Zobáci – Vojna z trochu jiné perspektivy (Recenze)

0
Zobáci
Zdroj: Netflix

Šikanovaný teenager a homosexuál Cameron Cope (Miles Heizer) se impulzivně rozhodne vstoupit do americké námořní pěchoty. V různorodé skupině rekrutů pak najde přátele i nový smysl života…

Greg Cope White je homosexuál, který sloužil v armádě v době, kdy byla homosexualita tabu. Jako homosexuální muž se musel vyrovnávat s předsudky, strachem z odhalení a s vnitřním konfliktem mezi osobní identitou a vojenskou kulturou založenou na tvrdosti a disciplíně, na základě svých zkušeností poté v roce 2015 vydal memoár s názvem The Pink Marine (Růžový mariňák), který popisuje, jak to probíhá v případech, kdy se mladý gay ocitne v prostředí plném tradiční maskulinity. A jak ho jeho vojenské zkušenosti jako člověka posílily.

Právě jeho kniha se poté stává předlohou k nejnovějšímu seriálu Zobáci. Seriál je pojat jako komediální drama, dokáže tak být vtipný, zároveň také chvílemi emocionálně nepříjemný. Samotné prostředí snadno vybízí k očekáváním, že se bude jednat o velmi specifický příběh o dospívání. Výsledkem je seriál, který díky svému tématu nejspíše zaujme. A naštěstí se nemusí opírat jen o nejspíše nevyhnutelné kontroverzní přijetí z jistých sfér.

Zobáci – Armáda zkouší osobní hranice i přátelství

Zobáci
Zdroj: Netflix

Hlavní hrdina Cameron v podání Milese Heizera se přihlásí do armády, aby začal rychle litovat. Seriál pokrývá celé tři měsíce základního výcviku, kdy jsou kadeti hnaní k fyzickým i psychickým hranicím. Samozřejmě to mnohým bude snadno evokovat například Olověnou vestu, Cameronovi nicméně ve finále ani moc nespěje fakt, že se s ním do armády přihlásil také jeho nejlepší kamarád Ray v podání Liama Oha. Jejich přátelství prochází nevyhnutelnou zkouškou, protože každý má trochu jiný cíl. Cameron chce primárně přežít v toxickém prostředí, Ray se chce ideálně stát tím nejlepším možným vojákem ve své jednotce a vydat se tak ve stopách svého uznávaného otce. Oba kamarádi tak v rámci armády ztělesňují něco zcela odlišného.

Seriál odehrávající se v 90. letech 20. století se může opřít o dobový soundtrack a poměrně přesvědčivé dobové vykreslení. Jedná se o případ seriálu, kdy jsou nosné vnitřní monology ústřední postavy, především i proto, že je na veřejnosti tato postava nejen díky své homosexualitě velmi uzavřena. Navíc se Cameron pohybuje v prostředí, kde není přítomna jen homofobie, ale také rasismus, fatfobie či misogynie. Seriálu se daří prostředí armády vykreslit jako opovrženíhodné. A přesto se mu pořád daří být v jistých momentech nad věcí, přičemž to neznamená, že se nutně přestává brát vážně.

Příběh hlavní postavy v jámě lvové

Zobáci
Zdroj: Netflix

Cameron je ve formě vojenské služby jednoduše vhozen do jámy lvové. Armáda se stává prostředím, které je plné extrémních výzev. Na jednu stranu se sice do velké míry jedná o rasistické, sexistické a homofobní prostředí, na druhou stranu ovšem pořad platí, že si vojáci mohou vybudovat jakousi formu disciplíny a cti. Co zobáky nezabije, to je jenom posílí. Za pochodu se nějak vykreslují další kadeti krom Camerona a Raye. seriálu poté v rámci epizodické struktury prospívá to, že se každá epizoda zaměřuje na jeden konkrétní úkol, který musí zobáci splnit. Tempo celého seriálu je díky tomu poměrně svižné.

Seriál spoléhá primárně na Cameronovu perspektivu. A Miles Heizler dokáže být nosným protagonistou, který své postavě dodává přesvědčivé vrstvy. Ať už skrze komplikovaný vztah Camerona s jeho matkou v podání Very Farmigy. Či to, jak ho prostředí skutečně zoceluje. Skrze jeho vývoj se seriál skutečně stává vážnějším a vážnějším. Bylo by poté naivní se domnívat, že i přes čerpání z memoáru Whitea přináší seriál nějaký zásadně převratný a dosud neviděný příběh. Příběh je to do velké míry předvídatelný. Přesto svůj příběh seriál vypráví zdařile. A navíc způsobem, který vyvolává emoce v těch momentech, kdy jsou na místě.

Armáda nemusí být jen peklo?

Zobáci
Zdroj: Netflix

Těžká témata se tu pořád především v první řadě vyvažují s humorem a lidskostí. Na jednu stranu může snadno vyznít jako kritika vojenského prostředí. Na druhou stranu se nesnaží za každou cenu nutně účast v armádě vykreslit jako tu nejhorší věc, kterou může člověk zažít.

Přeci jen to působí, že samotný Greg Cope White je v tomto ohledu již dávno nad věcí. A samozřejmě nutně neplatí, že je hned každý příslušník armády homofobní či rasistické prase. Především i proto, že se občas může ukázat, že svou agresivní nenávistí jen skrývá jistá osobní tajemství. I skrze práci s vyloženě nečernobílou a do velké míry tragickou postavou seržanta Sullivana v podání Maxe Parkera má seriál svým způsobem poměrně jasně osvětový přesah.

Homofobie je v seriálu jasně prezentována jako věc, která může mít negativní následky. Vézt k formám destruktivního chování a především trápení lidí, kteří se prohřešili pouze tím, že jisté věci cítí jinak. Je to seriál o drsném období, které jde dnes vnímat jako formu utopie. Době, kdy otevřenost nebyla normou a práva LGBTQ+ osob nebyla tolik chráněných.

Samozřejmě se najdou jistí lidé, kteří by byli rádi právě za to, aby to homosexuálové měli dnes tak těžké jako v 90. letech. Seriál v tomto ohledu nicméně může reverzní psychologií snadno reflektovat, jak se svět změnil. A že i když se to možná vždy nemusí zdát, jako civilizace se alespoň v něčem očividně vyvíjíme. Dokud tedy člověk nezavítá do průměrné internetové diskuze, v takových případech ta víra zase často hapruje.

Gay příběh tu není jen jako pozlátko

Zobáci
Zdroj: Netflix

Snadno potěší, že tu faktor gaye v hlavní roli není využit jen jako pozlátko, ale skutečně sehrává nějakou smysluplnou úlohu. Skrze postavu Camerona a výkon Heizera je snadno hmatatelné, jak těžké to takový průměrný mladý homosexuál v 90. letech musel mít. Funguje v něm napětí, protože není zajímavé pouze sledovat postupný vývoj základního vojenského tréninku, ale především vývoje vztahů a samotného prostředí.

Přichází navíc i jeden zlomový bod, který seriál připravuje o rámec komedie, naopak seriál následně činí mnohem temnějším a dospělejším. Seriál se tak postupně vyvíjí s jeho hlavním hrdinou, dospívá s ním. A po osmi epizodách poměrně snadno vyvolá chuť po nášupu (herci při natáčení 1. série rovnou podepsali smlouvy na 2. sérii, její realizace nicméně nejspíše bude záviset především na sledovanosti).

Zobáky pochopitelně jistí lidé odsoudí jako přesně ten produkt, který musel u „woke Netflixu“ vzniknout, jako v drtivé většině případů ovšem jen lidé neuvidí dál než na špičku svého nosu.

Seriál Zobáci má snadno nakročeno k tomu, aby se stal diváckým hitem, protože zvládá poměrně depresivní témata pořád po celou dobu zpracovat poměrně vděčným způsobem, přitom nicméně smyslně pracuje s dobovým kontextem, osobními autentickými zážitky Grega Copea Whitea a poměrně jasným kontrastem mezi současností a 90. lety. Dost pravděpodobné by bylo přehnané Zobáky označit za dokonalý seriál, jsou nicméně minimálně důležitým seriálem. A i proto se doporučují poměrně snadno.

Zobáci závěrem

Seriál Zobáci představuje přesvědčivý a citlivý pohled na náročné prostředí základního armádního výcviku z perspektivy mladého homosexuála. Díky propojení autentických zkušeností Grega Cope Whitea s komediálně-dramatickým pojetím dokáže seriál zaujmout. Seriál funguje i jako komedie, především ale jako postupně zrající drama, které je za pochodu vyzrálejší a vyzrálejší.

Témata homofobie, rasismu, misogynie i toxické maskulinity seriál zpracovává s citlivostí a hloubkou, příběh zároveň ukazuje, jak se jednotlivci dokážou v obtížných situacích zocelit a najít vlastní sílu. Zobáci tak nejsou zaměnitelný seriál o dospívání, ale dílo, které reflektuje dobový kontext, lidské vztahy i proměnu společnosti. To vše prostřednictvím poutavého, uvěřitelného a empatického vyprávění. I díky těmto důvodům je snadné téhle specifické seriálové záležitosti alespoň do jisté míry propadnout…

Verdikt: 7,5 z 10

-REKLAMA-

Matka – Drama o řeholnici Matce Tereze (Recenze)

0
Matka
Zdroj: Sisters and Brother Mitevski

Matka je fiktivní příběh, který sleduje sedm dní z života Matky Terezy (Noomi Rapace), kdy se rozhodne opustit svůj klášter v Kalkatě v Indii a založit vlastní náboženský řád…

Makedonská filmařka Teona Strugar Mitevska se Matce Tereze, zakladatelky Misionářek lásky a řeholnici, věnovala již na začátku 21. století v dokumentární minisérii Teresa and I, na letošním Benátském filmovém festivalu poté v sekci Orizzonti (ve které byl letos uveden i slovenský film Otec) uvedla svůj 7. celovečerní a zároveň 1. anglicko-mluvený film s názvem Matka.

Matku Terezu v něm ztvárňuje švédská herečka Noomi Rapace, jednou z hereček a především producentskou je poté Labina Mitevska, kterou nejspíše není nutné představovat žádnému znalci českého filmu Samotáři. Film zároveň odstartoval 12. ročník festivalu BE2CAN, do české/slovenské distribuce nicméně následně dorazí až 26. 3. 2026. Těžko říci, zda se jedná o film, který by měl do kina instantně nahnat davy, koprodukce mezi Severní Makedonií, Norskem a Polskem nicméně z vícero důvodů stojí za pozornost.

Matka – Punk-rockové pojetí slavné řeholnice

Matka
Zdroj: Sisters and Brother Mitevski

Sama Noomi Rapace v jednom z rozhovorů prohlásila, že jí k filmu přitáhlo netradiční zobrazení Matky Terezy, sama film poté označila za punk-rockový. A její označení filmu nakonec dává smysl.

Film se konkrétně odehrává v roce 1948 během 8 dnů, které směřují k tomu, že má Matka Tereza opustit klášter řádu sester Loretánských, aby mohla založit vlastní kongregaci Misionářek lásky. Má již zvolenou svou nástupkyni, její plány se nicméně dočkají drobných otřesů. A Matka Tereza se musí potýkat s vlastními problémy, které jde vnímat jako formu možných duševních problémů. A nebo potencionální vábení samotného Ďábla.

V podání Rapace je Matka Tereza nejdříve prezentovaná jako velmi vážná a autoritativní žena. Rapace se už v tomto ohledu projevuje jako ideální castingová volba, protože si už svými pohledy dokáže snadno získat respekt. I přes silnou autoritu se ovšem film nesnaží vyhýbat jejím slabostem. Je to pořád žena, která očividně musí krotit své osobní potřeby, filmu se navíc daří poměrně nosně vykreslovat ty momenty, ze kterých se dá snadno interpretovat, že Matka Tereza zpochybňuje svou víru a hodnoty, které by měla ideálně ztělesňovat.

Matka – Kontroverzní a provokativní?

Matka
Zdroj: Sisters and Brother Mitevski

Pojetí Matky Terezy v tomto filmu bude nejspíše možné vnímat jako kontroverzní či provokativní. Ústřední řeholnice z filmu do velké míry vychází jako antihrdinka, která chvílemi zdánlivě jako jedna z mála projevuje v řádu lidství (především v rámci vztahu k dětem), zároveň se u ní ovšem projevují momenty krutosti a příznaky antipatie.

Nejedná se přitom o první případ, kdy může být Matka Tereza díky filmovému médiu vnímaná jako kontroverzní osoba. Film z roku 1996 s názvem Matka Tereza: Anděl pekla vyobrazil Matku Terezu jako řeholnici, která solidarovala s diktátorskými režimy, novinář Christopher Hitchens poté Matku Terezu obvinil z nedostatečné lékařské péče, snahy získávat své pacienty pro křesťanskou víru, ale také odmítání potratů či antikoncepce. I proto je dnes mnohými slavná řeholnice vnímána jako fanatická antifeministka.

Odpor vůči potratům je adresován také v tomto filmu, především v momentě, kdy se Matka Tereza dozví o těhotenství Sestry Agnieszky v podání Sylvie Hoeks. Právě té Agnieszky, která měla Terezu nahradit na její pozici. Mitevska se ve svém 7. filmu věnuje kontroverzní osobě, dost pravděpodobně cíleně poté nechává diváky tak nějak tápat. A přitom to vůbec nemusí být špatně. Především i proto, že o Matce Tereze ve filmu do velké míry vypovídají její snové sekvence, které v rámci soundtracku většinou přitvrdí rockovým nádechem. Svým způsobem jsou tyhle sekvence poměrně surrealistické.

Matka Tereza je ve filmu nevypočitatelná

Matka
Zdroj: Sisters and Brother Mitevski

Film snadno svádí k různým interpretacím, především i v rámci toho, jak jde vnímat odpor Matky Terezy k potratům a drbům o jakékoli formě sexuálního spojení ženy v řádu s mužem. Sestra Agnieszka do velké míry působí jako přesný opak Matky Terezy a proto možná působí jako její ideální nástupkyně, zjištění o jejím těhotenství ovšem otřese nejen její psychikou. A především se výrazně podepíše skutečně na Matce Tereze, která pravděpodobně Agnieszce nejvíce vyčítá to, že není na jejím místě. A že je dost pravděpodobné, že by na místě Agnieszky ani na sekundu neuvažovala o možnosti potratu. Že by byla ráda za možnost stát se i biologickou matkou.

Takový Kardinál Duka by nejspíše dokázal zkritizovat i více konvenční přístup ke zpracování příběhu známé světice, na filmu se dá předně ocenit to, že se nesnaží za každou cenu tuto výraznou osobu vyobrazit za každou cenu dokonale. Výpovědní hodnotou je to do velké míry příběh o svobodě, konkrétně v rámci poselství o tom, že nemá být svoboda zapovězená ani za zdmi religiózních institucí. Dle diskuze s režisérkou a producentkou na zmiňovaném BE2CAN jde poté film bez problémů vnímat jako formu feministického manifestu, byť pojednává o osobě, která je dodnes velmi často terčem označování za antifeministku, byť je to především kvůli její (přehnané?) snaze dodržovat církevní dogmata.

Film o ženství

Matka
Zdroj: Sisters and Brother Mitevski

Teona Strugar Mitevska sama prohlašuje, že navzdory všem kontroverzím vidí v Matce Tereze feministickou ikonu, sama poté v jednom z rozhovorů prohlásila, že potrat vnímá jako základní lidské právo. Na Matce Tereze jí zaujala především pořádná dávka negativity ze strany pohledu společnosti, jejím cílem poté bylo Matku Terezu představit v jiném světle. Jedná se poté o cíl, který se jí daří. Film navíc čerpá i z osobních zápisků samotné ústřední řeholnice, i když se to tak může zdát, film by se nikdy neměl vyloženě odvracet od toho, co Matka Tereza ztělesňovala a svým odkazem do velké míry ztělesňuje dodnes.

Sama Mitevska mimo jiné prohlásila, že očekává, že film rozvíří diskuze, nejedná se poté o domýšlivé tvrzení, protože k tomu film má bezpochyby nakročeno. Matka Tereza totiž ani po tomto filmu nejspíše nepřestane být do velké míry kontroverzní osobnosti, z filmu do velké míry vychází jako antihrdinka, kterou nejspíše dost možná skutečně vábí Ďábel na svou stranu.

A možná také ne. Mitevska nerealizovala biopic, který se dá číst jako kniha, je poté do velké míry předurčen k tomu, aby vyvolával otázky a sváděl k úvaze nad tím, kde končí hranice lidskosti a úcty ke své víře. Na zajímavý film to tak stačí, otázkou nicméně je, jak nakloněná mu vlastně může být široká veřejnost. A je dost pravděpodobné, že jej může potkat stejný osud jako titulní řeholnici – ta je i 28 let po své smrti zároveň milovaná i kritizovaná, někdy až nenáviděná. Jedná se přesně o ten typ filmu, u něhož bude zajímavé sledovat jeho všeobecné přijetí a později také vnímaný odkaz. Pro milovníky nekonvenčních biopiců se nicméně nejspíše jedná o povinnost.

Matka závěrem

Teona Strugar Mitevska ve svém filmu Matka představuje život a osobnost Matky Terezy v nekonvenčním, provokativním a do určité míry kontroverzním pojetí. Místo klasického idealizovaného biopicu se divák setkává s řeholnicí, která je zároveň autoritativní, ale i lidsky slabá a vnitřně konfliktní. Film zkoumá její morální dilemata, pochybnosti o víře i nenaplněné osobní potřeby, tím film jen otevírá prostor pro různé interpretace a možné diskuse.

Matka je snímek, který nepřehlíží komplexnost Matky Terezy, ale umožňuje divákovi zvažovat její odkaz a hodnoty. Film tak vhodně reflektuje, že Matka Tereza, i více než 28 let po své smrti, zůstává postavou milovanou, ale i kritizovanou či vyloženě nenáviděnou. Stejně tak snímek vyvolává otázky o hranicích lidskosti, víry a svobody jednotlivce, pro fanoušky nekonvenčních biopiců se nejspíše jedná o naprostou jistotu…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Sisters and Brother Mitevski
-REKLAMA-

Uzel zla – Jak se povedl nový český horor? (Recenze)

0
Uzel zla
Zdroj: CinemArt

Hororových filmů u nás moc nenajdeme. V tomto žánru se více točilo před mnoha lety, ale to je už dávno minulostí. Dnes se sice filmaři snaží točit film s kombinací hororu, ale nešlo o čistokrevnou žánrovku a hlavně o nic z čeho by měl jít strach. Tohle se tedy snažil změnit režisér Jan Haluza se spoluscenáristou Jakubem Volákem. Jelikož tento žánr miluji, tak jsem se vypravil do kina s nadějí, že se snad u nás podařilo natočit něco strašidelného a hlavně podpořit tento snímek, aby u nás tento žánr více vznikal. Já to na úvod nebudu prodlužovat a jdeme se rovnou podívat na samotnou recenzi. Povedlo se českým filmařům natočit kvalitní horor? Tohle je recenze na film Uzel zla. 

Příběh

Veronika a Mirek něčím potřebují oživit svůj vztah, a protože Veronika je milovnicí hororů, vyrazí spolu na organizovaný zájezd po stopách mysteriózních vražd. Cílem výletu je oblast Slavkovského lesa, přezdívaná „uzel zla“, místo plné nevysvětlitelných událostí. Posádku zájezdového autobusu doplňuje plachý vedoucí Alex, zarytá věřící Ludmila, extrovertní influencer Honza a zvláštní manželský pár Dana s Davidem. S každou další zastávkou se chování účastníků znatelně mění. Veronika si všímá, že v nich roste agrese a hněv. Je to součástí hry? Nebo něco v lesích ve všech probouzí to nejhorší? Zájezd se mění v noční můru a legenda o zlověstné Navce ožívá…(CinemArt)

Uzel zla
Zdroj: CinemArt

Režisér Jan Haluza se snaží točit různé žánrovky. Stačí to ale?

Nejde upřít panu Haluzovi jedna věc. Snaží se točit žánrovky. V roce 2011 natočil amatérský film Do tmy, kdy šlo o akční žánr. Dále natočil komedii, a letos jsme od něho dostali snímek High School Heist. Tady si Haluza zkusil takovou nefalšovanou školní loupež, kde se snažil vyhrát se střihem, hudbou a natočil netradiční komedii, která byla takovou školní variací na Mission: Impossible (berte samozřejmě s uvozovkami). Haluza letos do kin naservíroval rovnou dva svoje filmy a tím druhým je další pokus jít jinou cestou. Tentokrát si Jan Haluza přímo vyšlápl do žánru, který se tady točí okrajově. Nejde totiž o žádné klamání těla jako v předloňské Přišla v noci, ale Haluza nabízí čistokrevný horor. Díky tomu si na sebe dokázal upoutat větší pozornost a minimálně zvědavost, jak se povede českým filmařům v tomto žánru. Odvaha a snaha Haluzovi nechybí, ale stačí to? Povedlo se mu natočit klasický horor s několika mrtvými a démonem na konci?

Nebudu chodit kolem horké kaše a prozradím, že se to moc nepovedlo. A přitom to nezačíná nejhůř. Haluza se snaží a nabízí na začátku fajn příběh. Postavy se zúčastní zájezdu, kdy se mají dopravit z bodu A do bodu B, kde zjistí další nápovědi a postupně odhalují příběh Slavkovského lesa, přezdívaného „uzel zla“. Film zavede postavy do zapadlé vesnice s podivným hostinským, lesní hřbitov, který je prosycen mlhou, opuštěnou fabriku a kostel. Tohle je vlastně fajn základ na horor a věřte tomu, že to dokáže vytvořit pěknou atmosféru a divák má na začátku chvíli naději, že by mohlo jít o slušné překvapení.

V prvních minutách tedy film představí příběh, ale co postavy? Ty, na kterých vám má záležet a ty které budou prožívat ty strašidelné momenty. Povedli se? Na úvod je práce s charaktery jasně prokouknutá a hned poznáte, co se asi bude s kýmkoliv dít za dalších několika minut. Máme tady otravného youtubera, hlavní postavu znalkyni hororů, která jede na zájezd se svým žárlivým přítelem, dále je tady násilník, který neumí udržet svoji agresi a emoce na uzdě se svojí partnerkou, která je křehká a bojí se svého přítele a pak je tady vedoucí zájezdu, který jako hlavní hrdinka miluje horory a postarší paní, která dostala jako dárek tento zájezd, a tak se vydá s ostatními na cestu. Na první dobrou tedy už můžeme odhadnout, jak film asi bude pokračovat. Snímek postupně odhalí, že tohle místo, kde se příběh odehrává je mnoho let opuštěné a lidé se bojí pověsti, která této oblasti předchází, a tak se tam nikdo neodváží chodit. Celkem brzo totiž začne postavy pohlcovat cosi zlého a začnou dělat divné a také nebezpečné věci.

A tady se dostáváme k důležitému bodu. Film se tváří uvědoměle, a tak postavy na začátku říkají všelijaká hororová klišé, která se v tomto žánru dějí a snaží si tento zájezd užít. Tahle uvědomělost vypadá na začátku příjemně jenom do chvíle, než samotný film začne tyhle hororová klišé dělat a postupně si začne odškrtávat všechny možné věci, jaké v tomto žánru moc dobře známe. A je to celkem škoda, protože všechno se začne postupně rozpadat jako domeček z karet. Základ je přitom fajn, jak jsem již psal, ale Uzel zla se pohybuje bohužel na hranici pokusu natočit si čistokrevný horor a žánrová cvičení a nechtěně začne rychle působit jako parodie na brakovou poctu, která je právě tím šedivým brakem.

Uzel zla
Zdroj: CinemArt

Filmu chybí větší hravost a odvaha

Jak film postupuje dál a postavy se dostávají z jednoho zastavení za druhým, tak se začnou dít divné věci se kterými se dobře nepracuje. Jak jsem psal u představě postav, tak divákovi začne být jasné se kterými to půjde z kopce. A nepomáhá ani fakt, že dialogy jsou hloupé a občas bolestivé. Jednotlivé události, které mají děsivé a krvavé následky postrádají lepší vykreslení a všechno začne působit extrémně uspěchaně, až to někdy nebude hezké. Do první poloviny jsem to ještě dokázal všechno akceptovat, ačkoliv se přiznám, že mě ani na chvíli nezačal film bavit. Byl jsem především zvědavý, jak se film popasuje s druhou polovinou filmu, kde přijde na uzavření příběhu.

Haluza to bohužel moc nezvládl. Ve druhé polovině, kde má dojít na lámání chleba se to celé začne rozpadat a začne režijní i scenáristický chaos u kterého jsem si říkal, že někdo zapomněl si to po sobě přečíst a dvakrát si to promyslet, protože se najednou začne vrstvit na sebe jedna nepovedená scéna za druhou. Ne že by to bylo lepší v první polovině, ale tam bylo fajn to budování toho, co na postavy čeká a hrálo se ještě trošku na budování atmosféry. Nepomáhá ani fakt, že zlo, které číhá na tomto území začne nahlodávat mysl některých postav, a tak jsme v několika momentech svědky sporů mezi několika charaktery, které ještě v předchozí scéně byli mezi sebou v pohodě. U pár těchto scén jsem si skoro chtěl ťukat na hlavu. A to nemluvím o tom, jak se film začne jednotlivých postav rychle zbavovat. Oceňuji sice krev, useknutou končetinu, ale nejde se zbavit dojmu, že to celé působí blbě. Film prostě lusknutím prstu na nic nečeká a snaží se jet rychle do cíle. A je to vážně škoda. Chybí tady snaha o větší hravost a odvahu udělat atmosférickou hororovku, která nás dovede strašit.

Uzel zla
Zdroj: CinemArt

A co samotná hororová stránka filmu?

No, tak tady asi už podle textu můžete odhadnout, že samotná hororová stránka nestojí za řeč. Ano to budování na začátku je fajn, ale to rychle zmizí. Oceňuji filmaře, že se toho nebáli a do filmu dali démona, který půjde po postavách. Démon se objeví v poslední třetině, která se promění v ten pořádný horor zpočátku jsem z toho měl dobrý pocit. Ale bohužel to opět přestane po chvilce fungovat a místo větší gradace a napětí přichází rychlé vystřízlivění, protože ústřední démon se rychle odkryje a přestane z něho vyzařovat respekt a začne to celé vypadat extrémně bezradně. Haluza vlastně nezvládl přechod mezi výletem a hororem a chtělo by to někoho schopnějšího na pozici režiséra.

Přitom je tady řemeslně fajn odvedená práce a kamera se snaží. Ale i zde bych si dokázal najít nějaké to negativum. Například to, že celý snímek mi připadal nudně natočen a chybělo mi zde více střihů a detailů, které by obohatily tento už tak prázdný a nefunkční horor. Navzdory tomu se snaží skladatel Ondřej Brouska, který odvádí dobrou práci. Finále samotné se následně nevyhne dalšímu klišé, o kterém postavy mluví na začátku filmu a vyústění absolutně nefunguje a místo toho se divák v momentě, kdy se hlavní hrdinka snaží zastavit ústředního démona bude místo fandění, aby to hrdinka přežila klepat na čelo, co za hloupost tam vymysleli.

Uzel zla
Zdroj: CinemArt

Uzel zla závěrem

Nový český snímek, který je čistokrevným hororem se v mých očích nepovedl a snaha natočit snímek v tomto žánru se sice oceňuje, ale dávat tomu lepší hodnocení, že tady u nás vznikla žánrovka, která jinak normálně nevzniká mi nepřidá dvakrát fér. Režisér Jan Haluza chce točit žánrovky, ale chybí mu hravost, lepší práce se scénářem a pevná režie. Film má přitom fajn základ a ta uvědomělost, že sledujeme horor je příjemná, ale celé se to začne postupně a celkem rychle a nepěkně rozpadat. Je to velká škoda, protože po takovém výsledku se asi nedá očekávat, že více čistokrevných hororů u nás bude vznikat. Přesto je fajn, že tohle u nás vzniklo. Uzel zla tedy nesplnil, v co jsme doufali. Přesto doufám, že horory u nás budou vznikat, protože tento žánr miluji a byl bych rád, kdyby se tady někomu podařilo natočit něco pořádného. Ale to je asi zbožné přání.

Hodnocení: 4/10

Tohle byla recenze na český horor Uzel zla. Doufám, že se vám článek líbil a dejte vědět, jestli jste tomuto hororu dali v kinech šanci nebo ne. 

Zdroj titulního obrázku: CinemArt

-REKLAMA-

Naked Attraction Česko & Slovensko (První dojmy)

0
Naked Attraction
Zdroj: Očko

Unikátní dating show o hledání lásky bez oblečení i bez přetvářky. Zatímco běžné seznamky často klamou upravenými fotkami a anonymitou, Naked Attraction sází na syrovou autenticitu. Jeden účastník si vybírá partnera či partnerku z pěti zcela nahých těl, která se postupně odhalují odspoda nahoru. Od piercingů přes jizvy až po ochlupení – každé tělo vypráví vlastní příběh. Tato odvaha přináší nejen napětí, ale i upřímnost, kterou běžné seznamky neumožňují. V pořadu se představí účastníci různých věkových kategorií, tělesných proporcí i orientací – nahota je zde prostředkem k otevřenému dialogu o vztazích, těle a intimitě bez předsudků.

Formát přináší i LGBTQ+ epizody, čímž posiluje inkluzivitu a rozmanitost. Pořadem provází herečka Monika Timková, která do pikantního formátu přináší nejen humor a nadhled, ale i osobní zkušenost se sebepřijetím. V roli „poučené kámošky“ pomáhá účastníkům v intimních rozhodnutích a přispívá i edukativním obsahem o sexualitě a lidském těle...

Fenomén Naked Attraction nově i v Česku na Slovensku

Naked Attraction
Zdroj: Očko

Pořad Naked Attraction nejspíše není nutné představovat nikomu, kdo to alespoň jednou přetáhl v nějakém nočním podniku, kdy se mezi jeho noční eskapády mohlo řadit i sledování tohoto specifického pořadu. Původem se jedná o britskou show z roku 2016, spoléhá poté na jednoduchý, ale pro mnohé nejspíše snadno kontroverzní princip. Jeden soutěžící hledá potenciálního partnera – přitom před ním stojí několik nahých lidí, jejichž těla jsou postupně odhalována od pasu dolů až po hlavu.  Soutěžící v jednotlivých kolech vylučuje ty, kteří ho fyzicky nepřitahují. Nakonec poté zůstane jedna osoba, s níž pak soutěžící jde na rande – tentokrát už v oblečení.

Primární funkce pořadu? Dle vyjádření tvůrců snaha o rozproudění debat o formách přitažlivosti, tělesnosti a předsudcích. Kontroverzní pořad si dle očekávání našel své příznivce, ale i odpůrce. Odpůrci konkrétně často na konceptu pořadu odsuzují formu voyerismu a povrchnost. Přesto na mnozí oceňují  prezentaci tělesné diverzity, otevřenosti i přirozenosti. A i když se v Británii pořad dostal předmětem mnoha stížností, britský regulační úřad Ofcom odmítl zahájit vyšetřování, protože i přes nahotu v něm naprosto chybí sexuální aktivita a je vysílán v ideálním (pozdním) čase.

Poslední díl 7. série původního pořadu v domovské Británii byl odvysílán v březnu 2024, následně byl seriálem zrušen. Odkaz pořadu přesto pokračuje. A po německé, nizozemské, dánské, finské, italské, norské, polské, švédské i španělské verzi došlo i na verzi s názvem Naked Attraction Česko & Slovensko. Jak se povedlo převedení specifického fenoménu do lokálních kulis?

Naked Attraction Česko & Slovensko – Jde vůbec něco pokazit?

Naked Attraction Česko
Zdroj: Očko

Na lokální verzi toho zdánlivě nejde moc zkazit. Tedy za předpokladu, že se bude koncept věrně držet původního konceptu a nebude se snažit s přehnanými novotami. Ve výsledku je poté lokalizace konceptu pořadu sázkou na jistotu. A ničemu to moc nepřekáží. Naked Attraction není ani zdaleka jediným pořadem v historii, který spoléhá na nahotu, běží poté v době, kdy mezi podobné fenomény patří pořady Too Hot To Handle či Love Island. A přesto je Naked Attraction pořad velmi specifický.

Naked Attraction je primárně pro dva typy diváků – ty, kteří se podobný typ pořadu snaží alespoň částečně vnímat seriózně + ty, kteří se jednoduše nechají svézt na vlnách absurdity konceptu a můžou samotnou existencí pořad vnímat tak, že je tak špatný, až je vlastně dobrý. Mnohým může pořad jistě zvětšit sebevědomí,  mezi další pozitivní stránky může patřit zmiňovaná podpora tělesné rozmanitosti (body pozitivita!), otevřenost diskuze o sexu, sympatická může pro mnohé být formou zpochybňování povrchního pohledu na krásu. Láska na první pohled sice v kontextu tohoto pořadu může snadno proběhnout, nutně nicméně podotknout, že z jedné strany ten první pohled padne při pohledu na penisy/vagíny těch, kteří se ucházejí o osobu, která hledá tou pravou. Díky rozmanitosti soutěžících nicméně  nemusí vždy nutně uspět to největší nádobíčko. A malí kašpárkové tak nemusí vzdávat boj předem.

Srdce a penis na tom správném místě

Naked Attraction Česko a Slovensko
Zdroj: Očko

Účastníci 1. epizody se stala žena jménem Mirka. Sympatická výbušinářská dělnice a fanynka Harryho Pottera z Vlašimi to v životě neměla jednoduché, v Naked Attraction se poté snažila najít muže, který by se mohl stát její první vážnější známostí po mnoha letech.  Mirka je tak postupně konfrontována s pěti různými penisy, koncept pořadu se poté vyvíjí prakticky stejně jako v klasickém konceptu této show. A o sympatiích rozhoduje nejen penis, ale i srdce na tom správném místě.

Nemá moc smysl hodnotit strukturu pořadu na základě jedné účastnice. Jednou se na obrazovce promenáduje pět bambulů, příště to zase může být pět bobrů. Dá se tak snadno věřit, že pro mnohé mužské diváky bude epizoda s Mirkou „Too Homo To Handle“ a nevykoupí jim to nakonec ani nahá Mirka (do naha se nakonec vždy svlékají i ti, kteří se nejdříve mohou kochat). A přesně tak to samozřejmě může fungovat v budoucích epizodách až naopak, různé názory se poté nejspíše budou nevyhnutelně vyskytovat i u přislíbených LGBTQ+ epizod. Je nicméně někdy až absurdní sledovat, jak může samotný koncept pořadu pořád být vnímán tak kontroverzně. V jádru je přitom pořád totiž poměrně neškodný. Nejspíše nicméně samozřejmě jen pro ty, které už jen tak nic nerozhází. A to ani přehlídka pěti buřtíků na jejich plazmové obrazovce.

Sympatická moderátorka

Naked Attraction
Zdroj: Očko

Monika Timková je jako moderátorka této verze poměrně sympatická, pořadu zvládá jako moderátorka minimálně dát slušnou energii. Problém je nicméně samozřejmě zastíněný v tom, že by prezentace nahých těl tak trochu zastínila jakékoli moderátory. I v případě, že by Naked Attraction moderoval František Ringo Čech, který má s obdivováním pohlavních orgánů své specifické zkušenosti. A je pravděpodobné, že se leckdo bude domnívat, že je československá verze Naked Attraction jakýmsi pokusem o navázání na pořad Rande, který vynikl především účasti (génia či šílence?) Slávka Boury. Dost možná se ovšem nevyplatí mít od Naked Attraction tolik přehnaná očekávání.

Dá se vůbec ještě pořad Naked Attraction vnímat v dnešní době kontroverzně? Divák zvyklý na online obsah nemusí být tímto pořadem vyveden z míry (kdyby za socialismu někdo přišel s podobným pořadem moderovaným Vladimírem Menšíkem, to by bylo jiný kafe), jedná se poté samozřejmě o pořad, který se svým konceptem nevyhnutelně vyčerpá,  protože do delší doby zřejmě neskrývá nějaké větší trumfy. Kromě pohledných účastníků a možná i faktu, že přeci jen existují lidé, kteří ještě nejsou moderním sociálním světem „zkaženi“. Není pochyb o tom, že si tenhle pořad své fanoušky najde, snadno se ovšem argumentuje, zda vůbec má nějaký hlubší smysl se jim jakkoliv zabývat. Je nicméně pravděpodobně, že jako doprovodný program ve specifických nočních podnicích bez problému obstojí i právě československá verze.

Pokud ještě někdo váhá nad tím, zda je pořad Naked Attraction Česko & Slovensko pro něj, dost možná mu trochu více napoví euforický komentář, který na svém ČSFD účtu sdílel Martin Pohl – tvůrce například letošního hitu Na plech:

„Je to naprosto perfektní! Oceňuji především selekci pánských účastníků, kde v prvním díle 2/5 jsou regulérní houmlesové a zbytek už se nemůže dočkat až si nad tím rajcem doma vyhoní čůxáka. Na tohle se chci dívat v televizi!“

Naked Attraction Česko & Slovensko závěrem

Naked Attraction Česko & Slovensko není žádnou kulturní revolucí ani televizním hříchem století. Jde spíše o odraz současné doby, v níž je nahota paradoxně všudypřítomná, přitom zároveň stále schopná vyvolávat diskuze. Šokovat už dávno nedokáže. Možná spíš pobaví, pohorší nebo donutí k zamyšlení nad tím, jak moc snadno si lidé zvykli hodnotit druhé podle vzhledu. A i když se za pár měsíců možná zapomene, kdo zrovna stál nahý za sklem, myšlenka pořadu zůstává stejná: ukázat, že tělo je jen jednou částí příběhu, celkovou přitažlivost nicméně nedefinuje. Těžko říct, jak moc má takový pořad vlastně hloubku a jak moc je naivní je v něm jakýkoli přesah hledat. Svůj účel nicméně ve své specifické kategorii pořad splňuje. A minimálně možná nejednoho muže naučí, že je skutečně důležité mít srdce i penis na tom správném místě…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Očko
-REKLAMA-

Monstrum – Příběh Eda Geina: Sériový vrah, který inspiroval Psycho nebo Mlčení jehňátek (Recenze redakce)

0
Monstrum - Příběh Eda Geina
Zdroj: Netflix

Netflix servíruje další sérii jejich populární antologie o známých vrazích. Po Dahmerovi a Menendézových se své série dočkal také jeden z nejznámějších sériových vrahů, co kdy chodil po této planetě. Ed Gein byl považován za kanibala a nekrofila, nikdy ovšem tyto praktiky nepřiznal. Policii tyto domněnky vyvracel se slovy „vůbec mi nevoněly“. Ed Gein inspiroval spisovatele i filmaře. Mezi tyto filmy patří Psycho, Texaský masakr motorovou pilou nebo Mlčení jehňátek. Stal se synonymem pro tzv. vraha od vedle. Nejvíce se stal znám tím, že z těl mrtvých si vyřezával kůži z které si dělal například oblečení, sedačku a další věci. My z redakce jsme byli na tohle zpracování tohoto vraha velmi zvědaví. Nebudeme to dále prodlužovat. Tohle jsou tedy názory redakce na Monstrum – Příběh Eda Geina.

Recenze redakce na Monstrum – Příběh Eda Geina

Pavel Hrubeš

Zajímavě pojatý seriál, který má rozhodně co říci, přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem se s tvůrci naprosto minul v některých ohledech. Po technické, řemeslné a audiovizuální stránce je to špičkové. Seriál vypadá a zní luxusně. Tvůrci tady odvedli topovou práci a nejvíce si zaslouží pochvalu za rekvizity a masky. Masky jsou tady opravdu děsivé.

Po herecké stránce je to herecký koncert Charlieho Hunnama, pro kterého to byla zatím největší herecká výzva a on jí zvládl s přehledem. Hunnam umí být děsivý ale také jemný a lidský, a o to strašidelnější to je. Hunnamovi se podařilo podat parádní výkon. Suzanna Son je tady parádní a líbila se mi její linka. Určitě si velkou pochvalu zaslouží Vicky Krieps, která se do své role položila a podala hodně zajímavý výkon. Totéž platí i Laurie Metcalf, protože je správně nepříjemná a děsivá. I ostatní herci a herečky podali zajímavé a působivé výkony.

A teď se koukneme na zápory, kterých je požehnaně. Samotný děj je z tvůrčí strany zajímavě uchopený a nabízí nějakou sebereflexi a kontext pro to, co bude v budoucnu následovat – další sériový vrazi, fascinace masovými vrahy, vznik kulturních filmů atd. Je to zajímavý pohled, ale seriál by bez něho úplně fungoval. Ukáže se totiž, že příběh Eda Geina by se dal odvyprávět na čtyři epizody a o nic bychom nepřišli. Ve spoustě dílech je vata, kterou nepotřebujeme a hlavně příběh Ed Geina nikam neposouvá. Osobně mám obrovský problém s posledními dvěmi epizody, ve kterých se tvůrci snaží Eddieho polidštit a ukázat, že za to, co udělal vlastně moc nemůže, protože byl nemocný. To vyznění posledních epizod je místy opravdu nedůstojné a dost mě naštvalo a urazilo. Monstrum: Příběh Eda Geina je rozhodně zajímavý seriály, ale nejsem spokojený jak ho tvůrci pojali.

Hodnocení: 6/10

Monstrum - Příběh Eda Geina
Zdroj: Netflix

Marek Lízal

Abych se přiznal, tak jsem doteď neviděl nic z této seriálové antologie. Sám nevím proč. Nikdy jsem se k tomu neměl. Ale nyní jsem si řekl, že udělám výjimku a na novou sérii se podívám. Proč? V hlavní roli Charlie Hunnam, kterého miluji a příběh je o slavném vrahovi, který inspiroval Psycho a další slavný filmy. A tak jsem chtěl vidět, co za šíleného člověka to byl. Líbilo se mi tohle zpracování vraha Eda Geina?

Nebudu lhát, ale o Edu Geinovi toho moc nevím, a hlavně o všech detailech. A proč tohle říkám? Není to proto, že mě něco překvapilo, ale proto, že hodně na internetu si lidé stěžují, že tohle zpracování se moc nepovedlo. Lidé píšou, že spoustu věcí nedává smysl a nestali se. Za sebe řeknu, že tohle nijak řešit nebudu, přesto napíšu, že jsem po důkladnějším zjištění si také řekl, že tohle bylo trochu víc mimo realitu. Proč tomu tak je?

Je to asi jednoduché, ale příběh o Jeffreym Dahmerovi a bratrů Menendezových byl zpracovaný realisticky a Ed Gein, kdyby byl až moc odvyprávěn dle skutečnosti, tak by asi tahle antologie byla odvyprávěna během 4 dílů. Tvůrci se pokusili o zajímavou strukturu vyprávění a za sebe řeknu, že tohle je největší kámen úrazu. Tvůrci se až moc snaží polidštit Eda Geina, ukázat nám, jak byl stvořen všemi událostmi okolo, jak se stal inspirací pro další vrahy a filmaře. Mě by se osobně víc líbilo, kdyby se to zaměřilo pouze na Eda a mělo to temnější a vážnější tón, bylo to totiž někdy vtipnější, než by mělo být. Seriál někdy skočí do jiné doby (nacistické Německo), natáčení Psycha a jak moc to ovlivnilo představitele hlavní role Anthonyho Perkinse, a tak dále. Nelíbila se mi ani moc práce s vedlejšími postavami.

Seriál je ale nejsilnější ve chvíli, kdy je na scéně Ed Gein. Charlie Hunnam zahrál Geina neskutečně a jestli po tomhle nedostane všechna ocenění, tak nevím, za co jiného by to měl dostat. Podařilo se mu zahrát Geina děsivě, citlivého a zároveň emocionálního. U posledních dílů jsem si říkal, že spoustě lidem bude líto. Což je dle mého také něco, co se mi na tomto zpracování nelíbí. Gein byl vrah, který možná byl nemocný a měl svoje problémy, ale litovat ho je podle mého trošku mimo. Přesto si Hunnam zaslouží velký respekt.

Série od Ed Geinovi sice nenaplnila svá očekávání, ale jde o zajímavě zpracovaný seriál, který se možná vymyká realitě a spoustu věcí je tady zbytečných a někdy je to nudnější, než by mělo být, ale nejde tomu upřít fakt, že příběh Eda Geina je fascinující, už jen to, jak ovlivnil popkulturu. Seriál má jinak perfektní řemeslnou stránku, herecké výkony, někdy se umí pěkně proměnit do hororu a být správně nepříjemný i strašidelný. Kdo má rád tyhle seriály/filmy o vrazích, kterým se nahlídne více do nitra a prozkoumá se jejich příběh, tak určitě by neměl Ed Geina prošvihnout. Jen je důležité, jestli znáte jeho život. Pokud se nevyznáte, tak asi si to užijete víc než jiní diváci.

P.S. Možná to vypadá, že hodně kritizuji, ale nakonec dávám solidní hodnocení, protože nejde o špatnou věc. Jen má svoje mouchy a dalo se to rozhodně udělat lépe.

Hodnocení: 7/10

Toto byly naše dojmy a názory na Monstrum – Příběh Eda Geina. Doufáme, že se vám text líbil a podle něj se rozhodnete jestli seriálu dáte šanci nebo ne. 

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Tron: Ares – Svět Trona opět ožívá (Recenze)

0
Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Snímek Tron: Ares nás zavádí do budoucnosti, kde se digitální svět začíná prolínat s realitou. Sofistikovaný program Ares (Jared Leto) je vyslán z digitálního světa do skutečného na nebezpečnou misi – jde o první kontakt lidstva s umělou inteligencí. Na pozadí mistrovsky stylizované sci-fi výpravy známý režisér Joachim Rønning navazuje na odkaz předchozích filmů, když znovu uvádí do děje Jeffa Bridgese jako legendárního Kevina Flynna. Film kombinuje akci, napětí a ikonický vizuál „Sítě“ s industriální atmosférou podpořenou hudbou od Nine Inch Nails slibující svěží a drsnější reinterpretaci legendární ságy…

Dvojice norských filmařů Joachim Rønning a Espen Sandberg uvedla v roce 2012 film Kon-Tiki, který realizovali ve své domovině. Výsledkem byla o rok později nominace na Oscara pro Norsko za Nejlepší mezinárodní film, film o norském mořeplavci Thoru Heyerdahlovi měl být poté hlavním důvodem, proč studio Disney zvolilo Rønninga a Sandberga jako režiséra pátých Pirátů z Karibiku s podtitulem Salazarova pomsta. Piráti z Karibiku 5 ovšem zároveň symbolizují rozchod norské tvůrčí dvojice. Sandberg se konkrétně vrátil domů, kde v roce 2019 uvedl film Amundsen.

A Rønning? Tomu se naopak očividně na rozdíl od jeho bývalého spolupracovníka (před Kon-Tiki spolu realizovali dva další filmy) u Disneyho zalíbilo. Pro studio Disney se očividně stal oblíbeným řemeslníkem, po zatím posledních Pirátech z Karibiku pro studio ostatně realizoval také Zlobu: Královnu všeho zlého, minulý rok byl poté na Disney+ uveden jeho film Dívka a moře, ve kterém Daisy Ridley ztvárnila plavkyni Gertrudu Ederle, která jako první přeplavala kanál La Manche.

I 7. film v režii Rønninga poté vznikl u studia Disney, i tentokrát navíc Rønning navazuje na již zajetou filmovou sérii. Tron: Ares je konkrétně třetím filmem ze série, kterou v roce 1982 nastartoval původní Tron. Jak se po 15 letech povedl návrat do světa, který nevyhnutelně ovlivnil kinematografii?

Tron: Ares kráčí ve šlépějích významných filmů

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Inspirací pro scenáristu a režiséra původního filmu Stevena Lisbergera byla především hra Pong, původní Tron se poté v roce 1982 stal prvním filmem, k jehož výrobě byly využité počítačové triky. Studio Disney možná v době uvedení doufalo ve větší hit, z Trona se ovšem napříč roky stala kultovní záležitost. Byť se poté o možném pokračování v podstatě mluvilo již od 80. let, došlo na něj až v roce 2010.

Snímek Tron: Legacy byl v roce 2010 uveden jako režijní debut Josepha Kosinskiho, budoucího tvůrce filmů jako Top Gun: Maverick či F1. Vystudovaný inženýr představil svět Trona ve zcela novém světle, milé vzpomínky na film i po 15 letech od jeho uvedení poté zvládá vyvolávat soundtrack od (dnes již) rozpadlé dvojice Daft Punk. Dost často se stává, že se i odpůrci druhého Trona shodnou, že soundtrack k Tron: Legacy pravděpodobně patří mezi nejlepší filmové soundtracky všech dob. Spojení elektronické hudby a symfonického orchestru sympaticky kooperující s atmosférou digitálního světa bez pochybu patří mezi milníky filmové hudby nejen 21. století.

Tron: Legacy měl celou sérii především nastartovat, ještě v roce 2015 to vypadalo, že se Kosinski spolu s Garrettem Hedlundem a Olivii Wilde vrátí u třetího Trona s názvem Tron: Ascension, ten samý rok ovšem bylo chystané pokračování zrušené. Nejen kvůli faktu, že ten samý rok u Disneyho propadla velmi drahá sci-fi Země zítřka, ale především i proto, že preference byly v rámci sci-fi u Disneyho díky jedné konkrétní velké akvizici někde jinde.

Už v roce 2017 se nicméně objevila informace o tom, že místo pokračování Legacy vznikne svěží start série, který si možná ze zrušeného Ascensionu vypůjčí nějaké ty nápady. Film Tron: Ares konkrétně představuje titulní postavu Area v podání Jareda Leta, snaží se poté očividně sérii nastartovat podobně jako svého času Legacy. Úspěšně?

Tron: Ares se na to snaží jít tak trochu jinak, první dva filmy nicméně ctí

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

První dva díly Trona jsou s odstupem času očividně plné náboženských podtextů – programy, které uživatele vnímají jako božstva (původní Tron) či spor Ďábla s jeho stvořitelem Bohem (Tron: Legacy). A byť se nutně od těchto podtextů třetí celovečerní Tron nedistancuje, jde na to tak trochu jinak.

Takový Jared Leto třeba svého Area přirovnal k Pinocchiovi, samotný film poté cituje Frankensteina. Díla Carla Collodiho i Mary Shelley se dotýkají témat jako je stvoření, lidskost, morálka a hranice. Pinocchio je k světu přiveden pomocí magie, Frankenstein zase své monstrum přivede k životu pomocí vědy. Ares je stvořen pomocí moderních technologií a i když se jedná o počítačový program, film se jeho optikou snaží tak nějak rozebrat to, co to vlastně znamená být člověkem. A zda se technologie může dočkat takového posunu, že se z programů teoreticky mohou stát lidé.

Jde nejspíše o jeden z těch prvků, které si nejnovější Tron bere ze scénáře k původně plánovanému předchozímu pokračování, ve kterém by se nejspíše řešilo především aklimatizování postavy Quorry v podání Olivie Wilde na náš svět. Absence Quorry i Sama Flynna je nicméně (tak trochu?) osvětlena, platí poté, že se ze známých postav vrací pouze Kevin Flynn v podání Jeffa Bridgese, který je něčím mezi bohem a pro Area potencionálně jeho Modrou vílou.
Byť se poté tvůrci dušovali, že nechtějí, aby třetí Tron stál na vyloženém fanouškovském servisu, přeci jen nechybí dost odkazů, pomrknutí i jisté formy déjà vu. Byť se tak třeba navzdory příslibu z minulého filmu nevrací Edward Dillinger Jr. v podání Cilliana Murphyho, prostor zde dostává jeho synovec Julian v podání Evana Peterse. A pokud má někdo o sérii Tron povědomí, může si jasně vzpomenout, že to s rodem Dillingerových nikdy nebylo jednoduché.

Tron: Ares má naprosto skvělý soundtrack

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Rozpadlé duo Daft Punk se logicky nevrací, náhrada ovšem nejspíše nemohla být lepší – Nine Inch Nails! Trent Reznor a Atticus Ross si nejspíše uvědomují odkaz soundtracku předchozího Trona, ke skládaní hudby k novému Tronovi ovšem přistupují po svém. A výsledek je takový, že pokud Tron: Ares stojí za návštěvu kina s tím nejlepším možným zvukem, je to právě díky soundtracku od NIN. Hudba málokterých tvůrců filmové hudby v poslední době vyvolává dojem, že hudba dokáže fungovat svým vlastním způsobem, přesto být plnohodnotnou součástí filmu, ke kterému je složena.

Soundtrack, který dokáže tvarovat atmosféru i emoce, hudba je čitelná způsobem, který jasně stanovuje, že se jedná film s tématikou technologií, mezi silné stránky filmové hudby NIN ostatně již delší dobu patří fakt, jak dokáže definovat film. Tahle tvůrčí dvojice se navíc i přes čím dál větší aktivitu na poli filmové hudby očividně nezvládá vyčerpávat. A to je privilegium, za které by byl jistě rád nejeden tvůrce filmové hudby. Jejich hudba není jen slyšet, je cítit.

I třetí Tron je plný výrazných barev

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Když se řekne film ze série Tron, je snadné si okamžitě vybavit výrazné barvy. A těch je v třetím Tronovi také dost. Série je konzistentní v tom, jak barvy snadno vypovídají o postavách, i díky návratu pro sérii specifických světelných motorek je příležitosti pro hrátky s vizuálem celkem dost. Samotné trailery poté do velké míry naznačují, že hlavním lákadlem bude do velké míry přechýlení formule a místo přenosu lidí do světa programů se tentokrát programy podívají do lidského světa (další z nápadů, které měl být součástí přímého pokračování Tron: Legacy), v tomto ohledu se ovšem nedá mluvit o vyloženě naplněném potenciálu. Byť je samozřejmě střet stíhaček s programy tak nějak automaticky lákadlem.

Rønning možná u Disneyho plní primárně funkci nádeníka, vlastně nicméně není moc těžké se divit tomu, že právě o jeho služby Disney zájem nadále má. Realizátor je totiž očividně slušný a když už dojde na ty hlavní atrakce, které mají diváka primárně hnát do kin, fungují vlastně docela uspokojivě.

Bylo by samozřejmě zajímavější sledovat, jak moc by na motivy z Trona: Legacy navázalo přímé pokračování a zda by se zmiňovaná Quorra skutečně mohla v lidském světě ujmout jako novodobý Ježíš. V rámci zadání, které se má primárně pokusit světa Trona představit moderním divákům, nicméně svůj cíl nejspíše splní. Otevřený konec i po-titulková scéna jasně naznačí, že tu základ pro minimálně Trona 4 je, zrovna v tomto případě je nicméně říct, zda na další film opět dojde nejdříve za 15 let a zda se i tentokrát nevrátí maximálně hrstka známých tváří.

Jak definovat vadný program?

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Ať už si o Jaredu Letovi člověk myslí cokoliv, jeho herecké nadání se moc zpochybňovat nedá. Je to ten typ herce, který se do své role vždy dokáže ponořit, byť to v případech, kdy hrál například Jokera může být sebevíc nesnesitelné. Dá se tak snadno věřit tomu, že se Leto dokázal ponořit i do role počítačového programu, který je v podstatě dítětem. A přesto se dá snadno argumentovat, že Letovi sedí spíše role záporných postav či alespoň antihrdinů nežli vyložených kladných postav.

Jeho postava má sloužit mimo jiné k prozkoumávání toho, co přesně vlastně má definovat vadný program, není poté náhodou, že jeho pravou rukou je Athena v podání Jodie Turner-Smith.  Áres je dle řecké mytologie bohem války, Athéna poté spravedlivé války. Áres má dle řecké mytologie symbolizovat krvavou stránku války, Athéna zase válečnou strategii. A je zajímavé sledovat, jak má v rámci filmu Tron: Ares titulní Ares blíže ke klasickému vyobrazení Athény, Athena zase k Áreovi.

I to může být vnímáno jako jakási symbolika vymykání se základnímu programu a předpokladům, které se od programu očekávají. A jak se možná dá povedený program snadno definovat tím, jak převezme kontrolu nad svým stvořitelem. V době regulací a obav z budoucnosti v oblasti umělé inteligence je tím Tron: Ares přeci jen tak trochu aktuální. A souhrnem jeho motivů se mu opravdu nedá nadávat do vyloženého letního výplachu bez jakékoli přidané hodnoty.

Film, který je v mnoha ohledech sympatický, přesto občas kolísá

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Je to film, který je z mnoha důvodů snadno sympatický, zároveň to ovšem neznamená, že by ve svém průběhu nekolísal. Nepřichází s kdovíjak zajímavými postavami, navíc film snadno chvílemi vyvolává dojem, že sám moc neví, co si vlastně může se svými postavami počít.

Jeden menší retro výlet působí už jako vyložená nostalgie na hraně toho, jak by se k ní mělo přistupovat (pořád nicméně lepší nežli ve Vetřelci: Romulus), film navíc poměrně sráží dolů pokusy o humor (Ares se stává tak svobodomyslným programem, že začne dávat přednost Depeche Mode před Mozartem). Tyto pokusy se občas možná občas projeví jako něco, co má nakonec možná krapet větší význam, přesto se jim často jen daří srážet vážnost situací.

Je to přesně ten film, jehož vizuální pozlátko suverénně vítězí nad obsahem. Nicméně to není kvůli faktu, že by snad byl jeho samotný obsah nějak extra hloupý. První dva Tronové těžily především z kontrastů mezi dvěma odlišnými světy, třetí film se je jednoduše snaží propojit. A to způsobem, který má své nedostatky.

Má franšíza Tron do budoucna potenciál?

Tron: Ares
Zdroj: Walt Disney Pictures

Třetí Tron dokazuje, že se v jeho světě dají vyprávět zajímavé příběhy  a sám nastaví poměrně slušné potencionální směřování do budoucna (byť je nejspíše nevyhnutelné, že se série začne trochu točit v kruhu). Nové postavy alespoň hrají dobří herci (Greta Lee je v hlavní lidské roli sympatická, Evan Peters dokazuje, že mu psychopati s božským komplexem jdou), byť je nejspíše očividné, že dost materiálu s některými z nich muselo skončit na podlaze střižny (klidnit očekávání by měli všichni, kteří počítají s dostatečně velkým prostorem pro Camerona Monaghana). I právě díky hercům jsou ty dvě hodiny poměrně fajn.

Až tržby v kinech dají jasně najevo, zda diváci ještě v roce 2025 na franšízu Tron slyší, Disney se ovšem pokusil jednu z jejich méně aktivních značek oživit ve slušné podobě, která především v IMAXU dokáže v nejeden moment svým vizuálem strhnout. Přehnaně velká očekávání by nicméně nejspíše neměli mít ti, kteří jsou u série Tron zvyklí na trošku větší hloubku. Tron: Ares není hloupý film, své očividné vypravěčské ambice ovšem neužívá nejšikovněji.

I když je ovšem již několik let Rønning pod Disneym především nádeník, třetí film se mu podařilo realizovat způsobem, který jen přeci nejspíše leckomu naznačí, že by více příběhů z tohoto světa neuškodilo. Byť je rozsah jeho světa a motivů, kterým se může věnovat, po třech filmech do velké míry vyčerpaný. Se samotným vývojem technologie jde ovšem dost možná o unáhlený pohled. A potencionální čtvrtý Tron tak může snadno být v kontextu série specifický jako jeho předchůdci.

Tron: Ares závěrem

Tron: Ares se snaží oživit kultovní sérii sázkou na vizuálně působivý svět, velmi výraznou hudbu od Nine Inch Nails i nové motivy, Joachimu Rønningovi se poté poměrně daří reflektovat technologický a filozofický rozměr tohoto světa. Především rozvíjením myšlenek o lidskosti a nadměrném užívání technologií.

I přes snahu o nový směr se pořád musí balancovat mezi nostalgií, absencí náboženských přesahů předcházejících filmů poté třetí Tron přichází o jistou formu sečtělosti, s čerstvými momenty poté ne vždy pracuje vyloženě nejlíp. Vizuální stránka tak v tomhle případě převažuje nad obsahem, především v IMAXU se ovšem na ten film za pochodu kouká krásně. Ve výsledku důstojný nástupce předchozích dvou filmů, který nicméně nejspíše měl na víc…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Walt Disney Pictures
-REKLAMA-

Ratolesti – Nová minisérie od České televize (První dojmy)

0
Ratolesti
Zdroj: Česká televize

Ratolesti jsou desetidílný seriál o rodině, které se život obrátí naruby. Seriál, kde má každá epizoda své téma, ale průběžně sledujeme i rodinnou linku ústředních postav. Hlavními hrdiny jsou adiktoložka Hana Velková (Aňa Geislerová), její manžel, ředitel gymnázia, Karel Velek (Stanislav Majer) a bratr, kriminalista, Jiří Kolář (Matouš Ruml). Všichni tři se snaží pomáhat dětem i dospělým, kteří se ocitli ve složité životní situaci. Všichni tři jsou kompetentní a oddaní své práci a všichni tři mají svou pravdu. Řeší případy, jež nesnesou odkladu, ale jejich profesní role a povahy je pravidelně staví proti sobě.

Navíc i oni musí obstát kromě profese i ve svých rodičovských rolích a tato zkouška se ukáže jako ta nejobtížnější. Konflikty spojené s problémy ve škole nebo s drogami, sociálním vyloučením i kulturními válkami se odehrávají v kulisách středně velkého prosperujícího města; důvěrně známého světa s jasnými hranicemi, kde každý každého zná a kde je proto obtížné cokoli vyřešit, aniž by se z toho stalo veřejné téma, o kterém všichni diskutují. Je to příjemné místo k životu, ale také svět propletený složitými vztahy, kde se nahlas říká jen něco. Svět, který má i svá temná zákoutí. Příběhy inspirované skutečnými kriminálními a sociálními kauzami ukazují, co všechno nevíme o svých dětech…

Ratolesti jsou zcela novou desetidílnou minisérii z dílny České televize. Režisérem kompletní minisérie je Michal Blaško (film Oběť, který v roce 2023 vyhrál slovenskou cenu Slnko v sieti za nejlepší film), jako scenáristé jsou pod ní poté podepsaní Tomáš Feřtek (seriál Ochránce) a Matěj Podzimek (seriály Ochránce, Devadesátky, minisérie Smysl pro tumor). Seriál přislíbil věnování se společenským tématům, kdy se hodlá výrazně věnovat mladistvým, zároveň také komunitě města, které není tolik veliké, aby se v něm lidé navzájem neznali. Výsledkem je seriál, který zřejmě bude pojednávat především o nástrahách výchovy.

Ratolesti – Seriál, který se chce věnovat vážným tématům

Ratolesti
Zdroj: Česká televize

Ratolesti začínají běžet v televizi zhruba 7 měsíců po úspěchu netflixovského seriálu Adolescent, který se po dobu svých 4 epizod zaměřoval na jeden konkrétní případ, který spojoval nejen jednu britskou rodinu. Ratolesti dle synopse slibují, že bude mít každá epizoda odlišné téma, spojovat je ovšem bude účast ústředních postav. Adiktoložka Hana v podání Aňy Geislerové, ředitel gymnázia Karel v podání Stanislava Majera a kriminalista Jiří v podání Matouše Rumla, bratr Hany/švagr Karla. A také Jan v podání Tomáše Seana Pšeničky, syn Hany a Karla, který se už od prvních momentů seriálu prezentuje jako nadějný cyklista. Hana, Karel a Jiří jsou v rámci svých zaměstnání konfrontováni s mladistvými. A tím i se závažnými problémy, které mohou trápit nejen mladou generaci.

Šikana, propaganda či víra, i to patří mezi témata, kterým se má seriál věnovat. Hned v 1. epizodě jsou v centru nicméně především drogy, kdy to navíc vypadá, že minimálně linka s drogami se v rámci seriálu zdrží. Drogová závislost patří mezi významné problémy generace Z, dává proto poměrně smysl, že seriál začíná právě s nimi. A jak se ukáže, že může být pro ústřední rodinu Velkových osobnější, než se může na první pohled zdát.

Dokáží Ratolesti navázat na úspěch Ochránce?

Ratolesti
Zdroj: Česká televize

I díky tvůrčímu týmu se nástupce Ochránce nezapře, protože se i v tomhle případě mají napříč seriálem linout společenská témata, která mohou u diváků snadno rezonovat. Je nicméně patrné, že právě linku s drogami chtějí tvůrci napříč seriálem drolit. Z ústředních postav má tak prozatím nejvýraznější roli Karel, který se pustí do vyšetřování původu drog, které mají spojení s jistou nehodou. Jedná se o případ, který se týká mladistvých, do úvahu se ve vyšetřování postupně berou do úvahy i fakta, že někteří studenti nemusejí nutně pocházet z těch nejlepších poměrů a nejstabilnějšího zázemí. Přesto se později ukáže, že ani stabilní zázemí a ideální přístup k výchově nemusejí nutně nic moc znamenat.

Ze seriálu po jeho startu trčí především motiv generační propasti. Krásně je to vidět i na postavě Ludmily (matka Karla, babička Jana), která v podání Mileny Steinmasslové snadno evokuje všechny ty dámy pokročilého věku, které často prohlašují, že za jejich časů bylo líp. A někdy je i poměrně snadné dát jim za pravdu. Často se stává, že se rodiče snaží pochopit své děti, ale často narážejí na svět, který se proměňuje rychleji, než stačí reagovat. Je to o rozdílech v hodnotách, komunikaci i vnímání reality. A jedná se o jeden z těch motivů, který může být na seriálu tím nejsilnějším.

Seriál, který nepůsobí černobíle

Ratolesti
Zdroj: Česká televize

První epizoda je nicméně založena především na vyšetřování, které snadno ovlivňuje i okolní prostředí. Interní informace se snadno dostanou ven, případu se samozřejmě dotýká i fakt, že se točí kolem mladistvých. Postavy se za pochodu nějak vykreslují, už 1. epizoda dokáže tak nějak načrtávat jejich nevyhnutelná dilemata. Především i proto, že některé případy pro ně mohou být tak osobní, že bude snadné nechat zbourat svou profesionální fasádu. Tvůrce nicméně šlechtí, že se už právě k případu s drogami nestaví úplně černobíle v momentě, kdy by to bylo tolik snadné. Ano, jedná se o linku, která nejspíše bude vedena po dobu celých 10 epizod a i proto se nemůže v 1. epizodě dočkat toho nejlepšího zakončení, samotnou linku a náturu seriálu ovšem 1. epizoda rozjíždí slušně.

Štěstí je zatím i ve slibném castingu. Ruml známý především díky komediálním rolím zvládne mile potěšit tím, jak dokáže jako kriminalista působit seriózně, Aňa Geislerová i Stanislav Majer poté prokazují, že si potrpí na komplexní role, které jim očividně umožňují se po herecké stránce výrazně projevit. Na malém prostoru potěší i zmiňovaná Steinmasslová a také Tomáš Sean Pšenička, zrovna jejich role ovšem patří mezi ty, kterých bude zcela jistě mnohem více až v následujících týdnech. Pokud má 1. epizoda plnit svůj účel především v tom, aby dokázala diváky namotat na sledování v dalších 9 týdnech, svůj cíl Michal Blaško a spol. plní. Byť jen čas ukáže, zda diváci po 1. epizodě náhodou nekoupí zajíce v pytli.

Ratolesti závěrem

Ratolesti se ve svém úvodu jeví jako seriál, který bude umět pracovat s vážnými tématy dnešní mládeže. První epizoda nastiňuje problematiku drog a poukazuje na generační propast mezi rodiči a dětmi, přičemž postavy nejsou černobílé a nechávají prostor pro morální dilemata. Pokud se seriálu podaří udržet tuto rovinu, má potenciál stát se dílem, které bude vskutku citlivě reflektovat problémy nejen generace Z, navíc způsobem, který nemusí být jen poučný, ale i dramaticky zajímavý. Pravda se ukáže až za 9 týdnů, slušnou víru ovšem 1. epizoda vyvolat dokáže…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Česká televize
-REKLAMA-

Autobus naděje – Matthew McConaughey se snaží zachránit děti před požárem (Recenze redakce)

0
Autobus naděje
Zdroj Apple TV+

Vítejte všichni u dnešní recenze redakce. V dnešní recenzi si rozebereme ambiciózní snímek, který si pro nás připravila streamovací služba Apple TV+. Budeme se bavit o filmu Autobus naděje, který režíroval Paul Greengrass (Let číslo 93, Kapitán Phillips nebo tři film s Jasonem Bournem) a do hlavní role byl obsazený Matthew McConaughey. Film vznikl namotivy skutečných událostí a na streamovací službě ho najdete 3.10. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi redakce na film Autobus naděje.

Recenze redakce na film Autobus naděje

Ve filmu natočeném podle skutečných událostí se snaží z hořícího kalifornského města uniknout řidič Kevin McKay (Matthew McConaughey) s autobusem plným dětí. (ČSFD)

Marek Lízal

Režisér Paul Greengrass umí točit autentické snímky. Má na svědomí pecky jako jsou Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum, Kapitán Phillips nebo Let číslo 93. Na jeho novinku jsem byl velmi zvědavý. Greengrass si vybral příběh podle skutečných událostí, který se stal v roce 2018. Nejhorší požár, jaký se kdy stal v Kalifornii. Snímek se zaměřuje na řidiče autobusu Kevina McKaye. Jde o obyčejného rozvedeného chlapa, který na tom není nejlépe a všechno se mu rozpadá pod nohama. Má špatný vztah se svým synem, je rozvedený a musí se starat o svoji matku. Jednoho dne během práce, kdy se živí jako řidič školního autobusu vypukne obří požár a Kevin zachraňuje 22 dětí plus jednu učitelku.

Od momentu, kdy se rozjede požár se z filmu stává intenzivní podívaná, která nenudí a držela mě u obrazovku až do samotného konce. Greengrass je mistr přes autentické, intenzivní a lidské podívané. Opět je tady jeho klasická roztřesená kamera, díky které má divák pocit, že tam s těmi postavy je. Minimálně já to takhle mývám a platí to i u tohohle filmu. Co je naprosto super je to, že postavy jsou obyčejní lidé a jsou správně uvěřitelní. Jasně výstavba postav se svými příbuznými a jejich vztahy je taková klasika, která ale funguje a není plná klišé. Především to funguje díky hercům, kdy každý odvádí skvělou práci. Především v hlavní roli Matthew McConaughey, který je tady skvěle využit a znova nám předvede, proč patří mezi nejlepší herce, jaká dnešní doba viděla.

Za největší negativum považuji efekty. Film se snažili filmaři točit, co nejvíce reálně a efekty byly použity na rozšíření plamen do pozadí. Osobně musím říct, že snímek na mě působil uměle a jakmile se film přesune přímo do toho chaosu, tak to někdy nevypadalo nejlíp. Možná za to skutečně může hlavně pozadí, ale nikdy jsem neměl pocit, že to vypadá dobře a reálně. Nejlépe vypadal oheň, který byl nejblíž, ale jinak nic moc. Přesto, že snímek působil uměle, tak to nebylo nic, co by mě iritovalo a neškodí to celkovému filmu. Přesto je to ta nejslabší věc.

Autobus naděje je za mě velmi povedený snímek, kde režisér Paul Greengrass znova dokázal, že tyhle věci umí a jakmile se to udělá dobře, tak jde o intenzivní záležitost, kde se nehraje na žádný patetismus, ale na strach a zoufalství a sedlo mi to. V hlavní roli je tady jako vždy skvělý Matthew McConaughey a ty dvě hodinky utečou jako voda. Snímek na nic nečeká, nenudí a ukázal nám zase, že s ohněm opravdu není sranda. Za sebe rozhodně doporučuji.

Hodnocení: 8/10

Autobus naděje
Zdroj: Apple TV+

Pavel Hrubeš

Byla to ohnivá jízda. Režisér Paul Greengrass nám už několikrát předvedl své režisérské umění a obrovský vypravěčský talent. A ne jinak je tomu i zde. Já osobně mám Greengrassovu tvorbu rád a na Autobus naděje jsem se dost těšil.

První facku jsem dostal hned na začátku, kdy mě hodně nepříjemně vystrašily triky. Chápu, že jinak to udělat nejde, přesto jsem skoro celý film s tímto neduhem dost bojoval. Někdy triky byly dokonalé a perfektně vystihly to inferno, co se dělo, ale jindy byly velmi slabé. Čím více scéna vypadala „komorněji“, tak o to více byla silnější, uvěřitelnější a napínavější. Greengrass při natáčení využíval různé filmařské postupy pro střih, kameru, rámování atd. V jeden moment film vypadá jako největší katastrofický film a o dvě minuty jako nejrealističtější dokument, a za dalších pár minut jako obyčejná konverzačka. A tento mix postupů funguje velmi dobře.

Režisér si pro nás připravil „lehce pomalejší“ rozjezd, kde nám dal dostatek času, abychom poznali hlavního hrdinu a jeho situaci. Zpočátku mi to tolik nesedlo, ale s přibývající stopáží jsem to náležitě docenil. Matthew McConaughey zahrál perfektně svou civilní a nehrdinskou postavu. McConaughey utáhne film na obyčejnosti své postavy a o to více mu fandíme. America Ferrera není vůbec špatná a s McConaugheym mají hezkou civilní chemii, která opět moc dobře funguje. Hodně se mi líbil Yul Vazquez jako velitel hasičů, protože výborně prodal ten stres a těžká rozhodnutí, co musel činit.

Film má zajímavou technickou stránku, která jak už jsem psal střídá různé filmařské postupy, takže je velmi zajímavé sledovat jak režisér vypraví. Hudba se povedla v některých pasážích je správně strhující. Osobně mám největší problém s triky, které mi místy přišly fakt hnusné. Autobus naděje je hodně dobrý a napínavý thriller, který se vyplatí vidět.

Hodnocení: 7,5/10

Toto byly naše dojmy a názory na film Autobus naděje. Doufám, že vás text zaujala a podle něj se rozhodnete jestli film uvidíte nebo ne.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple TV

-REKLAMA-

Steve – Cillian Murphy jako ředitel reformní školy (Recenze)

0
Steve
Zdroj: Netflix

V polovině 90. let v Anglii se odehrává jeden osudový den v životě Steva (Cillian Murphy), ředitele reformní školy, kde se střetávají chlapci na samém okraji společnosti. Zatímco se snaží zachránit svou instituci před nevyhnutelným uzavřením, svádí zároveň tichý, ale neúprosný boj se svými vlastními démony. Do jeho světa vstupuje Shy (Jay Lycurgo) – nevyzpytatelný teenager, v němž se mísí křehkost s destruktivní silou. Jejich osudy se během jediného dne propletou v příběhu o naději, zoufalství a tenké hranici mezi záchranou a pádem…

I když je Cillian Murphy na filmovém poli aktivní již od konce 90. let, největší slávy se mu dostalo až v posledních dvou dekádách. Do širšího povědomí veřejnosti ho uvedla především role Thomase Shelbyho v populárním seriálu Peaky Blinders/Gangy z Birminghamu. Na začátku minulého roku pak získal Oscara za ztvárnění J. Roberta Oppenheimera ve filmu Christophera Nolana. Přesto Murphy nadále očividně preferuje účast na menších projektech, což dokazuje i jeho nejnovější drama Steve, kde hraje titulní roli.

Režie se ujal Tim Mielants, který má zkušenosti i s několika epizodami zmiňovaného seriálu Peaky Blinders, s Murphym také již pracoval na dramatu Takové maličkosti. Jejich druhá filmová spolupráce je zasazena do prostředí reformní školy, kde Murphy ztvárňuje jejího ředitele, Stevea. Ten se musí potýkat nejen s problémovými žáky, ale i s vlastními mentálními problémy a závislostí. Děj filmu se odehrává během jednoho, který však není obyčejný. A události, které se během něj stanou, výrazně ovlivní nejen Stevea.

Steve – Cillian Murphy po výhře Oscara nerezignoval

Steve
Zdroj: Netflix

Školu Stanton Wood, kterou Steve řídí, navštíví v roce 1996 dokumentární štáb, samotná sázka na ruční kameru poté dokáže evokovat dokumentární styl, postupně poté vyvolává pocit, že vypovídá o mentálním rozpoložení samotného Stevea. Film sleduje Stevea v jeho přirozeném prostředí a snaží se vykreslit to, jak je na fungování systému školy zvyklý. Nadávky od svých studentů snáší až s ledovým klidem, očividně se i tak nějak smiřuje s faktem, že může jeho školu potkat nevyhnutelný konec díky krokům britské vlády. Byť si přeci jen neodpustí drobný výbuch emocí, na který je tolik zvyklý u svých svěřenců.  Reformní škola se vykresluje jako poměrně nepříjemné prostředí, ve kterém může fungovat jen osoba, která má silný žaludek. A nebo si prostě jen zvykla.

Steve je osobou, která je na vedení podobné instituce ideální. O všechny pečuje a snadno se věří tomu, že mu na jeho studentech skutečně záleží. Člověk s očividně velkou trpělivostí, takový, který je schopný podržet v jejich temnějších chvílích (což je něco, co občas opravdu může pomoct). Scénář Maxe Portera, který film napsal dle své vlastní knihy Shy, samozřejmě osvětlí, že i Steve má za sebou své temné období a prošel si událostí, která ho formovala. Cillian Murphy nicméně dokazuje, že po výhře Oscara nerezignoval, v hořkosladkém příběhu naopak dokazuje, proč nadále mezi mnohými patří mezi nejuznávanější herce současnosti.

Steve má nosnou výpovědní hodnotu

Steve
Zdroj: Netflix

Amanda, zástupkyně ředitele v podání Tracey Ullman, v průběhu filmu označí svou práci zhruba takto – bachařka, učitelka, matka a bojovnice v jednom. Toto shrnutí dokáže skutečně vypovídat o práci v reformní škole. Instituce mezi školou a vězením, kdy se občas stává, že nad jejími studenty zlomí hůl i jejich příbuzní. A navíc občas si hrozí, že  studenti ublíží personálu. Nebo si ublíží navzájem mezi sebou. A nebo sami sobě.  Jedná se o malý film, jehož základ by klidně mohl fungovat i na divadelních prknech, nosnou výpovědní hodnotou o podobných institucích je ovšem filmem, který stojí za pozornost.

Cillian Murphy ze sebe dostává všechno, účastí na filmech jako Steve poté dokazuje, že mu v rámci jeho herecké kariéry nejde jen o tučné herecké honoráře. Murphy především ve filmu Steve dokazuje, že nutně nemusí být středem pozornosti, dokáže být herecký klidný způsobem, kterým zazáří i jeho herečtí kolegové, včetně spousty poměrně šikovných mladých herců (Jay Lycurgo má nejspíše zaručeno, že bude patřit mezi nominované na cenu pro vycházející hvězdu na příštím udílení cen BAFTA). A když už se děj filmu vyloženě soustředí na něj, Murphy dokáže projevit, jak zvládá ztvárnit komplexní charaktery. Přitom ne vyloženě okázalým způsobem.

Postupně budované drama

Steve
Zdroj: Netflix

Atmosféra postupně houstne, děj se následně nemusí vydat vyloženě očekávanými směry. Děj původní knihy má být vyprávěn právě z pohledu studenta Shye v podání Jaye Lycurga, snadno se ovšem věří tomu, že je optika právě ředitele ústavu ta nosnější. Především i proto, že se rychle ukazuje, že udržet kontrolu v takovéto instituci občas nemusí zvládat ani ten, pro kterého se zdaleka nejedná o první rodeo. Je snadné ve filmu vnímat jakousi kritiku společnosti, zároveň ovšem úloha tehdejší vlády nefunguje jako kdovíjaká politická kritika.  Spíše jako docela nosná ukázka toho, že by se důležitost podobných institucí neměla zanedbávat. Svým způsobem je Steve přesně tím, čím Tomáš Magnusek tolik let tvrdil, že měla v první řadě být jeho filmová série Bastardi.

Šikovný kreativní nápad je využívání zrnivých záběrů, které fungují jako ústřižky z dokumentární reportáže, i přes nepříjemné téma je poté na Steveovi sympatické to, že má svou empatií k tématu vlastně pozitivní přístup. Poukazuje na společenské problémy, které netrápí jen Anglii, i přes zasazení na konec 90. let se poté jedna o téma, které se nadále aktuální. A Steve může teoreticky fungovat i jako takový doplňkový program k netflixovskému seriálovému hit Adolescent.

Nedostatečné financování, tlak společnosti a psychická zátěž pedagogů a terapeutů jsou aktuálními problémy. Mezi pozitivní stránky Stevea poté patří i zdůraznění toho, že trpělivost, empatie a lidskost mohou mít smysl i v těch zdánlivě nejtěžších situacích. Je to funkční citlivé drama o reformní škole, funguje nicméně i jako zamyšlení nad tím, co znamená být skutečně přítomen pro druhé. A jaké nároky to následně může klást na naše osobní hranice.

Steve závěrem

Steve je citlivé a působivé drama, které dokáže zprostředkovat komplexní obraz reformní školy i náročnou roli těch, kdo se snaží pomáhat velmi problémovým mladým lidem. Přesvědčivý výkon Cilliana Murphyho dokáže zdůraznit důležitost empatie, trpělivosti a lidskosti. Film, který působí v průběhu intenzivněji a autentičtěji, zároveň jasně prokazuje, že i menší filmy mohou nabídnout divákům hluboký emocionální zážitek a společenskou reflexi. Často i takové, o kterých si filmy s mnohem větším měřítkem mohou nechat zdát…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

TMNT: Návrat do New Yorku – Slavné Želvy Ninja se vrací v nové komiksové řadě (Recenze)

0
TMNT
Zdroj: IDW Publishing

Vítejte všichni u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na komiks, na který jsem se opravdu moc těšil, protože jde o mou srdcovou záležitost už od dětství. V tomto článku si rozebereme rozjez nové série Teenage Mutant Ninja Turtles, které známe lépe pod zkratkou TMNT nebo v českém názvu Želvy Ninja. Za touto novou sérii stojí výborný scénárista Jason Aaron, co nám dal Skalpy či parádní komiks Thor: Zabiják bohů, takže o kvalitě nemůže být pochyb. Takže nebudu úvod zbytečně prodlužovat a jdeme se vrhnout na samotnou recenzi komiksu TMNT: Návrat do New Yorku!!!

Recenze komiksu TMNT: Návrat do New Yorku

Želvy Ninja se vracejí v akční sérii, která představuje ideální start pro nové fanoušky!
Želví bratři opustili New York a každý z nich se vydal svou vlastní cestou. Řada nenadálých událostí je však donutí znovu spojit síly – ať se jim to líbí, nebo ne. Raphael je ve vězení. Michelangelo žije v Tokiu, stal se zdejší televizní hvězdou. Leonardo cestuje světem a hledá klid. Donatela drží v mutantí zoo, kde musí bojovat s boháči hledajícími vzrušení. A zatímco jsou želvy rozeseté po všech koutech naší planety, New York se mění k nepoznání… (oficiální text nakladatelství CREW)

TMNT
Zdroj: Nakladatelství CREW

Parádní scénář od Jasona Aarona

Mám rád komiksy od Jasona Aarona. Mám rád styl jakým Aaron tvoří komiksy, a je jedno jestli jde o jeho originální tvorbu nebo tvorbu pro velké hráče. Aaron prostě umí psát a vyprávět. Takže mé očekávání od nových Želv Ninja byly velké.

Mám obrovskou radost, že mohu napsat, že se Návrat do New Yorku povedl a Aaron si pro nás připravil hodně zajímavý příběh, který bude dospělejší a temnější, než jsem čekal. Želvy Ninja začínaly jako drsnější komiksy. Pak přišel velmi populární animovaný seriál s filmy, a více méně se pak tvůrci snažili cílit na mladší diváky a čtenáře. Jason Aaron se vrací k drsnějším kořenům Želv, a nebojí se přitvrdit a dělat naším hrdinům ošklivé věci.

Aaron zde vypraví příběh dospělých Želv Ninja. Takže tady nenajdete žádné pubertální vtípky a odlehčenou zábavu. V tomto případě máme čtyři zlomené želvy, kteří si procházejí svými problémy a snaží se najít rovnováhu a smysl života. Scénárista se s titulní čtveřicí nepáře a dává jim solidně zabrat. A místy to není hezké čtení – Donnieho linka.

Moc se mi líbilo, jakým způsobem Aaron hlavní hrdiny pojal po scénáristické a vypravěčské stránce. V úvodní čtyřech sešitech Aaron krásně mění styl vyprávění, tempo a myšlenkové pochody. Pro mě jako pro fanouška to bylo velmi zajímavé a užíval jsem si Aaronův tvůrčí rozsah a parádní práci s charaktery. Po scénáristické stránce jsem dost spokojený.

TMNT
Zdroj: Nakladatelství CREW

Krásná vizuální stránka

Tento komiks je specifický v tom, že každý sešit dělal někdo jiný. Takže tu máme šest různých umělců a dalších šest různých umělců, co se postarali o barvy. Pro někoho to bude problém, protože komiks nemá jednotný styl. Já se toho trochu bál, ale nakonec mi to hodně sedlo. A zvláště u prvních čtyřech sešitů to bylo skvělé, jelikož každý želvák dostal svoji jedinečnou vizuální stránku, která svým způsobem vycházela i z mentálního rozpoložení daného želváka.

Kresba a barvy jsou v topu a já si užil všechny styly, a bavilo mě to, jak je to kreativní a do velké míry autorské. Některá kresba mi sedla více, jiná méně, ale žádná není špatná a vždy je tam vidět velké umění a prvotřídní řemeslo.

Velkou radost mi udělala velká galerie alternativních obálek. Tady uvidíte spoustu luxusních obálek a desítky různých stylů. Je to pastva pro oči a každému fandovi Želv Ninja to udělá obrovskou radost a zahřeje ho to na srdíčku.

TMNT
Zdroj: Nakladatelství CREW

Chyby

Želvy Ninja jsou tu s námi spoustu let. A za tu dobu vzniklo několik stovek příběhů s nimi. Já se popravdě v historii Želv moc nevyznám. Znám hlavní základ příběhu a různé vedlejší postavy. Aaron rozhodně má načteno a nebál se v komiksu odkazovat na spoustu věcí, co se stalo v minulosti. A tady by se pro nové čtenáře hodil nějaký delší úvodní text, který by příběh uvedl do nějaké kontextu, aby čtenář pochopil, co se stalo a jak se daný svět změnil a trochu mu ulehčil ten návrat do světa Želv Ninja. Protože takhle, jak je to po scénáristické stránce napsané je to super, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi chybí dost informací – třeba mi je Aaron v dalším svazku dá, ale v tento moment mi ty informace chyběli.

Želvy Ninja
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu TMNT: Návrat do New Yorku

Návrat Želv Ninja se hodně povedl a udělal mi velkou radost. Jason Aaron napsal moc dobrý a zajímavý příběh, který jsem slupl jako malinu a teď budu dlouhé měsíce čekat na další svazek, který snad bude stejně dobrý jako tento první. Pokud máte rádi Želvy Ninja a dospělejší přístup, tak budete moc spokojený. Takže z mé strany velké doporučení a já osobně doufám, že se vám to bude líbit stejně jako mě.

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Hodnocení: 8/10

Toto byla má recenze na komiks TMNT: Návrat do New Yorku. Doufám, že se vám recenze líbila a komiksu dáte šanci, protože je to slibný začátek nové série.  

Zdroj: Nakladatelství CREW
Zdroj titulního obrázku: IDW Publishing

-REKLAMA-