Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 20. týden? (Přehled)

Autor

-

18. mája 2026

Další týden za námi a opět přinesl hned několik zajímavých novinek. Jaké jsou tedy novinky pro 20. týden?

Spřízněná duše: Netflix

Poté, co Narutaki Ryu nechtěně zničí život svého nejlepšího přítele, opouští všechno i Japonsko. Málem zemře v kostele v cizí zemi, než ho zachrání korejský boxer Hwang Jo Han. Oba muži nesou hluboké, nezahojené rány a jak se jejich osamělé duše k sobě přitahují, brzy se ukáže, že jsou spřízněné duše. Přitaženi osudem se rozhodnou žít spolu. Jejich cesta je zavede přes Berlín, Soul a Tokio, kde prožívají širokou škálu emocí: nezapomenutelnou bolest, utrpení a nakonec radost.

SUPERpaka: Netflix

Příběh, odehrávající se na pozadí roku 1999, kdy veřejnost zachvátily obavy z posledního soudu světa, sleduje nečekaný vzestup nepravděpodobných hrdinů ve městě Haeseong. Jejich nově nabyté schopnosti jsou však nestabilní a zdaleka ne dokonalé. Jak se městem šíří neklid, musí se vypořádat se svými omezeními a zároveň se ujmout rolí, kterou nikdy neměli v úmyslu přijmout.

Punisher: Poslední zúčtování: Disney+

Frank Castle hledá smysl života po své pomstě, jenže pak ho nečekané události vtáhnou zpět do boje.

Rodina k pronájmu: Disney+

V Tokiu si lidé mohou pronajmout členy rodiny. Když americký osamělý herec nastoupí do této zvláštní agentury, netuší, že právě falešné vztahy mu nejvíc změní život… To, co začíná jako rutina v převleku, se promění v emoční pouto k lidem, kteří si jeho přítomnost platí. Film nabízí citlivý pohled na lidskou samotu a potřebu sounáležitosti.

Po premiéře v kinech film tenhle týden dorazil na stream. Jak se se povedl? Víc v naší recenzi.

Na vejšce: Prime Video

První řada seriálu Na vejšce sleduje nečekaný vztah mezi sarkastickou studentkou hudby a sukničkářským hvězdným centrem univerzity Briar.

It’s Not Like That: Prime Video

Poté, co jeho žena Jenny zemře, se pastor Malcolm Jeffries snaží vychovat jejich tři děti a najít cestu vpřed. Lori Soto, Jennyina nejlepší kamarádka a čerstvě rozvedená matka dvou dětí, se o Malcolma opírá, protože jejich rodiny jsou si už léta blízké. Víra a přátelství je stabilizují v zármutku a bolestech růstu, ale když se z útěchy stane něco víc, trvají na tom, že to tak není. Nebo ne?

Monyová: Oneplay

Myslela jsem si, že je to láska… Simona Monyová byla jednou z nejúspěšnějších českých spisovatelek, která během čtrnácti let napsala 29 knih a stala se fenoménem české ženské literatury. Jedinečným způsobem dokázala popisovat partnerské vztahy – s humorem, sarkasmem a nadhledem. Čtenářky jí rozuměly. Byla pro ně kamarádkou, kterou si mohly nosit v kabelce v podobě malého paperbacku. Všichni ji četli, ale nikdo netušil, že se ona sama dlouhá léta potýkala s domácím násilím. Její touha po velké lásce ji přivedla k druhému manželovi. To, co zpočátku vypadalo jako idylický vztah, se postupně proměnilo v toxické a násilné soužití. Přestože z něj nakonec dokázala odejít, její život skončil tragicky. V roce 2011 ve věku pouhých 44 let zemřela rukou svého druhého manžela. Zůstali po ní tři synové…

Šestidílná série sleduje cestu Simony Monyové od jejích prvních rukopisů psaných po nocích až po kariérní vrchol, kdy se potýká s únavou, tlakem okolí i peklem vztahu s jejím druhým manželem. Ukazuje vznik násilného vztahu, jeho mechanismy i obtížnost odchodu. Seriál zkoumá psychologii mezilidských vztahů, dynamiku soužití s narcistním partnerem i mechanismy domácího násilí a otevírá toto téma širokému publiku.

Ve stínu města: Cinemax 2

Cass v San Franciscu balancuje mezi pracemi. Po jedné noci se musí starat o 11letou dívku a nečekané pouto vyvolá konfrontaci s vlastní minulostí.

Iron Maiden: Burning Ambition: Kino

Film mapuje pět desetiletí jedné z nejikoničtějších cest hudební historie díky bezprecedentnímu přístupu k oficiálním archivům skupiny Iron Maiden. Tento elektrizující film obsahuje rozhovory s členy skupiny i s dalšími osobnostmi jako jsou Javier Bardem, Lars Ulrich a Chuck D. Nabízí intimní pohled na jejich nekompromisní vize a na nezničitelné propojení s jejich celosvětovou armádou fanoušků.

Víc si můžete přečíst v naší recenzi.

Farma zvířat: Kino

Když se zvířata na farmě vzbouří proti svému lidskému majiteli a vyženou jej, zdá se, že pro ně konečně nastal krásný čas naplněný svobodou, rovností a spravedlností. Tuto novou příležitost ale některá zvířata dokáží zneužít. Původně osvobozenecká revoluce proti tyranii se tak postupně mění v úplně nový systém, který je založený na útlaku. Pravda se přepisuje, společné ideály mizí pod tlakem vynucené poslušnosti. Nastupuje řád postavený na manipulaci, propagandě a především strachu. Dokáže se tomu někdo postavit?

Tohle byl náš přehled deseti novinek, které přinesl 20. týden na stream, do kin a televize. Víc článků, recenzí a seznamů najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Disney+, Cinemax 2, Prime Video, Oneplay

Zdroj titulního obrázku: Disney+

-REKLAMA-

Iron Maiden: Burning Ambition (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

13. mája 2026

0

Film mapuje pět desetiletí jedné z nejikoničtějších cest hudební historie díky bezprecedentnímu přístupu k oficiálním archivům skupiny Iron Maiden. Tento elektrizující film obsahuje rozhovory s členy skupiny i s dalšími osobnostmi jako jsou Javier Bardem, Lars Ulrich a Chuck D. Nabízí intimní pohled na jejich nekompromisní vize a na nezničitelné propojení s jejich celosvětovou armádou fanoušků…

Hudební skupinu Iron Maiden nejspíše není nutné představovat minimálně někomu, kdo má slabost pro rock a metal. Tahle skupina je aktivní již od roku 1975 a její aktivita se za 50 let neztenčila, i přes fakt, že její členové nevyhnutelně stárnou Dokument Iron Maiden: Burning Ambition od Malcolma Venvilla je takovým celovečerním dokumentárním ohlédnutím za dosavadní historií kapely. Spoléhá na archivní záznamy, fotografie i výpovědi. Nejen členů skupiny, ale i početné skupiny fanoušků, mezi které patří policisté ve výslužbě, hudební publicisté i herec Javier Bardem. Jak se tento dokument povedl?

Iron Maiden: Burning Ambition – Povedený audiovizuální pomník

Snadno by se dalo odvodit, že je tento film určený především těm skutečným fanouškům Iron Maiden. A tak to také je. Rozhodně to ovšem neznamená, že by tento dokument nemohl být zajímavý i pro někoho, kdo si Iron Maiden klidně splete s Metallicou nebo Black Sabbathem. Dokument je v tomto ohledu otevřený a může tak teoreticky obstát i jako první poznání této kapely. A i když uběhlo 50 let a svět se za tu dobu nevyhnutelně změnil, Burning Ambition vyvolává pocit, že o této skupině dokáže shrnout vše podstatné z 50 let její existence.

Nemůžou tak chybět jejich největší hity, populární maskot Eddie i zpětná ohlédnutí za nejzásadnějšími momenty v historii kapely. Výměny zpěváků, reakce na politické situace, vážná onemocnění i momenty, kdy to vypadalo, že se kapela dočká svého konce. Příběh Iron Maiden je skrze podání tohoto dokumentu plný vrcholů a pádů, kromě skupiny ho pak prožívali i ti nejoddanější fanoušci. Iron Maiden na to ovšem vždy šli především po svém – a vždy si dokázali stát za svým. Možná i díky tomu se dokázali opakovaně dostat na vrchol v momentě, kdy je všichni odepsali.

Skupina, za kterou je silný příběh

Zázemí Iron Maiden se do velké míry neliší od jiných známých případů slavných kapel – její členové se mohou vzájemně vnímat jako bratři, neznamená to ovšem, že by občas nedocházelo k poměřování eg a ambicí. Někdo se vydá na sólovou dráhu a jeho náhrada pak nemusí úplně obstát. Dokument ostatně dokáže vykreslit, jak se dynamika skupiny měnila v momentech, kdy se v ní postupně vystřídali tři zpěváci. Za touhle kapelou stojí silný příběh; kdyby se náhodou v nejbližší době oznámil biopic, film s dobrým scénářem by z toho mohl být docela snadno. V případě dokumentárního filmu se ovšem přeci jen musí ocenit jistá autenticita, která pramení i z osobních výpovědí. Rockeři a metaláci jsou často pokládáni za divoká stvoření, ze všech mluvčích ovšem z tohoto dokumentu sálá pokora.

Dost možná až příliš uhlazená vzhledem k faktu, že se ne vždy řeší zrovna veselá témata. Z jednotlivých členů Iron Maiden ovšem čpí jakási vyjadřovací úroveň. Všichni jsou dnes již ostatně muži v pokročilém věku, kteří se i na svou minulost dívají s nadhledem. Tak z toho také vychází celý dokument. Je to audiovizuální pomník, který obstojí jako slušné PR dílko i funkční dokument, jenž bravurně pracuje s archivními záběry – samozřejmě restaurovanými tak, že působí, jako by je člověk natočil dnes. Kdo má s moderními biopicy jako třeba Michael problém kvůli jejich přílišné umělosti, má naštěstí alternativy jako právě Burning Ambition.

Kapela, která si váží svých fanoušků i úspěchů

Iron Maiden tu nejsou dvakrát osobní, minimálně v tom ohledu, že k nahlédnutí do jejich soukromého života tu v podstatě nedochází. Pořád to navíc působí jako příliš uctivý dokument, který ani nemá ambice nahlédnout na odvrácenou stranu. I proto jsou tu ostatně pasáže, kdy se Iron Maiden, jako mnohé skupiny podobného typu, stali obětí konfliktů ohledně cenzury – především kvůli častým textům, které se v 80. letech točily kolem „satanismu“ a násilných motivů – smetené ze stolu. Odvrácená strana pohledu a jiný pohled na Iron Maiden se tu nekoná, pořád tu jsou především superfandové ze všech možných vrstev společnosti – kromě Bardema je tu například také Lars Ulrich, bubeník Metallicy, nebo Gene Simmons ze skupiny Kiss.

Všichni členové Iron Maiden tak alespoň z filmu vycházejí jako cool strýčkové z Anglie, kteří dokážou vyvolat pocit, že si váží svých fanoušků i dosažených úspěchů. Jak moc je to přirozené a jak moc póza? Na to si samozvaní experti na všechno určitě odpovědí sami. Vše ovšem napovídá tomu, že Iron Maiden skutečně vždy byli sví. A i když si tím možná někde zavírali dveře, zároveň si tím otevírali dveře jiné. Vaz jim pak nezlomil ani nástup grunge v čele se skupinou Nirvana, a to i přes fakt, že mnozí již kapele věštili pomník. Dokument se soustředí výhradně na kariéru, osobnější náhledy tu skoro nejsou, přesto to celé dokáže působit tak, že se jednotliví členové dokážou v tomto dokumentu nějak odhalit… a snadno si obhájit, proč si získali srdce fanoušků po celém světě. Pořád je to tak trochu schopně vyumělkovaný produkt, neznamená to však, že kvůli tomu musí být nefunkční.

Jak takové filmy dělat líp?

Jak podobný typ filmů dělat lépe? To je otázka. Potíž je často stejná – jsou technicky kvalitní a plné precizně využitých archivních materiálů, ale zároveň působí příliš bezpečně. Pokud mají být opravdu výjimečné, nestačí jen oslavovat kariéru kapely – musí nabídnout hlubší pohled na lidi, dobu i cenu úspěchu. Střety eg, kreativní krize, vyhoření, vztahy mezi členy, momenty, kdy se skupina málem rozpadla – to vše by mohlo dostat mnohem větší roli a film by se toho všeho nemusel jen lehce dotknout. Vždy je ovšem tak nějak těžké s takovým univerzálně otevřeným dokumentem přijít v momentě, kdy vám za hlavou stojí dvanáct lidí, kteří z takového či makového důvodu chtějí, aby se některé body z minulosti raději neoprašovaly.

V tom je ovšem samozřejmě tenká hranice, protože se pak dokumenty mohou snadněji stát bulvárnějšími. A to by zrovna v případě Iron Maiden možná tak trochu šlo proti jejich pečlivě budované image. V případě Burning Ambition je tak definitivně silnější konec, ve kterém sehrává roli bubeník Nicko McBrain, který musel ze zdravotních důvodů v prosinci 2024 ukončit svou účast v kapele. Čas běží, éra končí, hrdinové stárnou, publikum stárne s nimi. Je na tom něco smutného a zároveň i krásného. Je samozřejmě na každém, jak moc na něj takový přístup funguje. Burning Ambition nicméně dokáže v závěru ťuknout na hlavičku. A díky tomu si svou realizaci bez problému obhájí.

Iron Maiden: Burning Ambition závěrem

Dokument Iron Maiden: Burning Ambition možná není revolučním pohledem do zákulisí jedné z největších metalových kapel historie, přesto ovšem dokáže fungovat přesně v tom, čím chce být. Je poctivým, technicky precizním a emocionálně upřímným ohlédnutím za padesáti lety existence Iron Maiden, která si svoji pozici vydobyla po svém a bez potřeby podbízet se trendům. Ano, film je místy až příliš bezpečný a odmítá jít hlouběji pod povrch, zároveň mu ale nelze upřít respekt k historii kapely ani schopnost připomenout, proč si Iron Maiden dokázali získat miliony fanoušků po celém světě. A právě v momentech, kdy se za všemi koncerty, maskoty a legendárními riffy začne nenápadně připomínat stáří, konečnost a ubíhající čas, působí Burning Ambition nejsilněji. Není to dokument, který by boural mýty. Je to dokument, který je pečlivě buduje dál – a v případě Iron Maiden to možná vlastně úplně stačí…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Pozoruhodně bystrá stvoření (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

12. mája 2026

0

Pozoruhodně bystrá stvoření — Zdroj: Netflix

Vdova Tova (Sally Field) se na noční směně v mořském světě sblíží s chytrou chobotnicí Marcellusem a mladíkem Cameronem (Lewis Pullman), který se hledá…

V roce 2020 Netflix uvedl dokument Moje učitelka chobotnice, který si nakonec došel pro Oscara. Podobně výjimečně by, dle samotného názvu, Pozoruhodně bystrá stvoření chtělo tyto hlavonožce vykreslit také ve filmu režisérky a scenáristky Olivie Newman, která před pár lety uvedla menší hit Kde zpívají raci. V hlavní roli se objevuje dvojnásobná držitelka Oscara Sally Field a vycházející hvězda Lewis Pullman, dokáže ovšem tahle netflixovka dodat i něco víc?

Pozoruhodně bystrá stvoření – Prvoplánový feel-good film

Bez urážky se dá podotknout, že jsou Pozoruhodně bystrá stvoření prvoplánový feel-good film. Je to hřejivý příběh s pozitivním poselstvím. A to i přes fakt, že jeho hlavními hrdiny jsou filozofující chobotnice, která trpí existenciální krizí, vdova a mladík, který neví, co si sám se sebou počít. Právě dva hlavní lidští hrdinové na sebe klasicky narazí ve chvíli, kdy se navzájem potřebují, roli v tom dle očekávání sehrává také chobotnice Marcellus, kterou v originálním znění mluví Alfred Molina.

Ona truchlí po dekády mrtvém synovi, on po zesnulé matce a otci, kterého nepoznal. Oba mohou objevit štěstí v nové podobě, traumata z jejich minulosti je ovšem brzdí. A pak je tu chobotnice, která může výrazně přispět, ale nikdo jí většinu času nebere moc vážně, protože je to… chobotnice. Celý příběh je prvoplánová jistota, která se snaží zabrnkat přesně na ty emoce, na které ve finále také zabrnkat dokáže. A vděčná podívaná s pohodovou atmosférou se z toho tak stane sama.

Je na výsledku poznat, že jde o adaptaci knihy? Poměrně dost. Bohužel jde navíc i přesně o ten případ, kdy se dá snadno věřit, že mnohé aspekty fungují v knižní předloze lépe. Především snaha dostat se hlavním postavám pod kůži a vykreslit jejich vnitřní svět. Ve výsledku to ovšem celé funguje asi tak, jak to může ve filmu trvajícím pod dvě hodiny fungovat.

Netflixovka, co se prodá tak nějak sama

Jde přesně o ten případ, kdy vám trailer na novou netflixovku o tomto filmu předem vyzradí vše podstatné. Ústřední postavy jsou sympatické i v momentech, kdy je pohání jejich démoni, Field i Pullman jsou nepravděpodobně funkční duo. Pokus o jakýsi zvrat tu přiznaně nefunguje, jde o film, který spoléhá na to, že si jej užijí především diváci, kteří mají pro podobné filmy slabost. I proto je mají tak snadno přečtené a pochopí, že je přepisování příruček v tomhle případě nečeká. Je vlastně špatně, že se tu jen někdo snažil natočit příjemný film, který dokáže někomu vlít pozitivum do žil i přes směs depresivních témat? Samozřejmě že ne. Jen to celé jaksi působí, že se samotní tvůrci spokojili s minimem. Je to v podstatě takový ten klasický neurážející pokrm ze slušně hodnocené restaurace. Kdo chce něco víc, ten logicky musí jít o dům dál, kde ambice míří trochu výš.

Chobotnice Marcellus za pochodu jako vypravěč vypouští jízlivé poznámky, které často slouží jako kritika lidského druhu obecně. Přeci jen i ona má ovšem nakonec srdce (všechny tři) na pravém místě. CGI chobotnice navíc dokáže většinu času nepůsobit vyloženě digitálně, což jsou nároky, které už dnes člověk nemůže mít na všechnu CGI zvěř. Knižní předloha i filmová adaptace mají s její účastí výrazného „maskota“, který přeci jen může alespoň nějak přispět k tomu, že je tahle podívaná výrazná. Těch výraznějších lákadel tu totiž jinak moc není — pokud tedy člověku nestačí, že film ve výsledku evokuje taková ta audiovizuální díla, která se už dnes zase tak běžně netočí. Je jen na každém, zda jejich dostupnost spíše na streamu než v kinech vnímá jako úpadek, či přirozenou reakci na všeobecnou poptávku.

Bez chobotnice by byl film možná hned poloviční

Vedlejší linky přeci jen ve výsledku nejsou tak nosné, aby bylo vyloženě zábavné je sledovat. Velký zvrat je navíc nejen předvídatelný, ale přeci jen už i taková lehká nadstavba, kterou by možná film ani nepotřeboval — tedy v případě, že by byla většina diváků schopná se smířit s tím, že ani v reálném životě nemusí vše vždy skončit vyloženě pohádkově a člověk nemusí vždy najít to, co hledá. V rámci melodramatu je v závěru pedál nicméně až na podlaze, lehce to pak pasuje na jistou naivní pohádkovost, která z tohoto filmu tak nějak srší i v momentech, kdy se v nich neřeší zrovna veselé věci. V kinech by z toho teoreticky mohl být slušný crowd-pleaser, na streamovací službě z toho bude jen slušně úspěšný výplach. Ve výsledku na tom ovšem vydělají tak nějak všichni, protože vyložená podívaná k nepřežití tu bude nejspíše naservírovaná jen zapřísáhlým cynikům.

Je to film, kterému chybí něco, co by šlo vyloženě označit za konflikt. I proto nejspíše může být knižní předloha poměrně vděčné čtení pro všechny, kteří nepotřebují u každého fiktivního díla hned cítit cosi jako napětí či podobné emoce. Adaptovat něco takového do filmové podoby už ovšem chce tak trochu fištrón. Má ho zrovna Newman? Ve výsledku tak napůl, protože výsledek má pořád daleko k tomu, aby byl vyloženě k nepřežití. Už u svého zmiňovaného předchozího filmu adaptovala Newman úspěšnou předlohu. I bez znalosti předlohy se pak o jejím novém filmu dá říct, že není nezvládnutou adaptací, která bez znalosti zdrojového materiálu nefunguje. A jak se může jevit, že adaptovat něco takového musí být velmi nevděčné, výsledek je alespoň důstojný. Kdyby šlo tohle říct alespoň o většině filmů od Netflixu, hned by na světě bylo tak nějak líp.

Pozoruhodně bystrá stvoření závěrem

Pozoruhodně bystrá stvoření jsou přesně tím typem filmu, který si neklade ambice měnit pravidla vyprávění ani překvapovat nečekanými zvraty. Naopak sází na jistotu, emoce a divácký komfort. V tom, co si vytyčí, funguje spolehlivě – nabízí příjemně hřejivý příběh o ztrátě, samotě a nových začátcích, který dokáže oslovit především diváky hledající nenáročnou, ale citově vstřícnou podívanou. Síla filmu stojí především na ústředních hereckých výkonech Sally Field a Lewise Pullmana a také na samotném Marcellovi, který se i přes svou digitální podstatu stává nečekaně výrazným prvkem vyprávění.

Právě jeho pohled dodává snímku lehce odlišný rozměr, i když jej scenáristická konstrukce ne vždy dokáže plně využít. Ve výsledku jde o adaptaci, která sice nepřináší nic zásadně nového, ale své publikum si bezpochyby najde. Je to film, který neurazí, místy může pohladit a na okamžik nabídne únik do světa, kde i chobotnice může mít filozofické názory na lidské trápení. A někdy to přeci jen tak nějak stačí…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Batman: Úplněk – Batman čelí nepříteli, který ho vystaví velké zkoušce (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

-

11. mája 2026

0

Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách, a u dnešní komiksové recenze. Dnes si rozebereme titul, který vyšel v mé oblíbené sérii Black Label od DC. Série Black Label je super v tom, že scénáristé dostanou víceméně volnou ruku, a mohou tvořit příběhy, které je baví a nemusí se držet hlavní kontinuity a kánonu. Prostě se mohou utrhnout ze řetězu a vymýšlet ty nejšílenější představy. Někdy se to povede hodně moc, a někdy ta tvůrčí svoboda může uškodit. V dnešní recenzi si rozebereme komiks Batman: Úplněk, který spíše spadá do té druhé kategorie. Proč se tomu, tak stalo si povíme v následujícím textu. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi komiksu Batman: Úplněk!!!

Recenze komiksu Batman: Úplněk

BATMAN OBĚTÍ VLKODLAČÍ KLETBY!
Ulicemi Gothamu se plíží vlkodlak. Roztrhaná těla, která za sebou nechává na každém kroku, přitáhnou pozornost největšího ochránce tohoto města: Batmana. Když se však obětí lykaní kletby stane sám Temný rytíř, čeká ho dosud nejtěžší zkouška. Jeho spojenci Zatanna a John Constantine nabídnou veškerou pomoc, jakou prastará magie může poskytnout, ale nakonec Batman stejně musí učinit nemožné rozhodnutí, aby se prokletí zbavil: buď obětuje vlastní život… nebo zabije někoho jiného! (oficiální text nakladatelství CREW)

Zajímavá myšlenka, horší provedení

Tento komiks je první věc, kterou jsem od scénáristy Rodneyho Barnese četl. A musím se přiznat, že jsme se úplně nepotkali. Barnes není špatný scénárista. Rozhodně má zajímavé nápady a myšlenky. Jen mi to provedení přišlo vždy prvoplánové, a takové „obyčejné“. Tím samozřejmě scénář nechci shazovat, jen jsem si k němu nenašel tu správnou cestu.

Samotná myšlenka a pointa příběhu se mi líbí. Líbily se mi jednotlivé momenty, které jsou super, přesto musím přiznat, že mi spoustu věcí nesedlo. Barnes ty věci, které mi tolik nesedly udělal naschvál, a snažil se využít Black Label na maximum. A já tomu do velké míry rozumím a chápu to. O to více mě mrzí, že jsem si to neužil, tak jak jsem si přál.

Osobně mám největší problém s tím, jak Barnes pracuje s charaktery v příběhu. Je vidět, že se chce co nejvíce odlišit, ale to mi paradoxně nejvíce vadilo. Všechny postavy zbytečně tlačí na pilu, snaží se o drsňácké hlášky a pózy. A třeba takový Constantine je o dost větší vocas, než obvykle. A ne jen on.

Znovu opakuji, že chápu a vím, proč to takhle Barnes napsal a vytvořil, ale nesedlo mi to. Komiks má hutnou atmosféru, parádní napětí, nešetří se krví. To vše je v naprostém pořádku. Působí to krásně brakově a ta přiznaná inspirace klasickými horory k tomu sedí. Jen to chování postav, a ty rádoby cool hlášky mě dost iritovali. Velká škoda.

Atmosférická vizuální stránka

O kresbu a barvy se postaral Stevan Subic a v rámci zadaní odvedl velmi přesnou práci. Subic má specifický styl kresby, který k příběhu přesně pasuje a pomáhá vytvářet tu správnou atmosféru. Jeho kresba není krásná na pohled. Není detailně propracovaná. Čtenář se u ní nekochá, ale vyvolává v něm nepříjemné pocity. A o to šlo na prvním místě. Aby čtenář při čtení cítil tu atmosféru a napětí.

Komiks má i specifickou barevnou paletu. Krom pár stránek se celý příběh odehrává v noci a v temných částech – ať už jde o městské části nebo temné lesy v Rumunsku. Žádné pozitivní barevné tóny zde nenajdeme. Vše je temné, zahalené do stínů, tmy a krve. A mnohdy to je nepřehledně nakreslené, aby čtenář sám tápal v temných zákoutích.

Osobně jsem s celou vizuální stránkou komiksu trochu bojoval. Z jednoho úhlu pohledu se mi velmi líbila a podporovala celkový tón příběhu a dodávala mu tu správnou atmosféru. Z jiného úhlu mi dost vadilo jak postavy vypadají, jak je to místy chaotické a nepřehledné. Tak jako tak, rozhodně je hodně autorský komiks.

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Batman: Úplněk

Komiks se mi ve výsledku velmi špatně hodnotí, protože mi nesedl, tak jak měl, ale rozhodně není špatný. Tohle je dobrý komiks, který mi nesedl v jednotlivostech a jistý tvůrčích rozhodnutí, které vycházeli z celkové zadaní a pojetí. Tady opravdu hodně zaleží jestli se na příběh a vizuální stránku naladíte nebo ne. Pokud ano, tak dostanete moc dobrou hororovou jízdu. Pokud ne, tak vás čeká zajímavý autorský komiks. Osobně všem přeji, aby vás potkala ta první možnost.

Hodnocení: 6/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na zajímavý komiks od DC Batman: Úplněk. Doufám, že se vám recenze líbila a komiks si pořídíte.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: DC

-REKLAMA-

Stream, kino, televize: Jaké novinky přinesl 19. týden? (Přehled)

Autor

Lenka Skříčilová

-

11. mája 2026

0

Další týden je za námi a opět přinesl hned několik zajímavých novinek. Jaké jsou tedy novinky pro 19. týden?

Krev mého srdce: Netflix

Lhan, která je pronásledovaná pro svou vzácnou krevní skupinu, je vychovávána rodinou nájemných vrahů, přitom sama nikdy nebyla vycvičena jako jeden z nich. Dokud si brutální útok nevyžádá životy mnoha z její nové rodiny. Proto absolvuje intenzivní výcvik a přísahá, že bude bojovat po boku vraha, kterého miluje, aby ochránila jejich budoucnost. Ale starý nepřítel se nehodlá vzdát.

Jak se povedlo, to si můžete přečíst v naší recenzi.

Horká modrá krev: Netflix

Sin Seo Ri, bezvýznamná herečka, kterou posedne duch nechvalně známé femme fatale z doby Čoson. Kdysi královskou konkubínou nejvyššího postavení, která byla označena za národní svůdkyni a odsouzena k smrti jedem … teď je její duše přenesena do 21. století, kde začíná nový život plný nejen nenávisti, ale i lásky plné nenávisti.

SOS: Disney+

Dva kolegové uvíznou na opuštěném ostrově jako jediní, kteří přežili havárii letadla. Na ostrově musí překonat minulé křivdy a spolupracovat, aby přežili, ale nakonec jde o souboj vůle a rozumu, aby se z ostrova dostali živí…

Po kino premiéře tento týden film dorazil na stream. Jak se líbilo naší redakci? To si můžete přečíst zde.

Tahle země není pro svobodné matky: Prime Video

V Belvedere, malebném toskánském městečku, kde je středobodem vesmíru láska, si musí zcela nezávislá svobodná matka Elisa vybrat mezi životem, který si vybudovala, a Michelem, který by mohl oživit vše, na co se snažila zapomenout.

Pohodová romantika je adaptací knihy Felicii Kingsley.

Love Is Never Gone: Prime Video

Teo zkouší štěstí v Maroku, aby uživil rodinu a hledal svou odcizenou přítelkyni. Tam potkává Yanu, filipínskou podvodnici, která se s šarmem, lstí a darem pro jazyky vžije do jakékoli role, kterou potřebuje. Jak se jejich životy prolínají, Teo se zaplete do jejích intrik a v následku si v zahraničí odpykává trest ve vezení. O několik let později se vrací domů – jen aby našel Yanu živou, pod novým jménem, provdanou a bohatou.

Architekt: Cinemax 2

Rok 1983. Je vyhlášena architektonická soutěž o novou dominantu Paříže, která se má stát symbolem její moderní čtvrti La Défense. Soutěže se účastní největší mezinárodní architektonické firmy a překvapivě vyhrává neznámý učitel architektury Johan Otto von Spreckelsen se svým projektem Velký oblouk – La Grande Arche. Do této chvíle tento padesátiletý Dán postavil pouze čtyři budovy: svůj domov a tři malé kaple, život zasvětil především výuce a hledání rovnováhy mezi prostorem, světlem a duší člověka. Jeho Velký oblouk je prostý, geometricky čistý, inspirovaný ideou brány k nebi. Film sleduje, jak se Otto vyrovnává s tlakem politiků, úředníků i médií a s vlastními pochybnostmi, zda lze zůstat věrný duchovní vizi uprostřed světa kompromisů. Stavba, která měla být symbolem harmonie, se postupně mění v zrcadlo jeho vnitřního zápasu.

Pan Nikdo proti Putinovi: ČT2

Byl oblíbeným učitelem v jednom malém ruském městě. Pak ale přišla invaze na Ukrajinu, do škol povinné válečné osnovy a atmosféra ve škole i ve městě začala houstnout. Dříve točil školní slavnosti, nově musel natáčet nacionalistické nástupy a válečnou výuku. A tak začal bojovat proti zlu tím, co umí. Tajně natočil i to, co nemusel, a zdokumentoval, jak válka a násilná aplikace nové ideologie postupně ničí každodenní život i budoucnost příští generace… Pan Nikdo proti Putinovi sleduje příběh ruského učitele Pavla „Paši“ Talankina z malého města, který se po ruské invazi na Ukrajinu ocitá uprostřed propagandistického tlaku ve školství. Z původně kreativního a oblíbeného pedagoga se stává nechtěný svědek systému, který po něm vyžaduje natáčení propagandistických materiálů pro státní instituce. Talankin se však rozhodne záznamy tajně uchovat a vyvézt z Ruska, aby vydal svědectví o tom, jak propaganda a válka postupně proměňují každodenní život i vzdělávací systém v současném Rusku.

Na dokument Pan Nikdo proti Putinovi se (kromě jiných již dostupných placených stream zdrojů) můžete tento týden podívat v rámci vysílání České televize a přes iVysílání.

Béé team na stopě: Kino

V této vtipné, novátorské detektivce je George pastýř, který každou noc čte svým milovaným ovcím detektivní romány v domnění, že jim stejně nemohou rozumět. Když však záhadná událost naruší život na farmě, ovce si uvědomí, že se samy musí stát detektivy. Při sledování stop a vyšetřování lidských podezřelých dokazují, že i ovce mohou být brilantními řešiteli zločinů.

Jak se film líbil naší redakci? Víc v článku.

Hokum: Kino

Po smrti svých rodičů se spisovatel Ohm Bauman uchýlí do odlehlého hostince na irském venkově, aby se vyrovnal s minulostí a v tichu rozptýlil jejich popel. Zde se dozvídá znepokojivé příběhy o čarodějnici, která údajně obývá svatební apartmá – pokoj, do kterého se nevstupuje. Noční vize, nevysvětlitelné jevy a náhlé zmizení ho vtáhnou do temné legendy, která je mnohem blíž, než si myslí.

Jak se povedl nový horor? Víc v recenzi.

Zmizení Josefa Mengeleho: Kino

Za dozvuků druhé světové války prchá Josef Mengele, nacistický doktor z Osvětimi, do Jižní Ameriky, aby zde v ústraní začal nový život. Prizmatem jeho syna, který jej vystopuje, je Mengele konfrontován s minulostí, kterou nemůže již déle ignorovat. Z Buenos Aires napříč Brazílií až do Paraguaye – muž, který vešel ve známost jako „anděl smrti“, na tomto rozsáhlém prostoru metodicky konstruuje vlastní zmizení z povrchu zemského, aby se tak vyhnul jakémukoli soudu.

Recenzi filmu si můžete přečíst na našich stránkách.

Tohle bylo deset novinek, které dorazili na stream, do kina a televize, a které přinesl 19. týden.

Víc článků, recenzí a žebříčků najdete na našich stránkách.

Zdroj: Netflix, Prime Video, Disney+, Cinemax 2, Česká televize

Zdroj titulního obrázku:

-REKLAMA-

Hokum – Atmosférická irská duchařina, která umí vystrašit (Recenze)

Autor

Marek Lízal

-

9. mája 2026

0

Je tady recenze na nový horor. Květen bude ve znamení tohoto žánru a Hokum je první větší a očekávaný snímek, který v tomto měsíci dorazil. Čekají nás ještě Backrooms, Posedlost a Pasažér. Uvidíme, jak se všem bude dařit. Hokum je novinkou režiséra filmu Duše prokletých (Oddity), který dorazil před dvěma lety a byl solidním snímkem, jenž se umístil i v naší TOP 10 nejlepších hororů roku. Tahle novinka patřila mezi nejočekávanější filmy ve svém žánru za tento rok a my si v této recenzi řekneme, zda se snímek povedl nebo ne. Tohle je recenze na horor Hokum!

Recenze na horor Hokum

Po smrti svých rodičů se spisovatel Ohm Bauman uchýlí do odlehlého hostince na irském venkově, aby se vyrovnal s minulostí a v tichu rozptýlil jejich popel. Zde se dozvídá znepokojivé příběhy o čarodějnici, která údajně obývá svatební apartmá – pokoj, do kterého se nevstupuje. Noční vize, nevysvětlitelné jevy a náhlé zmizení ho vtáhnou do temné legendy, která je mnohem blíž, než si myslí. (Continental Film)

Režisér je každým projektem lepší a lepší

Damian McCarthy je talent, a patří mezi nadějné tvůrce, kteří v budoucnu budou stálicí hororových autorů na jejichž filmy se budeme těšit. Jedná se již o třetí celovečerní snímek pro tohoto irského autora a dokazuje, že se každým filmem zlepšuje. Osobně mám nakoukáno jeho věci, jak už ty krátkometrážní snímky, tak i ty celovečerní. McCarthy klade důraz na atmosféru a skvěle načasovanou lekačku. Hokum potvrdil, že roste a je radost jeho horory sledovat.

Snímek začíná z pohledu autora Ohma Baumana, kterého si zahrál Adam Scott (Odloučení), který se snaží dokončit svou sérii knih o conquistadorech, jež zřejmě skončí bezútěšně. Je to pravděpodobně proto, že Ohma velmi pronásleduje ztráta rodičů, a tak se vydává do hotelu, kde strávili svatební cestu, aby našel pocit uzavření. Ohm ale není moc milý člověk a odcizuje si velkou část personálu hotelu Billberry Woods. Tady můžeme vidět, že McCarthy snímek staví hlavně okolo pokřivených postav, se kterými si postupem filmu pěkně hraje díky zlu, které v tady je.

Následně po jednom incidentu zmizí jedna pracovnice hotelu. Ohm se ji snaží najít za pomoci lesního obyvatele Jerryho, kteří chtějí odhalit pravdu. Bohužel se situace zkomplikuje a Ohm skončí v apartmá pro novomanžele, kam je cesta zakázaná, protože tam podle všeho straší čarodějnice. Od této chvíle začne snímek rozpracovávat hlavní postavu díky temným silám, které využívá McCarthy zajímavým směrem. Zjišťujeme, co za trauma prožila hlavní postava a všechno se začne vysvětlovat.

Skvělá atmosféra

V čem Hokum vyniká a dokazuje, že McCarthy tento žánru umí je samotná hororová stránka. Prostředí hotelu dokáže připomenou slavné Osvícení od Stephena Kinga. McCarthyho snímek má dost podobné věci, protože nadpřirozeno nutí protagonistu konfrontovat se se svými problémy. I když Hokum více klade důraz na Ohmovu cestu než na čarodějnický folklór, tak to má skvělou a jedinečné strašení, které se tady povedlo na výbornou.

McCarthy totiž čeká, než se dostane do těch částech, kde může naplno se věnovat hororu. Atmosféru to dokáže vykouzlit lusknutím prstu, McCarthy si jako vždy skvěle hraje z budování a načasováním děsivých výjevů, kterých tady není málo. U Hokumu nesmí divák čekat hodně krve, nějaký gore nebo podobně. Tohle McCarthy opravdu nedělá a nezaměřuje se na to. Místo toho je Hokum perfektně atmosférické dílo, které doplňuje děsivými lekačkami, kterých není málo. Někdo by mohl říct, že lekačky jsou levný pokus, jak někoho vystrašit, a většinou to tak bývá, ale pokud si s tímto dáte záležet a chopí se toho někdo šikovný, tak k té atmosféře jsou lekačky efektní. A Hokum ty lekačky má neskutečně efektní.

Celá prostřední část bude patřit v tomto roce mezi ty nejlepší hororové věci. McCarthy tady předvede učebnicovou ukázku, jak má vypadat hororová podívaná. Osobně jsem milovník hororu a řeknu vám, že jsem se v kině bál a minimálně dvě lekačky byly celkem smrtící. Především ta poslední, kdy se McCarthy rozloučí s hororem ve velkém stylu. U té poslední lekačky lidi okolo mě vyskočily ze sedadel.

Negativa

Pokud bych měl něco vytknout tomuto snímku, tak je to pár věcí, kvůli kterým nemůžu jít s hodnocením nahoru. Začátek je sice pomalejší, ale můj problém byl hlavně ten, že byl nevýrazný. Dále některé věci byli ke konci překombinované, lehce předvídatelnější a jeden motiv se celkem opakuje od filmu Duše prokletých. Ne, že by to bylo hodně špatně, ale osobně mi přijde škoda, že někteří tvůrci pracují s podobnými věcmi u svých projektů a já si během sledování řeknu, že už jsem to někde viděl. Je škoda, že McCarthy nepřišel s něčím jiným, ale je to jen menší výtka, která to moc nekazí, ale chtěl jsem to zmínit. A poslední věc je, že po té úžasné prostřední pasáži, kdy to perfektně vygraduje už nemůže film překvapit a šokovat, a tak to dojede do cíle. Je proto škoda, že McCarthy ještě v samotném konci nevymyslel něco hororově zajímavého. No a poslední věc je, že na konci se zbytečně některé věci vysvětlují a jeden prvek trošku podkopával samotnou hororovou stránku. Přišlo mi to dost blbý a zbytečně to zde bylo.

Hokum závěrem

Je to skvěle natočený a zrežírovaný snímek, kde hororová stránka funguje parádně. Atmosféra je skvělá, prostředí hotelu velmi povedené, a prostřední část bude patřit mezi to nejlepší, co jsme letos v tomto žánru mohli vidět. Lekačky nejsou laciné, ale efektní a minimálně u dvou vám vyletí duše. Film také nabízí zajímavou psychologii postav. Není to sice bezchybný horor, závěrečná překombinovanost a vysvětlování ten dojem celkem kazilo. Režisér Damian McCarthy natočil velmi povedený horor, který bude rozhodně patřit do TOP 10 nejlepších hororů roku a je skvělé, že každým filmem roste a je to tvůrce jehož horory budeme v budoucnu vyhlížet. Pokud máte rádi tento žánr, chcete se bát, lekat a dostat zajímavou práci s postavami, tak Hokum je ideální volba, kterou vidět v kině bez rušivých lidí udělá z toho hodně povedený zážitek.

Hodnocení: 8/10

Tohle byla recenze na horor Hokum. Doufáme, že se vám recenze líbila a na film vyrazíte do kina nebo si počkáte až film bude někde k dostání.

Zdroj titulního obrázku: Neon

-REKLAMA-

Krev mého srdce: Akční jednohubka se spoustou lásky a krve (Recenze)

Autor

Lenka Skříčilová

-

9. mája 2026

0

Jak se povedla thajská akční romantická novinka, která právě dorazila na Netflix? Víc v recenzi filmu Krev mého srdce.

**O čem je film Krev mého srdce?**

Lhan, která je pronásledovaná pro svou vzácnou krevní skupinu, je vychována rodinou nájemných vrahů, přitom sama nikdy nebyla vycvičena jako jeden z nich. Dokud si brutální útok nevyžádá životy její nové rodiny. Proto absolvuje intenzivní výcvik a přísahá, že bude bojovat po boku vraha, kterého miluje, aby ochránila jejich budoucnost. Ale starý nepřítel se nehodlá vzdát.

Když je krev to nejdůležitější ve vás…

Když byla Lhan malá, viděla něco, co by dívka v jejím věku vidět neměla. K nim domů přišli cizí muži a chtěli jí odvést pryč. Ten den měla štěstí v neštěstí. V šoku ze smrti svých rodičů, přesvědčená, že jedno peklo vystřídá druhé v podobě nečekané záchrany, se uzavřela sama do sebe i se svojí nenávistí. Stejně jako rostla nenávist, rostla i důvěra k tomuhle klanu zabijáků, který se stal její novou rodinou. Ale nic není bez komplikací. A bezstarostnou svobodu mladí vystřídá zodpovědnost a především nepřítel, který po Lhan pátrá i po letech.

Protože Phruek je lovec, který zvládne najít všechno a každého. A že mu Lhan před lety zmizela, nese poměrně těžce. Jenže co by pro jednoho mohlo být pouhým hlídání ze strany Prana, aby se Lhan nic nestalo, může být ve skutečnosti mnohem víc. A když jí hrozí opět nebezpečí, nejen Pran, ale i celá rodina udělají všechno pro to, aby se jí nic nestalo. Tak se Lhan dozví to velké tajemství, proč se o ní stará rodina zabijáků. A proč umřeli její rodiče. Ale teď je nejdůležitější přežít. I kdyby všechny city nakonec nebyly skutečné.

Akční romantika se vším všudy…

Krev mého srdce není film, který by vás překvapil svou dějovou originálností. Od zabití rodičů, tajné pomsty, po možnosti se konečně pomstít, strachu z ohrožení nové rodiny. Jenže nějakým kouzelným způsobem to funguje jako celek a film vytváří skvělou kombinaci na společný večer ve dvou. Kdy romantická linka má dost času na to, aby byla uvěřitelná, a má dost prostoru.

Přeci jen, tohle není případ dámy v nesnázích a instantní zamilovanosti. Jde o dva lidi, kteří spolu vyrostli a znají se proto dlouho. Kdy už jenom sledujeme, jak ty emoce jdou konečně na povrch. Zároveň je tady hodně akce, opravdu povedené akce. V tom správném poměru obojí. Což funguje především proto, že stopáž lehce přes dvě hodiny všemu dává prostor. Pokud vás film jako celek chytne, uteče to rychle. V jiném případě by se mohlo stát, že těch pár minut navíc, by se mohlo někomu zdát už moc.

Stačí láska a krev k utažení filmu, který má dvě hodiny?

Jak jsem už zmínila, Krev mého srdce není filmem, kde by se nebohá dívčina zamilovala do svého zachránce lusknutím prstu, jak to scénář potřebuje. Lhan je součástí své nové rodiny už dlouho, takže je uvěřitelnější, že se zamiluje do jednoho ze svých nových bratrů, se kterými tvoří nerozlučné trio. Jeden, který je vychovávaný, aby pokračoval v rodinném podniku. Druhý, který se o Lhan stará a chrání bez toho, aby přesně věděl proč. Ale když časem mezi rodinu Lhan zapadla, ta otázka proč prostě nějak na chvíli zmizela. To je důvod, proč je tenhle vztah uvěřitelný. I v moment, kdy Lhan všechno dojde. Ale kdy zároveň není čas na otázky, protože lidé, kteří jí chtějí nejsou ti, kteří pozdraví a slušně poděkují. Aby zmizela pohoda a přišel okamžik, který rozhodne o přežití.

Ano, film Krev mého srdce obsahuje skvělou akci. Od klasického jednoho na jednoho, po napínavé akční střelné pasáže, včetně několika nečekaných odstřelů. Ale všechna má jedno společné: jedná se o svižně a zábavně natočené pasáže, které udělají radost. Ať už vám srdíčko nadskočí strachem o hrdiny nebo strachem, že z tohohle bude těžké se dostat ven. Správně rozložené po celé délce filmu, kdy to udělá radost tomu, kdo preferuje, že postavy mají ve filmu dost času se nadechnout. Přec jen, zpomalení na výcvik Lhan, je očekáváné. Přijde především, kdy je to uvěřitelné a onen čas je využit i jiným způsobem. Díky tomu zranění působí víc reálně. Tady cítíte, že rány opravdu bolí. A každé zranění potřebuje čas na vyléčení.

**Povedl se film Krev mého srdce jako celek?**

O tom, že Kui Taweewat Wantha svou režisérskou práci zvládá hodně dobře, po hodně povedených hororovkách Death Whisperer 1, 2 a naposledy ve filmu Attack 13 (vše dostupné na Netflixu), nemohou být už žádné pochybnosti. A taky, že Krev mého srdce je též velice povedený film, tedy nebylo velké překvapení. Protože tady dostaneme kompletní balíček přesně toho, co má film obsahovat, aby byl zábavný tím správným způsobem během jeho sledování. A ve všech rovinách uvěřitelný.

Samozřejmě hodně záleží na obsazení, které je sice u zbytku rodiny také důležité, protože tady každý sehraje důležitou roli a nikdo není jenom do počtu a méně schopný než druhý. Přesto to nejpodstatnější jde za hlavní dvojící, kdy Tor a Baifern vše táhnou na svých bedrech. Skoro jako kdyby většina filmu stála právě na tomhle. Když uvěříte chemii, kterou mezi sebou herecky mají a kdy to přenášejí do svých postav, tak je snazší přehlédnout ta jemná klišé, prostě si film užít a přát si, aby všechno dobře dopadlo. Ať je vaše definice slova dobře jakákoliv.

**Stojí film Krev mého srdce za vaší pozornost?**

Krev mého srdce citlivě kombinuje romantiku a akci příjemným způsobem. Pokud vám sedne téma, tempo a způsob vyprávění, tak budete hodně spokojení. Jedinou nevýhodou filmu je přesně to, co je zároveň jeho výhodou. Divák dostane přesně to, co očekává. Kdy všechno celou dobu vypadá dobře, možná až moc dobře. Jako každý druhý akční film, který měl vyšší rozpočet. Na druhou stranu je Krev mého srdce snímek, který celou dobu baví, je si vědom toho, co je a působí, že je v něm opravdu kousek srdíčka každého zúčastněného. Bez ambicí diváckého rozjímání se nad zbytečnostmi, ale prostě s cílem užít si filmovou jízdu, kdy Krev mého srdce jednoznačně zvládá doručit přesně to, co od podobné žánrovky jako divák očekáváte.

Hodnocení: 10/10

Pro víc recenzí, seznamů a doporučení můžete navštívit naše stránky.

Zdroj obrázků: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Urgent S02 – Pokračování seriálové události minulého roku. Jak se povedl návrat? (Recenze redakce)

Autor

Marek Lízal

-

8. mája 2026

0

Minulý rok byla první série Urgentu velká událost, která nás zasáhla. Patřilo to mezi nejlepší seriály minulého roku, získávalo to ceny za nejlepší drama seriál či nejlepší herec v hlavní roli (Noah Wyle). Druhá série neměla před sebou lehký úkol. Navázat na tak skvělou podívanou není nikdy jednoduché. My z redakce jsme se velmi těšili, protože jsme si první sérii loni parádně užili. Co tedy říkáme na novou sérii? Povedlo se to? To se dozvíte v tomto článku. Tohle je recenze redakce na Urgent S02. Seriál můžete vidět na HBO Max, kdy každá série má 15 epizod.

Recenze redakce na Urgent S02

Personál pittsburského traumatologického centra pracuje nepřetržitě, aby zachránil životy na přeplněném a podfinancovaném pohotovostním oddělení. (oficiální text distributora)

Marek Lízal

První série byla silným zážitkem, která byla pro mě bezesporu nejlepším seriálem roku. Bylo jasné, že laťka je až moc vysoko a překonat to nebude žádný snadný úkol. A já musím s radostí říct, že se mi ten přístup k druhé sérii moc líbil. Urgent po první sérii, která každým dílem sešlapávala plyn a pak vás totálně zničila emočně, tak ve druhé sérii zpomalí a dopřeje nám jiný pohled na drama.

V první sérii vás vyčerpává společně s hlavními postavami události, které se stali, ale ve druhé sérii ta tíha z několika pacientů, zákroků a podobně tam samozřejmě pořád je, ale tentokrát je to osobnější. Více se zaměřuje seriál na témata sociální systém, zdravotnictví a tak dále, a do toho se více ponořujeme postavám pod kůži. Robby a spoustu dalších prožívají těžké chvíle a bylo pro mě mnohem zajímavější tentokrát po té první sérii, kdy nás ten zdravotnický svět šokoval, mrazil nás a respektovali jsme o to více životy všech, kteří tomuto zasvěcují svoje životy…tak nyní jsem si užíval tu druhou rovinu, kdy (hlavně ke konci) se to postavám rozpadá po nohami a psychicky se dostávají na dno. Nebudu lhát, ale Urgent je moje terapie, ty postavy absolutně miluji, chci s nimi trávit veškerý čas, nejenom v pracovní době, ale i mimo ni, jak se s tím vším vypořádají. V těch postavách jsem se dokázal často najít a o to silnější je to zážitek.

U první série jsem udělal chybu (nebo svým způsobem ne) a dlouho jsem to odkládal a až později, kdy se blížily finální díly, tak jsem to dohnal skoro najednou a totálně mě to zlomilo. Jak vyšla druhá série, tak jsem nechtěl udělat tu chybu znova a chtěl jsem to zkusit sledovat, jak to po týdnu vycházelo. No, a pak jsem po pár dílech zjistil, že to není ono, a tak jsem si vždycky po pár týdnech počkal a dal si cca 4 díly naráz. Bylo to mnohem lepší. Více jsem se do toho ponořil, cítil jsem, že tam s těmi postavami jsem a veškeré situace jsem vnímal násobně více. Proto doporučuji si to takhle dávat než týden čekat, potom je to fakt silnější zážitek.

Urgent ve druhé sérii není lepší než minule, ale to jen proto, že se rozhodl nám neopakovat to, co jsme dostali minule, ale zaměřil se na pomalejší tempo, prohloubení a vnitřní rozložení postav. Přesto je to pořád intenzivní podívaná, která z lékařského prostředí nemá na televizních obrazovkách v současnosti konkurenci. Herecky je to úžasný, kamera opět skvěle autentická a pokud se bude dařit tvůrcům každý rok přijít s novou řadou a držet si tuhle kvalitu, tak budu nadšený. Jen jsem zvědavý, jak to takhle dlouho může vydržet. Tak snad zase příští rok u třetí série budu nadšený jako u dosavadních dvou.

Hodnocení: 9/10

Pavel Hrubeš

První řadu jsem sledoval jako binge podívanou. Sedl jsem si na gauč a dal jsem si, co nejvíce dílů, co to šlo. Byl to silný a vyčerpávající zážitek, u které ho jsem měl pocit, že ho prožívám s hrdiny. U druhé řady jsem zvolil, že jí budu sledovat, tak jak vycházela (týdenní rozestupy) a už to není tolik úderné, ale mnohem lépe fungují zvraty a samotné cliffhangery.

Co se týče druhé řady, tak ta je bohužel o trochu slabší, než první. Samotní tvůrci nečekali, že se z Urgentu stane, tak obrovský hit a lehce se to projevilo na struktuře, vyprávění a scénáři druhé řady.

Cítím z tvůrců, že ve druhé řadě dostali možnost a prostor ukázat věci, které je trápí – současná politika USA, president, zdravotnictví, sociální systém atd., ale svým způsobem si svázali ruce a začali si pod sebou podřezávat větev.

A je to obrovská škoda. Vnímám, že by tvůrci toho chtěli říci ještě více, chtěli by se soustředit na postavy, ale cítí lidskou povinnost ukázat, že v USA není zdravotnický a sociální systém v pořádku, a lidé kvůli tomu umírají a nebo riskují své životy. Za tohle rozhodnutí si tvůrci zaslouží obrovskou pochvalu a respekt.

V první řadě díky binge sledovaní jsem měl pocit, že to po příběhové stránce více drží pohromadě. U druhé řady je znát, že těch zápletek, postav, příběhů, osudů a dalších věcích je prostě moc. A bohužel to odnesou některé postavy a jejich čas v seriálu. Neříkám, že každá postava si zaslouží, co nejvíce prostoru, ale občas mě mrzelo, že má oblíbená postava má dvě tři scény, ve kterých toho reálně moc nedělá.

Jinak opět platí, že je to fantasticky natočené, že jsou zde momenty, kdy jsem nedýchal a držel jsem hrdinům place, aby dotyčného zachránili. Po herecké stránce zde není slabší článek, a každý z herců si své s přehledem odehraje. Je radost sledovat herce, kteří jsou ve svých rolí přesvědčivý a uvěřitelní. A klidně bych si dal i epizodu po směně, kdyby seděli s pivkem ruce na střeše a jen tiše mlčeli, a vypořádávali se s následky náročné směny.

Hodně se těším na potvrzenou třetí řadu, a doufám že tvůrci zkusí přijít s něčím nečekaným, svěžím či novým. Rozhodně jim držím palce a extrémně se těším s čím přijdou. Tohle je výborná televizní záležitost.