Krásný listopadový den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách a u tohoto článku. V této komiksové recenzi si rozeberme nejnovější díl ze série Modrá CREW. Tato série se soustřední na uzavřené příběhy od evropských tvůrců. Před několika měsíci jste si mohli přečíst recenze na fantasy komiks Vesper – díl první a díl druhý. Teď tu máme příběh z trochu jiného žánru – gangsterku. Zápletka si mě hned získala, a byl jsem moc zvědav, jak se komiks povede. Udělejte si chvilku pohody a v klidu si přečtete moji recenzi na komiks Habemus Bastard.
Recenze komiksu Modrá CREW 48: Habemus Bastard 1
Gangster nemá právo udělat chybu. A tuhle chybu mu šéf fakt neodpustí… Lucien měl spoustu možností, jak si zachránit kůži: odletět do zahraničí a zkusit se ztratit, vstoupit do legie nebo si klidně nechat předělat ksicht. Ale objevil něco lepšího. Kněžskou sutanu. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Fajn scénář
Příběh vymyslel Jacky Schwartzmann. S celkovou podobou mu pak pomáhal kreslíř Sylvain Vallée, který pomáhal ladit detaily a rozložení panelů, jenž si přizpůsobil pro svou kresbu. Když jsem četl o čem komiks je, tak jsem si nemohl nevzpomenout na můj velmi oblíbený seriál Banshee. Ten vypravím o tom, jak se z bývalého vězně díky náhodě stane šerif ve městě Banshee. A řeší problémy trochu netradičně. A něco podobného jsem dostal i v tomto komiksu.
Největší a nejzásadnější problém komiksu vidím v tom, že tvůrci nedokázali vytěžit potenciál svého příběhu. Doslova jsem měl pocit, že se klouže po povrchu. A to je neskutečná škoda. Pánové měli výborně rozjetou zápletku, kterou by šlo vytěžit na velkou a dlouhou komiksovou řadu. O to více mě mrzí, že ve výsledku nepřichází s extra zajímavými nápady. Většina věcí, co se v komiksu stane, jsou nápady, co by vás napadly na první dobrou. Tím neříkám, že je něco špatně udělané, tím říkám, že samotný potenciál příběhu je úplně někde jinde, než samotné provedení.
Na druhou stranu to je čistě můj pohled a nějaká představa toho, jak jsem si myslel, že komiks bude vypadat a fungovat. Když se od toho oprostím, tak objektivně mohu s čistým svědomím tvrdit, že je to dost dobré. Má to úderné dialogy, fajn příběh, zajímavou zápletku, a hrdinu, který je jiný. Osobně jsem chtěl více, ale v rámci toho, co jsem dostal jsem spokojený.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pěkná kresba a barvy
Vizuální stránku komiksu si vzal na starost Sylvain Vallée a odvedl moc pěknou práci. Jelikož se Vallée podílel na scénáři, tak si upravoval panely a rozložení stránek podle sebe. Svým způsobem to byl on, kdo určil tempo a celkovou atmosféru komiksu. Valléeho kresba se mi dost líbila, jelikož je hravá a zábavna. Tady bych čekal syrovější a nepříjemnější kresbu. A Vallée jí pojal příjemně a čtenářsky dost vděčně. V jeho kresbě je hodně gagů a vtipů, takže jsem si kolikrát řekl, že by Vallée měl někdy zkusit nakreslit komedii nebo grotesku.
O barevnou paletu se postarala Elvire De Cocková a z mého pohledu odvedla topovou práci. Cocková svými barvy doslova oživila Valléeho kresbu a prohloubila tu zmíněnou lehkost a jistý odlehčený tón. Na jednotlivé panely se krásně kouká a díky příjemným barvám se komiks četl jedna radost. Takže co se týče kresby a barev, tak tady velká spokojenost.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Habemus Bastard 1.
Habemus Bastard je povedená a zábavná jednohubka. A to je můj největší problém. Tady se nabízelo, aby to nebyla jen jednohubka. Při čtení jsem si říkal, že kdyby s takovýmto příběhem přišel třeba Ed Brubaker nebo Jason Aaron, tak by z toho dokázali vytřískat něco víc. Ale to je zas to mé srovnávání, a co by kdyby. Scénárista Jacky Schwartzmann a kreslíř Sylvain Vallée vytvořili dobrý a zábavný komiks, který mi sedl a bavil mě. Má nějaké rezervy, ale to nic nemění na tom, že je to dobrý komiks. A já se nemohu dočkat druhé dílu, který bude mnohem drsnější.
Hodnocení: 7/10
Děkujeme nakladatelství CREW za recenzní výtisk!
Jsem moc rád, že jste si přečetli mou recenzi na první díl komiksu Habemus Bastard ze série Modrá CREW. Komiks je dost fajn a já se těším na pokračování.
I listopad přinese spoustu filmových a seriálových novinek. Tohle je několik z těch, které přinese Netflix.
Psí Vánoce (4. listopadu)
Když zdravotní krize rozdělí rodinu Gossových, odhodlaný pes Winstead udělá vše, co je v jeho silách, aby své lidi před Štědrým večerem znovu svedl dohromady.
Umrtvení (4. listopadu)
Po odvážné, ale neúspěšné operaci odejde nadaný doktor z prestižní kliniky do obyčejné nemocnice, aby si dal svůj život zase do pořádku.
Černá holubice: 2. série (5. listopadu)
Zatímco špionka Helen zvládá život v roli manželky premiéra a Sam čelí smrtelnému ultimátu, útok na Reeda je oba vtáhne do zoufalého pátrání po odpovědích.
Zbývá rok života, kup si muže (5. listopadu)
Jui se řídí heslem „kdo šetří, má za tři“. Pak se ale dozví, že jí zbývá už jenom rok života, a tak si z úspor zaplatí společníka Senu. A možná z toho bude i něco víc.
Sever na druhou: 2. série (5. listopadu)
Mladá optimistka chce ve svém rodném městě v Arktidě odvážně začít znovu. Pár tamních obyvatel si ale navzájem vidí až do talíře. Seriál se vrací ve své druhé sérii.
Obléhání (6. listopadu)
V roce 1985 obsadili rebelové ze skupiny M-19 Justiční palác v Bogotě a zakročit musela kolumbijská armáda. Rodiny obětí se už celá desetiletí snaží zjednat spravedlnost.
Případně láska (6. listopadu)
Muž, který přišel o práci, a jeho manželka se sblíží s dokumentaristkou a jejím mužem. Společně pak všichni řeší svoje skryté touhy.
Dobrý advokát (9. listopadu)
Právník se v soudní síni předávkuje a skončí v léčebně. Po propuštění má pak týden na to, aby si zachránil kariéru a připravil se s pomocí stážistky na vlastní soud.
Slzy a smích: 4. série (10. listopadu)
Parta komiků má zazářit v napínavém dramatu, ale musí si dát opravdu záležet. Komu totiž fórky v improvizovaných scénách nevyjdou, ten půjde z kola ven.
Ďáblův plán: 3. série (10. listopadu)
Soutěžící poměří svoji inteligenci, taktické myšlení i znalosti po dobu šesti nocí a sedmi dní. Kdo získá korunu pro vítěze? Oblíbená reality show se vrací se svojí třetí sérií s podtitulem Dead Again.
Vánoční gospel (11.listopadu)
Ve filmu Tylera Perryho Vánoční gospel zdědí pastor, který se potýká s těžkostmi, rodinný kostel v zanedbané newyorské čtvrti. Zatímco však čelí pochybnostem, pokušení a zlověstnému protivníkovi, musí znovu objevit svou víru i sílu modlitby, aby ještě před Vánocemi zachránil svůj kostel, svou rodinu i celou komunitu.
Tělo (11. listopadu)
Poté, co se nepovede rituál přijímání do tanečního týmu, začnou mít problémové žákyně katolické školy prorocké vize, které ve městě vyvolají masovou hysterii.
ŠeroSvit (11. listopadu)
V římském muzeu se najde mrtvola. Tamní znalec umění se proto spolehne na svoje instinkty a schopnosti, aby pomohl policii objasnit záhadu, co souvisí s jeho minulostí.
Jen do Vánoc (12. listopadu)
Protřelá holka z velkoměsta nutně potřebuje zpomalit. Na Vánoce si proto prohodí role se svojí sestrou, která nevytáhla paty z rodného městečka, a začnou se dít věci.
Allen (12. listopadu)
Dvacet let potom, co Petey ztratil nejlepšího přítele, se Allen vrací…
Císařovna: 3. série (12. listopadu)
Zatímco její manželství i říše čelí novým těžkým zkouškám, vydává se Alžběta na cestu, která navždy změní její život i budoucnost Evropy. Závěrečná řada německého historického dramatu.
Zázraky z pohotovosti (12. listopadu)
Průměrný student medicíny se díky odvážnému rozhodnutí dostane do elitního týmu na pohotovosti. Práce tam je náročná a stresující, ale hodně se u ní naučí.
Vražda v Galicii (13. listopadu)
Drama podle skutečnosti, ve kterém se žena stane v noci terčem útoku. Policejní detektiv ale brzy pojme podezření, že její manžel není tak nevinný, jak se zdá.
Heartland (13. listopadu)
Bývalá megahvězda country Misty Jones se vrátí do Nashvillu, aby přišla na kloub záhadnému zmizení svojí nadějné neteře.
Alan’s Universe (14. listopadu)
Alan a jeho přátelé putují fantastickými vesmíry a zjišťují, že síla lásky vše překoná.
Valentina a 12 znamení (18. listopadu)
Po zdrcujícím rozchodu se Valentina rozhodne vyrazit na rande s muži z každého znamení zvěrokruhu. Vesmír s ní má ale úplně jiné plány.
Bodyguardka (18. listopadu)
Nekompromisní osobní strážkyně vyrazí do Montany na ranč se slavným hercem, kterého má chránit. O Vánocích tam předstírají, že jsou pár, a možná z toho bude i něco víc.
Altruisti (19. listopadu)
Příběh Sama Bankmana-Frieda a Caroline Ellisonové – dvou nesmírně bystrých a ambiciózních mladých idealistů, kteří se pokusili během okamžiku přetvořit globální finanční systém, než byli obviněni z krádeže 8 miliard dolarů a stali se „Bonnie a Clydem“ generace Z.
Neségry (20. listopadu)
Nádherně svérázná akční komedie, ve které Popelčina zlá nevlastní sestra Lilith ukradne víle Kmotřičce kouzelnou hůlku a převrátí tak známý příběh vzhůru nohama.
Komáří pohár (25. listopadu)
Po útoku na Pearl Harbor odložily čtyři hvězdy amerického univerzitního fotbalu svou slávu stranou a vstoupily do řad námořní pěchoty. Zatímco se připravují na brutální invazi na Okinawu, čeká je legendární zápas, v němž nastoupí někteří z nejlepších hráčů historie – utkání, které pro mnohé z nich bude tím vůbec posledním.
Minimální mzda (26. listopadu)
Seriál podle videí ze sociálních sítí, ve kterém parta dospívajících maká za minimální mzdu v místní pizzerii a snaží se přitom zvládat školu i výlevy šíleného šéfa.
Chlapec (27. listopadu)
V 80. letech zemře v Baskicku při výbuchu plynu devítiletý Nuco. Jeho matka se pak snaží obrátit v životě list, ale děda se odmítá se smrtí vnuka smířit.
Tohle byl náš přehled několika novinek, které dorazí v listopadu na Netflix. Pro další přehledy, novinky, seznamy a recenze můžete navštívit naše stránky.
Krásný deštivý den vám přeji. Podzim je v plném proudu. Listí padá, teploty klesají, prší a je mokro. Prostě počasí, kdy je nejlepší být někde v teple a užívat si klid a pohodu. A nebo zajít do kina na nějaký pěkný film. Listopad v kině nabídne spoustu filmů, které jsou zajímavější, než se na první pohled může zdát. Věřím, že si každý něco vybere a snad bude spokojený. Tak se jdeme kouknout, na to co listopad v kině nabídne.
Listopad v kině
Divoký kůň Devítka 5.11.
Náš kolega Martin film viděl v Benátkách na festivalu a byl nadšený. A já se mu nedivím. O režii a scénář se postaral neskutečně moc talentovaný Martin McDonagh (V Bruggách, Tři billboardy kousek za Ebbingem), který ještě nenatočil špatný film. Obsazení je také moc zajímavé – Sam Rockwell, John Malkovich, Steve Buscemi, takže já nepochybuji, že dostaneme jeden z nejlepších filmů, co nám listopad nabídne.
Povstání za svobodu 5.11.
Nový film velmi zkušeného a dobrého režiséra Paula Greengrasse. Trailer nebyl špatný, obsazení je moc dobré, ale první ohlasy nic moc. Je to velká škoda, protože kvalitní historický, kde se válčí tu delší čas nebyl. Pokud vás téma láka, tak mu zkuste dát šanci.
Kolega Tom film viděl a vypsal se v recenzi. Já doporučuju si nic před filmem nezjištovat a nekoukat na trailery a jít na film nepolíbený. O to údernější bude ten zážitek.
Godzilla Minus Zero 5.11.
Godzilla Minus One nám všem vytřela zrak a získala Oscara za triky. A teď přichází dvojka. V redakci se všichni moc těšíme a věříme v kvalitní film.
Dřevorubec 12.11.
Pavla Gajdošíková je skvělá herečka. Adam Vacula má obrovské charisma. Spolu vystupují v divadelní hře Encyklopedie akčního filmu. A teď jsou spolu ve filmu. Trailer je sympatický a nemuselo by to být špatné.
Ebenezer: Vánoční koleda 12.11.
Nová verze slavné knihy od Charlese Dickensa, kterou natočil hororový režisér Ti West s Johnny Deppem v hlavní roli. Je to zajímavá kombinace. Trailery nejsou špatné a věřím, že by to nemusel být úplně zbytečný film.
Jak udělat banku 12.11.
Nový film režiséra Davida Leitche, který natočil Kaskadéra, Deadpoola 2 nebo Bullet Train. Šikovný tvůrce, jenž má akci v malíku, má dobré nápady a jeho filmy mají styl. A tímto vším se prezentují trailery na film. Já jsem zvědav.
Její soukromé peklo 12.11.
Režisér Nicolas Winding Refn nám dal boží Drive s Ryanem Goslingem. Od té doby točí filmy, které jsou zajímavé, ale diváci na ně mají rozporuplné názory. A podle hodnocení to bude i případ tohoto filmu. Zkuste to na vlastní zodpovědnost.
Viktoriánské psycho 12.11.
Trailer vypadá parádně. Nic jsem si o filmu nezjišťoval a jen jsem kouknul na trailer a byl jsem hned zaháčkovaný. Tohle moc rád uvidím a vy se můžete připravit na recenzi od kolegy Marka.
Hunger Games: Úsvit sklizně 19.11.
Kolega Tonda je velký fanda a je to pro něho jeden z nejočekávanějších filmu roku. A já se mu po trailerech nedivím, jelikož jsou nadupané a vypadá to moc dobře. Pokud budou ohlasy dobré, tak se půjde do kina.
Kolega Tom se opět vypsal v recenzi a doporučuje. Osobně se mi trailery celkem líbí, obsazení je skvělé, tak uvidím jestli se do kina dostanu.
Já, Rocky 19.11.
Když jsem slyšel, že tento film vzniká, tak mi to přišlo jako zbytečný nápad jak ždímat slavnou značku, i přestože samotný příběh vzniku film je dost poutavý. Pak jsem viděl trailer a mé očekávání vzrostlo o 100%. Bude to moc dobré.
Hexe: Magický svět 26.11.
Nová pohádka od studia Disney. Disney má celkem problém, že nové originální příběhy moc netáhnou. U každého nového filmu se modlí, aby to byl velký hit na kterém pak budou moc vystavět novou franšízu. Jestli to bude případ i Hexe se dozvíme za pár týdnů. Já bych si přál alespoň dobrý animovaný film.
Všichni lotři jsou lotři 26.11.
První dva díly mám rád, ale třetí jsem pro jistotu svého zdraví radši neviděl. A čtvrtý rozhodně neuvidím. Kolega Tom se na film těší, takže na konci měsíce můžete od něho čekat recenzi.
Toto jsou mé tipy na zajímavé a snad i dobré a kvalitní filmy, které budou v listopadu v kině. Já sám jsem si vybral asi šest filmů, které bych chtěl vidět.
Další týden přinesl spoustu novinek. Tohle je přehled deseti z nich, které přinesl na stream, do kina a televize 44. týden.
Pekelná práce: Netflix
Dlužník skočí na nabídku podivné agentury, která slibuje lukrativní zakázky. Čekají ho pekelné situace a nulová jistota.
Balaraw: Krvavý ostrov: Netflix
Během pátrání po zmizelé matce zavede záhadná stopa Sabinu na neznámý ostrov. A tam na ni padne stín dávných rodinných tajemství.
Jak se seriál povedl si můžete přečíst v naší recenzi.
Obsese: Netflix
Muž se po otcově smrti vrátí do Kuvajtu. Nevědomky se přitom ale znovu zaplete do dávného toxického vztahu, který mu silně zkomplikuje život.
Ty, já, my: Netflix
Svobodomyslná žena a rodinně založený muž chtějí adoptovat dítě. Mají ale rozdílné názory a postoje, které prověří pevnost jejich vztahu.
Šance závodit: Prime Video
Mladá mechanička závodních aut předstírá zasnoubení s nejskandálnější závodní hvězdou – oficiálně kvůli jeho pověsti, ve skutečnosti kvůli své šanci usednout za volant. Tato lež však může brzy všechno ohrozit – včetně toho, co už dávno není pouhou dohodou…
Ali G: Gdo bít já?: Prime Video
Po dvaceti letech „poflakování, hulení a píchání“ Ali G zjišťuje, že jeho dlouholetá přítelkyně Julie je v 8. měsíci těhotenství. Aby uživil další krk, zvedne ten svůj línej zadek a vydá se do Ameriky obnovit svou zašlou slávu. Brzy však narazí na protivníky, kteří ohrozí jeho i jeho dítě.
V temnotách: Apple Tv+
Oběť proslulého sériového vraha Jurka Waltera se nečekaně objeví živá. Detektiv Jonah Lynn závodí s časem, aby našel osobu, která se stále pohřešuje. Jeho chráněnka Saga Bauerová se v přestrojení vydává pro odpovědi přímo od vraha.
Pobuda: Cinemax 2
Film sleduje Mikea, mladého bezdomovce žijícího v ulicích Londýna, který se snaží vymanit z koloběhu sebedestrukce.
Neskutečná máma: Kino
Bela je bezstarostná osmiletá holka vyrůstající v harmonické rodině, která má stejně jako spousta dalších dětí svého imaginárního přítele, který jí pomáhá překonávat samotu. V jejím případě má však podobu její vlastní matky, jen se nechová jako milující lidská bytost. Právě naopak, každá její interakce s Belou nahání husí kůži a pocit přítomnosti čehosi zlověstného je čím dál intenzívnější. Mnohem horší ale je, že tahle bytost není zdaleka tak imaginární, jak by si Bela a její rodiče přáli.
Wildwood: Tajemství zakázaného lesa: Kinohttps://
Poté, co jejího malého bratra unese hejno vran, vydává se paličatá Prue za jeho záchranou do neprostupné divočiny kousek za Portlandem. Spolu s neohrabaným, ale odvážným spolužákem Curtisem proniká do tajemného světa strážných orlů, divokých válečníků a mytických bytostí. Malý Mac se stal součástí plánů zlověstné královny, která kuje plány na zničení celého lesa. Aby se jí Prue dokázala postavit a svého brášku zachránit, musí v sobě najít sílu, o které neměla ani tušení. Ve hře není jen jeden lidský život, ale i osud celé země.
Bonus týdne:
Heartbeat: Netflix
Příběh osmiletého Chula, který uteče během vyučování domů. Bojí se, že by si jeho matka, která trpí depresemi, mohla v době, kdy je doma sama, vzít život.
Krátký film z roku 2022, který natočil režisér Lee Chang-dong, a je takovým malým prequelem filmu Případně láska, dorazí na Netflix pouze s anglickými titulky.
Tohle byl náš přehled deseti zajímavých novinek, které na stream, do kina a televize přinesl 44. týden. Pro další novinky, přehledy, recenze a přehledy jednotlivých týdnů můžete navštívit naše stránky.
Zdroj: Netflix, Prime Video, Apple Tv+, Picturehouse Entertainment, CinemArt, Aerofilms
Bela je bezstarostná osmiletá holka vyrůstající v harmonické rodině, která má stejně jako spousta dalších dětí svého imaginárního přítele, který jí pomáhá překonávat samotu. V jejím případě má však podobu její vlastní matky, jen se nechová jako milující lidská bytost. Právě naopak, každá její interakce s Belou nahání husí kůži a pocit přítomnosti čehosi zlověstného je čím dál intenzívnější. Mnohem horší ale je, že tahle bytost není zdaleka tak imaginární, jak by si Bela a její rodiče přáli. (CinemArt)
Tohle se nepovedlo
Od tohohle hororu jsem měl jako fanoušek žánru nějaká očekávání, protože jméno režiséra mi dávalo naději a trailer nevypadal vůbec špatně. Vypadalo to, že se nás řítí minimálně fajn hororová podívaná. Bohužel nemůžu být po odchodu z kina příliš pozitivní. Neskutečná máma je horor, který má hodně chyb a ta výrazná je hned na začátku filmu. Zlá entita je rychle představena, vysvětlí se, co chce, a následně začne na papíře slibně vypadající rodinné drama s nevinným dítětem.
Dobrý film jde poznat od začátku, nebo teda minimálně to, jak bude působit a vypadat. Neskutečná máma od začátku na mě dělala dojem, že se nikdo moc nesnažil natočit kvalitní horor a natož dobrý film. Scénář vychází z knižní předlohy autora Joshe Malermana, který stojí například za předlohou V pasti, kdy se i tohle dostalo filmového zpracování se Sandrou Bullock v hlavní roli. Na papíře film vypadá slibně, ale všechno to působí na plátně neskutečně polovičně, až bych se nebál říct odfláknutě.
Režisér Rob Savage, kterého jsem považoval před tímto filmem za dobrého hororového režiséra mě poprvé teď zklamal a trošku ho podezřívám z toho, že si šel hlavně pro výplatu, protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak to, že režisér, který stojí za horory Host a Kostlivec doručí něco tak podprůměrně mainstreamového, že mě to během sledování párkrát dokázalo uspávat. Savage se nesnaží pracovat s atmosférou a napětím. Většina hororových scén je jen o tom, že jsou postavené na očekávaných lekačkách, kde některé sice možná budou nepříjemné díky zvukovému efektu, ale jsou nezajímavé a lekačky nedělají dobrý horor. Někomu to možná může stačit i tento styl strašení, a rozhodně to nikomu neberu, ale i fanoušci lekaček musejí uznat, že tomu chybí hodně k dobrému hororu.
Zdroj: CinemArt
Hloupý a někdy směšný horor
S námětem by se dalo zapracovat mnohonásobně lépe a tvůrci nám mohli doručit nepříjemnou, mysteriózní, psychologickou, atmosférickou podívanou, ale místo toho dostáváme jen sled divných, nefunkčních situací, kde jsou postavy za hrozný idioty. Když se v jednu chvíli stane, že postavy se snaží vyřešit tento problém a film se dostane do části, který začne připomínat V zajetí démonů, Insidious a podobné horory s paranormálními jevy, tak tady mě to popravdě začínalo poprvé za celou dobu bavit a začal jsem cítit, že to možná skončí nadějněji. Bohužel tohle přijde až ve druhé polovině. Ale to není to nejhorší. Celá tahle sekvence končí naprosto směšně, kde se nejeden divák bude držet, aby se nezačal smát. Tahle pasáž, která dávala naději, že to bude lepší, díky novým postavám, které do filmu přišli a zajímavému prostředí, tak to celé ve výsledku bylo naprosto zbytečné a kdyby to tady nebylo, nic by se nezměnilo. Ten film by byl pořád podprůměr.
Je hrozná škoda vidět, jak film začne pracovat se vztahovými problémy, které jsou nastíněny, ale strašně rychle se hodí do koše a vůbec se to více nerozebírá a neřeší. Ten film je strašně moc povrchní. Jak jsem již zmiňoval, tak namísto práci s tématem, se zlou entitou či psychologickým rozložením hlavních postav se film zaměřuje na zběsilé utíkání před entitou, kde se to někdy dost mění na digitální podívanou, která i díky tomu ztrácí na uvěřitelnosti, strachu a zájmu diváka ve sledování tohoto hororu. Útěkové sekvence jsou často snímané tak, že je to zběsilé, střihově chaotičtější a do toho se entita začne měnit na nepěkné digitální triky. V jednu chvíli mě z toho utíkání postav před zlem bolela hlava a já si říkal, proč vůbec sedím v tom kině sleduji to.
O to více naštve, když vidíte oscarovou herečku Jessicu Chastain, která se snaží svými grimasy zahrát dvojroli. Druhá máma bohužel krom úvodní scény se svým děsivým úsměvem nedostane patřičný prostor a většinu času pak sledujeme ty zmíněné naháněčky, kde Jessica místo toho měla dostat prostor pro ty psychologický a děsivější momenty, kde se mohla vyřádit. Do toho tady máme také fajn kameru, která snímá mnohdy tak, že se otáčí při hororových scénách o 180° a snaží se navodit nepříjemný pocit, kdy čekáte na lekačku. Co se týče toho řemesla tak ano, jde vidět, že za tím stojí lidi, kteří vědí, jak se točí filmy či horory, ale práce se scénářem, směr, jakým se vydali a ta povrchnost dělají z Neskutečné mámy nevýraznou podívanou.
Neskutečná máma závěrem
Tam, kde to na začátku vypadalo před uvedením na nadějný horor od šikovného režiséra jsme dostali zklamání, na které se rychle zapomene. Rodinné drama, trauma a dětská nevinnost nejsou zpracovány dobře. Nepomáhá ani fakt, že to nefunguje ani po té hororové stránce, kterou režisér u filmech Host a Kostlivec zvládal moc hezky a díky němu jsem se na tenhle kousek celkem dost těšil. Bohužel jde o snímek, který nefunguje jako horor a ani jako film. Jessica Chastain se sice snaží, ale nedostala ten pořádný prostor zazářit a případně se zapsat svým výkonem do žánru. Má to pár nápadů kamerových, krátkou stopáž devadesát minut, a úvodní fajn scénu, ale jde o přehlídku nepovedených scén, kde se změna lokací nepovedla a ta jedna trapná sekvence připomínající V zajetí démonů nebo Insidious tomu ještě více podkopla nohy. Neskutečně máma je tak ve finále horor, na který se hned po dokoukání zapomene a já doufám, že režisér Rob Savage si příště vybere něco lepšího a vrátí se do těch vod jako před tímto filmem.
Hodnocení: 4/10
Doufáme, že se vám recenze na horor Neskutečná máma líbila a víte díky tomu teď, jestli dáte filmu šanci nebo ne.
Na Netflix dorazil nový filipínský hororový seriál. Jak se povedl? Víc v recenzi seriálu Balaraw: Krvavý ostrov.
O čem je seriál Balaraw: Krvavý ostrov?
Sabina vede klidný život. Dokud její mamka nezmizí a ani po čtyřech letech se nenajde. Zatímco se Rebecca pohřešuje, život Sabiny se postupně mění a rozpadá. Dokud nenajde stopu, která jí nasměruje na tajemný ostrov. Na ostrově, který není na žádné mapě. Ale tím, že Sabina najde ostrov, který existuje jenom občas a pro někoho, začne teprve ta těžší část. Co se na ostrově děje, včetně svojí vlastní minulosti.
Místo, kde by se ztratil i Bermudský trojúhelník…
A tak se Sabina vydá na cestu. Původně sama, ale to se její přítelkyni rozhodně nelíbí. Stejně jako jejímu strýci. Takže není velkým překvapením, že se všichni spolu nakonec sejdou a lodí vypraví na ostrov. Na ostrov, který na daných souřadnic vůbec není, ale ukáže se až za daných podmínek. Co tedy vypadá na první pohled jako úleva, se postupně změní v peklo. Když se na pláži Sabina probere úplně sama a následně na to je zajatá místními, začne jít do tuhého. Nejenom s místními, se kterými postupně nachází spojitosti, se kterými se těžko srovnává. Ale kdo ví, zda se největší nebezpečí nakonec neskrývá v temnotě lesa.
Zdroj: Netflix
Skutečný folklor kam se podíváš…
Balaraw: Krvavý ostrovsi poměrně dlouho nechává pro sebe, s čím konkrétním máme co dočinění. Vlastně až do poloviny děje lehce naznačuje a teprve poté ukáže, o co přesně jde. Přeci jen, v rámci možností výběru z filipínského folkloru a monster, je tady poměrně dost možností, kterou cestou se vyprávění vydá. Vedení příběhu je napínavé a sledovat házení drobečků správně zabaví. Ale na druhou stranu, pokud máte už něco nakoukaného, odvodíte si dost poměrně rychle. To ale nemění nic na tom, že je příběh vedený správně tajemně a napínavě v odhalování spojitosti Sabiny a její mamky s ostrovem. Minulosti původních místních a nově příchozích v čele s Ramonem, který na ostrov se svými bratry přinesl nové pořádky. Takže vlastně vůbec nezáleží na tom, zda máte už ony předchozí „divácké zkušenosti“. Balaraw: Krvavý ostrov je seriál natočený pro obě skupiny diváků.
Zdroj: Netflix
Značka „Red“ zárukou kvality…
Rae Red natočila seriál, od kterého jsem měla velká očekávání kvůli samotné Rae Red, neteři slavného Raymonda Reda. To ale neznamená, že je důvod jí jakkoliv nadržovat, ona si vystačí sama se svým talentem a pomocnou rukou u scénáře, kterou podal Dodo Dayao. A výsledkem je kousek, který je stejnou mírou napínavý, příjemně hororový a zároveň funkční v práci s postavami. Úvodní hledaní ztracené mamky, pátrání v minulosti i odkrývání v přítomnosti funguje na jedničku. A vtažení do všeho je tak nějak přirozené právě kvůli postupnému odkrývání karet. Postavy i divák jsou na tom stejně ohledně zjišťování toho, co se doopravdy děje. Přestože právě u hororových příběhů bývá většinou příjemnější varianta alespoň jednoho kroku dopředu pro diváka, tady to nějakým záhadným způsobem působí právě takhle lépe.
Stojí seriál Balaraw: Krvavý ostrov za vaší pozornost?
Pokud máte v oblibě filmy a seriály laděné tímto směrem, Balaraw: Krvavý ostrov by jste rozhodně neměli vynechat. Správně napínavé vyprávění sbírá plusové body především z důvodu menšího počtu dílů. Kdy není prostor na žádné zdržování, opakování, ani zamotání se do tématu a šest dílů je tedy naprosto dostačujících. Kdy samotná Rae Red si je jistá v kramflecích svého vyprávění a je to na výsledku poznat. Balaraw: Krvavý ostrov je ideální seriál kratšího střihu, který umí dokonale vtáhnout. To, jak je příběh ukončený scénou nahazující na teoretickou druhou sérii, pokud bude dobrá sledovanost, není žádným překvapením. A vlastně by to i udělalo radost.
Hodnocení: 9/10
Tohle byla naše recenze seriálu Balaraw: Krvavý ostrov. Pro další novinky, seznamy, články a recenze můžete navštívit naše stránky.
Bloober Team konečně odhalil, kdy dorazí příběhové DLC Lazarus ke hře Cronos: The New Dawn. S tímto potvrzením dorazil zároveň také příběhový trailer, který odhalil, co nás blíže čeká a na co se hráči můžou čekat. Lazarus vyjde 3.12. na PC, PlayStation 5, Xbox SeriesX/S a Nintendo Switch 2. Příběhový dodatek nebude zadarmo, Lazarus by měl stát $9.99 (tedy mezi 200-300Kč). Pro hraní budete muset také vlastnit základní hru.
V Cronos: Lazarus se ocitneme v kůži Wardena a vychutnáme si rychlejší, agresivnější styl boje při plnění mise, o které se nikdy nesmí dozvědět Collective. Vrátíme se do pustin světa New Dawn jako kdysi věrný Pathfinder, který se nyní přeměňuje na Wardena ze základní hry, kterého si fanoušci tak oblíbili. Hrdina odříznutý v Terminalu a odtržený od Collective věnuje každý bdělý okamžik snaze probudit ztracenou Essence, kterou odmítá nechat zaniknout. Naše útočiště je však ohroženo. Byl vyslán nový druh lovce, který má jediný úkol: najít a zlikvidovat tě. Bloober Team slibuje akčnější hraní oproti základní hře. Tak uvidíme, jak se to povede. My se nemůžeme dočkat.
Rodina Novotných žije docela obyčejný život. Máma (Vica Kerekes) zvládá práci i domácnost, táta (Petr Lněnička) by měl nejradši klid a děti Simona (Anna Dvořáková) s Petrem (Jakub Jenčík) řeší školu, kamarády a vlastní malé velké starosti. Až do chvíle, kdy se po tisíci letech probudí dva teenageři Raba (Anna Vyčítalová) a Cerad (Jiří Chadraba) do dnešní doby. A spolu s nimi i dva slovanští bohové, kteří se vtělí právě do rodičů Novotných. Z poklidné rodiny se tak stává domácnost plná podivných proměn, zvláštních schopností a komických situací, které občas nedávají žádný smysl. Tedy alespoň ne v 21. století! A co teprve, když se Simona a Petr s jejich dvěma „staronovými“ přáteli snaží vypátrat, proč se z jejich táty stal Bůh Perun a z mámy Bohyně Černaja. Rázem má celá rodiny postaráno o pořádnou zábavu i dobrodružství…
Film Máma a Táta jsou Boží je dílem dvojice režisérů a scenáristů. Adam Hobzik se již před pár lety představil svým debutem Ubal a zmiz, zatímco Jan Chramosta na celovečerním poli debutuje. Společně realizovali české fantasy, které na první pohled do dnešní průměrné tuzemské tvorby tak úplně nezapadá. Dílo může snadno evokovat například tvorbu Václava Vorlíčka a Miloše Macourka, sami tvůrci se nicméně inspirovali spíše Chobotnicemi z II. patra, čímž logicky připomíná také třeba Lucii, postrach ulice (z jistých důvodů bylo přeci jen snadné snadné si tyhle série plést). Jako producent je pod filmem podepsán Petr Kubík, který už má díky sérii Princezna zakletá v čase s tuzemskou fantasy tvorbou zkušenosti. Hobzik a Chramosta však ke svému snímku přistupují přece jen trochu jinak. Bylo by sice chybou očekávat, že se vyrovná hollywoodským blockbusterům, důležité ale je, že se o něco takového ani nepokouší.
Máma a Táta jsou Boží nejsou boží… ale jsou poměrně zábavný film!
Zdroj: Bontonfilm
V centru příběhu stojí typická česká rodina. Petr je dvanáctiletý kluk, který věří na magii, a proto se stává terčem posměchu své starší sestry Simony, která má blíže k typické dívce svého věku. Po tisíci letech strávených v jeskyni se však v moderním světě objeví dvojice sourozenců, kteří svým osvobozením vypustí do světa také slovanské bohy Peruna a Černaju. Ti posednou Petrovy a Simoniny rodiče, Petr se dočká potvrzení, že magie skutečně existuje, a dvojice pradávných sourozenců se mezitím seznamuje s moderním světem, ve kterém „lidé získali moc bohů“. Světem, který se kvůli osvobození Černaji ocitá v nebezpečí.
Máma a Táta jsou Boží sice čerpají ze slovanské mytologie, rozhodně by se ovšem nevyplatilo očekávat od nich nějaký hlubší vhled do této oblasti či její podrobnější představení. Perun je skutečný slovanský bůh bouře, hromu a blesku, zatímco Černaja je postava vytvořená výhradně pro film, která v sobě spojuje prvky několika slovanských bohů. Podobně jako u Princezny zakleté v čase jsou patrné jisté ambice a sami režiséři a scenáristé prohlašují, že už přemýšlejí o případném rozšiřování tohoto světa. Mají například jasno i v tom, kdo by mohl být záporákem případného pokračování. Tyto ambice však jejich společnému filmu nepřerůstají přes hlavu, takže dokáže obstát i jako samostatné dílo. A naštěstí také jako poměrně zábavný film.
Film, který nepůsobí odfláknutým dojmem
Zdroj: Bontonfilm
Pro tvůrce bylo zásadní najít rovnováhu mezi praktickými a digitálními efekty, dosáhnout maximální autenticity a využívat vizuální triky především jako podporu vyprávění. Je snadno rozpoznatelné, že rozpočet nebyl neomezený, v průběhu filmu to ovšem ničemu nepřekáží. Nejenže je svým způsobem sympatické, že se někdo v současnosti pokouší v Česku realizovat podobný typ snímku, zároveň ale film nemusí získávat body pouze za sympatie. Jde o řemeslně znamenitě zvládnuté dílo, které se může opřít o zdařilý color grading a díky němu také o působivé barvy. V hlavních dětských rolích se navíc objevují skutečně šikovní mladí herci, což samo o sobě nebývá samozřejmostí.
Je to především film, který nepůsobí odfláknutým dojmem. Pořád jde o rodinný snímek, jenž očividně cílí hlavně na mladší diváky, a nejvíce tak uspokojí ty, kteří od něj nebudou očekávat mimořádně ambiciózní a sofistikovaný zážitek. Stále je to do velké míry pohádka, což s sebou přináší určitou dávku klišé i několik logických děr. Nechybí ani nějaké to deus ex machina a palčivá témata jsou zde zpracována poměrně vděčnou a nepříliš komplikovanou formou. Zda to divák u podobného typu filmu vnímá jako zásadní problém, je na něm. Někdy totiž stačí nádech sympatického dobrodružství. Křečovitě snímek působí snad jen v momentech, kdy některé jeho vize až příliš evokují Dunu, a to i kvůli hudebnímu podkresu, který je jí podezřele podobný.
Slovanská mytologie spíše jako záminka k vybudování příběhu
Zdroj: Bontonfilm
Přesun dvou pradávných teenagerů do moderní doby přirozeně spoléhá na humor připomínající Návštěvníky. Stejně jako si v tomto seriálu mohl klučina Cerad splést toaletní vodu s pitnou a podtácek považovat za pochutinu, i zde vznikají humorné situace z konfrontace s moderním světem. Tohle fantasy však potěší také poměrně milým humorem a prakticky úplnou absencí pitvoření či vtipů, které vyloženě urážejí divákovu inteligenci. Jasně, trend jisté neschopnosti napsat uvěřitelné dialogy dětských postav pokračuje, i tento boj však film prohrává docela důstojně a nezachází tak daleko jako řada jiných tuzemských snímků.
Slovanská mytologie tu skutečně funguje spíše jako záminka k vybudování příběhu kolem magie a božských bytostí. Tvůrci očividně chtěli především natočit dobrodružný film a v tomto ohledu jejich dílo funguje. Nabízí navíc i poselství, nad nimiž se dětský divák může zamyslet, přičemž samotný snímek jejich vyznění nijak nepodkopává. Zároveň je čím dál patrnější, že Hobzik i Chramosta dokážou udržovat rovnováhu mezi seriózností a nadhledem, který jim dovoluje nebrat všechno příliš vážně. V průběhu sice není vždy jasné, nakolik tvůrci promysleli zákonitosti tohoto světa, a občas je zkrátka nutné smířit se s tím, že něco nedává tak úplně smysl.
Na druhou stranu je namístě položit si otázku, které fantasy lze jen tak snadno rozpitvat. Vždyť i část tvorby Václava Vorlíčka a Miloše Macourka stála spíše na shluku zajímavých nápadů než na kompaktně vystavěném světě. Záleží tedy především na přístupu diváka a jeho ochotě občas upřednostnit formu před obsahem. To ovšem neznamená, že by byl samotný obsah nesnesitelný a film se dal přežít jedině s maximálně přimhouřenýma očima.
Může film něco nabídnout i dospělému divákovi?
Zdroj: Bontonfilm
Vica Kerekes a Petr Lněnička v rolích rodičů nemají kvůli posednutí slovanskými bohy zase tolik prostoru pro herecké výkony. Kerekes je navíc v roli matky dabovaná a vlastním hlasem promlouvá pouze v momentech, kdy její postavu ovládá Černaja – srbsky, nutno podotknout, protože právě srbština má dle vyjádření tvůrců jaksi nejvíce evokovat klasickou slovanštinu. Přesto si oba herci odehrají své a jejich ztvárnění posedlých bytostí působí přinejmenším uvěřitelně. Film navíc poměrně sympaticky kvapí dopředu, a to i přesto, že je jeho první polovina převážně expoziční. Produkční limity jsou nejvíce patrné při vyobrazování slovanských bohů v jejich skutečné podobě. Většinu času si tvůrci vystačí s páry fialových a modrých očí, opět ovšem nejde o nic, co by mělo snímek zásadně srážet dolů.
Otázkou samozřejmě zůstává, zda může film nabídnout něco i dospělému divákovi. V tomto případě bude do velké míry záležet na tom, nakolik je ochotný pustit ze řetězu své vnitřní dítě a připomenout si časy, kdy podobné projekty nemusel vnímat tak vážně, aby si je dokázal užít. Je nicméně patrné, že snímek cílí především na děti, zejména na ty, které dávají přednost modernějším pohádkovým příběhům před těmi klasičtějšími. Podobné projekty se sice v našem českém rybníčku objevují i jindy, málokdy však dopadají tak důstojně jako v tomto případě. Máma a Táta jsou Boží nejsou bez chyb a od dospělého diváka vyžadují určitou míru tolerance, přesto nabízejí sympatické dobrodružství, které se nemusí opírat pouze o nostalgii nebo dobré úmysly tvůrců. A možná právě proto stojí za to dát tomuto snímku šanci.
Máma a Táta jsou Boží závěrem
Máma a Táta jsou Boží jsou sympatickým příspěvkem do tuzemské fantasy tvorby, který sice nedokáže zcela zakrýt své produkční limity ani občasné scenáristické nedostatky, zároveň se však může opřít o slušné řemeslné zpracování, milý humor a příjemně dobrodružnou atmosféru. Hobzik s Chramostou se nesnaží za každou cenu konkurovat hollywoodským blockbusterům a místo toho sázejí na poctivou rodinnou podívanou, která si na nic zásadního nehraje. Dospělého diváka sice nemusí přesvědčit ve všech ohledech, mladšímu publiku ale může nabídnout přesně ten typ fantasy dobrodružství, na který se nezapomíná tak snadno. A už jen skutečnost, že podobný projekt v českých podmínkách dokáže fungovat s takovou lehkostí, stojí za pozornost…
Říkali jí ženský Steve Jobs. Elizabeth Holmes, zakladatelka biotechnologického startupu Theranos, vystoupala na samotný vrchol Silicon Valley, dokud její lži nevyšly najevo. Stále přesvědčená o své nevině, oslovila Nathana Fieldera, provokatéra a tvůrce satirických pořadů. Pozvala ho k sobě domů, aby zachytil jejích posledních 34 dní před nástupem do vězení. Žádné otázky nebyly tabu, žádná část jejího života nezůstala mimo dosah kamery. Co začalo jako unikátní vhled do mysli největší podvodnice všech dob, se rozrostlo ve fascinující, žánrově neuchopitelný film kombinující skutečnost s fikcí a thriller s komedií. Když se dostaneme opravdu blízko, uvidíme skutečně všechno…
Ještě před čtvrt rokem o existenci tohoto filmu pořádně nikdo nevěděl, nyní mu už ovšem nejde uniknout. Meta-dokumentární Uvidíš všechno v USA dobývá kina, trenduje na sociálních sítích, na databázi Letterboxd patří mezi nejlépe hodnocené filmy a už nyní se mu předpovídá oscarový úspěch i mimo dokumentární kategorii. Nejen algoritmy přitom naznačují, že by mohlo jít o jeden z nejzásadnějších filmů letošního roku. Na počátku přitom stála snaha zachytit život Elizabeth Holmes, zakladatelky biotechnologické společnosti Theranos, která byla odsouzena za podvod na investorech.
Klíčovou roli sehrála sama Holmes, jež oslovila filmaře s nabídkou zdokumentovat posledních 34 dní před jejím nástupem do vězení. Holmes pozvala komika a filmaře Nathana Fieldera k sobě domů a slíbila mu neomezený přístup ke svému soukromí. Projekt se tak původně zrodil jako dokumentární portrét ženy, která navzdory svému odsouzení nadále trvala na své nevině. Ze spolupráce Fieldera a Lance Oppenheima ovšem nakonec vzešlo něco mnohem víc.
Uvidíš všechno?, Ano, ale…
Zdroj: A24
S filmem Uvidíš všechno je to poměrně ošemetné, protože je snadné z téměř tříhodinového snímku (174 minut) vyzradit něco zásadního a zkazit tak zážitek každému, kdo ho ještě neviděl. Co lze říct bez zbytečného rozpitvávání? Jde o mimořádně působivý a nepředvídatelný zážitek, který uchvátí nejen svou audiovizuální stránkou, ale také dokáže rezonovat v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Brzy začne být jasné, proč by právě tento snímek mohl jako první dokumentární film získat oscarovou nominaci v hlavní kategorii Nejlepší film. Jde totiž nejen o fascinující, ale v nejednom ohledu také zásadní dílo, které posouvá hranice mezi dokumentárním a hraným filmem. A to především proto, že ačkoliv jde o dokument, svým zpracováním evokuje spíše hraný snímek.
Uvidí divák skutečně všechno? Ano… i ne. Film Nathana Fieldera a Lance Oppenheima v podstatě nenabízí jasně čitelné odpovědi, předkládá však dostatek podkladů k tomu, aby si divák o Elizabeth Holmes a jejím partnerovi Billym Evansovi udělal vlastní obrázek. Je pravděpodobné, že se najdou lidé, kteří dokážou s Holmes sympatizovat. Neznamená to ovšem, že by jí snímek nějak přehnaně stranil. Nikdy totiž není úplně jasné, nakolik jsou její kroky součástí rafinované hry. Sám Fielder v případě své aktérky zvažuje různé možnosti, z nichž lze snadno vyvodit, že se Holmes může jevit buď jako rafinovaná manipulátorka, nebo jako oběť systému či partnera, který od prvních okamžiků působí jako manipulativní narcista.
Dokument, ve kterém nejde jen o dialogy
Zdroj: A24
Holmes se svého času stala nejmladší miliardářkou, která si své jmění vybudovala vlastními silami. Její bohatství však stálo na podvodu spojeném s podnikáním společnosti Theranos. Přesto tato kontroverzní osobnost tvrdí, že nikdy nelhala. Vadí jí také ztvárnění herečkou Amandou Seyfried v seriálu Kauza Theranos a část filmu se navíc točí kolem údajně chybně citovaného výroku pro The New York Times.
Holmes v něm měla prohlásit, že Seyfried hraje postavu, kterou sama vytvořila – „Nehrají mě. Hrají postavu, kterou jsem sama vytvořila.“ Podle Holmes však šlo o překlep a ve skutečnosti měla říct, že jde o roli vytvořenou tvůrci seriálu. Na podporu svého tvrzení se odvolává na nahrávku, kterou ovšem odmítá zveřejnit. Film tak snadno vyvolává dojem, že o žádný překlep jít nemuselo a že Holmes skutečně vnímá své veřejné já tak trochu jako roli. I proto ostatně Fielderovi tvrdí, že nikdy nelhala, přestože její odsouzení za podvod na investorech naznačuje opak. Možná jde o jeden z obranných mechanismů, jimiž si Holmes ospravedlňuje vlastní lhaní – vždyť to skutečně může být jen role.
V Uvidíš všechno nejde pouze o dialogy, ale především o obličejové grimasy, které mohou napovědět mnohem víc než samotná slova. Snímek pravidelně svádí k výbuchům smíchu, protože na plátně dochází k naprosto absurdním situacím a zaznívají výroky, které by samy o sobě působily jako parodie. Nejhorší na tom je, že Holmes a především její partner je očividně myslí vážně. O to mrazivěji oba působí, protože se zdá, že jim chybí jakási vnitřní pojistka, která by jim umožnila uvědomit si, jak jejich slova vyznívají. Také svými postoji k Charlie Kirkovi či Elonu Muskovi si Evans o sobě Evans vytváří poměrně výmluvný obrázek.
I bez podobných výroků je však skutečně těžké k němu cítit jakékoli sympatie, protože se často přiznává k velmi překvapivým věcem, které ho za žádných okolností nemohou vykreslit v pozitivním světle. Právě díky prohlášením, která podle všeho myslí naprosto vážně, se ovšem stává nečekaně nejzábavnější postavou filmu. V průběhu filmu je čím dál tragikomičtější a působí až sociopaticky, přičemž jeho potřeba kontrolovat své okolí, manipulativní jednání a naprostá absence sebereflexe z něj postupně dělá čím dál více znepokojivější postavu. Zároveň se však svými absurdními výroky a nepředvídatelným chováním stává nečekaným zdrojem humoru, balancuje tak na tenké hranici mezi odpudivým antagonistou a tragikomickou figurou.
Elizabeth Holmes jako nedůvěryhodná aktérka
Zdroj: A24
Holmes se postupně prezentuje jako nedůvěryhodná aktérka, u níž po většinu času není jasné, zda jde o rafinovanou hru, nebo se před kamerou skutečně ukazuje taková, jaká je. Chvílemi to dokonce začíná vypadat, jako by se jí dařilo manipulovat i samotným Fielderem, což ovlivňuje jeho vlastní postoje k této kontroverzní ženě. Mezi Holmes a Fielderem panuje zvláštní napětí, do otevřenějšího konfliktu se však režisér dostává spíše s Evansem.
Film průběžně vybízí k úvahám, zda Holmes ve skutečnosti nemůže být také obětí mužů, konkrétně kromě Evanse i svého bývalého partnera Sunnyho Balwaniho, který s ní na podvodném projektu spolupracoval. Ten nakonec vedl ke krachu společnosti Theranos, přičemž investoři přišli o stovky milionů dolarů. Soud navíc Holmes a Balwanimu uložil společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit poškozeným náhradu škody ve výši přibližně 452 milionů dolarů. Někdejší hodnota Theranosu se přitom na vrcholu odhadovala téměř na 10 miliard dolarů. Nešlo však o skutečnou finanční ztrátu, nýbrž o tehdejší ocenění společnosti. Ani zde dokument nenabízí jednoznačné odpovědi. Nikdy navíc není úplně jasné, kdy Holmes využívá přítomnost dokumentárního štábu jako potenciální zbraň.
Uvidíš všechno je zajímavé i tím, že se vydává nečekanými a překvapivými směry. Největší zlom nastává zhruba v polovině, kdy se z meta-dokumentu postupně stává něco docela jiného. Film se v tu chvíli vydává do experimentálnějších vod a ukazuje, jak daleko lze posunout možnosti dokumentární tvorby. Následně pracuje nejen s nezávislou třetí stranou, ale také znovu ztenčuje hranice mezi realitou a fikcí. Na poměry tříhodinového snímku má navíc naprosto skvělé tempo. Ačkoliv může jeho délka někoho vyděsit, rozhodně nejde o případ tvůrčí nesoudnosti. Téměř tříhodinová stopáž dává naprostý smysl a film si po celou dobu udržuje svěžest i schopnost diváka bavit.
Uvidíš všechno nepředkládá jednoduchý soud
Zdroj: A24
Nejsympatičtější na celém snímku je, že divákovi nepodsouvá, co si má myslet nebo cítit. V samotném filmu zazní, že někdo může Fielderův postoj k Holmes vnímat jako formu stockholmského syndromu. Sám Fielder navíc chvílemi vyvolává dojem, že vlastně neví, co přesně si má o své aktérce myslet. Je proto nevyhnutelné, že podobně se budou cítit i diváci, ať už Holmes fandí, nebo jí opovrhují. Uvidíš všechno totiž nepředkládá jednoduchý soud nad svou ústřední postavou, ale nechává nás pochybovat o tom, co vlastně sledujeme a nakolik lze věřit vlastnímu úsudku. A právě v tom spočívá jeho největší síla.
Produkční hodnoty tohoto meta-dokumentu, natočeného za 7 milionů dolarů, jsou opravdu působivé a po dlouhé době může nějaký film opět snadno vyvolávat otázky typu „Jak tohle sakra natočili?!“ Největší předností snímku nicméně není pouze neobvyklý způsob, jakým zpracovává známou kauzu, ale také jeho schopnost proměnit diváka v aktivního účastníka vlastního experimentu.
Ne každá odbočka přitom musí být stejně podnětná a téměř tříhodinová stopáž může prověřit trpělivost i těch nejvstřícnějších diváků. Výsledkem je ovšem dokument, který se nesnaží pouze převyprávět známý příběh, nýbrž zpochybňuje i samotné způsoby, jakými podobným příběhům věříme. Zároveň může mnoha divákům představit tvorbu Nathana Fieldera, jehož projekty často stavějí na trapnosti, nepředvídatelnosti, sociálním diskomfortu a postupném rozkládání hranice mezi tím, co je skutečné, a tím, co je záměrně inscenované. Uvidíš všechno tyto charakteristické prvky naplňuje, a nabízí tak skutečně neobvyklý a působivý zážitek.
Film, o kterém se toho dá napsat hodně
Zdroj: A24
O filmu by se toho dalo napsat ještě hodně, především o jeho druhé polovině, která dokáže dosavadní dojmy skutečně obrátit o 180 stupňů. Kouzlo dokumentu nicméně tkví právě v jeho nepředvídatelnosti. Každý, kdo se jej pokusí dopodrobna rozebrat, nevyhnutelně riskuje, že prozradí příliš mnoho a připraví diváky, kteří o něm dosud nic nevědí, o naprosto nečekaný a vyloženě odzbrojující zážitek. Přesně proto stojí Uvidíš všechno za vidění, a to i pro ty, kteří se dokumentům z „principu“ vyhýbají.
Není vlastně příliš překvapivé, že se Uvidíš všechno může stát komerčně nejúspěšnějším dokumentem od dob Fahrenheit 9/11. Dokument Michaela Moorea z roku 2004 výrazně rezonoval americkou společností, což lze nyní říct také o Uvidíš všechno, byť z úplně jiných důvodů. Zatímco Mooreův snímek zasáhl především do politické debaty, Fielderův film se stává kulturním a společenským fenoménem, který znovu rozproudil diskusi o jedné z nejznámějších podnikatelských kauz posledních let a současně zpochybňuje naše vnímání reality. Svým pohledem na reprezentaci v médiích, problémy komunikace i nemožnost skutečně poznat, co se odehrává v hlavách druhých lidí, se řadí mezi nejvýraznější filmové zážitky roku. Jeho dosavadní úspěch i případný další vzestup tak mohou být naprosto zasloužené.
Uvidíš všechno závěrem
Meta-dokument, který stírá hranice mezi realitou a fikcí, zpochybňuje naše vnímání pravdy a dokáže diváka odzbrojit svou nepředvídatelností. Uvidíš všechno je fascinující, znepokojivý i překvapivě zábavný experiment, jenž dokazuje, že skutečnost může být mnohdy absurdnější než jakákoli fikce. Téměř tříhodinová stopáž sice nemusí sednout každému, výsledkem je však mimořádný filmový zážitek, který se v hlavě usadí ještě dlouho po závěrečných titulcích…
Skrze rozhovory, pořízené za nocí na střechách Tel Avivu, odhaluje dokument mechanismy za vědomým masovým zabíjením palestinských civilistů v Gaze ze strany Izraele. Název filmu – Naza – je termín, který v dokumentu opakovaně zaznívá. Jde o vojenskou zkratku, již izraelská rozvědka používá k označení počtu civilistů, jejichž smrt se očekává při úderu s cílem eliminovat konkrétní vojenský cíl…
Válečné konflikty patří k nejpalčivějším problémům současného světa, přičemž jejich skutečné dopady se neomezují pouze na dění na bojišti. Jedním z nejdiskutovanějších je v tomto ohledu válka v Pásmu Gazy, která vedle rozsáhlých humanitárních následků vyvolává také otázky ohledně způsobů vedení moderní války a odpovědnosti těch, kteří se na ní podílejí. Právě do tohoto prostředí zavádí diváky dokument Naza, jenž se na konflikt zaměřuje prostřednictvím svědectví izraelských vojáků. Samotný název vychází z hebrejského výrazu Nezek Agavi, označujícího vedlejší škody, který v kontextu vojenských operací odkazuje na očekávané civilní oběti a další následky útoků. Dokumentární snímek dvojice Yuval Abraham a Rachel Szor získal na Filmovém festivalu v Benátkách Zvláštní cenu poroty, zatímco z Mezinárodního filmového festivalu v San Sebastiánu si odnesl Cenu diváků pro nejlepší evropský film. Jeho renomé tak postupně roste, a není se čemu divit. Naza totiž bez přehánění patří k nejmrazivějším filmům roku.
Naza – Dokument s poselstvím, které sahá daleko za hranice Gazy
Zdroj: Dogwoof
Dokument je nejen mrazivým svědectvím o dění v Pásmu Gazy, ale také připomínkou, že genocidy nejsou pouhou kapitolou z minulosti. K podobným tragédiím může docházet i v moderní době, byť v proměněné podobě, kterou umožňuje mimo jiné technologický pokrok. Naza přibližuje ničivé důsledky války, v níž na násilí a jeho následky doplácejí především civilisté, včetně bezbranných dětí. Zároveň otevírá témata, o nichž se mnohdy obtížně hovoří, a právě v tom spočívá značná část její výpovědní hodnoty.
Ačkoli se Naza věnuje konfliktu mezi Izraelem a Palestinci, její poselství lze vztáhnout i na další válečné konflikty, například na ten mezi Ruskem a Ukrajinou. Ne každý ruský občan podporuje invazi a ani Ukrajinci nejsou názorově jednotní. Přesto mají lidé tendenci posuzovat ostatní podle jejich národnosti a na základě činů jednotlivců odsuzovat celé národy. Stejný princip platí i pro Izraelce a Palestince, jejichž postoje nelze automaticky ztotožňovat s jednáním jejich politických představitelů či ozbrojených skupin. Kritika izraelské vlády proto automaticky neznamená antisemitismus, stejně jako podpora Palestinců není totéž co schvalování teroristických činů Hamásu. Ostatně ani Javier Bardem se podporou Palestinců nestává zastáncem terorismu. Rozlišovat mezi těmito postoji by mělo být samozřejmostí. Přesto se ve veřejných debatách často setkávají předsudky, předpojatost a neochota přehodnotit vlastní názory se snahou o vzájemné pochopení a konstruktivní dialog.
Děsivé svědectví o válečných zločinech
Zdroj: Dogwoof
Naza je děsivým svědectvím o válečných zločinech, které podle výpovědí zpovídaných vojáků provázejí izraelské vojenské operace. Prostřednictvím rozhovorů s 24 bývalými i současnými příslušníky izraelské armády a zpravodajských složek odhaluje postupy, nad nimiž zůstává rozum stát. Z výpovědí se dozvídáme o způsobech vedení války, které vyvolávají mimořádně závažné otázky ohledně možného naplňování znaků genocidy. Titulní Naza přitom odkazuje k vedlejším škodám, jež se v popisovaném systému proměňují v konkrétní číselné hodnoty. Civilní oběti tak nejsou pouze tragickým důsledkem vojenských operací, ale také součástí kalkulací, v nichž se počítá s jejich překvapivě vysokým počtem. Přestože konflikt nelze zjednodušovat na černobílý příběh, informace, které se v posledních měsících dostávají na veřejnost, stále naléhavěji otevírají otázku, kam až je izraelská vláda ochotna zajít. Samotné výpovědi vojáků navíc naznačují, že se Palestinci v tomto systému až příliš často ocitají v pozici obětí, jejichž životy jako by ztrácely svou skutečnou hodnotu.
Znepokojivá je také role moderních technologií, které se stávají nedílnou součástí rozhodování o vojenských cílech. Umělá inteligence, sledování mobilních telefonů a analýza obrovského množství dat umožňují shromažďovat informace o lidech v rozsahu, který by ještě před několika desetiletími působil téměř nepředstavitelně. Samotný technologický pokrok samozřejmě není problémem, Naza ovšem ukazuje, jak děsivé důsledky může mít jeho využívání v prostředí, kde se lidské životy redukují na statistiky. Ještě znepokojivější je přitom skutečnost, že se celý proces může začít podobat počítačové hře. Plnění cílů, vyhodnocování dat a dosahování stanovených úkolů vytvářejí dojem, že jde o další rutinní pracovní činnost, nikoli o rozhodování, jehož následkem mohou zemřít celé rodiny. Válka se tak nejen technologizuje, ale v jistém smyslu také gamifikuje. A právě v tom spočívá jeden z nejděsivějších aspektů celého dokumentu.
Neokázalý, přesto funkční
Zdroj: Dogwoof
Režijní dvojice Abraham a Szor dokáže tato témata podtrhnout i samotnou formou vyprávění. Rozhovory se odehrávají na střechách nočního Tel Avivu a totožnost respondentů zůstává skryta za tmavými siluetami a upravenými hlasy. Jejich výpovědi doplňují záběry města i jednoduchá schémata, která přibližují fungování popisovaných systémů. Tvůrci se nesnaží o okázalé dramatické prostředky a spoléhají především na sílu samotných svědectví. A „překvapivě“ to funguje. Zvláštní pozornost si zaslouží také záběry v interiérech, v nichž tváře respondentů částečně zakrývají různé předměty. Vedle praktického důvodu, kterým je ochrana jejich anonymity, lze v tomto rozhodnutí vnímat i další významovou rovinu. Zakryté lidské tváře totiž nenásilně připomínají dehumanizaci, o níž vojáci sami hovoří, a vytvářejí tak paralelu mezi formou dokumentu a jeho obsahem. Lidé se zde stávají anonymními siluetami stejně snadno, jako se v popisovaném vojenském systému mohou obyvatelé Gazy proměnit v pouhá čísla.
Jedním z nejotřesnějších aspektů filmu je rozmělnění osobní odpovědnosti. Někteří z dotazovaných vykreslují svou roli jako pouhou součást rozsáhlého systému, v němž každý plní konkrétní úkol a konečné důsledky jako by už nebyly jeho problémem. Právě takové uvažování umožňuje, aby se násilí postupně normalizovalo a stalo se běžnou součástí každodenní práce. Pokud člověk pouze plní rozkazy, pracuje s daty nebo vyhodnocuje potenciální cíle, může si snadněji namlouvat, že za výsledné utrpení nenese plnou odpovědnost. Jenže skutečnost, že podobný systém tvoří mnoho jednotlivců, jejich osobní odpovědnost nijak nemaže. Naza tak ukazuje, jak nebezpečné může být přesvědčení, že člověk pouze vykonává svou práci, aniž by se musel zabývat jejími důsledky.
Historie se opakuje, poukazovat na to dává smysl
Zdroj: Dogwoof
V dokumentu se objevují odkazy na holokaust a nacistické Německo, snadno se tak nabízí otázka, jakou hodnotu má připomínání historických zločinů, pokud se jejich varování nedokáže promítnout do přístupu k utrpení jiných lidí. Právě tento rozpor působí mimořádně hořce. Nejde o to přenášet vinu na všechny Izraelce ani tvrdit, že dvě historické situace jsou totožné. Jde o připomínku, že zkušenost vlastních předků s pronásledováním a odlidšťováním by měla vést k větší citlivosti vůči podobnému zacházení s ostatními, nikoli k přehlížení jejich utrpení.
Naza možná sama o sobě nic nezmění a válku nezastaví. Přesto má smysl podobná svědectví zaznamenávat a připomínat, co se za vojenskými rozhodnutími a čísly skutečně skrývá. Pokud film přiměje alespoň část diváků zamyslet se nad tím, co se v Gaze odehrává, a nahlížet na celý konflikt i z jiné perspektivy, nebude jeho poselství zbytečné.
Naza závěrem
Naza je mimořádně znepokojivým dokumentem, který ukazuje, jak se za pomoci moderních technologií a byrokratických postupů může násilí proměnit v rutinu. Svědectví izraelských vojáků odhalují nejen děsivé důsledky vojenských operací v Gaze, ale také způsob uvažování, v němž se civilní oběti stávají pouhými čísly a osobní odpovědnost ustupuje do pozadí. Yuval Abraham a Rachel Szor dokážou naléhavost svého tématu podtrhnout bez zbytečných dramatických gest a dávají vyniknout samotným výpovědím. Výsledkem je dokument, který nenechává prostor pro pohodlný odstup a připomíná, že ani historická traumata, ani technologický pokrok nezaručují lidštější svět. Naza je těžko stravitelným, ale důležitým svědectvím o tom, kam až může vést odlidštění druhých…
