Tony má plán – Nová česká gangsterka (Recenze)

Autor

-

21. augusta 2025

Tony má plán je absurdní černá komedie „z prohnilýho kufru starý káry“ o lehkovážném kšeftaři Tonym (Lukáš Duy Anh Tran) a jeho naivním plánu, kterým zkomplikuje život všem kriminálním živlům v okolí. Co se zdá být jedním z dalších pochybných kšeftů, se náhle zvrtne v neřízený road trip. Zatímco Tony hledá způsob, jak se dostat ven během bláznivé akční jízdy, svět plný lží, podvodů a krádeží si s ním nelítostně pohrává. Přitom se snaží se pochopit, jaká absurdní hra se to kolem něj odehrává. Vyzbrojen ostrým jazykem a bezelstnou upřímností bojuje až do posledního nádechu. Podaří se Tonymu odrazit ode dna a uskutečnit svůj zatím nejbizarnější plán – začít žít poctivě?

„Drzá filmová komedie.“ Přesně tímto titulem se hrdě chlubí hraný celovečerní debut Barbory Kočičkové, která si ke své hrané prvotině také napsala scénář. Absolventka Filmové akademie Miroslava Ondříčka do kin přináší novou gangsterku, kterých je pořád v rámci české kinematografie jako šafránu, specifická se jí i tím, že se zhruba 75-80% filmu odehrává v kufru jednoho auta, z plátna poté téměř nesleze Lukáš Duy Anh Tran, pravděpodobně nejznámější česko-vietnamský herec, který se zhostil titulní role. Byť by se poté možná nevyplatilo očekávat český film roku, zajímavý film jistě ano.

Tony má plán – Zajímavé žánrové cvičení

Z kufru auta se film přesune pouze v rámci pár flashbacků, jinak od prvních momentů film sleduje titulní postavy v kufru. A divák má přitom stejnou perspektivu jako on. Slyší tak pouze hlasy a zvuky, nic přitom nevidí. Většinu času tak film nabízí pouze stísněný prostor onoho kufru, většina ostatních herců, kteří v rámci děje sehrávají důležitou roli, se ve fyzické podobě objeví pouze na minimum času, překvapivě je i na hlavním plakátu znázorněna postava, která se nakonec ve filmu ve fyzické podobě neobjeví (marketing takového minimalistického filmu holt musí být nějak kreativní, něco také nejspíše skončilo na podlaze střižny). Bylo by ovšem hloupé tvrdit, že se jedná o líný film, za kterým není vidět kus práce.

Je to především zajímavé žánrové cvičení, které nejspíše mnohé svou formou neoslní, na druhou stranu se dá věřit tomu, že někteří z nich budou právě ti, kteří si často stěžují, že české kinematografii chybí více kreativních či alespoň výraznějších filmů. Mezi právě ty Tony má plán bezpochyby patří, především i formou vyprávění. Svým způsobem by vlastně Tony má plán mohl fungovat jako divadelní hra, napovídají i tomu kulisy v rámci flashbacků, které snadno evokují kulisu kufru, byť děj v rámci flashbacků přeskočí do kupé vlaku, sámošky či riviéry. Z filmu trčí zajímavá vizuální stylizace, za pochodu to dokáže vyvolat pocit, že Kočičková nad vizuálním vyprávěním svého filmu přemýšlela, své kouzlo poté film má, byť mohou někdy rozhodnutí působit sebevíce zvláštně.

Film stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana

Ona by nejspíše bylo divácky vděčnější ta varianta, ve které se bude perspektiva střídat a divák tak uvidí dění i mimo kufr, nikoliv pouze zvuky, které mají události mimo něj naznačovat. O to více je patrnější, že film do velké míry stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana, který má po mnoha letech konečně opět štěstí na výraznější roli a šanci projevit, že je velmi dobrý herec, film tak doslova stojí na jeho bedrech a jeho dostatečně zábavnému výkonu. Mimo něj má největší herecký prostor Robert Mikluš v roli Tonyho mentora Kefíra, zrovna jemu role gangsterského mentora sedí, především i proto, že se jeho postava nesmí brát nutně vážně a byť Tonyho pořád peskuje, gangster na baterky je to minimálně podobný. A vlastně se díky vývoji událostí ukáže, že to není úplně náhoda.

Tony má plán se může zdát jako velmi snadno realizovatelnou žánrovou jednohubkou, při sledování se vlastně vlastně dá věřit řečem o tom, jak technické náročné natáčení filmu bylo, rozpočet 11 milionů korun padl mimo jiné na zapojení odborníků na robotiku, speciální efekty, kaskadéry a potápěče. Na zmíněné odborníky především i proto, že scény v ústředním kufru nejsou realizované v kufru za jízdy v autě, ale je zpracován skrze odříznutého kufru zasazeného do železné konstrukce uchycené na dálkově ovládané platformě, jednoduše skrze takový robotický simulátor. Kufr byl zároveň upraven tak, aby bylo možné odstranit všechny jeho čtyři strany, dialogové stopy herců, které Tony může za své jízdy slyšet, navíc nejsou nahrané ve studiu, ale působí autenticky díky faktu, že byly nahrané za jízdy v autě. Jde o drobné detaily, přesto se musí ocenit, protože se tu tvůrčí tým zřejmě vždy nevydal tou snadnější cestou. A to si svým způsobem zaslouží respekt.

Příběhově až příliš jednoduchá gangsterka

I skrze zajímavé zpracování tak vlastně moc nesejde na tom, že se jedná příběhově až o příliš jednoduchou gangsterku. Tony má plán stojí především na vizuálu a hlavním herci, pochybnější je v momentech, kdy se zřejmě snaží něco vypovědět o duševním rozpoložení hlavního hrdiny a jeho snaze se „kariérně“ vydat krapet jiným směrem. Pokud je dle jistých příslibů film absurdní, je to spíše v tom, jak moc „křehký“ jako gangsterka je. Tony má plán je zajímavý minimálně tím, že je gangsterkou zasazenou do velmi unikátního prostředí. Byť si právě svou formou může mnohé znepřátelit.

Kamera Martina Douby (Amerikánka) zklamat nemůže, Doubovi se ze zřejmých omezení daří vytlačit možné maximum, je to díky němu film velmi vizuálně výrazný. Práce se zvukem je krapet komplikovanější a díky mixu dialogových stop a zvukových efektů je někdy tak trochu nevyvážený, přesto se mu daří tak nějak věrohodně vyvolat pocit, že snad skutečně za kufrem auta poletují vrtulníky a podobně. Celé to navíc má 80 minut a velmi sympaticky tak film kvapí dopředu, byť pravděpodobně především proto, že už by jinak stopáž filmu moc natáhnout nešlo. A i kdyby ano (například jisté momenty, které jsou přítomné v traileru, ale nakonec ve filmu absentují), vlastně by filmu samotnému tolik nepřidaly.

Po celou dobu je to především film, který je nejvíce zajímavý svou formou, následně i kroky, které tato forma přináší. I za pár měsíců bude skutečně snadné na Tony má plán vzpomínat jako na netradiční žánrový experiment, který minimálně dokazuje, že má jeho tvůrkyně dostatečný audiovizuální cit, mohlo by díky tomu být zajímavé cokoliv, co se pokusí vytvořit příště. Byť je snazší k ní mít po její prvotině spíše respekt nežli vyloženou úctu.

Tony má plán závěrem

Tony má plán je zajímavým debutem Barbory Kočičkové, který zaujme především svou netradiční formou a vizuální stylizací. Film stojí na výkonu Lukáše Duye Anh Trana a ukazuje, že tvůrkyně má cit pro audiovizuální vyprávění. Příběhově však film zůstává jednoduchý a jako gangsterka je až příliš křehký. Přesto je to minimálně zajímavý experiment v kontextu současné české kinematografie…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Falcon

-REKLAMA-

Resident Evil Requiem – Nová atmosférická ukázka, která odhalila známou postavu

Autor

Marek Lízal

-

20. augusta 2025

0

Před 2 měsíci Capcom konečně oznámil devátý díl slavné hororové série s názvem Resident Evil Requiem. Nyní na akci Gamescom Opening Night Live 2025 jsme dostali novou ukázku, která nám odhalila známou postavu. Po první ukázce jsme věděli, že hlavní hrdinkou tohoto očekávaného dílu bude analytička FBI, Grace Ashcroft. Ta je dcerou známé Alyssy Ashcroft, která byla hlavní postavou vedlejšího dílu Resident Evil Outbreak. Nová ukázka nás zavedla do minulosti, kdy Alyssa je stále naživu. Víme, že Alyssa nebude v přítomnosti příběhu devátého dílu naživu a tak ukázka překvapila její součástí.

Ukázka se na začátku nesla v poklidné atmosféře do doby než zazvonil telefon, kdy Grace odpověděla „Haló“, z telefonu se ozvalo „Slečna Ashcroft?“, Grace „Ano“, následně dotyčný na druhý straně hovor ukončil a v budově zhasla světla. V tu chvíli se ukázka změnila do atmosférické podívané. O to více naskočila husina, když Alyssa pronese „už přicházejí“. Ukázka sice netrvala moc dlouho a neukázala toho mnoho, ale mohli jsme vidět, jak neznámá postava zabijí správce (minimálně nějaký pracovník hotelu), a Alyssa a Grace utečou do jiné místnosti. Zde ukázka končí ve chvíli, kdy Alyssa říká své dceři, že jí slibuje, že ji všechno vysvětlí v následujících dnech a že Grace nesmí zapomenout na to, že je její nadějí. Grace na to odpoví v záplavě strachu a paniky „O čem to mluvíš?“, Alyssa „Miluju tě“. Následně se snaží Grace najít cestu ven a vzápětí na to nějaká neznámá věc se vrhne po Alysse a ukázka tím končí.

Je dosti pravděpodobné, že by se mohlo jednat o úvod devátého dílu, který nám ukáže smrt Alyssy Ashcroft. Pro skvělé vrhnutí do hry, představení stylu hry, mechanik a příběhu by byl tento úvod nejlepší volbou.

Tohle by byla tedy nová ukázka ke hře Resident Evil Requiem. V následujících článcích k této hře a sérii se můžete těšit na dva připravované články. V tom prvním si rozebereme gameplay ze hry, kde si lidé v Německu v Kolíně nad Rýnem měli možnost zahrát kratší pasáž ze hry. V tom druhým článku se podíváme jaké remaky nás podle známého a důvěrného insidera Dusk Golem čekají. Resident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox.

Zdroj: Gamescom

Zdroj titulního obrázku: Capcom

-REKLAMA-

Smoke – Zajímavý seriál o honu na žháře (Recenze)

Autor

Pavel Hrubeš

-

20. augusta 2025

0

Vítejte všichni u dnešní seriálové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil zajímavý kousek od streamovací služby Apple TV. Seriál nese jméno Smoke a je to pomalá detektivka o honu na sériového žháře, která byla inspirovaná podcastem o skutečném žháři. O produkci seriálu se postaral známí spisovatel Dennis Lehane, který pro Apple udělal i velmi kvalitní detektivku Volavka. Pohodlně se usaďte a já vám řeknu, proč byste měli tomuto seriálu dát šanci. Toto je recenze na seriál Smoke!!!

Recenze seriálu Smoke

Vyšetřovatel požárů s nevolí utvoří tým s policistkou a jejich horečnatá snaha zastavit dva žháře rozhoří zvrácenou hru plnou tajemství a podezření. (Apple TV+)

Tvůrčí vize

Dennis Lehane je moc dobrý spisovatel, který napsal spoustu úspěšných románů, které pak dostaly filmové adaptace – Tajemná řeka, Prokletý ostrov či Gone, Baby, Gone. Lehane umí moc dobře psát, a také umí rozpoznat kvalitní materiál, co si zaslouží pozornost. To je případ tohoto seriálu, který vznikl na motivy podcastu o vyšetřování sériového žháře. Lehane a tvůrčí tým scénáristů přišli se zajímavou a pořádně nepříjemnou pomalou detektivkou, co nikám nespěchá a pomalu se rozhořívá, než se promění v obrovský požár. A ta pomalost seriálu sluší a má svůj důvod.

Osobně budu chápat každého komu tento styl nesedne. Seriál totiž není úplně vděčná podívaná, jelikož nemá sympatické postavy, je vyprávěná stylem jakým je vyprávěná, a ke všemu se zde dějí věci, které se zde ději – místy je to hloupé a dost přepálené. Znovu říkám, všechno má svůj důvod a Lehane a ostatní tvůrci seriálu se pro toto konkrétní rozhodnutí rozhodli z určitých důvodů. Na druhou stranu je dost fér, že vám to nemusí sednout a seriál odzívete a nebo vám nesedne. Já jsem si k němu také hledal cestu, a vím že není dokonalý a má spoustu chyb. Naštěstí v mé případě jsem si tam našel dost věcí, které mi sedli a nutili mě pokračovat ve sledovaní.

Parádní herecké obsazení

Hlavní roli v seriálu dostal výborný herec Taron Egerton a předvedl zde parádní herecký výkon. Egerton má na tělo napsanou roli a skvěle se převtělil do své postavy. Hodně se mi líbilo, jak Egerton velmi přehrává, tlačí na pilu a jako chameleon mění herecké polohy. Ten jeho úchylný úsměv, ten jeho zvrácený pohled, kdy nevíte jestli na vás kouká psychopat nebo jen velký obdivovatel ohně. V některých scénách se Egerton do role položil až moc, ale já to bral, že to k té postavě patří a herec si užívá tuhle hereckou výzvu.

Jurnee Smollett má hodně vděčnou a zajímavou roli, kterou zahrála skvěle. Smollett perfektně vystihla zlomenost své hrdinky a její vnitřní boj. Nejlépe to funguje v některých konkrétních dialogových výměnách, které dokazují sílu scénáře. Ntare Guma Mbaho Mwine dokáže upoutat naší pozornost od prvního momentu. Jeho herecký projev je výborný. Ta práce s řečí těla je skvělá. Od výrazu v obličeji, v pohybu až k samotnému hlasovému projevu, co umí tnout do živého a mrazí z něho.

Rafe Spall, Greg Kinnear a John Leguizamo mají menší vedlejší role, ale to neznamená, že by hráli špatně. Ba naopak. Každý z herců dostane několik scén, ve kterých si ukradne scénu pro sebe. Navíc všichni mají parádně napsané dialogy při niž si uvědomíte jak moc dobří herci to jsou.

Klady a zápory

Největším kladem seriálu je rozhodně téma a skvěle napsané postavy. Téma a příběh mi hodně sedli a já jsem byl zvědaví, co si pro mě tvůrci připraví, a jak moc seriál bude klamat tělem nebo ne. Trochu mě zklamalo, že tvůrci vyložili karty na stůl moc brzo, ale po konci seriálu chápu, že to museli udělat, a případné natahovaní by moc nepomohlo. Líbilo se mi jak jsou postavy napsané a zahrané, a že jsou všichni komplikovaný a zlomený trosky, co si vybíjejí zlost na svém okolí skrze násilí a požáry. Osobně mi dost sedla atmosféra, tempo vyprávění a celková vizuální stránka seriálu, která mě svým jistým způsobem znepokojila.

A teď si povíme něco o záporech. Těch devět dílů je zbytečně moc. Kdyby měl seriál o dva díly méně, tak by se nic nestalo. Některé zvraty jsou přitažené lehce za vlasy, a to jak jsou absurdní, tak to narušuje celkovou atmosféru. Totéž platí o několika scénách, kde se tvůrci naprosto urvou ze řetězu a připraví si pro nás scénu, která vypadá jako z úplně jiného projektu. Opět chápu, proč to udělali, přesto si myslím, že to místy bylo zbytečné a hloupé.

Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Smoke

Smoke je dobrý a kvalitní seriál, který mi sedl. Přistoupil jsem na hru, co se mnou tvůrci rozehráli a svým způsobem jsem si jí užil. Neříkám, že ta hra je bez chybná, že všechno funguje tak jak by mělo, ale mohu tvrdit, že je to minimálně hodně působivá a zajímavá hra. Takže pokud máte rádi pomalé a hutné detektivky, tak by vám Smoke mohlo sednout.

Hodnocení: 7/10

Toto byly mé dojmy z povedeného a dost zajímavého seriálu Smoke. Není to lehká podívaná, ale pokud vám to sedne, tak bude nadšený!

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple TV

-REKLAMA-

K-pop: Lovkyně démonů – Právoplatný hit? (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

19. augusta 2025

0

Vyprodat stadion je pro ně hračka. Teď ale musí hvězdy K-popu Rumi, Mira a Zoey využít svoje tajné schopnosti a ochránit fanoušky před partou nadpřirozených zloduchů…

K-pop: Lovkyně démonů – Animák, který na Netflixu přepisuje rekordy

Na samotném počátku začal kolem roku 2021 v Sony Pictures Animation vznikat animák K-pop: Lovkyně démonů. Režisérka Maggie Kang ho začala vyvíjet, protože chtěla vytvořit animák, který bude zasazen do korejské kultury a bude čerpat z její mytologie a démonologie, dle samotného názvu navíc mělo jít o milostný dopis k-popu a korejským kořenům samotné režisérky, které jako spolurežisér pomáhal zkušený americký animátor Chris Appelhans.

19. 8. 2025 je K-pop: Lovkyně démonů se 184,6 milionů zhlédnutími již 2. nejsledovanějším filmem v historii Netflixu, kdy za sebou nechává pouze akční podívanou Red Notice s 230,9 miliony zhlédnutími. Netflix nicméně zaznamenává sledovanost prvních 91 dní od premiéry filmu/seriálu, což znamená, že do měsíce pravděpodobně tento animovaný hit bez problémů překoná akčňák s Dwaynem Johnsonem a Ryanem Reynoldsem. Už nyní se mluví o minimálně dvou pokračováních či případné hrané adaptaci, především o tom, že Netflix má dost možná v rukou dost možná novou značku v hodnotě miliardy, kdy se analytici předhánějí v odhadech, jak by si animák vedl v kinech, kdyby se ho studio Sony nerozhodlo za 20 milionů dolarů nechat napospas právě Netflixu. Hybrid 2D/3D animace nejspíše na delší dobu zůstane minimálně nejsledovanějším animákem v historii Netflixu. V čem ovšem vlastně tkví jeho specifické kouzlo, kterým získává diváky na svou stranu?

K-pop: Lovkyně démonů se nevyplatí vyloženě odsuzovat

Kdo tvrdí, že masivní úspěch tohoto filmu dokázal předpovědět dávno před uvedením 20. 6. 2025, nemusí tak úplně lhát. Předběžně sice celý projekt působil jako animák pro velmi specifickou cílovku, nejen globální úspěch seriálu Hra na oliheň ovšem delší dobu dokazuje, že korejský trh patří na Netflixu mezi ty nejsilnější. A sláva samotného K-popu roste způsobem, který se vyloženě nedá popsat. Tento animák tak na Netflix přišel v tu správnou dobu, působí poté svým způsobem jako jistá katarze pro všechny, kteří byli ochotní fenomén K-popu posledních pár let podceňovat.

Samotná zápletka o třech lovkyních, které se vydávají za K-pop skupinu, tak nějak to samozřejmě evokuje Winx, popřípadě filmy vycházející ze značek Barbie či Bratz. Byla by ovšem chyba námět ihned označit za hloupost. Kang i Appelhans si totiž očividně uvědomují bláznivost konceptu animáku, hodlají jí poté patřičně využít. Animace má od prvních sekund své specifické kouzlo, postavy jsou zábavné, svět se rozšiřuje dost zajímavým způsobem. A po závěru filmu je jasné, že je tu na celou franšízu zaděláno spolehlivě.

Odpůrcům K-popu a Koreji obecně přísně zakázano

Tak nějak se dá vyvodit, že je film zhruba tak o K-popu, jako o démonech. Odpůrci K-popu a Koreje to nejspíše nepřežijí, protože K-pop i čerpání z korejské kultury jsou důležitými součástmi filmu. Součástí jsou tak chytlavé originální písně, energická choreografie… a ano, je to muzikál. Je ovšem zřejmé, že se animák dočkal péče i v rámci hudební dramaturgie, kdy navíc písně sympaticky vedou děj filmu kupředu, mají tudíž svůj smysl.

Film je to zábavný, především i proto, že působí dojmem, že si je vědom své absurdity. Zároveň ovšem nepostrádá dechberoucích pasáží, které by záviděl i lecjaký hraný blockbuster, stejně tak emocionálním momenty. Mnozí pravděpodobně dokáží velmi jasně odhadnout směr, kterým se bude animovaný hit dějově vydávat, dojmy z něj to ovšem nestrhává. Je to poctivě vystavěný příběh, který se nebojí dotknout palčivějších témat, stejně tak pečlivé práce s vývojem postav.

Animák, který se nevidí každý den

Příběhově se tak sice nekoná žádná revoluce, K-pop: Lovkyně démonů ovšem mají velmi specifický styl. Je to film plný barev, navíc takový, který působí skutečně osobitě, skutečně nějak očividně čerpá z korejského folkloru a dokáže jej učinit fascinujícím. Tvůrcům se daří replikovat kouzlo skutečných hudební klipy, ohromit akcí, je někdy až překvapující, jak přesně tvůrci dokáží zpracovat akci. A byť jsou většinou předem odsuzované a nenáviděné, u K-pop: Lovkyně démonů se vlastně dá hned říct, že hraná verze fungovat může. Byť bude zřejmě nevyhnutelná stylizace v hrané podobě nesnesitelnější.

Daří se nicméně nějak vykreslit i tři hlavní hrdinky, které se zřejmě nevyhnutelně stanou tvářemi miliardové franšízy, tudíž se jich divák už jen tak nezbaví. A nebude to na škodu, protože jsou to zábavné a nosně vykreslené hrdinky, žádná z nich navíc není vyloženým pátým kolem u vozu. I skrze práci s hlavními hrdinkami se občas projeví, že je animák dospělejší, než by mnozí pravděpodobně předem tipli. A že se už v 1. filmu nějak daří vykreslit svět, který by přesto stál za další prozkoumání.

Svým způsobem sázka na jistotu, ale…

Ono se dá snadno říct, že se kdovíjaká revoluce nekoná, že je K-pop: Lovkyně démonů vlastně poměrně očividnou sázkou na jistotu. A svým způsobem je, protože se drží jistot, které z oblíbených animáků dělají oblíbené animáky. Přesto někdy právě stačí i svěží zasazení, čerpání z konkrétní kultury, i zřejmý nezájem nutně podceňovat své publikum. Byť pořád musí být většinu času přehnaně infantilní a být intelektuálně zhruba na úrovni puberťačky.

I díky faktu, že Lovkyně démonů pochází ze stáje Sony Pictures Animation, samozřejmě animák snadno evokuje Spider-Verse filmy, je to ovšem film, který skutečně dýchá svou vlastní specifickou atmosférou. A pokud jí člověk přijde na chuť, dá se vlastně pochopit, že u ní klidně stráví mnoho opětovných zhlédnutí.

Je to svým způsobem film pro fanoušky K-popu, všechny náctileté holky, co se už cítí tak nějak cool, přesto ne vyloženě dospěle, stejně tak pro ty, kteří tak nějak oceňují výrazné projekty, byť nemusí hned symbolizovat vyloženou revoluci. Výsledný animák je pořád svým způsobem především kalkul. Mix K-popu, anime stylizace, hudebních filmů, teen fantasy, korejské mytologie, démonizace, nakonec i přeci jen té romance. Je to ovšem pořád zřejmý kalkul řízený srdcem, především i tím, jak se animák snaží mít svůj styl a nepůsobit jako vyložený odvar hollywoodských animáků. Úspěch se tak téhle specifické animované fantasy přeje poměrně snadno, nepůsobí minimálně nezaslouženě. Je dobře, že se tu nevyhnutelně nastartovala jedna z největších franšíz následujících letech? Na to odpoví až dny budoucí.

K-pop: Lovkyně démonů závěrem

K-pop: Lovkyně démonů je projekt, který na první pohled může působit jako až příliš riskantní kalkul – mix K-popu, anime stylizace, muzikálu a fantasy prvků. Přesto film dokáže zazářit díky osobité vizuální stránce, chytrému využití korejské mytologie a sympatickému vykreslení hlavních hrdinek. Tvůrci si jsou vědomi absurdity svého nápadu, působí to ovšem, že jsou na ní vlastně hrdí. Úspěch ve sledovanosti na Netflixu se i proto tomuto animáku přeje docela snadno, jen budoucnost nicméně ukáže, zda je dobře, že se tu zřejmě nevyhnutelně nastartovala jedna z největších franšíz budoucích let…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Keeper – Nový horor od režiséra Longlegs se představuje ve svém traileru

Autor

Marek Lízal

-

18. augusta 2025

0

Režisér Osgood Pekins patří mezi ty autory, který není pro každého. Jeho filmy nejdou na ruku k divákovi. Jeho loňský Longlegs byl nejvíc přístupný pro širší publikum, ale jinak Perkins servíruje trošku hůře stravitelnější věci. Jeho letošní Opice nebyla opět pro každého a nyní se k nám blíží již jeho druhý horor v tomto roce a jejím film Keeper, který dostal nový trailer. Nebudeme to zdržovat a jdeme se blíže podívat, co na nás tentokrát Perkins chystá.

Malcolm a Liz se vydají na romantické výročí na odlehlou chatu. Když Malcolm nečekaně odjede do města, Liz zůstane sama a je konfrontována se zlověstnou přítomností v chatě.

Vypadá to, že Perkins po jeho letošní Opici, která byla více bizarnější, se vrací plně do temného hororu a snad to bude tentokrát další podívaná, která nám od něho sedne. Trailer nevypadá vůbec špatně a jelikož jsem někdo, kdo kinematografii od Perkinse rád sleduje a krom Opici mi nijak nevadil, tak jeho Keeper na mě udělal po tomto traileru pozitivní dojem. Vypadá to jako typický Perkins, což samozřejmě beru jako klad. Kamera a celkové záběrování, podivná atmosféra, zvláštní výjevy a vypadá to vskutku v několika momentech správně divně a děsivě zároveň.

Režíruje Osgood Perkins. Scénář tentokrát nenapsal samotný Perkins, ale Nick Lepard, který stojí za letošním žraločím thrillerem Nebezpečná zvířata. Hlavní role si zahráli Tatiana Maslany (She-Hulk, Opice) a Rossif Sutherland (Sirotek: První oběť). Keeper si odbyde premiéru v USA 14.11. U nás film do kin vstoupí 20.11.

Líbil se vám trailer na Keeper? Máte rádi tvorbu Osgooda Perkinse? Jaký film od něho máte nejraději?

Zdroj: NEON/Youtube

Zdroj titulního obrázku: NEON

-REKLAMA-

Good Boy – Trailer na nadpřirozený horor z pohledu psa

Autor

Marek Lízal

-

18. augusta 2025

0

Tento horor na sebe upoutal pozornost svým hlavním hrdinou, kterým bude pes. Film bude sledovat psího hrdinu Indyho, který se ocitá na novém dobrodružství se svým lidským majitelem, a nejlepším přítelem Toddem. Opouští městský život a stěhuje se do dlouhodobě opuštěného rodinného domu na venkově. Od začátku jsou dvě věci naprosto jasné: Indy se obává strašidelného starého domu a jeho náklonnost k Toddovi je neochvějná. Po nastěhování Indyho okamžitě trápí prázdné rohy, sleduje neviditelnou přítomnost, kterou vidí jen on, vnímá fantasmagorická varování od dávno mrtvého psa a pronásledují ho vidiny ponuré smrti předchozího obyvatele. Když Todd začne podléhat temným silám vířícím kolem domu, musí Indy bojovat se zlomyslností, která se snaží jeho milovaného Todda vtáhnout do posmrtného života. Na první pohled velmi zajímavý koncept z kterého by se mohla natočit napínavá, strašidelná a zajímavá podívaná. Trailer na horor Good Boy slibuje atmosférickou podívanou.

Při prvních záběrech to vypadá jako nějaký pěkný psí film, ale během chvíle trailer změní směr a až do konce nabízí podívanou, které nechybí atmosféra. Přiznám se, že mi naskočila z traileru husina a moji pozornost tenhle film rozhodně má.

Největší zajímavostí o filmu je asi to, že snímek se natáčel 400 dní. Důvod je prostý. Natáčení se psem Indym totiž vyžadovalo velkou trpělivost, jelikož se nejedná o člověka, ale o zvíře. A ať už bylo natáčení a vznik tohohle filmu jakkoli náročné, je neuvěřitelně realistické a dojemné zároveň.

Film se promítal na festivalu SXSW v březnu tohoto roku, kde společnost Shudder získala distribuční práva. „Okamžitě jsme si uvědomili obrovský potenciál Leonbergova debutu a jsme nadšeni, že můžeme uzavřít tuto dohodu se společností Shudder,“ řekla Amy Beecroft, ředitelka Verve Ventures, která dohodu vyjednávala jménem filmařů.

Good Boy zrežíroval jako svůj filmový debut Ben Leonberg, který se společně s Alex Cannon postaral o scénář. V lidských rolích uvidíme Larryho Fessendena (Mrtví neumírají) nebo Stuart Rudin (Mlčení jehňátek, Leon). Film v USA bude mít premiéru 3.10. U nás zatím nic a můžeme jen doufat, že se tento nápaditý a originální horor k nám dostane.

Co vy a trailer na Good Boy? Těšíte se? Myslíte si, že z tohohle hororu bude děsivá a atmosférická podívaná?

Zdroje: IFC Films, Shudder, Youtube

Zdroj titulního obrázku: Shudder

-REKLAMA-

Eden: Vítejte v ráji – Nový film slavného Rona Howarda s výborným hereckým obsazením (Recenze redakce)

Autor

Pavel Hrubeš

-

18. augusta 2025

0

Máme tu další článek recenze redakce, ve kterém si rozebereme velmi očekávaný film s božím obsazením, jenž nese jméno Eden: Vítejte v ráji. Film se měl v kinech po celém světě objevit v roce 2024, ale nějak to nedopadlo. Česká premiéra je ohlášená na 13.11., ale kdo ví jak to bude. My jsme film viděli a tady máte naše dojmy. Pohodlně se usaďte a začtete se do článku recenze redakce na film Eden: Vítejte v ráji!!!

Recenze redakce – Eden: Vítejte v ráji

Marek Lízal

Ron Howard je pan režisér. Točí skvělé filmy (Rivalové, Čistá duše, Apollo 13). Howard rád točí filmy podle skutečných událostí a nyní nám představil svůj nejnovější snímek. Eden: Vítejte v ráji se točí okolo skupiny lidí, které pohání hluboká touha po změně, aby se obrátili zády ke společnosti, opouštějí vše a svou budoucnost upínají k drsné krajině na souostroví Galapág.

Film má perfektní herecké obsazení a díky nim stojí Eden za zhlédnutí. Jude Law, Vanessa Kirby, Ana de Armas, Sydney Sweeney nebo Daniel Brühl. Nejvíce se mi zde líbili Jude Law, Ana de Armas a Sydney Sweeney. Law tady hraje bezzubého doktora, který se snaží napsat knihu, ale nový místní obyvatelé ostrova ho začnou rušit a začíná na ostrově pomalu boj o zásoby jídla, a nakonec dojde i na boj o přežití. Jenže je tady menší ale. Osobně jsem čekal, že dostanu dusnější atmosféru a strach, co přijde dál. Bohužel mi přišlo, že se film nikdy pořádně nerozjel a jelo to furt ve stejným tempu.

Jedna z výtek je také to, že film má dvě hodiny a deset minut a ke konci je to zbytečně dlouhé. Chyběla tady za mě lepší gradace a dopad na ty situace, které se stali ve filmu. Možná jsem ale chtěl od filmu něco, co jsem asi dostat nemohl. Film je totiž založen na skutečných událostech. Je jasné, že kdyby byl film fikce, tak by se možná Ron Howard vydal jinou cestou.

Eden: Vítejte v ráji mě bavil, je to skvěle natočený film s výbornými herci. Několik scén je povedených a jestli si někdo doteď myslel, že Sydney Sweeney je jenom hezká holka, tak tady předvede možná svůj nejlepší výkon, jaký jsem od ní viděl. Prostředí ostrova má svoje kouzlo. Je to film, který dovede být mrazivý, ale nikdy nepřidá na plyn a je to škoda. Protože s tím obsazením a s režisérem Ronem Howardem jsem čekal víc.

Hodnocení: 6/10

Pavel Hrubeš

Film, který má v současnosti jedno z nejvíce sexy obsazení hereček. Takhle nějak by se film dal propagovat, kdybyste byli povrchní a zajímala by vás jen krása ženský představitelek a jejich těl. Naštěstí film nabízí i něco jiného, než jen pohled na tyto nádherné herečky.

Režisér Ron Howard rád točí filmy podle skutečných události, ve kterých nám ukazuje osudy velmi slavných (Rivalové, Apollo 13, Čistá duše) nebo zapomenutých (Těžká váha, Duel Frost/Nixon, Třináct životů) hrdinů a hrdinek. A jak už to u Howarda bývá, někdy natočí velkou pecku, a někdy slabší film. Eden je rozhodně dobře natočený a zajímavý film, který má nějaké myšlenky, dobrou atmosféru, parádní herce, výborné momenty, ale jako celek je utahaný a chybí mu tah na bránu.

Howard si pohlídal řemeslné kvality, a film dokáže udržet pozornost a několikrát strhnout (porod, konec) přesto jsem čekal trochu údernější podívanou, co dokáže naplno vytěžit herce a samotnou zápletku. Po herecké stránce je to suprové, a každý z herců dostane několik momentů, kdy si ukradne scénu nebo moment pro sebe, a v té scéně září a podává výborný výkon. Tohle platí pro ústřední pětici – Law, Kirby, de Armas, Sweeney a Brühl. Nejvíce mě překvapily Sweeney a de Armas, které některé scény zahrály skvěle. Eden: Vítejte v ráji je zajímavý film, jenž má přesné herce, působivé momenty, ale chybí mu jistá údernost.

Hodnocení: 6,5/10

Toto byly naše dojmy z povedeného a zajímavého filmu Eden. Zkuste filmu dát šanci, protože má co nabídnout.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Vertical Entertainment

-REKLAMA-

The Life of Chuck: Když je konec začátek (Názory redakce)

Autor

Lenka Skříčilová

-

17. augusta 2025

0

Přestože se českým kinům film vyhnul, určitě stojí za vaší pozornost. Tohle jsou názory naší redakce na film The Life of Chuck.

Jak jde čas s adaptacemi Stephena Kinga…

Už je to tak trochu zajetý postup během příprav další adaptace díla Mistra. Dozvíte se název; hned na to vás začnou bolet zuby z představy, že tohle rozhodně nejde zfilmovat; poté se nadšeně třesete během odhalování informací, aby jste i tak se strachem usedli do kina, jestli se to opravdu povedlo. Pokud jste tedy milovníci tvorby Stephena Kinga, letos máte skutečné žne. Jeho adaptace by se daly přehrabovat vidlemi. Ale my se dnes podíváme na film The Life of Chuck. Adaptaci povídky, která u nás vyšla v roce 2021 ve sbírce Když teče krev, kterou si vzal na starosti Mike Flanagan. Úspěch zaručen?

Lze podle povídky Chuckův život natočit povedený film, ale zároveň i dobrou adaptaci?

Způsob vedení a vyprávění příběhu povídky Chuckův život je totiž hodně specifické a svým způsobem skoro až unikání. Navíc k správnému vychutnání si příběhu a radosti ze čtení, je tady potřeba hodně velké fantazie, představivosti a chuti jít všemu tak trochu napřed. Aby jste na konci, bylo odměněni dobrým začátkem. Povedla se esence povídky přenést do filmu? Nebo je to pouze další adaptace, která kdyby nebyla, nikdo by nepoznal rozdíl? Povedl se snímek The Life of Chuck? Tohle jsou názory naší redakce.

Marek Lízal

Flanagana mám velmi rád a na jeho novinku jsem se moc těšil. Do kin se film k nám nedostal, bohužel, ale konečně jsem měl možnost si film pustit a můžu říct, že mě Flanagan zase potěšil. Příběh je vyprávěn pozpátku a začíná to třetí kapitolou, kde pomalu nastává konec světa. Všude je zmiňován Charles Krantz s obličejem Toma Hiddlestona. Televize jeho plná, plakáty všude možně, billboardy, v rádiu, všude se zmiňuje. Nikdo tomu nerozumí, nikdo ho nezná. Tahle část filmu vyzní nejlépe po skončení celého filmu, kdy pochopíte, že jde o metaforu. Film se zaměřuje na postavu Chucka neboli celým jménem Charlesem Krantzem. Sledujeme jeho život, který se s přibývajícím věkem blíží ke konci a celá první část filmu je o tom, že Chuckův život končí a tím pádem končí celý jeho svět. Moc se mi tohle zpracování a myšlenka líbí.

Následně přijde druhá část, kdy je Chuck mladší s tváří Toma Hiddlestona a dostáváme zde podle mě nejlepší část filmu, kdy dojde na taneční scénu, která se moc povedla. Ta scéna má perfektní rytmus a nádherně jsem se bavil. Celá druhá část ukazuje Chuckův dospělý život. Jde o obyčejného člověka, který má svoje problémy, které prožíváme my všichni. Zde jsem byl do filmu neskutečně ponořen a užíval si ten citový pohled do života jednoho člověka, který toho hodně dokáže předat divákovi. Následně dojde na třetí a zároveň poslední část filmu ve které se děj přesune do dětských let Chucka. Tahle část se zaměřuje na to, jak některé události formovaly Chucka. Tato emociální část mi moc sedla a v závěru ve mně zanechal film silný dojem. Je to krásná pocitová, filozofická, emocionální a také depresivní podívaná, která ukazuje, že život může být krásný i když končí. Je to hlavně o člověku a jeho existenci. Film, který má srdce a předá vám toho hodně.

Jinak, co se týče technické stránky, tak je film nádherně natočen a perfektně zahraný. Potěší Mark Hamill ve vedlejší roli. Plus mě jako fanouška Flangana potěšilo jeho cameo a také opět jeho spolupráce s několika herci se kterými točí už několik let, včetně jeho manželky. Mike Flanagan je u mě velmi oblíbený a jeho tvorbu miluji. Jeho The Life of Chuck se mi dostal pod kůži a dalo mi to krásný zážitek. A čím víc nad tím filmem přemýšlím, tak tím více ho miluji.

Hodnocení: 10/10

Pavel Hrubeš

Moc krásný film, který mi sedl, zahřál mě na srdci, dojal mě, vykouzlil mi úsměv na tváři a na dvě hodiny mě přikoval k televizní obrazovce. Režisér Mike Flanagan je můj oblíbený režisér a scénárista a já mám jeho tvorbu moc rád. Flanagan mi ve svých projektech ukazuje, že je neskutečně talentovaný, má cit pro vyprávění, skvěle umí pracovat s charaktery, a ke všemu umí točit s takovou lehkostí a přirozeností, kterou moc často nevidím.

Flanaganova tvorba se většinou zaměřuje na hororové příběhy, a několikrát už adaptoval knihy nebo povídky Stephena Kinga. Se samotným Kingem si Flanagan sedl, jinak by neměl v plánu další adaptace jeho děl. The Life of Chuck vychází z novely, kterou King napsal a kupodivu se nejedná o hororovou povídku.

Tohle je něco jiného. Něco silnějšího, než se na první pohled zdá. A Flanagan to natočil skvěle, protože on a všichni, kdo na filmu dělali, šli do tohoto projektu na plno a dali do něj srdce. A to srdce je hodně vidět.

Flanagan mi v několika svých filmech a seriálech ukázal, že umí natočit nádherné a civilní scény. A tady jich je tolik, a všechny jsou nádherné. Od obyčejné konverzace, přes procházku, k výborné taneční scéně na ulici (úžasná scéna plná dynamiky a radosti) až k samotnému konci, co je správně dojemný a silný. Opravdu jsem měl radost ze sledování tohoto filmu, protože jsem cítil radost ze všech herců, kteří v tomto filmu vystupovali.

Herecké výkony jsou zde parádní a každý herec si pečlivě odehrál svůj part. Nikdo se nesnaží si ukrást film pro sebe. Všichni hrají, aby odvedli, co nejlepší výkon. Od vypravěče, přes cameo roličky, až po největší hvězdy filmu. Nikdo nevyčnívá a všichni hrají, tak jak mají.

Po technické stránce je to moc hezky natočené a Flanagan si s filmem krásně vyhrál. Ve filmu je několik úžasný pasáží, spousty nádherných záběru, a taky mnoho silných a povedených scén. Asi největší problém filmu je ten, že se na něj musíte naladit. Pokud se vám to nepovede, tak vám to nesedne. Nicméně, pokud se vám to povede, tak uvidíte nádherný a hodně silný film. The Life of Chuck je moc hezký film, který si zaslouží vaši pozornost.

Hodnocení: 8,5/10

Lenka Skříčilová

Mike Flanagan se postupně stal oblíbeným tvůrcem hodně lidí. Včetně mě samotné. Ale nejsem žádný fanatický fanoušek, umím uznat, že se něco i nepovedlo. Ale pořád je toho stále víc, co se povedlo. A tím neukazuji jenom na jeho klasickou hororovou tvorbu v rámci seriálů, například film Hush je za mě snímek s hodně originální zápletkou. Poslední dobou se ale Flanagan stal nepsaným princem, co se týká adaptací mistra Kinga a v budoucnu se máme ještě na co těšit. Možná časem bude dokonce král, byť ten je zatím jenom jeden. A jak se tedy povedla adaptace povídky Chuckův život? Nebudu zbytečně chodit potřetí kolem horké kaše: za mě hodně moc.

Přiznám se hned na začátku. Jak moc mám ráda tvorbu Stephena Kinga, i tak jsou v ní věci, které mám raději než jiné. Moje nejoblíbenější postavy a příběhy jsou prostě ty obyčejné. Ty ze života, kde je sice příměs toho něčeho jiného, ale pořád to jsou více civilní vyprávění. A horor někde zrovna jinde spinká. (Ne, nemyslím si, že G. R. R. Martin je poslední žijící romantik. Na tomhle postu je s ním právě Stephen King a ještě Dan Simmons. Takže přijdou temné časy, až jednou…) A Mike Flanagan opět dokázal, že na to má. Že zvládne natočit Kinga s láskou, grácií a pocitem toho, že adaptace udělala to stejné jako její předloha: rostla ve vás během sledování stejně jako text po dočtení.

Chuckův život je povídka, kterou máte sice poměrně rychle přečtenou, ale zůstane vám v hlavě dlouho. Je to především o vnitřním monologu čtenáře se čteným. Povídky totiž nejsou texty autorů, kteří neumí napsat celou knihu. Povídky nám ukazují, že i na dvou stranách lze vyčarovat emoce, které v nás zůstanou dlouho po přečtení. A jak se povedla tahle adaptace? Zůstane v našich myslích, srdcích i duších dlouho po dokoukání filmu? Nebudu zbytečně chodit podruhé kolem horké kaše: za mě hodně dlouho.

Film není formát pro líné čtenáře, kteří neumí používat svou představivost, takže se nechají ovlivňovat představivostí druhý. Tohle by vám totiž řekl každý knihomol, který sice objevil kouzlo knih, ale zároveň stále neobjevil kouzlo dobrých filmů, natož povedených adaptací. Adaptace je vize člověka, kde zjistíte, jestli jste to viděli ve své hlavě stejně nebo zda jste schopní respektovat, že tady se představy vás a tvůrce rozešly. A The Life of Chuck je přesně ten případ, který si drží původní představu a zároveň rozvíjí svou vlastní cestu. Něco podobného se mi naposledy stalo u filmu Drive my Car, na který jsem se musela po přečtení povídky podívat novu. A bylo to ještě lepší. Bylo to tam. Ten pocit, že někdo svojí udělal nejen dobře, ale ještě o trochu víc než dobře. Ale především s láskou a pochopením. A tady tomu bylo úplně stejně.

The Life of Chuck začíná třetím aktem ze tří. A je snadné si tedy domyslet, že se díváme na příběh vyprávěný od konce. Přičemž každá část ve vás vyvolá jiné emoce. Stejně jako život sám ve mě, ve vás, v nás všech, postupně jak jdeme ke svému konci, jsou v nás jiné emoce. A jak vesmír kolem nás pomalu umírá, chceme mít všechny rozepsané příběhy alespoň když už ne dopsané, tak alespoň vymyšlené v naší hlavě. Prostě s úsměvem protančit životem a je jedno, zda ne/víme, kdy přijde náš konec. Každá vteřina se počítá. Každá vteřina je vhodným kandidátem na úsměv. Ale co by to bylo za správný film, kdyby neměl jenom skvělý příběh plný hluboké pravdy, ale kdyby zároveň skvěle nevypadal. Povedl se film i po vizuální stránce? Nebudu zbytečně chodit poprvé kolem horké kaše: vypadá opravdu moc krásně.

Tady každá vteřina křičí, že chce ve vašich očích být ta nejlepší a nejkrásnější. Přesto se ani jednou nedostaví pocit, že je tam toho moc. The Life of Chuck je malý, komorní film, který vás možná chytne za nos, když vám dojde, o čem je doopravdy. Tak to prostě zkousněte a užijte si zbytek. Ale … nejsou právě ty nejjednodušší a nejzákladnější příběhy ty nejkrásnější a nejcitlivější? Život, vesmír a vůbec. A tady je všechno tak krásný, jako nebe, když si za noci bez mračen sednete a prostě se jenom díváte na krásu kolem sebe. Co vidíte, tam už ani dávno nemusí být. Dost přesná definice pomíjivosti krásy. Ale jsou věci, které zůstanou krásné napořád. A mezi ně se může teď počítat i tenhle film. Vypadá dobře a má zároveň co říct? Ideální partie, která nikdy nemůže zklamat.

Navíc jak už bývá u Flanagana klasika, i do tohohle filmu si přivedl spoustu herců, na které jsme z jeho předchozích projektů zvyklí. Ať už v rolích větších nebo menších, ale i tak podstatných. Protože postav má The Life of Chuck opravdu požehnaně. Ale každý tady má své místo, opodstatnění. Stejně jako v našich životech. Jsou lidé, kteří jenom tak proplují. Ale jsou lidé, kteří znamenají víc. Ti, které si chceme ve svém srdci a vzpomínkách nechat až do poslední chvíle.

Jsem si víc než jistá, že letos už neuvidím tak hezký, milý a upřímný film, jako je právě The Life of Chuck. A nebude to chyba ostatních snímku. Jenom v tomhle případě byla laťka nastavená tak vysoko, že prostě její překonání se mi právě teď zdá dost nepředstavitelné…

Hodnocení: 10/10

Tohle byly názory naší redakce na film The Life of Chuck. Naše další novinky a recenze si můžete přečíst na našich stránkách.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Neon

-REKLAMA-

Witchboard: Hra s duchy – Chaotický a laciný horor na který brzo zapomenete (Recenze)

Autor

Marek Lízal

-

17. augusta 2025

0

Witchboard: Hra s duchy — Zdroj: Forum Film CZ

Režisér Chuck Russell býval v 80. letech jedním z výrazných hororových režisérů. Dal nám Noční můru v Elm Street 3: Bojovníci ze sna a Sliz. Následně natočil jednu z nejlepších komedií s Jimem Carreym Maska, plus Likvidátora s Arnoldem Schwarzeneggerem. Russell nedokázal v následujících letech navázat na svoji práci a dal světu spíše průměrné a podprůměrné kousky. V posledních letech bylo jasné, že ten režisér na počátku své kariéry je dávno pryč. Ale nyní po 25 letech se vrátil do hororového žánru a podle svých slov se snažil překonat to, co předtím dokázal. Jeho novinka Witchboard je remakem staršího hororu z roku 1986. Nebudu to tedy dále prodlužovat a jdeme se podívat, co říkám ve své recenzi na nový horor Witchboard: Hra s duchy. Zvládl se vrátit Chuck Russell do tohoto žánru?

Příběh filmu

Když se Emily a její snoubenec Christian chystají otevřít bistro v New Orleans, objeví starověký artefakt – spiritistickou tabulku. Emily zcela podlehne její síle a dostane se do spárů starověkého ducha Královny čarodějnic. Zoufalý Christian v snaze pomoci své snoubence vyhledá okultního experta, který je ve spojení s moderním spolkem čarodějnic a rozehraje nebezpečnou hru, v níž je v sázce Emilyina duše. (Forum Film CZ)

Generický film

Abych se přiznal, tak jsem nečekal nic. Trailery nevypadaly nejlíp a slibovalo to spíše slabší podívanou, která by do kin neměla jít a udělala by líp, kdyby šla raději na stream. Přesto jsem dal filmu šanci a jelikož miluji horory rozhodl jsem se, že se pro vás obětuji a napíšu o tom recenzi. No a dokázal tedy podle mě Chuck Russell překvapit a natočit povedený film? Jak asi hádáte podle tohohle nadpisu, tak se to fakt nepovedlo. Russell ukazuje od začátku filmu, že jeho kariéra už nedokáže nabídnout zajímavou, zábavnou a hravou podívanou.

Jeho nový film Witchboard: Hra s duchy přitom nezačne špatně. Úvod ještě nepůsobil nejhůř, ale postupně to bylo horší a horší. Film od začátku do konce působí hrozně lacině. Nehorší na tom celé je to, že film jaksi neví, čím chce být. Řeší se tady děj z roku 1693 ve Francii, kde biskup Grogan bojuje v lesích s čarodějnicí jménem Nagou Soth a jejím spolkem. Do toho je tady děj okolo Emily a Christiana, novomanželského páru, který se chystá otevřít restauraci v New Orleans a kteří naleznou v lese záhadnou, spiritistickou tabulku. První scény ukazují, že Emily je narkomanka, která se zotavuje z drogové závislosti. Do toho se tady objeví Christianova bývalá přítelkyně Brooke, která má zkušenosti se starožitnostmi.

Pak se v neposlední řadě ve filmu objevuje postava Alexandra Babtisteho, kterého hraje Jamie Campbell Bower. U všech postav je škoda, hlavně teda u těch záporných, že se filmaři nepokoušejí zakrýt fakt, že mají nějaké nekalé úmysly. Už vůbec ale nepomáhá to, že postavy jsou vykresleny hloupě. Film se prostě chová tak jak to scénář vyžaduje a také proto, že filmaři nejsou evidentně schopní natočit smysluplnější, zajímavější, a hlavně zábavnější podívanou.

Hororu moc nečekejte

O hororu samotném se také nedá mluvit pozitivně. Problém je hlavně ten, že on se film ani moc nesnaží o to, aby se divák bál. Přitom v první polovině film nabídne pár momentů, kdy si divák řekne, že tady by se měl film více věnovat těmto věcem a byla by to lepší, zábavnější a možná i napínavější podívaná. Je tady ve filmu jedna část, která je rozhodně to nejlepší, co tento film nabídne.

V jedné scéně sledujeme Emily, která používá hrací desku k nalezení svého ztraceného zásnubního prstenu, zatímco čarodějnický přízrak straší v Christianově kuchyni. On a ostatní personál vaří a mezitím se jako přízrak objevuje Nagy Sotha jako odraz v kuchyňských předmětech, včetně pánve naplněné olejem, řady nožů a kráječe masa. Najednou jsem měl pocit, že sleduji část, která jako by vypadla ze série Nezvratný osud. Je to zábavná, napínavá a dobře natočená sekvence, ale bohužel je to také jednorázová scéna. Chuck Russell se k tomuto konceptu nikdy nevrátí a je to obrovská škoda, protože více takových scén by jenom filmu prospělo.

Jinak, ale hororových scén není moc a je to hlavně proto, že film prostě neví, čím chce být. Jestli čarodějnickým hororem ze starší doby, filmem o posedlosti, nebo napodobeninou Nezvratného osudu.

Nevyužitý potenciál

Co mě na filmu ke konci nemile překvapovalo bylo to, jak moc se to ke konci rozpadalo. Film se toho snažil řešit během příliš mnoho a v ničem se mu moc nedařilo. Russell zbytečně komplikuje svým chováním postav a jejími motivacemi samotný příběh. Plus je tady ke konci tolik levných a trapných zvratů, že divák se začne ptát, jestli tohle někdo myslí vážně.

Mezi nejvíce nevyužité věci ve filmu beru všechno okolo postavy Alexandra Babtisteho. Jeho pomocníci nebo jak to jinak nazvat jsou na první pohled zajímavé, ale vypadají, že ve filmu jsou čistě náhodou. Například tři identické bělovlasé dívky jménem Asha, kterými se Babtisteho obklopuje. Tohle trio se tady párkrát objeví a jejich smysl ve filmu je nejasný a nevyužitý. Osobně jsem čekal nějaký čarodějnický nebo nebezpečný bytosti, které budou hlavním postavám dělat problémy, ale místo toho se objeví v první polovině filmu v pár scén a následně na konci, kde jsou hrozně upozadění. Objeví se tu také na první pohled dvojice silných postav, které se objevují nebo mizí podle potřeb zápletky, ale ani jedna z těchto postav filmu nepřináší nic smysluplného. Jsou jen cool ozdobou v tomto jinak podprůměrném filmu.

Co mě jinak na filmu zamrzelo byla kombinace praktických a digitálních efektů. Praktické efekty vypadaly dobře a taková scéna v posteli nebo ve sprše připomene svojí kreativitou Noční můru v Elm Street. Bohužel je tady značná část digitálních efektů, které nejenom jsou laciné, ale úplně zbytečné. Digitální krev bude nejvíce rušivým elementem pro diváky.

Herecké výkony nejsou na tom lépe

Když už nefunguje ve filmu scénář, režie, ani moc tak technická stránka a horor, tak co herci? Ty na tom nejsou zdaleka lépe, a to samozřejmě proto, že nemají moc co hrát a film je prostě hloupější, než by bylo zdrávo. V hlavní roli hraje Madison Iseman, která svojí krásou v pár scénách asi potěší chlapské diváky, ale jinak je to průměrný výkon, která ani nemá moc prostor ukázat, co v ní je. Například její posedlost je nevyužitá a je to škoda, protože tady se mohla herečka Iseman vyřádit. Co se týče ostatních, tak to nestojí za řeč, všichni si odehrají svoje a za chvíli si ani nevzpomenete, že ve filmu byly. Nepomáhá ji ani její přítel ve filmu, kterého hraje Aaron Dominguez. Jejich společné scény mají hluché dialogy, které jsou hloupější a neúmyslně vtipnější.

Za zmínku stojí především Jamie Campbell Bower znám jako Vecna ze seriálu Stranger Things. Bower si Babptisteho užívá. Jeho výkon je nejzajímavější, nejbohatší a tak přehrávající, že dokáže bavit. Jenže hodně zde jeho postava má nějaký debilní dlouhý monology a je to ke konci skoro parodický a strašně debilní.

Witchboard: Hra s duchy závěrem

Nečekal jsem nic a přesto jsem byl překvapený, jak špatný to bylo. Režisér Chuck Russell je už bohužel dlouho mimo a nedokáže podle mě nikdy už natočit nic dobrého. Jeho novinka se snaží propojit neúspěšně dvě časové linie a nedaří se mu to uspokojivě rozpracovat a ukončit. Finále je směšná a debilní podívaná u které se asi více nasmějete. A nepomáhá ani fakt, že to má skoro dvě hodiny. Witchboard je chaotický, nesoustředěný snímek, který by udělal nejlépe, kdyby se zaměřil na co nejméně věcí a snažil se je prohloubit, ale místo toho nabízí podprůměrnou podívanou, na kterou si za pár dní vůbec nevzpomenu. Hororovým a ani filmovým fanouškům bych Witchboard nedoporučil a raději ho přeskočte. Uděláte lépe, když si raději půjdete užít čas s rodinou a s přáteli než s tímto filmem.

Hodnocení: 3,5/10

Tohle byla recenze na Witchboard: Hra s duchy. Doufáme, že se vám recenze líbila a dala vám všechno důležité, co jste potřebovali vědět o tomto filmu.

Zdroj titulního obrázku: Forum Film CZ

-REKLAMA-

Eddington – Pandemický neo-western (Recenze)

Autor

Tom Bejvl

-

16. augusta 2025

0

Na konci května 2020, v důsledku pandemie COVID-19, starosta Ted Garcia (Pedro Pascal) z Eddingtonu v Novém Mexiku zavádí lockdown a na základě nařízení guvernéra na státní úrovni prosazuje povinné nošení roušek. Místní šerif Joe Cross (Joaquin Phoenix) s tím nesouhlasí a tvrdí, že nařízení porušují svobodu volby. Po konfrontacích s Tedem, který kandiduje na znovuzvolení s kampaní podporující technologie, která by umožnila výstavbu datového centra, se Joe rozhodne kandidovat proti němu. Předvolební boj vede v Eddingtonu k eskalaci dramatických událostí…

Eddington – Tvůrce Slunovratu a pandemický western

Americký filmař Ari Aster, na sebe už v roce 2011 upoutal pozornost krátkometrážním snímkem The Strange Thing About the Johnsons. Tou dobou napsal scénář k modernímu westernu, pár let let poté uvažoval nad tím, že se jeho westernový scénář stane jeho celovečerním režijním debutem. Nakonec se ovšem rozhodl nejdříve realizovat filmy Děsivé dědictví, Slunovrat a On se bojí. Po letech odkladů Aster tento moderní western realizoval jako svůj 4. celovečerní film, revize vlastního scénáře posunuly děj westernu do období pandemie COVID-19. Už teď navíc Aster chystá ke svému 4. celovečernímu pokračování… byť na něj do kin prakticky nikdo nepřišel.

Děsivé dědictví se v roce 2018 s globálními tržbami 87,8 milionů dolarů (rozpočet: 10 milionů dolarů) stalo tou dobou nejvýdělečnějším filmem renomovaného studia A24, už v podstatě kultovní Slunovrat poté sice utržil pouze 48,5 milionů dolarů, studio A24 ovšem přesto mohlo slavit díky rozpočtu 9 milionů dolarů. Asterova surrealistická tragikomedie On se bojí s Joaquinem Phoenixem poté v roce 2023 utržila pouze 12,3 milionů dolarů, při údajném rozpočtu mezi 35-50 miliony dolarů tak Aster narazil na svůj první komerční propadák. Byť byl poté Eddington levnější (25 milionů dolarů), globální tržby ve výši 12 milionů dolarů dělají při finální uzávěrce z Eddingtonu 2. Asterův propadák v řadě. Není to přitom o tom, že by Aster točil špatné filmy. Aster jen točí čím dál tím méně divácky vděčné filmy.

Asterova černá komedie

Je zajímavé, že mezitím, co se Robert Eggers, který byl stejně jako Ari Aster označen za jeden z vycházejících hororových talentů uplynulé dekády, vydává více a více komerční cestou, Aster zůstává věrný poměrně komorním osobitým projektům, které vycházejí z jeho vlastních scénářů. Nedávno se přiznal, že odmítl nabídku od Marvel Studios, jen jen otázkou, jak dokáže navázat na divácký neúspěch svých dvou posledních filmů a slevit ze svých nároků. Na Asterovi jde přesto obdivovat, že se pořád nebojí komplexních témat. Zmíněný krátkometrážní film o sexuálním zneužívání v rodině naruby, Slunovrat, který je filmem o toxických vztazích a svým způsobem i respektování odlišných kultur (byť sebevíce zvrácených), Eddington poté pojednává především o politických a společenských nepokojích.

Eddington je svým způsobem vztyčeným prostředníčkem digitální éře, byť se děj odehrává v roce 2020, poměrně jasně vypovídá i o roce 2025, je to přeci jen nepříliš vzdálená minulost, kdy rok 2020 nevyhnutelně zasáhl i ty, kteří si to možná nechtějí tak úplně přiznat. A svým způsobem je potěšující sledovat, že i ze zpětně deprimujícího období dokáže kreativní mysl něco vymáčknout. Pandemie poté ve filmu nefunguje jako nějaká kulisa, je poměrně podstatnou součástí děje. Rostoucí šílenství na samotném počátku evokuje poměrně prvoplánově čitelnou satiru, je tu dost vysoká šance, že se ve filmu najdou nejen nejrůznější pepíčkové, kteří se od počátku pandemie nechávaly svézt na vlnách dezinformací a žily v představě, že jim kvůli vakcíně vyroste nejen ocas.

Asterův vztyčený prostředníček digitální éře i čitelná satira

Jedná se o 2. Asterův film v řadě, ve kterém hlavní roli hraje Joaquin Phoenix, ztvárňuje konkrétně šerifa Joea Crosse, který sice nemá vyložené politické ambice, přesto se rozhodne kandidovat na starostu, protože restrikce proti pandemii vnímá jako zasahování vlády do lidských práv občanů. Politickým rivalem se tak Crossovi stává aktuální starosta Ted Garcia v podání Pedra Pascala, který proti restrikcím nic nemá, navíc prosazuje výstavbu digitálního centra poblíž titulního města.

Cross a Garcia mají v podstatě symbolizovat opoziční politiky, kdy jde jednoho z nich snadno přiřadit k levicovému smyšlení, druhému zase k pravicovému, byť to možná není tak černobílé. Asterovi se poté daří být neutrální a v podstatě nestraní ani jedné ze dvou hlavních postav. Kritizuje svým způsobem obě politická spektra, vysmívá se všem. Konspiračním teorikům, radikálně smýšlejícím politikům, dezolátům, rasistům i bojovníkům za antirasismus.

Aster umí zřejmě satiru dělat dobře tím způsobem, že působí jako neutrální dozorce, který nutně nepřidává ani jedné straně politického spektra, byť by minimálně jedna z nich nejspíše stejně útoku na objektivu neodolala. V tomto ohledu je Eddington stejně šikovně vystavěná satira jako nejlepší epizody seriálu Městečko South Park (kdo tvrdí, že seriál jede čistě na úkor Donalda Trumpa a Republikánů, sprostě lže). Jen by tedy mělo platit, že satira nemusí povinně mít tupé postavy. A na to Aster v průběhu tak trochu zapomíná, výsledkem jsou tak někdy momenty vyloženě na hranici parodie. A ne, satira a parodie nejsou synonymy.

Ari Aster nezná míru

Ari Aster dokáže své filmy vygradovat velmi nečekaným způsobem. Stačí si jen vzpomenout na vypravěčkou strukturu jeho Slunovratu, v On se bojí zase může náhle vybafnout monstrum, které obří penis neevokuje náhodou. Aster poté sám sebe nezapře a Eddington se po víceméně poklidném satirickém úvodu vydává do bláznivějších vod, které dokazují, jak je Asterova mysl nevypočitatelná. A že by se mu asi hodil někdo, kdo mu občas řekne, že něco už je tak trochu přes čáru.

Stopáž 148 minut působí jako přetaženější nežli 3 hodiny Asterova On se bojí, byť se poté může zdát, že je divácky přívětivější, v 2. půlce se ukáže, že Asterova novinka tak trochu klame tělem. Že se z Phoenixova poměrně uvěřitelného šerifa stane až příliš karikaturní postava (a ne chybou samotného Phoenixe), že se z poměrně šikovně vystavěné satiry stane něco, co působí jako nedomyšlený skeč ze Saturday Night Live, celé to navíc vede k epilogu, který svým způsobem tak nějak shazuje vše, k čemu film doposud spěl. Na podobně šokující vývoj událostí si Aster dle své filmografie potrpí, čím dál tím více ovšem působí jako filmař, který se až zbytečně honí za tím překonávat či alespoň dodržet formu sama sebe. A dopadá to pak přesně takhle nedomrle.

Vizuálně i herecky povedené

Uznávaný íránský kameraman Darius Khondji dokáže navodit tu správnou neo-westernovou atmosféru, vizuál dokáže působivě pracovat s barvami i nasvícením scén, je to audiovizuálně naleštěný film, Khondji ostatně už dlouho patří mezi kameramany, kteří dokáží v jednom filmu dodat tucty záběrů, které by šlo hned nasadit do rámečků. Své specifické kouzlo poté má i soundtrack dvojice Daniel Pemberton a Bobby Pric.

Kromě do role klasicky ponořeného Joaquina Phoenixe a klasicky elegantního výkonu Pedra Pascala je tu i Emma Stone, která i v ne zrovna nejsilněji napsané roli dokáže připomenout, že jde o právoplatnou držitelku dvou Oscarů, stejně tak Austin Butler poslední roky dokazuje, že se jedná o talent, jehož kariéra naštěstí neskončila na nejrůznějších seriálech na Disney Channel. Je pouze škoda, že čím více je Eddington satirou, tím více vlastně všechny postavy postavy jako karikatury, byť je hrají dobří herci. Joe je ještě tak nějak vykreslen jako dobrák se specifickými vlastnostmi (je to spíše takový klasický westernový antihrdina s více či méně pochybnými vlastnostmi), jeho tchýně Dawn v podání přesvědčivé Deirdre O’Connell poté jako ten typ dezinformátorky, se kterou by se člověk setkat nechtěl. A pak jsou tu všechny ty ostatní postavy, které vlastně působí napsané poměrně laxně. A i díky dobrým hercům je to škoda.

Astera je pořád snadné obdivovat, ale…

Aster je očividně autor, který se nebojí nad tématy svých film přemýšlet, poměrně funkčně tak například do filmu zahrnuje skutečnou smrt George Floyda, která vedla k počátku hnutí Black Lives Matter. A film také pořád dokáže smyslně pracovat s tím, že se odehrává na malém městě, které funguje svým specifickým způsobem. Asterův Eddington nepostrádá snadno nabízející se výsměch Trumpově administrativě, odporu vůči vakcínám i modernímu období digitálního světa, byť jde poté většinu času o poměrně prvoplánové svezení se na vlně něčeho, co se nabízí tak snadno, je to pořád zábavnější než druhá půlka, ve které jde Aster za hranu. A chce být moderním westernem možná až příliš.

Je to určitě velmi odvážný film, který dokazuje, že je Aster tvůrce s velmi specifickou a zajímavou vizí. Největší chyba jeho novinky je v tom, že moc nedrží pohromadě. Působí v první řadě jako audiovizuální komentář vůči všemu, co v dnešní době snadno vyvolává pohoršení, svým způsobem je to konfrontace s nočními můrami, které pandemie v celku mnohým přinesla, následky, které je možné zpozorovat i dnes.

Pandemie rozdělila společnost jako máloco v 21. století, snadno se tak nabízí mít respekt k filmu, který něco takového dokáže tak jasně vyobrazit. O to více zamrzí, že si Aster nevystačí jenom s tím, musí tak svou novinku dovézt k tak absurdní 2. polovině a ještě absurdnějšímu epilogu. Asterem oznámený sequel tak svým způsobem dává smysl (pokud vůbec skutečně vznikne), na Asterův 4. film rozhodně nejde vyloženě aplikovat slova Jirky Luňáka. Zároveň je ovšem nemožné se do něj úplně zamilovat, byť jde o film s dávkou velmi specifických sympatií. Aster jako tvůrce pořád stojí za pozornost, čím dál očividněji má ovšem daleko k vyložené tvůrčí sázce na jistotu.

Eddington závěrem

Ari Aster je nadále režisér, který zůstává věrný osobitým projektům, pořád dokáže vytvářet odvážné, vizuálně působivé a tematicky komplexní snímky, které reflektují současnou společnost – v případě jeho 4. filmu Eddington konkrétně od pandemie COVID-19 po politické a sociální napětí. Eddington kombinuje moderní western se satirou, digitálními vlivy a politickou kritikou, přičemž se nebojí poukazovat na absurditu současné společnosti.

Aster je nadále tvůrce se specifickou vizí, jen se u Eddingtonu prokazuje, že moc nezná míru a jeho poměrně slušně rozjetá satira se vydává směrem, který film jako celek poměrně shazuje. Je to film rozdělený na dvě specifické půlky, dortík, kterému se jeho tvůrce snaží dát až příliš přichutí, byť spolu zase tolik dohromady neladí. Zajímavý film to pořád je, Aster nicméně umí (minimálně uměl) i líp…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: A24

-REKLAMA-

Tony má plán – Zajímavé žánrové cvičení

Film stojí na bedrech Lukáše Duye Anh Trana

Příběhově až příliš jednoduchá gangsterka

Tony má plán závěrem

Verdikt: 6 z 10

Recenze seriálu Smoke

Tvůrčí vize

Parádní herecké obsazení

Klady a zápory

Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Smoke

Hodnocení: 7/10

K-pop: Lovkyně démonů – Animák, který na Netflixu přepisuje rekordy

K-pop: Lovkyně démonů se nevyplatí vyloženě odsuzovat

Odpůrcům K-popu a Koreji obecně přísně zakázano

Animák, který se nevidí každý den

Svým způsobem sázka na jistotu, ale…

K-pop: Lovkyně démonů závěrem

Verdikt: 7 z 10

Recenze redakce – Eden: Vítejte v ráji

Marek Lízal

Hodnocení: 6/10

Pavel Hrubeš

Hodnocení: 6,5/10

Jak jde čas s adaptacemi Stephena Kinga…

Lze podle povídky Chuckův život natočit povedený film, ale zároveň i dobrou adaptaci?

Marek Lízal

Hodnocení: 10/10

Pavel Hrubeš

Hodnocení: 8,5/10

Lenka Skříčilová

Hodnocení: 10/10

Příběh filmu

Generický film

Hororu moc nečekejte

Nevyužitý potenciál

Herecké výkony nejsou na tom lépe

Witchboard: Hra s duchy závěrem

Hodnocení: 3,5/10

Eddington – Tvůrce Slunovratu a pandemický western

Asterova černá komedie

Asterův vztyčený prostředníček digitální éře i čitelná satira

Ari Aster nezná míru

Vizuálně i herecky povedené

Astera je pořád snadné obdivovat, ale…

Eddington závěrem

Verdikt: 6 z 10

Novinky

Populárne

Recenzie

Všetko má svoj príbeh

Sledujte nás