Jedna z nejočekávanějších her příštího roku měla původně dle odhadů dorazit někdy začátkem roku 2027. Podobně jako například letošní Resident Evil Requiem. Známý a důvěrný insider Dusk Golem přišel s novou informací, která fanoušky nepotěší. Remaky hry Resident Evil Veronica se zdá vyjde až na podzim roku 2027. Dusk Golem ve své zprávě uvedl:
„Páni, slyšel jsem to už od tři různých lidí, takže to vypadá, že mám ohledně Resident Evil Veronica špatnou zprávu. Je velká šance, že se vydání dočkáme na podzim 2027. Věřím lidem, od kterých jsem to slyšel. Věděl jsem, že provedou nějaké pozdní změny ve hře, rozsah a čas na jejich provedení se zdály být nejisté, ale pokud je to pravda, hádám, že se rozhodli, že to bude trvat déle, než původně chtěli. Líbí se mi to a možná se rozhodli pro ambicióznější postup s nějakými změnami. Tohle nebyl jejich plán od začátku, ale vývoj videoher umí být chaotický. Mějte na paměti, že Capcom nikdy veřejně neoznámil datum vydání, takže se nejedná o oficiální zpoždění, protože nikdy nic neslíbili.“
Jak můžeme vidět, tak to znamená, že si na tento očekáváný remake počkáme delší dobu. Pokud bereme samozřejmě v potaz, že této zprávě budeme věřit. Dusk Golem přišel s informacemi okolo značky Resident Evil nesčetněkrát a často na jeho zprávách něco je. Je zřejmé, že se odklad skutečně děje, protože na nedávném Tokyo Game Show se neobjevily poprvé žádné nové informace z budoucnosti této slavné série od Capcomu. Vynechání některých těchto akcí naznačuje, že Resident Evil Veronica může opravdu dorazit později. Čas na doladění nového remaku Capcom má, tak budeme doufat, že se jim to povede.
Jak to vypadá s DLC k letošnímu devátému dílu Requiem?
Mluvilo se o tom, že Requiem by měl dostat větší příběhové rozšíření a Capcom si s ním chce dát čas. Dusk Golem tehdy uvedl, že DLC by mělo dorazit po remaku Veronicy. Ale nyní, když se změnil plán s vydáním Veronicy, je šance, že DLC vyjde dříve? O této informaci bohužel nepadla žádná zmínka a ačkoliv se lidé snaží ptát Golema na sítích, ten zatím žádné nové info nezveřejnil. Je dost možné, že DLC k Requiem a remake Veronicy dorazí zkrátka později a ani jedno nedorazí dříve než by se mohlo čekat. Přece jen Capcom si teď chce dát s rozšířením větší práci. Tak uvidíme, jak to celé nakonec bude. Pokud bude nějaká nová informace budeme vás informovat.
Hezký den vám přeji. Vítejte na našich stránkách a konkrétně u tohoto článku, kde si rozebereme nový komiks od nakladatelství DC. V roce 2002 začal vycházet dnes již legendární komiks Ticho (Hush), kde se sešli scénárista Jeph Loeb a umělci Jim Lee, Scott Williams a Alex Sinclair, aby nám dali zběsilý a na zvraty obsáhlý příběh s Batmanem. Batman si tady sáhl na dno svých psychických a fyzických sil a musel se vypořádat se svými nepřáteli, kteří se proti němu spojili. A do toho se zde představil nový geniální padouch Ticho (Hush), který chtěl Batmana zlomit. Já mám tento komiks hodně moc rád a četl jsem ho několikrát. Ale znám několik velkých komiksových fanoušků, kteří tento příběh vůbec nemusí, jelikož je až moc mainstreamový a líbivý. Teď tu máme po více jak dvaceti letech pokračování od stejného týmu. Já jsem byl osobně hodně zvědav, jak se komiks povede, protože moc dobře vím, že tyhle návraty a pokračování jsou dost ošemetné. Udělejte si pohodlí a v klidu si přečtete recenzi na komiks Batman: Ticho 2, knihaprvní!!!
Recenze komiksu Batman: Ticho 2, kniha první
Jeph Loeb a Jim Lee se vracejí ke kultovnímu příběhu Ticho, který navždy proměnil svět Temného rytíře. Tommy Elliot, záhadný padouch známý jako Hush, se vrací, aby znovu převrátil Batmanův svět vzhůru nohama. Temný rytíř nyní musí využít veškeré své schopnosti a vybavení, aby zachránil Gotham i sebe samotného. Jenže když se z vašich spojenců začnou stávat nepřátelé, kdo jsou vaši nepřátelé? (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Dobrý scénář od Jepha Loeba
Mám hodně rád scénáristu Jepha Loeba. Hlavně jeho starší věci. Loeb mi několikrát v minulosti ukázal, že je výborný scénárista. Umí vyprávět dobré a kvalitní příběhy, které stojí na dialozích, postavách a nečekaných zvratech. Parádně to fungovalo v Dlouhém Halloweenu i v prvním Tichu. Povedlo se mu na to navázat i v pokračování Ticha?
Na tuhle otázku se po první knize hledá odpověď dost těžko. Moc dobře vím, že to skutečně důležité se dozvím až v druhé části. Teprve po přečtení druhé části budu moc tvrdit, že to Loeb znovu zvládl. Nebo budu muset napsat, že napsal věc, co nefunguje a je překombinovaná. Zatím mohu s klidným srdcem napsat, že jsem si první část užil a moc dobře se četla.
Při čtení jsem si dost uvědomil, s jakou lehkostí Loeb umí psát a vytvářet komiksy. Skoro to ani nepostřehnete a hned jste do příběhu zaháčkovaní a čtete ho jedním dechem. Tohle Loeb umí parádně. Jeho příběh má spád, úderné tempo, zběsilost a nutkání číst bez přestávky. Jedna atrakce střídá druhou. Každou chvilku se objeví nová postava, jenž mění dynamiku, případě přichází s nějakým zvratem, co změní situaci. Bavilo mě to číst, protože je to jako parádně odvyprávěný akční film.
Největší problém se dostaví, když Loeb začne vysvětlovat, co se děje a proč dané postavy jednají, tak jak jednají. U většiny postav jejich rozhodnutí dává smysl. Ale u některých mi to moc nesedělo. Občas mi to přišlo, že si to Loeb až moc přizpůsobuje, aby mu to sedělo pro tenhle konkrétní příběh i vyhrocenou zápletku. Neříkám že je to vyloženě špatné, ale v tento moment to na mě stoprocentně nefunguje, tak jak by mělo. Opravdu věřím, že až si přečtu druhou část, tak mi to všechno bude dávat mnohem větší smysl, a hezky to celé do sebe zapadne. A pokud ne, tak budu hodně zklamaný a naštvaný.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Parádní kresba a barvy
Kreslíř Jim Lee je v komiksové branži velkou legendou a patří mezi nejlepší mainstreamové malíře. Lee nikdy nepatřil ke kreslířům, co ve své tvorbě experimentují. Když to řeknu jednoduše, jeho kresba je přesně taková, aby dokázala zaujmout i lidi, co se o komiksy vůbec nezajímají. Pokud chcete, aby váš příběh vypadal luxusně, epicky a sexy, tak je Lee jasná volba. Osobně mám jeho styl dost rád, jelikož ve mě vždy probouzí toho malého kluka, co touží po co nejvíce epických komiksech, kde muži mají neuvěřitelně velké svaly, ženy jsou více než smyslené a skoro z každé stránky si lze vytvořit tapetu.
Na druhou stranu je dobré si přiznat, že Leeova kresba se nehodí pro každý příběh. Neodvedu si představit, že by kreslil něco komornějšího, pomalejšího, nebo čistě jiného, než superhrdinský komiks. V tomto komiksu Lee odvedl parádní práci a na jeho kresbu se krásně kouká, umí udávat tempo a rytmus příběhu. A samozřejmě v ní vynikne všechno, co má. Navíc jsou s Loebem sehraní, takže je to výhra pro všechny.
Lee je hodně sehraný se Scottem Williamsem a Alexem Sinclairem. Oba pánové pomáhají, aby jeho kresba byla ještě působivější, než je. Williams inkoustem krásně zdůraznil Leeovu kresbu a vystihl jisté kontury. Díky jeho práci vypadá kresba tak fantasticky. Můžete mít sebehezčí kresbu, ale pokud nebudete mít správnou barevnou paletu, tak nikdy nedosáhnete chtěného výsledku. Sinclair umí vytvářet parádní barevné kombinace, které kresbě dodávají všechno co mají. Za sebe mohu říci, že všichni tři umělci odvedli perfektní práci a komiks díky nim vypadá moc pěkně.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Batman: Ticho 2, kniha první
V první řadě bych rád řekl, abyste hodnocení brali lehce s rezervou. Ve výsledku jsem s komiksem dost spokojený. Mám k němu sice jisté výhrady, ale to je do velké míry dáno tím, že jsem dostal půlku příběhu, a nevidím kompletní obraz. To, co teď působí chaoticky a překombinovaně, pak může dávat mnohem větší smysl. A jak znám Loeba, tak to určitě bude. Batman: Ticho 2, kniha první je povedený a zábavný komiks, který má pár chyb, ale to nic nemění na tom, že se čte dobře a umí vzbudit zvědavost na druhou knihu. Tak snad to Loeb a spol. nepokazí!!!
Hodnocení: 7,5/10
Děkujeme nakladatelství CREW za recenzní výtisk!
Těší mě, že jste si přečetli mou spokojenou recenzi na první část komiksu Batman: Ticho 2. Jsem dost spokojený a opravdu se velmi těším na to, s čím přijde druhá část.
Hezký den vám všem přeji. Dnes jsme si pro vás připravili další článek, kde společně rozebereme nový film. Já a kolega Tom jsme vyrazili na dobrodružný survival V srdci divočiny, kde Brad Pitt a jeho věrný psí parťák bojují na život a na smrt s drsnou a nekompromisní přírodou. Film natočil David Ayer, který s Pittem udělal parádní Železná srdce. Film jde do kin 24.9. Udělejte si pohodlí a přečtete si naše názory na tento nový snímek.
Recenze redakce na film V srdci divočiny
James Belmont (Brad Pitt), penzionovaný vojenský expert, se se svým psem Odinem (německý ovčák Uber), taktéž válečným veteránem, vydává na výlet do aljašské divočiny. Jejich výprava se povážlivě zkomplikuje, když James vinou zdravotní indispozice nezvládne pilotování malého letadla a havaruje. Ti dva už v minulosti ve válečné zóně dokázali, že se jeden na druhého můžou stoprocentně spolehnout. Zvládnou ale spolu zdolat nástrahy aljašské divočiny, kde číhá smrtelné nebezpečí na každém kroku? A poté, co oba letecká havárie nepěkně pocuchala? A protože jedinou nadějí na přežití je pro oba návrat do civilizace, musí se vydat na cestu, která se promění v boj s přírodou v její nejdrsnější podobě. Když ale máte po boku dobrého parťáka, lze zvládnout cokoliv. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Paramount Pictures
Tom Bejvl
V srdci divočiny je komorní survival, v němž David Ayer spojuje válečné trauma, boj člověka s přírodou a především vztah mezi válečným veteránem Jamesem Belmontem a jeho psím parťákem Odinem. Premisa je jednoduchá a řada motivů je v žánru důvěrně známá, Ayerovi se je ale daří poskládat do funkční a řemeslně solidní podívané. Brad Pitt dodává hlavnímu hrdinovi potřebné charisma, zatímco Odin představuje emocionální centrum celého filmu a nádherné novozélandské lokace společně s kamerou Maura Fioreho zajišťují působivou vizuální stránku. Scénář Camerona Alexandera se přitom záměrně vydává tou nejjednodušší cestou a místo hlubšího psychologického dramatu staví především na poutu člověka a psa. To funguje, zároveň je ale škoda, že James jako válečný veterán nedostává výraznější vnitřní život a jeho potenciální traumata zůstávají upozaděna.
Film navíc může na první pohled působit jako poměrně snadný emocionální kalkul – spojení Brada Pitta, válečného veterána, traumatizovaného psa a boje o přežití totiž nabízí několik velmi bezpečných cest k diváckým emocím. V srdci divočiny se však naštěstí nezastavuje u laciné snahy vytlačit z diváka slzy a vztah Jamese s Odinem nepůsobí jako pouhá emocionální berlička. Ayer ví, jaké emoce chce vyvolat, zároveň se ale nesnaží jednoduchou premisu uměle nafukovat do něčeho hlubšího, než čím skutečně je. Výsledkem tak není žánrové zjevení ani psychologicky komplexní survival, ale sympatická a svižná pohádka pro dospělé, která přes známé ingredience dokáže nabídnout příjemných 100 minut nenáročné zábavy.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Paramount Pictures
Pavel Hrubeš
Jsem moc rád, že po velmi dlouhé době mohu napsat, že David Ayer natočil a poslal do kin dobrý a působivý film, který stojí za to vidět. Sice nevím, jestli je to čistě jeho zásluha, nebo za to může ultimatní charisma Brada Pitta. Ale ve výsledku je to asi jedno. Důležité je, že se V srdci divočiny povedlo a diváci, kteří na film vyrazí by neměli být zklamaní. Tedy za předpokladu, že nebudou očekávat něco originálního, nového či žánrově převratného.
To film V srdci divočiny rozhodně nenabídne a ani nechce. Film prakticky nabídne vše, co nám bylo ukázáno v trailerech a po příběhové stránce je velmi přímočarý. Opravdu nehrozí, že by vás film něčím výrazným překvapil. Ale znova platí, že se o to ani nesnaží. Ayer a Pitt si chtěli natočit dobrodružný survival, kde se ukáže silné pouto mezi člověkem a jeho čtyřnohým parťákem. Pouto silnější, než všechny nástrahy přírody. A to se jim povedlo parádně.
Film má velmi dobrou atmosféru, dokáže prodat krásu i nebezpečí neprozkoumané přírody na Aljašce a pokud jste neviděli žádný trailer, tak dokáže vytvořit napětí a strach o naši hlavní dvojici. Brad Pitt a jeho psí parťák neslezou z plátna a celý film táhnou na svých bedrech. Trochu zamrzí, že režisér a scenárista nezkoušeli vymyslet mnohovrstevnější charakter Pittovi postavy. Naštěstí Pitt má obrovské charisma, je opět neskutečně cool a celý film utáhne na svou zarputilost, bojovnost a lásku ke svému parťákovi na život a na smrt. Přesto bych se nezlobil, kdyby jeho James nebyl jen jednorozměrnou postavou.
Jak už jsem naznačil, film není ve výsledku nejoriginálnější, ale Ayer ho dokázal natočit natolik působivě, že celý film budete Pittovi a Odinovi držet palce. Navíc na velkém plátně to moc hezky vypadá a hraje k tomu moc krásný soundtrack. Pokud máte chuť na napínavý dobrodružný survival, tak budete spokojení, ale doporučuji lehce krotit očekávání ohledně příběhu, jelikož je to hodně přímočaré a jednoduché.
Hodnocení: 6,5/10
Toto jsou naše celkem pozitivní dojmy na dobrodružný survival V srdci divočiny. Pokud máte rádi poctivé dobrodružství, tak vás film nezklame.
Kojot Vilda už toho má dost! Po nekonečných pokusech dopadnout svého věčného soupeře Ptáka Uličníka už nechce přihlížet tomu, jak mu výrobky společnosti ACME jeden po druhém ničí život. Když v televizi zahlédne reklamu na právníka Kevina Averyho, který slibuje, že vyřeší každý problém a že vždycky existuje někdo, koho lze obvinit, dostane Vilda nápad: zažaluje ACME!
Nutno podotknout, že Kevin je právník, který kdysi mířil hodně vysoko, jenže po jednom velkém průšvihu se jeho kariéra vydala poněkud jiným směrem. Dnes bere hlavně případy kreslených postaviček, které mají za sebou nejrůznější bizarní nehody – což je v zemi, kde lidé běžně padají z útesů, explodují nebo se nechávají vystřelit z děla, poměrně slušná specializace. Většinou se spokojí s rychlým mimosoudním vyrovnáním. Jenže Kojot nechce peníze. Chce spravedlnost! A hlavně chce, aby někdo konečně vysvětlil, proč ACME prodává výrobky, které mají tendenci vybuchnout přesně ve chvíli, kdy je člověk potřebuje nejvíc. Z původně absurdního případu se tak stává velkolepá honička…
Film Coyote vs. Acme/Kojot vrací úder nejdříve vznikl u studia Warner Bros., domova postaviček ze stáje Looney Tunes. Původně měl do kin dorazit již v roce 2023, studio ovšem tehdy oznámilo, že již hotový film hodlá odepsat z daní a nikdy ho neuvede. Přesto se studio nakonec rozhodlo již hotový film nabídnout jiným distributorům – zájem projevily například Netflix, Amazon a Paramount, Warneři nicméně měli požadovat až 75–80 milionů dolarů, což bylo pro všechny zájemce příliš. Práva ovšem nakonec v roce 2025 zakoupila společnost Ketchup Entertainment za nějakých 50 milionů dolarů. V plánu už tehdy byla klasická kinodistribuce, na kterou nyní konečně došlo. Film Davea Greena se tak po 3 letech konečně dostal do kin… a je to dobře.
Kojot vrací úder – Soudní dramedie s postavičkami z Looney Tunes
Zdroj: Ketchup Entertainment
Kojot Vilda honí Ptáka Uličníka již od roku 1949, kdy měla premiéru jejich první společná groteska Běžec a vztekloun. Jejich animované epizodky obvykle mívají jasně danou strukturu – Kojot Vilda vymyslí plán, jak chytit Ptáka Uličníka, pomocí výrobku od společnosti ACME připraví past, ta selže a nakonec se obrátí proti němu, zatímco Pták Uličník opět bez úhony uteče. Film Kojot vrací úder pojednává o tom, že Kojotovi dojde trpělivost a rozhodne se tuhle společnost žalovat. A přitom netuší, že odhalí pozadí velkého spiknutí. Celý příběh postupně dostává zcela nový rozměr.
Po dvojici filmů Space Jam a špionážním Looney Tunes: Zpět v akci jde o celkem čtvrtý film, který kombinuje animované postavy Looney Tunes s prostředím reálného světa. Nechybí tu spousta dalších známých postav z této stáje, jako Bugs Bunny, Kačer Duffy, Porky nebo Tweety, prim tu ovšem skutečně hraje Vilda. A i když Warner Bros. tento film ve výsledku odklidilo, je vlastně překvapivé, že u tohoto studia vůbec někdy mohl dostat zelenou. Je totiž příběhem o boji jednotlivce/malé skupinky lidí proti zdánlivě všemocnému korporátu přesvědčenému o své nedotknutelnosti. Kojotu Vildovi tu navíc ideálně sekunduje právník Kevin v podání Willa Forteho, který funguje jako Vildův protipól. Svým způsobem to celé skutečně působí jako soudní dramedie, především i proto, jak se tu dost času jede na vážnou notu. A to i přes fakt, že se to celé pořád odehrává ve světě, kde s lidmi koexistují postavy z Looney Tunes.
Coyote vs. Acme má nejblíže k pokračování Falešné hry s králíkem Rogerem
Zdroj: Ketchup Entertainment
Za pochodu to celé svým způsobem evokuje to nejbližší, co nejspíše mohlo kdy fungovat jako volné pokračování Falešné hry s králíkem Rogerem. I tady animované postavy fungují naprosto přirozeně vedle lidí. Navíc se i tady kombinují žánry, kromě soudní roviny Kojot vrací úder do velké míry funguje jako detektivní příběh. Film zároveň dává jasně najevo, že v něm platí logika světa kreslených grotesek. A přesto se dokáže sympatickým způsobem držet při zemi. Zároveň to skutečně dokáže fungovat jako jakási satira a výsměch všem majetkářům s dlouhými prsty, kteří si myslí, že je na ně zákon krátký. Což opět jen vyvolává otázku, jak tohle vůbec mohlo u Warnerů kdy dostat zelenou…
Pozadí jeho realizace, téměř zrušení a nakonec uvedení po letech do jisté míry zrcadlí to, co tento film vyobrazuje, což Kojotu vrací úder do jisté míry dává větší výpovědní hodnotu. Pořád má patrné groteskní prvky a působí jako dílo tvůrců, kteří mají pro hrdiny z Looney Tunes očividně slabost. Pořád je to navíc celé realizované především jako film pro celou rodinu, přičemž je v tomto ohledu přece jen přístupnější než Falešná hra s králíkem Rogerem, která dokázala lépe vyvážit jednotlivé prvky tak, aby skutečně mohla fungovat pro celou rodinu. Vyspělost je přesto patrná minimálně v rámci toho, jak se tu pracuje s postavou samotného Vildy a jeho vztahem k Ptáku Uličníkovi. Sledování emocionální katarze jejich vztahu pravděpodobně nenechá jedno oko suché.
Víc než absurdní komedie
Zdroj: Ketchup Entertainment
Kojot vrací úder se sice po pár minutách začne vydávat poměrně očekávanou cestou, vlastně to ovšem v tomto případě není tak úplně na škodu, protože je patrné, že si tvůrci umějí vyhrát i s jistou formou předvídatelnosti. Will Forte i John Cena v roli Buddyho Cranea, právníka ACME, navíc působí dojmem, že si své role užívají. Jejich animovaní herečtí kolegové jsou pak přivedeni k životu mixem 2D a 3D animace a v prostředí, ve kterém se pohybují, zvládají působit přirozeně… pokud tedy člověk přimhouří oči, protože mu musí být jasné, že jsou tu animovaní hráči přivedeni k životu z jedniček a nul.
Svým způsobem je jednou z nejvtipnějších věcí na filmu to, že je založen na článku Coyote v. Acme od Iana Fraziera z časopisu The New Yorker z roku 1990. Frazier se konkrétně pokusil zamyslet nad tím, jak by realisticky mohl fungovat podobný případ. A i když se to celé odehrává ve světě, který má k tomu skutečnému daleko, je až překvapivé, jak realistický dokáže Kojot vrací úder chvílemi být. Především v rámci práce právníků, kteří se skutečně snaží dosáhnout dohody, ale také v tom, jak se pracuje se získáváním důkazů a postupným odhalováním pravdy. Coyote vs. Acme by šel tak snadno rozcupovat jako film, jehož příběh je postavený na naprosto absurdní premise. Jenže právě tím, jak seriózně film přistupuje k samotnému právnímu procesu, dokáže z celé absurdní premisy udělat překvapivě uvěřitelnou soudní dramedii. Kojot se tak sice málem nemusel nikdy spatřit světlo světa, nakonec se ovšem uvedení dočkal. A za pochodu dává jasně najevo, že by byla opravdu škoda o tuhle zábavnou jednohubku přijít.
Kojot vrací úder závěrem
Kojot vrací úder je sympatická a překvapivě vyspělá rodinná podívaná, která dokáže z absurdní premisy vytěžit mnohem víc než jen sérii groteskních gagů. Kombinace soudní dramedie, detektivního příběhu a světa Looney Tunes funguje lépe, než by se mohlo na první pohled zdát, a především vztah Vildy s Ptákem Uličníkem dostává nečekaně silnou emocionální rovinu. Není to bez chyb a po stránce animace či předvídatelnosti má film své limity, zároveň je ale těžké se nezamyslet nad tím, jaká by byla škoda, kdyby po letech čekání skutečně skončil v trezoru a nikdy nebyl uveden pro veřejnost. Kojot vrací úder si tak svůj happy end rozhodně zaslouží…
Máme za sebou další týden plný novinek. Tady je náš přehled několika z nich, které na stream, do kin a televize přinesl 38. týden.
Čističi: Netflix
Odepsaný gangster neochotně spojí síly s arogantním chlápkem z rodiny, která umí chodit ve vysoké politice, a stanou se z nich uklízeči průšvihů na obou stranách zákona.
Skandál: Netflix
Za časů dynastie Čoson dostane nadaná aristokratka od známého sukničkáře návrh, který v ní probudí skryté vášně. Do jejich nebezpečné hry ale vstoupí i nic netušící dáma.
Jak se povedl remake filmu Untold Scandal podle knihy Nebezpečné známosti se tedy tentokrát dozvíme během osmi dílů nového seriálu Skandál.
A Parasite’s Heart: Netflix
Hataya a Ramil, které spojilo nečekané manželství, jsou ve svých rodinách vyvrženci – to jim však nezabrání v tom, aby zachránili své blízké a dokázali tak svou hodnotu.
Seriál A Parasite’s Heart dorazí s anglickými titulky a s celkovým počtem třiceti dílů.
The Crow Club: Netflix
Čtyři páry jsou součástí tajemného klubu Crow Club, kde nadpřirozené případy a nebezpečné mise vedou k nečekaným romantickým poutům.
Seriál The Crow Club dorazí s anglickými titulky každý týden s jedním dílem z celkového počtu šestnácti.
Sai: Netflix
Šest lidí, kteří se potýkají s těžkostmi, narazí na téhož záhadného muže – pokaždé v jiné podobě. S postupujícím dějem seriálu každé takové setkání rozpoutá jedinečnou katastrofu.
Seriál Sai stanice WOWOW dorazil se všemi šesti díly najednou a anglickými titulky.
Neagleyová: Prime Video
Ze světa seriálu Reacher přichází nový příběh. Frances Neagleyová je soukromá vyšetřovatelka z Chicaga a bývalá kolegyně Jacka Reachera z elitní 110. jednotky zvláštních vyšetřování americké armády. Když se dozví, že její blízký kamarád z minulosti zahynul při podezřelé nehodě, rozhodne se za každou cenu dopadnout viníky a dosáhnout spravedlnosti.
Spin-off seriálu Reacher dorazil stejný týden po finále jeho čtvrté série se všemi osmi díly najednou.
Město krve: Disney+
Berlín – městský stát na pokraji zkázy. Ve světě zničeném klimatickou změnou utváří každodenní život kriminalita. Zatímco hrstka privilegovaných žije v klimatizované kopuli, zbytek města sužuje korupce a násilí. Sestry Beu a Phoebe v dětství osud rozdělil. Bea, trpící chronickým onemocněním, vyrůstá v bezpečí u své adoptivní matky, zatímco Phoebe bojuje o přežití v berlínských ulicích. Když se jejich světy v předvečer klíčových voleb opět střetnou, odhalí děsivou pravdu: upíři ovládají organizovaný zločin a jsou odhodláni uchopit politickou moc. Krev se stala skutečnou měnou města. Bea a Phoebe, uvězněné mezi soupeřícími silami, musí čelit zásadní otázce: Kdo představuje větší hrozbu – lidé, nebo upíři?
Město krve se svými díly v počtu osm dorazí všechny najednou.
Ploutev: Cinemax 2
V poválečné a ekologicky zničené Koreji pronásleduje mladá úřednice uprchlou Omegu. Postupně však začne pochybovat o režimu, kterému slouží.
Na film Ploutev se od premiérového týdne na stanici Cinemax 2 můžete podívat i na službě HBO Max.
Opuštěný: Kino
Snímek Opuštěný rekonstruuje posledních jedenáct dní života Samuela Patyho, francouzského učitele dějepisu a zeměpisu. V říjnu 2020 ve své třídě otevírá debatu o svobodě slova a o vztahu náboženství a státu. Během vyučování ukáže svým žákům karikatury proroka Mohameda, které byly uveřejněné v satirickém časopisu Charlie Hebdo. Tato diskuse učitele se studenty spouští nezadržitelnou lavinu nedorozumění, vášní a obviňování. Situaci vyostří dezinformace zveřejněné na sociálních sítích. Film ukazuje neschopnost státních institucí zasáhnout a chránit jednotlivce, což vede k tragickému konci, k brutální vraždě.
Resident Evil: Kino
Resident Evil sleduje jedinou noc, kdy se obyčejný kurýr Bryan vydává doručit zásilku do Raccoon City – města, které se mezitím propadá do naprostého chaosu po úniku smrtícího viru. Jak se ulice zaplňují nakaženými a realita se mění v noční můru, Bryan je nucen bojovat o přežití, improvizovat s omezenými prostředky a čelit nejen hordám nemrtvých, ale i rozpadu společnosti kolem sebe. Izolovaný, bez pomoci a bez jasného vysvětlení toho, co se vlastně stalo, se postupně dostává hlouběji do centra katastrofy – a zjišťuje, že za nákazou stojí něco mnohem děsivějšího, než si dokázal představit.
Jak se film povedl? Odpověď najdete v naší recenzi.
Tohle byl přehled deseti zajímavých novinek, které přinesl 38. týden na stream, do kin a televize. Pro další novinky, seznamy, recenze a přehledy jednotlivých týdnů můžete navštívit naše stránky.
Zdroj: Netflix, Prime Video, Disney+, Cinemax 2, One 31, Channel 7, WOWOW, CinemArt, Falcon
Herní série Resident Evil je tady s námi už 30 let. Letos vyšel devátý díl Resident Evil Requiem, který jsme recenzovali a mimo to hra sklidila nadšené reakce hráčů, kritiků a v prodaných kopiích láme rekordy série. Je tedy jasné, že zájem o značku je velký a jenom roste. Proto jsou v plánu další a další hry, ale v tomto článku se nebudeme bavit o hrách. Chtěl bych totiž navázat na to, že při současném úspěchu herní série dorazila nová hraná podívaná v pravý čas. A já jako fanoušek her, někdo, komu se velmi líbí tvorba režiséra Zacha Creggera a jsem ze všeho nejvíce milovník a nadšenec do filmů jsem si prostě nemohl recenzi na tuhle novinku nechat ujít. Film šel do kin 17.9. 2026. Pohodlně se tedy usaďte a jdeme na to. Tohle je recenze na nejnovější filmový Resident Evil.
Příběh
Resident Evil sleduje jedinou noc, kdy se obyčejný kurýr Bryan (Austin Abrams) vydává doručit zásilku do Raccoon City – města, které se mezitím propadá do naprostého chaosu po úniku smrtícího viru. Jak se ulice zaplňují nakaženými a realita se mění v noční můru, Bryan je nucen bojovat o přežití, improvizovat s omezenými prostředky a čelit nejen hordám nemrtvých, ale i rozpadu společnosti kolem sebe. Izolovaný, bez pomoci a bez jasného vysvětlení toho, co se vlastně stalo, se postupně dostává hlouběji do centra katastrofy – a zjišťuje, že za nákazou stojí něco mnohem děsivějšího, než si dokázal představit. (Falcon)
Tohle značka potřebovala
První hraný Resident Evil vznikl v roce 2002 a režie se chopil Paul W. S. Anderson, kde si hlavní roli zahrála Milla Jovovich. Tahle série skončila s šestým dílem v roce 2016 a šlo o nepovedenou filmovou podívanou, která především v druhé polovině nejednomu divákovi zmenšila IQ a u posledního dílu vyvolala v každém epileptický záchvaty, protože měl film odporně třepavou kameru a miliardu střihů. Následně se pokusilo studio restartovat sérii v roce 2021 filmem Resident Evil: Welcome to Raccoon City. Ten se snažil být věrný herní předloze, adaptovalo to první a druhý díl a ve filmu se objevili všechny známé postavy. Bohužel i tenhle počin neuspěl, a i když tady byly ty animované filmy, a jeden hraný seriál, tak nic nedosahovalo takových kvalit, že by si to zasloužilo pozornost. Nyní ale pro sérii přišel blesk z čistého nebe. Dostal se k novému filmu jeden z nejlepších hororových tvůrců současnosti.
Zach Cregger u svých předchozích snímků Barbar a Hodina zmizení si budoval pozici svérázného tvůrce, který si umí věci udělat po svém, dělat si srandu z klišé, kombinovat to svým typickým nadneseným humorem a do toho skvěle pracovat se samotnou hororovou stránkou. Při oznámení jeho nového filmu Resident Evil se stal automaticky mezi ty nejočekávanější filmy roku v tomto žánru a doufali jsme v parádní podívanou. No, a bez nějakého chození okolo horké kaše mohu říct, že se to povedlo.
Zdroj: Sony Pictures
Žádná adaptace, ale vlastní přístup
Cregger od začátku avizoval, že nepůjde o žádnou přímou adaptaci jakéhokoliv herního dílu, ale místo toho si chce snímek udělat podle sebe. Dle jeho slov nechtěl při adaptování přijít o svůj rukopis a snažil se místo toho dát divákovi pocit, jaký zažívá při hraní Resident Evilu. A daří se mu to tady velmi dobře. Zach k látce přistoupil se svěžím větrem, který filmová série potřebovala. Od začátku snímek skutečně působí jako videohra. Už jen tím prvním záběrem, kdy se kamera pohybuje za hlavní postavou jako byste měli pohled z třetí osoby u hry. Hned to i díky tomu dokáže diváka vtáhnout.
Děj je samozřejmě velmi jednoduchý. Hlavní postava dostane za úkol odvést důležitý balíček do Raccoon City a čeká ho zasněžená cesta při které začne strastiplná cesta. Celý film funguje jako videohra, kde to v tomto digitálním médiu funguje na levely, kdy se postava dostává dál a dál a snaží se přežít. Zde je to stejný. Bryan dorazí na první lokaci, kde získá první zbraň, pistol. Tady přichází jeho první snaha o přežití a je to opravdu přesně takové, jak bychom od Creggera čekali. Zábavné a zároveň skvěle atmosférické a napínavé.
Hlavní postava Bryan není žádný drsný charakter, který si se vším poradí. Je vystrašený, zmatkuje, panikaří a pouze díky své statečnosti a touze přežít se snaží jít dál. Bryana dokonale ztvárňuje Austin Adams, který si již zahrál v předchozím Zachově filmu Hodina zmizení, kde měl jednu z nejlepších linek. Zach mimo jiné řekl, že se při natáčení scény, kdy se v Hodině zmizení vloupá do domu uvědomil, že Austin je přesně ideální pro jeho Resident Evil. Austin si Bryana dává skvěle a vše mu divák snadno věří. Toho vystrašeného klučinu zahrál skvěle. Ale jak už jsem zmínil, tak Cregger umí pracovat s humorem a ten svůj nadnesený humor jsem vložil jemně, a i když bude pro některé možná působit, že tam toho bylo hodně a ke konci na to možná Cregger začne tlačit víc, tak to nikdy nepřijde o svoji atmosféru a napětí v jednotlivých scénách.
Bryan skoro neustále mluví a pusu nezavře. Hodně vulgárně hovoří a upřímně je to vše tak strašně trefný do těch situací, že jsem si to maximálně užíval. Bryan je totiž do jisté míry my všichni. A tím myslím, že nikdo by se nechtěl dostat do této situace ve které je on a panikařil by stejně. Proto je skvělé, že dojde na několik momentů, které hezky pracují s očekáváním a s klišé, kdy Bryan místo toho, aby šel do tmy pro klíče rozhodne se raději zdrhnout a nenasazovat svůj krk. A řekněte mi, kdo by se nezachoval stejně, že? Austin je srdce filmu, a ačkoliv jde čistě o přímočarou jízdu, tak si na chvíli při jedné scéně dokáže Cregger najít čas na hlubší scénu a přiznám se, že jsem ke konci Bryanovi fandil.
Zdroj: Sony Pictures
Odkazy na hry
Není toho sice moc, ale odkazy a nějaká pomrknutí na hráče čekají. Sice se zde neadaptuje nic z her a Cregger si jede svoje, ale krom Raccoon City a Umbrelly (která je tady jen jednou zmíněna), tak je fakt, že to s Residentem na první pohled nemá moc společného. Ale opak je pravdou. Duch série je tady znatelný. Survival horor tady dýchá od začátku do konce a drží si to postup herní série. Hlavní hrdina postupně získává při další a další lokaci nové zbraně, musí hledat náboje a každý pečlivě počítat a přemýšlet jaký další krok udělá a doufat, že za dveřmi nebude někdo nakažený. Pro mě jako hráče je tady například jeden naprosto dokonalý vtípek se zámkama, kdy se hlavní postava nemůže dostat dál bez klíče, a když dojde na moment, kdy se to snaží prostřelit nebo rozrazit autem a nejde to, tak jsem se jen smál, protože takhle přesně fungují hry. Bez klíče to prostě nepůjde.
Co se týče lokací, tak možná jsem to tak vnímal jen já, ale občas jsem měl pocit (v první polovině filmu), že některé pasáže připomínají některé díly. Párkrát jsem si proto říkal, že vidím dvojku, čtyřku, osmičku a sedmičku. Jak říkám možná jsem to tam viděl jen já, ale i tohle jsem z toho cítil. No a nesmím samozřejmě zapomenout na sprej, který uzdravuje, zelenou rostlinku a psací stroj. Tyhle věci herní fanoušky potěší.
Technická stránka
Cregger je skvělý filmař. Jeho filmy vypadají moc hezky a jde vidět na nich práce jakou si s nimi dali. Resident Evil je stejný případ. Kameramanem filmu byl Dariusz Wolski. Ten nějakých 13 let byl kameramanem u filmů Ridleyho Scotta. Wolski si s Creggerem sedli a servírují výborně natočenou podívanou. Práce s kamerou je tady ukázková. Rychlé nájezdy do strany, kdy postava vyděšeně kouká, co to bylo za zvuk, momenty z pohledu první osoby perfektně navodí tu bezmocnou, a hlavně ten videoherní pocit. Hlavní hrdina se podívá doprava, tak kamera se taky podívá doprava, a to stejný naopak. Nápaditost zde nechybí a celková kinematografická stránka se velmi povedla. Rozhodně to bude patřit mezi ty nejlépe vypadající horory roku.
Po Hodině zmizení pokračují ve spolupráci s Creggerem také skladatelská dvojice. Ryan Holladay a Hays Holladay mě velmi potěšili u Hodiny zmizení, kde byl soundtrack sám o sobě hororem. U Resident Evil se jim povedlo navázat na jejich předchozí práci, a i teď by to bez nich byla slabší podívaná. Hudba hezky napodobuje Johna Carpentera, umí krásně jednoduše zamrazit a při tom adrenalinovým tempu to dunění pasovalo skvěle.
Co se týče masek, praktických a digitálních efektů, tak je film také na parádní úrovni. Na praktických efektech dělala legenda Shane Mahan, který pracoval na kultovních filmech jako jsou Vetřelci, Terminátor 2 a několik dalších ikonických monster. Kombinace praktických a digitálních efektů zde funguje a není to nikdy laciný. Určitě vás asi zajímá, co zombie a jiná monstra. Nebudu samozřejmě spoilerovat, ale Cregger si i tohle udělal po svém a doručil takového dejme tomu křížence s Věcí od Carpentera. A tady se chci na chvíli zastavit. Cregger nejenom se snažil převést do filmu pocity jaký má u hraní Resident Evilu, ale viděl jsem v tom taky love letter survival hororu. Proto mě tento odkaz na Věc potěšil.
Cregger vlastně sám říkal, že nepůjde cestou klasických zombie, ale vsadí spíše na mutace a ty se tady povedly. Velmi tady prosakuje tedy body horor, který v některých chvílích se toho nebojí a jde dál, než by se čekalo. Osobně bych chtěl, aby to klidně šlo ještě dál, ale taková scéna v porodnici byla lahůdková. Jinak je celková hororová stránka výborná. Cregger snadno dokáže vytvořit atmosféru, napětí a několikrát použít opravdu nepříjemnou lekačku, kdy už u svých předchozích filmů předvedl, že lekačky mu nejsou cizí.
Zdroj: Sony Pictures
Nejlepší videoherní film
Pozor nemyslím přímo nejlepší videoherní adaptace, protože jak víme, tak Cregger neadaptuje, ale myslím to tak, že se film chová jako hra. Několikrát jsem si za film přál, aby mi už někdo konečně dal ovladač do rukou a já mohl hrát. Jak bychom mohli říct ve hrách, tak level design mě tady bavil a postupný průchod hlavní postavy až do samotného cíle by byl hezky koncipován i pro herní médium a takovou adrenalinovou jízdu bych si rád zahrál.
Není potřeba dělat 1:1 adaptaci, protože by to vlastně byla nuda. Už jednou to tady je a zavděčit se každému prostě nejde. Cregger tedy natočil svůj pohled na survival horor a natočil za mě rozhodně nejlepší videoherní film, který tu videohru v sobě zkrátka nezapře. Je mi jasné, že pro neznalce předlohy a herního světa tyhle věci jim nebudou nic říkat, ale sami věřím uvidíte, že to připomíná hru a je pouze na vás, jak k tomu přistoupíte. Především fanoušci her musí přistoupit na to, že tohle není adaptace, ale snaha vyvolat v divácích pocit, že sledují hru. A to se povedlo.
Resident Evil závěrem
Zach Cregger natočil nejzábavnější horor roku. Je to hravý, krvavý, nápaditý, přímočarý s naprosto divokým tempem, kdy srovnávání s Mad Maxem je docela na místě. Za hodinku a půl dokázal Cregger víc než jiní za dvě hodiny a čtyřicet minut. Dokonale dokázal převést kouzlo videoher do filmu a několikrát jsem chtěl dostat ovladač do rukou a hrát za hlavní postavu. Jsou zde hezké odkazy na hry, a i když jich není mnoho a přes pár změn by se to teoreticky nemuselo jmenovat Resident Evil, tak to má ducha série, a především to umí být své. Tenhle film je krásným důkazem, že přímé adaptace nejsou třeba. Takový přístup je mnohem lepší. Pokud by se tímto stylem někdo další chopil dalšího dílu, nebo jiné značky a snažil se to udělat po svém, tak by tady mohla vzniknout zajímavá alternativní podívaná herních značek, kdy by se toho chopil někdo talentovaný a s odvahou by se vrhl na natočení něčeho takového jako je Resident Evil od Zacha Creggera.
No, a co se týče pokračování, tak Cregger přiznal, že má nějaké nápady, tak tedy budeme doufat, že usedne znova na režijní stoličku a nebude jako Wan a jiní, kteří po jednom filmu už byly jen producenti. Tak či tak se jedná o další potvrzení toho, že Zach Cregger je minimálně pro mě TOP 3 nejžádanější a nejlepší hororový režisér současnosti. Jeho dravost, humor, atmosféra a nápaditost je vynikající a je to pro mě jako filmového, a především hororového fanouška radost sledovat. Podtrženo sečteno tohle je bezpochyby nejlepší Resident Evil film a strčil hravě do kapsy všechny předchozí filmy.
P.S. Cameo Zacha Creggera potěšilo.
Hodnocení: 8,5/10
Tohle byla recenze na nový filmový Resident Evil. Doufáme, že se vám článek líbil a rozhodnete se podle něho vyrazit do kina.
Krásný den vám všem přeji a vítejte u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil nový kousek ze série Absolute. Zatím jste si mohli přečíst dvě nadšené recenze na Absolute Batmana – Zoo a Ohavnost. A teď přichází jiný člen Justice League. A není to Superman, a ani Wonder Woman. Je to nejslavnější marťan z DC světa J’onn J’onzz, které ho lépe známe pod jménem Martian Manhunter. Jedná se o první samostatný komiks s tímto hrdinou, který v Česku vyšel. Navíc verze z Absolute vesmíru je velmi originální a jiná, takže to čtenářům nabídne netradiční čtení. V blízké době se můžeme těšit na dalšího hrdinu z Absolute vesmíru a tím nebude nikdo jiný, než smaragdový rytíř Green Lantern. Na úvod padlo spoustu slov. Udělejte si pohodlí a jdeme na recenzi komiksu Absolute Martian Manhunter 1: Marťanské vidění!!!
Daleko za Marsem, za fyzickou podobou a za hranicemi lidského chápání… ZŮSTÁVÁ POUZE ABSOLUTE MARTIAN MANHUNTER!
Agent FBI John Jones má problém. Jeho mozek infikovalo mimozemské vědomí, které si říká „Marťan“, a jehož vnímání reality je pro lidskou psychiku zcela nepochopitelné. John se teď musí naučit žít v tomto novém stavu, zatímco jeho město Middleton upadá do nevysvětlitelného chaosu, takže je ve své práci potřeba víc než kdy dřív!
Scénárista Deniz Camp a kreslíř (držitel Eisnerovy ceny) Javier Rodríguez od základu přetvořili slavného člena Ligy spravedlnosti v psychedelickém dobrodružství překračujícím hranice dimenzí. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Netradiční a originální scénář
V Česku zatím žádný komiks od filipínského scénáristy Denize Campa nevyšel. Osobně jsem o něm nikdy neslyšel a nic jsem od něho nečetl. Ale to se po přečtení Absolute Martian Manhunter změní. Camp se dostal na můj seznam talentovaných scénáristu. Teď budu vyhlížet jeho další tvorbu a budu se těšit na to, s čím mě opět překvapí.
Když jsem začal číst komiks, tak jsem si vzduchu představil celý tvůrčí proces, jak vznikal. Muselo to být hodně náročné, jelikož většina komiksu působí, jako by tvůrci byli na těžkých drogách. Halucinace, různé vjemy, dialogy, které na první dobrou nemusí dávat úplně smysl. Celé to působí jako halucinogenní trip roztříštěnou myslí. Vymyslet něco takového je hodně náročné. A vymyslet to tak, aby to dávalo smysl, a aby to ještě někdo zvládl nakreslit a pochopit, je ještě těžší.
Campovi se to výborně povedlo. Předem říkám, že je to náročné na čtení a pozornost. Doporučuji číst hezky v klidu a v tichu, abyste si příběh a vše s ním spojené vychutnali. Klidně si některé pasáže přečtete víckrát, nebo se zastavte a v klidu si prohlídněte panely. V té změti šílenství je snadné přehlédnout drobné detaily. Z počátku nám to Camp neusnadňuje. Ale jakmile pochopíme, jakým způsobem se rozhodl svůj komiks vyprávět a vystavět, tak v tom lze spatřit řád.
Po příběhové stránce jsem si to hodně užil. Camp mi ukázal, že je inteligentní tvůrce, který o věcech dokáže přemýšlet v širším měřítku. Jeho příběh je správně napínavý, hravý, zábavný, ale také v něm nechybí přesah do společnosti. O tom, jak to lidé na okraji společnosti mají těžké, jak je náročné začít někde znovu, v jiné zemi, kde jste cizinci a místní o vás nestojí. Případně, jak málo stačí, aby se všechno začalo rozpadat, jako domeček z karet. Násilí, nenávist, závist, zlost. Všechny tyhle drobné narážky se vztahují i na samotného Marťana, který je na Zemi také imigrantem a snaží se zapadnout. Je tam toho více, naštěstí to Camp nedělá na sílu. Jeho detektivní příběh je sám osobě silný, přesto díky jistým drobným detailům nám dá i něco navíc.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Autorská kresba
O kresbu a barvy se postaral umělec Javier Rodríguez a odvedl fantastickou práci. Rodríguez měl opravdu velmi náročný úkol a zvládl ho na jedničku. Jak už jsem se zmínil, tak scénář od Campa působí jako drogový trip a něco takového kreslit a dávat tomu tvar a přehlednost je neskutečně těžký úkol a svým způsobem i výzva.
Rodríguezovi se povedlo vytvořit originální a autorský komiks, jaký se běžně nevidí. Už během pár stránek jsem věděl, že čtu a vidím něco, co běžně v komiksech nenacházím. A moc jsem si to užíval. To, jakým způsobem je to nakreslené. Jakým způsobem se střídá barevná paleta, jak je to zajímavé, hravé a tolika způsoby netradiční. Jen o pár komiksech mohu tvrdit, že mě každá stránka něčím překvapila. Tady to mohu tvrdit na 100 %. Je to úžasný vizuální zážitek, u kterého je potřeba se dost soustředit, nespěchat a užít si, co Camp a Rodríguez vymysleli.
Samotná kresba je působivá, ale bez přesné barevné palety by to nefungovalo, tak dobře. Kombinace barev je tady vynikající a to, jak je Rodríguez používá, je úžasné. Pro někoho to bude šílený chaos. Já v tom vidím umění s velkým U.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Absolute Martian Manhunter 1: Marťanské vidění
Pokud máte rádi originální a autorské komiksy, tak neváhejte ani vteřinu, jelikož tohle přesně od Absolute Martiana Manhuntera dostanete. Tohle není typický superhrdinský komiks. Tohle je výrazný a osobitý komiks, který se může pyšnit parádním scénářem a úžasnou kresbou. Jsem opravdu velmi rád, že to v Česku vyšlo. A už teď se nemůžu dočkat druhé části. To čekání bude velmi dlouhé!!!
Hodnocení: 8/10
Děkujeme nakladatelství CREW za recenzní výtisk!
Děkuji, že jste si přečetli mou nadšenou recenzi na první díl komiksu Absolute Martian Manhunter. Jsem z komiksu hodně nadšený a těším na druhou část.
Na letošním festivalu v Cannes se promítal nejdražší jihokorejský snímek, který soutěžil také o Zlatou palmu. V Cannes Hope sklidil rozporuplné reakce hlavně za to, že nikdo nechápal, proč tento megafilm bojuje o takovou prestižní cenu. Nepanovali ale negativní ohlasy. Nyní od 10.9. vstoupil film do našich kin. My z redakce jsme na tuhle novinku byli zvědaví. V tomto článku se tedy s vámi podělíme, co na tento nejdražší snímek z Jižní Koreji říkáme. Tohle je recenze redakce na snímek Hope.
Recenze redakce na Hope
V odlehlé jihokorejské vesnici Hope Harbor dojde k sérii záhadných a násilných incidentů, které místní připisují neznámému tvorovi. Policejní náčelník Bum-seok a policistka Sung-ae se vydávají zjistit, co se skutečně stalo. Mezitím se do nedalekého lesa vypraví skupina lovců v čele se Sung-kim, aby záhadnou bytost vypátrali. Brzy se však z lovců stává kořist. Nic není takové, jak se na první pohled zdá, a to, co lidé považují za skutečnost, může být pouhým klamem. Z neznalosti a strachu se rodí nedůvěra, která postupně přerůstá v konflikt mezi lidmi. Události se začnou vymykat kontrole a zdánlivě izolovaný incident nabývá rozměrů katastrofy, jejíž důsledky mohou být až kosmické. (Vertical Entertainment)
Zdroj: Vertical Entertainment
Lenka Skříčilová
Hope Harbor je městečko, kde je větší pravděpodobnost, že se vám udělá blbě po domácí samohoňce než že se bude dít něco, co stojí za větší zmínku. Když žijete v DMZ, tak si svoje lokální problémy řešíte sami a svými vlastními způsoby. Ale co když přijde až tak velký trabl, že to možná nedáte a pomoc nikde? Co začne jako mrtvý zvíře na cestě, skončí něčím o dost víc … kosmickým. A hlavní otázkou proto je, jestli se povedlo skloubit všechny části a postupně se měnící žánry ve filmu, který svojí stopáží buď odradí a otráví, nebo na jeho konci nebudete chápat, kam všechny ty minuty zmizely, protože už se jde domů.
Hope je totiž film, který se celou dobu snaží tvářit jako obyčejný blockbuster plný akce a popkornu. Na druhou stranu nahazuje ať buď nápadně skoro až okatě, ale zároveň hodně nenápadně témata, které se dají přebrat i trochu jinak. Film se tedy dostává do bodu, kdy si divák může vybrat, jakou variantu by chtěl raději. O to víc je vtipné, že vlastně samotnou odpověď na tohle velké rozhodnutí nedostaneme. Místo toho divák dostane pocit, že ho film buď podvedl. Přeci jen, současný divák je zvyklý na to, že nedostane odpověď na všechny otázky. Ale výměnou za to požaduje alespoň něco, co ho na konci uspokojí tak moc, aby alespoň přemýšlel, jestli půjde i do případného pokračování.
A pokud jste neutekli hned během první tmy na konci filmu, tak vás tvůrce odmění tím, že vám místo bonusové scény do budoucna na přemýšlení, ukázal tu nejvíc zbytečnější informaci v historii současného filmu. Chci tím říct … po tom všem, mohlo by to být jako jinak? Nebo jde tou vstřícnější cestou, že vlastně šlo jenom o to bavit se dvě a půl hodiny nad něčím, co vám možná na konci nedávalo úplně smysl, ale byla to alespoň ta správná potřebná zábava.
Protože co dodá Hope, je nejdřív tajemná jízda ve své první hodině. Kdy od momentu odhalení monster přišla jízda už bez jakéhokoliv tajemství, pořádně krvavavá, pořádně monster a ano, místy i s dost nehezky vypadajícím CGI (čti s CGI na které jsme byli dekádu dvě zpátky zvyklí). Aby závěr přišel s úplně něčím jiným než se očekává od závěru podobného typu filmů. Kdy se ona cílová rovinka vlastně dost těm všem očekávání vysmívá.
Co je ale velice osvěžující, ale zároveň pro někoho může být problém, je nulové napojení na postavy úplně stejně jako na monstra samotná. Naznačení jakési možné mytologie? Jistě, máme. Koukej diváku na tu fešnou loď, která přistála v lese a je na ní poznat, že tam je už nějakou dobu bez toho, aby její majitelé dřív vyrazili na výlet z lese do města, a nikomu do té doby neublížili. Jenže my už víme, co byl důvod, proč vyrazili právě teď. Ale proč to víc rozebírat, když lidi tak jako tak monstra chtějí jenom zabít. Proč by tedy o postavách měl někdo chtít něco vědět, aby mu nebyli úplně ukradené, když ani lidé ve filmu nechtějí vědět nic o monstrech?
Protože jako obvykle narazíme na klasiku v žánru a důvod proč se na ní lidé rádi dívají: „Kdo je tedy skutečné monstrum tohohle příběhu?“. Ten, kdo zběsile střílí a teprve potom se ptá, co vlastně zastřelil? Jenže tím se dostáváme do toho, co jsem psala předtím. Opravdu to tak je nebo to má tak pouze působit? Ano, tenhle film bude lidi hodně rozdělovat. Takže se o něm bude hodně mluvit a hodně psát. Svým způsobem: mise splněna.
Hodnocení: 10/10
Zdroj: Vertical Entertainment
Tom Bejvl
Hope je v mnoha ohledech přesně tím velkým filmem, kterým chce být. Hong-džin Na dokáže servírovat působivou akci, která má energii, nápady a především vlastní rukopis. Potěší také žánrová rozmanitost a fakt, že se film nebojí vedle velkolepé podívané pracovat i s černým humorem. Přestože má Hope 160 minut, díky neustálému střídání různých typů scén dokáže pozornost udržet a ve svých nejlepších momentech nabízí opravdu strhující podívanou.
O něco méně přesvědčivá je samotná mytologie a svět filmu, které zatím působí spíše jako příprava půdy pro další dění. Některé otázky zůstávají nezodpovězené a několik postav působí spíše jako příslib něčeho, co teprve přijde. I přesto Hope funguje jako zajímavá a především řemeslně sebevědomá žánrovka, která dokazuje, že Hong-džin Na má na to natočit blockbuster světových měřítek. Teď už jen zbývá zjistit, zda se jeho velké plány v dalších dílech skutečně podaří naplnit.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Vertical Entertainment
Marek Lízal
Očekávání nebyla zrovna malá, a i přes ty rozporuplnější reakce z Cannes jsem se těšil. Den před projekcí jsem si doplnil od režiséra Hong-džin Na jeho deset let starší kousek Kvílení, abych se naladil na jeho styl (film doporučuji). Druhý den jsem tedy viděl Hope a já můžu říct, že se pro mě jedná bohužel o zklamání.
Má to parádní úvod. Výprava, kamera, atmosféra, a tajemný nádech mě pohltilo a bavil jsem se. Měl jsem pocit, že sleduji jednu z nejlepších věcí tohoto roku. Tady se poznala ta režijní práce Hong-džin Na, kdy mu jde hezky vybudovat atmosféru a diváka si zaháčkovat. Pak, ale pro mě přišel tvrdý náraz v podobě hnusných digitálních efektů, které vypadaly jak ze starých videoher. A co hůř? Všechno se odehrávalo za denního světla, takže o to více to bilo do očí. Pořád jsem se to ale snažil nevnímat tolik a nekazit si v té době skvěle našlapaný film. Problémy ale začali být bohužel i jinde.
Poté výborně zrežírované úvodní pasáží se pomalu začne skládat nějaký ten „děj“ okolo kterého jsou vystavěny nezajímavé postavy. Kdyby v tom filmu všichni umřeli, nikomu by to nevadilo. Jelikož se jedná o Korejský snímek, tak i zde dojde na pár humorných scén a jedna je opravdu šťavnatá. Při scéně, kdy jedna postava vypráví o tom, jak potřebovala na velkou a měl stažený půlky, jak nikdy v životě bude rozhodně patřit mezi ty nejzábavnější scény tohoto roku. Což je docela paradox, kdy se jedná o drsné, atmosférické scífko.
Samotné akce je hodně, ale ve většině případů se jedná o honičky, které se stanou hrozně rychle repetitivní, a to hnusné CGI tomu dvakrát nepomáhalo (finále bylo k smíchu). Je tady pořád do konce filmu povedená kamera, solidní hudba od skladatele Michaela Abelse (hudba k Nope od Peela), ale nemůžu se zbavit pocitu, že po tom skvělém úvodu to režisér asi přenechal někomu jinému ať si zablbne a on si může jít odpočinout. Protože ten úvod a zbytek filmu je strašný rozdíl. Čím blíže se blížil konec, tím více jsem si říkal, že to fakt převzal někdo jiný.
Film Hope má také naprosto zbytečnou dlouhou stopáž, která je ve finále nezasloužená. Přiznám se, že jsem chtěl z kina odejít, a to se mi dlouho nestalo. Ve filmu se začnou dít strašný kraviny, některý postavy přežijí nemožné a závěrečný 3 minuty, kdy se z prdele vytáhne mytologie, protože prostě to nemohli udělat dříve a lépe si připravit svět a půdu pro další díly (má to být trilogie), jsem jen nechápavě koukal na plátno. Za mě je konec filmu urážkou pro diváka, který chce vědět, proč se ve filmu dějí věci, které se dějí, ale místo toho sledujeme 160 minut běhání, neustálé pokřikování, podprůměrný scénář, kde hodně často slyšíme „ksindle chcípni…ksindl zasraný“. Za mě je Hope ve finále zklamáním a velmi neuspokojivým filmem, který měl být mnohem lepší. Úvod filmu budu opakovat byl parádní, zbytek už radši bez komentáře. Další díly ne, děkuji a na shledanou.
Hodnocení: 4/10
Tohle jsou naše dojmy a názory na nejdražší jihokorejský snímek Hope. Doufáme, že se vám text líbil a rozhodnete se podle něho zda se na film podíváte.
Další týden, další nášup novinek. Tohle je přehled deseti zajímavých z nich, které přinesl na stream, do kina a televize 37. týden.
Fauda: 5. série: Netflix
Doron čelí vnitřním démonům i novým nepřátelům, když ho neschválená mstivá akce jeho starého přítele ve francouzském Marseille vtáhne do nebezpečné operace v hlubokém utajení.
Us in the End: Netflix
Dříve šťastný pár, který nyní rozdělují nároky života a práce, se vydává na cestu, aby rozhodl o své budoucnosti: zda bojovat za udržení vztahu, nebo se nechat jít.
Love Upon a Time: Netflix
Moderní a skeptický dvacetiletý vysokoškolák jménem Nakhun se přenese o 400 let zpátky v čase do království Ajutthaja, kde je omylem považován za někoho jiného – za muže jménem Klao.
Libang Libu: Netflix
Filmový štáb natáčí ve vesnici v oblasti Perak. Potíže se objevují hned od prvního dne a v následujících dnech přibývají další výzvy.
Made in Korea: 2. série: Disney+
Vzestup Baeka v řadách KCIA ho sice přiblížil k moci, zároveň však na něj upoutal pozornost mocného rivala, který disponuje vlastním vlivem. S tím, jak rostou politické ambice, hrozí, že nebezpečný boj o moc zničí vše, co si dosud vybudoval.
Láska jiná než tvá: Prime Video
Dokážou dva lidé znovu zažehnout jiskru lásky, která po deseti letech vztahu prostě už vyhasla?
Pohřešovaná: Apple TV+
Operátor tísňové linky Ian Ridley přijme zoufalý telefonát od dospívající dívky a domnívá se, že by se mohlo jednat o jeho dávno pohřešovanou dceru. Dokud ji nenajde, nezastaví se před ničím.
Miluj mě něžně: Cinemax 2
Když Clémence přizná bývalému manželovi vztahy se ženami, začne boj o svěření jejich syna do péče.
Magická posedlost 2: Kino
Sestry Owensovy se vracejí do světa, kde se rodinná magie dědí z generace na generaci a každé kouzlo má svou cenu. Sally a Gillian znovu spojí síly, když se nad jejich rodem začne stahovat temná kletba, která hrozí navždy zničit jejich rodinu. Aby ochránily své nejbližší, budou muset odhalit dávno ukrytá tajemství svého rodu a postavit se mocným silám minulosti. Čeká je napínavé dobrodružství plné čar, humoru, emocí i nečekaných zvratů, které dokazuje, že nejsilnější magií ze všech je pouto rodiny.
V odlehlé jihokorejské vesnici Hope Harbor dojde k sérii záhadných a násilných incidentů, které místní připisují neznámému tvorovi. Policejní náčelník Bum-seok a policistka Sung-ae se vydávají zjistit, co se skutečně stalo. Mezitím se do nedalekého lesa vypraví skupina lovců v čele se Sung-kim, aby záhadnou bytost vypátrali. Brzy se však z lovců stává kořist. Nic není takové, jak se na první pohled zdá, a to, co lidé považují za skutečnost, může být pouhým klamem. Z neznalosti a strachu se rodí nedůvěra, která postupně přerůstá v konflikt mezi lidmi. Události se začnou vymykat kontrole a zdánlivě izolovaný incident nabývá rozměrů katastrofy, jejíž důsledky mohou být až kosmické.
Tohle byl náš přehled deseti novinek, které dorazily na stream, do kina a televize během 37. týdne. Pro víc novinek, seznamů, recenzí a ostatních přehledů novinek týdne najdete na našich stránkách.
Zdroj: Prime Video, Disney+, Apple Tv+, Cinemax 2, KBS2, Mandre, Yes Oh, Tandem Films, Vertical Entertainment, Tangerine Films, Absolute Productions, Vertical Entertainment
Pátranie, humor, fantázia a svet, v ktorom sa hraný príbeh prepája s animáciou. Hlavička prináša do kín od 10. septembra 2026 hravé dobrodružstvo pre deti aj ich rodičov. Na Slovensku film spojil organizácie pomáhajúce rodinám s autizmom a stal sa impulzom pre spoločnú diskusiu s poslancami a poslankyňami v parlamente.
O filme
Farebný svet, partia detských detektívov a dobrodružstvo, v ktorom môže byť práve iný pohľad na svet tou najväčšou výhodou. Rodinný film Hlavička režisérok Vandy Raýmanovej a Mariny Andree Škop vstupuje 10. septembra do slovenských kín. K domácemu publiku prichádza po úspešnom uvedení v Chorvátsku a Bosne a Hercegovine, kde ho už videlo viac ako 80-tisíc divákov.
Hlavnou hrdinkou Hlavičky je desaťročná Alica. Keď jej rodičia jedného dňa záhadne zmiznú, požiada o pomoc skupinu mladých detektívov. Do pátrania sa pridáva aj jej starší brat Milan, prezývaný Hlavička, ktorý svet vníma a prežíva inak. To, čo sa spočiatku javí ako komplikácia, sa postupne stane jednou z najväčších výhod celej partie.
Deti čaká séria stôp, prekážok a nečakaných odhalení, ktoré ich zavedú oveľa ďalej, než si na začiatku dokázali predstaviť. Hlavička prináša do kín detektívne dobrodružstvo plné humoru, napätia a fantázie, ale aj príbeh o priateľstve, súrodencoch a sile spolupráce.
Farebný svet medzi realitou a detskou predstavivosťou
Jednou z najvýraznejších stránok filmu je jeho vizuálne spracovanie, v ktorom sa hraný príbeh prepája s animáciou. Tá nie je iba dekoráciou, ale stáva sa súčasťou rozprávania a pomáha divákom vstúpiť do sveta detskej predstavivosti. Vizuálnu stránku filmu ocenila aj porota 73. ročníka Pula Film Festivalu, kde Hlavička získala tri Zlaté arény – za výpravu, kostýmy a vizuálne efekty. Na vizuálnych efektoch sa výrazne podieľal najmä slovenský tvorivý tím.
„Hlavička je farebné dobrodružstvo plné pátrania, humoru a fantázie. Chceli sme nakrútiť film, ktorý deti vtiahne do príbehu a ponúkne im svet, aký na plátne nevidia každý deň – hraný, animovaný, odvážny a hravý,“ hovorí spolurežisérka filmu Vanda Raýmanová.
Zdroj: objectif
Prvé slovenské deti už Hlavičku videli na festivale 4 živly a na slávnostnej premiére v Bratislave. Ich reakcie boli bezprostredné. „Viete čo? Toto je najlepší film, aký som doteraz videl,“ povedal po premietaní jeden z chlapcov. Ďalšie z detí malo jasno aj v tom, čo bude nasledovať: „Pôjdem na to ešte raz, lebo to chcem ukázať aj svojim kamarátom.“
Viac ako 80-tisíc divákov a cesta na veľké festivaly
Na Slovensko prichádza Hlavička už s výrazným diváckym úspechom. V Chorvátsku a Bosne a Hercegovine film doteraz videlo viac ako 80 000 divákov. Jeho medzinárodná cesta pritom pokračuje: v októbri bude mať premiéru v Lotyšsku a Srbsku a v novembri v Slovinsku.
Počas jesene sa predstaví aj na viacerých významných medzinárodných festivaloch pre detské a mladé publikum. Film čaká Zurich Film Festival, Cinekid v Amsterdame, kde sa Hlavička predstaví v hlavnej súťaži dvanástich filmov z celého sveta.
Film má výraznú slovenskú tvorivú stopu. Spolurežírovala ho slovenská režisérka Vanda Raýmanová, slovenskí tvorcovia sa podieľali na animácii, vizuálnych efektoch a postprodukcii a vo výrazných úlohách sa predstavia aj Gabriela Dzuríková a Csongor Kassai.
V slovenskom znení sa predstavia Thália Kráľ, Jonáš Tóda, Danica Jurčová, Ivan Šándor, Boris Farkaš, Kristína Turjanová a Lucia Vráblicová.
Príbeh, ktorý pokračuje aj mimo kina
Hlavička sa zároveň stala impulzom pre spoluprácu organizácií, ktoré na Slovensku pomáhajú ľuďom s poruchou autistického spektra a ich rodinám. V spolupráci s hodnotovými partnermi filmu sa spojili mimovládne organizácie z rôznych častí Slovenska, aby spoločne pomenovali problémy, s ktorými sa rodiny v každodennom živote stretávajú, aj možnosti ich riešenia.
Výsledkomspolupráce je súbor konkrétnych odporúčaní, ako zlepšiť podporu ľudí s autizmom a ich rodín. Tie budú predstavené aj počas okrúhleho stola v Národnej rade SR, kde sa zástupcovia a zástupkyne organizácií stretnú s poslancami a poslankyňami a budú diskutovať o možnostiach konkrétnych zmien.
Zdroj: objectif
Príbeh Hlavičky tak pokračuje aj mimo filmového plátna – ako príležitosť hovoriť o tom, čo rodiny s autizmom na Slovensku potrebujú vo svojom každodennom živote.
Hlavička je určená deťom od siedmich rokov a ich rodičom. Dobrodružný príbeh prirodzene otvára témy priateľstva, súrodeneckých vzťahov a porozumenia deťom, ktoré svet vnímajú a prežívajú inak.
Neobyčajný príbeh neobyčajných kamarátov je od 10. septembra v slovenských kinách.