Nový horor od známého norského režiséra André Øvredal, který stojí za filmy Lovec trolů, Tajemství smrti slečny Neznámé nebo Noční můry z temnot. Pasažér má být dle slov Øvredala jeho doposud nejděsivějším filmem. Ukázka k tomuto filmu byla k vidění již nějakou dobu v kině před promítání některých hororů. Ale šlo o kratičký teaser, který nikdy nebyl zveřejněn online. Nyní je tady plnohodnotný oficiální trailer, který půlku ukázky je stejný jako to, co jsme mohli v kině. Následně dostáváme nové záběry a více nám ukázka přibližuje nový snímek. Pojďme se tedy blíže podívat, co trailer na horor Pasažér prozradil.
Trailer na horor Pasažér
Snímek se bude točit okolo dvou mladých lidí, kteří se společně rozhodnou v karavanu jezdit napříč Spojenými státy. Po pár týdnech velkého silničního dobrodružství se ale všechno pokazí. Pár je svědkem strašlivé autonehody, při které zemře řidič. Záhy dvojici začne pronásledovat démonický stalker, kterému se nedá utéct, ať už se hrdinové vydají kamkoliv.
Trailer nevypadá špatně, jsou zde pro horor typické lekačky, děsivé výjevy, hutná atmosféra a znepokojivá entita. Režisér Øvredal v rozhovoru pro Bloody Disgusting naznačil více o mytologii. „Nevím, kolik toho můžu zatím prozradit, ale rozhodně jsme budovali mytologii této démonické přítomnosti na silnicích, dálnicích a postranních uličkách Ameriky, jak vás stopuje a neopustí, dokud nezmizíte, dokud nezemřete. Takže se z toho pro tento pár, o kterém film je, stává neúnavná honička.“ Øvredal také prozradil, že trailer neukázal vše, a že několik jeho oblíbených momentů si nechávají do výsledného filmu. Dále ještě prozradil režisér filmu, že natáčení bylo náročné. Snímek byl natočen na reálných lokacích bez využití modrého plátna. Natáčelo se celé noci a díky tomu měli štáb a herci o to lepší pocit, že se do samotného příběhu více vžili.
Film Pasažér režíroval André Øvredal. Scénář napsala dvojice Zachary Donohue (The Den) a T.W. Burgess. Produkuje známá dvojice v oblasti hororů, Walter Hamada (To, V zajetí démonů) a Gary Dauberman (Annabelle, Sestra). V hlavních rolích si zahrála dvojice Jacob Scipio (Mizerové navždy, Mozaika lží) a Lou Llobell (Nadace). Pasažér dorazí do kin 21.5. a bude tak součástí hororového měsíce. V květnu nás čekají Hokum, Backrooms a Posedlost. Uvidíme, jak se těmto očekávaným hororům bude dařit.
Líbil se vám trailer na horor Pasažér? Těšíte se na snímek? Na který horor se v květnu nejvíce těšíte?
Prokletí žraločích filmů pokračuje. Vypadá to, že natočit kvalitní žraločí film je dneska už taková mission impossible. Loni tady byl sice povedený snímek Nebezpečná zvířata, ale tam o žraloky ani tak moc nešlo. Pokud se, ale podíváme na filmy, kde žraloci hrají hlavní zápornou roli a jdou po lidech, tak to není vůbec dobrý. Nový film Žraločí smršť dávala naději, protože se o režii postaral Norský šikula Tommy Wirkola. Ten má na svědomí filmy Šílená noc, 7 životů, Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic nebo Mrtvý sníh. Proto se od tohoto žraločího filmu očekávalo, že by to mohla být konečně ta pořádná zábava s těmito bestiemi. Snímek se točí okolo hurikánu, který zpustoší pobřežní městečko a tamní obyvatelé bojují o holý život. Hladina totiž rychle stoupá a ve vodě se to jenom hemží hladovými žraloky. My jsme se tedy hned v den vydání a to 10.4. na film podívali, kdy snímek dorazil na Netflix. A proto vám prozradíme, jak moc se to povedlo. Tohle je recenze redakce na film Žraločí smršť.
Antonín Matějíček
Žraločí horory nezažívají moc dobré časy. Buď se jedná o přepálenou blbost, které chybí zábava, zajímavé postavy a hezky udělaný žralok nebo je to málo krvavé, či napínavé. A teď se nám tu rozvířil takový nešvar. Netflix + dobrý hororový režisér + film o žralocích rovná se velký špatný. Stačí si vzpomenout na francouzského řezníka Xaviera Gense, který udělal parádní Hranice smrti a jeho odporné Žraloky v Paříži, které teď čeká dvojka, ale o ní později. A teď tady máme Tommyho Wirkolu, režiséra legendárního Mrtvého sněhu i jeho pokračování, případně akční řežby Šílená noc. A právě při oznámení, že dělá nový žraločí horor/thriller, mi naskočilo malinké světlo naděje, že bych snad konečně mohl dostat brutální a hlavně dobrý film s těmito predátory. Jenže pak se zrušila předpremiéra, film odkoupil Netflix a já své naděje začal pomalu trhat na kusy.
Jak to tedy nakonec dopadlo? Musím přiznat, že lépe než Žraloci v Paříži, ale bohužel ne o tolik. Přitom první polovina mě docela bavila. Premisa o hurikánu, díky kterému se zatopí jedno městečko a do něj krom velké vody dorazí i žraloci, kteří se budou krmit nebohými residenty, mě hodně lákala. A první polovina na mě fungovala. Samotná katastrofa je natočená hezky a vizuálně vůbec nebolí (možná bych uvítal nějaké nabodnutí někoho na strom apod.). Scéně nechybí napětí i nápady. Začátek lovu na lidi je taky solidní a první obětí skončí jako kus masa na talíři a je to relativně hezky vidět. Tady ale s chválením končím.
Pokud chcete mít dobrý žraločí film, který se tváří spíše vážně než přiznaně hloupě, potřebujete i postavy, které zaujmou, pokud zrovna někoho netrhá žralok. A to tady není. Sledujeme reálně tři postavy, které nejsou nijak zajímavé, ba naopak otravné a bez schopnosti donutit diváka, aby mu na nich záleželo. Samotný survival pak nefunguje, chybí tomu napětí a i scény, které by měly potenciál, vyprchají jako krev z vodní hladiny. Druhá půlka je už opravdu nudná, nezajímavá a hlavně v celém filmu umřou jen 4 lidi? Tak tohle je největší provar a bolest, kterou nestrpím. Chápu, že většina lidí se evakuuje před hurikánem, ale lákání na žraloky v městečku, ve kterém zbyde cca 6 lidí, je ve finále prostě podraz.
Stejně jako jejich likvidace. Většinou není nic vidět, všechny záběry jsou skoro stejné a jedna ukousnutá ruka to fakt nezachrání. Stále marně vzpomínám na Piraňu od Aji, která dokázala doručit pořádný masakr a zábavu zároveň. Žraloci nevypadají špatně, přiznávám, ale nemají dostatek prostoru vyniknout (okey, jedna gore scéna je vlastně fajn). Přesto si myslím, že se jedná opět o velmi průměrný žraločí film od velmi šikovného režiséra a je to škoda. O to víc se bojím právě Žraloků v Paříži 2, které dělá Aja, jelikož bych tenhle triple kill už nezvládl. Ve výsledku jsem tak dostal nezábavnou, ne moc krvavou podívanou, která nemá na co sázet. První půlka ještě funguje z hlediska nějakého survivalu, poté se ale stává nudnou, nezábavnou i prázdnou podívanou o pár lidech, kteří bojují se žraloky v kuchyni. Největší fail pak přichází v poslední třetině, která je vysloveně parodická (vzpomeňte si na mě u digitálního děcka). Škoda, žraločí prokletí tak stále pokračuje. Radši si pusťte Crawl právě od Aji, kde jsou místo žraloků aligátoři a funguje ve všem o 100 % lépe.
Hodnocení: 5,5/10
Zdroj: Netflix
Marek Lízal
Docela jsem se na to těšil. Wirkola umí a baví mě jeho filmy. Jenže, když přišlo oznámení, že film odkoupil Netflix, tak to smrdělo. A bohužel se to skutečně nepovedlo. Wirkola přitom začne celkem v pohodě. Katastrofický nádech na začátku díky hurikánu mě bavil. Ten surival mi dával naději. První scény se žraloky byly dost fajn, ale pak se to celé začne rozpadat jako domeček z karet. Ono vlastně, když to tak vezmu, tak mě velmi urážela už v těch úvodních minutách ta filmařská práce, kdy střih a některé záběry byly zvláštní a nevěděl jsem, co to zrovna sleduji. Jako kdyby někdo zapomněl na základní pravidla filmařiny. Ale, když už jde o žraločí film, tak jsem doufal, že to v tomhle bodě zabaví.
Žraloci nevypadají špatně, naopak jsou dobře udělaný, první killy byly to, co jsem od filmu chtěl. Ale potom to prostě začne. Jedna hloupost za druhou, kdy jsem naštěstí měl dobrou náladu a dělal jsem si z toho srandu a díky tomu jsem se u toho nenudil a neusínal. To, co se tady v tom filmu děje je nepochopitelný. Sledujeme tady rodinku v domě, která má nejhoršího otčíma roku, jeho ženu a tři děti, kteří se snaží přežít, ale dost hloupě. Dívka jde zavřít dveře, nevyjde ji to, protože je malá, ale starší a větší kluk to prostě za ní neudělá, že? Se nemají divit, že místo jednoho žraloka tam jich je víc. Pak tady máme těhotnou ženu s mladou holčinou, která má za sebou těžký období, kdy přišla o mámu a film s tím moc dobře nepracuje. Snaží se abychom si k ní našli cestu a fandili ji, ale jsou to jen body, které nejsou prohloubeny a je to škoda. Těhotná žena je jen časovaná bomba, než začne rodit a říkám vám, že jakmile začne rodit je to těžká komedie, která se už vůbec nebere vážně. Do toho je tady extrémně nevyužitý Djimon Hounsou.
Flim má naštěstí krátkou stopáž 86 minut, kdy to rychle skončí, než to vůbec pořádně začne. Chybí zde napětí, kdy sice na začátku člověk cítí ten strach z vody, ale ono to rychle zmizí. Další věcí, která prostě nepotěší je, že tady umře fakt málo lidí. Jasně, když se žralok zakousne je to krvavý, ale nebylo to ono. Následně se film zničehonic dostane do finále, a začne ve filmu vycházet slunce a v tu chvíli je to ještě větší velký špatný. Začne to být digitálně hnusný.
Abych to teda nějak shrnul, protože na to nemám už sílu, tak Žraločí smršť nenaplnila očekávání. Absolutně nechápu, kdo, co udělal Wirkolovi, ale tohle vypadalo, že ho to někdo nechal točit s donucením, protože to hodně často působilo extrémně odfláknutě. Daleko lepším filmem je Kořist od Aji, který je dost podobný, ale místo žraloků tam jsou aligátoři. Na Netflixu tedy přistál další film, který je ideální k vaření, žehlení a dalším domácím činnostem.
P.S. Jedinou věc, kterou mě tento film naučil je, že si už nikdy na sebe nevezmu svetr. Ten svetr!
Hodnocení: 4/10
Tohle byla recenze redakce na film Žraločí smršť. Doufáme, že jste se podle našich dojmů rozhodli, jestli dáte filmu šanci nebo ne.
Reef Hawk (Keanu Reeves) je od svých šesti let známou hollywoodskou hvězdou a nyní se ocitá v krizi. Když se dozví o záhadném videu, kterým ho někdo vydírá, preventivně podnikne cestu za vykoupením. Snaží se napravit chyby, postavit se svým démonům a vyhnout se veřejnému odsouzení…
Keanu Reeves dnes patří mezi nejpopulárnější herce Hollywoodu a je vnímán jako popkulturní ikona, neznamená to ovšem, že by byl nekriticky milován. Mezi lety 1994–2002 se dočkal celkem pěti nominací na anticenu Zlatá malina, v roce 2005 byl díky tomuto počtu dokonce nominován v kategorii Největší ztroskotanec za prvních 25 let vyhlašování Zlatých malin (ten samý rok prohrál s Arnoldem Schwarzeneggerem). Ani dnes ostatně není Reeves vnímán jako herec oscarových kvalit, repertoár jeho rolí v posledních letech nesrší zrovna velkými ambicemi. Neznamená to ovšem, že by se Reeves náročnějším rolím za každou cenu vyhýbal. Důkazem může být film Následky.
Jedná se o 2. režijní film herce Jonaha Hilla, který před několika lety představil svůj stylový debut Devadesátky. Samotný Hill se tentokrát objevil i před kamerou, skrze výraznou hereckou transformaci konkrétně ztvárnil Iru Slitze, krizového právníka hollywoodské hvězdy Reefa Hawka v podání Reevese. Jde o herce, který je už pět let střízlivý, dal si pauzu od herectví, aby si postavil nový domov, a je hrdý na to, kam se ve svém životě posunul. Když mu ale zavolá jeho krizový právník a oznámí mu, že ho někdo vydírá videem s pochybným obsahem, jeho život se obrátí vzhůru nohama. Reef se proto vydává napravit vztahy s lidmi, kterým v minulosti ublížil, aby zjistil, kdo za vydíráním stojí. Reeves tak do určité míry může hrát sám sebe. Hawk se jen na rozdíl od Reevese potýká se závislostí, narcismem a strachem z otřesené reputace. Očekávání se ovšem nevyplatí mít zas tak vysoká.
Následky – Na kvalitativní trefu musejí Hill a Reeves čekat jinde
Zdroj: Apple TV
Ve filmu nehrají jen Reeves a Hill, ale také Cameron Diaz, Matt Bomer či dokonce režisér Martin Scorsese v roli Hawkova bývalého agenta. Diaz a Bomer tu konkrétně hrají přátele, kteří se pokusí Hawkovi pomoct s jeho comebackem. Pak se ovšem na scéně objeví Ira a informuje Hawka ohledně vydírání. Hawk se tak vydává za svými starými známými, aby se jim omluvil a případně přitom odhalil, kdo přesně ho vlastně vydírá. Bývalí agenti, přítelkyně i rodinní příslušníci postupně odhalují nové informace o Hawkovi a vrhají tak na hlavního hrdinu trošičku jiný pohled. Prvky černé komedie jsou patrné, daleko více se ovšem z filmu postupně stává psychologické drama. Je nicméně otázkou, jak moc funkční.
Prostor pro satiru tu je. Hill tu ve své roli krizového manažéra působí až jako karikatura, scény, ve kterých si Hawk googlí, zda není na internetu nenáviděný, poté evokují spíše parodii či skeč než intimní moment z psychologického dramatu. A nejhorší na tom je, že pravděpodobně nechtěně. Následky se přitom za pochodu profilují jako film s velmi nosnými vypravěčskými ambicemi. Chtějí ilustrovat, jak si člověk i po letech může přiznat svoje chyby a že nikdy nemusí být pozdě zatáhnout zpátečku a ze svých přešlapů se vykoupit.
Scénář, který napsal Hill spolu s Ezrou Woodsem, ovšem působí, že neví, jak na to. Rádoby detektivní zápletka a všechny ty snaživě srdcervoucí dialogové konfrontace pak doprovází momenty, které působí až příliš naivně. Zhruba takhle to dopadá u filmů, které se snaží ilustrovat, že by je klidně mohl napsat sám život — na to jsou ovšem ve finálním provedení až příliš tupé a především jednoduché. Samo o sobě by na tom nebylo nic špatného. Z Hillova filmu jsou ovšem cítit ambice, a o to více zamrzí jejich nenaplněnost.
Komentář k Cancel Culture, který nefunguje jako komentář
Zdroj: Apple TV
To komentování cancel culture je až moc očividné. Existuje přeci už spousta případů, kdy populární hereckou tvář zničila forma skandálů. Nejhorší komentáře jsou ovšem takové, které nepůsobí jako komentář. Především proto, že vlastně nemají dvakrát co říct. A především působí až příliš chladně, což je u filmu s prvky psychologického dramatu vždy tak nějak pochybné. Keanu Reevesovi by poté zdánlivě mohla na jednu stranu tahle role sednout, přeci jen se ovšem ukáže, že je do hlavní role obsazen tak trochu nevhodně. V roli za pochodu čím dál tím více pochybnější postavy nemá prostor pro projevení svého klasického charismatu. Především se ovšem rychle ukazuje, že skutečný Keanu Reeves nemůže být fiktivnímu Reefu Hawkovi vzdálenější. Byl to od Jonaha Hilla rafinovaný úmysl? Možná ano, možná ne. Reevesovi se ovšem moc nedá věřit ani jako zlomenému a prázdnému muži, ani v poloze, ve které se Hawk očividně snaží probudit své staré já.
Na film se alespoň docela hezky kouká. Kameraman Benoît Debie umí výrazně pracovat s osvětlením, takže když už probíhají nepříliš vypilované dialogové konfrontace, alespoň se na to dá hezky dívat. Sledovat tento film natočený již v roce 2024 je v jistém úhlu zábavné, protože sám Hill byl ještě nedávno obětí cancel culture — v roce 2023 byl konkrétně bývalou přítelkyní obviněn z emocionálního zneužívání. Je tak otázkou, jak moc je Reef Hawk spíše Reeves a spíše Hill. A jak moc lze poselství o vykoupení a nápravě křivd brát doslovně. Především i proto, že tu samotný Hill nakonec opět hraje pochybného kariérního šmejda (alespoň je umí). Dospělý a rozumný člověk by měl nicméně tak nějak vědět, že celebrity jsou jako ostatní normální lidi. A nepotřebují tak filmy, které se snaží jejich polobožskou iluzi nabourat.
Film, který je spíš prázdný nežli vyloženě špatný
Zdroj: Apple TV
Je to film, ze kterého trčí spíše prázdnota než vyložená špatnost. Hill se tak nějak snaží udržet míru mezi dramatem a komedií, film díky tomu ve finále tak úplně nefunguje ani v jedné rovině. Stopáž ve výši 83 minut pak sice mohou mnozí vnímat jako výhodu, paralelně to ovšem znamená, že vlastně neexistuje prostor pro gradaci zdánlivě nejvyhrocenějších momentů. Celek tak působí spíše jako sled epizodek, dramaturgicky neukázněný celek, který nedokáže obstát ani jako satira, ani jako psychologické drama. Před lety dokázal Hill dodat perfektní sondu do světa mladých skateboardistů a mládeže z devadesátek. Také to byla sbírka epizodek, byla ovšem poskládaná do mnohem funkčnějšího a kvalitnějšího celku. Následky ve srovnání vypadají jako nedopečený kus, nad kterým vlastně nikdo moc dvakrát nepřemýšlel — výsledkem je produkt „na první dobrou“.
Vážnější momenty, ve kterých se Reeves snaží dodat limity svého charakterního herectví, se prolínají s momenty, kdy se vtipkuje třeba o spermatu. Reeves se tu věrohodně snaží působit v roli, která je dle náznaků tak trochu egomaniak, což jen podtrhuje jeho miscast. A když už pak dojde na lámání chleba a i staří přátelé prohlásí, že jim Hawk ublížil, má to být hrozně emotivní. Není. K jakémusi očistci tu nakonec dojde jen tak mimochodem, nejlepší výkon ze všech tu nakonec paradoxně podává Martin Scorsese. Nejhorší je nicméně sledovat zřejmé ambice a to, že sám Hill má o této specifické podívané jakési mínění. Výsledkem je přitom načančané nic, které opět jen potvrzuje, že se nevyplatí čekat zázraky od roky odkládaných filmů. A že ani povedený debut nezaručí tvůrcům jako Hill u svých dalších filmů jednoznačnou trefu do černého.
Následky závěrem
Následky jsou filmem, který má zjevné ambice říct něco o slávě, vině a možnosti vykoupení, ale v praxi se rozpadá do nevyrovnaného celku bez jasného dramatického tahu. Jonah Hill nedokáže zkrotit scénář, který se neustále pohybuje mezi komediální satirou a psychologickým dramatem, aniž by se v jedné z poloh skutečně usadil. Výsledkem je podívaná, která místy zaujme jednotlivými scénami a hereckými momenty, ale jako celek zůstává spíše prázdným gestem než plnohodnotnou výpovědí o cancel culture a vykoupení…
Krásný dubnový den vám všem přeji. Máme tu další komiksovou recenzi. Dnes si rozebereme příběhy s Velkým šéfem Lobem. Minulý rok jste si mohli přečíst recenzi na komiks Lobo: Velkej brajgl a další příběhy a teď tu je další komiks s tímto oblíbeným a nekompromisním antihrdinou. Komiks nese jméno Lobo: Incident na pánských záchodcích a další příběhy a osobně si myslím, že ten název je dost všeříkající. Tedy za předpokladu, že znáte Loba a jeho smysl pro humor. Pohodlně se usaďte a jdeme na samotnou recenzi.
Recenze komiksu Lobo: Incident na pánských záchodcích a další příběhy
Lobo má plné ruce práce – musí ochránit zábavní park, zařídit si setkání na toaletách, účastnit se motorkářských závodů, chytit taxíka a to ze všeho nejhorší… oslavit své narozeniny! Ano, všechno skončí masakrem. Nelítostný lovec lidí, Velkej šéf, profesionální drsoň a heavymetalový psychopat v jedné osobě se vrací! Člověk, který oddělal Boha, Santu Clause i Velikonočního králíčka, opět vyráží do akce. A jeho další supernáročný úkol bude… ochránit zábavní park. Ne, vážně není rozumné dávat Lobovi cokoliv ochraňovat. Kromě toho si Lobo bude muset odbýt jedno nepříjemné setkání na toaletách, zúčastnit se brutálních motorkářských závodů, vzít to taxíkem přes galaxii a nakonec provést to ze všeho nejhorší… oslavit své narozeniny! Ano, všechno skončí masakrem. Ale bude to sranda. (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Ulítlé scénáře od Alana Granta
Lobo je zábavná postava. Chápu její kultovní status a oblibu u čtenářů. Já jsem doufal, že si k němu najdu cestu hned u prvního komiksu, který jsem s ním četl. To se, tak úplně nestalo. Bavilo mě to, ale popravdě jsem čekal o dost více.
Naštěstí, při čtení tohoto komiksu jsem už věděl do čeho jdu, a mnohem lépe jsem se naladil na styl humoru, vyprávění a i celkové pojetí. A díky tomu jsem spokojenější, než minule. Stále nejsem úplně odvařený z Velkého šéfa, ale bavil jsem se o dost více.
Scénárista Alan Grant píše vtipné a zábavné scénáře, které jsou mnohem chytřejší, než se na první pohled zdá. Grant si dělá srandu ze všeho a ze všech. Dělá si srandu ze superhrdinů, morálky, z násilí nebo anarchistického chování.
U Loba platí jedno zásadní pravidlo. Že žádné pravidla moc neplatí. Lobo dělá všechno, co ho napadne bez ohledů na následky. Ničí, zabijí, pije a hulí, a když ho někdo naštve, tak mu zláme všechny kosti v těle. A pokud mu sáhnete na muziku, tak jste si podepsali ortel smrti.
Grant umí tuhle nihilistickou zábavu dobře prodat a skoro všechny příběhy v tomto komiksu mi sedli. Nejzábavnější je první příběh o hlídání v zábavné parku a pak samozřejmě titulní Incident na pánských záchodcích. Nejméně mi sednul dvou sešitový příběh o rallye, od kterého jsem očekával něco trochu jiného.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Fajn vizuální stránka
Komiks se skládá z několika příběhů. A na každém příběhu pracoval někdo jiný. Každý autor pojal Loba a jeho svět po svém, ale zároveň zachoval stejnou estetiku, takže se jednotlivé styly nebijí, a víceméně na sebe krásně navazují. Mnohdy ty rozdíly nejsou vůbec výrazné.
V tomto ohledu na tom má obří zásluhu koloristka Gloria Vasquez, která dělala na všech příbězích a všechny krásně spojila barevnou a vizuální paletou. Její barvy jsou krásně výrazné, a každá kresba díky nim hezky vyniká.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Lobo: Incident na pánských záchodcích
Ve výsledku jsem spokojený. Jak už jsem naznačil, na příběhy s Lobem je potřeba se trochu naladit a přijmout, že jsou to takové dospělé grotesky, které chtějí hlavně pobavit a může se v nich stát cokoliv. Pokud se na ten styl nenaladíte, tak vám to nemůže nikdy sednout a komiks protrpíte. Ale když se správně naladíte, tak se budete moc dobře bavit. A pak je velká šance, že sáhnete po dalších příbězích s Velkým šéfem Lobem.
Hodnocení: 7/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto byla má recenze na komiksové příběhy s Velkým šéfem Lobem. Snad se vám tato recenze líbila.
Samara Weaving se vrací jako Grace „Krvavá nevěsta“, která přežila vražedné řádění z jedničky. Tentokrát před ní stojí ještě větší výzva než předtím. Brzo zjistí, že postoupila do další úrovně této noční můry a tentokrát má po boku svou odcizenou sestru Faith. Grace má jedinou šanci přežít, zachránit svou sestru a získat trůn Rady, která ovládá svět. Čtyři soupeřící rodiny ji pronásledují, aby získaly trůn, a ten, kdo zvítězí, bude vládnout všem. K režii se vrátila dvojice Radio Silence, která tentokrát má napěchovaný hvězdný casting. Povedlo se pokračování? Naše redakce vám dá svůj pohled na snímek Krvavá nevěsta: Hra začíná.
Antonín Matějíček
První díl byl blesk z čistého nebe, který udělal ze Samary Weaving hororovou ikonu a tvůrcům z Radio Silence otevřel dveře k velkým projektům. Dvojka přichází v době, kdy ji nikdo vyloženě nevyžadoval a tak logicky visela ve vzduchu otázka, jestli nejde jen o ždímání úspěšné značky. Příběh navazuje přesně tam, kde jednička skončila. Jedna hra sice dohrála, ale peklo se nezastavuje a okamžitě rozjíždí další kolo. Největším tahákem je zde organické rozšíření lore kolem ďábelských rodin a tajemného Pana Le Baila, díky čemuž si film dokáže obhájit svou existenci i bez převratných novinek v konceptu.
Herecká sestava je tentokrát vyloženě luxusní a každý z „lovců“ dostává svůj prostor vyniknout. Elijah Wood je naprosto geniální, Sarah Michelle Gellar přináší charisma a Shawn Hatosy příjemně mate tělem. Hlavní hvězdou ale zůstává Samara Weaving, která tentokrát dostala posilu v podobě Kathryn Newton. Jejich sesterská chemie, postavená na vzájemné nenávisti, dodává filmu nový funkční element, který vtipně i drsně komplikuje už tak dost brutální boj o přežití. Je to mix humoru a krve, kde se vteřinu před hnusnou smrtí stane něco, co vás donutí k upřímnému smíchu.
Ačkoliv se Radio Silence drží své osvědčené šablony a vizuálu, což může působit jako sázka na jistotu a mírná recyklace, řemeslně mají všechno pevně v rukou. Akce je zběsilá, tempo nepolevuje a hudební momenty, jako např. ten s Bonnie Tyler, jsou už teď ikonické (ostatně jako vždy). Obrovským plusem je pak uzavřený konec bez laciných vrátek pro sequel, což je v dnešním Hollywoodu úkaz. I když je film v jádru vylepšeným remakem jedničky, dokáže díky svému loru a obsazení bavit stejně intenzivně jako minule a fanoušky žánru rozhodně nezklame.
Shrnutí: Krvavá nevěsta 2 je čistokrevná žánrová jízda, která sice neobjevuje Ameriku, ale s chirurgickou přesností servíruje to, co nás bavilo minule, jen ve větším a lorem bohatším balení. Je to vtipné, krvavé a díky skvělému obsazení i nečekaně charismatické. Pokud přistoupíte na to, že Radio Silence prostě hrají svou oblíbenou desku, dostanete jeden z nejzábavnějších hororových survivalů poslední doby, který se nebojí říznout do živého a u toho vám pustit osmdesátkový hit. Žádná vata, žádná nuda, jen poctivý řemeslný masakr, co šlape od první do poslední minuty.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Falcon
Marek Lízal
V roce 2019 byla první Krvavá nevěsta milým překvapením. Šlo o velmi povedenou hororovou zábavu se skvělou final girl v podání Samary Weaving. Režisérské duo zvané Radio Silence se po 7 letech vrací ke značce s přímým pokračováním, které jsme sice nepotřebovali, ale naštěstí přišli tvůrci s příběhem, který dobře rozšiřuje svět, pravidla a rozvijí postavu nevěsty.
Osobně jsem fanoušek Radio Silence, po Krvavé nevěstě udělali pátý a šestý díl k mé oblíbené slasher sérii Vřískot, ale od Abigail se něco zlomilo ve mně. Začal jsem mít pocit, že se Radio Silence opakuje, vizuálně, nápaditost a celkově všechno bylo furt dokola. Přitom, ale dělají zábavné věci, které fungují a pořád se to drží úrovně, jakou se prezentují od Krvavé nevěsty. No a nyní, když dorazilo pokračování nevěsty jsem měl bohužel stejný pocit, jako tehdy v kině u Abigail. Je to fajn zábava, v jednotlivých momentech se hodně bavím, ale už mě to tolik nebaví jako celek.
Krvavá nevěstě 2 je velmi fajn pokračování. Může se opřít o výborné obsazení, kdy se tady sešlo několik známých tváří a na všech jde vidět, že si svoji účast ve filmu užívají. Samara Weaving je současná scream queen, která si svoji pozici udržela, a ještě více upevnila. Její „nevěsta“ Grace ve filmu má svoji sestru, kterou si zahrála Kathryn Newton, která si zopakovala spolupráci s Radio Silence od Abigail. Jejich společné scény jsou o udobřování, několika zbytečných hádek, které se zbytečně ke konci opakovali a někdy nepůsobili, že by si uvědomovali, že jim hrozí nebezpečí. S lepším scénářem, nápaditostí a odvahou z toho mohla být na konci silnější podívaná s katarzí, ale bohužel se tady jede moc na jistotu a předvídatelnost. Koho jsem si po Samare nejvíce užil byl Frodo. Elijah Wood měl dobře napsanou roli, kdy působil někdy správně zábavně a Wood si roli evidentně dost užil. Dále potěší doktor Abbot ze seriálu Urgent, a zábavný Richard ze seriálu Ztraceni jehož pasáže patří k těm nejzábavnějším.
Technicky je to standardní podívaná ze strany Radio Silence, tempo šlape, herecky je to velmi fajn, je to krvavé, hodně se tady vybuchuje, několik momentů je hodně povedených…především souboj 1v1, kdy nevěsta soupeří s jednou holčinou, která vytáhne do boje raketomet, během souboje je zábavně využit pepřák a do toho hraje Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler. Jen je tady bohužel hrozně moc cítit sázka na jistotu, kdy scénář ke konci se začne opakovat, postavy se pohádají, oddělí, ale pak se stejně během chvilky vrátí, a samotné finále ničím nepřekvapí a kouzlo jedničky zmizelo. Krvavá nevěsta 2 ke konci působí už moc stereotypně a vyčerpaně. Přesto, že nejsem tolik nadšený, jak bych si přál, tak nejsem zklamaný, a fanouškům jedničky film doporučuji. Dostanou, co očekávají. Já se jen teď bojím, jak se Radio Silence povede Mumie s Brendanem Fraserem, protože jestli dostanu zase to stejný, tak to nebude už vůbec dobrý. Ale budu věřit, že přijdou tentokrát už konečně s něčím jiným. Doufám v to, protože si myslím, že tahle dvojice je šikovná, ale jen by to chtělo obměnit spoustu věcí a nejet furt na jistotu.
Hodnocení: 6/10
Zdroj: Falcon
Martina Ignasová
Tak to byl solidní nářez! Bála jsem se, že dostaneme to stejné, co už jsme viděli, jen v bledě růžové, ale byla jsem dost mile překvapená. Jasně, je to trochu podobné jedničce, pořád tam Samaru někdo nahání, ale teď už nahání i její ségru, která dodává nevěstě nějaký background. Návrat ségry a její zjevení je trochu našroubovaný, ale v průběhu filmu mi holky svůj vztah dobře prodaly a přestala jsem to řešit. Někdy se sice chovají jako krávy (což přispělo k opravdovosti jejich vztahu), ale být v jejich situaci, asi taky neuvažuju úplně racionálně.
Krom nevěstiny „družičky“ ale Ready or Not: Here I Come rozšířilo lore sekty kolem pana Le Baila, odhalilo další pravidla hry a představilo nám lidi, kteří řídí svět (nečekaně jsou to bohatí magoři) a nejsou to všichni jen ploší panáci na odpravení. Někteří z nich jsou zajímaví, psychopatičtí, vtipní a v některých situacích překvapivě lidští. Je to pořádně krvavé, fight s pepřákem je top a kostymér/ka Nevěsty v posledním aktu odvedl/a neskutečnou práci. Samara je stále prvotřídní scream queen a Elijah Wood byl pro roli Právníka stvořen. Jsem nadmíru spokojená.
Hodnocení: 8/10
Tohle byla recenze redakce na film Krvavá nevěsta: Hra začíná. Souhlasíte s našim hodnocením? Už jste film viděli? Plánujete si na něho zajít?
Vítejte všichni u dnešní komiksové recenze. Minulý rok jsem tady nadšeně recenzoval první díl nové série Absolute Batman. A teď se mi dostal do ruky druhý díl. A já jsem opravdu moc rád, že mohu napsat, že krasojízda pokračuje a já jsem stále nadšený. Takže nebudu úvod zbytečně protahovat a jdeme na samotnou recenzi komiksu Absolute Batman 2: Ohavnost!!!
Recenze komiksu Absolute Batman 2: Ohavnost
Bruci Wayneovi nedá spát tajemná základna v gothamských vodách. Ač nerad, bude muset zapojit i své přátele, protože noví mocní nepřátelé jsou nad Batmanovy síly. Co se v tom temném komplexu děje? Jaké má Alfréd zkušenosti s Banem, který dorazil do Gothamu, aby chránil tajemství Ark M? A co to všechno má společného se záhadným investorem stojícím za společností JK Industries? (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Suverénní scénář od Scotta Snydera
V recenzi na první díl jsem velebil scénář od Scotta Snydera. Hodně jsem Snydera chválil jak si tuhle sérii přizpůsobil pro sebe a hraje si s celou batmanovskou mytologií. A prakticky bych mohl zkopírovat to, co jsem napsal minule, jelikož to platí pro druhý díl.
Snyder s naprostou tvůrčí jistotou pokračuje v tom, co započal minule a přidává další stavební prvky. A čím více máte Batmana načteného, tak tím více si to užijete. Naštěstí Snyder nedělá věci jen efekt, ale mají nějaký význam a smysl, který se projeví v budoucnosti. To, co se zpočátku zdá jako krásný detail, pomrknutí či odkaz, má pak mnohem větší význam. Těch drobností je v celém komiksu několik.
Alfou a omegou celého druhého dílu je Bane. A Bane je tady opravdu obrovský. Má proporce Hulka, k tomu je génius, který si užívá to, co dělá, ale zároveň je moc hezky vysvětleno, proč to dělá. Celá linka s Banem je mnohem lepší a zajímavější, než jsem čekal, a Snyder jí korunuje krutou pointou.
Viděl jsem jak Sovy mučili Batmana, viděl jsem Kult trýznit Batmanovu mysl. Četl jsem i příběh jak Bane zlomil Batmanovi páteř. Ale tady se jde ještě dál. Tady si Batman projde pěkně hnusným peklem, kdy si s ním Bane hraje jako kočka s myší. Je to vážně napínavé čtení, protože vidíte, že Bruce na Bane nemá ani fyzicky, a ani intelektuálně. A pokud bude chtít Banea zastavit, tak bude muset změnit pravidla hry.
Snyder nám tady dává napínavou akční jízdu, která se čte jedním dechem. Má to spoustu luxusních momentů, topové části a hlavně je to opravdu dobré a strašně moc svěží. Místy se Snyder urve zbytečně moc ze řetězů, ale já mu to ve výsledku hned odpustil.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Povedená kresba
Po vizuální stránce mě tahle série moc baví. A celý tento díl je luxusně nakreslený. Hlavní část si vzali na starost Nick Dragotta a Frank Martin. Oba pánové jsou skvěle sehraný a parádně dokáží přenést Snyderův scénář na papír. Baví mě jak dokáží nakreslit a vystihnout to, co se Batmanovi v tomto příběhu děje. Krásně se to čte, v akci je to dynamické a přehledné. Parádně se zde pracuje se stíny, s barvami a různými detaily. Prostě topová práce.
První dva sešity vytvořili Marcos Martín a Muntsa Vinceteová, a práce je to moc povedená. Líbilo se mi jakým způsobem nakreslili nového Mr. Freeze, který je úplně jiný, než jak si ho pamatujeme. Mnohem děsivější. Jako všechno v této sérii.
Clay Mann a Ivan Plascencia udělali jen jeden sešit, ale ten nejzásadnější. Převyprávěli zrození Banea. Je to moc povedený sešit, ve kterém funguje všechno. Od scénáře, přes kresbu až po samotné barevné provedení.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Absolute Batman 2: Ohavnost
Byla to jízda, kterou jsem si moc užil. Četl jsem to jedním dechem a prožíval jsem to s Batmanem. Snyder mi krásně ukázal, že má stále spoustu nápadů, a že má s touto sérii velké plány. A to, co jsme zatím četli je jen začátek velkého epického příběhu. Já jsem opravdu moc spokojený a čekání na další díl bude neskutečně dlouhé. Takže si tenhle komiks povinně dejte, protože je to velká pecka, která opravdu stojí za to!!!
Hodnocení: 8,5/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto byla má hodně nadšená recenze na druhý díl komiksové série Absolute Batman. Opět zvedám oba palce nahoru a doporučuji.
Krásný jarní den vám přeji. Vítejte u dnešní komiksové recenze. Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na evropský komiks, jenž vychází v řadě Modrá CREW, která se soustředí na uzavřené příběhy od evropských tvůrců. Je to mé první setkání s touto řadou, a hned jsem si jí oblíbil. V recenzi se budeme bavit o fantasy komiksu Vesper. Pohodlně se usaďte a já vám povím, proč tento díl Modré CREW stojí za to. Toto je recenze na komiks Vesper!!!
Recenze komiksu Vesper
Hrdinka Vesper je zpola lidská bytost, zpola chiméra. Ovládá jazyk éteru, který jí dává úžasné magické schopnosti. Ty zcela poskytla království Sylvaestris a svému vyvolenému, princi Crimsonovi. Jenže obrana říše proti nepřátelům selhává a vytoužená éra míru a harmonie je v nedohlednu. Vesper se ocitá ve vězení, a aby nemohla používat magii, vyříznou jí jazyk. Nicméně z jejího jazyka se zrodí Zarak, démonický familiár s jedinečnými schopnostmi. Vesper neví, jestli je princ Crimson stále naživu, ale zkusí udělat všechno, aby jej i království zachránila; včetně toho, že se strašlivě nebezpečně zaplete s temnými silami… (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Zajímavý příběh od Jérémyho
O příběh a scénář se postaral Jérémy Petiqueux, který si říká zkráceně Jérémy. Je to mladý talentovaný tvůrce, jenž začínal jako kolorista, pak se přesunul ke kreslení. A následně se stal scénáristou, co si tvoří vlastní příběhy a světy.
A to je případ Vesper, kterou si Jérémy vytvořil a nakreslil. A z mého pohledu odvedl velmi dobrou práci. Je vidět, že Jérémy má velmi rád fantasy žánr. Má hodně načteno, nahráno a nakoukáno, a ví jaký příběh chce vyprávět.
Samotný příběh není nejoriginálnější a zkušenější znalci fantasy poznají odkud Jérémy čerpal inspiraci, a odkud si půjčil tento nebo jiný motiv. Reálně to ničemu nevadí, protože je komiks dobře napsaný, má spád, tempo a i moc hezky vystavěný svět. Bez problémů si hlavní hrdinku oblíbíme a budeme jí fandit.
Osobně největší problém vidím v tom, že se Jérémy nezdržoval, aby pořádně popsal jak funguje jeho svět, vysvětlil pravidla, motivace a další věci. V tomto ohledu Jérémy dost kašle na čtenáře. Čtenář se musí přizpůsobit, některé věci si domyslet a nebo se smířit s tím, že se prostě nedozví jak to celé Jérémy vymyslel. Je to obrovská škoda, protože je to zajímavý svět, ale chybí zde informace a pravidla.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Krásná kresba
Co komiks ztrácí na příběhů a informacích, to dohání opravdu moc povedenou kresbou. Jérémy odvedl výbornou práci a na jeho kresbu se moc krásně kouká. Je správně epická, dravá a hned po pár stránkách na vás dýchne ta správná fantasy atmosféra. Jérémy parádně pracuje s detaily a vyhrál si s co nejvíce lokací a postav.
Velkou kapitolou jsou barvy. Barevná paleta mi hodně sedla a Jérémy ukazuje svůj obrovský talent jako kolorista. Vždy ví jaký má použít správný odstín barvy, aby daná scéna nebo prostředí vyniklo na maximum. Znovu zopakuji, že je radost si prohlížet jednotlivé stránky komiksu.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Vesper
Povedený fantasy komiks s nádhernou kresbou. Je obrovská škoda, že si Jérémy trochu více nevyhrál s příběhem, jelikož pak by to bylo ještě lepší. Místy je znát jak je příběh uspěchaný, nelogický a v základu mu chybí lepší výstavba. Naštěstí má příběh spád, dobrou hlavní hrdinku a končí to tak, že musím mít, co nejdříve další díl. Takže jestli máte rádi fantasy, tak je velká pravděpodobnost, že vám Vesper udělá radost.
Hodnocení: 7,5/10
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Toto je má recenze na povedený a zábavný fantasy komiks Vesper. Už se nemůžu dočkat až vyjde druhá část. Pokud máte rádi fantasy příběhy, tak budete spokojený.
Exkluzivní pohled do zákulisí seriálu Harry Potter z produkce HBO. Příběh vyprávěný tvůrci, kteří oživují legendární svět…
Projekt, který vyvolává kontroverze v podstatě už od prvních momentů, kdy se o jeho případné realizaci začalo mluvit. HBO chystá novou seriálovou adaptaci knižní série Harry Potter, která na HBO odstartuje již během letošních Vánoc. Filmová série, která započala v roce 2001, přitom vyvrcholila v roce 2011; od tečky za filmovými adaptacemi tak zatím neuběhly ani dvě dekády. Původní filmy přitom dodnes zůstávají oblíbené a je těžké odpírat jim kultovní status. Zároveň ovšem seriál přislíbil mnohem věrnější adaptaci původního zdrojového materiálu. Měl by tak vynechat všechny zásadní pasáže, které filmy vynechaly, zároveň dodat kontext díky faktu, že se tu, na rozdíl od knih, nebude příběh odvíjet pouze z perspektivy titulního chlapce s jizvou ve tvaru blesku na čele.
Kontroverzím se ovšem seriál postupně nevyhýbá ani během propagace. Může za to i nevyhnutelné srovnávání s filmy. Někdy až příliš podobný design postav či lokací, pak tu jsou navíc castingové volby, které úplně neodpovídají představám některých fanoušků; trčí z nich především Severus Snape, kterého ztvární afroamerický herec Paapa Essiedu. Ani Alan Rickman z filmů přitom nebyl vyloženě ideálním představitelem Snapea (Snapeovi je v knihách 31–38 let, Rickmanovi bylo v době natáčení filmů 55–65 let); v případě Essiedua je ovšem pro mnohé „zásadním problémem“ barva jeho kůže.
U tohohle projektu nicméně vlastně ani moc nezáleží na tom, zda jej hodnotí diváci, kteří jsou skutečnými fanoušky Harryho Pottera, nebo ti, kteří se za ně jen samozvaně označují, aniž by přitom znali skutečné zákonitosti a komplexnosti tohoto světa. Potenciální rozseknutí nicméně může nabídnout nejnovější dokument Hledá se Harry: Ze zákulisí čar a kouzel. Podobné dokumentární pohledy jsou u seriálových projektů časté, často nicméně vycházejí až po uvedení seriálů, a ne několik měsíců před ním.
Hledá se Harry: Ze zákulisí čar a kouzel – Projekt, který může rozhodnout bitvu předem
Zdroj: HBO
HBO si musí uvědomovat boj, do kterého se pouští. Harry Potter by se nicméně měl pořád stát jejím největším seriálem, do kterého se má investovat až 1,2 miliardy dolarů. Je to investice do seriálu, který by měl běžet minimálně dekádu (již dopředu bylo jasně dané, že se nestihne uvádět jedna série ročně); HBO ovšem bitvu s diváky musí vyhrát už na samotném počátku, a nebo ideálně ještě před jejím skutečným počátkem. Napětí bobtná, trailer diváky nevyhnutelně rozdělil, přichází tak potenciální záchranná akce – pohled do zákulisí.
Takové pohledy do zákulisí mají přeci jen často větší výpovědní hodnotu než dvouminutové trailery. Ještě více v případě, že, jako v případě Hledá se Harry, mají kolem 25 minut. Neznamená to přitom, že by měl tenhle dokument někomu přehodit názor o 180 stupňů, nebo dokonce jasně dopředu potvrdit, že seriálový Harry Potter bude neskutečná pecka, která přepíše dějiny seriálové historie nejen svými náklady. Ideálně ovšem může definitivně rozsoudit ti, kteří neměli o seriálu pořád tak úplně jasno a neměli ještě nedávno problém označovat ho za vyloženě zbytečný projekt. Jestli totiž může právě tento dokument něco naznačit, je to fakt, že je seriál zdánlivě v těch ideálních rukou.
Zcela čitelný a přesto funkční PR kousek
Zdroj: HBO
I tento téměř půlhodinový dokument je součástí marketingové kampaně. HBO se tak logicky snaží vyhýbat zásadnějším kontroverzím (především těmi spojenými s J.K. Rowlingovou a jejími komentáři – nejen na trans komunitu). Je to krásně navoněný PR kousek, který snadno evokuje také pár let starý Harry Potter: 20 let filmové magie – Návrat do Bradavic. Tento vánoční speciál začátkem roku 2022 lákal na návrat herců z filmů do starých kulis a došlo na spousty radostného vzpomínání. Všichni v něm vzpomínali jen na to dobré a prakticky neadresovali kontroverznější body – fakt, že ústřední dětské herce účasti v této sérii v podstatě vzdali naděje na normální dětství, a na některých z nich se to poté z vícero důvodů podepsalo (Daniel Radcliffe, který ztvárnil Harryho Pottera, veřejně promluvil o tom, že ho sláva dohnala k závislosti na alkoholu).
U Hledá se Harry je přitom samozřejmě situace tak trochu jiná; historie se ovšem nicméně může klidně opakovat. Na nové dětské herce bude navíc i díky srovnávání s filmy tentokrát vyvíjen ještě větší tlak. Jestli se tomuto dokumentu něco daří, je to autentické ověření toho, že minimálně nyní herci skutečně svých rozhodnutí nelitují. Splnili se jim jejich dětské sny, teoreticky poté mohou vyrůstat ve velmi fajn prostředí se staršími a zkušenějšími herci, kteří mohou být dětským hercům oporou a mentory v tom nejlepším slova smyslu.
V případě filmové série byla režie prvních dvou dílů určena Chrisu Columbusovi z jednoduchých důvodů. Díky filmům jako Sám doma nebo Mrs. Doubtfire měl výtečné zkušenosti s vedením dětských herců; právě tato jeho vlastnost poté rozhodla, že to bude on, kdo přivede Harryho Pottera do hrané podoby. Tvůrci poté v tomto dokumentu nepůsobí dojmem, že by práci s dětskými herci chtěli zásadně podcenit. Dětští herci mohou být sebevíce talentovaní, některé věci ovšem neuhrají ani při té největší přetvářce.
Seriál, který teoreticky může definovat jednu generaci a televizní éru
Zdroj: HBO
Původní filmy nikdo z časoprostoru nevymaže a mnozí je pravděpodobně budou nadále preferovat i v případě, že by se ze seriálového Harryho Pottera stala naprostá kvalitativní trefa. Seriál přesto může definovat novou generaci televizních diváků a teoreticky minimálně i v rámci měřítka definovat jednu éru televize. Už nyní je totiž práce minimálně po stránce produkčních hodnot – kostýmů, výpravy, praktických efektů – fascinující. Mechanická a autenticky působící zvířata budou přeci jen vždy sympatičtější nežli ta z jedniček a nul. Stejně bylo snadné obávat se, že si bude seriál brát až příliš z filmů. A i je nejspíše nevyhnutelné, že bude seriál filmy evokovat (pořád jde o adaptaci jednoho a toho samého příběhu), tvůrci již nyní dávají jasně najevo, že chtějí mít vlastní identitu. Tím tomuhle projektu tak nějak automaticky dávají body za sympatie.
V jistých detailech bude očividná i větší detailnost – různorodá košťata i další detaily, například fakt, že kolej Havraspár konečně nebude mít ve znaku havrana, ale orla, jak to má být. Na odklonech od zdrojového materiálu přitom zásadně nebývá nic špatného – adaptace jsou často reinterpretací známého příběhu, který si někdo může upravit k obrazu svému. A i když seriálový Harry Potter slibuje věrnější adaptaci, neznamená to, že zároveň nemůže jít na ohraná kouzla trochu jinými způsoby. A například očividně hodně vycházet z detailů, které jsou v knize zmíněny jen tak mimochodem. Přehnaná pečlivost nebo správný přístup ke zdrojovému materiálu? Svou odpověď si jistě každý najde sám.
Ústřední trojice je už teď jasná výhra
Zdroj: HBO
Bylo snadné se obávat, že tento dokument odhalí pouze ty záběry, které bylo možné vidět již v traileru; tak tomu ovšem překvapivě není. HBO toho naopak v tomto dokumentu odhaluje spousty toho, po čem nebylo v traileru ani vidu ani slechu. Ti kritičtější poté můžou tento dokument rovnou označit za vyloženou honipéřinu tvůrců, kteří se prostě ve velkém předvádějí a vše patrně dělají na efekt. Je pak opět na každém, jak moc to chce evidentnímu PR stuntu vyčítat, protože na „objektivní analýzy“ a analyzování toho, v čem může nová seriálová adaptace uspět/selhat, jsou tu jiní.
Tento dokument samozřejmě nemůže vypovídat o hereckých výkonech, které uvidíme až v seriálu; každý z herců ovšem prozatím působí jako castingová trefa, i Essiedu tu má prostor pro náznaky toho, že by jeho Snapea mohlo vzít pár lidí na milost. Adresování toho, že je pro mnohé tak trochu trnem v oku, ovšem v tomto dokumentu chybí; místo toho se Essiedu rozpovídá o tom, že je fanouškem knižní série, přičemž při svém povídání působí autenticky. A mnohé tak možná tento dokument minimálně přesvědčí, že si nový Snape zaslouží šanci a především žádné soudy předem.
Jak ovšem samotný název napovídá, je to především o hledání nového Harryho a nových představitelů jeho nejbližších přátel Nejdůležitější je poté zásadní utvrzení v tom, že ústřední trojice – Dominic McLaughlin, Alastair Stout a Arabella Stanton – definitivně působí jako jasná castingová výhra. Už jenom díky chemii, kterou tohle trio očividně nebude muset zase tak moc hrát, což je důležitý „detail“, který je vždy ku prospěchu věci. Všichni děti poté působí šikovně a zdánlivě je tak nečeká podobný osud jako třeba v případě Shanea Sweeta v seriálu Ženatý se závazky.
Mini sonda, která někomu rozšíří obzory… nebo ho utvrdí v bojkotu
Zdroj: HBO
Tvůrci mají na rozdíl od tvůrců filmové série jednu výhodu – knižní série je už dávno vydaná a tvůrci tak předem vědí směr, kterým se bude děj uhýbat. První kniha s názvem Kámen mudrců je navíc poměrně tenká, i proto ostatně dojde na výplň, ve které očividně dostane větší prostor Albus Percival Wulfrik Brian Brumbál v podání Johna Lithgowa, se kterým se ve zdrojovém materiálu poměrně šetří. Dojde navíc očividně na spousty odkazů na pozdější knihy a mnozí by tak v poličce neměli oprašovat jen první knihu. Při sledování dokumentu se navíc snadno dostaví pocit, že toho sice tvůrci odhalují docela dost, a přesto pořád poměrně málo. A i když tak znalci zdrojového materiálu či předchozí adaptace nečekají zásadní zvraty v příběhu, překvapit tu ty znalé může nicméně pojetí, ke kterému tvůrci seriálu přistoupí. Především v případech, kdy se jisté dějové prvky adaptují vůbec poprvé.
Prozatím není úplně jasné, zda je tento speciální pohled jediným speciálem k první sérii, který HBO nabídne; vyloučené totiž není, že jich nás ještě do prosince 2026 několik čeká. Tenhle speciální pohled ovšem plní svůj účel. Takové vlogy Petera Jacksona z natáčení trilogie Hobit možná měly více energie a byl z nich více cítit závan upřímného nadšení nežli PR kroku tak trochu z nouze ctnosti, svůj smysl ovšem tahle mini sonda určitě má, protože může někomu buďto rozšířit obzory… a nebo ho v jeho bojkotu definitivně utvrdit – a tím jen potvrdit, že takový člověk skutečně nejspíše nemusí s tímto seriálem ztrácet čas, protože mu již pravděpodobně nic navíc ani nenabídne. HBO nicméně pochopitelně tento komplexní souboj nevzdává, a i když to zatím nestačí na vyloženě vojenské trumfy, prozatím se jí minimálně daří, aby nedocházelo k vyloženému potápění křižníků. Jasno nicméně samozřejmě bude až za osm měsíců.
Hledá se Harry: Ze zákulisí čar a kouzel závěrem
Seriálový Harry Potter stojí na začátku cesty, která nebude jen o kvalitě samotného zpracování, ale především o tom, zda se mu podaří obstát v očích publika, které už jednu ikonickou verzi tohoto příběhu má. HBO si je toho očividně vědoma a od prvních momentů rozehrává promyšlenou hru, ve které se snaží diváky přesvědčit dřív, než vůbec padne první klapka samotného seriálu. Dokument Hledá se Harry: Ze zákulisí čar a kouzel v tomhle směru funguje přesně tak, jak má. Neodpovídá na všechny otázky, nevyvrací všechny obavy, ale dokáže vzbudit něco, co je v této fázi možná nejdůležitější – zvědavost. A v lepším případě i opatrný optimismus.
Jestli to bude stačit, ukážou až samotné epizody. Už teď je ale zřejmé, že nepůjde jen o další adaptaci slavné značky. Půjde o střet nostalgie s novou vizí, očekávání s realitou a možná i o redefinici toho, jak má moderní seriálová adaptace vypadat. A právě v tomhle střetu se rozhodne, jestli se z Harryho Pottera stane jen další projekt s přehnaně vysokými ambicemi… nebo nový fenomén pro celou generaci!
Na Netflix dorazila dlouho očekávaná druhá série akčního seriálu Čmuchalové? Jak se povedla? A jaký příběh nám divákům přinesla? Víc v názorech naší redakce na druhou sérii seriálu Čmuchalové.
Jak se povedla druhá očekávána série seriálu Čmuchalové?
Asi je málo diváků, kteří se nemohli dočkat začátku dubna, kdy nám Netflix naplánoval pokračování Čmuchalů. Seriálu, který si získal srdce spousty diváků především kvůli kombinaci chytlavého příběhu, který je snadné hltat s každým dílem víc a víc. Správně napsaných postav, kterým budete držet palce až do konce, protože jsou kladné a svými činy to neustále dokazují. Kdy těm záporných budete přát jenom to nejhorší. Jasně a zřetelně nakreslená čára mezi dobrem a zlem. A nebýt toho narychlo předělávaného konce první série, který až moc bil do očí, jednalo by se o jednoznačný seriálový masterpiece sezóny. O tři roky později se tedy Čmuchalové vrací se svou druhou sérií a novým výzvami. Jak se nové díly povedly? Víc v názorech naší redakce.
Marek Lízal
Čmuchalové jsou zpátky a jsou pořád ve skvělé formě. První sérii jsem viděl teprve loni, ale i tak jsem se nemohl dočkat, až dorazí pokračování. Seriál jsem si tehdy zamiloval a sedl mi parádně, a proto jsem velmi rád, že druhá série se povedla. Tentokrát Kon-u a U-džin musí čelit nelegální zápasnické organizaci, kterou vedou nekompromisní lidé, kteří si jdou za svým a dostanou vše, co chtějí. Tuhle skupinu nových záporáků vede elitní bojovník Im Pek-džong, který je mnohem brutálnější, než byl hlavní záporák z první série. Toho hraje Rain, který si roli užívá. Jakmile se dostane ke slovu vyzařuje z něho obří respekt. S tímhle chlápkem si nikdo nechce zahrávat. Když ho naopak vidíme v akci, tak si připadáte, že hlavní hrdinové nemají šanci. Rain je ve své roli vynikající a vždycky, když je na scéně, tak si krade pozornost pro sebe.
Co se týče největší a nejsilnější stránky první série, tak ta nechybí ani zde. A tím myslím postavy. Práce s postavami je zase parádní, člověk opět snadno dokáže hlavním hrdinům fandit, a když dojde na napínavé momenty, tak jsem jen doufal, že to zvládnou. Opět jsem podobně jako u první série máchal rukama a pomáhal hrdinům u obrazovky, aby to zvládli. Jo až takhle to žeru. Nechybí zde ani ten typický humor, jaký u Čmuchalů čekáme, skvělá akce, napínavé momenty a emoce. Jasně, není tady něco jako 6 epizoda z první série, která mě zlomila a bylo to jako kdyby vás někdo bodl do srdce. Přesto i druhá série nabízí emocionální momenty, které jsou povedené a zase jsem si musel párkrát utírat oči od slz.
Pokud bych měl říct, že něco k negativům, tak to je asi jen to, že někdy je to trošku předvídatelnější, hloupější, postava U-džina nedostala takový prostor v akci, ale všechno je to daný příběhem, a ta katarze v první sérii byla mnohem silnější a výživnější. Ale zatraceně dejme bokem všechna ta srovnání s první sérií a zápory, které tady jsou. Nemám chuť to řešit. Dostal jsem to, co jsem chtěl. Druhou sérii jsem sjel v den vydání a je to jen důkaz, že je tohle přesně pro mě. Tyhle věci miluju. Královsky jsem se bavil a tvůrci si oproti předchozí sérii tentokrát nachystali půdu na další řadu a doufám, že dorazí do pár let. Čmuchalové jsou prostě velká zábava, která je mou krevní skupinou.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Netflix
Lenka Skříčilová
Na druhou sérii Čmuchalů jsem se postupně začala těšit i přes fakt, že by příběh bez ní mohl v mém srdíčku klidně existovat sám o sobě. Ale na druhou stranu je pochopitelné, proč jsme se jí dočkali. A že byla opět vynikající. Nové výzvy, ještě zápornější záporák a stáří dobří známí, kteří přirostli k srdci už v první sérii. Čmuchalové jsou sice akční seriál, ale jeho jádro je někde jinde. Je v postavách, na kterých vám záleží. A to i v druhé sérii zůstalo stejné.
Ano, opravdu se nic nezměnilo. Gun-woo a Woo-jin jsou pořád ta stejná dvojka, kterou jsme opustili na konci první série. Nejlepší kámoši, kteří si chtějí splnit svoje přání a mít spokojený život. Jenže tak úplně se jim nezadaří, protože nový hlavní záporák je tady někdo, koho vážně nechcete poznat. Baek-jeong je na té správné vlně psychopatství (a částečně i tvrdohlavosti), u kterého budete většinu času pochybovat, zda tady mají ti dobří vůbec šanci. Až je to skoro na myšlenku, že zahrát takhle dobře zápornou postavu je jisté umění (a pro Raina první zkušenost), aby se dostavila ta správná divácká nenávist a přání všeho špatného. Rain jako nový záporák prostě hodně potěšil. To je fakt, se kterým budou určitě souhlasit všichni. A s tím, jak dopadl jím hraný Baek-jeong, to si musí už každý posoudit sám.
Zdroj: Netflix
Co se v druhé sérii opět povedlo, jsou dál dobře rozvíjené postavy. Když trpí, trpíme s nimi. Když jsou na tu chvilku v pohodě, smějeme se s nimi. Protože je snadné se do všeho tak ponořit. Každá rána bolí dvakrát. Když jí dostane nepřítel, dostaví se dvojitá úleva, že jsme na dobré cestě. Gun-woo dostává zabrat tak moc, že občas není jisté, jestli víc fyzicky nebo psychicky, protože je v situaci, kdy si vyčítá, že všechno špatné se děje kvůli němu a jeho rozhodnutí. Protože tím se vlastně dostávám zpátky na začátek.
Čmuchalové jsou povedený akční seriál, na který se dobře dívá. Všechno v něm si sedne na své místo. A celou dobu všechno vypadá dobře. Navíc akční scény budou s velkou pravděpodobností na konci roku, pokud ne nejvýš, tak hodně vysoko, ve vašem osobním žebříčku akce. Ale je tam ten drobný detail. Co by to všechno znamenalo, pokud by vám tahle parta hrdinů byla ukradená? Sice dobře vypadající akce, ale bez srdíčka. A o tom Čmuchalové byli, jsou a i v třetí sérii budou. Seriál, který má srdce na správném místě.
Hodnocení: 10/10
Tohle byly naše názory na druhou sérii seriálu Čmuchalové, ze které jsme byli nadšení stejně jako z té první. A s velkým očekáváním vyhlížíme o pár let později sérii třetí. Jak se líbila ta druhá vám? A kolik jste si udělali čárek za každé cameo, které vám udělalo radost?
Víc názorů, seznamů, recenzí a doporučení najdete na našich stránkách.
Maul po událostech Klonových válek plánuje obnovit svůj zločinecký syndikát na Janixu, planetě nedotčené Impériem. Zde se jeho cesty zkříží s Devon Izarou, rozčarovanou mladou padawankou Jedi, která by mohla zaujmout místo učedníka, kterého hledá, aby mu pomohl v jeho neúnavné honbě za pomstou…
Darth Maul patří mezi ty nejvíce ikonické záporáky ze světa Star Wars. Ve filmu Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba, kde debutoval, přitom pronesl pouhých 31 slov (Benicio del Toro roli odmítl ve chvíli, kdy režisér a scenárista George Lucas zásadně osekal jeho dialogy). Maulův specifický design, světelný meč s dvojitou čepelí nebo ikonický hudební motiv z něj ovšem udělaly ikonu. A nakonec i jednu ze Star Wars postav, které přežily svou zdánlivou smrt. Dave Filoni příběh této postavy ostatně rozšířil v seriálech Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci, přičemž druhý zmiňovaný seriál Maulův příběh dovedl do zdánlivě důstojného finiše. Maul nicméně nadále zůstává jednou z nejoblíbenějších postav ze světa Star Wars a jeho příběh mezi Klonovými válkami a Povstalci (doplněný o cameo ve filmu Solo: Star Wars Story) je do velké míry velkou záhadou. A i proto se Maul nyní dočkal vlastního seriálu.
Seriál Star Wars: Maul – Pán stínů se odehrává po 7. sérii Klonových válek. Seriál, za kterým opět stojí Dave Filoni, se zaměřuje na to, jak se Maul snaží vyrovnat s nástupem Impéria, svými kriminálními ambicemi a především touhou po pomstě. A vzhledem k faktu, že je již nyní seriál prodloužen pro 2. sérii, se dá tak nějak počítat s tím, že seriál postupně skutečně doplní část Maulova příběhu. Disney+ nicméně novinářům předběžně poslalo 8 z 10 epizod první série, právě ty poté naznačují, jak moc se Maulův vlastní seriál povedl. A povedl se velmi!
Star Wars: Maul – Pán stínů a jeho odlišný titulní protagonista
Zdroj: Lucasfilm
Maul je tak trochu jiný protagonista. Je to uznávaná záporná postava, jakýkoli pokus dělat z Maula antihrdinu či dokonce vyloženého Zabraka, který přejde na světlou stranu Síly, by tak byl obří chybou. Maul musí zůstat konzistentním charakterem, naštěstí poté Filoni již v Klonových válkách a Povstalcích dokázal udělat z cool vypadajícího záporáka něco víc. Ve Skryté hrozbě byl Maul tichý zabiják, za kterého mluvily činy a zřejmá touha kosit jednoho Jedie za druhým (komiksové příběhy s Maulem zasazené před Skrytou hrozbou tuto touhu jen podtrhují).
Jenže pak je tu ještě druhá strana Maula – pohání ho hněv. To je ostatně kánonické odůvodnění toho, jak Maul dokázal přežít rozseknutí vejpůl. A od Klonových válek je z Maula prakticky tragická postava. Při zpětném ohlédnutí vlastně nebyl učedníkem Dartha Sidiouse, ale pouze jeho nástrojem. Maulův život je definován ztrátou a nenávistí, při zpětném ohlédnutí jde spíše vnímat za oběť Sithů, nikoliv jen jednoho z nich.
Na rozdíl od jiných postav podobného typu ovšem Maul není odsouzen k vykoupení. Přežití z něj udělalo bytost s velmi křehkou psychikou, jeho jediným životním cílem se stala pomsta. Nejen Obi-Wanu Kenobimu, ale také Sidiusovi, který z něj vychoval monstrum. I kdyby se ovšem Maul dočkal naplnění svých cílů a teoreticky by svým světelným mečem přesekl Kenobiho i Sidiouse vejpůl, klid by pravděpodobně nenašel. Přitom všem Maul páchá zlé věci, nebojí se vraždit, ubližovat ostatním všemi možnými způsoby a vydávat se často cíleně tou brutálnější cestou. Jenže pořád je to bývalý učedník jedné z nejinteligentnějších bytostí v galaxii. Maul je sice poháněn hněvem a výbušností, výcvik Imperátora z něj ovšem také činí výtečného stratéga. A i proto se Maul našel v rámci budování kriminálního kolektivu, kriminální ambice ho přitom neopouští ani po Klonových válkách.
Star Wars jsou zase jednou serióznější
Zdroj: Lucasfilm
Byla by lež tvrdit, že humor v nejnovějším animovaném seriálu zcela absentuje. Nejvíce ho tu dodávají dvě postavy – kriminální lord Looti Vario a specifický droid Two-Boots. Jinak ovšem platí, že jsou tyto Star Wars serióznější. Mají vyloženě kriminální atmosféru a prvních 8 epizod Pána ze stínů jen potvrzuje, že je ve světě Star Wars prostor pro různé žánry. V roce 1999 nejspíše nikdo nečekal, že se z Maula stane dost možná nejobávanější gangster předaleké galaxie, v téhle poloze ovšem pořád působí přesvědčivě. A především je to pořád záporák, který si dokáže zjednat respekt už při nástupu na scénu. A i když je to pořád Maul, tento seriál ho dokáže v rámci možností „polidštit“. Především v případech, kdy se u něj začne projevovat jeho pokřivená psychika a je rázem konfrontován s faktem, že bez svých robotických nohou je jen jedna půlka svého bývalého já.
Kromě seriálu Klonové války se tu tak trochu navazuje i na komiksovou minisérii Darth Maul – Son of Dathomir. Příběh této čtyřdílné komiksové série měl být původně součástí původního seriálu Klonové války, v roce 2012 ovšem Disney koupil Lucasfilm (tudíž především Star Wars) a seriál byl tou dobou předčasně zrušen (na Disneyho byl údajně až příliš temný/brutální). Několik rozpracovaných námětů poté vzniklo právě ve formě knih, komiksových sešitů či pár z nich tvůrci alespoň dotvořili v dodatečné sedmé sérii, která ovšem sloužila především k vyplnění děr mezi Klonovými válkami a Epizodou III – Pomstou Sithů. Jenže Filoni s těmito dodatečnými příběhy pracuje ve svém kánonu – na příběh knihy Učeň temnoty reagoval v minisérii Příběhy z Impéria, tady reaguje právě na Son of Dathomir. Nejedná se nicméně o nic zásadního. Občas se jen odkazuje na něco, co nejspíše plně nepochopí ti, kteří s těmito dodatečnými příběhy nikdy neměli tu zkušenost.
Animovaná forma Star Wars dotažena k dokonalosti?
Zdroj: Lucasfilm
Nejnovější animovaný seriál se animací drží stylu Klonových válek. Animace je za ty roky od poslední série Klonových válek (2020) ještě trochu pokročilejší, k dokonalosti jsou poté již prakticky dotažené souboje se světelnými meči. Těch je tady z různých důvodů dost. Jak se poté mohlo zdát, že už jsou souboje s těmito specifickými zbraněmi repetitivní a nejde je nikam zásadně posouvat, Pán stínů tuto domněnku možná lehce nabourá. Především i díky faktu, že Maul není dalším přeživším Jediem, který přežil Rozkaz 66. A když tak dojde na konfrontaci s Inquisitory, Maul se stejně jako protivníci nemusí držet zkrátka. Dochází tak na souboje mezi dvěma nemilosrdnými protivníky, kde napětí sice možná lehce může nabourat znalost kánonu a povědomí o tom, kdo musí různé konfrontace přežít, dojmy ze záživných světelných mečů to nicméně dvakrát nehatí.
Částečně by navíc Pán ze stínů mohl sloužit jako prequel k Andorovi. Jednou z hlavních postav tu totiž je policejní detektiv Brander Lawson, který s Maulem nevyhnutelně zkříží cestu, protože Maul začne operovat na jeho planetě Janix. Logická odpověď by byla na Maula zavolat Impérium a pod ně spadající Inquisitory, Lawson se tomu ovšem brání, protože moc dobře ví, že s nástupem Impéria dojde i ke znásobení komplikací na Janixu. Trailery nicméně tak nějak potvrzují, že se Impérium na Janixu objeví, a logicky to poté není dvakrát veselé. Právě i díky postavě Lawsona se z Pána ze stínů stává v podstatě kriminální seriál, který jen možná směřuje až příliš předvídatelnou cestou. Jeho zábavnost to ovšem neshazuje.
S Maulem jde tak nějak sympatizovat, pořád to ovšem je monstrum
Zdroj: Lucasfilm
Dá se s Maulem během seriálu sympatizovat? Ano. Přestává to z něj dělat monstrum? Ne. Právě sázka na takovou ústřední postavu ovšem z Maula nedělá další výplach. Když tak dojde na další doplnění mozaiky z Maulovy minulosti, je funkční a dokáže ještě více podtrhnout jeho tragičnost. Když se seriál snaží vykreslit, že i někdo jako Maul může mít ke svým společníkům formu úcty a možná i nějaké city, působí to věrohodně. A když se snaží padawanku Jedi jménem Devon Izara přetáhnout na temnou stranu Síly, jeho dialogy znějí přesně jako něco, co by řekl Maul. Je jasné, že Maul se pořád především snaží s mladou padawankou manipulovat, i když se ona sebevíce brání, je patrné, že se Maul dostává pod její slupku. Devon je tu za mladou a tak trochu neukázněnou padawanku, která má na jednom rameni anděla – svého jedijského mistra Eeka-Dio-Dakiho – a na druhém ďábla – Maula.
Chvílemi to vypadá, že se Devon vydá cestou balance a z obou svých mentorů si nakonec vezme určitou část. Je nicméně otázkou, jak moc bude v tomhle seriálu prostor pro nějaké redefinování Síly jako takové. Devon Izara může mít nicméně výhodu i nevýhodu v tom, že její osud není pevně daný, protože o její postavě dosud nebylo nikde jinde slyšet. Jako v případě ostatních postav ovšem zatím nejde s jistotou říct, jak moc konec první série její osud uzavře. Disney+ úmyslně novinářům zveřejnilo pouze osm desítin z celkových epizod první série. Poslední dvě epizody přitom na Disney+ dorazí 4. 5. 2026, tedy na Den Star Wars. Dost možná tak všechny právě na tento výjimečný den čeká v závěru první série nějaké velké překvapení, které silné dojmy z dosavadního průběhu první série může jen utvrdit.
Star Wars: Maul – Pán ze stínů – První dojmy závěrem
Po prvních osmi epizodách Star Wars: Maul – Pán stínů nejde jen o další přírůstek do stále se rozrůstajícího univerza Star Wars, ale především o důkaz, že i příběhy zaměřené na záporné postavy mohou nést silnou emocionální i dramatickou váhu. Dave Filoni znovu potvrzuje, že této galaxii rozumí možná lépe než kdokoliv jiný a že dokáže z postavy, jakou je Darth Maul, vytěžit absolutní maximum. Seriál nabízí nejen poutavou akci a vizuálně působivou animaci, ale především promyšlený vhled do mysli zlomené, nenávistí pohlcené bytosti, která si přesto dokáže udržet určitou dávku lidskosti.
Právě v této rovnováze tkví jeho největší síla. Maul zůstává monstrem, a přitom je postavou, kterou lze do určité míry chápat – a právě tato kombinace dělá jeho příběh tak fascinujícím a podmanivým. Pokud si seriál udrží nastavenou kvalitu i ve zbývajících epizodách první série a v nadcházející druhé sezóně, má potenciál stát se jedním z nejzajímavějších a nejodvážnějších projektů, jaké kdy pod značkou Star Wars vznikly. A vzhledem k historii této franšízy to rozhodně není málo…
