U studia Universal nedopadly plány na propojené univerzum Universal monster, jejich monstra se přesto objevují ve vlastních projektech. Došlo na Neviditelného muže, Drákula se v podání Nicolase Cage objevil v Reinfeldovi a Leigh Whannell po zmíněném Neviditelném muži chystá také Vlkodlaka. A na Drákulu došlo i tentokrát. Tedy spíše na jeho potomstvo. 88 let po snímku Draculova dcera se režijní duo Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett po dvojité zkušenosti se Vřískotem zaměřilo právě na to, co se může stát, když se unese potomek nejznámějšího upíra všech dob. Bez krve se to neobejde, režijní duo se poté do jisté míry vrací ke konceptu, který představila jejich Krvavá nevěsta. Je výsledkem ta ideální dávka horové zábavy?
Abigail je krvák jak má být
Po vzoru Krvavé nevěsty se i tentokrát většina děje odehrává v jednom domě, i tentokrát nechybí spousta krve, nejvíce ovšem může potěšit, že kreativita a vyhrávání si se žánrem nechybí již zkušené režijní dvojici ani tentokrát. Slibná očekávání může film ostatně vyvolat už v momentech, kdy se rozezní klasické Čajkovského Labutí jezero. Představí se skupina anonymních protagonistů, zdánlivá pravidla a pak jen stačí vyčkat, jak moc si zvládnou s konceptem vyhrát scenáristé scenáristé Stephen Shields a Guy Busick (kromě posledních dvou Vřískotů i zmíněná Krvavá nevěsta) a jak moc si zvládne osvědčené hororové duo řemeslně vyhrát. Pokud se tak nějak přistoupí na pravidla a počítá se s výraznou dávkou krve, zábava by měla být zaručena.
Režijní duo známé též jako Radio Silence tak může například snadno potěšit tím, že si jako málokteří režiséři hororů pořád zvládají vyhrávat s lekačkami, kdy by jim mohl snadno závidět kdejaký zkušený hororový tvůrce. Nějaké to hraní na budování tajemství nedává už kvůli základní zápletce a propagačním materiálům smysl, je proto tak nějak nutné počítat s dávkou expozice. Snadno ovšem může potěšit fakt, že navzdory očekáváním nemusí být všechny karty hned nutně vyložené na stůl. A skrze hraní si s černým humorem, přepálenými zvraty a poměrně svěžím vyhráváním si s upírskou mytologií tak rozhodně Radio Silence zvládá dodat další hororovou zábavu.
Šikovný scénář se nestydí koketování s béčkovostí, každý herec pak do své role ideálně sedí (zesnulý Angus Cloud až s tragickým podtextem). Své role si tak viditelně užívají Kevin Durand jako prosťáček skupiny, Kathryn Newton jako těžko uvěřitelná profi-hackerka i Dan Stevens, který jak je u něj zvykem dává do své role až démonickou zainteresovanost. I Melissa Barrera je po posledních dvou předchozích Vřískotech za fajn protagonistku, Alisha Weir poté působí jako naprosto ideální návnada na zdánlivě nevinnou holčičku, která ovšem neodolá, aby si ze svých věznitelů udělala svačinu. Nesejde dvakrát na tom, jak moc je počínání většiny z nich předvídatelné a nesejde na tom, jak se dá rýpat do jejich chování (nikdo z nás se nejspíš nedozví, jak by reagoval v jejich případě).
Trochu nemotorně budovaný první akt může bohatě vynahradit naopak možná až příliš divoká poslední třetina, kde by chvílemi možná neuškodilo pomyšlení na nějakého tohoto dramaturgického krotitele. Prakticky od vstupu do hlavní lokace ovšem film nikdy nepřijde o něco, co by ho dělalo jistými způsoby zajímavým. Pracuje s postavami, které se snaží v nebezpečném prostředí pracovat se známými fakty o upírech (dojde i na Twilight), zároveň většina z nich rozhodně není nejostřejší tužkou v penále. Nevyzpytatelnost vyprávění poté přispívá tomu, že zápletku skutečně nejde odhadnout od A do Z, na to je v něm dost překvápek a pracuje se rozhodně se zajímavými postavami, které se morálně nacházejí někde v šedé zóně.
Sice se nepřijde s kdovíjak kreativními a v podstatě ani tolik brutálními momenty, “malá“ upírka se přesto zvládne přeci jen na svých obětech vyřádit více nežli zabiják s nožem, chvílemi se ovšem ona Krvavá nevěsta snadno evokuje ještě snadněji. Radio Silence zvládají pořád pracovat s atmosférou, díky chytré práci s lekačkami zvládnou alespoň uspokojivě na diváka sem tam vybafnout a výsledkem je tak solidní žánrová záležitost, která působí, že jí realizovali tvůrci, kteří moc dobře věděli, co točí a dodali v této formě dost možná možné maximum. Ambicemi sice film kdovíjak neoplývá, zábavných hororových výplachů ovšem pořád bývá v posledních letech po čertech málo.
Abigail závěrem
Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett jsou šikovné tvůrčí duo, které dokáže pracovat s hororovým žánrem a dodat solidní žánrový výplach, který zvládá pracovat s prostředím, lekačkami i hereckým obsazením, které působí, že si svůj prostor na plátně užívá. Nejde o ambiciózní záležitost, která by netrpěla menšími či většími neduhy, po závěru filmu ovšem nejspíše u málokoho vyběhne pocit, že se to celé dalo realizovat lépe. Radio Silence opět dokazují, že mají hororové řemeslo v malíčku.
Verdikt: 7 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
