Starosta Wilson Fisk (Vincent D´Onofrio) drtí New York City pod svými kroky, zatímco pronásleduje veřejného nepřítele číslo jedna – maskovaného strážce z Hell’s Kitchen známého jako Daredevil (Charlie Cox). Pod rohatou maskou se však Matt Murdock pokusí bojovat ze stínů, aby zničil zkorumpované impérium Kingpina vykoupil svůj domov…

První série Daredevil: Znovuzrození dorazila přesně před rokem. Mnozí seriál ocenili jako solidní start nové kapitoly Matta Murdocka/Daredevila v podání Charlieho Coxe a pochopili, že časy původního seriálu od Netflixu jsou prostě a jednoduše pryč, druzí první sérii moc nemuseli, právě i díky častým srovnáváním s Netflixem. S odstupem se ovšem dá snadno říct, že se jisté kritiky první série dočkala i proto, že očividně byla první částí většího příběhu. 1. série končila cliffhangerem a mnoha nedořešenými tématy, výhodou ovšem je, že dle původního plánu mají nové série tohoto seriálu přicházet rok po sobě. Třetí série, která dorazí příští rok, může pak mít výhodu v tom, že dle všech indicií začne příběh zcela nový, nejdříve ovšem musí 2. série dokončit příběh, který načala první série.

2. série začíná 6 měsíců po konci událostí 1. série. Wilson Fisk AKA Kingpin v podání Vincenta D’Onofria vládne železnou pěstí. Jeho pochopové, páchající zvěrstva ve jménu „většího dobra“, nevyhnutelně evokují aktuální podobu ICE (Imigračního a celního úřadu) v USA, která na sebe upoutala pozornost díky nedávným událostem v Minneapolisu. Jako starosta má Kingpin své příznivce i odpůrce. Jakmile poté dojde z jeho strany k přešlapu, snaží se této situace využít ve snaze ještě více očernit maskované samozvance. Jeho největším protivníkem se nečekaně stává Matt Murdock/Daredevil, který už není pouze superhrdinou/samozvaným ochráncem, ale symbolem. A jestli se 1. série primárně snažila něco budovat, 2. série dokazuje, že všechno to budování stálo za to.

Daredevil: Znovuzrození II – Více akce, více brutality, více emocí

Na začátku 1. série pověsil Matt Murdock svou identitu Daredevila na hřebík, i proto byla potřeba nějakou dobu čekat na jeho návrat k identitě Ďábla strážného. V 2. sérii se karty obrací, protože titulní hrdina je nyní více Daredevilem nežli Mattem Murdockem. Hned úvod 2. série začíná akční scénou, v každé epizodě se poté najde minimálně jedna pamětihodná akční sekvence. Sekvence, ve kterých se pracuje s prostředím i specifickými bojovými vlastnostmi postav, na jejichž účasti je daná akční scéna postavena. Daredevil má pořád své morální hranice, Benjamin Poindexter/Bullseye v podání Wilsona Bethela nikoliv. A i když se třeba Kingpin nadále profiluje jako jeden z nejkomplexnějších záporáků v historii Marvel Cinematic Universe, nutně se nemusí vyplatit projevit mu byť špetku sentimentu.

Daredevil: Znovuzrození ve své 2. sérii působí ještě více ukotven v realitě. Do velké míry rozdělený New York chtě nechtě vystihuje aktuálně rozdělenou Ameriku, pozice Kingpina coby starosty New Yorku jen ukazuje, jak jsou lidé schopni často volit nekompetentní osoby k vysokým úřednickým funkcím. A přesto to není úplné sci-fi, protože se nemusíme dívat jen na USA s pochybným vůdcem, ale stačí zavítat i do české či slovenské kotliny. Reportáže BB Urich v podání Genneyi Walton poté dokážou vystihnout snadnou manipulaci s lidmi, která snad může i vyvolat pocit, že je Kingpin krotký jako králíček a myslí to s lidmi dobře. Nejhorší ovšem je, že si ve své psychicky nestabilní mysli snad skutečně myslí, že to, co dělá, je svým způsobem dobré pro společnost. A takoví jsou ve finále nejhorší.

Vývoj postav i napětí

2.série postupně rozšiřuje vedlejší postavy, konkrétně především Bucka Cashmana v podání Artyho Froushana a Daniela Blakea v podání Michaela Gandolfiniho. 2. série těží z mytologie, kterou budoval už původní seriál na Netflixu + další Netflix/Marvel seriály (5. epizoda může leckomu z jistých důvodů udělat radost), zároveň s ní ovšem pracuje způsobem, který původní (mnohými dodnes uctívaný) seriál nepodkopává. Stejně tak díky tomu ostatně dává smysl práce s postavou Bullseye. Nikdo se nemusí přehnaně očekávat, že by tohoto záporáka čekalo cosi jako vykoupení či přechod na světlou stranu síly. S padouchem s velmi přesnou puškou se tu spíše pracuje na základě starého pravidla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel.“ Dynamika mezi ním a Daredevilem se tak sice může zdát na samotném startu prvoplánová, vlastně ovšem dává dokonalý smysl. A tvůrcům se tak daří komplexní osobnost Daredevila vykreslit tak, jak si zaslouží.

Navzdory po-titulkové scéně z 1. série se sice nevrací Frank Castle/Punisher v podání Jona Bernthala (po-titulkovka tak nejspíše lákala nad jeho nadcházející speciál, který dorazí mezi 2. sérii Daredevila a Spider-Manem: Zbrusu novým dnem), vrací se ovšem jiná stará známá postava. Krysten Ritter se do role Jessicy Jones vrací 7 let po konci jejího seriálu, její zapojení do děje poté dává smysl. Především ovšem Ritter ukazuje, že je v roli pořád přesvědčivá, a i proto je snadné doufat, že po vzoru Punishera nebude její návrat do MCU jednorázovou záležitostí.

2. série je ještě aktuálnější

Napříč 1. sérií se prolínaly úvahy nad tím, zda můžou pouzí jednotlivci bránit své město před korupcí a nespravedlností, zda má vůbec cenu pokoušet se v aktuální společnosti o páchání dobra a jak daleko může zajít omezování lidských práv. Potenciál komplexních témat byl pro 2. sérii rozevřen dokořán, i proto je potěšující, že je 2. série nezahazuje. Daredevil: Znovuzrození i ve své druhé řadě svým způsobem nabízí politický apel, je ovšem nutné podotknout, že takový, který není tlačen na sílu.

U 2. série je jen ještě nepříjemnější, jak aktuální svým vyzněním seriál je. Je to příběh o vzdoru, o něčem, na co v demokratické společnosti existuje svaté právo. Nebojuje se tu proti demokratickým výsledkům voleb, ale proti faktu, že se situace v New Yorku vyvíjí směrem, který se čím dál početnější skupině obyvatel nelíbí. A o tom také demokracie je – lidé dají najevo svůj názor v případě, že se jim nelíbí směřování jejich území. A právě New York pod Fiskovou vládou brutálně krvácí.

U 1. série bylo z jistých důvodů snadné hrát si na ďáblova advokáta, 2. série ovšem prokazuje, že se napříč dvěma sériemi vypráví ideálně soustředěný příběh, který nadhazuje ústřední motivy, aby se jim následně dokázal celou dobu věnovat a dosáhnout s nimi smyslných point. Když už zde jisté postavy konají radikální city, je to především proto, že už jsou plní beznaděje a dané radikální kroky se jeví jako jediné východisko z nešťastného vývoje událostí. A přitom je tu pořád Matt Murdock. Právník, který má i pod svým alter egem slabost pro spravedlnost, přitom nechce klesat na úroveň těch, proti kterým tolik let bojuje. Superhrdinové mají být lidští, mít své slabiny, projít si vývojem, ztělesňovat témata svých příběhů a dělat těžká rozhodnutí. To vše Matt Murdock/Daredevil v 2. sérii tohoto seriálu splňuje.

Ideální konec jedné kapitoly i počátek té další

Postav je tu možná v průběhu až příliš a ne na všechny se najde adekvátní čas (od Mr. Charlese v podání Matthewa Lillarda se nevyplatí mít přehnaná očekávání). V případě některých postav se očividně buduje jejich příběh do budoucna (známá terapeutka Heather Glenn v podání Margarity Levievy), jiné mají svou jasnou úlohu v ději (Vanessa Fisk v podání Ayelet Zuyer). Některé události z minula začínají mít své větší opodstatnění (Muse), jiné zase trochu šumí do ztracena. A přesto je to vše ve finále dostatečně vyvážené a žádná ze stěžejních postav tu netahá zkrátka. Některé si projdou vyloženě dobře napsaným vývojem (zmiňovaný Daniel Blake), některé se dokonce dokážou i částečně vykoupit. Nejdůležitější ovšem je, že 2. série působí jako ideální tečka za jedním příběhem a zároveň ideální základ pro příběh nový.

Je pravděpodobné, že finále vyvolává různorodé emoce. Především i proto, že každý bude mít tak trochu jiný pohled na události, které se v něm odehrávají. Je to pořád adaptace komiksu a každý si tak musí ujasnit, zda mu skutečně tak zásadně vadí jistá komiksová stylizovanost a přepálenost. 2. série Born Again ovšem dokazuje, že jde vše ideálně skloubit. A finiš 2. série díky tomu dokáže působit úderně a realisticky, zároveň přeci jen vyvolává pocit, že tu očividně ožívají hrdinové a padouši z komiksových stránek. Každý si musí ujasnit, co přesně od komiksových příběhů a jejich adaptací očekává. 2. série má nicméně minimálně šanci u spousty diváků, kteří se u 1. série více či méně trápili, seriál jako celek vykoupit. A to i přes fakt, že pořád existuje dost důvodů, které mnozí nepřekousnou. Především i právě fakt, že jde o projekt, kde se hranice mezi superhrdinským příběhem a reálným světem stírají.

Daredevil: Znovuzrození II závěrem

Druhá série Daredevil: Znovuzrození potvrzuje, že první řada skutečně byla pouze začátkem. To, co tehdy mohlo působit jako neúplné nebo nevyvážené, zde dostává jasnější kontury i smysluplné vyústění. Seriál těží z pevných základů, které si vybudoval, a dokazuje, že trpělivé budování příběhu se může vyplatit.

Souboj mezi Matt Murdockem a Wilson Fiskem zde nabírá nové rozměry a přerůstá v něco víc než jen klasický střet hrdiny a padoucha. Je to konflikt idejí, morálky a pohledu na svět, který je až nepříjemně blízký realitě. Právě v tom tkví největší síla celé druhé série – v její aktuálnosti, naléhavosti a ochotě otevírat nepříjemná témata.

Navzdory několika nedostatkům, ať už jde o místy nevyužitý potenciál některých postav nebo občasnou přehlcenost děje, působí druhá série jako důstojné zakončení jedné kapitoly. Zároveň ale jasně naznačuje, že to nejzásadnější může teprve přijít. Pokud první série vyvolávala pochybnosti, druhá je dokáže ve velké míře rozptýlit. Daredevil: Znovuzrození tak nejen nachází vlastní identitu mimo stín původního netflixovského seriálu, ale zároveň dokazuje, že má v rámci současného superhrdinského žánru stále co říct. A čekání na 3. sérii proto bude poměrně nepříjemné…

Verdikt: 9 z 10

• Zdroj titulního obrázku: Marvel Studios