukazuje, že se nejspíše děj musel lepit tak trochu za pochodu a občas výrazně bouchá na bránu. Kritéria akčního výplachu jsou tak splněna, trpět poté ovšem musí všichni, kteří snad doufají, že mohou dostat ještě něco víc. Spousta postav, spousta dějových kliček, spousta vtipných hlášek. Nepřekvapivě se občas ukáže, že Parker nejspíše není takovou cynickou sviní, jak se snaží profilovat. A že si Black pořád ujíždí na složité kriminální zápletky, ve kterých musí zákonitě být stejně tolik zvratů jako pruhů na oblečení značky Adidas.

Black má právo na to si točit své filmy po svém. A to i v případě, kdy se chopí již existujícího zdrojového materiálu. Přesto je těžké zbavit se pocitu, že Black svou typickou strukturou jistý potenciál zahazuje. Nikdo nejspíše od filmu neočekává žánrovou revoluci. Ve finále ovšem Špinavá hra moc nefunguje ani jako dvakrát zábavná akční podívaná, která má potenciál se ihned stát instantní klasikou. Do katalogu Amazon Prime nejspíše naopak zapadne až příliš snadno. A i díky nevábným digitálním efektům bude snadnější snažit se film vypustit z hlavy.

Přesto to Black svým způsobem dokázal. Do velké míry návrat ke kořenům nenechává vyloženě zapomenout na Predátora: Evoluci, naznačuje ovšem, že to v sobě Black očividně pořád někde má. A rozhodně nepatří mezi tvůrce, kteří si zaslouží skončit na černé listině. Těžko říct, kam ho jeho cesta zavede dál. Jeho 5. film nicméně naznačuje, že se s ním a jeho tvorbou pořád dá čas strávit poměrně slušně.

Špinavá hra závěrem

Shane Black je pořád svůj. Špinavá hra ukazuje, že se drží principů, které jej proslavily – důraz na postavy, poměrně složité kriminální zápletky a kombinaci akce s humorem. Špinavá hra má pořád daleko k jeho akčním klasikám, Black přesto minimálně pořád očividně dokáže realizovat zábavný a řemeslně slušný akční film. A rozhodně tak nepatří mezi filmaře, kterých by mělo být ideálně v Hollywoodu do budoucna co nejméně…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime

-REKLAMA-

Psycho Killer – Trailer na mrazivý krimi thriller od scenáristy Sedm a 8 MM

Autor

Marek Lízal

-

1. októbra 2025

0

Psycho Killer — Zdroj: 20th Century Studios

Andrew Kevin Walker byl na začátku kariéry podepsaný pod jednou peckou za druhou. Napsal scénáře k filmům Sedm, 8 MM nebo Ospalá díra od Tima Burtona. Naposledy byl podepsaný pod filmem Zabiják z roku 2023, kde si hlavní roli zahrál Michael Fassbender. Jednalo se po 28 letech o další spolupráci od filmu Sedm, kdy Walker znova spolupracoval s režisérem Davidem Fincherem. Nyní nám tento scenárista chce nadělit další drsnou kriminálku. Psycho Killer dostal první trailer a my se jdeme blíže podívat, co nás čeká. Bude to další pecka od tohoto scenáristy?

Příběh filmu: Po brutální vraždě svého manžela se kansaská dálniční policistka vydává na cestu, aby pachatele vypátrala. Jak pátrání postupuje, zjišťuje, že muž, který je za to zodpovědný je sadistický sériový vrah a hloubka jeho duševní zkaženosti a jeho zlověstné plány jsou zvrácenější, než si kdokoli dokázal představit.

Parádní teaser trailer? To rozhodně ano! Trailer má pouhou minutu, ale hned od první sekundy na to šlape a servíruje mrazivou atmosféru. Hudebně je to skvělý a hned to dokáže v diváka vyvolat husinu. Střih nešetří drsnými scénami a tohle vypadá na mrazivou, brutální kriminálku, která bude i trochu víc zvrácenější. Tohle si získalo po pár sekundách moji pozornost a věřím, že spousta diváků to bude mít stejně. Plus, co jsem nezmínil je to, že film má i z toho traileru skvělou kameru. Snad se povede jako trailer i výsledný film.

Producentem filmu je Gavin Polone (Zombieland, Úkryt, 8 MM) pro kterého tento film bude režijním debutem. Scénář napsal již zmíněný Andrew Kevin Walker. Hlavní roli policistky si zahrála herečka Georgina Campbell, kterou jsme mohli vidět ve filmu Barbar nebo Strážci. Snímek Psycho Killer od studia 20th Century Studios dorazí do amerických kin 20.2.2026. Česká premiéra zatím není potvrzena, takže můžeme jenom doufat, že se tohoto filmu u nás dočkáme.

Líbil se Vám trailer na film Psycho Killer? Máte rádi tvorbu scenáristy Andrewa Kevina Walkera? Jaký z jeho filmů máte nejraději?

Zdroj: 20th Century Studios

Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios

-REKLAMA-

Velká odvážná nádherná cesta (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

1. októbra 2025

0

Velká odvážná nádherná cesta — Zdroj: Sony Pictures

Co kdybyste mohli otevřít dveře, projít jimi a znovu prožít zásadní okamžik ze své minulosti? Sarah (Margot Robbie) a David (Colin Farrell) jsou nezadaní cizinci, kteří se potkají na svatbě společných známých a překvapivým řízením osudu se brzy ocitnou na Velké odvážné nádherné cestě – zábavném, fantastickém, rozsáhlém společném dobrodružství, kde mohou znovu prožít důležité okamžiky ze své minulosti, najít vysvětlení, jak se dostali až tam, kde jsou teď… a možná, že i dostanou šanci změnit svou budoucnost…

Scenárista Seth Reiss stojí za scénářem k tři roky starému Menu s Anyou Taylor-Joy a Ralphem Fiennesem v hlavních rolích, po hororové černé komedii je jeho dalším projektem romantická fantasy. Velká odvážná nádherná cesta sází na obsazení Margot Robbie a Colina Farrella do hlavních rolí, v režii jihokorejského filmaře Kogonady poté tato nepravděpodobná dvojice nakonec patří mezi největší klady této velmi specifické romance. I proto, že to s touhle romantickou fantasy není tak úplně snadné.

Velká odvážná nádherná cesta je lemována magickým realismem

Už od prvotního oznámení byly s filmem spojované prvky magického realismu. V kostce se jedná o spojení realistického prostředí a postavy s nadpřirozenými nebo magickými prvky. Romantika je dle samotného Reisse dortem filmu, magický realismus zase polevou filmu. Tam, kde by setkání dvou cizinců na jedné svatbě skončilo nenaplněným flirtováním a výčitkami nad strávenou nocí (může vůbec Colin Farrell legálně hrát muže nesmělého vůči ženám?), která mohla být, náhle retro GPS z půjčených aut ze stejné půjčovny Davida v podání Farrella a Sarah v podání Robbie opět spojí. Nejdříve ve výrazném product placementu na řetězec Burger King, následně díky porouchanému motoru i ve stejném autě.

Pár tak jezdí, GPS je poté postupně navádí k dveřím, které jen tak stojí uprostřed různých prostor (Reiss má zřejmě slabost pro knižní sérii Letopisy Narnie). Dveře postupně pár vracejí do různých fází jejich životů, kdy se tak dvojice následně o sobě navzájem dozvídá více. Každý z nich má formu nevyřešených traumat, které je ovlivňují i do aktuálních fází jejich životů. Divák se tak postupně dozvídá, co jsou vlastně ústřední postavy filmu zač a zda vůbec existuje jakási reálná šance, že by je spolu mohl jednou čekat pohádkový konec. Byť na tom do jisté míry vlastně zase tolik nezáleží.

Velká odvážná nádherná cesta?

Při oznámení ústředního obsazení sice mohl zrovna casting Robbie a Farrella působit poměrně náhodně, nutno nicméně podotknout, že jejich společná chemie je přesně tím, co táhne celý film kupředu. Rozdíl 14 let není na překážku, poměrně rychle se ukáže, že chemie, kterou mezi sebou mají Farrell a Robbie, by jim mohla závidět lecjaká herecká dvojice, která se za poslední roky snažila v úlohách páru působit přirozeně. Byť je chvílemi vlastně těžké věřit tomu, že by tenhle vztah mohl skončit happy endem. Především i proto, že se Sarah od počátku sama prezentuje poněkud promiskuitně a sama varuje Davida, že by ho nejspíše podvedla i v případě, že by byl dokonalý.

Jak vlastně film naplňuje svůj název? Je to složitější. Je jistě odvážné znovu prožívat traumatické události ze své minulosti. Trochu diskutabilnější je to, zda je něco takového nádherné. Ještě více to, jak moc je prozkoumání svého nitra skrze svou minulost velké. Jako ústřední motiv se nicméně snadno jeví skutečně to, že pravděpodobně není možné prožít šťastnou budoucnost v případě, že člověk nemá alespoň částečně uzavřenou svou minulost. Jedná se o dílo, které by svým poselstvím mohlo být snadno sympatické. Jenže pak se objevují drobné nástrahy.

Kýč v pevném skupenství?

Je otázkou, jak moc jde Velké odvážné nádherné cestě nadávat do kýče. V případě magického realismu jde nejspíše mít ke kýči nejblíže v případě, že nadpřirozené prvky působí uměle, nepříliš jako přirozená součást vyprávění, nejde je jednoduše vnímat dvakrát přirozeně. A u Velké odvážné nádherné cesty to platí tak napůl. Cestování do stěžejních pasáží života obou hlavních postav funguje pro ústřední postavy vzájemně jako taková netypická seznamka, divákovi naopak o postavách sdělují zásadní informace.

Pokud je kýč vnímán jako ten typ umění, které se snaží zapůsobit pomocí jednoduchých emocí a dosáhnout tak následně od diváka snadno formy sentimentu, obvinění z kýče je už tak trochu na stole. Po celou dobu se dá nejspíše očekávat, jak přesně se bude cestování napříč různými období Davida a Sarah vyvíjet, stejně tak se dá tipnout, jak se bude postupně vyvíjet jejich vyrovnání s traumaty. David z neopětované lásky na střední, Sarah s faktem, že se nezvládla rozloučit s pravděpodobně nejdůležitější osobou ve svém životě. Občas se v tomto ohledu film tak trochu točí kolem kruhu. Chvílemi se naopak zase snadno věří tomu, že by se mohlo jednat o funkčnější koncept pro divadelní hru. Reiss zvládá ke svému citlivému filmu přistoupit s očividnou základní formou lidské empatie, dost možná se jí ovšem někdy nechává až příliš unést.

Kogonada potvrzuje pozici filmaře s očividným vizuálním vcítěním

I když se Kogonada nedá vyloženě považovat za etablovaného filmaře, v rámci nezávislého filmu ho již předchází slušná pověst, Velká odvážná nádherná cesta poté potvrzuje, že jde o filmaře s poměrně očividným vizuálním vcítěním. Při realizaci filmu upřednostňoval praktické efekty, vsadil mimo jiné na využití obrovských LED obrazovek k vytvoření realistických virtuálních prostředí. Dané vytvořené lokace působí přirozeně, především jeden starobylý maják. Kogonada má navíc poměrně výrazný cit pro barvy, což se potvrdí už při úvodní svatbě. Kogonada tak zvládá za kamerou filmu dodat výrazné vizuální kouzlo. A to i přes fakt, že jistými vizuálními rozhodnutí jen často přispívá zmíněným snadným pocitům, že je toho kýče občas až příliš.

Romantické filmy jako Velká odvážná nádherná cesta rozhodně nevznikají každý den. Je to poměrně dost specifický příspěvek do romantického žánru, kterému bohužel navzdory slibům o magickém realismu chybí krapet větší hravost. Velká odvážná nádherná cesta je do velké míry spíše velmi terapeutický film, který své prvky magického realismu využívá především k psychologickému prozkoumávání hlavních postav. Nic víc, nic míň. Leckdo se může v postavách najít (návrat Davida do jeho středoškolských let patří mezi emotivní vrcholy filmu), leckdo jimi naopak může lehce pohrdat. Je i díky tomu do velké míry stvořen k tomu, aby snadno dokázal rozdělit publikum.

O vyloženého miláčka publika nejspíše nepůjde, protože jeho tempo, nálada i sevření vyžadují trpělivost a ochotu jít v tom filmu tak trochu naproti. Mnozí jeho přístup a pojetí ocení, stejně tak i výrazný vizuální styl a prvky magické fantazie. Pokud nicméně někdo od romantických filmů pořád očekává takovou tu klasickou romantickou jiskru či větší hravost, Velká odvážná nádherná cesta ho nejspíše může snadno zklamat. Pokud ovšem člověk na samotném počátku přežije příšerný německý přízvuk Phoebe-Waller Bridge, nejspíše už vydrží celý film.

Velká odvážná nádherná cesta závěrem

Velkou odvážnou nádhernou cestu jde snadno vnímat jako svěží příspěvek do romantického žánru, který kombinuje magický realismus s psychologickým prozkoumáváním hlavních postav. Režie Kogonady a obsazení Colina Farrella a Margot Robbie jsou pro film silné vizuální a herecké kotvy, přičemž chemie mezi hlavními protagonisty patří k největším přednostem filmu. Prvky magického realismu slouží především k odhalování traumat a minulosti postav, film má díky tomu především terapeutický rozměr.

Film má výraznou estetiku, Kogonada očividně přemýšlí nad prací s barvami i užíváním praktických efektů. Přesto film ve výsledku trpí především někdy vyloženě přehnanou kýčovitostí a především tím, že se i přes neokoukanou vypravěčskou formu přeci jen dostává k snadno odhadnutelnému vývoji událostí. Film je to do velké míry spíše zajímavý nežli vyloženě dobrý, své nezpochybnitelné klady nicméně má…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures

-REKLAMA-

Netflix: Jaké novinky přinese říjen? (Přehled)

Autor

Lenka Skříčilová

-

1. októbra 2025

0

AAAABWZZf3LQuQF36qAhesyG_OJiR6iDyKisF6FLOAQn0JuV-bUh8PONba-JRTMA7nX34E01urAHiZyi58ERhK1k3ECHB4eeuIJvvcnI — Zdroj: Netflix

Říjnové večery pod dekou? Tohle je na náš přehled několika novinek, které dorazí v říjnu na Netflix.

Jaké novinky dorazí v říjnu na Netflix?

RIV4LOVÉ (1. října)

Oblíbení studenti na škole v Pise si vždycky mohli dělat, co chtěli. Nová spolužačka Terry si to ale nenechá líbit a na velkou rivalitu je zaděláno.

Chlapáci (2. října)

Stará pravidla už neplatí. Čtyři přátelé po čtyřicítce se učí jak dospět a co to dnes doopravdy znamená být mužem.

Příběh Eda Geina (3. října)

Znáte ikonické horory, které inspiroval jeho zvrácený odkaz, ale možná zatím neznáte jeho jméno… Letos v říjnu se vrací série Monstrum od Ryana Murphyho se svou třetí dosud nejtemnější sérií.

Džine, něco si přej (3. října)

Okouzlující příběh džina, který se probouzí po tisíci letech, a Ga Yeong, jeho nového netečného pána. Seriál spřádá romantickou komedii kolem jejich konfliktů kvůli třem přáním a připravuje půdu pro magické nehody i dojemné okamžiky.

Starý pes, nové kousky (3. října)

Stará se o domácí mazlíčky. Ona je sleduje na Instagramu. Veterinář z venkovské Galicie je nucen pracovat v luxusním butiku pro domácí mazlíčky po boku své neteře. Bude ošetřovat zvířata a zároveň zjišťovat, že přežití v tomto novém ekosystému nebude snadné. Dvě generace, dva světy se střetávají: tradice a moderna, bláto a půvab.

Steve (3. října)

Sledujte jeden klíčový den pro ředitele školy a jeho studenty v nápravném zařízení poslední šance v Anglii v polovině 90. let.

Policajtky (3. října)

Policejní oddělení ve Švédsku nutně potřebuje posily, a tak ve svých řadách odvážně přivítá první členky. Podle skutečných událostí z 50. let.

Opravdový strach (7. října)

Strašidelný seriál, který věrně rekonstruuje paranormální jevy z pohledu lidí, co je sami zažili.

The Golden Egg (8. října)

Shinoda Hinako pracuje ve velkém nakladatelství, dostane příkaz přestoupit do týdeníku, což je to poslední, co chce. Hinako čelí nejrůznějším informacím, včetně zpráv ze světa zábavy, zpronevěry a podezřelých úmrtí. Jaký je účel týdeníků? Prostřednictvím své práce se Hinako snaží najít vlastní odpověď.

Byl jednou jeden zabiják (8. října)

Francie, 1504. Nemilosrdný a cynický zabiják Néro se nečekaně znovu potkává se svojí dcerou Perlou, kterou opustil, když se narodila. S nebezpečnými pronásledovateli v patách se pak oba společně i s nesourodou partou svých věrných vydávají na velkolepou cestu. Na ní se ale Néro, který prahne po pomstě i vykoupení zároveň, nakonec musí rozhodovat, jestli zachrání sebe, nebo svoji dceru… a s ní i celý svět.

Vzkříšení a pomsta (9. října)

Dvě matky, zdrcené ztrátou svých dcer, spjaty nenávistí kvůli podvodnému únosu. S pomocí záhadné síly vzkřísí vraha a podrobí ho krutému mučení, odhodlané vykonat trest vlastníma rukama. Jak se hlouběji ponořují do boje mezi pomstou a vykoupením, čelí nejen nebezpečnému světu lží a manipulace, ale také rozpadu svého přátelství a morálky. Jak pravda postupně vychází najevo, zůstává otázkou: přinese jim pomsta útěchu – nebo pohltí jejich poslední kousek naděje?

Zobáci (9. října)

Seriál, který se odehrává v drsném a nepředvídatelném světě americké námořní pěchoty 90. let – kdy být homosexuálem v armádě ještě nebylo povoleno – sleduje bezcílného, uzavřeného Camerona Copea a jeho nejlepšího přítele Raye McAffeyho, syna vyznamenaného mariňáka, kteří se připojují k různorodé skupině rekrutů. Společně se ten to soubor proplétá doslovnými i metaforickými minami výcvikového tábora, navazuje nepravděpodobná pouta a objevuje své pravé já v prostředí, které je má dotlačit na hranice možností.

Caramelo (8. října)

Šéfkuchař a karamelově zbarvený pes se po setkání, které jim změní život, stanou nejlepšími přáteli. Na emotivní cestě se společně budou smát i plakat a také nás naučí cenné lekce.

Je to dort? – Halloween (8. října)

Je to dort? se vrací speciální halloweenskou řadou a Mikey Day se na place potká hned s devítkou elitních tvůrců ultrarealistických dortů. Talentovaní noví pekaři tentokrát zkusí ošálit slavné porotce svými hrůzu nahánějícími kreacemi, utéct hrobníkovi z vyřazovací lopaty a vydobýt si slávu i titul pro vítěze celé soutěže. Halloweenského vítěze! Koledovat si o vyřazení ale budou v každém kole a jejich děsivě skutečné dorty vás budou neustále nutit, abyste si kladli otázku z nejzásadnějších – je to dort?

Victoria Beckham (9. října)

Bývalá Spice Girl a úspěšná návrhářka Victoria Beckham se ve svém londýnském ateliéru chystá na Pařížský týden módy a otevřeně vypráví, co všechno ji v životě potkalo.

Žena z kajuty č. 10 (10. října)

Během plavby na luxusní jachtě zahlédne novinářka (Keira Knightley), která je tam na pracovní cestě, jak někoho vyhazují přes palubu. A protože v tom vedle cestujících jede i posádka, začnou ji všichni přesvědčovat, že se to nestalo. Nenechá se ale odradit a nepřestává hledat odpovědi, takže brzy začne jít o krk i jí.

Podle románového bestselleru Žena z kajuty č. 10 od Ruth Ware.

Plav ke mně (10. října)

Plav je mně je strhující rodinné drama, které vypráví příběh intenzivního vztahu mezi Estelou, pracovnicí v domácnosti, a šestiletou dívkou, o kterou se stará dnem i nocí. Jak se jejich pouto sílí, vybudují si tajný a na sobě závislý svět, který je dovede k nevyhnutelnému konci.

Pravé bohatství (10. října)

Nihal si plnými doušky vychutnává život istanbulské smetánky. Všechno ale může změnit úspěšný podnikatel, který to očividně umí s penězi. I se ženami.

Splinter Cell: Deathwatch (14. října)

Legendární špión Sam Fisher přichází na pomoc začínající agentce, která rozkrývá globální spiknutí.

Všichni mě milují až po smrti (14. října)

Dva zaměstnanci banky ukradnou balík z účtu mrtvého klienta. Udělají si tím ale nebezpečné nepřátele, kteří jim rozhodně nic nedarují.

Nikdo nás neviděl odejít (15. října)

Kvůli rozvodu se na ni všichni dívají skrz prsty. Manžel navíc odveze jejich děti neznámo kam a pro ni začíná boj, který jí obrátí život naruby. Podle skutečnosti.

Zase Furioza (15. října)

Po vraždě se Golden, nový vůdce Furiozy, a jeho obávaný gang násilnických chuligánů zaměří na nové cíle za hranicemi.

Diplomatické vztahy: 3. série (16. října)

Americká diplomatka se za mezinárodní krize snaží ustát svoji ostře sledovanou pozici velvyslankyně ve Velké Británii i trable v manželství se slavným politikem.

oblíbený seriál se vrací ve své třetí sérii.

Anonymní romantici (16. října)

Sosuke je dědic firmy, který se bojí bakterií, zatímco Ha Na je skvělá čokoládovnice, která se bojí pozornosti. Dva lidé, kteří se zdají být beznadějně nehodící se pro lásku, se sblíží díky své společné vášni pro čokoládu. Mezi dvěmi nešikovnými dospělými se brzy začne něžný románek.

Remake francouzského filmu z roku 2010.

Bojovnice ve stínu (17. října)

Amaya z filmu Bojovnice ve stínu je mladá policajtka v utajení, která má zjistit, kde teroristi z ETA schovávají zbraně a výbušniny. Děj se odehrává během operace Sanctuar, největší utajené akce proti organizaci ETA. Je inspirovaný skutečnými vzpomínkami několika členů španělských bezpečnostních složek zapojených do boje proti terorismu.

Dokonalá sousedka (17. října)

Záběry policejní kamery odhalují, jak se ze sousedského sporu stal vražedný konflikt. Dokument o strachu, předsudcích a SUB: doktríně Stand your ground.

Prevítovi (17. října)

Nejhorší padouši ze všech vymyslí trik, kterým chtějí ovládnout svoje město. Dvě statečné děti s nimi ale zkusí zatočit s pomocí rodiny kouzelných zvířátek.

Dobrá zpráva (17. října)

Únosci se zmocní japonského letadla, se kterým chtějí přistát v severokorejském Pchjongjangu. Záhadný agent ale vymyslí mazaný plán, jak je přesměrovat do Soulu.

Elixír (23. října)

Zázračný elixír probudí ve vesnici k životu všechny nemrtvé. Rozhádaná rodina proto musí spojit síly, aby tuhle apokalypsu přežila.

Dům plný dynamitu (24. října)

K balistické raketě vypálené na Spojené státy se nikdo nehlásí. Američané se proto snaží vypátrat, kdo za útokem stojí, a rychle vymyslet, jak na něj odpovědět.

Balada o malém hráči (29. října)

Lord Doyle se ukrývá v Macau. Tráví dny i noci v kasinech, hodně pije a hraje hazardní hry s tím málem peněz, co mu zbyly. Záhadná Dao Ming, zaměstnankyně kasina s vlastními tajemstvími, mu nabídne záchranné lano.

Amsterdam Empire (30. října)

Když vyjde najevo Jackova aféra, jeho žena Betty vymyslí hořký plán, jak ho připravit o to, co miluje nejvíc: The Jackal, jeho impérium kaváren.

Juan Gabriel: Chci, můžu a musím (30. října)

Dokument o ikonickém písničkáři Juanu Gabrielovi. Unikátní videa a rozhovory přibližují jeho genialitu, obětavost a rozpolcenost mezi veřejným a soukromým životem.

Jaké novinky přidá v říjnu Netflix do svého katalogu?

Buď chlap 2023 (1. října)

Pavlovi sice táhne na čtyřicet, ale stále ještě úplně nedospěl. Bydlí s mámou a chybí mu odvaha dělat v životě to, co by ho skutečně naplňovalo. Tu získá až ve chvíli, kdy potká svou dětskou lásku Terezu a prožije s ní dobrodružnou noc. Tereza však není připravena opustit svůj dosavadní život pro někoho, kdo podle ní není opravdový chlap. Pavel se tedy rozhodne se přesně takovým chlapem stát. Přihlásí se na výcvikový tábor v Tatrách vedený Weisnerem, který vyučuje vše od sekání dříví po svádění žen. Podaří se Pavlovi překonat sama sebe a stát se chlapem, po kterém Tereza touží?

Goodbye Farewell 2024 (3. října)

Kdyby někdo náhle zmizel z vašeho života, hledali byste ho dál? I kdybyste jeli na daleká místa? Pro Wyn je odpověď ano.

Only We Know 2025 (9. října)

Učitelka angličtiny v důchodu Betty se seznámí s Ryanem, statikem po čtyřicítce, který truchlí nad náhlou ztrátou své manželky. Zatímco se potýkají s osamělostí, společenským odsouzením a vlastními emocionálními jizvami, začne se jejich přátelský vztah měnit. Už nejsou jen záchranným lanem jeden pro druhého. Ale co když najdou novou lásku, o které nevěděli, že ji potřebují?

Tohle byl přehled několika novinek, které dorazí v říjnu na Netflix. Vybere si každý. A určitě dorazí ještě spousta dalších. Víc novinek, přehledů, článků a recenzí najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Tron: Ares kráčí ve šlépějích významných filmů

Tron: Ares se na to snaží jít tak trochu jinak, první dva filmy nicméně ctí

Tron: Ares má naprosto skvělý soundtrack

I třetí Tron je plný výrazných barev

Jak definovat vadný program?

Film, který je v mnoha ohledech sympatický, přesto občas kolísá

Má franšíza Tron do budoucna potenciál?

Tron: Ares závěrem

Verdikt: 7 z 10

Ratolesti – Seriál, který se chce věnovat vážným tématům

Dokáží Ratolesti navázat na úspěch Ochránce?

Seriál, který nepůsobí černobíle

Ratolesti závěrem

Verdikt: 7 z 10

Recenze redakce na film Autobus naděje

Marek Lízal

Hodnocení: 8/10

Pavel Hrubeš

Hodnocení: 7,5/10

Steve – Cillian Murphy po výhře Oscara nerezignoval

Steve má nosnou výpovědní hodnotu

Postupně budované drama

Steve závěrem

Verdikt: 7,5 z 10

Recenze komiksu TMNT: Návrat do New Yorku

Parádní scénář od Jasona Aarona

Krásná vizuální stránka

Chyby

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu TMNT: Návrat do New Yorku

Hodnocení: 8/10

Exit 8 – Jednoduchý koncept převeden do relativně funkční adaptace

Jedna z nejvěrnějších filmových adaptací videohry všech dob?

Exit 8 neustále připomíná, že se jedná o film z Japonska

Exit 8 závěrem

Verdikt: 7 z 10

Špinavá hra – Shane Black opět u akčního žánru

Shane Black se nádechem své novinky vrací do svých nejlepších let

Akční podívaná, která jakoby vypadla z 90. let

Kritéria akčního výplachu jsou splněna. A dál?!

Špinavá hra závěrem

Verdikt: 6 z 10

Velká odvážná nádherná cesta je lemována magickým realismem

Velká odvážná nádherná cesta?

Kýč v pevném skupenství?

Kogonada potvrzuje pozici filmaře s očividným vizuálním vcítěním

Velká odvážná nádherná cesta závěrem

Verdikt: 6 z 10

Jaké novinky dorazí v říjnu na Netflix?

Jaké novinky přidá v říjnu Netflix do svého katalogu?

Novinky

Populárne

Recenzie

Všetko má svoj príbeh

Sledujte nás