Do českých a slovenských kin již zítra Béé team na stopě, netradiční detektivka s ovčími hrdiny. Film s Hughem Jackmanem totiž kombinuje hraný film s CGI ovcemi, výsledkem je tak velmi netradiční detektivka, ve které pastýř George v podání Hugha Jackmana zemře a jeho ovce se tak rozhodnou vypátrat jeho vraha. Kromě Jackmana ve filmu hrají také Nicholas Galitzine, Nicholas Braun, Molly Gordon, Hong Chau či Emma Thompson. Naše redakce již film viděla v rámci dostupných předpremiér, toto jsou naše výsledné dojmy:
Pavel Hrubeš
Zdroj: Amazon MGM Studios
Příjemná podívaná, u které nejvíce zamrzí, že to nejlepší a nejzajímavější ukázal trailer. Nicméně pokud na film zajde do kina, tak vás určitě neurazí, ale je dost možné, že budete odcházet zklamaný, protože budete čekat více. Režisér Kyle Balda odvedl slušnou práci. Film má pohodovou atmosféru, inteligentní vtipy a hlavně sympaťáka Hugha Jackmana, jenž utáhne celý film na své charisma. Balda dovede natočit vtipnou scénu, dát některým scénám správný nápad a místy se hezky pracuje s klišé detektivek.
Problém se ukáže u scénáře od Craiga Mazina, který sice není špatný, ale přeci jenom bych od někoho jako je on čekal trochu více. Krom několika slušných nápadu, myšlenek s přesahem toho film moc nenabídne. A to je rozhodně velká škoda. Po herecké stránce je to dost slušné a taková Molly Gordon nebo Emma Thompson si s přehledem kradou scény pro sebe. U Nicholase Brauna se neumím rozhodnout jestli se mi jeho výkon líbil nebo. Béé team na stopě je příjemná neurážející jednohubka, která dokáže vykouzlit úsměv na tváři, ale salvy smíchu od ní nečekejte.
Verdikt: 5,5 z 10
Tom Bejvl
Zdroj: Amazon MGM Studios
Béé team na stopě působí jako ambiciózní rodinný projekt, který se snaží spojit hravost animovaného filmu s trochu dospělejším detektivním tónem. Výsledkem je příjemně lehká podívaná, která má několik chytrých nápadů a občas překvapí tím, že se nebojí sáhnout po vážnějších emocích. Nejlépe fungují momenty, kdy film důvěřuje své nadsázce a dovolí si být hravý, aniž by sklouzával k úplné infantilnosti. Naopak slabší je tam, kde se snaží držet detektivní struktury příliš přímočaře – v těchto chvílích je znát, že materiál je spíš jednoduchý a ne vždy unese celovečerní stopáž.
Silné herecké obsazení dodává filmu potřebnou váhu, i když většina postav nemá tolik prostoru, kolik by si zasloužila. CGI zpracování zvířecích hrdinů je funkční, ale místy působí trochu nevyrovnaně a spíš účelově než filmově přirozeně. Celkově jde o nenáročný rodinný film, který neurazí a dokáže pobavit, ale zůstává spíš v bezpečné zóně než aby riskoval něco výraznějšího nebo zapamatovatelného.
Ona změnila hudbu. On změnil film. Zpěvačka Billie Eilish a režisér James Cameron spojili síly, aby stvořili nezapomenutelný koncertní zážitek, na který můžete vyrazit do kina. Koncertní film Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour vznikl v průběhu zpěvaččina beznadějně vyprodaného stejnojmenného turné. Vzhledem k tomu, že se o jeho režii postaral génius a inovátor James Cameron, nepůsobí proklamace o divácky nezapomenutelném a pohlcujícím zážitku nijak přehnaně. K naplnění Cameronových záměrů by mělo výrazně přispět 3D provedení, ve kterém by se měl film optimálně promítat…
Billie Eilish je spolu s Taylor Swift pravděpodobně jednou ze dvou nejpopulárnějších zpěvaček současnosti. Billie Eilish Pirate Baird O’Connell sice během uplynulého prosince oslavila teprve 24. narozeniny, už v tomto věku ovšem dosáhla mimořádného množství kariérních vrcholů, které by jí mohlo závidět i spousta starších kolegyň a kolegů. Dva Oscary za nejlepší původní píseň, deset cen Grammy, dvacet zápisů v Guinnessově knize rekordů a spousta dalších úspěchů. Další nevyhnutelný milník? Snadno nabízející se koncertní film, který se může svézt na úspěchu koncertních filmů třeba zmiňované Taylor Swift. Když už se ovšem točí koncertní film Billie Eilish, měl by ho točit ten nejpovolanější. A proto jsou pod režií filmu uvedeni sama Billie Eilish… a James Cameron.
Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour – Další milník pro Billie Eilish?
Zdroj: Paramount Pictures
Režisér prvních dvou Terminátorů, Titanicu či Avatarůrealizoval tento koncertní film během titulního turné, které pěvecká hvězda absolvovala od září 2024 do listopadu 2025. Jedná se konkrétně o koncert v Manchesteru, který proběhl 19. 7. 2025, právě na něm Eilish oznámila tajný chystaný 3D projekt s Jamesem Cameronem. Ano, koncertní film Jamese Camerona, jednoho z posledních filmařů, který za třetí dimenzi skutečně lobuje, samozřejmě musel vzniknout s využitím 3D technologie. S nápadem natočit turné Eilish ve 3D přišel sám Cameron, smysluplnost jeho využití bude každopádně záležet na tom, jak moc se každý k formátu 3D léta po období jeho největší slávy staví. Zajímavý koncertní film to nicméně ve výsledku rozhodně je.
Ve formě časosběrných záběrů na samotném startu nejdříve sledujeme, jak se postupně staví pódium nadcházejícího koncertu, následně začíná samotný koncert. Jedná se v podstatě o záznam jednoho koncertu, který je občas proložen nějakým tím momentem ze zákulisí či vhledu do zpěvaččina soukromí. A také vhledem do toho, jak odkaz Billie Eilish daleko přesahuje její písně.
Její fanouškovská základna ji totiž nemiluje jen kvůli hudbě – její autenticita, uvěřitelné emoční napojení na její fanoušky, silná identita či otevřenost. To vše dělá z Billie Eilish generační ikonu, která je pro mnohé životním vzorem. Tento koncertní film by tak mohl obstát jako ideální PR stunt – jsou tu přeci jen i momenty, kdy se Billie Eilish vyjadřuje k adoptování štěňat či časté momenty, kdy Eilish svým fanouškům vyjadřuje lásku. Tam, kde by to u většiny umělců působilo jako póza, to ovšem u Eilish působí upřímně. Proto dokáže působit jako někdo, kdo skutečně odmítá mediální masku.
Billie Eilish se snaží neustále posouvat
Zdroj: Paramount Pictures
Billie Eilish tu působí jako skutečná profesionálka, která se neustále snaží posouvat. Je to poznat i na tomto snímku, který v dosti pasážích skutečně působí jako koncert z první řady. A často je ještě intimnější, protože tu Eilish často sama na koncertu bere do rukou kameru a natáčí přímo z pódia. I když je tu potom hlavní hvězda právě Eilish, ta dá jasně najevo, že si váží svých spolupracovníků a v rámci koncertu z nich tak dělá více než jen pouhé hudební křoví. Součástí tohoto koncertního filmu jsou navíc i malé a přesto pozoruhodné momenty – například moment, kdy Eilish během přestávky mezi dvěma písněmi rychle odskočí do zákulisí, aby se napila trochu vody. Dává navíc skutečně najevo, že si váží svých fanoušků a snaží se jim tak být tak moc blízko, jak to jen jde.
Pasáže ze samotného koncertu dokážou být působivé a James Cameron moc dobře ví, jak z nich vymačkat možné maximum. Po chvíli ovšem přeci jen začne být škoda, že je ve filmu až příliš málo intimnějších momentů, kdy Eilish s Cameronem vedou různé diskuze. O tom, jak nechce, aby byla definována čistě na základě svého pohlaví, či jak naznačuje lehké problémy s mentálním zdravím. Ohledně něj bývá Eilish obecně otevřená a přiznala se k tomu, že v životě trpěla depresemi, pocity osamělosti i myšlenkami na sebevraždu. A měla problém se sexualizací v médiích či tlakem na její vzhled. Těchto momentů je ovšem ve výsledném filmu skutečně pomálu, většinu času tu pořád sledujeme titulní zpěvačku na jejím zdánlivém vrcholu. O to vzácnější a cennější jsou právě ty momenty, které na to jdou odvrácenou stranou zpěvaččiny slávy. V tomto ohledu tu rozhodně tkví zajímavý materiál třeba na někdy příště.
Je to dílo určené fanouškům… a ti ho budou milovat
Zdroj: Paramount Pictures
Pokoušet se prodat koncertní film Billie Eilish posluchačům třeba Dana Landy nebo Viléma Čoka je samozřejmě boj s větrnými mlýny. Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour je určené především pro fanoušky této výrazné zpěvačky… a ti ho s velkou pravděpodobností budou bezmezně milovat. Pro mnohé to bude příležitost přeci jen tak nějak zažít koncert této zpěvačky, Cameronovo zpracování zaručí, že bude koncert tak působivý i v případě, že divák nebude v samotném Manchesteru. Kdyby nicméně teoreticky pro někoho šlo o první setkání s Billie Eilish, může to být milé seznámení, protože mladá zpěvačka z koncertního filmu vychází jako neskutečný dříč a její energii by jí mohlo závidět spousta kolegů. A ne, nemusí to nutně být kvůli věku.
Zásadní revoluce se v kontextu koncertních filmů nekoná, funkčnost 3D pak bude záviset především na specifickém kině a tom, jak moc v něm dané 3D či přiložené 3D brýle fungují. Železný Jim očividně pořád v 3D vidí nadějnou budoucnost, jeho snahy ovšem tak trochu přizabíjí lepší či horší výkonnost v různých oblastech. I bez 3D brýlí by z toho nicméně byl působivý koncertní film, v tomto ohledu jde dost pravděpodobně o možné maximum toho, jak takový koncertní záznam pořídit. Z laika se po dvou hodinách asi vyložený fanoušek nestane, zároveň je ovšem těžké koncertní film v takovéto formě vyloženě kritizovat. Vyloženě zapovězené tak Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour bude nejspíše především pro ty, kteří nemusejí koncertní filmy obecně. Jestli ovšem nějaký koncertní film patří do kin, tento rozhodně ano.
Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour závěrem
Zásadní revoluce v rámci koncertních filmů se sice nekoná, Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour přesto ukazuje, jak by měl moderní koncertní záznam vypadat. Kombinace koncertní energie, intimních momentů a Cameronovy technické preciznosti vytváří dílo, které sice nestojí na inovaci formátu, ale na jeho velmi jistém provedení. Výsledek tak nepůsobí jako přelom, spíš jako sebevědomé potvrzení statusu jedné z největších současných popových hvězd. A právě fanoušci Billie Eilish v něm dostávají přesně to, co chtějí – blízkost, energii i pocit, že jsou součástí něčeho většího. Pro ostatní to může být spíš zajímavý pohled do světa současné popové megastar než zásadní filmový zážitek. V kontextu koncertních filmů ale jde o velmi solidní a profesionálně zvládnutý kus, který přesně ví, čím chce být…
Vítejte všichni na našich stránkách a u dnešní komiksové recenze. V dnešní recenzi si rozebereme druhý díl komiksové řady TMNT (Teenage Mutant Ninja Turtles) – Želvy Ninja od vynikajícího Jasona Aarona. Před několika měsíci jste si zde mohli přečíst mojí nadšenou recenzi na první díl. A v nadšeném a velmi pozitivní textu se bude pokračovat i u druhého dílu. Jsem opravdu velmi vděčný, že nakladatelství CREW dalo této sérii šanci, protože je zatím výborná. Nebudu úvod prodlužovat a vrhneme se na samotnou recenzi komiksu TMNT 2: New York versus Želvy!!!
Recenze komiksu TMNT 2: New York versus Želvy
Rodinná sešlost po roční odmlce nedopadla úplně podle plánu. Ale i kdyby želvy dokázaly své sourozenecké spory urovnat, na oslavu není čas. Nejen že jim jde po krku neústupný státní návladní Hieronymus Hale s policií a členy Klanu Noha. Navíc se musejí vypořádat s další těžkou ranou: V New Yorku už pro ně není bezpečno! Našim zmutovaným hrdinům tak nezbývá než se uchýlit k drastickým opatřením… (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Výborný scénář od Jasona Aarona
Budu se opakovat, ale opakování je matkou moudrosti. Scénárista Jason Aaron patří mezi nejlepší komiksové scénáristy současnosti. Možná je tohle tvrzení troufalé, ale po přečtení druhého dílu této komiksové řady nemohu jinak. Aaron mi znovu předvádí, že po scénáristické stránce je úplně někde jinde, než někteří jeho kolegové.
Aaron zde srší nápady, hravostí, ale nikdy nezapomíná na to nejdůležitější. A tím jsou samozřejmě naši hlavní hrdinové. Hrdinové, kteří díky Aaronovu scénáři jsou zajímavější, komplexnější a mnohem propracovanější. Scénárista využívá bohatou historii želvích příběhů, aby zdůraznil čím vším si naši hrdinové prošli, a jak moc se to na nich podepsalo. Každá vyhraná bitva přinesla šrámy na těle a hlavně na duši.
Aaron skvěle pracuje s psychologickou stránkou našich hrdinů. Každého krásně rozebere a ukáže nám jeho pohled na svět a jeho momentální mentální rozpoložení. Je to opravdu nádherná scénáristická práce, protože vidíte, jak si scénárista dává zaležet, aby jednotlivé vyprávění z pohledů všech čtyř hrdinů mělo vlastní tempo, rytmus i atmosféru. Díky této stylistické volbě se dostaneme Želvákům ještě více pod kůži. Protože je to temnější, dospělejší a o dost lidštější vyprávění. Jejich příběhy nás budou napínat a dojímat k slzám.
Srdcem celého komiksu je Donnie, který si prošel hodně ošklivými věcmi, a jeho bratrové se mu snaží pomoci, ale dělají to vždy po svém, a ne aby pracovali společně. Aby byli jeden tým, aby byli znovu bratry. S těmito motivy Aaron skvěle pracuje a vytvoří opravdu nádherné momenty a scény, ze kterých jsem byl moc dojatý. Klobouk dolů Jasone!!!
Zdroj: Nakladatelství CREW
Vynikající vizuální stránka od Juana Ferreyra
Na prvním dílu se vystřídalo několik výtvarníků a umělců. Byl to mix zajímavých stylů, který mi k příběhu a vyznění velmi sedl. U druhého dílu přišla změna. Hlavním výtvarníkem pro druhý díl se stal umělec a výtvarník Juan Ferreyra, který se postaral o kresbu a barvy. Ferreyra, čistě z mého skromného pohledu, odvedl vynikající práci a já jsem si jeho kresbu a barvy užil.
Ferreyrova kresba není úplně „čistá“, a to mi u tohoto temnějšího a depresivnějšího příběhu velmi sedlo. Jeho kresba výborně vystihuje Aaronův scénář a jeho myšlenkové pochody. Platí to samé, jako u scénáře. Každý příběh má trochu jinou dynamiku a styl podle postavy, která je v daném sešitě tou hlavní. Tahle symbióza mezi scénáristou a kreslířem je nádherná.
Barevná paleta je moc povedená a krásná. Opravdu se na jednotlivé stránky a panely nádherně kouká a já se při čtení kochal. Ferreyra má zajímavé vizuální cítění a já se na něj maximálně naladil a užíval jsem si ho. Od sytých barev, přes studené barvy vězení a kanálů, až k výbuchu barev u Mikeyho. Prostě topová práce.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu TMNT 2: New York versus Želvy
Z textu jste určitě poznali, že jsem z komiksu hodně nadšený a dost jsem si ho užil. Ale abych jen nechválil, tak zde napíšu i „pár“ drobností, které mi trochu nesedly. Trochu mi nesedlo, jakým způsobem vyřešil soud s Želváky. Přišlo mi to takové až moc scénáristicky snadné a hrající na náhodu. I velkolepější akční finále jsem reálně moc nepotřeboval, ale tady bylo potřebné pro hlavní katarzi příběhu. Druhý díl komiksu Želv Ninja se moc povedl a já se nemůžu dočkat třetího dílu, protože tahle komiksová řada je luxusní!
Hodnocení: 8,5/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto je má nadšená recenze na druhý díl velmi povedené série Teenage Muntant Ninja Turtles (Želvy Ninja) od Jasona Aaarona. Snad se vám recenze líbila a komiks si hned koupíte.
Za dozvuků druhé světové války prchá Josef Mengele (August Diehl), nacistický doktor z Osvětimi, do Jižní Ameriky, aby zde v ústraní začal nový život. Prizmatem jeho syna Rolfa (Maximilian Meyer-Bretschneider), který jej vystopuje, je Mengele konfrontován s minulostí, kterou nemůže již déle ignorovat. Z Buenos Aires napříč Brazílií až do Paraguaye – muž, který vešel ve známost jako „anděl smrti“, na tomto rozsáhlém prostoru metodicky konstruuje vlastní zmizení z povrchu zemského, aby se tak vyhnul jakémukoli soudu…
Jeden z největších válečných zločinců 2. světové války, kterému se nakonec až do konce života povedlo utíkat před spravedlností. Josef Mengele byl nacistickým lékařem v koncentračním táboře Osvětim, kde získal přezdívku Anděl smrti. Rozhodoval, kdo bude poslán na práci a kdo rovnou do plynových komor, a především prováděl často smrtelné pokusy na vězních. Po roce 1945 a konci 2. světové války uprchl z Evropy do Jižní Ameriky, zatčení se následně vyhýbal až do své smrti v roce 1979 v Brazílii. Nikdy tak nebyl souzen za své činy.
Banalita zla spojená s nacistickým režimem dokáže jako téma oslovit spoustu filmařů. Jedním výrazným příkladem může být Zóna zájmu Jonathana Glazera. Ten vyobrazuje rodinu velitele Osvětimi Rudolfa Hösse, která žije doslova hned za zdí tábora a vede na první pohled normální rodinný život – hrůzy paralelně probíhajícího holokaustu v tomto filmu nejsou vidět, ale pouze slyšet. Nejedná se tak o doslovný film. Jiný přístup nicméně u svého filmu Zmizení Josefa Mengeleho přináší režisér a scenárista Kirill Serebrennikov. Ten zde banalitu zla přímo adresuje, vypráví tu pak příběh Mengeleho po 2. světové válce. Na rozdíl od zmiňované Zóny zájmu možná příliš doslovný a, jak je u Serebrennikova zvykem, možná až příliš stylizovaný, jde nicméně o fascinující ponor do toho, co dnes vnímáme jako banalitu zla.
Zmizení Josefa Mengeleho – Černobílý svět anděla smrti
Zdroj: Film Europe
V nelineárně vyprávěném filmu jsou pouze dvě pasáže, které jsou barevné. Všechny se poté odehrávají před koncem 2. světové války, tedy v období, kdy se Mengele mohl cítit na vrcholu. Jeho přežívání na různých lokacích a pod různými identitami je už nicméně černobílé. Německo ostatně prohrálo, führer je mrtvý, v podstatě vše se poté Mengelemu hroutí. Neznamená to ovšem, že by s 2. světovou válkou skončila také nacistická ideologie a že by snad všichni dostali to, co si právem zaslouží. Mengele se pořád může spoléhat na finance rodiny či přátel, které podobně jako jeho často svědí pravačka – spravedlnost tak na něj je zdánlivě krátká.
I když se ovšem Mengele na první pohled nedočká spravedlnosti, kterou si zaslouží, přeci jen časem strádá. Neustálý stres se na něm podepisuje, časem navíc přichází i o to minimum životních jistot. Když se tak na plátně objeví díky make-upu dost věrohodně působící zestárlý Mengele, díky maximálně ponořenému výkonu Augusta Diehla by možná bylo leckomu toho vetchého starce i líto. Tedy do momentu, kdy spustí klasickou nacistickou propagandu a začne obhajovat své odporné činy. To vše s vážnou tváří a do očí vlastního syna Rolfa v podání Maximiliana Meyera-Bretschneidera. Není to ovšem jen o vyprávění. Právě tuto pasáž doplňuje barevný segment z Osvětimi, který vyobrazí Mengelovu lékařskou praxi v akci. O to odpudivější následně je Diehlův Mengele, když je slyšet, jak si tyto akce dokáže obhájit.
Komorní a přesto velkolepé vyprávění
Zdroj: Film Europe
Na první pohled se jedná o velmi komorní vyprávění, v jádru je to ovšem velkolepé vyprávění, které odvypráví jeden velký příběh na pozadí pár výstřižků z života jednoho egoistického nácka. Žije v tom, že jednal naprosto správně, že se všichni nechávají ovládnout židovskou propagandou a nadále věří, že se Třetí říše vrátí a všechny spasí před pomstychtivými židy. August Diehl je v hlavní roli výborný. Už v Hanebných panchartech si pro sebe dokázal ukrást jednu scénu jako nacistický major Hellstrom, tady má ovšem skutečně prostor zazářit. Ať zrovna hraje Mengeleho v časech ještě relativně plných naděje, nebo Mengeleho, který už snad konečně dokáže pochopit, že se jeho čas chýlí ke konci.
V jednu chvíli ostatně ještě Mengele a spol. vzpomínají na druhou světovou válku jako na sbírku veselých vzpomínek. Jeden hrdý nácek se chlubí, že přišel o nohu, druhý zase, že svého syna pojmenoval Adolf po svém vůdci. Nechronologické vyprávění je vždy riskantní, tady ovšem dává dokonalý smysl. Především i proto, že dokáže vystihnout, jak se ze „starého dobrého“ Mengeleho stala troska, která dožívá v Brazílii. Vyprávění přeskakuje z momentů, které stárnoucí Mengele tráví se svým synem, do časů, kdy střídal identity a lokace, pořád si přitom neuvědomoval, že dny jeho nejvyššího postavení jsou dávno u konce. A to nejen díky faktu, že tu hrají obavy z Izraele a že by mohl Mengeleho potkat podobný osud jako třeba popraveného Adolfa Eichmanna.
Mengele se za pochodu stává více a více nesnesitelným
Zdroj: Film Europe
Nejsyrovější moment paradoxně dorazí v jedné z barevných sekvencí – nepříjemný jinak může Zmizení Josefa Mengeleho být prakticky pro některé už jen díky svému tématu. Hlavní postavou je nacista, kterého pád jeho režimu neokradl o ideologii, kterou nevyhnutelně projevuje. Na Mengelovi jsou v tomto filmu odpudivé i drobné detaily – například i fakt, že svého psa pojmenuje Cigano. Nepříjemné jsou i paralely scén – jedna z výjimečných barevných pasáží je založena na tom, že se Mengele očividně raduje ze svého syna, později ho ovšem vnímá jako ztělesnění toho, co nenávidí. Rolf svému otci pokládá osobní otázky a činy svého otce odsuzuje. Právě za toto odsuzování ovšem začíná Mengele definitivně pohrdat vlastním synem, kterého začíná vnímat jako další oběť židovské propagandy. Rolf se tak se svým otcem seznamuje podobně jako se s ním seznamuje divák.
Film nám ovšem musí neustále připomínat, že sledujeme film o nacistickém řezníkovi, a jakékoliv emoce tak nejsou na místě. Další skoky do minulosti ostatně dělají Mengeleho ještě více a více nesnesitelným – neúctou ke svým hostitelům, arogancí, především jeho ideologií, která neumírá ani po letech na útěku. Scény s Rolfem nabízejí paralely na koncentrační tábor, závěr vyprávění už poté má vyloženě surrealistický nádech. Právě zde se vyskytuje Serebrennikova slabost pro stylizaci, která byla patrná už třeba u jeho U Petrovových řádí chřipka. V tomto případě nicméně Serebrennikov adaptuje faktografický román Oliviera Guze a prakticky nenabourává nic, co by nebylo o Mengelovi víceméně dohledatelné. Mezi mrazivé momenty poté patří například ten, kdy sledujeme Mengeleho při klasické řeznické práci, protože se tím vlastně moc neodklání od své předchozí profese.
Odpudivý svět Josefa Mengeleho
Zdroj: Film Europe
Při hraní ve filmu o banalitě zla je vždy snadné tíhnout ke karikaturnosti, to se ovšem u Diehla po celou dobu neděje. Přesvědčivě dokáže uhrát proměnu z arogantního nacisty do fyzické i psychické trosky, ani v této podobě se ovšem své ideologie nevzdává. Film díky tomu nutně nemusí být další „zaměnitelné historické drama“. Když se totiž podíváme na současnost a například aktivní účast jistých politiků s nacistickou ideologií, Zmizení Josefa Mengeleho je hned mnohem aktuálnější film. A momenty s partou plnou nácků na jedné akci jsou tak rázem hned mrazivější, protože se ukazuje, že nešlo jen tak úplně o naivní dozvuky. A že i když se Mengelemu návrat na vrchol nepodařil, neznamená to, že jiní štěstí neměli.
Černobílá barva tu pak dává nejen smysl v rámci vyobrazení Mengeleho vnitřního světa a atmosféry, ale především i díky práci s vizuálem. Kameraman Vladislav Opeljanc dokáže vystihnout krásu černobílého obrazu jako málokterý filmař za delší dobu – nejen skrze práci s osvětlením a kompozicí. Je to tak na jednu stranu krásně natočený film, na druhou stranu je ovšem obsahově nevyhnutelně nepříjemný. Už samo o sobě jde o mix, který z tohoto filmu dělá dosti výraznou podívanou. Jde přitom o film, který je ukotven někde mezi artovým a divácky vděčným filmem.
Pro mainstreamového diváka bude určitě minimálně vděčnější než Zóna zájmu, zároveň se nejedná o Schindlerův seznam, který v otěžích Stevena Spielberga sice měl umělecký přesah, pořád ovšem spíše šlo o mainstreamové dílo. Zmizení Josefa Mengeleho je v tomto ohledu tak trochu mezi – film, který se pohybuje na tenké hranici mezi festivalovou stylizací a diváckou přístupností, aniž by se plně přiklonil k jedné straně. Na výrazný filmový zážitek by to každopádně mělo stačit každému.
Zmizení Josefa Mengeleho závěrem
Zmizení Josefa Mengeleho je film, který skrze osud jednoho z nejznámějších nacistických zločinců zkoumá přetrvávání ideologie i po jejím zdánlivém pádu. Nesoustředí se jen na historický fakt jeho útěku, ale především na to, jak se člověk dokáže sám před sebou i světem ospravedlňovat činy, které jsou z pohledu dějin neospravedlnitelné. Díky výrazné stylizaci, práci s kontrastem černobílého a barevného obrazu a silnému hereckému výkonu Augusta Diehla vzniká portrét, který je stejně fascinující jako nepříjemný. Film tak neukazuje Mengeleho jako mýtickou postavu minulosti, ale jako varovný obraz toho, jak snadno může ideologie přežít i bez moci, kterou kdysi měla…
Pokud máte své watch listy přeplněné, až skoro nestíháte, tohle je náš přehled novinek, které vás možná přemluví přidat do seznamu něco dalšího. Jaké jsou tedy novinky pro 18. týden?
Rovnou do pekla: Netflix
Kazuko Hosoki byla věštkyně, která pobláznila celé Japonsko svou metodou Věštění šesti hvězd. Její předpovědi byly proslulé zlověstnými a bez obalu podanými varováními jako období velkého neštěstí nebo půjdeš do pekla. Z poválečné chudoby se vypracovala až na klíčovou postavu tokijského nočního života – už ve svých dvaceti letech vybudovala několik úspěšných nočních klubů a stala se královnou čtvrti Ginza. Jako věštkyně později zcela ovládla televizní obrazovky i knižní trh; její publikace dokonce zapsaly Guinnessův světový rekord. Její vzestup však doprovázela obvinění z podvodných obchodních praktik a spekulace o napojení na kriminální podsvětí. Jaká byla skutečná tvář této záhadné ženy?
Země zlata: Disney+
Kim Hui-džu pracuje jako pracovnice bezpečnostní kontroly na mezinárodním letišti. Kvůli svému příteli Lee Do-gjongovi, který létá jako druhý pilot u aerolinek, se nešťastnou náhodou dostane ke zlatu patřícímu pašerácké organizaci, takže když se rozhodne, že se nechá pohltit chamtivostí, ocitá se uprostřed velmi nebezpečné hry.
Travis Japan Summer Vacation!! in the USA: Disney+
Skupina Travis Japan vyráží na letní dobrodružství napříč Skalistými horami v Severní Americe. Členové se rozdělí do dvou týmů – zatímco jeden brázdí silnice v obytném voze, druhý se naplno noří do tajů místní kultury. Tato výprava za novými obzory a upřímnými setkáními slibuje zážitky, na které nikdo z nich nezapomene.
Muž v ohni: Netflix
Příběh Johna Creasyho, zlomeného bývalého žoldáka, který se vydává na misi pomstít smrt svého jediného přítele a zároveň chránit dceru padlého kamaráda před silami, které zničily její rodinu.
Dům duchů: Prime Video
Epický příběh hrdé a vášnivé rodiny, tajných lásek a krvavé revoluce. Vášeň, boje a tajemství rodiny Truebů se rozprostírají napříč stoletím násilných sociálních změn a vrcholí krizí, která vrhá hrdého, tyranského patriarchu a jeho milovanou vnučku na opačné strany barikády.
Vdovina zátoka: Apple TV+
Starosta se z novoanglického města snaží učinit turistickou senzaci, a to navzdory místním varovným náznakům, že je prokleté.
Goddess Bless You from Death: Netflix
Thup, sirotek prokletý mimořádnými smysly, je vtažen do vyšetřování záhadného případu vraždy, který se táhne přes desetiletí, po boku racionálně smýšlejícího Singhy, který odmítá vše okultní. To, čemu však čelí, se vzpírá logice: případ je spjatý starověkými vírami, nadpřirozenými silami a nejtemnějšími zákoutími lidské touhy.
Nahoře nebe, v dolině já: Cinemax 2
Nahoře nebe, v dolině já vypráví příběh patnáctiletého Enriqueho, který vyrůstá se svou babičkou v zapomenuté slovenské vesnici, zatímco jeho matka Martina pracuje ve vzdáleném městě a jen zřídkakdy si najde čas zajet za svým synem. Léto ubíhá pomalu a vytáhlý Enrique si zkracuje čekání na mámu ježděním na babetách a drobnými lumpárnami s kamarády. Zároveň svědomitě plní matčiny úkoly – zpočátku bez otázek, ale brzy začne tušit, že nejsou tak nevinné, jak se zdálo. Ve vesnici se o Martině šíří pomluvy a Enrique postupně začíná pochybovat o obrazu, který si o své matce vytvořil.
Ďábel nosí Pradu 2: Kino
Dvacet let po svých ikonických rolích se Meryl Streepová, Anne Hathawayová, Emily Bluntová a Stanley Tucci vracejí jako Miranda, Andy, Emily a Nigel do světa vysoké módy, který se mezitím zásadně proměnil. Miranda Priestlyová stále stojí v čele prestižního magazínu Runway, tentokrát však čelí tlaku digitální éry a proměně celého odvětví. Andy Sachsová si vybudovala vlastní kariéru mimo magazín Runway, ale nečekané okolnosti ji znovu přivedou zpět do prostředí, ve kterém kdysi začínala svoji kariéru. Emily a Nigel se mezitím pohybují na vrcholu módního průmyslu, kde ambice a loajalita čelí novým překážkám a konfliktům. Na pozadí pulzujícího New York City se rozehrává příběh o moci, kariéře a osobních rozhodnutích ve světě, kde se pravidla mění rychleji než kdykoli dříve.
Pokud plánujete návštěvu kina, první díl si do té doby můžete pustit na Disney+ a recenzi pokračování si můžete přečíst na našich stránkách.
Neděle: Kino
Děj intimního dramatu Neděle sleduje sedmnáctiletou Ainaru, která prochází zásadní životní krizí na prahu dospělosti. Zatímco se od ní očekává volba univerzity, ona v sobě objevuje hlubokou víru a zvažuje cestu řádové sestry. Toto rozhodnutí proměňuje bezpečné rodinné zázemí v prostor plný napětí a pochybností. Příběh citlivě vykresluje střet osobního přesvědčení s nepochopením nejbližších a zkoumá křehkost rodinných vazeb v okamžiku, kdy se mladá dívka snaží najít své vlastní místo ve světě.
Recenzi filmu Neděli si můžete přečíst na našich stránkách.
Tohle bylo deset novinek, které přinesl 18. týden na stream, do kin a televize.
Další přehledy, seznamy, články a recenze najdete na našich stránkách.
Zdroj: Netflix, Prime Video, Cinemax 2, Disney+, Apple TV+
Krásný květnový den vám přeji. Jaro je v plném proudu, země rozkvétá a já mám pro vás připravenou další komiksovou recenzi. V dnešní recenzi se zaměřím na největšího, a snad i nejlepšího lovce v vesmíru. Na rasu, pro kterou je lov životní pouť. Řeč bude o samotném Predátorovi. Před pár měsíci jste si mohli přečíst recenzi na jinou potvoru z vesmíru – Vetřelec 1: Pokrevní linie a také na příběh, kde Predátor zkusil ulovit nejdrsnější Kanaďana a selhal – Predátor vs. Wolverine. Teď tu máme novou samostatnou sérii s tímto lovce a já vám povím, jestli první díl stojí za to. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi komiksu Predátor 1: Den lovce!!!
Recenze komiksu Predátor 1: Den lovce
Blízká budoucnost. Mladá dívka sleduje, jak její otec a matka umírají rukou nejnebezpečnějšího a nejobávanějšího lovce, který kdy žil: Predátora. O několik let později Theta pročesává vesmír ve své rozpadající se lodi, a přestože jí docházejí zásoby, je odhodlaná udělat vše, aby příslušníka rasy Yautja, který ji připravil o rodinu, konečně našla. Buď zemře on, nebo ona. Po nouzovém přistání na ledové planetě, kde musí absolvovat náročnou cestu divočinou k nejbližší základně, se však její šance na přežití tenčí. Mrazivý chlad navíc není jediná věc, které se musí obávat. Ze stínů ji pozoruje Predátor, připravený udeřit! (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Zábavný scénář od Eda Brissona
Od scénáristy Eda Brissona jsem toho moc nečetl. Tohle je jeho první komiks, který mu v Česku vyšel. A čistě z mého pohledu se čtenářům představil velmi dobře. Brisson je šikovný vypravěč. Ví moc dobře jaký příběh chce tvořit, a co může čtenářům dát, a co zase ne. Určitě dostal od obou nakladatelství nějaké poznámky, co může a nemůže ukázat. Přesto jsem neměl pocit, že mu to nějak výrazně svazuje ruce ve vyprávění.
Brisson s naprostým přehledem vypraví svůj příběh a mě ho bavilo číst. Měl jsem pocit, že si Brisson představil svůj příběh jako velké filmové dobrodružství, a tímhle stylem chtěl příběh vyprávět. Aby příběh měl spád, dynamiku, zvraty a v každém sešitu se neustále něco dělo. A mě to moc bavilo. Komiks jsem četl jedním dechem, a krásně jsem se u něho bavil. Jen tam mám jeden větší problém, který je celkem zásadní.
Tím problémem je jakým způsobem Brisson pracuje se samotnou rasou Predátorů. Bohužel se tady Brisson dostal do takové menší slepé uličky a musel si trochu pomoc, jinak by komiks skončil hned. Predátoři jsou v jeho podání celkem looseři. Dostávají zde hodně na zadek. Většinou za to může fakt, že jsou arogantní, podcení situaci, zafunguje velká náhoda a hlavně se chovají jako blbci.
Podobný problém mám i s hlavní hrdinkou, která sice dělá spoustu chyb, působí lidsky a je dost sympatická stylem El Ripleyové. Ale je zde až moc dobrá a scénárista z ní udělal nositelku štěstěny. Prostě zvládne všechno a její skutky působí až neuvěřitelně. Zvláště v kontrastu s celým kánonem Predátora. Chápu, proč to tak je, ale lehce mi to kazilo zážitek ze čtení.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Povedená vizuální stránka
O kresbu a barvy se postarali umělci Kevin Walker a Frank D’Armata a odvedli velmi dobrou práci. Skrze jejich tvorbu na mě dýchla ta správná atmosféra. Walker krásně rozpracoval Brissonův scénář a parádně zachytil dynamiku a spád příběhu. Kresba nejlépe vynikne v akčních pasáží, kde perfektně prodává samotný příběh. V klidnější pasážích je taková „obyčejnější“.
Barevná paleta se mi hodně líbila a krásně se hodí ke kresbě a k příběhu. Opět pomáhá dotvářet tu správnou atmosféru a napětí. D’Armata si vyhrál s barevným provedením samotných Predátoru a množstvím lokací. Od pralesa, přes zmrzlé planiny až k vědeckotechnickým místnostem. Vše krásně ladí s kresbou. I tady platí, že vše nejlépe vynikne při akci.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Predátor 1: Den lovce
Je to akční jízda od začátku až do konce. Pokud milujete Predátora, tak si to užijte, ale budete trochu naštvaný, že Predátoři se tady moc nepředvedou. Ale to je asi jediná velká výtka. Z mého pohledu je to zábavný, nadupaný komiks, který moc dobře baví a čte se jedním dechem. Jako začátek série se to moc povedlo a já se těším na další díly. Tohle byl jen předkrm!!!
Hodnocení: 7,5/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto byla má spokojená recenze na novou komiksovou řadu s nejlepším lovcem ve vesmíru. Doufám, že se vám recenze na komiks Predátor 1: Den lovce líbila a komiksu dáte šanci.
Malý chlupáč Ollie a majestátní pták Ivy si zničehonic prohodí těla a prožijí spolu nejdivočejší dobrodružství v životě. Jestli ale chtějí přežít, musí táhnout za jeden provaz…
Animační studio Skydance Animation, založené v roce 2017, se na samém startu projevovalo jako nadějné animační studio. I proto, že se v něm pohybují osobnosti, které už v rámci animovaných filmů mají poměrně výrazné jméno. Brad Bird, režisér Železného obra, prvních dvou Úžasňákových či Ratatouille, například letos uvede svůj vysněný projekt Ray Gunn. Ředitelem Skydance Animation je navíc John Lasseter, který měl v jednu dobu současně dohled nad Pixarem i Walt Disney Animation. První dva animáky z dílny Skydance Animation – Štěstí a Zakletí – přesto velkou díru do světa neudělaly. A těžko říct, zda se na tom u toho třetího může něco změnit.
Režisér třetího animáku tohoto studia s názvem Kouzelná výměna je konkrétně Nathan Greno, jeden z režisérů disneyovky Na vlásku. U Disneyho později vyvíjel také animák Gigantic, který měl být svěží adaptací klasického příběhu o Jackovi a stonku fazolí. Tento projekt byl ovšem nakonec zrušen. U Skydance přitom shodou okolností vzniká animák o Jackovi a stonku fazolí, který chystá Rich Moore, jenž s Grenem realizoval Na vlásku. Greno nicméně dal přednost jinému projektu. Takovému, který na první pohled spoléhá na víceméně ohranou zápletku o výměně těl a snaží se v domovském USA svézt i na tom, že hlavního vydřího (Pookoo) hrdinu v originálním znění mluví čerstvě oscarový Michael B. Jordan. Může ovšem tento animák nabídnout i něco jiného?
Kouzelná výměna – ze Skydance Animation nový Pixar jen tak nebude
Zdroj: Skydance Animation
Skydance se již nějakou dobu profiluje jako studio, které by rádo kopalo první ligu. Láká zkušené tvůrce, jejich animáky nejsou laciné, úrovní animace i příběhu také nešetří ambicemi. Ani John Lasseter na klíčové pozici vám ovšem nezaručí, že se z vás hned stane nový Pixar. Především v momentech, kdy vaše animáky působí až příliš genericky. Dětským divákům to přitom může stačit poměrně snadno – je to barevné, humorem se tu nešetří, především je to velmi vděčné. V tomto ohledu působí Kouzelná výměna jako animák z učebnice. A nebo přesně ten vděčný animák, který vám snad jednou může za pár minut vygenerovat umělá inteligence. I proto zapadá do katalogu Netflixu, se kterým má Skydance aktuálně podepsanou dohodu o distribuci jeho animáků.
Kouzelná výměna je jednoduchá. Vděčná pro dětského diváka, podtrhuje to i vykreslení světa, které zase tak komplikované není. Jen se tu pohybují poměrně specifičtí živočichové. Fauna a flóra to přesto není kdovíjak komplexní, neobyčejnými živočichy to vlastně končí. V jádru je pak klasické soupeření skupiny zvířat a naděje, že by nepravděpodobná situace, do které se dvě hlavní postavy dostanou, mohla spor ukončit, protože je tu ve finále samozřejmě nejdůležitější táhnout za jeden provaz. Vydra v těle ptáka se učí létat a pták v těle vydry se učí přizpůsobit vydrám. Zápletka je tak rutinní, jak asi rutinní jen být může, za pochodu se toho moc nezmění. Tomuhle světu za pochodu nechybí nápady, nikdy ovšem nezmizí pocit, že je to celé až příliš velká sázka na jistotu. A že u Pixaru, Ghibli či lepších disneyovek a filmů z dílny DreamWorks Animation umí pokaždé ty světy představovat a budovat tak nějak líp.
Srovnání jsou nevyhnutelné, Skydance Animation moc trumfů neskrývá
Zdroj: Skydance Animation
Kouzelná výměna přichází možná až příliš pozdě a snadno tak zapadne ve stínu Rozzumu v divočině nebo Na skok do divočiny, dvou animáků, které také pojednávají o přírodě a se svými myšlenkami především pracují mnohem lépe. Kouzelná výměna sice představí tak trochu jiné typy klasických zvířat, ve výsledku je to ovšem tak trochu málo. A i kdyby takový nebyl úmysl animačního studia s Johnem Lasseterem v čele, srovnání s minimálně pixarovkami se prostě nevyhne. Je to film o komunikaci, empatii i mezidruhové toleranci, přitom se mu ovšem nedaří jít vyloženě do hloubky. Jako by tu někdo zapomněl, že v ideálním případě by nemělo jít o animák jen pro nejmenší, ale o animák pro celou rodinu. Takový, který dá i dospělým dost podmětů věnovat danému animáku plnou pozornost. V tomto ohledu ovšem Skydance Animation moc trumfů prozatím neskrývá.
Na tomto animovaném filmu se přitom pracovalo již od roku 2018. Musel dát hrozně moc práce a za pochodu dokáže těžko působit odbytě. Jenomže to začne rychle působit dojmem, že i když se při realizaci animační stránky tvůrčí tým snažil sebevíc, scénář, pod kterým jsou podepsané celkem tři osoby, tak komplexní práci nemá. V takovém případě se mohou animátoři snažit o sebekrásnější slupku… ale pod povrchem je těžké očekávat zázraky. Skydance Animation celkově zatím působí jako odkaliště áčkových animáků, které by bylo těžké jinde udat. Talentovaní tvůrci samotný úspěch nezaručují, samotný Lasseter kdysi opustil Pixar/Disney kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování. Dávalo by vlastně smysl, že mu někdo dá druhou šanci, důležitější jsou ovšem výsledky. A po prozatímních třech animacích u Skydance Animation nejsou zrovna uspokojivé. Jen posílat áčkové herce do dabingového studia také očividně nestačí.
Jednoduchá buddy komedie, která se příliš zbytečně snaží o víc
Zdroj: Skydance Animation
Ze všech dosavadních animovaných filmů z dílny Skydance vypadá tento prozatím rozhodně nejlépe (zvířatům se prakticky pokaždé daří v animované formě vypadat lépe než lidem). Minimálně nejsnáze evokuje něco, co by snad teoreticky jednou v případě jistých okolností mohlo konkurovat i Pixaru. V jádru je to ovšem především jednoduchá buddy komedie, která je i v tomto ohledu nejzábavnější. Zbytečně se ovšem snaží o víc. I proto možná v tomhle případě potěší, že tu snaha o nějaké hlubší myšlenky ve finále hraje skoro až terciální housle a v popředí je především dobrodružná rutinní animovaná zábava. Komukoliv nad 12 let to už ovšem samozřejmě bude málo. A generičnost začne z tohoto animáku pořád sršet více, než by mělo být zdrávo.
Má Skydance Animation pořád šanci? Ray Gunn Brada Birda by mohl rozhodnout o tom, zda má vůbec cenu do budoucna tomuhle studiu věnovat budoucnost. Jak by ovšem u Kouzelné výměny teoreticky mělo platit do třetice všeho dobrého, tenhle pocit se tak úplně nedostaví. Téměř dekáda vývoje je na různých technických jednotlivostech určitě vidět, přeci jen by to ovšem pořád možná chtělo lepší příběh než ten, který evokuje generické béčkové evropské animáky. Kouzelná výměna se přitom odehrává ve světě, který by mohl stát za další prozkoumání a ve kterém by šlo teoreticky vyprávět nějaké zajímavé příběhy. Výsledek ovšem nejspíše mnohé donutí vzít poslední pixarovky na milost. Ukazuje totiž, jak by mohl vypadat skutečný úpadek Pixaru.
Kouzelná výměna závěrem
Kouzelná výměna je filmem, který má ambice větší než jeho skutečný dopad. Na papíře nabízí vše, co by mělo fungovat – atraktivní svět, zkušené tvůrce i osvědčené téma o empatii a porozumění. V praxi se ale často zastaví na půli cesty, jako by se bál udělat krok navíc směrem k něčemu odvážnějšímu nebo zapamatovatelnému. Skydance Animation tím potvrzuje, že cesta k úrovni Pixaru nebo DreamWorks není jen otázkou rozpočtu či talentovaných jmen v titulcích. Chybí tu především výraznější tvůrčí identita a odvaha překročit bezpečně vyšlapané šablony. Výsledkem je film, který neurazí, místy pobaví a vizuálně potěší, ale jen stěží v divákovi zanechá stopu, která by přetrvala déle než závěrečné titulky. A právě v tom spočívá jeho největší slabina – Kouzelná výměna není špatný film. Je to jen film, který je až příliš snadné si po čase vůbec nepamatovat…
I v květnu si pro své diváky streamovací služby připravily spoustu novinek. Tohle je přehled několika z těch, které přidá Netflix.
Jaké novinky dorazí v květnu na Netflix?
Moje nejmilejší seňorita (1. května)
Mladá žena z tradiční rodiny zjišťuje, že je intersexuální, a vydává se na cestu sebepoznávání, zkoumání genderové identity a objevování lásky na překvapivých místech.
Kouzelná výměna (1. května)
Malý chlupáč a majestátní pták si zničehonic prohodí těla a prožijí spolu nejdivočejší dobrodružství v životě. Jestli ale chtějí přežít, musí táhnout za jeden provaz.
Tíha slávy (1. května)
V boxerské aréně na malém městě vyšetřují dva bratři šokující vraždu. Na scénu se přitom vrátí jejich otec a slavný trenér v jedné osobě, se kterým moc nevycházejí.
The Rhythm of Revenge (4. května)
Zpěvačka Poona sní o slávě a odhalení pravdy o smrti svých rodičů. Uzavře spojenectví s policistou, zatímco se honba stává osobní.
Utajené legendy (7. května)
Britské ulice zaplaví v 90. letech drogy. Tým obyčejných úředníků proto bez přípravy vyrazí na tajnou misi s cílem zničit gangy pašeráků a dealerů. Podle skutečnosti.
Kaštánek: 2. série: Ptáčátko (7. května)
Když je nalezena zavražděná pohřešovaná žena, Mark Hess a Naia Thulin se znovu setkají. Jejich vyšetřování odhalí stalkera, který si s oběťmi hraje na schovávanou, sleduje je a provokuje je dětskou říkankou. Opět musí pracovat bok po boku, ale vztah mezi těmito dvěma detektivy je komplikovanější než kdy dříve.
Krev mého srdce (7. května)
Kvůli její vzácné krevní skupině jí jdou po krku a na scénu se navíc vrátí starý nepřítel. Ona proto vyrazí do boje za svoji budoucnost po boku svého milovaného zabijáka.
Za časů dynastie Čoson ji odsoudili k smrti. Pak se ale ocitne v moderním Soulu, kde může díky nemilosrdnému mladíkovi z bohaté rodiny naposledy změnit svůj osud.
Pozoruhodně bystrá stvoření (8. května)
Vdova se na noční směně v mořském světě sblíží s chytrou chobotnicí a mladíkem, který se hledá.
Devil May Cry: 2. série (12. května)
Válka mezi světy se rozhoří, když se Dante postaví svým vlastním ďáblům a musí bojovat s jedinou silou, která je odrazem té jeho: svým odcizeným dvojčetem Vergilem.
Spřízněná duše (14. května)
Rjú, kterého trápí výčitky a pochybnosti, uteče z Japonska až do Berlína, kde ho náhodou zachrání korejský boxer Johan. Tohle setkání jim pak na dlouhá léta změní život.
Na život a na smrt (14. května)
Nesmiřitelný polda z LA jde tvrdě po krku protřelému zloději, který stojí za sérií troufalých loupeží. A vyhrát může jenom jeden z nich.
SUPERpaka (15. května)
Potrhlí místní podivíni přijdou k superschopnostem jak slepí k houslím. Společně pak bojují se zlem ve městě, které šílí z přelomu tisíciletí.
Berlín a pařížské klenoty (15. květen)
Berlin a Damián dají partu dohromady, tentokrát v Seville, aby provedli mistrovskou loupež: předstírají krádež Dámy s hranostajem. Předstírají? Proč? Protože jejich skutečným cílem je vévoda z Málagy a jeho žena, pár, který si myslí, že může Berlina vydírat. Co ale neočekávají, je, že jejich výzva probudí Berlinovu nejtemnější stránku – a jeho žízeň po pomstě.
Akane-Banashi (16. května)
Jako dítě se Akane během show, která definovala kariéru jejího otce, stane svědkem šokující události. Nyní na střední škole si slibuje, že dosáhne nejvyššího uměleckého uznání.
The Boroughs (21. května)
V zdánlivě malebném domě pro seniory se musí skupina nepravděpodobných hrdinů spojit, aby zastavili obrovskou hrozbu, která jim chce ukrást to jediné, co nemají – čas.
Období páření (22. května)
Divoký komediální animák pro dospělé o lásce, sexu a vztazích ve světě zvířat. Od zvrácených autorů seriálu Big Mouth.
Dámy mají přednost (22. května)
Sukničkář dostane pořádný výstražný signál, když se ocitne v paralelním světě ovládaném ženami, kde se utká tváří v tvář s vášnivou ženskou protějškem, která mu život ještě více zkomplikuje.
Jaké novinky přidá do svého katalogu v květnu Netflix?
Goddess Bless You From Death 2025 (1. května)
Thup, sirotek prokletý mimořádnými smysly, je vtažen do vyšetřování záhadného případu vraždy, který se táhne přes desetiletí, po boku racionálně smýšlejícího Singhy, který odmítá vše okultní. To, čemu však čelí, se vzpírá logice: případ je spjatý starověkými vírami, nadpřirozenými silami a nejtemnějšími zákoutími lidské touhy.
Pit Babe: 1.+2. série 2023-2025 (1. května)
Charlie se chce stát závodním jezdcem, ale vlastní auto nemá. Jediným řešením, které ho napadne, je uzavřít bizarní dohodu s králem závodních drah Babem, přezdívaným Pit Babe. Ještě podivnější je, že Babe souhlasí, že Charliemu pomůže splnit si jeho sen.
Horimiya 2021 (1. května)
Společenská a populární dívka, která je skrývá to, že je ve skutečnosti domácký typ, si najde cestu ke svému nerdovskému spolužákovi, který si ve škole schovává tetování a piercing.
Jujutsu Kaisen: 2. série 2023 (1. května)
Judži Itadori je chlapec s obrovskou fyzickou silou, ačkoli žije zcela obyčejným středoškolským životem. Jednoho dne, aby zachránil spolužáka napadeného kletbou, sní prst Rjómena Sukuny a kletbu přijme do své duše. Od té doby sdílí s Rjómenem Sukunou jedno tělo. Pod vedením nejmocnějšího z čarodějů, Satoru Godža, je Itadori přijat na Tokijskou střední školu džúdžucu, organizaci, která bojuje proti kletbám…
Cuckoo 2024 (9. května)
Poté, co se Gretchen přestěhuje do odlehlého alpského letoviska, se začnou dít znepokojivé události a ona věří, že odpověď se skrývá ve zdroji ozvěny křiku.
Tohle byl přehled několika novinek, které v květnu dorazí na Netflix. Opět bude z čeho vybírat a určitě dorazí i dost zajímavých kousků na poslední chvíli.
Další články, recenze a seznamy najdete na našich stránkách.
Krásný den vám všem přejí a vítám vás na naši stránkách, a u tohoto článku. V dnešním článku si rozebereme nový film, který můžete vidět na streamovací platformě Netflix. Film nese jméno Apex, a jedná se survival thriller, ve kterém Charlize Theron bojuje o svůj život, a snaží se utéct před magorem s tváři Tarona Egertona. O režii se postaral šikovný režisér Baltasar Kormákur, který natočil hodně povedený Everest, 2 zbraně či Kontraband. Taron Egerton před pár lety natočil jeden z největších hitů Netflixu – Příručák, a určitě by se nezlobil, kdyby i Apex měl velkou sledovanost. Film dorazí na stream 24.4. Nebudu úvod prodlužovat a vrhneme se na samotnou recenzi redakce na film Apex!!!
Recenze redakce na film Apex
Žena po bolestné ztrátě vyrazí sama do australské divočiny, aby si vyzkoušela, co všechno vydrží. V patách má ale rafinovaného zabijáka, který si z ní udělal lovnou zvěř. (oficiální text distributora filmu)
Marek Lízal
Vypadalo to na dobrý thriller, který dorazí na Netflix. A zase jsme byli naivní, protože se jedná o další průměrnou žánrovku, kterou na těchto platformách můžeme najít. Přitom se tady sešla dobrá parta. Režisér Baltasar Kormákur má na svědomí filmy Everest nebo 2 zbraně. V posledních letech, ale točí věci, které rychle zapadnou do zapomnění. Apex bohužel není výjimka.
Jedná se o průměrný snímek, který má slušný začátek. Horolezecký pasáže byly za mě fajn a charakter Charlize Theron je tady dobře představena. Následně o několik minut později přijde na scénu Taron Egerton, který si to začne krást pro sebe. Taron si roli záporáka střihl parádně a jde vidět, že si to hodně užil. Jedná se o roli, kde by byl ideální James McAvoy, ale je to nakonec Taron, který si toho magora plešatého, který si užívá lovení lidí zahrál. Jeho chemie s Charlize funguje dobře. Bohužel napětí a survival pasáže přestanou být zábavné po chvilce, kdy jedna hloupost začne střídat druhou. Je škoda, že si tady tvůrci nedali záležet na atmosféře a nevymysleli něco lepšího, než co jsme dostali.
Před poslední třetinou přichází zvrat, který není dobře napsaný a rád bych, aby nám o tomhle film více něco řekl. Od nějaké chvíle před koncem to začne být celkem nuda a dojde tomu energie. Je to fakt škoda, protože se tady nabízela poctivý, napínavá žánrovka, která by nezapadlo do toho Netflix průměru, ale bohužel zapadla. Celé finále pak byla za mě těžká blbost, která se už nedala brát vážně.
Apex není povedený snímek, nevyužil svůj potenciál, a i když je dostatečně funkční, tak to z něho ještě neděla dobrý film, který by si zasloužil pozornost. Na večerní oddych u televize je Apex v pohodě film, který neurazí, nenadchne, a brzo si na něho nevzpomenete. Ale kvůli hlavní dvojici, která film táhne si pozornost do konce film udrží.
Hodnocení: 5/10
Zdroj: Netflix
Pavel Hrubeš
Tohle mohlo být, tak moc dobré, ale to by to musel napsat někdo jiný. Samotná premisa není vůbec špatná, samotné prostředí Austrálie je zajímavé a neokoukané, a dobře napsaná hra na kočku a na myš může dobře bavit, zvláště když máte šikovného režiséra a dobré herce. Zde se to všechno sešlo, tedy až na ten příběh.
Snažil jsem se tomu jít naproti, co to šlo, ale v určitý moment mě to ztratilo. A dost mě to štve, jelikož jsem filmu věřil. Režisér Baltasar Kormákur umí, ale tady jede na neutrál a reálně nic moc nepředvede. Několik scén se mu povedlo a mají správné napětí a atmosféru. Jenže pak přijdou momenty, u který si řeknete jen proč.
Scénárista Jeremy Robbins by si za hlavní zvrat zasloužil pár facek. Místo toho, aby pracoval s charakterem obou hrdinů a vytvořil něco silného a smysluplného, tak přijde s něčím naprosto absurdním.
Charlize Theron umí skvěle hrát, bohužel zde nemá dobře napsanou postavu, a její postava není moc sympatická. Taron Egerton si svou roli užívá na maximum, a moc se urval ze řetězu, až to svým způsobem kazí.
Film má několik povedených momentů – většina se týká adrenalinových sekvencích, které ukazují potenciál filmu. Bohužel jich není tolik kolik bych si přál. Apex je ten typ filmu, u kterého vás nejvíce bude štvát ten promarněný potenciál.
Hodnocení: 5 /10
Toto jsou naše dojmy a názory na film Apex. Snad vám dali odpověď jestli se film povedl nebo ne.
Krásný den vám všem přeji a vítejte na našich stránkách. V této komiksové recenzi si rozebereme povedený a zábavný komiks, který nese jméno Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů. Tento dlouhý název přesně vystihuje, co nám komiks nabídne. Nabídne nám dobrodružství, zábavu, kačera Donalda a jeho synovce Kulíka, Dulík a Bubíka, a také spoustu krásné nostalgie. Na našich stránkách jste si mohli přečíst recenze na jiné kačeří dobrodružství, které jsou hodně povedené – Legendární kačeří dobrodružství: Pasti plné zlata a Syn slunce. Pohodlně se usaďte a jdeme na recenzi komiksu Kačer Donald: Labyrintem horských štítů!!!
Z Kačerova až na střechy světa – do říše podivných tvorů a ztracených měst! Kdesi v mlhách, kde končí mapy, se rozprostírá nekonečný labyrint horských stezek, roklí a skalních věží. A právě tam se naši dobrodruzi z Kačerova vydávají tentokrát. Kačera Donalda a jeho synovce čeká výlet do sopečného údolí, setkání se ztracenou civilizací či hon na mytické stvoření. Navštíví neprobádaná místa, kde realitu pohlcuje fantazie, legendy se stávají skutečností a dávná tajemství ožívají před očima. Tři výpravná dobrodružství z pera legendárního tvůrce Kačerova Carla Barkse vás po úzkých římsách strmých skalních stěn zavedou do víru nejšílenějších záhad horských hřebenů, štítů a srázů. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Sopečné údolí
Povedená povídka na rozjezd. Krásně absurdní zápletka s koupí modelu letadla, která parádně vygraduje v nečekané dobrodružství. Scénárista Carl Barks velmi vtipně uvrhne kačera Donalda a jeho synovce do nečekaných situacích. Nádherně se zde projeví smůla, která se Donaldovi neustále lepí na paty a přináší mu spoustu nervů. Je to vtipné, absurdní, a má to skvělou pointu, jenž mi vykouzlila úsměv na tváři.
Hodnocení: 6,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Ztraceni v Andách
Tahle povídka mi sedla o trochu více, než první. Carl Barks znovu s nádhernou lehkosti uvrhne Donalda do kolotoče nečekaných události. Tentokrát se Donald se synovci vydají hledat místo, kde slepice snáší hranatá vejce. A celá tahle výprava je správně zábavná, vtipná a opět nabídne spoustu smůly, která Donalda neustále provází. Výjimečně mu spoustu problémů způsobí jeho milovaný synovci, kteří neustále musí žvýkat žvýkačky a dělat bubliny. Finále mi udělalo velkou radost a Barks dal příběhu nádhernou pointu. Radost číst.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Po stopách jednorožce
A to nejlepší na konec. Parádní dobrodružná povídka se vším všudy. Tady jsem si mnohokrát vzpomněl na animovaný seriál. Strýček Skrblík vyšle Donalda do Indie, aby mu sehnal jednorožce, což samozřejmě nebude vůbec jednoduché a Donalda to bude stát spoustu nervů. A já měl při čtení úsměv od ucha k uchu. Spoustu vtipů, spoustu hlášek, typická Donaldova smůla, typická chytrost synovců, a krásné šestákové dobrodružství. Jako obvykle si pro nás Barks připravil krásné a povedené finále. Já jsem opravdu hodně moc spokojený a tuhle povídku jsem užil.
Hodnocení: 8/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto je má recenze na zábavný a hodně povedený komiks Legendární kačeří dobrodružství – Kačer Donald: Labyrintem horských štítů. Pokud máte rádi kačeří dobrodružství, tak budete určitě hodně spokojený jako já.
