Vzpomínky na něj – Další romantický příběh od Colleen Hoover (Recenze)

0
Vzpomínky na něj
Zdroj: Universal Pictures

Kenna (Maika Monroe) je obyčejná mladá holka, která je až po uši zamilovaná do svého přítele Scottyho (Rudy Pankow). Doufá, že on je ten pravý, později se ukáže,  že s ním také čeká dítě. Jenže pak jeden původně báječný romantický večer zakončí tragická autonehoda, která Scottyho připraví o život a Kennu o svobodu. Chyba za volantem jí vynese sedm let za mřížemi. Po propuštění doufá v jediné. Že se bude moci sblížit se svou dcerou Diem (Zoe Kosovic), kterou jí sebrali hned po porodu a vychovávali ji Scottyho rodiče (Lauren Graham, Bradley Whitford). Ti samozřejmě nejsou vůbec nadšení z toho, že se v jejich životě znovu objevil „přízrak z minulosti“, který je připravil o jediného syna, a jsou připravení zabránit setkání matky s dcerou za každou cenu.

V nerovné bitvě získá Kenna nečekaného spojence, místního barmana Ledgera (Tyriq Withers), shodou okolností největšího kamaráda jejího mrtvého přítele. Ten v ní sice zpočátku taky vidí jen holku, co mu zabila kámoše, ale postupně přijde na to, že lidé si zaslouží druhou šanci, zvlášť když dělají všechno pro to, aby ji dostali. A taky když jsou tak okouzlující jako Kenna…

Jméno Colleen Hoover mohla ještě pár let znát nejspíše pouze cílovka jejích knižních děl a lidé, kteří mají povědomí o bestsellerech, vše ovšem změnil fakt, že adaptace její knihy S námi to končí globálně vydělala 351 milionů dolarů. Adaptace pokračování Námi to začíná je prozatím v nedohlednu (především i díky právním sporům hlavní hvězdy Blake Lively s hercem a režisérem Justinem Baldonim), Hoover nicméně napsala prozatím dalších 22 děl, Hollywood tak nelení. Už na podzim tu bylo Nelituju ničeho, nyní do kin přichází Vzpomínky na něj. Jak moc zajímavá romance to poté ve výsledku je?

Vzpomínky na něj – Další divácký vděčná romance

Vzpomínky na něj
Zdroj: Universal Pictures

Režírující Vanessa Caswill má za sebou již snímek Láska na první pohled, který dle všech náznaků působí jako klasická spotřební netflixovská romantická záležitost, Vzpomínky na něj přesto alespoň na první pohled působí trochu zajímavěji. Po vzoru Nelituju ničeho má příběh krapet melodramatický nádech. Kenna v podání Maiky Monroe se po letech vrací z vězení, její zpočátku nelehká snaha získat práci poté ilustruje, jak to má člověk občas po návratu z vězení těžké s opětovným zapadnutím do společnosti. Strasti Kenny tím nicméně nekončí – snaží se seznámit se svou dcerou Diem, proti tomu jsou ovšem zásadně prarodiče Diem, tedy rodiče Scottyho, za jehož smrt Kenna seděla. Oporou jim je Ledger v podání Tyriqa Witherse, nejlepší kamarád Scottyho, který je pro Diem něco jako strýc a kmotr. A právě on by nejspíše mohl být klíčem k tomu, aby Kenna mohla se svou dcerou navázat kontakt.

Zápletka to vlastně není nikterak originální a je tak nějak předvídatelná od prvního seznámení Kenny a Ledgera. Ve filmu se poté pohybuje poměrně dost vedlejších postav, dá se ovšem snadno říct, že jsou vlastně ve filmu tak nějak navíc a že stěžejní postavy se dají snadno napočítat na prstech jedné ruky (Kenna + Ledger + Dien + její prarodiče Grace a Patrick). Kenna se snaží postavit na vlastní nohy, Ledger jí v tom pomáhá, zároveň se snaží zabránit interakcím Kenny s Dien, ale především s Grace a Patrickem v podání Lauren Graham a Bradley Whitforda. Pomocí flashbacků je postupně odvyprávěno pozadí toho, jak se postavy dostaly tam, kde se aktuálně nachází, i když se poté může zdát, že tu roli budou hrát morální dilemata či kontroverznější úhybky, ten se nemůže více plést.

Příběhy Colleen Hoover jsou především vděčné nežli podmanivé

Vzpomínky na něj
Zdroj: Universal Pictures

Docela rychle se ukazuje, že hlavním důvodem, proč jsou romány Colleen Hoover tak oblíbené, je nejspíše jejich vděčnost. A také nevyhnutelný nádech toho, že se odehrávají v tak trochu naivním světě. Po Nelituju ničeho jde o další úkaz toho, že se Hoover občas neštítí témat, která by vlastně mohla fungovat jako solidní základ pro sociální drama, kdyby alespoň na chvíli existoval pocit, že divák sleduje příběh, který může potkat skutečnou osobu. Ilustruje to už úvod, kdy si hlavní hrdinka zařídí pronájem. Po přepálených nákladech na bydlení jí čeká horká sprcha v podobě dalších výrazných nákladů za elektřinu a vodu, vše jí ovšem bude na dva měsíce odpuštěno, když si vezme koťátko. Vážně! Následně jí nevyjde pár pohovorů, díky náhodnému setkání na záchodech ovšem přeci jen dostane alespoň částečný úvazek. Opravdu! A když jí na poprvé nevyjde práce v baru, stačí odhalení, že majitel baru byl nejlepší přítel otce vašeho dítěte… ne, já si z vás srandu nedělám, já to nepsal!

Ledger sice Kennu napoprvé nepozná, protože prý vypadala před lety jinak (vypadá sice úplně stejně, ale dobře…), přeci jen to ovšem mezi nimi na první pohled hezky vře. Dochází tak i k potenciálně kontroverznímu bodu, který by mnozí muži označili za neodpustitelný – mezi Kennou a Ledgerem propukne vášeň i láska, což mimo jiné Kenna ihned píše do deníku svému zesnulému příteli, kterému svými myšlenkami věnuje svůj deník. Nedá se pochybovat, že mnohé fanynky podobné literatury toto odsoudí jako velmi romantický a milostný akt, dá se na něj ovšem hledět i tak trochu jinak. Film ho nicméně ve finále ilustruje pozitivně, nechybí ostatně ani pověstné momenty, kdy na sebe dva zamilovaní hrdinové se specifickým hudebním doprovodem zpomaleně vášnivě koukají. Caswill jako filmařka minimálně ví, co její cílovka nejspíše chce, to poté pravděpodobně dostane.

Romantická jistota

Vzpomínky na něj
Zdroj: Universal Pictures

Se scenáristkou Lauren Levine (Most do země Terabythia) se na scénáři podílela sama Hoover, dá se tudíž věřit, že je adaptace poměrně věrná. A i když je do velké míry příliš přeslazená a nikdy nedokáže obstát jako realistické drama, jako tuctový produkt svého žánru vlastně funguje bez problému. Především i díky funkční chemii mezi Maikou Monroe a Tyriqem Withersem. Ona i přes jednoduchý scénář má opět šanci předvést, že umí hrát, on si po loňském Tajemství loňského léta, ve kterém tak trochu nahradil Ryana Philippea, může tak trochu napravit reputaci a ukázat, že není úplně herecké dřevo. Sice se rychle ukáže, že jde o další příběh Hoover, který by se mohl dočkat konce dříve v moment, kdyby jeho postavy fungovaly jako lidé a uměly spolu komunikovat (i když pravda, alespoň to je jako ze života), 114 minut je ve výsledku poměrně přešlap. Čekání na finále ovšem funguje minimálně v tom ohledu, že v něm fungují emoce.

Není vůbec špatné mít slabost pro jednodušší příběhy, především v případě, kdy alespoň v rámci své jednoduchosti fungují. Je to naivní příběh, kterému ovšem jeho nerealistická přeslazenost svým způsobem sluší. Caswill jako režisérka poté občas vsadí na nějakou tu zajímavou práci s kamerou, její rutinní přístup minimálně nepůsobí vyloženě líně a minimálně díky němu dokáže působit jako romance, která nepatří vyloženě do televize. Svou vděčností půjde o další ospravedlnitelný romantický hit, ti, kteří zůstali docenění talentu Colleen Hoover dosud nepolíbení, si nicméně budou muset spíše dočkat na další adaptaci.

Vzpomínky na něj závěrem

Vzpomínky na něj je sladká, trochu předvídatelná romance, která přes všechny své melodramatické narážky funguje hlavně díky chemii hlavních postav. Není to žádné hluboké drama, ale jako oddechová romantika funguje. A je tak nejspíše přesně tím, co fanoušci Colleen Hoover pravděpodobně předem tak nějak čekají…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Dinosauři – Působivý dokument s dinosaury (Recenze)

0
Dinosauři
Zdroj: Netflix

Velkolepý dokumentární seriál, který se zabývá 165 miliony let existence dinosaurů na planetě Zemi od jejich zrodu až po vyhynutí. A taky silami, které utvářely evoluci…

Dinosauři vyhynuli přibližně před 66 miliony lety, přesto patří mezi nejoblíbenější živočichy. Důkazem může být jejich úspěšnost v prodeji merche či úspěch filmů jako je série Jurský park/svět. A také o nich neustále vzniká spousta dokumentů. Věnovali se jim David Attenborough nebo Nigel Marven, na Netflix nicméně nyní přichází čtyřdílná minisérie Dinosauři od Nicka Shoolingina-Jordana. Jejím vypravěčem je Morgan Freeman, v rámci čtyř epizod se poté minisérie snaží shrnout 165 milionů let trvající historii dinosaurů na planetě Zemi. A je skvělá!

Dinosauři – Skvělá výprava do dinosauřích časů

Dinosauři
Zdroj: Netflix

Jako producent se na této minisérii podílel Steven Spielberg, což je mimo jiné režisér prvních dvou dílů Jurského parku. I když je Spielberg uváděn pouze jako exekutivní producent, je realizován tak, jak by nejspíše takový projekt realizoval Spielberg, kdyby mělo jít o blockbuster, který spoléhá na dinosaury bez přítomnosti lidí (úvod 1. epizody je jedním důkazem za všechny). Dinosauři účinkující v této minisérii logicky nejsou skuteční, jsou nicméně přivedeni k životu týmem z Industrial Light & Magic. Mistři z ILM se poté opět překonali. Dinosauři působí naprosto realisticky a chvílemi i lépe než dinosauři v sérii Jurský park/svět (na různé díly této série může mít člověk různorodé názory, dinosauři ovšem pokaždé na velkém plátně opět působí majestátně). Působí to jako autentický ponor do pravěkých časů, iluzí tak kazí jen znalost diváka.

Seriál postupně ukazuje, jak dinosauři přežívají různé katastrofické události, přizpůsobují se světu kolem sebe a nakonec se z nich stávají tehdejší králové planety. Velkým plusem je chronologické vyprávění. Seriál tak postupně postupuje od vzniku po vyhynutí, jeho velkým plusem je přehlednost a absence nesoustředěného přeskakování sem a tam. Tato minisérie má pouze čtyři epizody, proto musí 165 milionů let občas odvyprávět nějakým tím zásadním skokem dopředu, přitom se nedostavuje pocit, že náhle dochází k nepřehlednosti a především absenci něčeho podstatného. Kdo tak na Dinosaury vsadí například jako na audiovizuální pomůcku při hodinách dějepisu, nemusí se obávat, že by byla potřeba něco nutně dovyprávět nebo dodávat nutný kontext. V rámci těchto faktorů Dinosauři ztělesňují zodpovědný přístup.

Seriál, který dokáže být sondou do pradávných časů v mnoha ohledech

Dinosauři
Zdroj: Netflix

Seriál se nedrží zkrátka, minimálně v tom ohledu, že se nebojí jisté dinosaury vykreslit jako skutečné predátory. Jde o realistické vyobrazení dinosaurů v přírodě, kteří se nedrželi zkrátka a občas svou kořist prostě a jednoduše brutálně zlikvidovali. Přispívá to jenom tomu, že tenhle ponor do dinosauřího světa působí živě a dokáže skutečně vyvolat autentický dojem. A to i přes fakt, že tvůrci očividně využívají možností, že mohou k dinosaurům přistoupit tak trochu po svém, a tudíž občas dojde na momenty, které působí spíše jako z dobrodružného snímku. Minimálně tak ovšem vzniká záruka, že během seriálu není dvakrát pravděpodobné upadnutí do somnolence.

Jde o ideální mix odborného přežvykování faktů a audiovizuálního steliva, které činí sledování mnohem zábavnější. A své navíc dělá i hlas Morgana Freemana. Ten sice letos oslaví své 89. narozeniny, v jeho hlasu jde ovšem najít vše (procítěnost, ideální důrazy), jen ne únavu. Tak snad si za vyprávění tohoto dokumentu vyslouží vyslouží dost pih. Celý seriál je ovšem především vizuálně nádherný. Fotorealističtí dinosauři se prohánějí ve fotorealistickém prostředí, přitom všem dochází k tomu nejideálnějšímu shrnutí dinosauří historie. Jen otázkou je, jak moc může takový seriál prozradit někomu, kdo se o dinosaury už nějakou dobu zajímá a tudíž o nich už má něco načtené.

Dá se ovšem věřit, že pokud tahle dokumentární minisérie bude především pro některé mladší diváky prvním setkáním s prehistorickými tvory, tyto legendární potvory dostanou novou várku fanoušků. Po všech ohledech kvalitní práce, která má potenciál stát se jednou z těch dokumentárních sérií, na kterou se bude ještě nějakou dobu vzpomínat. A především nastaví pomyslnou laťku pro všechny budoucí dokumentární projekty, které se pokusí dinosaurům věnovat.

Dinosauři závěrem

Dinosauři jsou skvělou kombinací vizuální nádhernosti, vědecké přesnosti a poutavého vyprávění. Díky fotorealistickým dinosaurům, skvělému vedení a procítěnému hlasu Morgana Freemana nabízí autentický pohled do pravěkých časů, který dokáže zaujmout nejen mladé diváky, ale i všechny, kteří se o tyto fascinující tvory zajímají. Čtyři epizody přehledně shrnují celých 165 milionů let dinosauří historie, aniž by diváka zahltily, a představují ideální mix vzdělávání a zábavy. Pro fanoušky dinosaurů i pro nováčky jde o dokumentární zážitek, který může z několika důvodů zanechat dlouhotrvající dojem a zároveň nastavuje vysokou laťku pro všechny budoucí projekty o světě dinosaurů…

Verdikt: 9 z 10

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Vladimir – Rachel Weisz prahne po zajíčkovi (Recenze)

0
Vladimir
Zdroj: Netflix

Profesorka angličtiny M (Rachel Weisz) se zblázní do nového sympatického kolegy Vladimira (Leo Woodall) a pořádně si tak zkomplikuje už tak pošramocený vztah s manželem Johnem (John Slattery) i kariéru…

Ženská hvězda dvojice filmů Mumie s Brendanem Fraserem, kterou čeká návrat do její role, držitelka Oscara za výkon ve filmu Nepohodlný i bývalá manželka režiséra Darrena Aronofskyho a současná manželka herce Daniela Craiga. Rachel Weisz je herečkou, která bývá v rámci projektů, kterým se upíše, vybíravá. Občas se sice objeví v nějakém tom blockbusteru (Mocný vládce Oz Sama Raimiho, Black Widow), sama ovšem zdůrazňovala, že preferuje projekty, které ji zajímají po umělecké stránce. I proto ostatně Weisz spolupracovala s režiséry jako Yorgos Lanthimos či Paolo Sorrentino. Nyní se ovšem rozhodla chopit poměrně odvážné role v seriálovém komediálním dramatu Vladimir. Jaký tento seriál je?

Vladimir – Seriál nejen o titulním zajíčkovi

Vladimir
Zdroj: Netflix

Děj seriálu se soustředí na nejmenovanou profesorku angličtiny středního věku, známou pouze jako M. Ta se ocitá uprostřed osobní i profesní krize. Její manžel John v podání Johna Slatteryho je suspendován z univerzity kvůli sexuálním vztahům se studentkami. Protagonistka se tak musí vyrovnat nejen s veřejným skandálem, ale i s otázkou vlastní loajality – zda stát po boku svého manžela a chránit rodinu, nebo připustit, že jeho chování bylo problematické. Situaci dále komplikuje příchod mladého a charismatického kolegy Vladimira v podání Lea Woodalla. Jeho přítomnost v ní probouzí fascinaci, která postupně přerůstá v posedlost. M se ocitá v emocionálním i morálním zmatku, kdy její vlastní jednání začíná zpochybňovat hodnoty, které dosud zastávala.

Vladimir se snaží spojit černý humor, psychologickou studii a satirický pohled na akademický svět, jenže výsledný efekt je poněkud rozpačitý. Seriál má bezpochyby zajímavý výchozí bod a nebojí se otevírat nepříjemná témata. Mocenské vztahy mezi studenty a pedagogy, proměnu společenských norem nebo otázku, zda lze minulost hodnotit podle současných pravidel. Problém však spočívá v tom, že se jednotlivé motivy často rozbíhají do různých směrů a seriál jako celek působí méně soudržně, než by mohl.

Způsob vyprávění je jedním z největších problémů

Vladimir
Zdroj: Netflix

Rachel Weisz sice podává solidní herecký výkon a její postava je bezpochyby nejzajímavější součástí seriálu, ani ona však nedokáže zachránit vyprávění, které se místy začíná až příliš utápět ve vlastní sebestřednosti. M je prezentována jako inteligentní, ironická a manipulativní žena, která se snaží kontrolovat své okolí i vlastní emoce. Je to vyložená antihrdinka. Postupem času se ale její jednání stává stále méně pochopitelné a někdy až frustrující. Seriál se snaží zdůraznit její psychologickou komplexnost, přesto často působí spíše jako sled impulsivních rozhodnutí, jejichž důsledky nejsou dostatečně rozpracované.

Jedním z největších problémů Vladimira je způsob vyprávění. Příběh je téměř výhradně prezentován z perspektivy hlavní hrdinky, což sice umožňuje nahlédnout do jejího myšlení, zároveň to však výrazně omezuje prostor pro ostatní postavy. Vladimir, který by měl být jedním z klíčových prvků příběhu, zůstává překvapivě nevyužitým potenciálem. Jeho charakter je naznačen jen v základních obrysech a divák se o něm nedozví mnoho více než to, že je charismatický a přitažlivý. Podobně dopadá i postava manžela Johna, jehož osobnost je redukována především na roli zdroje zmiňovaného skandálu.

Vedlejší postavy často působí spíše jako nástroje k posouvání děje než jako plnohodnotné postavy. Tento problém se projevuje zejména v druhé polovině série, kdy se jednotlivé konflikty opakují a dramatické napětí postupně slábne. Mnoho scén se soustředí na dlouhé dialogy a introspektivní monology, které mají zdůraznit intelektuální rozměr seriálu, ale zároveň zpomalují tempo vyprávění. Divák tak může mít pocit, že sleduje spíše sérii úvah než skutečně dramatický příběh.

Seriál se světlými momenty

Vladimir
Zdroj: Netflix

Seriál přitom není bez kvalit. V některých momentech dokáže být skutečně ostrý a vtipný. Především v momentech, kdy si utahuje z akademických elit nebo z generálních konfliktů mezi staršími profesory a mladší generací studentů. Dialogy jsou dobře napsané a obsahují hned několik povedených ironických momentů. Také vizuální styl seriálu je poměrně výrazný, minimálně více, než by se od seriálu s podobným konceptem očekávalo.

Tyto silné stránky však nedokážou zcela vyvážit problémy s tempem a dramaturgií. Seriál často působí dojmem, že se snaží být za každou cenu provokativní a intelektuální, to ale někdy vede k tomu, že centrální příběh ustupuje do pozadí. Místo plynulého vývoje sleduje divák spíše sérii situací. takové, které můžou šokovat nebo vyvolat diskusi, ale ne vždy fungují jako celek.

Psychologická rovina seriálu

Vladimir
Zdroj: Netflix

Psychologická rovina seriálu navíc občas sklouzává k určité překombinovanosti. Postava M je prezentována jako komplikovaná a morálně ambivalentní osobnost, což by samo o sobě nebylo problémem. Potíž nastává ve chvíli, kdy seriál nedokáže jasně vyvážit její vnitřní konflikty s vývojem děje. Výsledkem je postava, která je sice zajímavá, ale zároveň natolik sebestředná a nečitelná, že si k ní divák jen obtížně hledá cestu.

 Seriál naznačuje, že mnohem důležitější než samotný vztah je samotná idea tohoto vztahu – fascinace, která existuje především v hlavě hlavní hrdinky. Seriál velmi pracuje s ironickým odstupem a subjektivní perspektivou hlavní postavy, která přitom občas bourá i čtvrtou zeď a komunikuje s divákem. Její vyprávění je tak patrně filtrované a ústřední M tak působí jako poměrně nevěrohodná vypravěčka. Sázky na nevěrohodné vypravěče přitom i mohou fungovat, zrovna v případě Vladimira to ovšem tak úplně neplatí.

Problematická subjektivita seriálu

Vladimir
Zdroj: Netflix

Právě subjektivita může být pro některé diváky problematická. Protože je vyprávění téměř výhradně ukotveno v její perspektivě, ostatní postavy – včetně titulního Vladimira – zůstávají do jisté míry nedořečené. Vladimir je prezentován především jako charismatický a přitažlivý mladý profesor, který v akademickém prostředí okamžitě vzbudí pozornost. Seriál ale jen zřídka umožní nahlédnout hlouběji do jeho motivací, což má nakonec své následky ve finální části seriálu, která tak úplně nefunguje.

Zajímavou roli hraje také kreativní krize hlavní hrdinky. Její profesní i osobní život se postupně prolínají a obsese mladším kolegou se stává nejen emocionálním impulzem, ale i zdrojem nové tvůrčí energie. Vladimir tak nepřímo otevírá otázku, do jaké míry může být osobní zkušenost – jakkoliv problematická – zdrojem umělecké inspirace. Jde o jednu ze zajímavých myšlenek, který seriál načrtává, nedá se ovšem říct, že by zvládla dojmy nějak táhnout nahoru.

Ze seriálu nicméně alespoň trčí jakási meta rovina. Vyprávění naznačuje, že příběhy, které si o sobě lidé vytvářejí, mohou být někdy důležitější než samotná realita. Postava M si tak začne uvědomovat, že není jen pasivní účastnicí událostí kolem sebe, ale také jejich vypravěčkou – někým, kdo může rozhodovat o tom, jak budou interpretovány. Právě v této rovině je Vladimir možná nejzajímavější. Seriál totiž méně než o skutečných vztazích vypráví o tom, jak lidé své vztahy přepisují a využívají jako materiál pro vlastní životní narativ. Je to tak seriál, který má zajímavých myšlenek poměrně dost. Škoda, že s nimi tak úplně neumí pracovat a i bez znalosti předlohy vyvolává pocit, že jde o případ, kdy se při převodu z knižní předlohy do audiovizuální adaptace něco pokazilo. K vyloženému utrpení má ovšem seriálový Vladimir pořád daleko.

Vladimir závěrem

Vladimir je seriál s ambiciózním tématem a výraznou hereckou hvězdou v hlavní roli, který však nedokáže plně využít svůj potenciál. Nabízí několik zajímavých momentů, inteligentní dialogy i solidní herecký výkon Rachel Weisz, ale zároveň trpí nevyrovnaným tempem, nedostatečně rozvinutými vedlejšími postavami a přílišnou snahou o intelektuální provokaci. Výsledkem je projekt, který může zaujmout svými nápady, ale jako celek působí spíše rozpačitě. Pro diváky, kteří mají rádi psychologicky laděná dramata a černý humor, může být Vladimir alespoň částečně zajímavou zkušeností. Pro ostatní však může jít o seriál, který slibuje víc, než nakonec dokáže nabídnout…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

Mickeyho čarodějové: Počátek – Fantasy dobrodružství s Mickeym, Donaldem a Goofym (Recenze)

0
Mickeyho čarodějové
Zdroj: Disney

Krásný den vám přeji a vítám vás všechny u dnešní komiksové recenze. Nakladatelství CREW nás od minulého roku zásobuje povedenými komiksy, ve kterých vystupují postavičky od Walta Disneyho – Strýček Skrblík, Kačer Donald, strýček Skrblík a ostatní nebo slavný Myšák Mickey. A teď tu máme další komiks, kde vystupuje nejslavnější myšák na světe. V komiksu Mickeyho čarodějové se bude kouzlit, zachraňovat pohádková říše a budou se zde plnit úkoly, které prokáží charakter našich postav. Udělejte si pohodlí a já vám povím, jak se komiks povedl.

Recenze komiksu Mickeyho čarodějové: Počátek

Když cizí kouzelník uloupí stařičkému čaroději Néreovi kouzelný krystal, čarodějnický učeň myšák Mickey se vypraví do hlavního města Grandhaven, aby jej získal zpět dřív, než se jeho mistr o krádeži dozví. Pátrání ho zavede na Velký čarodějnický turnaj, kam se přihlásí společně se dvěma mladými kouzelníky, které potkal cestou – s Goofym a kačerem Donaldem. Netuší ovšem, že pod zástěrkou soutěže se odehrává mnohem zlověstnější spiknutí… (oficiální text nakladatelství CREW)

Mickeyho čarodějové
Zdroj: Nakladatelství CREW

Příjemné fantasy dobrodružství

Scénárista Stefano Ambrosio odvedl velmi dobrou práci. Scénárista krásně pochopil pro koho příběh píše, ale zároveň si byl dost dobře vědom, že komiks budou číst i starší čtenáři a proto tam pro něj dal spoustu narážek.

Ze scénáře mám pocit, že Ambrosio si udělal poctivou rešerši. Od fantasy knížek a filmů, přes hraní Dračího doupěte až k samotnému kánonu postav od Disneyho. Z celého komiksu cítím radost k fantasy příběhům a dobrodružstvím.

Je trochu škoda, že se scénárista nemůže úplně utrhnou ze řetězu a neustále musí informace opakovat, ale to je opravdu drobná výtka. Důležité je, že po příběhové stránce to dobře šlape. Parádně se pracuje s ústřední trojicí, a má to dobrý spád a tempo. Za mě tedy komiks je přesně takový jaký má být.

Mickey
Zdroj: Nakladatelství CREW

Hezká kresba

Přiznám se, že jsem výrazně nezaznamenal, že každou kapitolu kreslil někdo jiný. Všichni umělci mají jednotný styl, takže krom jednotlivých detailů výrazně nepoznáte, že na každé kapitole dělal někdo jiný. Prakticky celý komiks má jednotnou stylizaci a kresbu.

U jiného typu komiksu a příběhu by to možná bylo na škodu, ale zde to vůbec ničemu nevadí, a prakticky to k příběhu sedí. Důležité je, že všichni autoři jsou s tím v pohodě a nemají problém tvořit jako jeden organický celek.

Mickey
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Mickeyho čarodějové: Počátek

Jsem dost spokojený, jelikož jsem nečekal mnoho, a dostal jsem o dost více, než jsem čekal. Komiks má dobré tempo, spád, a parádně pracuje s ústřední trojicí. Občas je místy zkratkovitý a zjednodušený, ale pak to zas vynahradí zajímavými nápady. Jako fantasy oddechovka pro děti to funguje velmi dobře, a já si za pár měsíců velmi rád přečtu další příběhy s těmito čaroději.

Hodnocení: 7/10

Toto byla má recenze na příjemný a dost fajn komiks Mickeyho čarodějové: Počátek. Komiks nabízí fantasy dobrodružství, které si užijí všichni čtenáři. 

Zdroj: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

Nevěsta! – Frankensteinova nevěsta jako gotická romance (Recenze)

0
Nevěsta!
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Frankensteinovo monstrum (Christian Bale) přichází do Chicaga 30. let s jediným přáním – najít společnici. Obrací se na vědkyni dr. Euphronious (Annette Bening), s kterou společně oživí zavražděnou mladou ženu – a zrodí se Nevěsta (Jessie Buckley). Ta, ale rozhodně nebude jen něčí stvoření. Co začne jako pokus o nový život, se rychle promění v řetězec událostí plný vražd, posedlosti, kulturní revoluce a spalující zakázané lásky…

Filmografie inspirovaná románem Frankenstein od Mary Shelley je dnes už natolik rozsáhlá, že by vydala na samostatnou encyklopedii. Od ikonické hororové klasiky s Borisem Karloffem přes expresivní adaptaci Kennetha Branagha až po novodobé autorské pojetí Guillerma del Tora se tento příběh neustále proměňuje. Není to jen vyprávění o vědci a jeho výtvoru; je to mýtus o osamění, odpovědnosti, pýše i lidské potřebě být milován. A právě na tuto poslední rovinu se soustředí novinka Nevěsta! Snímek se vrací k postavě, která má v literární předloze pouze epizodní existenci – Victor Frankenstein svou „ženskou“ bytost zničí ještě před jejím dokončením. Teprve film Frankensteinova nevěsta z roku 1935 jí dal tvář a učinil z něj pevnou součást Frankensteinovovy mytologie. Nová verze ovšem nepůsobí jako remake, ale spíše jako alternativní pokračování mytologie, které si dovoluje zásadní posuny v charakterech i vyznění.

Za projektem stojí Maggie Gyllenhaal, která po psychologickém dramatu Ztracená dcera potvrzuje, že ji neláká mainstreamová jistota, ale materiál umožňující výraznou autorskou stopu. Projekt měl původně vzniknout pro Netflix, jenže kombinace rostoucího rozpočtu a kreativních třenic vedla k přesunu pod křídla Warner Bros. Pictures. Studio nabídlo nižší, ale stále štědrý rozpočet a – co je důležitější – tvůrčí svobodu. Výsledkem je film, který se nesnaží zalíbit všem, ale buduje si vlastní identitu.

Nevěsta! – Film, který nestojí jen na výrazné ústřední dvojici

Nevěsta!
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Největší koncepční odlišnost spočívá v dvojroli Jessie Buckley. Ta ztvárňuje nejen titulní Nevěstu, ale také samotnou Mary Shelley. Černobílé sekvence s autorkou vytvářejí rámec, který působí téměř metafyzicky – jako by Shelley ze záhrobí znovu otevírala příběh svého monstra a přepisovala jeho osud. Tento motiv dává filmu zvláštní sebeuvědomělost. Vyprávění si je vědomo své fikčnosti a zároveň zpochybňuje tradiční hierarchii mezi autorem a jeho postavami. Postavy jako by tušily, že existují v literárním odkazu, který už byl mnohokrát interpretován, což vytváří napětí mezi determinismem jejich osudů a možností reinterpretace.

Narušování čtvrté stěny není jen efektní gesto, ale prostředek, jak tematizovat samotný akt vyprávění – kdo má právo tvořit příběh a kdo v něm zůstává pouhým objektem? Film tak vstupuje do dialogu s literární tradicí, reflektuje proces adaptace a zároveň zkoumá etické otázky moci nad vyprávěním. Shelley není jen autorkou, ale zároveň „postavou“ v rámci vlastního příběhu, což umožňuje divákovi vnímat narativ jako živý a flexibilní organismus, kde hranice mezi tvůrcem a stvořením jsou neustále vyjednávány. Tato vrstevnatost dodává filmu hloubku, umožňuje komplexní čtení motivů osamělosti, ambicí a lidské touhy po kontroly nad vlastním příběhem, a činí z něj meditaci o samotné povaze fikce.

Tak trochu jiná Frankensteinova nevěsta

Nevěsta!
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Nevěsta zde začíná jako Ida – mladá prostitutka, jejíž smrt by byla jen další anonymní položkou ve statistikách násilí. Jenže právě v tuto chvíli vstupuje do děje monstrum, tentokrát v podání Christiana Balea. Říká si Frankenstein po svém „otci“ a jeho motivace je překvapivě prostá: nechce být sám. Tento Frankenstein není pouze tragickou figurou. Je to outsider, který touží po přijetí a lásce, ale zároveň nedokáže překročit vlastní egocentrismus. Touha po družce není jen romantická, je také majetnická. Ida je oživena, aby naplnila jeho potřebu – a právě zde film rozehrává zásadní konflikt mezi svobodou a projekcí cizích představ.

Děj je zasazen do třicátých let, ale nejde o historickou rekonstrukci. Spíše o svět inspirovaný estetikou doby, přefiltrovaný skrze komiksovou nadsázku a muzikálovou fantazii. Fungují zde podivné 3D projekce, gangsterské podsvětí i teatrální hudební čísla. Monstrum je posedlé muzikály a idolizuje hvězdu Ronnieho Reeda, kterého hraje Jake Gyllenhaal. Reed působí jako jasná inspirace Fredem Astairem či Genem Kellym – zosobnění muže, kterým by Frankensteinovo monstrum chtělo být. Film tím naznačuje, že monstrum netouží jen po lásce, ale po identitě. Vydává se ovšem směrem, který nakonec evokuje monster verzi Bonnieho a Clydea.

 Film o emancipaci i úskalích doby

Nevěsta!
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Silným podtextem je ženská emancipace. Ida/nevěsta odmítá být pouhým projektem mužské touhy. Otevřeně komentuje brutalitu, která ženy obklopuje – od fyzického násilí po systémové podceňování. Výraznou roli hraje i postava Myrny Mallow v podání Penélope Cruz. Je schopná, inteligentní, přirozeně autoritativní – a právě proto naráží na limity doby. Její střet s mafiánem Lupinem (Zlatko Burić) podtrhuje, jak těžké je v patriarchálním prostředí prosadit se bez kompromisů. Film ale pracuje s množstvím motivů – romantika, gangsterka, meta-vyprávění, feministický komentář, muzikálová stylizace. Ne všechny linky mají prostor plně dozrát, což může vyvolat dojem roztříštěnosti. Na druhou stranu právě tato „sešitost“ může být vědomou paralelou k Frankensteinovu monstru.

Hudbu složila Hildur Guðnadóttir, kamera je dílem Lawrence Shera, díky jeho účasti film snadno evokuje dvojici filmů Joker od Todda Phillipse. Výsledná obrazová stylizace je výrazná, místy až okázalá. Digitální IMAX kamery dávají filmu monumentální měřítko a některé scény skutečně těží z velkého plátna. Hudební čísla mohou rozdělit publikum – pro někoho budou přirozeným rozšířením stylizace, pro jiného vybočením z tempa. Nelze jim však upřít ambici.

Film sešitý jako Frankensteinovo monstrum?

Nevěsta!
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Zásadní rozdíl oproti klasičtější pojetí Frankensteinovy nevěsty spočívá ve vztahu ústřední dvojice. Zatímco původní film stavěl na odmítnutí a strachu, zde je vztah komplikovanější a empatičtější. Nevěsta sice klade odpor, ale nejde o jednoznačné zavržení. Gyllenhaal se pokouší o romantizaci, která může působit kontroverzně – přepisuje totiž tragickou dynamiku do podoby vztahu, v němž oba hledají vlastní definici lásky. Není to bezproblémové, ale je to interpretace, která má jasný názor.

O Nevěstě! se před premiérou mluvilo jako o problematickém projektu, jehož podoba se během střihu výrazně proměňovala. Některé brutálnější a explicitnější scény údajně zmizely. Přesto výsledná verze zůstává odvážná – erotika zde není prvoplánová, ale spíše znepokojivá, místy téměř groteskní. Je to film, který může působit přehlceně. Zároveň je to ale dílo, které se nebojí riskovat. V době, kdy mnoho velkých produkcí sází na jistotu, působí taková autorská svéhlavost osvěžujícím dojmem.

Nevěsta! závěrem

Nevěsta! není tradiční adaptací ani nostalgickým návratem k hororové klasice. Je to reinterpretace, která kombinuje gotiku, muzikál, gangsterku i feministický komentář. Ne vždy drží všechny motivy pevně pohromadě, ale v nejlepších momentech nabízí silné emoce i vizuálně podmanivou podívanou. Výkony Jessie Buckley a Christiana Balea dávají příběhu lidský rozměr. Kamera a hudba dodávají patřičnou monumentalitu. A Maggie Gyllenhaal potvrzuje, že klasické příběhy lze vyprávět znovu – pokud k nim tvůrce přistoupí s vizí, která je skutečně jeho vlastní…

Verdikt: 7 z 10

Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures

-REKLAMA-

Na skok do divočiny – Nová pixarovka s bobry (Recenze)

0
Na skok do divočiny
Zdroj: Pixar

Hlavní hrdinkou je Mabel Tanakaová, dívka s mimořádně silným citem pro zvířata a ochranu přírody. Už jako dítě se snažila zachraňovat školní zvířátka, i když tím dospělé a zejména své učitele doháněla k šílenství. Její skutečné pouto k přírodě se však naplno rozvine na místě, kterému říká Hájek a které se nachází na okraji města, kde jako malá trávila čas se svou babičkou. Právě toto místo se pro Mabel stane symbolem klidu, porozumění přírodě a společného domova lidí a zvířat. Když je Hájek v době, kdy je Mabel už náctiletá, ohrožen výstavbou městského obchvatu, Mabel se rozhodne jednat. Zjišťuje, že zvířata z místa výstavby zmizela, a jediný způsob, jak je dostat do Hájku zpět a zabránit tak výstavbě estakády, je vrátit do tamního biotopu bobra. Ten přehradí potok a vzniklá tůňka přiláká další zvířátka, která se v Hájku znovu zabydlí.

Její snaha o záchranu Hájku ji zavede na Bobrtonskou univerzitu, kde tým vědců pod vedením paní profesorky Fairfaxové provozuje supertajný projekt, který umožňuje lidem dostat se doslova na skok do divočiny. Pomocí robotických zvířat, kterým vědci říkají Skokani, vytištěných na 3D tiskárnách, lze přeskočit do zvířecí říše, kde je pak možné se zvířátky komunikovat. Mabel neváhá a přenese svou mysl do robobobřice a vydá se do divočiny hledat bobra, který by zachránil její Hájek. Krátce po přeskoku je Mabel udivená, jak dobře všem zvířátkům rozumí a jak zábavně si povídají. Záhy však zjišťuje, že v říši zvířat platí jistá pravidla, o kterých neměla dosud ponětí… 

Na skok do divočiny – Nejen bobří Avatar

Zdroj: Pixar

30. celovečerní animák z dílny studia Pixar, který v angličtině nese název Hoppers, měl v českých kinech vyjít jako Skokani, nakonec však tvůrci zvolili distribuční název Na skok do divočiny. Samotný film režiséra a scenáristy Daniela Chonga v jednom dialogu odkazuje na to, že jeho zápletka evokuje zápletku z Avatara, neboť hlavní motiv spočívá v možnosti přesunu lidského vědomí do robotických zvířat – Skokanů. Ve výsledku se dá říct, že Na skok do divočiny kombinuje prvky Avatara s dva roky starým animákem Rozzum v divočině, kde se rovněž pohyboval robot v přírodě, byť jiného typu a s odlišnou funkcí. I přes tuto zjevnou inspiraci však film dokáže nabídnout originální pohled a vlastní nápaditý svět.

V době, kdy se Pixar stále potýká s vlnou nevyhnutelných pokračování (v nejbližších letech Toy Story 5, Úžasňákovi 3 či Coco 2), Na skok do divočiny dokazuje, že studio stále produkuje originální příběhy, které nejsou pouze variacemi starších konceptů. Přestože se film pohybuje v tradičním pixarovském rámci – outsider vstupuje do specifické společnosti a jeho činy mají dopad na okolí –, je to právě způsob, jakým jsou tyto motivy zpracovány, co činí příběh svěžím.

U Skokanů Pixar zase tolik neexperimentuje, vůbec to ovšem nevadí

Na skok do divočiny
Zdroj: Pixar

Výraznějším experimentem Pixaru bude příští rok Gatto, první ručně animovaný celovečerní film studia. Na skok do divočiny spíše evokuje klasický Pixar, tedy to, co studiu vždy šlo nejlépe – propojení vizuálně působivého světa s citlivě vystavěnými postavami a emocionální hloubkou.

Historie spolupráce Pixaru s Disneyem je zajímavá. Původně se očekávalo, že po úspěchu prvních Aut skončí partnerství a studio bude moci více experimentovat, dokonce se uvažovalo i o hraných filmech. Realita byla však odlišná – v roce 2006 Disney Pixar koupil za 7,4 miliardy dolarů, čímž se Pixar jednou z klíčových značek společnosti Disney. Tato akvizice proběhla před nákupy Marvelu, Star Wars či 20th Century Fox, diskuze o vlivu Disneyho na kreativitu Pixaru jsou od té doby časté – někteří kritici argumentují, že určité schematičnosti nelze uniknout. Na skok do divočiny ale ukazuje, že i v rámci těchto omezení lze vytvořit působivý a svěží film.

Výtečný film pro celou rodinu

Na skok do divočiny
Zdroj: Pixar

Pixar stále zůstává studiem, které tvoří pro celou rodinu a přitom se nebojí vážnějších témat, kdy například ve filmu mírá jedna z postav na rakovinu. Svět, který Daniel Chong a spoluscenáristka Jesse Andrews vytvořili, je propracovaný a zábavný. Bobři jsou zde největší pohodáři, motýlové největší sociopati, a činy postav s dobrými úmysly mohou vést k nečekaným, někdy katastrofálním následkům. Konflikt mezi lidmi a přírodou je zpracován vizuálně poutavě, s důrazem na detaily a atmosféru, a přitom se vždy drží hravého tónu, který je typický pro Pixar.

Jedním z vrcholů filmu je vztah hlavní hrdinky Mabel a bobřího krále Jíry. Jíra se stává nejen zábavnou a sympatickou postavou, ale i emocionálně komplexní – mírumilovný, tolerantní a pevně věřící v dobro všech zvířat i lidí, kteří by jeho domov mohli poškodit. Jeho naivita je přirozená, nikoli frustrující, a spolu s Mabel vytváří pouto, které je jádrem emocionálního dopadu filmu. To je typické pro Pixar – vztah mezi hlavními postavami je nejen zábavný, ale i věrohodně vybudovaný, s dramatickým a komickým napětím.

Film, který se svým konceptem nepracuje tak úplně předvídatelně

Na skok do divočiny
Zdroj: Pixar

Nepředvídatelnost je dalším klíčovým prvkem filmu. Překvapivé zvraty, kombinace sci-fi prvků s ekologickým poselstvím a kreativní zpracování zápletky činí film zábavným a svěžím. Přesto se drží tradiční rodinné narativní struktury – vyhýbá se přehnaně temným nebo traumatizujícím scénám a zároveň se nebaví jen povrchně. Pixar dokazuje, že dokáže kombinovat hravý koncept s emocionálně funkčními vztahy postav a vizuální dokonalostí. Animace je propracovaná do nejmenších detailů – od rozlišení jednotlivých bobrů po realistickou srst, což zajišťuje, že divák pozná každý charakter a nuance jeho chování. Tyto detaily potvrzují, že Pixar stále ovládá mistrovství v animaci i v drobných vizuálních prvcích. Celý vizuální design světa, od prostředí po postavy, je vysoce sofistikovaný a zároveň přístupný pro diváky všech věkových kategorií.

Na skok do divočiny sice nepřináší revoluci do dějin animace, ale jasně připomíná, proč si Pixar kdysi vydobyl výsadní postavení. Film je pečlivě vystavěný, nápaditý a emocionálně působivý. Spojuje vizuálně ohromující prostředí, inteligentní humor a opravdové srdce, které osloví nejen děti, ale i dospělé. Po-titulkové scény, typické pro Pixar, fungují jako dodatečné pointy k již rozehraným gagům, český dabing je kvalitní a soundtrack Marka Mothersbaugha svou sílu plně ukazuje při závěrečných titulcích. A kdo bude dávat při sledování opravdu velký pozor, narazí na několik očividných odkazů na předchozí pixarovky (především na Vzhůru do oblak).

Na skok do divočiny závěrem

Na skok do divočiny dokazuje, že Pixar stále zvládá klasický model: hravý příběh, emocionální hloubku, propracované postavy a technicky špičkovou animaci. I v době, kdy studio žije mezi nevyhnutelnými sequely a opatrnější dramaturgií, kreativní jiskra stále nepohasla. Film sice není revoluční, ale je poctivě vystavěným, nápaditým a emocionálně funkčním dobrodružstvím, které připomíná starý dobrý Pixar. A pokud nic jiného, jde o nejlepší film s bobry v hlavní roli od dob Stovky bobrů…

Verdikt: 8,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Pixar
-REKLAMA-

Resident Evil Requiem slaví úspěch. Dočkáme se rozšířeného DLC? A který remake dorazí příští rok?

0
Resident Evil Requiem
Zdroj: Capcom

Hra Resident Evil Requiem minulý týden v pátek 27.2. vyšla a slaví za tu dobu velký úspěch. V naší recenzi jsme hře dali hodnocení 9 z 10. Nyní po několika dnech od vydání společnost Capcom se pochlubila prodanými čísly. Hra za prvních pět dní dosáhla čísla 5 milionů prodaných kopií. A to není všechno. Na Steamu hra zaznamenala více než 344 tisíc souběžně hrajících hráčů, což dělá z Requiem nového rekordmana série. Má dvakrát větší čísla než jeho předchůdci. Podle oficiálních zpráv jde o nejrychlejší uvedení na trh v novodobé éře. Requiem dosáhl rychleji prodaných kusů než sedmička, osmička Village, remake dvojky, trojky a čtyřky. Nový díl slavné hororové série tímto silným startem ukázal v jaké pozici se teď značka nachází. Je o ní velký zájem a Capcom to moc dobře ví. Requiem má dostat ještě letos rozšířené DLC.

DLC s Leonem

Podle známého a dosti spolehlivého insidera Dusk Golema by měl Requiem dostat DLC, kde by měl být hlavní postavou Leon. Což by asi nebylo moc překvapivé ke konci devátého dílu. Golem ve své zprávě na X říká, že je DLC ve vývoji. Připravované rozšíření se má zaměřit na Leona, ale nemusel by být jedinou hrací postavou. Další hratelnou postavou by mohla být také matka hlavní hrdinky Requiem Grace, Alyssa Ashcroft. V jaké podobě se vrátí není jisté, ale jelikož Alyssa zemřela před událostmi devátého dílu je zřejmé, že se možná podíváme s touto postavou na chvíli někam do minulosti.

Golem uvedl: „Zmínil jsem se o Alysse. Důvodem je, že jsem slyšel, že mají připravenou její plně hratelnou verzi, která bude určena pro nějaké DLC. Nicméně v poslední době jsem několikrát slyšel, že pravděpodobně existuje DLC pro Leona. Nevím, jaký bude rozsah DLC. Kōshi Nakanishi (režisér, který stojí za sedmým a devátým dílem) ale řekl, že tam bude něco, co lidi udrží u RE9 dlouho po skončení hlavního příběhu“. Uvidíme, co nakonec v tomto DLC dostaneme, je ale jisté, že se máme na co těšit.

Resident Evil Requiem
Zdroj: Capcom

Jaký remake dorazí příští rok?

Dusk Golem již dávno oznamoval, že Capcom pracuje na remacích Zero a Code Veronica. Nyní z jeho novější zprávy víme, že by druhá zmíněná hra měla dorazit příští rok. Remake hry Code Veronica si moc přejí fanoušci série a vypadá to, že se ho dočkáme v příštím roce. V roce 2028 by následně měl dorazit remake Zero, v následujících letech dorazí také desátý díl a podle Golema by mělo dojít v budoucnu nejenom na remake pětky, který se dle spekulací chystá a podle konce v remaku čtyřky je jasné, že na něho přijde, tak to vypadá, že nám Capcom za několik let dopřeje remake prvního dílu, který by si fanoušci moc přáli na nejnovějším RE Enginu. Jak sám Golem uvádí ve své zprávě, tak se samozřejmě plány u Capcomu můžou změnit, ale v tuto chvíli by měli být plány takovéto.

Na Metacritic nejlépe hodnocená hra

Aby toho nebylo málo, tak v tuhle chvíli má hra Resident Evil Requiem na Metacritic od uživatelských hodnocení známku 9,5/10. Od kritiků má hra hodnocení 89. Pro srovnání, tak nejlépe hodnocená hra od hráčů je Clair Obscur: Expedition 33, která má také 9,5/10. Sice můžeme říct, že Requiem teprve vyšlo a v prvotních dojmech převládá ve většině případů nadšení, takže je proto otázka, jestli se tohle vysoké hodnocení od uživatelů udrží i v následujících týdnech, měsíců a let. Je klidně možné, že to spadne, až to budou hráči hrát znova a nebo hra zůstane pořád takhle nahoře. To zjistíme za delší dobu. Momentálně je jasné, že Capcom má v rukách žhavý kov, který se chladnout nebude a v následujících letech nás čeká několik dalších novinek z tohoto světa, ať už remaky nebo nový desátý díl. Fanoušci se tedy mají na co těšit.

Zdroj: Dusk Golem

Zdroj titulního obrázku: Capcom

-REKLAMA-

Březen v kině – Tajný agent, Najdou si tě, Nevěsta a další zajímavé filmy (Tipy)

0
Březen v kině
Zdroj: Sony Pictures

Krásný den vám všem přeji. Máme tu nový měsíc, a proto je tu tento článek, kde se společně koukneme na zajímavé kinopremiéry. Jako obvykle se snažím vybrat filmy, jak pro mainstreamového diváka, tak i nějaké artové kousky, čí domácí tvorbu. Pohodlně se usaďte a jdeme se kouknout, co bude v březnu v kinech!!!

Březen v kině

Poberta  5.3.

Česká krimi komedie. Čtu si obsah a dost mě to láká. Zvláště, když moji přátele, kteří film viděli na novinářských projekcí dávají palec nahoru. Určitě někdy uvidím.

Nevěsta! 5.3.

Maggie Gyllenhaal dostala od Warner Bros. hodně peněz, aby si natočila autorskou verzi o Frankensteinově nevěstě. Vypadá to luxusně, herecké obsazení je topové. Já se moc těším do kina.

Na skok do divočiny 5.3.

Nová originální pixarovka, která má parádní zápletku a vypadá luxusně. Já se moc těším a doufám, že to po propadáku předchozího filmu bude návrat k lepším filmům, na jaké jsme od Pixaru zvyklí.

Zlom vaz, bav se, neumři 12.3.

Režisér trilogie Pirátů z Karibiku Gore Verbinski a továrna na charisma Sam Rockwell se sešli v originálním filmu. Co více chtít?? V redakci se moc těšíme.

Vzpomínky na něj 12.3.

Nejsem cílovka, ale věřím, že si spousta divaček tuhle romantiku užije. A třeba to bude i dobrý film. Trailer je za mě ok. Film asi neuvidím, ale je velká šance, že by to nemuselo být špatné.

Tanec s medvědem 19.3.

Tohle bude silná podívaná. Nepříjemné téma, těžká volba, a dva výborný herci v hlavních rolí. Hodně si přeji, aby film měl dobré ohlasy a já na něj šel do kina.

Tajný agent 19.3.

Chválený film, který to dotáhl až na Oscary, kde bude bojovat o spoustu cen. Samotná zápletka zní zajímavě. První ohlasy bohužel nejsou, tak nadšené, jak bych si přál. Sám si rád udělám názor, když to půjde.

Spasitel 19.3.

Největší film měsíce. Adaptace výborné knihy od Andyho Weira. Já knihu četl a jsem z ní nadšený. Trailery vypadají moc dobře, ale hodně prozrazují. V redakci se na film těšíme a plánujeme společné dojmy.

Neříkejte mi dědo 19.3.

Ukázka mi sedla. Hezký lidský příběh, který v současné době je hodně aktuální, a k tomu výborní herci. Doufám v dobrý a kvalitní film.

Pillion 26.3.

Gay romance drsného motorkáře a barového zpěváka. Ukázka působí hodně svěže a věřím, že bychom mohli dostat kvalitní a povedený film o lásce, který bude opepřený o BDMS. Jsem zvědaví.

Nevděčné bytosti 26.3.

Režisér Olmo Omerzu mě kdysi totálně rozsekal filmem Rodinný film. Od té doby ho mám v hledáčku a těším se na jeho další projekty. Omerzu nedělá divácky vděčné filmy. Ale když si k nim najdete cestu, tak vás dostanou.

Najdou si tě 26.3.

Další film, který si nás získal svým trailerem, že ho všichni v redakci chceme vidět a psát o něm. Zazie Beetz a jeden divný hotel. Nebudu více prozrazovat, ale trailer má velké koule.

Matka 26.3.

Noomi Rapace jako Matka Tereza. Ukázka nevypadá špatně, ale osobně to na návštěvu kina nevidím. Nicméně věřím, že pro mnohé to bude dobrý filmový zážitek.

Toto jsou mé tipy na zajímavé a snad kvalitní filmy, které budou v březnu v kině. Určitě si každý něco vybere.

Zdroje: IMDb, ČSFD 

Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures

-REKLAMA-

Mrknutím oka – Talent z Pixaru a film o podstatě života (Recenze)

0
Mrknutím oka
Zdroj: Searchlight Pictures

Tři příběhy se protínají napříč tisíciletími a vyprávějí o naději, vztazích a koloběhu života…

Andrew Stanton patří mezi nejznámější tvůrce animačního studia Pixar. Jako scenárista se podílel na všech dosavadních čtyřech dílech Toy Story, jako scenárista byl také podepsán pod Životem brouka či Příšerkami s.r.o., po spolupráci na režii Života brouka se poté chopil také scénáře i režie u filmů Hledá se Nemo a VALL-I. Stanton následně realizoval svůj hraný debut, konkrétně šlo o film John Carter: Mezi dvěma světy, adaptaci knižní série Edgara Rice Burroughse. V ideálním případě mohl John Carter nastartovat Disneymu novou franšízu, ve výsledku ovšem Stantonův John Carter patří mezi největší propadáky v historii.

I když tak Stanton plánoval celou trilogii, nakonec se vrátil k Pixaru. U něj si komerčně napravil reputaci miliardovým filmem Hledá se Dory, jako režisér poté nejspíše letos připíše Pixaru další miliardu s blížícím se Toy Story 5. Ambice v rámci hrané tvorby ovšem u Stantona nevyhasly. I proto došlo k realizaci filmu Mrknutím oka. Hlavními inspiracemi měli být 2001: Vesmírná odysea, Interstellar a Magnolia, scénář Colbyho Daye se poté v roce 2017 objevil na blacklistu nejlepších nerealizovaných scénářů. Stantonův druhý hraný film z dílny Searchlight Pictures nakonec končí odklizen na Hulu/Disney+… a nejspíše jen potvrzuje, že se na Stantona jednou bude vzpomínat především jako na tvůrce animovaných hitů nežli památných hraných snímků.

Mrknutím oka – Tři roviny, které dohromady nefungují

Mrknutím oka
Zdroj: Searchlight Pictures

Dle příslibů se film skládá ze tří různých příběhů. Jeden se odehrává zhruba 45 000 let zpět v prehistorických časech, druhý příběh je zasazen do současnosti, třetí příběh se poté odehrává v budoucnu. Jakmile navíc u každého filmu dojde ke srovnávání s 2001: Vesmírnou odyseou či Interstellarem, pozornost se vždy dostaví tak nějak sama. Stanton navíc očividně má pro sci-fi žánr slabost – VALL-I dodnes patří mezi nejoblíbenější pixarovky, jeho John Carter poté mohl v ideálním světě skutečně být počátkem slibné franšízy, která mohla zajistit, že se na Edgara Burroughse nebude pořád vzpomínat jenom díky četným adaptacím Tarzana. Jenže pak je tu Mrknutím oka.

94minutová stopáž dává každému z příběhu zhruba 30 minut, dramaturgicky je poté snadno srozumitelná. První příběh má vykreslit kořeny lidstva, prostřední příběh aktuální stav lidstva a ten poslední zase naznačit směr, kterým se může lidstvo vydat. Svým způsobem se tak dá říci, že Mrknutím oka vypráví o celé historii lidstva a nějak se v něm spojují motivy života, lásky, naděje nebo spojení, vše se ovšem jeví až příliš prvoplánově. A především se v průběhu až jako příliš rušivý faktor projevuje fakt, že se v rámci tří příběhů skáče z jednoho do druhého. I takový Dunkerk Christophera Nolana se skládal ze tří perspektiv, které společně zdánlivě nemohly fungovat (jedna se odehrává během týdne, druhá během jednoho dne a třetí během jedné hodiny), zrovna tam do sebe ovšem vše po dramaturgické stránce perfektně zapadlo. V případě Mrknutím oka jde pouze o něco, co se dohromady propojuje mnohem hůře.

Ze tří příběhů trčí snadný favorit

Mrknutím oka
Zdroj: Searchlight Pictures

Protagonisty prvního příběhu jsou Kromaňonci. Ti již zapadají do druhu Homo sapiens, první příběh poté zdůrazňuje, že rozdíly mezi Kromaňonci a lidmi dnešní doby nebyly tak moc markantní. Je to menší zajímavá výprava do historie, neobsahuje ovšem nic extra zajímavého. Je nicméně pořád zajímavější nežli příběh prostřední, který nepříliš funguje i díky nepřesvědčivé romanci, kterou se mezi sebou snaží nepřesvědčivě sehrát Rashida Jones a Daveed Diggs. Anticeny Zlaté maliny pravidelně udělují cenu za nejhorší kombinaci na plátně, nepřesvědčivá dvojice Jones a Diggs na ní poté minimálně aspiruje.

Ze tří příběhů tak nakonec trčí jasný favorit. Takový, který by si dost možná zasloužil vlastní film. Ano, i třetí příběh je poměrně banální a nejspíše dokáže evokovat příliš podobných sci-fi příběhů, i díky faktu, že tu sehrává důležitou roli umělá inteligence, ovšem dokáže být příběh zasazený do vzdálené budoucnosti alespoň částečně aktuální. Kate McKinnon tu poté předvádí přesvědčivý výkon v překvapivě vážnější poloze. Škoda, že se tomuto příběhu nemůže celý film věnovat důkladněji, protože se pořád musí vracet k těm dvěma méně zajímavým příběhům. A zajímavé úvahy o vztahu lidstva k technologiím a o tom, jak honba za nesmrtelností může svým způsobem spět k zániku, vedou do velké míry do ztracena. V průběhu není dvakrát těžké zpozorovat důvody, které mohly zajistit umístění na blacklistu nejlepších nerealizovaných scénářů. Jenže to neznamená, že dokážou jeho plusy zastínit výrazné neduhy.

Stanton je pořád jistější v animované tvorbě

Mrknutím oka
Zdroj: Searchlight Pictures

Jde docela snadno poznat, že jde o experiment, u těch často dochází k tomu, že tak úplně nefungují. U podobně stavěných filmů se ovšem největší problém často projevuje v tom, že z povídek složený film by lépe fungoval v případě, že by každý ze tří filmů operoval samostatně. Ani to by nicméně nešlo, protože i třetí příběh trpí faktem, že dokáže sotva utáhnout 30 minut, přinejlepším by tak mohl fungovat jako epizoda z antologie Black Mirror. Ta snaha o pojednání o životě a lidskostí je jistě šlechetná, k čemu ovšem je v těch momentech, kdy ji vůbec nejde vnímat nějak seriózně? Mrknutím oka v tomto ohledu klouže po povrchu, nedokáže úplně obstát ani jako melancholická úvaha nad životem či filozofický komentář k pomíjivosti lidské existence. O to větší utrpení je sledovat tu snahu.

Dojmy tak nahoru tahá především znamenitá kamera Olea Bratta Birkelanda i opět jednou neselhávající soundtrack Thomase Newmana. I oni jsou nakonec podtržením toho, že Mrknutím oka skutečně mohlo být dobrý film.  Pro mnohé diváky, kteří se občas nebojí nad smyslem existence uvažovat, navíc nejspíše pořád bude Stantonův film snesitelnější nežli třeba Tajemství a smysl života Petra Vachlera (tady přeci jen alespoň nelétá digitální čmelák s obličejem Vachlera a především je to celé o hodinu kratší!), ve výsledku jde nicméně o pravděpodobné potvrzení toho, že odkaz Stantona bude i nadále definovat Pixar.

Dosavadní Stantonovy pixarovky ostatně dokázaly tak nějak držet standard tohoto animačního studia a kombinovat audiovizuální působivost s hlubokým emocionálním dopadem. Stantonova hraná tvorba, byť ambiciózní, na druhou stranu trpí mnoha přešlapy. Škoda, že z toho nakonec nebyla nová a tak trochu jiná pixarovka, snadno se věří tomu, že by byl výsledek alespoň částečně lepší. Stanton se nicméně bude pravděpodobně z pochopitelných důvodů nějakou dobu opět držet svého kopyta. Hodně štěstí příště!

Mrknutím oka závěrem

Mrknutím oka je ambiciózní experiment Andrew Stantona, který propojuje minulost, přítomnost a budoucnost lidstva, ale přeskakování mezi třemi příběhy a jejich všeobecná nedotaženost nevede k ničemu extra dobrému. Přesto film nabídne vizuálně působivé scény, kvalitní hudbu a přesvědčivý výkon Kate McKinnon, nicméně jako celek působí nedotaženě a vůbec nedokáže dostát očekáváním, které film označovaly za případného nástupce Interstellaru či 2001: Vesmírné odyseji. Pro Andrewa Stantona tak ve finále jde na poli hraného filmu o další podpásovku…

Verdikt: 4 z 10

Zdroj titulního obrázku: Searchlight Pictures

-REKLAMA-

Vřískot 7: Povedený návrat ke kořenům? (Recenze redakce)

0
Vřískot 7
Zdroj: Paramount Pictures

Jedna z nejslavnějších slasher sérií je zpátky. Vřískot je tady s námi od roku 1996 a teď k nám dorazil sedmý díl, který se vrací ke kořenům. Po odchodu hereček Melissy Barbara a Jenny Ortegy se z původního sedmého dílu, který měl naplno navázat na události šestého dílu se vrací původní hlavní hrdinka Sidney Prescott s tváří Neve Campbell. Režii filmu obsatral Kevin Williamson, který má se sérií největší zkušenosti po zesnulém Wesu Cravenovi. Williamson napsal scénáře k prvnímu, druhému a čtvrtému dílu. Nyní se poprvé v sérii chopil režie. Dokázal tedy nahradit nejenom dvojici Radio Silence, která stojí za pátým a šestým dílem, ale hlavně dokázal poctít památku Wese Cravena? My z redakce jsme se na film velmi těšili a proto vám přinášíme recenze redakce na snímek Vřískot 7! Bez dalšího zdržování jdeme na to.

Recenze redakce na film Vřískot 7

V poklidném městečku, kde si Sidney Prescott vybudovala nový život, se objeví nový vrah v masce Ghostface. Psychopatický vrah se tentokrát vůbec neskrývá – je chorobně posedlý zničit Sidney celý její život. Nejtemnější obavy Sidney se naplní, když se její dcera stane jeho dalším cílem. Od­hod­laná chránit svou rodinu, musí Sidney čelit hrůzám své minulosti, aby jednou provždy ukončila krveprolití. (Forum Film CZ)

Vřískot 7
Zdroj: Paramount Pictures

Antonín Matějíček

Netajím se tím, že miluju horory a kdo mě zná, ten ví, že mám slabost pro dvě konkrétní série. Tou první je Nezvratný osud a tou druhou je samozřejmě Vřískot. Vidíte tu podobnost? Ano, v obou případech jde o slashery, ale každý z nich si žánr ohýbá po svém. Vřískot si mě získal právě tím, jak moc dokázal definovat pravidla samotného žánru skrze své meta komentáře a trefné narážky. Každý díl téhle série mám rád z jiného důvodu. Jednička sice nastavila laťku proklatě vysoko, ale dvojka u mě pořád vede jako nejoblíbenější část. Trojka sice lehce zakopla, ale hned na to vstala se vztyčenou hlavou ve čtyřce, kterou považuju za druhý nejlepší segment celé série. Pak přišel reboot se šestkou, který lehce změnil pravidla hry, ale rozhodně nedělal značce ostudu. No a teď je tu sedmička, která láká nejen na návrat maskovaného zabijáka Ghostface, ale hlavně na postavu Sidney Prescott, která v šestce citelně absentovala.

Musím přiznat, že jsem se na nový díl neskutečně těšil, ale zároveň jsem v sobě měl malý červený majáček. Přiznejme si, že pozadí vzniku sedmičky nebylo vůbec hezké. Produkční chaos, odchod hlavních hvězd předchozích dílů, Melissy Barrery a Jenny Ortegy, nebo rezignace původně plánovaného režiséra Christophera Landona, to všechno věštilo katastrofu. Přepisování scénářů stálo studio nemalé peníze a Neve Campbell jako hlavní tvář série si navíc dupla o mnohem větší honorář, než jaký jí nabízeli za šestku (což film mimochodem vtipně a zajímavě komentuje). Štafetu nakonec převzal Kevin Williamson, veterán a spolu s Wesem Cravenem otec celého tohohle kultu. Williamson psal první, druhý a čtvrtý díl, což jsou bez debat ty nejlepší kusy. Tentokrát se ale poprvé ujal i režie. Dopadlo to tak, jak jsem si jako fanoušek přál?

Vlastně ano, i když zůstává otázkou, zda je to úplně dobře. Synopsi zná každý. Ghostface je zpět a začíná vraždění, které musí Sidney opět zastavit. Tentokrát má ale mnohem větší motivaci, protože terčem je její dcera, která o temné minulosti své matky moc neví. Mrtvoly se kupí, podezřelí jsou všichni a Ghostface se tentokrát opravdu nedrží zpátky. Už úvodní sekvence, která se v téhle sérii stala kultem sama o sobě, jasně naznačuje, že dostáváme nejbrutálnějšího zabijáka v historii Vřískotu. Celý úvod (a nejen ten) je jeden velký fanservis, který si užije každý věrný divák. Úvodní logo i znělka potvrzují, že Kevin nelhal. Nostalgie tu stéká po plátně jako čerstvá krev po noži. Skvěle funguje linka Sidney s dcerou. Sidney, která si prošla peklem, už nevěří nikomu a ničemu, což vede k silným konfrontacím. Sidney je teď máma a tohle téma tu sedí jako ulité. I casting se povedl, ať už mluvíme o Isabel May (která prý Vřískot nikdy neviděla, dokud ji neobsadili) nebo o Ese Germannovi z Gen V, který se mi začíná líbit čím dál více.

Snímek je skutečně brutální, za některé killy by se nestyděl ani Jason Voorhees nebo Michael Myers. Naháněčky jsou napínavé a Williamson je umí našponovat k prasknutí. Jenže tu narážíme na největší problém: ten návrat k začátkům je možná až moc doslovný. Vřískot byl vždycky unikátní tím, jak nápaditě a trefně komentoval žánr. Dvojka si střílela ze sequelů, trojka z trilogií, čtyřka z remaků, pětka z legacyquelů a šestka z nekonečných franšíz. Tady to bohužel chybí.

Meta komentáře se úplně vypařily a já měl pocit, že sleduji sice kvalitní, ale klasický slasher bez těch cool prvků, které dělají Vřískot Vřískotem. I když se vrací Gale i „Meeks twins“, s vedlejšími postavami se nepracuje zrovna nejlíp. Williamson sice umí psát, ale jeho režie je tentokrát taková standardní, opatrná a na jistotu. Chybí tomu ty pověstné koule, které by tomu dodaly šťávu.

A pak je tu třetí akt, který mi bohužel celý film lehce zkazil. Poslední díly mají problém přijít s něčím zajímavým na konec a motivy zabijáků jsou buď úplně pitomé, nebo průhledné. Tady se bohužel konal ten první případ. Do té doby se jednalo o téměř dokonalou podívanou s minimem chyb, ale konec to poslal do kytek. Motivaci záporáka dodnes úplně nechápu a celé finále působí uspěchaně, jako by tvůrci chtěli mít stopáž co nejdřív za sebou. Kdo má žánr nakoukaný, uhádne pointu už ve čtvrtině filmu, zvlášť pokud sleduje novinky o castingu. Sedmička rozhodně není nejhorší díl, patří k těm lepším, ale ta sázka na čistý návrat ke kořenům vymazala část té kreativity, kterou jsem na sérii miloval. Tempo je sice super, soundtrack fajn a killy kreativní, ale ta kreativita se bohužel nepřenesla i do scénáře.

Jako fanoušek jsem spokojený, ale osmý díl už nepotřebuji. Pokud ale vznikne, mám přání: odpravte Sidney, nechte Ghostface vyhrát a nechte ho zmizet ze záběru, aniž bychom věděli, kdo je vrah. Takový konec chci já.

Hodnocení: 7,5/10

Vřískot 7
Zdroj: Paramount Pictures

 

Marek Lízal

Vřískot je moje nejoblíbenější slasher série. Miluji, jak si tahle značka dělá srandu z žánru, je zábavná, napínavá, a maska Ghostface je ikonická. Na nový díl jsem se těšil a doufal jsem, že dostanu poctivou nadprůměrnou podívanou, kterou si užiju. Za minimálně 7/10. No, ale ono to nakonec úplně, tak jak jsem chtěl nevyšlo.

Sedmý Vřískot natočil veterán série Kevin Williamson, který napsal scénáře pro první, druhý a čtvrtý díl. Po režijní dvojici Radio Silence, Williamson se vrátil k sérii a tentokrát poprvé se chopil u této značky režie. Williamson ukázal u filmu Sick, že mu režie slasheru jde a ukazuje to i u Vřískotu. Od začátku je film solidně natočen, napětí a atmosféra fungují, tak jak mají. Úvodní scéna se po stránce hororu povedla a velmi se mi líbila. Dále mě potěšilo, jak Williamson přistupoval k napínavým pasážím. Ztlumil hudbu a napjatě jsem očekával, co se stane dál, kde se objeví Ghostface atd. Jen je pravda, že tohle v tom filmu bylo několikrát a může to někoho zamrzet, že se tímto stylem jelo častěji. Přesto je film po řemeslné stránce standardní hororovou záležitostí.

Do hlavní role se vrátila ikona a final girl série Neve Campbell. Ta dokazuje, že její Sidney je nejenom pro sérii Vřískot ikonická, ale také pro subžánr slasher. Vidět Sidney oproti pátému dílu, kde měla vedlejší roli tentokrát již v té hlavní mi udělalo radost a její účast jsem si užíval. Neve Campbell je ve své roli skvělá a nikdy nezklame. Kdo také nikdy nezklame a je v každém dílu je slavná reportérka Gale Weathersová, kterou si znova zahrála Courteney Cox, a řeknu vám, že její nástup na scénu je naprosto parádní a málem jsem z té radosti zařval na celý kino. Vrací se také dvojice z pátého a šestého dílu, Chad a Mindy. Tahle dvojice je úžasně zábavná a jsem velmi rád, že se vrátili. Ostatní bohužel moc nefungují. Nové tváře nejsou zapamatovatelný, a krom dcery Sidney si na nikoho po odchodu z kina nevzpomenete. Je to celkem škoda, protože oproti pětce, a hlavně předchozí šestce, kde byla ta partička mnohem lepší a funkčnější, tak tady to bylo o dost slabší.

Vřískot 7 v první polovině solidně šlape. Vraždy jsou brutální, maska Ghostface nikdy neomrzí a minimálně ve dvou momentech mi bylo z té masky zase nepříjemně. Bohužel ve druhé polovině se film začne pomalinku rozpadat. Film začne působit unaveně a věci jdou z kopce rychleji, než čekáte. Tento film se až moc snažil, aby diváka šokoval s odhalením vraha, aby vás schválně zmátli jenom, aby nám pak dali nejhoršího záporáka, jeho motivaci a celkově nejhorší finále ze všech dílů. Motivace vraha je nejenom divná, nepochopitelná, ale je tak moc vycucaná z prstů, že jsem jen nechápavě koukal na plátno a přál si konec. Finále je čisté fiasko, kde se ukázalo, že Kevin Williamson nevěděl, jak to zakončit, a hlavně čím ohromit diváky. Je to opravdu velká škoda, a kdyby se jelo spíše na jistotu udělalo by to ten film lepší.

Vřískot 7 je ve finále mírné zklamání, které hodně tahá dolů druhá polovině, ale především konec filmu, kde to byla velká trapárna. Už je také unavující, že v sérii se stalo pravidlem, že ten, kdo je ubodaný nemusí být mrtvý. Ach jo. Kolem a kolem se ale jedná o solidní záležitost, která pořád dokáže bavit, napínat a svým tempem nenudit. Jen už je bohužel hodně cítit, že je značka vyčpělá a chtělo by si to dát na několik let pauzu, dát značku k ledu a přijít za několik let s novým začátkem, mladou krví a vykašlat se na známé postavy. Kdo, ale má rád slashery a samotnou sérii Vřískot, tak se bude bavit, jen je otázka, co s vámi udělá ten konec.

Hodnocení: 6/10

Scream
Zdroj: Paramount Pictures

Martina Ignasova

Ale jo, dostali jsme klasickej slasher, kterej je koukatelnej, krvavej a furt se v něm něco děje. Dvě hodky v kině utekly velmi rychle, ale zkrátit by se to určitě dalo. Kamera byla parádní, kills velmi kreativní, casting povedenej a postavy napsaný víceméně jen pro oddělání mě taky bavily. A k tomu samozřejmě shledání Sydney a Gale, které vždy potěší. Chápu, že když se konec trilogie sester Carpenterových nekonal, museli přijít s něčím novým, a tím novým nápadem se stal starý dobrý Vřískot 1 a celkový návrat k nostalgii a původnímu filmu. Nic moc nového to ale nepřináší.

Nejvíc mě mrzí, že většinu filmu jsem byla napumpovaná energií a nadšením, ale třetí akt ze mě všechnu energii vysál. Katarze téměř nulová, motiv vraha plochý a odfláknutý, pár nesmrtelných postav, které by přežily i pád do drtiče větvi, a i přesto, že se jedná o docela dobré pokračování, nechala bych už Vřískot na pokoji, aspoň na pár dekád.

Hodnocení: 6,5/10

Toto jsou naše dojmy a názory na nejnovější příspěvek do série Vřískot. Doufám, že se vám článek líbil.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures

 

-REKLAMA-