Je to konečně tady. Recenze na Resident Evil Requiem. Jako fanoušek této herní série jsem se na nový devátý díl nemohl dočkat. Hra vyšla 27.2. na PC, PS5, Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2. V den vydání jsem se na hru vrhnul a dal si ji na jeden zátah. Po celém dni hraní, kdy jsem se ničemu jinému nevěnoval a po vstřebání tohoto velkého herního zážitku jsem si pro vás připravil recenzi. Bez delšího zdržování jdeme na to. Povedl se Capcomu nový devátý díl Resident Evil Requiem?
Příběh
Devátý díl Requiem se odehrává po 30 letech od doby, kdy město Raccoon City bylo zničeno, aby se nákaza T-Viru nešířila. Hlavní hrdinkou devátého dílu je nová postava v podobě Grace Ashcroft. Grace je analytička FBI a dcera Alyssy Ashcroft, kterou fanoušci můžou znát z dílu Outbreak. Její jméno bylo naposledy zmíněno v sedmém dílu. Grace vyšetřuje záhadná úmrtí a únosy v opuštěném hotelu Wrenwood a následně v nemocnici Rhodes Hill.
Druhou hlavní postavou je veterán série, Leon S. Kennedy. Ten vyšetřuje úmrtí přeživších z Raccoon City, kteří zemřeli na stejné příčiny. Jak víme, tak Leon je také infikovaný jako všichni, co zemřeli na stejnou věc a bude se snažit přijít na to, co a kdo za tím stojí a zda se to dá zvrátit. Dle toho, co víme díky trailerům, tak T-Virus za ty roky v každém jedinci zmutuje a časem se začne projevovat. Pokud se nenajde lék, tak Leon jako předchozí lidi zemře. Příběh devátého dílu nás zavede také zpátky do policejní stanice v Raccoon City, kde Leonova cesta začala.
Capcom sebejistě pokračuje
Když Capcom v roce 2012 vydal šestý díl, tak to vypadalo, že to se sérií půjde víc a víc ke dnu. Resident Evil 6 byl totiž absolutní přepal, který fanoušci od srdce nenávidí. Šestka spíše připomínala Call of Evil, než Resident Evil. Proto si Capcom na několik let se značkou dal pauzu a připravil si pořádný návrat v podobě Resident Evil 7 v roce 2017. Vrátil se horor a fanoušci si nemohli hru vynachválit. S příchodem sedmého dílu Capcom vynalezl svůj RE Engine, který jejich hry od té doby začal pohánět. S příchodem sedmičky nastala nová éra, která pokračuje dodnes. V roce 2019 přišel první moderní remake, kdy dorazil Resident Evil 2. O rok později přišel remake Resident Evil 3, který byl v pohodě, ale největší problém byl ten, že hru oproti originálu dost osekaly a je to velmi krátká hra. V roce 2021 vyšel osmý díl Resident Evil Village, který navázal na sedmičku parádním způsobem, a následně v roce 2023 přišel fantastický remake čtvrtého dílu. Capcom se tedy v posledních letech dostal do skvělé formy.
Devátý díl Resident Evil Requiem měl před sebou velká očekávání. Nejenom, že vývojáři hlásili, že půjde o závěr jedné éry a zároveň půjde o start něčeho nového, tak hlavně devátý díl vycházel na 30 výročí od vzniku celého Resident Evil. Po jednom dni, kdy jsem musel ten herní zážitek vstřebat poté, co jsem tomu věnoval celý den musím říct, že se to skutečně povedlo. Capcom od začátku servíruje díl, který dokazuje, že RE je jejich vlajková loď, která si drží formu.
Hra na začátku se pomalu rozbíhá. Není to hned drsná, nekompromisní jízda v podobě například předchozího osmého dílu Village. Seznamuje se na úvod s Grace, která je spíše kancelářský typ, je vystresovaná a koktá, když je nervózní. Je to tak moc křehká holka, že by ji nejenom nikdo netypoval, že pracuje pro FBI, ale hlavně by nikdo netypoval, že ji někdo pošle do terénu. A to se stane. Grace jde tedy prozkoumat opuštěný hotel Wrenwood, kde se hráč seznámí s hratelností, atmosférou a stylem této hry. Deštivé prostředí a celkově ulice města na hráče dýchne a já jsem si hned uvědomil, že tady bude po vizuální stránce parádní podívaná.
Úvod má velmi povedenou hororovou atmosféru, která připomene sedmý díl, kdy opuštěný a zchátralý hotel s pár lekačky nažene husinu a mrazení v zádech, a hlavně to uvědomění, že za Grace to bude hororové pochutnáníčko. Následně hra představí starého dobrého Leona, který ve svém starším věku neztratil nic na svém šarmu a jde z něho cítit, že je to ještě větší drsňák než kdy dřív. A tady přichází zásadní věc tohoto dílu. Requiem se točí okolo dvou hlavních postav. Grace a Leon. Pro mě byla ta nejzásadnější otázka před vydáním hry (o tom, že to bude kvalitní díl jsem nepochyboval a ani jsem nevěřil v selhání), jak bude fungovat to přepínání z hororového pojetí za Grace na tu akčnější stránku za Leona. Výsledek? Capcom to zpracoval asi nejlíp jak mohl.
Hratelnost
Jelikož nejde o dvě kampaně, jako například v druhém dílu, ale o spojený příběh, kde se postavy střídají a doplňují, tak byla tahle věc velkým otazníkem, jak se povede. Capcom tedy v první polovině převážně dává slovo Grace, kde survival horor dominuje v celé své kráse. Leon v těchto částech se párkrát na chviličku objeví, ale hlavní prim zde hraje Grace. Její části jsou kombinací druhého a sedmého dílu. Budete s Grace prozkoumávat okolí, sbírat předměty, přemýšlet jaký věci si sebou vezmete, aby náhodou jste měli v inventáři dostatek místa během hraní, a budete se snažit, pokud možno, co nejvíce si šetřit náboje a obcházet nepřátele. Ty tady jsou v podobě vylepšených zombie, kteří si pamatují věci ze svého smrtelného života. Proto v průběhu hraní narazíte na zombie, které umívá zrcadlo, šéfkuchaře, který je odolnější a zabít se dá ztěžka, dále zombie, který musí vypínat světla, a tak furt mačka tlačítka, nebo narazíte na dvojici na schodech, kteří si jako kdyby nadávají. Někdy je to dost sranda, na koho narazíte a co udělá. Například jedna svině vás svým křikem ochromí, a další po vás něco hodí.
Do toho je tady jedna skvělá věc, kterou Capcom udělal a využil ji hezky. Během hraní máte možnost si kdykoliv měnit z jakého pohledu chcete hrát. Osobně jsem hrál za Grace z prvního pohledu kvůli lepší hororové atmosféře a zážitku, no a z pohledu Leona jsem to hrál nepřekvapivě ze třetího pohledu, abych si nejenom Leona užil, ale aby celková akce lépe působila. Obě varianty jsou zpracovány dobře a jde vidět, že se na těchto věcech pracovalo od začátku, a ne jako u Village, kdy pohled z třetí osoby byl do hry přidán později s jedním balíčkem, který nebyl špatný, ale šlo poznat, že hra byla vyvinuta pro pohled z první osoby. Requiem tedy udělá radost každému, kdo si chce zkusit jakýkoliv pohled.
Co se týče průchodu za Grace, tak u ní se nachází, jak už prozradily trailery obří monstrum – říkejme mu stalker pro devátý díl – který za Grace bude častěji chodit, než čekáte a doufáte. Úvodní část s touto bestií je nepříjemná kvůli svému prvnímu kontaktu na malém prostoru, ale u dalšího hra vyzkouší vaši orientaci prostoru, pevné nervy, odvahu a strach z tmy. Stalker v tomto dílu se pohybuje ve tmě, a když tedy přijde na podzemní pasáž, tak nejenom, že hra připomene docela dost v některých momentech Alien: Isolation, ale bude vám nahánět strach jiným způsobem, než to devátý díl do té doby dělal. Stalker je tady velmi fajn, je děsivý, účinný, a dokonce má jeden prvek, který někoho nejspíš naštve. Tento stalker jde po čuchu, a když tedy dojde na chvíle, kdy čuchá a čuchá, tak se jen modlíte, aby vás tohle monstrum nenašlo.
Hraní za Grace je klasický survival horor, tak jak to Resident Evil umí. Budete se bát, přemýšlet kam vaše další kroky povedou, a hlavně si budete počítat munici, kdy každý náboj, a především do Magnumu bude váš největší kamarád. Jo a s pasážemi se stalkerem vašim kamarádem bude také světlo. Osobně si myslím, že v tomto případě Capcom ukázal zase svoji velkou sílu, jak děsit a napínat hráče. Možná sice moc nových mechanik a věcí nečekejte, ale ta poctivá práce tady je opravdu skvělá a milovníci hororů si budou tento průchod za vystrašenou chudinku Grace užívat.
No a pak je tady veterán série Leon S. Kennedy. U něho nepřekvapí, že jeho hratelnost je o dost akčnější a v některých momentech přepálenější (tím typickým Resident Evil stylem). U Leona je dobře znát, že jeho pasáže byly vytvořeny pro hraní z třetího pohledu. Neříkám, že hraní z prvního pohledu je u Leona špatné, ale nikdo se nechce ochudit o ty kopačky a celkově jak tahle legenda vypadá a působí. Koshi Nakanishi, který byl u Requiem a také u sedmého dílu režisérem prozradil, že Leon v devátém dílu si šáhne na své dno. A nejenom, že měl pravdu, ale Leon tady předvede svůj prime, ve kterém kdy byl. Leon je tady mašina na zabíjení, kdy je vybaven pořádným arzenálem, kde nechybí pistol, brokovnice, sniperka, samopal. Do toho Leon má sekeru oproti noži z druhého a čtvrtého dílu. Sekera je efektivní. Můžeme s ní otvírat dveře, ale hlavně ze všeho nejvíce zabíjet nepřátele. Jakmile sekeru opotřebujete, tak si ji Leon může během hraní naleštit a je zase použitelná.
Kombat a celková hratelnost za Leona byla z mého pohledu parádní a jako někdo pro koho je Leon nejlepší postavou z celé série a čtvrtý díl, se kterým sem začínal je nejlepší a můj nejoblíbenější díl, tak jsem si tohle hraní užil. Leon se o slovo přihlásí především v druhé polovině, kde dojde také na slibované Raccoon City, kde jsem byl mile překvapen, co všechno tady Capcom pro hráče nachystal. Návrat do Raccoon City není krátký a jen na efekt, ale má tady svoje místo a důležitost v příběhu. Tahle pasáž, kdy za Leona prozkoumáváme to velké okolí a zabíjíme nepřátele mi připomnělo Last of Us. Ty zničené budovy, hledání surovin, benzínu, ten apokalyptický nádech, a to jedno monstrum, který byl něco jako Bloater z Last of Us. Na Raccoon City jde také nejvíce vidět, že se tady projevil původní nápad na open world, který Capcom pro devátý díl vyvíjel, ale v průběhu vývoje změnily názor a je to klasický Resident Evil. To okolí je velké a ukazuje se potenciál v podobě open worldu, přesto by bylo za mě lepší, abychom ten plnohodnotný open world raději nedostali, protože tenhle styl u této série je pořád nejenom lepší, ale sedí to k tomu a změna by mohla některé fanoušky odradit.
Za Leona je tady oproti Grace jedna věc. Za zabíjení nepřátel dostáváte kredity, díky kterým si následně můžete koupit vestu, náboje, nové zbraně a ty následně vylepšovat, jako například u čtvrtého dílu s rozdílem, že se tady nenachází obchodník. Tahle věc je fajn a Capcom vymyslel jednoduchý způsob, jak Leon bude moci vylepšovat si zbraně atd. No a další věc, která je velkým plusem u Requiem je to, že jakmile za Leona budete pobíhat v prostorách, kde byla Grace a za kterou jste vybrali věci, náboje, lékárníčky, trezory a tak dále, tak Leon už tyhle věci mít nemůže. Funguje to také i na nepřátele, které pokud za Grace nezabijete a necháte je být, tak na ně následně narazí Leon. Tahle věc je úžasná. Je to sice svým způsobem malá věc, ale oproti například remaku dvojky, kde nic nedávalo smysl při průchodu za jakoukoliv postavu a postavy se nepotkávali i přesto, že tam jsou na stejným místě, nebo že jste ve dvojce dělali věci, co jste předtím za tu jednu postavu dělali, tak tady v Requiem všechno působí živěji a uvěřitelněji. Je to úžasný detail, který mě mile potěšil a připomněl mi původní díly.
Hraní za Leona je tedy mnohem zábavnější a dynamičtější oproti Grace, kde je to pomalejší, hororovější a schovávání se před nepřáteli. Za Grace jsem si užíval ten horor, kdy je to zase úžasný zážitek a Capcom tohle umí na jedničku. Následně hraní za Leona je obrovský nářez, kde jsem se královsky bavil, a když dojde na moment, kdy můžete vzít po mrtvým nepříteli motorovku a zabít s ní několik nepřátel, tak ta satisfakce za čtvrtý díl, kdy šlo po Leonovi několik šmejdů s motorovkou a nyní tuhle hračku může použít byla vynikající. Přesto na motorovku bacha, protože i když nepřátelům spadne z ruky, tak ta se ještě jak je nastartovaná může točit a ublížit vám. Proto se mi párkrát stalo, že jsem chtěl motorovku vzít poté, když nepřátelům spadla na zem a najednou se roztočila a mě ubrala životy, když jsem ji chtěl vzít. Díky tomu někdy je dobré podívat se, co se zrovna děje ve vašem okolí a nespěchat a nechat tu motorovku raději na pokoji, protože pak budete mít nervy. Ale bacha nepřítel tu motorovku může zase vzít.
Boss Fighty
Jak je u Resident Evil zvykem, tak i zde dojde na boss fighty. Není jich sice mnoho, ale jsou tady. Střety s nimi jsou sice zábavné, efektivní, ale nešlo se u nich zbavit pocitu v průběhu hraní, že u nich něco chybí. Ta nápaditost, taktika, jak je zabít, mechanika, nebo těžší soupeři tady chybí a většinou jde o jednoduché, menší souboje, kdy spíše mají vyplnit nějaký čas a my jako hráči vyplýtvali několik nábojů. Ne, že by byly špatný a musel bych kvůli tomu ubírat na hodnocení, ale nejsou takzvaně dopečený a chyběla u nich větší práce. Ano, jak jsem řekl, tyhle střety jsou zábavné a efektivní, ale není to taková kvalita, jako například u čtvrtého dílu, kdy jsou bossové hezky navrženy, mechanika a prostředí hrají velkou roli a je to tam celkově napínavější. Přesto Requiem nabízí fajn boss fighty, které někoho můžou urazit, ale pro některé budou akorát.
Vizuální stránka
Capcom pro tento díl vylepšil a zase o kousek dál posunul jejich RE Engine kupředu a servírují nejlépe vypadající díl v celé sérii. Vizuálně hra vypadá luxusně. Fotorealistické prostředí bere dech. Ano tyhle věci sice nemůžou už ohromit, když jsme v roce 2026 a tohle už má a je normální a standartní věc u velkých hrách, ale přesto se vždycky nad tím musíme všichni zastavit a pochválit tu práci vývojářů. To skvělé nasvícení, hrátky se světlem a stíny v hororových pasáží jsou vynikající, prostředí Raccoon City je tak dobře uvěřitelný, že jsem na chvíli zapomněl, že jsem ve fiktivním světě, který zrovna hraji. Od začátku tedy hra vypadá fantasticky a veškeré animace postav nemají chybu. Ty vypadají, tak moc uvěřitelně, že když vidíte ty detaily na tvářích všech postav, tak se nejvíce hodí zastavit si to, vyfotit si to a zkoumat každý detail. Tyhle věci musí dát takovou práci, že to ani nechci vědět, jen je za to musím pochválit a smeknout.
Postavy skvěle fungují také hlavně díky hercům, kteří odvedli výbornou práci. Jejich dabéři nemají chybu. Angela Sant’Albano, která namluvila Grace je neskutečná. Je tak moc dobře uvěřitelná, že jsem nechápal chvílemi, jak skvěle ji Angela prodala a jak moc jsem si Grace během hraní oblíbil. Někdo by se mohl bát, že Grace bude otravná, ale opak je pravdou. Grace si projde zajímavým vývojem během průchodu a její dabérka Angela odvedla úžasnou práci a doufám, že bude nominovaná na nejlepší výkon na dalším game awards, protože ta tam nesmí chybět, jinak je jasné, že je něco špatně s těmi cenami. A pak je tady Nick Apostolides, který si po dvojce a čtyřce zopakoval Leona a je to frajer. Nickův Leon je neskutečný, z jeho dialogů jde cítit ještě větší sebevědomí a kontrola nad situací než kdy dřív, a když dojde na ty typický hlášky od Leona, tak je to zase trefa do černýho. Ostatní odvedli také skvělou práci a Antony Byrne, který namluvil Victora Gideona je se svým správně záporným hlasem úžasný a nezapomenutelný.
Nostalgie
Capcom u Resident Evil Requiem, jak už jsem psal se vrací do Raccoon City, kde dojde na velkou část v příběhu. Jak jsme mohli vědět z trailerů, tak se děj vrací na ikonickou policejní stanici R.P.D. kam se vrací Leon. V této části dojde na velkou nostalgii, kdy Capcom na vás vrhne zvuky a záběry z remaku dvojky a dojde na několik povedených easter eggů, které stojí za to. Policejní stanice je v tomhle případě ze všech prostředí nejvhodnější na to, aby se tady každý fanoušek série zastavil a vychutnával si to staré a dobře známé prostředí, kde vás tehdy s mladým Leonem naháněl Mr. X a krvelačné zombie. V této části dojde na jedno velké překvapení, které vývojáři pro fanoušky připravili. Nebudu ho samozřejmě prozrazovat, ale jak na tuhle část přišlo, tak by se nejvíce hodilo vidět můj výraz, který jsem u toho měl. Capcom tedy na to 30 výročí od vzniku této značky pro fanoušky nachystal úžasnou pasáž v Raccoon City, kde sice ta přehnanost akce za Leona těm hororovým fanouškům nemusí chutnat, ale jde na ní vidět, že tady Capcom si dal záležet a dopřál hráčovi (a hlavně mluvím o sobě) neskutečný zážitek z kterého jsem se nechtěl odtrhnout.
Negativa
Jedno negativum jsem už jsem zmiňoval u boss fightů, ale pojďme se podívat na další věci. Resident Evil Requiem není samozřejmě bez chyb a každý si tady něco najde. Já mám pár věci, o kterých bych rád něco řekl. Za prvé AI u nepřátel, především ke konci hry je divné. U některých nepřátel se stalo, že jsem se mohl v klidu proplížit, aniž by si mě někdo všiml i přesto, že jsem byl hned vedle nich. Nevím, jestli byla chyba v tom, že jsem to hrál v den vydání a možná se to časem vylepší, ale bylo to tam a vypadalo to divně. Za druhé jeden fight, který je pro fanoušky má sice úžasný nástup, ale souboj je celkem meh, a zabití této postavy působilo zvláštně a nedodělaně. Za třetí finální boss fight je kopírkou jednoho finále z předešlých dílů (nebudu říkat z kterého) a vypadalo to, že Capcom nevěděl, nebo nestíhal, a tak použil tohle. No a za čtvrté, a to jde hlavně k mému osobnímu problému je ten, že se tady zase mění minulost v loru podobně jako u Village. Je to sice zase zajímavá věc, co tady vývojáři udělali jako u Village, ale některé věci nedávají skrz věci, které se děli v předchozích dílech smysl. Jde samozřejmě o fiktivní svět, kde jsou virusy, které mění a mutují bytosti na šílené věci. V tomto světě je dále klonování a další věci a je jasné, že se to nesmí brát vážně, ale ta kontinuita a aby věci dávali smysl mi tady někdy chybí.
Dále pátá věc je ta, že jsme nedostali odpovědi na několik otázek (konkrétní nemůžu být, protože bych musel zasahovat do spoilerů) a zase je tady otevřený konec, který jestli nikam nepovede budu velmi naštvaný. Nebo si Capcom buduje něco velkého do budoucna a pak dojde na nějaké Endgame s hlavními postavami proti jednomu velkému nepříteli? Toť otázka. Osobně bych, ale už uvítal odpovědi, a ne dalších několik otázek. No a poslední šestá věc je ta, že Capcom sliboval zakončení jedné éry a zároveň start něčeho nového. Kde bylo to zakončení? Netuším. Kde byly další známé postavy ze série? Netuším. A další otázky a otázky.
Resident Evil Requiem závěrem
Tohle byla jedna z mých nejočekávanějších her vůbec a zároveň nejočekávanější hra roku. Nic jiného mě tolik nezajímalo jako tohle. Je to také první hra, kvůli které jsem si vzal dovolenou v práci, abych si mohl v klidu a pořádně užít průchod touto hrou. Nakonec jsem neodolal a nemohl se odtrhnout, že jsem Requiem dohrál v den vydání na jeden zátah. Byl to pro mě jako fanouška neskutečný a zároveň jeden z nejlepších herních zážitků. Resident Evil Requiem definuje celou sérii díky kombinací hororu a akce skrze dvě hlavní hratelné postavy. Pasáže za Grace jsou vyšperkované do nejmenšího detailu, kde nadšenci survival hororu, kdy druhý a sedmý díl tady hraje velkou roli si přijdou na své. Naopak to akčnější a dynamičtější hraní za Leona dokazuje, že ačkoliv to na někoho bude přepálenější a už moc, tak i tady si vývojáři s tím hezky pohráli a z mé strany jsem si nemohl na nic moc stěžovat a plnými doušky jsem si užíval tyhle části.
Tento mix dvou rozdílných žánrů tady překvapivě dost dobře funguje a byla to zásadní otázka, jak moc se to Capcomu povede a musím s klidem říct, že je to úžasná jízda. Není to bezchybná hra, několik věcí by chtělo zlepšit, není to ani nejlepší díl série, ale pro mě osobně se řadí k těm lepším dílům, kdy jsem si užíval každý moment, každou cutscénu, každou chvíli za Grace i Leona, nikdy jsem se nenudil a ten průchod na jeden zátah fakt stál za to. Nemyslím si, že je to díl pro všechny, protože ta kombinace dvou různých stylů, které se budou střídat během hraní nesedne všem, ale i přes neznalost předchozích dílů by byl vlastně Requiem docela dost fajn úvod do této série, protože si na něm vyzkoušíte věci, které tato série využívá. Survival horor nebo akce. Budete si díky tomu moci vyzkoušet, co vám více jde a sedí a následně si můžete zvolit do jakého dalšího dílu půjde. Vy ostatní, kdo tuhle značku máte projetou a vyznáte se v ní, na vás tady čeká zážitek, kde dojde na skvělý návrat do Raccoon City a velmi dobrou vyváženost dvou hratelných postav a jejich výborné proplétání v příběhu. A především je to další velmi povedený díl, který ty pozitivní reakce nedostává jen tak.
Jako fanoušek jsem nadšený a hlásím velkou spokojenost. Nyní nezbývá než se těšit na remaky Zero, Code Veronica, pátého dílu, které vyplní čas předtím, než dorazí desátý díl, ve kterém jsem velmi zvědavý, co Capcom dalšího vymyslí. Ať už to bude cokoliv budu u toho.
P.S. Já tak moc Leonuji.
Hodnocení: 9/10
Tohle byla recenze na hru Resident Evil Requiem. Doufám, že se vám recenze líbila a užili jste si hru stejně jako já. Pokud jste hru ještě nehráli, tak věřím tomu, že jste si po přečtení této recenze rozhodli zda dát této hře šanci nebo ne.
Zdroj titulního obrázku: Capcom
