Netflix si pro své diváky připravil nový film, který se svou upřímností náhledu na lásku a přátelství dostane pod kůži. Jak se tedy povedl? Víc v recenzi filmu Pavana.
O čem je film Pavana?
Kyung Rok má na první pohled všechno, ale stejně si na něm všichni jako první věci všimnou toho, jak vypadá a na ostatní se už často neptají. Když začne brigádničit v obchoďáku, seznámí se s hodně přátelským Yo Hanen, kterého se všichni drží kvůli tomu, jak nic neřeší a kolují různé drby o tom, kdo vlastně je. Přesto se Kyung Rok začne přátelit i s dívkou, kterou všichni odstrkují, protože nesplňuje zažité standardy přátelskosti a krásy. To ale neznamená, že je Mi Jung takhle nešťastná, i když moc dobře ví, jak jí ostatní přezdívají. A přestože může působit tahle trojice nových kamarádů nesourodě, postupem času díky jeden druhému zjistí, co je v životě to nejdůležitější.
„Láska je iluze. Iluze, že váš milovaný je jiný než ostatní.
Iluze, že ten cit bude trvat věčně.“
Zdroj: Netflix
Když je důležitější cesta, než doba strávená v plánovaném cíli…
Brát snímek jako klasický romantický film není správný způsob, jak si užít jeho sledování. Protože Pavana je klasické melodrama se vším, co k tomu patří a kde budete podvědomě očekávat, co dostanete … a přesně to také dostanete. Příběh tří kamarádů, kteří se musí zorientovat v tom, jak funguje svět, přátelství a láska, aby na konci své cesty mohli říct, že možná mohli některé věci udělat jinak. Ale nebýt těch chyb, nedošli by tam, kde jsou teď a právě takový, a neměli měli sílu si to uvědomit. Jenže přesně tak, jak je důležitá cesta jejich vlastní cesta, jako kdyby byla důležitá cesta i pro diváka samotného. Aby si uvědomil, o čem byl příběh doopravdy.
Je to kombinací pomalého vyprávění, hlubokých myšlenek a skvělého vizuálu, kdy si vás film omotá kolem prstu během chvilky? S velkou pravděpodobností ano. A udělá to tak dokonale, až skoro nevnímáte (nebo si spíš zakryjete oči a uši) všechny ty náznaky skryté v konverzacích. Detaily, které by vás měly vést k tomu, že až přijde konec, tak s tím budete smíření. A nebudete myslet na to, jestli je to tak fér. Protože život opravdu není pokaždé fér. Především proto, že Pavana není film o tom, co je a co není fér. Ale o tom, co se cestou našimi životy naučíme a koho potkáme, abychom zjistili, že cokoliv se stane, tak s tím dál zvládneme žít a odejmeme silnější. A především nám dojde, že naše životy bychom neměli žít pro ostatní, ale především sami pro sebe, kdy na tom zároveň není nic sobeckého.
Zdroj: Netflix
Krásné i bolestné zjišťování toho, co je vlastně láska a nalézaní jejích různých podob…
Způsobem vyprávění i zpracováním Pavana působí jako snímek, který funguje stejně jako jeho postavy: všechno na vás nevychrlí najednou a bere si svůj čas, aby se všichni mohli nadechnout. Nesází na prvotní okouzlení a nesnaží se přijít s líbivými odpověďmi. Protože díky nim člověk nikdy nepozná sám sebe. Závěrečné emoce tady nepřicházejí z důvodu, že vám film ukazuje smutné věci, na které je lidské reagovat smutně, z důvodu že se to očekává. Ale protože vnímáte tu druhou vrstvu, která vás donutí zamyslet se nad tím, že šťastný konec je relativní pojem a nemá jenom jednu podobu. Tu, kterou nám říkali v pohádkách, když jsme byli ještě děti.
Navíc je Pavana opravdu krásně natočený film. Každý detail má sílu vtáhnout a přitahovat si vás stále blíž a blíž, přestože máte pocit, že to už ani nejde víc. Tady se sešlo všechno dobré, co jenom mohlo. Režisér Lee Jong Pil natočil krásný, ale zároveň krutě krásný film, který je závislý především na svých třech hlavním postavách. Které vám za ty dvě hodiny přirostou k srdci z naprosto jednoduchého důvodu: nejsou napsané, aby se vám zalíbili, ale zalíbí se vám, protože jsou prostě své.
„Přesto jde o to, abychom si navzájem rozuměli, jak jen to jde.
Koneckonců, láska je představivost.
Něco, co nás žene kupředu a sníme o tom, že se jednoho dne znovu setkáme.“
Stojí film Pavana za vaší pozornost?
Pavana je film, který ukazuje skutečný pohled na přátelství, přijmutí sebe samého a lásku. Že není nutné chovat se podle očekávání ostatních, aby nás měli raději. Alee o tom, že je nejdůležitější najít někoho, kdo nás má rád takového, jaký skutečně jsme. I kdyby to nemělo být napořád, ale jenom na chvíli. S myšlenkou, že právě na té chvíli záleží nejvíc.
Hodnocení: 10/10
Tohle byla recenze filmu Pavana. Víc recenzí, článků a doporučení najdete na našich stránkách.
Už tento týden vychází očekávaný devátý díl Resident Evil Requiem. Capcom tímto dílem plánuje odstartovat novou éru survival hororů. Jakožto fanoušek této ikonické a slavné hororové série se na nový díl neskonale těším a v plánu mám, že si pro vás nachystám recenzi. Tu očekávejte hned další týden. Hrát budu v den vydání. Teď se, ale podíváme na to, co všechno víme o hře Resident Evil Requiem, která vychází již tento týden!!!
Příběh
Devátý díl Requiem se odehrává po 30 letech od doby, kdy město Raccoon City bylo zničeno, aby se nákaza T-Viru nešířila. V průběhu hraní nás má hra vrátit do tohoto legendárního města, kde to začalo. Hlavní hrdinkou devátého dílu bude nová postava v podobě Grace Ashcroft. Grace je analytička FBI a dcera Alyssy Ashcroft, kterou fanoušci můžou znát z dílu Outbreak. Její jméno bylo naposledy zmíněno v sedmém dílu. Grace vyšetřuje záhadná úmrtí a únosy v opuštěném hotelu Wrenwood a následně v nemocnici Rhodes Hill.
Druhou hlavní postavou bude veterán série, Leon S. Kennedy. Ten vyšetřuje úmrtí přeživších z Raccoon City, kteří zemřeli na stejné příčiny. Jak víme, tak Leon je také infikovaný jako všichni, co zemřeli na stejnou věc a bude se snažit přijít na to, co a kdo za tím stojí a zda se to dá zvrátit. Dle toho, co víme, tak T-Virus za ty roky v každém jedinci zmutuje a časem se začne projevovat. Pokud se nenajde lék, tak Leon jako předchozí lidi zemře. Příběh devátého dílu nás zavede také zpátky do policejní stanice v Raccoon City, kde Leonova cesta začalo. Tak uvidíme, jestli to nebude zároveň i jeho konec na stejném místě.
Záporák o kterém se zatím ví (nebude nejspíš jediný, jak naznačil čtvrtý trailer) je Victor Gideon, který je bývalý vědec propojený se společností Umbrella. Gideon se roky snaží osvobodit Elpis (pravděpodobně nový virus?) a k tomu potřebuje krev od Grace. O tom, co je přesně Elpis zjistíme až ve hře. Podle všeho nás čeká zajímavý a zamotaný příběh, který nám odkryje překvapivé věci z příběhu a především z historie města Raccoon City a společnosti Umbrelly. I přesto, že Requiem bude navazovat na některé předchozí díly a znalci série si to užijí mnohem více, tak dle vývojářů pro pochopení příběhu devátého dílu není znalost předchozích dílů nutná.
Zdroj: Capcom
Hratelnost
Resident Evil Requiem bude dílem ve kterém budeme hrát za dvě postavy, které se budou doplňovat nelineárně na sebe. Žádné dvě rozdílné kampaně, jako například u druhého dílu nás tady nečekají. Co bude skvělé pro hráče je to, že si budou moci během hraní kdykoliv měnit z jakého pohledu budou chtít hru hrát. Z prvního pohledu nebo ze třetího. Pasáže za Grace budou ty hororovější a dle slov tvůrců bude tohle hraní připomínat druhý a sedmý díl. Za Grace nás budou čekat hádanky, jak je známo u této série. Vývojáři říkají, že je Grace největší strašpytlík série a budeme se díky ní cítit zranitelněji během hraní. Ačkoliv za Grace budeme moci používat Revolver od Leona, tak u této zbraně budou náboje omezené. Budeme se muset spoléhat na plížení a odlákávání nepřátel. Plus podobně jako u sedmého dílu budeme mít menší inventář, který si postupně budeme zvětšovat. O to více budeme si muset promyslet, co si sebou zrovna poneseme.
Naopak hraní za Leona bude akčnější a připomene to čtvrtý díl. Tento zombie bijec, který je velezkušený se bude probíjet přes zombíky ve velkém stylu. Leon bude vybaven několika hračičky. Revolver, který později předá Grace, klasická pistole, sniperka, brokovnice, nebo na blízký boj sekera. Do toho zde nebudou chybět jeho typický kopance, kdy se můžeme těšit na drsné fatalitky, kdy dojde na rozkopané lebky, plus někdy budeme moci použít motorovku nepřátel a celkově hraní za Leona bude velká jízda. Oproti Grace bude inventář větší ve stylu čtvrtého dílu, budeme si moci vylepšovat zbraně a podle všeho budeme sbírat také peníze, takže by se ve hře mohl objevit nový obchodník. Uvidíme s čím výsledná hra přijde.
Devátý díl měl být původně koncipován jako open world hra, ale během vývoje se rozhodli, že to bude další typický díl, jak to známe u Resident Evil série.
Zdroj: Capcom
Délka hry
Tohle sice není potvrzená informace od vývojářů, ale podle několika informací, které se v posledních dnech dostali ven to vypadá, že hra bude dvakrát delší oproti osmému dílu Village. Resident Evil Requiem by měl trvat 18 hodin. Leon a Grace mají mít každý půl na půl vyvážený čas.
Půjde také o největší díl série, co se týče velikosti hry. Na PS5 si hra vyžádá 73 GB, a mělo by to být nejspíše stejné i u ostatních platformách. Důvodem jsou dvě hratelné postavy, větší příběh, hraní a také technologický posun RE Enginu, který Capcom tady vyvinul a posunul kupředu.
Noví zombíci
Zombíci se vrací do série. Ale tentokrát s menším vylepšením. Dle slov vývojářů se v předchozích dílech zombie chovali předvídatelně a byly to hlavně ty hloupé a krvelačné bestie. V Resident Evil Requiem nás nečekají ty typicky bezduché stvoření. Tyto zombie, kteří nás ve hře čekají mají mít nějaké vzpomínky ze svého smrtelného života, a tak se může stát, že narazíme na zombie uklízečku, která leští zrcadlo, dále zombie, který mačka spínač na světlo, další po nás hodí flašku nebo křik jedné zombie ženy nás na chvíli omráčí. Díky tomu nás čeká v Requiem atmosférický a záživný průchod, kdy si budeme muset dobře promyslet svoje následující kroky.
Zdroj: Capcom
Obtížnosti
Requeim nám nabídne na začátku hraní tři obtížnosti. Po odehrání by se měla odemknout nejtěžší obtížnost. První Casual bude pro ty, kteří si budou chtít hlavně užít příběh, hádanky, a budou moci využívat asistenta při míření. Druhá obtížnost Standard (Modern) nabídne těžší průchod, kdy půjde o klasický balanc mezi napětím a bojem a jedná se o klasickou moderní obtížnost v sérii Resident Evil. U této obtížnosti si budeme moci během hraní kdykoliv zeslabit obtížnost na Casual. Třetí obtížnost Standard (Classic) potěší fanoušky série, kteří si budou chtít zkusit větší výzvu. Pasáže za Grace budou mít omezené počty ukládání vašeho herního postupu a při ukládání hry na psacím stroji budeme muset používat inkoustové pásky. No a pak je tady čtvrtá obtížnost jménem Insanity, která má být tou nejvyšší obtížností ze všech.
Datum vydání a platformy
Resident Evil Requiem vyjde 27.2. na PC prostřednictvím Steamu nebo Epic Games. Dále vyjde na konzolích PS5, Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2.
Těšíte se na hru Resident Evil Requiem? Já jakožto fanoušek se už nemůžu dočkat a po dohrání si pro vás nachystám také recenzi. Doufejme tedy, že se nový díl do této slavné survival hororové série povede a dostaneme další parádní hraní. Už tento pátek!!!
Letos se fanoušci světa Západozemí nebudou nudit. Po Rytíři Sedmi království nás v létě čeká třetí série Rodu Draka. Od komornější podívané se diváci můžou u tohoto seriálu těšit na velkolepější podívanou. Ve třetí sérii se již naplno rozjede válka. HBO se tedy před uvedením poslední šesté epizody první série Rytíře Sedmi království rozhodla fanoušky potěšit prvním trailerem na prequel pojednávající o občanské válce rodu Targaryenů o to, kdo bude vládcem Západozemí. Jdeme se tedy podívat na první trailer ke třetí sérii seriálu Rod Draka!
První trailer na třetí sérii Rod Draka
První trailer znovu dokazuje, že produkční stránka HBO je naprosto parádní na televizních obrazovkách a je jasné, že nás zase čeká podívaná, která bude skvěle vypadat. Tvůrci slibují, že se hned v úvodu třetí série dočkáme slíbené akci na moři, která je již v knižní předloze zásadní událostí v této občanské válce. V traileru tyto sekvence vypadají výborně „Dostanete největší akci, jakou jsme dosud natočili“ říká seriálová šéfka HBO Francesca Orsi. Je jasné, že nás čeká největší podívaná, co tento seriál doposud nabídl. O tom, jak kvalitní to bude si budeme muset počkat. Nicméně je jasné, že HBO drží v rukávu velké eso, které bude v seriálové scéně velkou událostí, která bude zase velmi sledovaná.
Třetí série Rod Draka dostane také zajímavé herecké posily. Herec Tommy Flanagan, který si zahrál například v seriálech Zákon Gangu (Sons of Anarchy) nebo Peaky Blinders si zahraje v Rodu Draka Lorda Rodericka Dustina. Dále se mezi nováčky objeví Dan Fogler z Fantastických zvířat, který si zahraje Sera Torrhena Manderlyho. Třetí výraznou posilou je James Norton, kterého diváci mohli vidět v seriálu Rod Guinnessů nebo filmu Malé ženy. Norton si zahrál v Rodu Draka Ormunda Hightowera. Zbytek obsazení se nemění a vrací se všechny známé a hlavní tváře.
Třetí série Rodu Draka dorazí v červnu/june. Přesné datum zatím upřesněné není.
Těšíte se na třetí sérii seriálu Rod Draka? Líbil se vám první trailer?
Tohle je mé já, film, který citlivě popisuje životní cestu za splněním snu, kterému osud neustále hází klacky pod nohy. Víc v recenzi filmu Tohle je mé já.
O čem je film Tohle je mé já?
Kenji má sen: chce být idolkou úplně stejně jako jeho velký vzor. Má to jenom jeden drobný detail. Je kluk. Navíc kvůli svému snu nemá žádné přátele, je šikanovaný, protože se chová jako holka, dokonce učitelé mu říkají, že je chyba v něm, protože vyčnívá. Podporu najde na místě, kde by to nejdřív vůbec nečekal. A jeho cesta může začít. Ale nebudou na ní jenom hezké věci a hodní lidé. Stejně tak by ho nenapadlo, když tehdy poprvé poznal doktora Wadu, že ho tak moc ovlivní. A že ty pocitu budou vzájemné.
Zdroj: Netflix
Když pravda bolí … především toho, kdo jí říká…
Příběh filmu začíná v roce 1981, kdy je na tom mladý Kenji hodně špatně. Jeho život je jedna velká šeď, kdy trochu barev přinese ten pocit, kdy se doma může zavřít do pokoje. Alespoň tam má trochu klidu a nikdo se na něj nedívá s tím úšklebek a nemá nevhodné komentáře, že není dost chlap. Zároveň je to doba, kdy sice hodně věcí bylo, ale jenom tam někde vzadu a pokud jste moc nevyčnívali a nemluvili zbytečně nahlas, tak vám prošlo i to, co většinová společnost nahlas odsoudí. Takže když jeden večer, kdy je na tom asi nejhůř za poslední dobu, uvidí kolem sebe projít snad toho nejkrásnějšího motýla, který ho chůzí anděla dovede na místo, které mu změní život, nehodlá riskovat, že by to nevyšlo. Po večerech začne pracovat v baru, kde se postupně stane z kluka pro všechno, jednou z účinkujících.
A když se během svých nutných pochůzek seznámí s doktorem Wadou, jako kdyby to byl osud. A tak začne dlouhá cesta během, které se z odstrkovaného Kenjiho stane všemi oblíbená Ai, a z doktora, který za sebou má pracovní vyhoření, protože ho ostatní neberou jako skutečného doktora, protože je jenom „ten, co spravuje nosy, ale nezachraňuje životy“, za zjištěním toho, co je v životě skutečně důležité.
Tehdy, kdy byla operace změny pohlaví nezákonná…
Kenji (Mochizuki Haruki) se tedy vydá na cestu, ze které není návratu. Ať už se bavíme o tom, že odejde ze školy, aby měl klid a mohl dělat to, co ho baví. Kdy jeho rodiče předstírají, že se vlastně nic nezměnilo. Stejně jako doktor Wada, který se po dlouhém přemlouvání rozhodne, že začne pomáhat všem, kteří chtějí operaci změny pohlaví, přestože mu za to mohou vzít licenci a sám na začátku nevěděl, jak na podobnou operaci. Díky tomu se postupně stal důležitou osobou pro všechny z komunitu. Nehledě na možné následky. Nejenom ty psychické, ale především ty fyzické, kdy hrozilo, že se pacient možná ani neprobudí z narkózy. Ale je opravdu změna pohlaví zárukou splnění cíle i pro štěstí?
Zdroj: Netflix
Protože poté, co se Ai přestěhuje do Tokia, jak kdyby se všechno zhroutilo. Tady nikoho nezajímá. Sice už není „půlka“, ale jako kdyby první z cílů nebyl dost. Dostaví se tedy část, kdy chce své sny skoro vzdát. Takových, kteří chtějí prorazit je tolik! Stejně jako doktor Wada, který mezitím musí řešit pracovní věci a výsměch jemu i jeho pacientům, stejně jako následky toho, kdy se na jeho sále stane něco špatného. Životy těhle dvou jsou sice na první pohled tak rozdílné, byť v tolika vztyčných bodech paralelní. S myšlenkou: hlavně to teď nevzdávej, když jsi došel tak daleko...
Krása zevnitř i zvenčí…
Tohle je mé já je film, který citlivě vypráví o niterních tématech, která formují naše myšlenky a mění naše životy. O cestě za cílem, který se na první pohled zdá možná jako nesplnitelný, vzdálený a možná i trochu nereálný. Ale stačí tomu všemu dostatečně věřit. Režisér Macumoto natočil citlivý film, který umí být stejnou mírou barevný jako temný. V momentech, kdy si Kenji přestavuje krásné věci za zvuků tanečních čísel, tak je všechno správně hravé a vizuálně krásné. Stejně jako temné, pokud dojde na těžká a náročná témata jako je například návštěva rodiny přítele, kdy dojde na rozhovor směrem „my ale chceme vnoučata“…
Stojí film Tohle je mé já za vaší pozornost?
Tohle je mé já je film, který zaujme nejenom svým příběhem založeným na skutečných událostech, ale především svým zpracováním. Byť ke svému konci působí už lehce natahovaně, rozhodně stojí za vaší pozornost. Protože režisér Macumoto natočil film, který nejenom vypadá dobře, ale zároveň je trochu k zamyšlení ohledně toho, co je v životě skutečně důležité.
Hodnocení: 9/10
Tohle byla recenze filmu Tohle je mé já. Další recenze, novinky, články a seznamy si můžete přečíst na našich stránkách.
Za dva měsíce dorazí do kin nová verze Mumie, která bude hororem. Na klasický pokračování se čtvrtým dílem série s Brandonem Fraserem si ještě počkáme (dorazí v roce 2028). Tento snímek stojí sám za sebe a nic navazovat nebude, to jen pro informaci, kdyby to někoho zmátlo, když takhle po sobě vznikají dva filmy se stejným názvem. Tahle Mumie od režiséra Lee Cronina, který v roce 2023 natočil Smrtelné zlo: Probuzení, nyní dostal druhý trailer, který nám toho více prozradil a hlavně ukázal na co se pořádně můžeme těšit. Tak jdeme na to. Tohle je druhý trailer na horor Mumie.
Oficiální synopse k filmu zní:Maličká dívenka Katie beze stopy zmizela v poušti poté, co byla prokleta záhadnou ženou. Rodiče jsou ztrátou milované dcery pochopitelně zarmouceni a vzniklé trauma negativně ovlivní jejich vztah. O osm let později dochází k havárii letadla přepravujícího starověký sarkofág – v tom překvapení vyšetřovatelé nalézají živou a nyní již dospělou Katie, která se tak opět může shledat s rodinou. Počáteční radost a nadšení rodičů však záhy opadne – ti si totiž uvědomí, že spolu s dcerou vpustili do domu také něco pradávného, zlovolného a nebezpečného…
Druhý plnohodnotný trailer ukázal, že režisér Lee Cronin svým stylem bude velmi navazovat na jeho předchozí snímek ze série Evil Dead. Kamerovými záběry jako by vypadl z filmu Smrtelné zlo: Probuzení a jde vidět, že si Cronin vytvořil svůj styl, jakým se bude prezentovat a za sebe jako hororového fanouška říkám, že se mi to líbí. Snímek se nebude bát být krvavý, brutální (vytržená kůže z těla), někdy sice trochu bude digitální, ale celkově to působí jako ta poctivá hororová podívaná, která bude řemeslně kvalitní, herecky standartní a po stránce děsu a nepříjemnosti by mohl potěšit fanoušky žánru.
Film, který má oficiální název Lee Cronin: Mumie (kdo sakra tyhle názvy vymýšlí a povoluje je?) natočil režisér a scenárista Lee Cronin. V hlavních rolích uvidíme: Jack Reynor (Slunovrat), Laia Costa (Kolo času), Veronica Falcón (Expedice: Džungle), Hayat Kamille (Smrt na Nilu), Shylo Molina (Rust) a další. Snímek dorazí do kin 16.4.2026.
Líbil se vám druhý trailer na horor Mumie? Těšíte se?
Bohemia Interactive a Česká spořitelna spojily síly
Zdroj: Bohemia Interactive
Největší české herní studio Bohemia Interactive (série Operace Flashpoint nebo Arma) oznamuje rozšíření spolupráce s Českou spořitelnou. Společně promění chystanou vesmírnou adventuru Cosmo Tales v moderní nástroj, který dětem zábavnou formou přiblíží základy finanční gramotnosti, bezpečné chování na internetu i zodpovědné rozhodování.
Hra, která kombinuje retro sci-fi estetiku 70. let s moderní hratelností, umožňuje hráčům přepínat mezi dimenzemi jediným stiskem tlačítka. Spolu s vtipným myslícím kosmobilním vozem čekají na hráče epická dobrodružství, nečekané příběhy a vizuálně působivé světy. A právě do tohoto barevného vesmíru teď vstupuje vzdělávací prvek.
„Mám velkou radost, že můžeme spojit síly s Českou spořitelnou a edukovat mládež ve finanční gramotnosti. I herní svět s finančními mikrotransakcemi je plný nástrah a všichni si přejeme, aby hry představovaly bezpečné prostředí pro všechny,“ říká Zdeněk Kvasnica, vedoucí projektu Cosmo Tales z Bohemia Interactive.
Jakub Kuneš, který má v České spořitelně na starost gamingovou oblast, dodává: „Díky dlouhodobé spolupráci s Bohemia Interactive chceme propojit hraní, vzdělávání a chytré zacházení s penězi způsobem, který dává smysl dnešní generaci hráčů. Cílem je ukázat, že učení o financích nemusí být nuda – může být součástí hry, příběhu a dobrodružství, které má přesah i do skutečného světa.“
Speciální karta, akce i planetárium
Součástí partnerství je hned několik zajímavých aktivit:
Limitovaná debetní karta s designem inspirovaným Cosmo Tales – atraktivní způsob, jak propojit každodenní finance s herním světem.
Společné eventy – hru si budou moci vyzkoušet děti i rodiče. První příležitost už měly děti na sedmi akcích v pražské PLAYzone areně.
Vzdělávací obsah – roadshow do škol, workshopy a prémiový herní obsah pro klienty České spořitelny.
Společný projekt s Pražským planetáriem – zážitkový formát, který propojí vesmírnou tematiku hry s reálnou vědou a finanční edukací.
Martin Dejdar jako hlavní hrdina
Zdroj: Bohemia Interactive
Velkým lákadlem pro české hráče bude i dabing. Hlavní postavu v české verzi namluví oblíbený herec a dabér Martin Dejdar – známý mimo jiné jako hlas Barta Simpsona nebo myšáka Stuarta Littlea. Pro Dejdara to není první spolupráce s Bohemia Interactive. Už v roce 2000 daboval několik postav v pohádkové hře Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce.
Novinky z vývoje
Spolu s oznámením spolupráce Bohemia Interactive představila nové hratelné demo, které obsahuje zbrusu nový písečný biom a ukázku příběhových misí. „Tímto biomem určitě nekončíme a připravujeme další světy, které nadchnou vizuální stránkou. Nezaměnitelný vizuální styl je pro nás jedním z pilířů celého projektu,“ doplňuje Zdeněk Kvasnica.
Cosmo Tales míří do Early Access na Steamu v průběhu roku 2026 (přesný termín prozatím není znám, mělo by to být někdy v třetí nebo čtvrté čtvrtině letošního roku), a slibuje zábavu pro celou rodinu – ať už jste malí začínající hráči, nebo zkušení gameři.
Má to opravdu potenciál! Hra cílí především na mladší hráče, a i proto bylo zajímavé se při hraní dema do jejich perspektivy vcítit. I starší hráči si s ní přitom mohou užít až dvanáct hodin zábavy. Ústřední kosmoškodovka 1203 je stylová a nabízí dost prostoru pro zábavu. Díky funkcím, které umožňují přepínat mezi dimenzemi, se hra navíc neomrzí ani po delší době a kromě střílení vyžaduje i trochu přemýšlení – jeden hlavní hlavolam v demu rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou. Design hry má své kouzlo a částečně dokáže evokovat například videoherní hit Astro Bot. Edukativní prvky jsou již v demu poměrně lehce rozpoznatelné, přitom to však zatím nepůsobí, že by měly ubírat zábavě.
Retro sci-fi estetika a obsah, který se neomrzí a nepůsobí repetitivně, už v rámci dema působí hravě a sympaticky. Demo samozřejmě nikdy nevypovídá o finálním produktu, svůj účel ale splňuje. Bez PR přikrášlení můžu s čistým srdcem prohlásit, že finální hře dám rozhodně šanci – už jen proto, že mě hraní dema bavilo víc, než bych si cestou na Chodov vůbec dokázal představit.
Na sklonku šedesátých let vyrazil Elvis Presley do Las Vegas, aby tu odehrál pár koncertů. Permanentně vyprodané sály mu ale zásadně změnily plány, takže se několik málo týdnů protáhlo na neuvěřitelných sedm let. Režisér Baz Luhrmann nalezené záběry z tohoto období využil k natočení působivého hudebního zážitku, v němž se ty největší Elvisovy hity střídají s unikántními záběry ze zákulisí, v nichž umělce poznáte nejen jako muzikanta, ale především jako lidskou bytost…
Při práci na filmu Elvis se režisér Baz Luhrmann dostal k nepoužitým záběrům z filmů Elvis: That’s the Way It Is a Elvis on Tour (dohromady se našlo asi 69 krabic filmových negativů o stopáži zhruba 59 hodin), chtěl je poté užít právě ve filmu s Austinem Butlerem a Tomem Hanksem v hlavních rolích. Nakonec se ovšem rozhodl jinak – během dvou let došlo k restaurování těchto záběrů, mezitím došlo k objevení pásky o stopáži 45 minut, ve které král rock’n’rollu vypraví o svém životě. Tento materiál se poté stal základem pro film EPiC: Elvis Presley in Concert. Dle samotného Luhrmanna nejde v pravém slova smyslu o dokument ani koncertní film, ale o dílo, které odpovídá Elvisově velikosti coby interpreta a zároveň nabízí nový pohled na tuto legendu.
Výsledný dokument se konkrétně zaměřuje na období, kdy Elvis vystupoval v International Hotelu v Las Vegas. Původně mělo jít jen o pár koncertů, v letech 1969–1976 jich ovšem nakonec bylo přes 1100. A i když je pravda, že Elvis nikdy nekoncertoval mimo Severní Ameriku, tento dokument má své specifické kouzlo. Na co největším plátně s tím nejlepším zvukem může snadno vyvolat pocit, že se člověk přesune do prostoru vystoupení legendárního zpěváka, od jehož smrti příští rok uběhne 50 let.
EPiC: Elvis Presley in Concert – Dovětek k hranému filmu
Zdroj: Universal Pictures
EPiC neslouží k tomu, aby někomu nepolíbenému osvětlil, kdo byl Elvis Presley. Svým způsobem může sloužit jako ideální dovětek k čtyři roky starému filmu. Tématům, na které bral hraný film důraz (kontroverzní plukovník Parker), se prakticky nevěnuje, jiné (Elvisova herecká kariéra) naopak rozebírá trochu více. Presley skutečně za pochodu vypráví různé fragmenty ze svého životního příběhu, dokumentu se to přitom prostě hodí, protože povolanější osoba se logicky nenajde. Luhrmannův hraný film zpětně sloužil jako ideální hraný film, který měl shrnout Elvisovu kariéru a dost jasně interpretovat, že velkou roli v jeho předčasném skonu hrál jeho manažér, kolonel Tom Parker. EPiC je především o požitku.
Austinu Butlerovi role Elvise do velké míry nastartovala kariéru, i přes oscarovou nominaci se přesto občas objevilo pár zlých jazyků, kteří se k jeho výkonu vyjádřili negativně. Sledování Elvise skrze restaurované záběry má poté určitě šanci Butlerův výkon zpětně docenit, protože se mu Elvisovi minimálně podařilo znamenitě imitovat. I když se ovšem Butler snažil zpívat sebevíce, na starého dobrého Elvise prostě nemá, a to především v momentech, kdy Elvis nejen zpívá, ale také se hýbe jako o život. Luhrmannovi se daří diváka přesunout do prostoru hotelového sálu v Las Vegas a snadno chápat všechny ty šílené fanynky. Zbývá jen čirá fascinace nad výkonem umělce, který dle vlastních slov mohl shodit klidně 2–3 kila za jedno vystoupení. Jeho energii, zápal a především chuť účinkovat pro své diváky by mu mohlo závidět spousty dnešních hudebníků.
Bravurní restaurované záběry
Zdroj: Universal Pictures
Restaurace záběrů dopadla na výbornou. A to i skrze fakt, že restaurované záběry ze 70. let občas působí dojmem, že klidně mohly vzniknout dnes a klidně zapadnout do Luhrmannova čtyři roky starého Elvise. EPiC se poté snaží vyobrazit Elvise ve vrcholné formě. Součástí dokumentu tak není období, kdy Elvisova závislost na drogách a přejídání vybraly svou daň. Místo toho se film věnuje období, kdy bylo snadné pochopit, že je Elvis pro mnohé tak okouzlující hudební ikonou. Není překvapivé, že výsledkem je dílo, které působí dojmem, že pro Luhrmanna a spol. musela být radost se materiálem prohrabávat. Výsledkem je dílo s dynamickým střihem, které většinu času skutečně neevokuje dokument. Je to audiovizuální pomník, který se temnějším stránkám Elvisova života téměř vyhýbá, protože tady opravdu není třeba se jim věnovat.
V EPiC nezazní jenom ty nejznámější písně, které Elvis zpíval, ale i nějaké ty zapadlejší (Polk Salad Annie). Je fascinující sledovat, jak se jednalo o umělce, který nad svými výstupy přemýšlel. Sebereflexe, uznání svých spolupracovníků i otevřenost v rozhovorech. Elvise do velké míry vystihuje jedna část rozhovoru, ve které se jako bavič odmítá vyjadřovat k politice, zároveň ovšem v další otázce odpovídá, že to neznamená, že si myslí, že hned všichni baviči musí být v rámci podobných témat zticha. Z restaurovaných záběrů je z něj cítit pokora a uvěřitelná dobrosrdečnost, vše působí spontánně a nikoliv plné přetvářek. A vlastně jen podtrhují, že Luhrmann Elvise ve svém hraném filmu vykreslil velmi dobře.
Typ audiovizuálního pomníku, který by slušel každé legendě
Zdroj: Universal Pictures
Jde o film, který umožňuje, aby Elvis ze záhrobí předváděl větší energii než pravděpodobně většina žijících. Dokáže rozpohybovat své diváky i spolupracovníky a neubírá ani v momentech, kdy je očividně na hraně svých sil. Svým způsobem tak začnou být až rušivé momenty, kdy film trochu uhne bokem a doplňuje výstupy na koncertu o momenty, jako jsou tiskovky či momenty s Elvisovou ženou Priscillou a jejich dcerou Lisou Marie. Kdyby na film EPiC někdo vyrazil s tím, že vůbec neví, o kom tento film vlastně je, nemusí to být nutně na škodu, protože energie bude pravděpodobně přenosná i bez základního povědomí. Dá se nicméně věřit, že právě největší fanoušci této hudební legendy budou z tohoto filmu nejvíce nadšení. A někteří pamětníci v Americe se v něm možná doslova najdou.
Je to audiovizuální dílo, za kterým je vidět kus pořádně odvedené práce. A skutečně tak moc nevadí, že Luhrmann zůstal věrný své čtyři roky staré vizi a Elvise Presleyho se snaží možná až příliš idealizovat. Ale vlastně to nevadí, protože tenhle film má být v první řadě očividně audiovizuálním pomníkem. A ve výsledku je přesně takovým, který by slušel každé legendě. Mnohým nejspíše průměrný koncert Elvise v Las Vegas zapíše na seznam věcí, kterých člověk lituje, že nikdy nezažije. Práce s restaurováním záběrů je tu dotažena k dokonalosti. Výsledkem je zážitek, který nejen vzdává hold legendě, ale zároveň přibližuje její energii a charisma novým generacím, ať už jsou fanoušky odjakživa, nebo se s Elvisem teprve seznamují. A ať už je Elvis doopravdy mrtvý, či skutečně pouze odletěl na svou domovskou planetu, EPiC: Elvis Presley in Concert je dílo, které dokazuje, že jeho odkaz zůstává nesmrtelný.
EPiC: Elvis Presley in Concert závěrem
EPiC: Elvis Presley in Concert je důkazem, že legenda nikdy tak úplně neumírá. Film nejen vzdává hold umělcovu neuvěřitelnému talentu a energii, ale také umožňuje novým generacím zažít jeho charisma tak autenticky, že se zdá, jako by Elvis stále stál na jevišti. Luhrmannův audiovizuální pomník potvrzuje, že odkaz krále rock’n’rollu zůstává nesmrtelný a jeho hudba i vystoupení jsou stále inspirací. A především mohou být radostí pro všechny, kdo je sledují…
Vítejte všichni na našich stránkách a u dnešního článku. V tomto článku si rozebereme film Cesta zločinu, který si nás získal svým parádním trailerem. Z ukázky jsem si měl pocit, že dostaneme něco na způsob Nelítostného souboje nebo Města. Jestli se to povedlo se dozvíte v následujícím textu. Film startuje v kinech 12.2. Nebudu úvod prodlužovat a jdeme na to. Toto je článek recenze redakce na film Cesta zločinu!!!
Recenze redakce na film Cesta zločinu
Na pozadí sluncem vyběleného Los Angeles se odehrává příběh filmu Cesta zločinu o nepolapitelném zloději (Chris Hemsworth), jehož riskantní loupeže na ikonické dálnici 101 zmátly policii. Když se rozhodne pro loupež svého života s nadějí, že to bude jeho poslední kšeft, jeho cesta se zkříží s cestou pojišťovací makléřky (Halle Berry), která sama stojí na vlastní životní křižovatce a donutí je to ke spolupráci. Odhodlaný detektiv (Mark Ruffalo) se rozhodne případ vyřešit a odhodlává se k riskantní operaci, která ještě více zvyšuje sázky na to jak to dopadne. Čím více se blíží loupež v hodnotě několika milionů dolarů, hranice mezi lovcem a lovnou zvěří se začíná stírat a všichni tři jsou nuceni čelit následkům svých rozhodnutí – a uvědomit si, že není cesty zpět. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Amazon MGM Studios
Marek Lízal
Režisér a scenárista Bart Layton servíruje výbornou, komorní, old school záležitost, která mi hodně sedla. Už po úvodních minutách jsem věděl, že tohle si užiju. A stalo se. Cesta zločinu je skvěle vystavěná a svým stylem vyprávění se snadno divákovi dostane pod kůži. Skvěle to šlape od začátku do konce a stopáž 140 minut vůbec nejde poznat. Osobně jsem se na film velmi těšil, ale očekával jsem, že to třeba bude někdy zdlouhavější, ale nakonec jsem dostal poctivě natočenou a skvěle funkční podívanou, která umí pracovat s postavami, s napětím, atmosférou a dějem.
Výborně zde funguje audiovizuální stránka, kdy obraz i zvuk jsi každý cinefil musí užít. Já musím říct, že tohle je film postavěný pro velká plátna, protože na streamu by to takhle dobře nevyniklo. Usmíval jsem se od ucha k uchu. Jedna honička mi připomněla svým zážitkem v kině naháněčku Batmana s Penguinem. Jen je škoda, že tady nedošlo na přestřelku, protože ten styl, jakým je film natočen by střílení nemělo chybu. Ale to nevadí, protože snímek se více drží při zemi. A to mi fakt hodně sedlo.
Herecky to je jinak skvěle obsazený a každý si tady odehraje svoje. Je tohle nejlepší Chris Hemsworth? Rozhodně! Nepamatuji si, kdy jsem ho viděl v takhle výborné roli. Seděla mi každá jeho poloha, užíval jsem si ho a fandil mu. Mark Ruffalo je zábavně příjemný, Halle Berry je dobře využita a Barry Keoghan zase dokazuje, že se pro ty záporné role narodil. On je v tomhle vynikající.
Osobně jsem z tohohle filmu nadšený a miluju ho, a i když bych chtěl jít naproti svým emocím, tak je tady jedno ale, které mě štve. Finále je slabší. Ano pořád je to povedené, ale tenhle film si zasloužil větší a silnější koncovku. Něco, po čem divák vydechne a nezapomene na to. Ale to, co chtěl film odvyprávět se mu podařilo hezky a jako celek to všechno do sebe hezky zapadá. Přesto jsem z konce asi chtěl víc. Plus se na konci mi přijde zapomnělo na jednu postavu. Je škoda, že se tahle linka nedokončila. Ale budiž.
Cesta zločinu je za mě parádní záležitost, která mi udělala radost a jsem s ní i přes pár much velmi spokojen. Kdo miluje kina, poctivé filmy, skvělé herecké výkony, hezky vystavěný snímek, který se vám dostane pod kůži je Cesta zločinu ideální volba na to, abyste šli do kina. Myslím si, že tady nebudete zklamaní.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Amazon MGM Studios
Pavel Hrubeš
Velmi příjemné překvapení, které jsem si moc užil. Film vychází z knižní předlohy, kterou neznám, ale to vůbec nevadí, protože film stojí pevně na svých nohách a moc dobře ví, jaký příběh chce odvyprávět. A daří se mu to moc dobře.
Při sledování filmu jsem si vzpomněl na několik velmi kvalitních snímků, kterými se Cesta zločinu do jisté míry nejspíše inspirovala. Od Nelítostného souboje, přes Collatelar, Město či Drive. Se všemi zmíněnými filmy má film mnoho společného. Ať už jde o práci s charaktery, tempo vyprávění, atmosféru, civilnost nebo realistické pojetí akce. U všech filmů hraje velkou roli i samotné město, a ne jinak je tomu i zde.
Mám velkou radost z toho, jakým způsobem režisér Bart Layton film pojal. Mohl ho pojmout více jako akční film, jako thriller i jako drama. Layton na to šel mnohem chytřeji a soustředí se na charaktery a jejich psychologickou stránku. Ústřední trojlístek hrdinů je krásně vyprofilovaný a zajímavý, že byla radost sledovat, co všechno se jim bude dít, a jak se budou chovat. Tady opět Layton příjemně překvapil, protože hlavní hrdinové jsou sice profíci, ale mají velký strach, jsou nervózní, a dělají spoustu chyb. A za každou chybu tvrdě zaplatí.
Po herecké stránce to šlape skvěle a všichni herci své postavy zahráli parádně. Chris Hemsworth má zde luxusně napsanou roli a výborně se v ní našel. Pro Hemswortha to byla moc hezká herecká příležitost, ve které ukázal, že umí hrát i něco jiného, než jen Boha hromu. Mark Ruffalo se mi zde líbil, jelikož tyhle postavy skvěle umí a tady je naprosto přesný. Halle Berry dlouho neměla takhle dobře napsanou roli a skvěle jí sedla, protože je to komplexní postava. Barry Keoghan nemá tolik prostoru, ale za to má velmi vděčnou postavu. Monica Barbaro mi ve své roli sedla a je velká škoda, že neměla více prostoru. Nick Nolte má doslova cameo roli a opět je to škoda.
Opravdu jsem si film hodně užil. Ať už jde o civilní a komorní akci, přes práci s atmosférou případně přes výstavbu charakterů. A největší nedostatek je zde kupodivu stopáž. Tohle měla být spíše minisérie, nebo to mělo mít o dvacet minut více, aby to bylo komplexnější. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi zde pár minut chybí. Cesta zločinu je dobrý a hodně napínavý film, který se povedl a měli byste ho vidět.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Amazon MGM Studios
Martin Sugar
V našej redakcii som na thrilleri ja. A dávam si na nej pozor vždy keď ide nejaký do kina alebo nanešťastie na stream. A ja som tak rád, že Cesta zločinu nešla na steam. Uvidíme o pár hodín či to finančne zvládne, ale po kvalitatívnej stránke určite áno. Je to film pre kino a intenzita, s ktorou začne sa pomaly preklopí do intímneho thrilleru, na ktorý sa pozeráme ako na mozaiku skladaní štvoricou postáv. Ani jedna nemá morálne navrch. Ani jedna nie je bezchybná a ani jedna nevepozná zbytok mozaiky. Tento tlakový hrniec pomaly vrie a tlak na hlavné postavy stúpa celou (neskromnou) stopážou až ku koncu, kedy máte stále oči na tlakomery a iba netrpezlivo čakáte čo sa pokazí. Skvelé obsadenie, tempo, réžia. Idem rovno dohnať prvotinu tohoto režiséra – American Animals, pretože niečo mi hovorí, že o Bartovi Laytovi ešte budeme počuť.
Hodnocení: 8/10
Toto jsou naše velmi spokojené dojmy a názory na film Cesta zločinu. Film nám udělal velkou radost a doporučujeme.
Vítejte všichni u dnešní recenze. Na tuhle recenzi jsem se dost těšil, ale zároveň jsem se trochu bál, aby mě seriál nezklamal, a já musel napsat negativní recenzi. To se naštěstí nestalo, a já jsem za to moc vděčný. Recenze občas bude mít negativnější tón, ale to je dáno mým velmi vysokým očekáváním. V dnešním článku si rozebereme druhou řadu seriálu Metoda Markovič. V této řadě se vyšetřuje Jiří Straka, který byl znám jako Spartakiádní vrah. Seriál můžete najít na Oneplay. Nebudu to zbytečně prodlužovat a půjdeme na samotnou recenzi seriálu Metoda Markovič: Straka!!!
Recenze seriálu Metoda Markovič: Straka
Myslel si, že dopadení Ladislava Hojera bude největším případem jeho kariéry. Než se střetl s vyšetřováním vražd spartakiádního vraha. Druhá řada série Metoda Markovič sleduje jeden z nejdůležitějších a nejtěžších případů legendárního kriminalisty Jiřího Markoviče a jeho týmu… Komunistická strana připravuje nejmasovější sportovní akci své doby – spartakiádu roku 1985. Praha se má brzy zaplnit mladými ženami a muži z celé republiky. Jenže v ulicích řádí nevyzpytatelný sériový vrah. Pro policii začíná hra s časem pod neuvěřitelným tlakem státních orgánů. Stovky policistů a policistek se pouštějí do pátrání po tom, koho se bojí celá země. Jiří Markovič měl za sebou bohatou profesní kariéru, během níž si osvojil a etabloval spoustu metod a postupů. Teď naráží na případ, kdy jsou všechny jeho dosavadní jistoty otřeseny. Oproti Hojerovi, u kterého kriminalisté museli najít vhodný způsob komunikace, byl Straka Markovičovi mnohem komplikovanějším a záhadnějším „protihráčem“. Byl nadprůměrně inteligentní, líbil se dívkám, pocházel z dobré rodiny… (oficiální text distributora )
Zdroj: Oneplay
Nová vize
První řadu seriálu Metoda Markovič považuji za mistrovské dílo a nejlepší český seriál za posledních několik desítek let. Vážně. Když jsem seriál viděl, naprosto mě odrovnal a já si užíval každou scénu. Prostě jsem viděl skvěle udělaný seriál, který šlapal ve všech ohledech.
Obrovskou zásluhu na to měl režisér Pavel Soukup, který je čistě z mého osobního pohledu jeden z nejlepší českých režiséru současnosti. Pokud mi nevěříte, tak si povinně dožeňte film #annaismissing. První řada Metody Markovič slavila obrovský úspěch na všech frontách a vyhrála všechny možné ceny. A já jsem předpokládal, že se Soukup vrátí i u druhé řady. To se k velkému překvapení nás všech nestalo. Producenti a televizní stanice Nova vyšachovala Soukupa ze hry se slovy, že by si představovali, aby každá řada byla vizuálně a tematicky odlišná, a působila originálněji. Osobně doporučuji si na YouTube pustit podcast S Civalem na pivu, kam byl Soukup pozván na rozhovor a dost otevřeně mluví, o tom jakým způsobem natáčí, jak pracuje, a že občas natáčet s ním je velká dřina a není to pohoda.
Producenti a Nova stali před velmi těžkým rozhodnutím, protože museli za Soukupa sehnat adekvátní náhradu, a doufat že si ta náhrada na seriálu nevyláme zuby. Volba padla na režisérskou dvojici Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, kteří společně udělali oceňovanou Přišla v noci. Zajímavý a šikovní tvůrci, kteří mohli mít dost odvahy se odklonit od Soukupovi vize a přijít s vlastními nápady a uchopení. A to se jim do velké míry i povedlo, ale zároveň je to jeden z největší záporů celé druhé řady.
Zdroj: Oneplay
Zajímavá režie
Pánové Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar odvedli parádní práci, za kterou si zaslouží velké uznání. Poprali se svým úkolem moc dobře, a byli si moc dobře vědomi toho, co musí udělat, aby to fungovalo. Nemohli přijít s úplně novým a jiným pojetím. Zároveň nemohli zkusit kopírovat 1:1 Soukupův styl, protože by to úplně nefungovalo a diváci by to poznali. Proto šli cestou kompromisu. Vzít to, co fungovalo minule a na to připojit své vlastní nápady a styl, a celkově to pojmout úplně jinak, protože se Straka lišil od Hojera ve všech směrech.
Z toho vyplývá, že i po scénáristické a vypravěčské stránce se k seriálu muselo přistupovat jinak. Oproti první má hlavní vrah mnohem více prostoru a jeho linka je regulérně druhou hlavní linkou seriálu. Další výraznou změnou je to, že Markovič zde nemá žádné flashbacky na starší případy (moc mi to zde chybělo) a celá jeho linka se víceméně soustředí jen na hledaní Straky. Režiséři se hodně snažili vytvořit kontrast mezi oběma linkami, pracovat s dualitou mezi hlavními hrdiny, a dávat protagonistům, co nejvíce vrstev. Velmi je to znát na samotném Markovičovi, který se snaží si nepřipouštět, že by jednou z obětí mohla být klidně jeho dcera. A pak se snaží vžít se do situace rodičů Straky, protože to co prožívají, nechce prožívat žádný rodič.
Pavlíčkovi a Vejnarovi se výborně povedlo vykreslení atmosféry příprav na spartakiádu, parádně zapojili do příběhu politické aspekty doby, a skvěle prodávají pocit, že nemůžete nikomu věřit, a že máte zrádce a špeha ve vlastních řadách. Krásně si vypomáhali dobovými záběry, ruční kamerou a celkově celému vyprávění přizpůsobili i celkový tón pro řadu scén. Bohužel jsem se místy nemohl zbavit pocitu, že tvůrcům chybí jista lehkost, přirozenost a snaží se jet na jistotu. U stovky scén jsem cítil, že tvůrci ze sebe dostali stín Soukupa a naplno si věří a vytváří skvělé scény. A pak zas přijdou momenty, kdy jsem měl pocit, že si řekli, jak by to asi natočil Soukup, a zkusili to tak udělat. A tohle mě dost mrzí, protože ten tlak ze strany producentů a televize musel být velkým.
Zdroj: Oneplay
Výborné herecké výkony
Petr Lněnička a Petr Uhlík v minulé řadě předvedli fenomenální herecké výkony, ze kterých jsem si sedl na zadek, a obdivoval každou dialogovou výměnu. Byl to vynikající herecký koncert, za který si velkou zásluhu zaslouží herci, režie a scénář. Petr Lněnička se vrací do své role a opět je výborný. Lněničkovi tahle role sedí a je v ní naprosto přirozený. Z jeho hereckého projevu cítíte lidskost, velkou empatii a realistický pohled na svět. Skvěle zde funguje jeho linka s dcerou a Pepíkem (Václav Neužil), kterému chce pomoc, aby znovu začal žít a byl šťastný. Maxmilán Kocek jako Jirka Straka měl opravdu velmi náročnou úlohy a Kocek jí zvládl moc dobře. Většina diváků bude bojovat s tím, jak Kocek pojal svou roli, ale věřte že Kocek dlouho studoval, jak se Straka choval a projevoval. Arogance, sebevědomí, bezohlednost a pocit nadřazenosti podal Kocek fakt skvěle.
Václav Neužil má silnou linku, která hezky vygradovala do melancholického závěru. Adam Mišík nemá tolik prostoru, ale své si přehledem odehraje a jeho linka, také směřuje k něčemu, co krásně reflektuje aspekt dané doby. Marián Mitaš má skvěle napsanou roli a je v ní perfektní. Mitaš si umí krást scény pro sebe pro sebe, a svou politickou svini si zahrál s nadšením. Velmi příjemně mě překvapila Kristýna Badinková Nováková, protože je zde parádní, a krásně zahrála postavu, u které nevíte na čí straně ve skutečností stojí. Ostatní herci v menších rolích jsou přesně obsazený a podávají velmi kvalitní herecké výkony. U Vojty Kotka a Michala Isteníka mě mrzelo, že nedostali více prostoru jako tomu bylo v první řadě.
Zdroj: Oneplay
Zápory
Jedna z největších výtek, kterou seriál od diváků má, je ta, že to není tak zajímavé jako první řada s Hojerem. Že se Straka hned přizná, že je mnohem více vychcaný, a že jim chyběl vztah jakým měl Hojer a Markovič. A tohle jsou všechno objektivní výtky. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Straka byl povahově úplně jiný člověk než Hojer. A taky to, že se tvůrci snažili vyprávět podle skutečných událostí a nechtěli si zbytečně ohýbat skutečnost ve svůj prospěch, aby seriál byl divácky vděčnější a zajímavější.
Další objektivní výtka dost často směřuje k tomu, že se seriál pár dílů hledá. A s tím musím souhlasit. Znovu zde platí to, o čem jsem mluvil na začátku textu, že tvůrci hledali tu správnou cestou, jak seriál pojmout, aby všichni byli spokojený, a oni si zároveň zachovali nějakou svou tvůrčí vizi. Nicméně čistě z mého pohledu jsou prostřední díly správně napínavé a mají výbornou atmosféru, a všechno u nich skvěle funguje. Závěr mohl být trochu hutnější, ale chápu, proč se tvůrci rozhodli to udělat, tak jak to udělali.
Zdroj: Oneplay
Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Metoda Markovič: Straka
Metoda Markovič: Straka bude vždy vnímána ve stínu Hojera. Hojer byl první, lepší a do jisté míry i zajímavější. Já osobně bych vás chtěl poprosit, abyste se zkusili od série s Hojerem oprostit a vnímat Straku samostatně. Je to velmi těžké a v jistých ohledech to moc nejde. Ale doporučuji to zkusit, protože pak si Straku užijete o dost více, a uvidíte jak moc kvalitně je to natočené, a jak velkou a dobrou práci tvůrci odvedli. Je to podobné jako s druhou řadou Temného případu. Pokud jí porovnáváte s první, tak budete zklamaný. Ale jakmile jí vnímáte samostatně, tak uvidíte, jak moc dobrá je. Zaleží jen na úhlu pohledu a přístupu.
Hodnocení: 8/10
Doufám, že se vám má recenze na seriál Metoda Markovič: Straka líbila a seriálu dáte šanci, protože se opravdu moc povedla.
Krásný únorový den vám přeji. Dnes jsme si pro vás připravili recenzi redakce na velmi očekávaný film – Bouřlivé výšiny. Původně jsem měl psát recenzi já, ale film mě lehce zklamal, a já nechtěl, abyste jste dostali recenzi v negativní duchu, protože si jí film nezaslouží. Takže proto tady budou i jiné názory. Film je novou adaptaci slavného románu od Emily Brontëové Na větrné hůrce (Bouřlivé výšiny) od osobité režisérky Emerald Fennell, která do filmu obsadila Margot Robbie a Jacoba Elordiho. Na film můžete vyrazit od 12.2. Toto je recenze redakce na film Bouřlivé výšiny!!!
Recenze redakce na film Bouřlivé výšiny
Na větrných yorkshirských pláních se zrodila láska, která vzdorovala všem pravidlům… a zničila vše, co jí stálo v cestě. Heathcliff (Jacob Elordi) a Catherine (Margot Robbie) – dva osudy spojené vášní, rozdělené osudem. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Tom Bejvl
Emerald Fennell, známá filmy Nadějná mladá žena a Saltburn, pojímá dle očekávání adaptaci Bouřlivých výšin velmi volně a především provokativně. Adaptuje pouze první polovinu knihy a některé postavy i motivy výrazně upravuje. Film zůstává věrný základní kostře příběhu – osudové, destruktivní lásce Catherine a Heathcliffa a jejím tragickým důsledkům – zároveň si však dovoluje výrazné interpretační i stylistické odchylky, nad kterými by možná kroutila obočím i Emily Brontë.
Snímek vyniká především výraznou stylizací. Dobové kulisy doprovází anachronická hudba (skladby Charli XCX), což evokuje moderně pojaté historické drama ve stylu Baze Luhrmanna (podobně nejspíše bude vypadat jeho chystaná Johanka z Arku). Kamera Linuse Sandgrena, držitele Oscara za La La Land, pracuje s formátem VistaVision a pečlivě komponovanými obrazy, které místy připomínají estetiku Stanleyho Kubricka, zejména jeho filmu Barry Lyndon, který se jako Bouřlivé výšiny odehrává v 2. polovině 18. století. Výsledkem je vizuálně mimořádně působivé dílo, které aspiruje na jeden z nejvýraznějších filmových zážitků roku a které svým pojetím jednoznačně patří na velké plátno.
Tematicky jde o netradiční romanci, v níž láska splývá s posedlostí, žárlivostí a sebedestrukcí. Heathcliff zde není romantizovaným antihrdinou, ale morálně ambivalentní postavou, podobně jako většina ostatních postav. Film zdůrazňuje psychologickou hloubku a komplikovanost vztahů, přičemž citové vyvrcholení záměrně potlačuje ve prospěch chladnější a analytičtější stylizace. Fennell tak nabízí specifickou, sebevědomou adaptaci klasiky, která sice nemusí naplnit avizovanou ambici stát se „Titanicem pro současnou generaci“, minimálně nicméně jde o originální a vizuálně podmanivou interpretaci slavného románu.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Warner Bros.
Martin Sugar
Ďalšia adaptácia románu, ktorý sme mali sfilmovaný toľko krát, až sa stal klišé. Preto som rád, že nejde o doslovnú adaptáciu, ale o voľné spracovanie látky, v ktorej si režisérka zobrala témy, ktoré ju oslovili najviac a na nich stavia celý film. A po jej minulom filmovom počine som práve apeloval na nevyťaženie tém na maximum a bol to pre mňa skôr slabý odvar Dokonalého pána Ripleyho, než odvážne svojbytné dielo, ktoré ťahali herci a nie scenár.
V prípade Búrlivých výšin taktiež herci hrajú prvú ligu. Ale práve to, že z tematicky presýteneho románu, ktorý by sa hodila podľa mňa na trojdielnu minisériu, si zobrali tvorcovia iba niektoré z nich a dokázali z nich vytvoriť silný filmový zážitok. Lyrické vizuálne pojatie tomu iba napomáha a v zdrvujúcich okamihoch dokáže maxilme podporiť už tak silný zážitok. Osobne som rád, že sme dostali odvážnejšiu adaptáciu známej látky. Svojou odlišnosťou a zároveň pôsobnosťou by som to možno porovnal k Severanovi, ktorý voľné adaptoval legendu, z ktorej čerpal Shakespeare pri tvorbe Hamleta. Vizuálne a emočné silné. Severan je síce o dve priečky vyššie, ale to neznamená, že by Búrlivé výšiny neboli silným spracovaním pre novú generáciu.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Warner Bros.
Pavel Hrubeš
Opravdu jsem si moc přál, abych z kina odcházel nadšený a spokojený, ale bohužel to se filmu nepovedlo. Nejdůležitější je hned na začátku říci, že film za to nemůže, že mi nesedl. Může za to kniha. Knihu jsem četl před několika lety a dost mě naštvala. Lidé o ní psali, že je to výborná romantika s charaktery, kteří se vášnivě milují a jejich láska je velkolepá. Svým způsobem to jeden z mnoha pohledů. Já osobně hlavní hrdiny knihy a zároveň i filmu vnímám jako neskutečné sobce, kterým nedokážu fandit, a nedokážu je vystát. A to je obrovský problém.
Režisérka Emerald Fennell odvedla luxusní práci a natočila osobitý film, který ve všech ohledech šlape skvěle. Od audiovizuální stránky, přes režii, scénář až k samotným hercům. Fennell měla přesnou vizi, a té se držela. A po filmařské stránce je film vymazlený do nejmenších detailů, a všichni na něm odvedli velký kus skvělé práce. Velkou pochvalu si zaslouží soundtrack, který je velmi výrazný. Bohužel přes všechny klady, které film má mě to nebavilo.
Margot Robbie je tady výborná a perfektně prodala charakter Cathy. Dokázala vystihnout její lásku, marnost, sobectví i zlost. Byla to náročná role a Robbie jí zahrála skvěle. Jacob Elordi odvedl skvělou práci a svou roli zvládl na jedničku. Parádně dokázal vystihnout Heahtcliffovu povahu, ambice, hněv a nenaplněnou lásku. Oba herci do svých rolí pasují, a odvádí znamenité výkony.
Osobně si myslím, že kdybych neznal předlohu, tak by se mi film líbil více. A nebo taky. Cathy a Heahtcliff za mě nejsou postavy, kterým se dobře fandí a díky tomu jsem si film neužil. Ale věřím, že pro ostatní diváky to nebude tak zásadní problém jako pro mě. Bouřlivé výšiny jsou snímek, který se vyplatí vidět v kině, protože je to zajímavý autorský film s vybroušenou audiovizuální stránkou.
Hodnocení: 6/10
Toto jsou naše dojmy a názory na nový film režisérky Emerald Fennell Bouřlivé výšiny. Snad se vám text líbil a filmu zkusíte dát šanci.
