Nicolas Cage v roli Drákuly | Recenze filmu Renfield
Drákulův (Nicolas Cage) věčně oddaný a neustále ponižovaného služebník Renfield (Nicholas Hoult) je nucen shánět pro svého historicky nejnarcističtějšího pána požadovanou kořist a splnit každý jeho příkaz, bez ohledu na to, jaké ponížení při tom zažívá. Ale teď, po staletích otroctví, Renfield zjišťuje, že existuje život i mimo stín tohoto Pána temnot. Kdyby jen dokázal přijít na to, jak ukončit svou závislost na jeho vůli….
Drákula patří spolu s Tarzanem, Sherlockem Holmesem nebo Wong Kei-yingem jednou z nejčastěji variovaných postav. V roli se za léta vystřídali například Bela Lugosi, Christopher Lee nebo Gary Oldman v Drákulovi od Francise Forda Coppoly z roku 1992. Po 30 letech se poté role Drákuly chopil synovec Coppoly jménem Nicolas Kim Coppola, který je ovšem spíše známý jako Nicolas Cage. S námětem na Renfielda přišel komiksový autor Robert Kirkman, samotný název poté nasvědčuje, že se příběh tentokrát více zaměřuje na Drákulova poskoka. V režii Chrise McKaye (LEGO® Batman film) tak Cage dostává šanci zhostit se jedné ze svých vysněných rolí, skrývá ovšem výsledek zábavnou podívanou? Pojďme na to mrknou, tohle je recenze filmu Renfield!
Nicolas Cage se nezapře
Cageův Drákula nezapře vizuální inspiraci Belou Lugosim (dle McKaye je Renfield přímým pokračováním Drákuly s Lugosim z roku 1931), fanoušci cageování poté nepřijdou zkrátka. V průběhu filmu to chvíli vypadá, že se jeho cageováním nakazil Ben Schwartz v roli sekundárního záporáka, se samotným Drákulou se poté dle očekávání pracuje krapet jinak. Titulní Drákulův poskok ostatně začíná navštěvovat terapie pro toxické vztahy, do velké míry je Renfield v tomto podání pojat jako tragická postava. Právě zde se ovšem vyskytuje menší problém filmu, který toho v sobě chce možná mít až příliš. Chce mytologii ohledně Drákuly pojat krapet uvolněně, zároveň chce pracovat nejen s traumaty hlavního hrdiny, zároveň být i nabitým akčním filmem, kde utržených končetin a roztrhaných těl rozhodně není jako šafránu.
Samotného Cage v ústřední roli vlastně není zase tolik, jakmile se ovšem Cage na plátně objeví, opět se utrhává ze řetězu a předvádí herecké kreace, které koketují s menším přehráváním i maniakálním vcítěním, výsledek je opět minimálně zábavný. Samotný scénář Ryana Ridleyho neusiluje o kdovíjaké komplexnější vykreslení Drákuly, ten je v Renfieldovi prostě maniakálním zlem s apetitem po krvi a ovládnutí světa. Dojením zábavy jsou tak v celém filmu především interakce mezi Drákulou a Renfieldem. Nicholas Hoult zvládá v roli Renfielda prodat bytost unavenou ze služby svému pánovi i náhlé procitnutí spojené s potencionálním milostným objevem. I na Renfielda zvládne tento film vrhnout zcela jiný pohled, než v případě předchozích adaptací, Hoult je poté castingovou trefou, která především výtečně pasuje s Drákulovým Cagem.
Zábavná jednohubka s několika zábavnými momenty
Retro úvod nejdříve vzdá poctu Drákulovi s Lugosim, následně se skáče do 21. století, kde se skutečně nešetří krví, vnitřnostmi i specifickým jídelníčkem. Humor je v tomto ohledu jedna komplikovaná disciplína, protože vlastně funguje tak na půl. Nefunkční moment tak vynahrazuje moment zábavný, samotný scénář poté nešetří nápady, které ovšem opět ne vždy zcela fungují. Když se tak v 2. polovině začíná posilovat tým záporáků, jsou servírované drobné zvraty či dochází k nějakým výrazným ztrátám, málokdy to vlastně má kdovíjak velkou váhu.
Je tak rychle nutné přistoupit na fakt, že McKay za kamerou točí především béčkovou podívanou, která ovšem nezapře audiovizuální nápady. Zakladatelský vtisk Roberta Kirkmana je občas možné spatřit ve vizuální stylizaci laděné do komiksu, samotná akce je přepálená, ale poměrně přehledná a choreograficky zvládnutá, retro odkazování k Drákulovi z roku 1931 má své kouzlo. Digitální krev není nejkrásnější, například na vizuální podobě Drákuly v krapet poničeném stavu se ovšem maskéři zvládají poměrně vyřádit. Soundtrack Marca Beltramiho nejen odkazuje k upířímu žánru, ale zároveň přispívá atmosféře. V závěru je možná krapet nutné přistoupit na pochybné zákonitosti fikčního světa, film ovšem díky 97 minutám alespoň slušně šlape a po celou dobu vlastně dokáže zabavit. I přes fakt, že toho nakouše pořád jednoduše příliš moc.
Dobrý, ale….
Zkrátka díky tomu vychází jistá traumata z minulosti Renfielda i femme fattale Rebeccy v podání Awkwafiny. Cageův Drákula pořád z výsledku vychází spíše karikaturně (i když v tom nejspíš tkví minimálně jistá forma úmyslu). Výsledný film si sice z toxického vztahu dvou hlavních postav spíše utahuje, paradoxně ovšem otevírá dveře k zajímavému námětu, který by mohl být pojat komplexně a při sázce na vážnější notu by zvládal lépe prodat emoce mezi postavami vybudované. Když poté Renfield očividně jede na odvázanou notu, člověk možná ve výsledku čeká přeci jen krapet větší divočinu. Maniakální Cage a kombinace bizarního humoru s várkou mrtvých těl v součtu již nejspíš nikoho nepřekvapí, dá se ovšem snadno očekávat, že do zdi narazí někdo, kdo následně čeká nějaká větší překvápka.
Jde rozhodně o slušný výplach, kde Cage nezklame, Hoult vedle něj nezůstává pozadu (má výhodu v tom, že může postavu přeci jen pojmout krapet vážněji) a Awkwafina dokazuje, že umí hrát. McKay ve výsledku zároveň zvládá dodat i důstojnou poctu původním Dark Universe filmů, která minimálně dokazuje, že se dá se známými monstry ze studia Universal jistě i do budoucna pracovat svěže. Jistě ovšem i zábavněji a překvapivěji.
Recenze filmu Renfield závěrem
Renfield je slušná jednohubka, kde Chris McKay zvládá pracovat s komiksovou stylizací, zároveň Nicolase Cage chytře vypustil ze řetězů a přitom všem skutečně dodává důstojnou poctu princi temnot, která ovšem do velké míry nepřekvapí a může zaostat za očekáváními. Jako slušný výplach ovšem obstojí….
Verdikt: 6 z 10
Tohle byla naše recenze na Renfield. Co říkáte na novinku s Nicolasem Cagem vy? Zajdete si na filmovou novinku do kina?
Zdroj: Universal Pictures
