Netflix: Jaké novinky dorazí na platformu v květnu? (Přehled)

0
Netflix
Zdroj: Netflix

KnižnáI v květnu se dočkáme spousty novinek, které na stremovacích službách. Tohle je přehled několika z nich, které dorazí na Netflix.

Jaké novinky dorazí na Netflix v květnu?

Čtyři roční doby (1. května)

Desítky let trvající přátelství tří manželských párů projde zkouškou, když se jeden z nich rozvede. Ohrozí to totiž tradici čtvrtletních víkendových pobytů.

Angi: Zločin a lež (1. května)

Dokument, který přináší nové informace o Angi odsouzené za vraždu kamarádky, za kterou se pak vydávala. A jak vlastně kdysi zemřel její manžel?

Přehlížená: 2. série (2. května)

Nenápadná uklízečka zoufale hledá svého manžela. Řádění obávaného gangu jí ale připomene vlastní rodinné tragédie, a ona se proto rozhodne vzít věci do svých rukou.

Pararescue Jumper (2. května)

S týdenním posunem dílů od premiéry (TV Asahi) dorazí s novým dílem seriál Pararescue Jumper. A o čem bude?

Hlavní instruktor Seiji Usami vycvičí elitní tým záchranářů, aby byli připravení podstoupit odvážné mise v nebezpečných oblastech, kam se ostatní neodváží.

Ztracená kulka 3 (5. května)

Dynamický závěr nadupané trilogie o geniálním automechaniku Linovi, který se vrací pomstít Areskimu i zkorumpovanému veliteli, co mu zničili život.

Británie a Blitz (5. května)

Ve strhujícím historickém dokumentu ožívá Británie v období nacistického bombardování na dokonale zrestaurovaných archivních záběrech a v líčeních očitých svědků.

Mega monstrkáry: 2. série (5. května)

Tahle odvážná auta vznikla podle slavných hrůzostrašných hrdinů jako Drákula nebo Mumie. Mají ale dobré srdce a místo strašení radši pomáhají. Stejně jak v první sérii, tak i v nové druhé sérii.

Ďáblův plán: 2. série (6. května)

Dvanáct soutěžících poměří svoji inteligenci, taktické myšlení i znalosti po dobu šesti nocí a sedmi dní. Kdo získá korunu pro vítěze?

Oblíbená reality show se vrací se svou druhou sérií.

Miluju tě navždy (8. května)

Dva kamarádi z dětství na sebe po letech narazí a přeskočí mezi nimi jiskra. Spolu pak prožívají slasti i strasti první lásky, která jim jednou provždy změní život.

Diova krev: 3. série (8. května)

Heron vede ve starověkém Řecku obyčejný život. Jednoho dne ale zjistí, že je ve skutečnosti synem Dia a má před sebou veledůležitý úkol: spasit svět před armádou démonů.

Seriál se vrací ve své třetí závěrečné sérii.

Babičky (9. května)

Obyčejný chlápek chce po smrti milované matky uctít její odkaz. A tak vsadí všechno na jednu kartu, otevře si italskou restauraci a do kuchyně najme partu babiček.

Špatný vliv (9. května)

Mladík se dostane z vězení výměnou za to, že ochrání holku z bohaté rodiny před nebezpečným stalkerem. Přitom se s ní ale sblíží a začne to mezi nimi jiskřit.

Smrtící americké manželství (9. května)

Vražda nebo sebeobrana? Dokument o smrti Jasona Corbetta, ke které došlo při hádce s manželkou a jejím otcem.

City na jazyku (12. května)

Protiklady se přitahují … Han Beom Woo, nástupce velké potravinářské společnosti, který provozuje nejlepší restauraci v Soulu, ale nezajímá se o „chuť“. Mo Yeon Joo, šéfkuchařka zblázněného do „chuti“, která provozuje restauraci s jedním stolem bez označení v odlehlém koutě venkova. A s chutí přijde i láska.

Tohle radši neříkej nahlas (13. května)

Sbírka neuvěřitelně znepokojivých příběhů, které posouvají hranice slušnosti způsobem, jaký dokáže vymyslet jedině Tom Segura.

Americká štvanice: Usáma bin Ládin (14. května)

Napínavý dokumentární seriál o honu na Usámu bin Ládina plný jedinečných záběrů a rozhovorů se zasvěcenými pracovníky CIA.

Očekávaný dokument konečně dorazí (dva měsíce po uvedení v Americe) i do evropských regionů.

Hadi a žebříky (14. května)

Ambiciózní, ale nenápadná učitelka se chce stát ředitelkou prestižní školy. Cesta na vrchol je ale kluzká a bez lhaní a úplatků to nepůjde.

Fred a Rose Westovi: Britský horor (14. května)

Fred a Rose Westovi patřili k nejhorším sériovým vrahům v Británii. Dokument rekonstruuje jejich příběh z nedávno objevených záznamů policie a vyprávění očitých svědků.

Love, Death & Robots: 4. svazek (15. května)

Oblíbená antologie se vrací ve své čtvrté části s dalšími deseti novými příběhy.

Franklin (15. května)

Jestli má vyrobit dokonalý padělek stodolarové bankovky, musí spojit síly s bývalou milenkou. Jiná možnost, jak zachránit svoji nemocnou dceru, mu totiž nezbývá.

Niterná tajemství (15. května)

Cecilie chce zjistit, jak to bylo se zmizením sousedovic chůvy. Když ale začne odhalovat pravdu, její ideální svět se rozpadne jako domeček z karet.

Kakegurui: Sázky (15. května)

Když na novou školu přestoupí Yumeko, studentka z Japonska, hned úplně naruší mocenskou strukturu internátní školy svými hráčskými dovednostmi, zároveň zpochybňuje Studentskou radu a současně usiluje o pomstu, která by mohla převrátit systém úplně všeho.

Tentokrát se můžeme těšit live action verzi oblíbené mangy z americké produkce. Ta dorazí na Netflix, aby doplnila své předchůdce, jenž jsou zde též dostupné ke shlédnutí.

Drahý Hongnangu (16. května)

Bohaté rodině se vrátí dlouho ztracený dědic, ale vůbec nic si nepamatuje. Je to opravdu Hongrang, nebo jenom cizinec, co všem zamotá hlavu a přidělá spoustu starostí?

Prohnilý odkaz (16. května)

Mediální magnát po vážné nemoci zjistí, že jeho vlastní děti můžou zničit všechno, na čem celý život tolik pracoval. A to nesmí za žádnou cenu dopustit.

Fotbaloví rodiče (16. května)

Pro některé rodiče je amatérská fotbalová kariéra jejich dětí vším. Pro potomky by se rozkrájeli a mají zvláštní smysl pro týmovou spolupráci.

Sirény (22. května)

Devon se domnívá, že její sestra Simone má opravdu strašidelný vztah se svou novou šéfkou. Michaelin kultovní život v luxusu je pro Simone jako droga a Devon se rozhodne, že je čas zasáhnout. Když Devon vystopuje svou sestru, aby řekla WTF, netuší, jaká bude Michaela impozantní soupeřka.

Já nezapomínám (23. května)

Nadějná stand-upová komička se snaží zvládat práci i milostný život a do toho se stará o stárnoucího otce. Svoje problémy ale bere s humorem a na jevišti sklízí potlesk.

Ulice strachu: Královna plesu (23. května)

Kdo se v roce 1988 stane královnou plesu střední školy v Shadyside? Lori rozhodně nepatří mezi favoritky, ale nepříjemné soupeřky jí postupně umírají rukou vraha.

Kdo si počká, polovičky se dočká (27. května)

Po dlouhých letech by rádi dali životu bez partnera sbohem. Dostanou sice dobré rady ohledně svého vzhledu, zdraví i sebevědomí, ale cesta za láskou (v nové reality show) bude ještě trnitá.

Oddělení Q (29. května)

Nová adaptace knižní série dorazí na Netflix na konci května.

Černá vdova (30. května)

Když je nalezen mrtvý muž, vyšetřování rozbije dokonalou fasádu vdovy, kterou po sobě zanechal a odhalí skrytý dvojí život v tomto thrilleru založeném na skutečných událostech.

Ztracená v svitu hvězd (30. května)

Animovaný milostný příběh o astronautce, kterou čeká mise na Mars. Před odletem se ale stihne zamilovat, a brzy tak na vlastní kůži zažije vztah na dálku.

Netflix TUDUM 2025 (31. května)

Živá show toho nejlepšího, co nás ještě na Netflixu letos čeká a nemine 🙂

Jaké starší kousky přidá Netflix v květnu do svého katalogu ?

Gatao: Like Father Like Son 2024 (1. května)

Ambiciózní drogový dealer Michael a jeho bratr Scorpion jsou povoláni do otcovy války, když soupeřící gangy soutěží v Dingzhuangu.

Jedná se o již čtvrtý díl v sérii Gatao.

The Cliche 2024 (1. května)

Shoot, který si vybral snad všechnu smůlu světa, je nyní nucen přijmout roli v lakornu (specificky vedené thajské televizní drama, které se nejvíc podobá klasickému formátu soap opera), který se mu nelíbí. Nečekaně ale zjistí, že se jeho skutečný život a lakorn se najednou překrývají.

Why I Dress Up for Love 2021 (1. května)

Vytížená publicistka se naučí otevřít svou mysl i srdce, když se s přítelem a svými třemi svobodomyslnými spolubydlícími nastěhuje do luxusního bytu.

Zdroj: TBS

Mistrovská hra začíná 2025 (7. května)

Mistrovská hra začíná se odehrává se v 80. a 90. letech 20. století a vypráví příběh Cho Hun Hyeona, šampiona Go, který v amatérské soutěži objeví nadaného, ale netrénovaného mladého chlapce Lee Chang Ho. Vezme ho pod svá křídla, aby z něj udělal profesionálního hráče. Když se ale jeho chráněnec později obrátí proti jeho učení, začne docházet ke značným konfliktům…

The Haunted Apartment „Miss K“ 2024 (8. května)

Poté, co zemřela její matka, Alma a její sestra, se Mia přestěhovala z Jakarty do Surabaye, protože Alma získala práci jako manažerka v Sasmaya Apartment. Kupodivu bylo 6. patro bytu zavřené. Ale protože se jednalo o naléhavou záležitost, Alma a Mia byly nuceny vstoupit na parket a vstoupit do jednotky číslo 610. Uviděly tam postavu ženy a tajemné holčičky, která řekla: „Papat dina, maghrib…“ Od té doby začaly Alma a Mia zažívat strašnou hrůzu. Ukázalo se, že jednotka 610 je strašidelné místo. Každý, kdo by to otevřel, zemřel do čtyř dnů v čase maghrib.
Pokračování filmu The Haunted Place z roku 2023.

Na plech 2025 (14. května)

Rodinný film Martyho Pohla pojímá osobitým způsobem příběh Marka, který po dokončení vysokoškolských studií vstupuje do života. Zažívá spoustu neotřelých dobrodružství, aby nakonec dospěl k poznání, že rodina je to nejdůležitější. Ve svém zaměstnání dostává na starost velmi ambiciózní projekt, ale v osobním životě má nečekané potíže. Poté, co na chodbě domu nalezne batoh a snaží se ho poctivě vrátit, je zadržen inspektorem, který ho nezavře do vězení, ale přiměje ke spolupráci. Marek se tak musí vetřít do přízně třech bratrů, kteří v bytě o patro níž vaří pervitin. Marek plně využívá svých znalostí z vysoké školy ekonomické a drogový obchod jen kvete. Soužití se sourozenci Grundzovými přináší řadu humorných, ale i napínavých okamžiků. Divák bude nejen stržen dějem, zároveň se dozví řadu zajímavých faktů z blízké i vzdálenější historie.

Pokud jste film ještě neviděli, můžete si přečíst naší recenzi i tematický článek.

Pernille 2021-2024: 1.-5. série (15. května)

Zatímco se Pørni hádá se třemi dospívajícími, stárnoucím otcem a zranitelnými dětmi ze své práce v sociálních službách, najde si nějakým způsobem čas pro všechny – kromě sebe.

Vymítač ďábla: Znamení víry 2023 (17. května)

Když jeho dospívající dcera a její přítel vykazují známky posedlosti démony, zoufalý otec hledá pomoc u rodiče, který před 50 lety bojoval s podobným zlem.

Naší recenzi filmu si můžete přečíst ZDE.

 

Tohle byl náš přehled několika novinek, o kterých víme, ale určitě dorazí ještě hodně zajímavých kousků oznámených a potvrzených na poslední chvíli, které potěší. Určitě si vybere každý.

Zdroj: Netflix, Imbd

Zdroj titulního obrázku: Netflix

Zdroj obrázku: TBS

-REKLAMA-

Další nebezpečná laskavost – Pokračování sexy thrilleru (Recenze)

0
Další nebezpečná laskavost
Zdroj: Amazon Prime

Stephanie Smothers (Anna Kendrick) a Emily Nelson (Blake Lively) se opět setkávají: tentokrát na prosluněném Capri v Itálii, kde si Emily bere za muže bohatého italského podnikatele Danteho Versaneho (Michele Morrone). Kromě oslnivých hostů se na extravagantní obřad dostaví i notná dávka zrady a vražd a čekají nás zvraty stejně spletité, jako jsou uličky cestou z přístavu do starého města…

Po několika komediích s Melissou McCarthy realizoval režisér Paul Feig v roce 2018 černou komedii Nebezpečná laskavost s Annou Kendrick a Blake Lively. O pokračování se následně mluvilo několik let, oficiální zelenou nicméně pokračování dostalo v roce 2022. Kromě Kendrick, Lively a několika herců ve vedlejších úlohách se vrací i Feig, na rozdíl od prvního filmu od studia Lionsgate ovšem druhý film vznikl ve spolupráci s Amazon MGM Studios, kdy také došlo na rozhodnutí, že půjde o exkluzivní film pro Amazon Prime. Pro tuto službu již Feig natočil loňskou akční komedii Jackpot! s Johnem Cenou, Awkwafinou a Simu Liuem. Další nebezpečná laskavost je pro Feiga jeho prvním pokračováním v kariéře.

Na letošním CinemaConu poté došlo k odhalení, že Feig s Amazon MGM Studios uzavřel exkluzivní smlouvu ohledně budoucí spolupráce, to samotné mohlo naznačovat, že v Amazon MGM Studios panuje ohledně druhé Nebezpečné laskavostí spokojenost. Už z marketingové kampaně ostatně Další nebezpečná laskavost působila jako ten film, u kterého to moc nepůjde zkazit a dalo se snadno věřit tomu, že Feig dodá alespoň neurážející černohumorný thriller jako posledně. Dá se ovšem realizace druhé Nebezpečné laskavosti nějak obhájit?

Další nebezpečná laskavost je snadno definovatelná svým názvem

Další nebezpečná laskavost
Zdroj: Amazon Prime

V druhé Nebezpečné laskavosti se sice cestuje do Itálie, jinak se to ovšem v zásadě zase tak moc nemění. Anna Kendrick a Blake Lively jsou stejně fajn jako minule, minule Lively poté působí dojmem, že si návrat do své role užívá. Jakákoliv záminka k tomu, aby tohle pokračování mohlo reálně vzniknout a mít nějaký děj, je samozřejmě přitažená za vlasy, název Další nebezpečná laskavost je vlastně všeříkající. První film adaptoval knižní předlohu, ta samotná ovšem pokračování nemá. Celou dobu to nicméně alespoň působí dojmem, že se prostě Feig, Kendrick i Lively chtěli znovu sejít a výsledek alespoň vyloženě neuráží.

Feig umí dle očekávání jako především komediální režisér nadále pracovat především s humorem. V podstatě platí, že to co fungovalo minule, funguje i tentokrát. A naopak to, co minule nefungovalo, nefunguje ani tentokrát. Což už automaticky dělá z Další nebezpečné laskavosti důstojný sequel v oblasti toho, že se laťka kdovíjak nezvedá, naopak ani neklesá. I přes formu detektivní zápletky je to i tentokrát docela jednoduché a pro svou cílovku nejspíše naprosto ideální. Kdo prostě chce Další nebezpečnou laskavost, dostane jí.

Kontrast dvou ženských hlavních postav už není tolik zábavný

Další nebezpečná laskavost
Zdroj: Amazon Prime

Exotické lokace Itálie smíchané s mysteriózní zápletkou nejspíše budou instantně mnohým divákům evokovat seriálový hit Bílý lotos,  koncepce filmu je poté i napodruhé docela mišmašem, který přesto jaksi nějakým zázrakem drží při sobě. Kontrast dvou žen v podání Kendrick a Lively poté již není tolik zábavný, především i proto, že se Emily v podání Lively nemůže po událostech prvního filmu spolehnout na jistou dávku anonymity své povahy, Stephanie v podání Kendrick poté už moc dobře ví, čeho je Emily schopná.  První film se v tomto ohledu mohl opřít o nějaká ty tajemství a nepředvídatelnost zápletky, v případě druhého filmu už ovšem vlastně nic tolik nepřekvapí.

Rozpadat se Další nebezpečná laskavost začne v moment, kdy nad ní divák začne jakkoliv přemýšlet, kdejaký uznávaný detektivní spisovatel by kvalitu příběhu Další nebezpečné laskavosti nejspíše označil za škvár. Přesto se dá pátrání označit za divácky vděčné a potěší tak trochu jiný přístup k vyšetřování, byť není kdovíjak přelomový. Byť je záminka k příběhu druhého filmu sebevíce přitažená za vlasy, s přimhouřenýma očima vlastně dává smysl. Byť je to pořád celé krapet vycucané z prstu a jenom záminka pro to, aby se mohly vrátit obě představitelky hlavních rolí, které mezi sebou pořád budou moci mít chemii na hranicích heterosexuality a homosexuality. Kdo ovšem doufá, že by mezi Stephanie a Emily mohlo dojít alespoň na menší úlet, bude si muset počkat na případnou trojku.

Dvojka, která neurazí, přesto nějak postrádá smysl

Další nebezpečná laskavost
Zdroj: Amazon Prime

Chvílemi se Další nebezpečná laskavost snaží být tak nepředvídatelná, až je poměrně průhledná, rozhodně to nepůsobí dojmem, že by záminkou k realizaci pokračování byl námět, který by byl nejostřejší tužkou v penále. Filmu prospívá alespoň návrat scenáristky Jessicy Sharzer, která stojí za scénářem spolu s Laetou Kalogridis, která se na prvním filmu nepodílela. Další nebezpečná laskavost není vyloženou kopírkou prvního filmu a to nejen díky změně lokací. Vlastně to i chvilku působí, že se tvůrci chtějí vydat trochu jiným směrem a postavu Emily minimálně učinit krapet komplexnější. V tomto ohledu je ovšem pravý vítěz Henry Golding, který se vrací jako Sean, nyní už ex-manžel Emily, který si prochází nějakým zajímavějším vývojem v kontrastu s prvním filmem. Není to sice kdovíjak komplexní charakter, alespoň s nějakou postavou se ovšem minimálně v kontrastu s prvním filmem pracuje zajímavým způsobem. Byť ne vyloženě svotoborným.

Další nebezpečná laskavost není vyloženou urážkou, přesto jaksi postrádá smysl a není tím pokračováním, které realizaci nutně potřebovalo. Díky navrátivšímu kameramanovi Johnu Schawrtzmanovi se i na druhý film krásně kouká, minimálně v nějakém ohledu dvojka může fungovat jako tečka za kompletním příběhem dvou filmů a jeho postavami (byť je realizace Ještě jedné nebezpečné laskavosti pravděpodobná) a pro cílovku – fandy prvního filmu – se nejspíše bude jednat o ideální podívanou. Těžko ovšem říci, zda má kdokoliv jiný důvod s Další nebezpečnou laskavostí ztrácet svůj čas.

Další nebezpečná laskavost závěrem

Další nebezpečná laskavost je ideální podívaná pro fanoušky prvního filmu… což by jí mělo zapovědět všem ostatním. Chemie Anny Kendrick a Blake Lively je pořád k nezaplacení a na té ideální hranici mezi heterosexualitou a vzájemnou lesbickou přitažlivostí, režisér Paul Feig poté dodává zhruba stejně neurážející černohumorný thriller jako posledně. Přesto to nepůsobí jako pokračování, které by bylo extrémně potřeba a k jeho realizaci by existoval nějaký pořádný důvod. Ke kvalitnímu poklesu ovšem nedochází a je to zhruba tak oukey jako posledně. Pokud zhruba takhle dopadne i případná trojka/Ještě jedna nebezpečná laskavost, důvodů naříkat stejně jako v tomhle případě moc nebude…

Verdikt: 6 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Amazon Prime
-REKLAMA-

Asterix a Obelix: Souboj náčelníků – Starý dobrý Asterix? (Recenze)

0
Asterix a Obelix: Souboj náčelníků
Zdroj: Netflix

Galský druid Panoramix zapomněl recept na kouzelný lektvar! Asterix s Obelixem tak musí ochránit Galy před Caesarem, který proti nim chce zneužít starodávný zákon…

Asterixe a Obelixe jde snadno označit za jedny z nejvíce ikonických postav z Francie, galští hrdinové dvojice René Goscinny a Alberto Uderzo se poté dočkali mnoha adaptací –  10 animovaných filmů (chystá se jeden další, který by měl dorazit příští rok s podtitulem Království Nubie) + pět hraných filmů (chystá se šestý). Jestli jde poté z hraných Asterix a Obelix filmů nějaký považovat za nejlépe přijatý, je to pravděpodobně minimálně v jistých kruzích kultovní Mise Kleopatra. Za filmem z roku 2002 stál herec, scenárista a režisér Alain Chabat, kterému se musí nechat, že minimálně zůstal věrný zdrojovému materiálu a vznikla rozhodně nejlepší hraná adaptace tohoto kultovního komiksu.

Po dvou dekádách se poté Chabat ke Galům vrací. Už v roce 2021 byl oznámen seriál, jehož showrunnerem měl být právě zmíněný Chabat. Pětidílný seriál Asterix a Obelix: Souboj náčelníků je poté adaptací komiksu, který se již dočkal filmového zpracování, zároveň z něj alespoň částečně čerpal i první hraný Asterix a Obelix z roku 1999. Chabatova Mise Kleopatra si nejen díky studnici geniálních gagů získala srdce diváka, byla ovšem otázka, zda se Chabat ke Galům vrátí v plné formě. Byť se samozřejmě nabízí, aby šlo s komiksovými hrdiny v animované formě pracovat kreativněji nežli v hrané formě. Jak se ovšem výsledný pětidílný seriál?

Asterix a Obelix: Souboj náčelníků nešlápl vedle

Asterix a Obelix
Zdroj: Netflix

Asterix a Obelix baví diváky již od roku 1959 (66 let), kdy vrcholná díla vycházející z původních komiksů obsahují někdy až velmi nedoceněný přesah. Byť mají poté především poslední hrané Asterix a Obelix filmy problém se stylizací a především schopností pochopit ducha předlohy,  Mise Kleopatra v roce 2002 představovala ten ideální kompromis. Návrat Chabata k tomuto seriálu na stěžejní pozice showrunnera, režiséra a scenáristy jde tak vnímat jako zásadní triumf.

Před počátkem 21. století sice Asterix a Obelix nasbíraly kultovní status především díky animovaným filmům, 3. desetiletí 21. století si ovšem žádá 3D animaci. I díky dvěma posledním celovečerním 3D animovaným filmům bylo otázkou, jak budou ikonické postavy fungovat v 3D provedení.  V porovnání s dvěma zmíněnými animovanými filmy má ovšem Asterix a Obelix: Souboj náčelníků půvabnější animaci a je na ní poznat, že se na seriálu pracovalo poměrně delší dobu. Působí propracovaněji, kreativněji, jednoduše tím pocitem, že využívá možnosti 3D animace a umí se s postavami adekvátně vyřádit.

Styčné plochy s Misí Kleopatra

Asterix a Obelix: Souboj náčelníků
Zdroj: Netflix

Styčné plochy s Chabatou Misí Kleopatra se hledají poměrně snadno. Chabat i tentokrát adaptuje již klasický příběh s Asterixem a Obelixem, stejně jako v případě příběhu o návštěvě Egypta ovšem Chabat základní příběh komiksu Asterix: Souboj náčelníků rozšiřuje. Zápletkou, postavami i vizuálním vyprávěním. Nekoná se tak bezduché adaptování komiksu políčko po políčku, ale očividně osobitá adaptace, která Misi Kleopatru evokuje poměrně snadno, byť neskrývá takovou zásobu humorných pasáží a snaží se být alespoň krapet vděčnější dětskému publiku. Nejspíše tak nehrozí, že by se hlášky ze Souboje náčelníků staly stejně kultovními jako ty z Mise Kleopatra, pár zábavných momentů seriál přesto nabídne, jeho předností je ovšem přeci jen vizuální humor, kdy se i v tomhle ohledu těží potenciál animované formy tohoto zpracování.

Chabat vlastně mile potěší i tím, jak pracuje se vztahem Asterixe a Obelixe,  umí být v těch správných momentech vtipný i dojemný, zároveň se po vzoru Mise Kleopatra nebojí várky popkulturních narážek. Chabat i po letech chápe, jak s Asterixem a Obelixem pracovat, kdy rozhodně vzdává dostatečnou čest původním komiksům, zároveň na to pořád jde tak trochu po svém a tím je automaticky sympatičtější. A i když Velký boj nepatří mezi ty nejzábavnější příběhy a jeho celovečerní zpracování patří mezi ty slabší Asterix animáky, Chabat činí celý příběh mnohem zábavnější.

Ideální podívaná pro celou rodinu

Asterix a Obelix
Zdroj: Netflix

Souboj náčelníků působí přesně jako ten seriál pro fandy původních komiksů, zároveň působí jako ideální podívaná pro celou rodinu. Což je sympatické, protože je možné, že pro řadu dětských diváků půjde o jejich vůbec první seznámení s hrdinnými Galy konzumující jejich kouzelný nápoj. Alain Chabat opět projevuje, že mají pro něj příběhy s Asterixem a Obelixem v srdci speciální místo, platí to i v rámci zacházení s dalšími kultovními postavami – Panoramixem, Majestatixem, jeho Bleduliíou, samozřejmě i o Juliu Caesarovi.  V tomto podání má kouzlo kreslené násilí i nevyhnutelná nostalgie pro ty, kteří už mají alespoň nějaký ten příběh s Asterixem a Obelixem nakoukaný/načtený.

Animace skutečně působí živě a chvílemi působí, že se i v rámci 3D snaží tvůrci maximálně držet klasického komiksu. Zároveň rozhodně nejde o hloupou podívanou, která by neskrývala nějaký ten vtip pro dospělého diváka. A to opět evokuje Chabata a jeho Misi Kleopatru. Seriálu navíc prospívá, že má pouze 5 epizod a je díky tomu skutečně svižný, působí dojmem, že se v něm pořád něco děje.

Seriál se drží komiksů… až moc!

Asterix a Obelix: Souboj náčelníků
Zdroj: Netflix

Chabat se možná někdy drží předlohy až příliš a i proto nehrozí žádné zásadní překvapení (jeden z důvodů, proč je 12 úkolů pro Asterixe nejlepší film vycházející z těchto příběhů). Těžko ovšem říci, zda zrovna toto jde seriálu nějak reálně vytýkat. Pravdou nicméně zůstává, že se tento seriál možná drží komiksů tak moc, že to jde až za hranu. Mise Kleopatra byla pořád přeci jen osobitější adaptace, která nepůsobila tak moc velkým dojmem, že je Chabat tak trochu kreativně svázaný.

Ve výsledku je přesto více důvodů ke spokojenosti. Tento seriál totiž rozhodně nepůsobí jako rychlokvaška, ve svých nejlepších momentech dokonce evokuje mix 2D a 3D animace. Chabat pořád působí jako přesně ten ideální tvůrce, na adaptování Asterixe a Obelixe, pokud by dostal v nadcházejících letech ještě třetí šanci, důvodů ke spokojenosti by mohlo být dost. Jen by možná bylo fajn, kdyby se Chabat příště již nedržel známého komiksu a zkusil na Asterixovi a Obelixovi vystavět originální příběh. 12 úkolů pro Asterixe byl sice projektem Goscinnyho a Uderza a možná i proto tolik fungoval i přes fakt, že neadaptoval známý komiks, Chabatovi se ovšem dá snadno věřit, že práci s Asterixem a Obelixem rozumí a že by si mohl zkusit do třetice tak trochu „zariskovat“. V jeho rukách to nicméně i po více jak 20 letech působí, že jsou Asterix a Obelix v těch správných rukách.

Asterix a Obelix: Souboj náčelníků závěrem

Alain Chabat je dodnes pravděpodobně jediným tvůrcem hraného Asterix a Obelix filmu, který pochopil ducha komiksové předlohy, i proto potěší, že za tímto animovaným seriálem stojí právě on. Vyložená Mise Kleopatra 2.0 se sice nekoná, Alain Chabat nicméně oblíbeným Galům a jejich světu očividně i po dvou dekádách rozumí, Asterix a Obelix: Souboj náčelníků je i proto velmi zábavný seriál a především ta ideální podívaná pro celou rodinu…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Netflix
-REKLAMA-

Květen (Máj) v kině: Thunderbolts, nový Karate Kid nebo poslední mise Ethana Hunta

0
Květen v kině
Zdroj: Disney

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj. A dál to asi všichni znáte. Úvodní slova jsem si vypůjčil od Karla Hynka Máchy z jeho nejslavnějšího díla. A ta slova platí dodnes. Květen je měsícem lásky a proč nevyrazit na rande do kina, nebo po pěkném dnu v přírodě si neodpočinout u nějakého velkého filmu v kině. Tady dostanete několik tipů na co vyrazit. Tohle je článek – květen v kině!!!

Květen v kině

Thunderbolts* 1.5.

Nová marvelovka je tu!!! Kolegové film už viděli a jsou velmi spokojený. Dospělejší marvelovka, která sází více na postavy a psychologii, než na velkolepé atrakce. Já se dost těším a vyrazím, co nejdříve do kina.

The Surfer 8.5.

Nový film s Nicholasem Cagem. Na ČSFD je krásných 78%. Může z toho vylézt výborný film nebo pěkná blbost. Ale je fajn, že Cage opět začíná hrát v zajímavých filmech.

Nezvratný osud: Pokrevní linie 15.5.

Návrat slavné hororové série. Mám tuhle hororovou sérii tuze rád, a druhý díl mě poznamenal na celý život. Na šestý díl se velmi těším a doufám v povedený a zábavný film.

Lilo & Stitch 22.5.

Disney se letos hodně moc spálil se svou hranou verzí Sněhurky. Teď má velkou šanci na reparát. Lilo & Stitch jsou velmi populární a podle traileru to vypadá, že hraný film bude držet animáku, co nejvíce to půjde.

Mission: Impossible – Poslední zúčtování 22.5.

Můj nejočekávanější film měsíce. Viděl jsem jen teaser a odmítám koukat na další trailery, protože vím, že mi Tom Cruise naservíruje podívanou, u které budu hledat ústa na podlaze. Běžte do kina!!! Nejlépe do sálu Imax.

Karate Kid: Legendy 29.5.

Pokračování nové verze a propojení se seriálem Cobra Kai. Já nejsem fanoušek této značky, ale fanoušci jsou z ukázky nadšený. Snad dostanou kvalitní film.

Toto byly naše tipy na zajímavé a velké filmy, které budou v květnu v kinech. Osobně se těším až si na některé filmy zaběhnu do kina. Doufám, že ne jednou!!!

Zdroj: ČSFDIMDb

Zdroj titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

Thunderbolts* – Sebevražedný oddíl od Marvelu? (Recenze)

0
Thunderbolts
Zdroj: Marvel Studios

Marvel Studios a parta “veteránských” antihrdinů představují Thunderbolts*, neuctivou týmovku včele s depresivní vražedkyní Yelenou Belovou (Florence Pugh). Ve filmu se kromě několika nových zajímavých tváří vracejí na plátna kin také další známé postavy z Marvel Cinematic Universe – Bucky Barnes (Sebastian Stan), Red Guardian (David Harbour), John Walker (Wyatt Russell), Taskmaster (Olga Kurylenko), Ghost (Hannah John-Kamen) a Valentina Allegra de Fontaine (Julia Louis-Dreyfus)…

„Potřebuje Marvel prostě svůj vlastní Sebevražedný oddíl?“ I takové otázky padaly v moment, kdy bylo oznámeno, že Marvel Studios uvede do kin týmovku Thunderbolts. V komiksech se jedná o skupinu, která funguje na velmi podobném principu jako Sebevražedný oddíl, kdy je tvořená především ze záporáků/přinejlepším antihrdinů. V období prvních Strážců Galaxie o realizaci projevil zájem James Gunn, který ovšem nakonec natočil pár let zpět svůj vlastní Sebevražedný oddíl. O dekádu později se tak režie této týmovky chopil Jake Schreier.

V jeho podání jsou Thunderbolts složeni především z antihrdinů – Yelena Belova, Red Guardian, Bucky Barnes, John Walker, Ghost z Ant-Mana a Wasp a Taskmaster. Mnozí byli předem zklamaní, že se nejedná o čistou odezvu na Sebevražedný oddíl, protože složení MCU Thunderbolts se celkově dá označit za skupinu záporáků. Určitě se ale dá říci, že se MCU Thunderbolts skládají z antihrdinů a víceméně komplikovaných osobností. To by samo o sobě mohlo zaručovat zajímavou týmovou dynamiku. Jak ale konfrontace Thunderbolts funguje v akci? Jak se v rámci MCU uvedl komplikovaný hrdina Sentry? A co vlastně znamená ten asterisk (hvězdička) v názvu?!

Thunderbolts* – Absolutní kino?!

Před měsícem byl uveden velmi specifický trailer na Thunderbolts*, který podle vlastního názvu lákal na „absolutní kino“. V praxi to znamenalo, že tento trailer zdůrazňoval podíl tvůrců se zkušenostmi z projektů uznávaného studia A24. Jake Schreier byl jedním z režisérů uznávaného seriálu Ve při, kameraman Andrew Droz Palermo stojí za skvělým Zeleným rytířem, za výpravou stojí Grace Yun, která stojí také za výpravou k hororu Děsivé dědictví, Harry Yoon byl zodpovědný za střih k filmu Minari, a hudební skupina Son Lux byla nominována na Oscara za soundtrack k filmu Všechno, všude, najednou. Tento trailer měl pravděpodobně naznačit, že se blíží specifická komiksová podívaná, která bude mít větší ambice. Dorazil nicméně tedy film, který se dá označit za umění? Ano… svým způsobem!

Bylo by možná naivní očekávat, že Thunderbolts* budou vyloženě artovým filmem, byť jej například Florence Pugh (představitelka Yeleny Belovy) označila za nezávislý zabijácký film. Zásadní komiksová revoluce se nekoná – 36. celovečerní film ze světa Marvel Cinematic Universe opravdu nijak výrazně nenabourává klasickou představu o koncepci MCU filmů. Přesto jsou Thunderbolts* filmem, který MCU aktuálně docela dost potřebuje. V době, kdy je kvalita nadcházejících dvou týmovek Avengers nejistá, přichází snímek sázející na osvědčené antihrdiny, kteří se musí vypořádat se svými démony a táhnout za jeden provaz. A možná přijde i ̶S̶u̶p̶e̶r̶m̶a̶n̶… Sentry.

Thunderbolts* se drží svého kopyta, přesto na to jdou po svém

Thunderbolts
Zdroj: Marvel Studios

Ve scénáři dvojice Eric Pearson (Thor: Ragnarok, Black Widow, chystaná Fantastická čtyřka: První kroky) a Joanna Calo (seriály Medvěd a zmíněné Ve při) hraje prim především Yelena Belova v podání Florence Pugh – a je to chytré rozhodnutí. I díky diskutabilní struktuře MCU po Avengers: Endgame je Yelena Belova rozhodně jednou z nejpropracovanějších nových postav Mnohovesmírné ságy MCU a Pugh dostává výrazný prostor, aby dokázala, proč je považována za jednu z nejlepších hereček současnosti. Prostor pro Yelenu navíc otevírá možnost věnovat se poměrně složitému tématu.

Je až potěšující, že se tahle marvelovka tak moc věnuje mentálním problémům. Thunderbolts do velké míry ubírají na humoru (největším zdrojem humoru je „nepřekvapivě“ Red Guardian) – a sluší jim to. Sice to po celou dobu působí dojmem, že někdo musel Schreierovi a spol. připomínat fakt, že jde o MCU, které se musí držet svého kopyta, u Thunderbolts se ovšem málokdy objeví pocit, že jde spíše než o film Jakea Schreiera o film Kevina Feigeho. MCU je už proslulé svou kreativní kontrolou, kdy to občas vypadá, že jen vyvolení jako James Gunn, Taika Waititi, Ryan Coogler nebo Chloé Zhao mohou projevit část svého rukopisu. I když uchopení Schreiera není nejpůsobivější, z Thunderbolts srší poměrně schopné vedení.

Funkční týmovka

Thunderbolts
Zdroj: Marvel Studios

Žádné velké problémy během realizace, žádné brutální přetáčky, ani náznak, že by snad muselo něco zásadního skončit na podlaze střižny, a také nulová neschopnost dopřát každé ze stěžejních postav alespoň minutku slávy. Thunderbolts* v tomto ohledu fungují jako týmovka, ve které své momenty slávy skutečně mají U.S. Agent, Ghost, Bucky Barnes, Red Guardian, Yelena Belova a především Sentry. Lewis Pullman, který v roli nahradil původně obsazeného Stevena Yeuna, působí jako naprostá castingová trefa. Sentry je navíc vykreslen podobně komplexně jako na stránkách komiksů (nechybí jeho minulost plná domácího násilí, pervitinu a slepic!) a skrze práci s jeho postavou tato týmovka potěší tím, že nenabízí klasické superhrdinské finále. A především Sentryho definitivně uvádí jako antihrdinu, se kterým by se v tomto vesmíru/mnohovesmíru ještě mohly odvyprávět zajímavé věci.

Julia Louis-Dreyfus poté poprvé dostává pořádný prostor jako Valentina Allegra de Fontaine a v téhle roli si dokáže ukrást scénu pro sebe už ve své první chvíli na plátně. I v rámci práce s její postavou to vypadá, že se klasicky zasazují takové ty zárodky do budoucna – jde ovšem o prvek, na který je u MCU už tak nějak potřeba být zvyklý. Thunderbolts sice bez problémů fungují samy o sobě (v postavách se nejspíše snadno vyznají i ti, kterým nějaká celovečerní či seriálová marvelovka utekla), přeci jen je ovšem zjevné, že se má jednat o potenciální start nové franšízy a několika příběhových linek, na které bude nejspíše více času až v pozdějších projektech.

Komornější, přesto uspokojivá marvelovka

Thunderbolts*
Zdroj: Marvel Studios

Byť se tu poté v podobě Sentryho představuje dost možná nejmocnější superhrdina v historii MCU, minimálně v první půlce nejspíše svou komorností Thunderbolts potěší každého, kdo má radši marvelovky jako Captain America: Návrat prvního Avengera nebo Black Widow. Několik supervojáků, jedna superžena + Černá vdova – tím to v podstatě většinu času hasne. Po vzoru prvních Avengers i Strážců Galaxie si poté nesourodá skupinka nejdříve musí přijít na chuť, aby později budovala vzájemná pouta a jejich  společná akce přinášela tu pravou satisfakci. Především hudba od Son Lux atmosféře těchto scén přispívá sama; důležitější však je, že tu Schreier skutečně formuje tým, se kterým by mohlo být fajn v budoucích letech ještě strávit nějaký ten čas. Ještě štěstí, že je už návrat tohoto týmu potvrzen pro Avengers: Doomsday i Avengers: Secret Wars.

Minimálně s kamerou se občas odehrají poměrně zajímavé věci, klíčové je ovšem to, že se tu skutečně dává dohromady tým, který by především potřeboval terapii, ideálně párovou. Škoda, že ne všichni členové týmu dostanou dostatečný prostor, aby šlo nějak řešit jejich vnitřní traumata (odnáší to především Ghost). Minimálně John Walker si ovšem může na svou stranu rychle získat spoustu lidí, kteří ho po Falconovi a Winter Soldierovi nemohli vystát, a Yelena zůstává nejkomplexnější novou postavou MCU po Avengers: Endgame, přičemž potěší informace o tom, že by právě Yelena měla mít jednu ze stěžejních rolí v budoucích Avengers týmovkách – už jenom kvůli tomu, že si Pugh tuhle svou tragickou postavu očividně užívá a dává do ní své maximum.

Thunderbolts* jsou fajn příslib do budoucna

Thunderbolts*
Zdroj: Marvel Studios

Na této marvelovce je vidět i důraz na praktické efekty – této týmovce se bude minimálně hodně těžko nadávat do digibordelu. Schreier umí pracovat s akcí a i když Thunderbolts nebudou vyloženou revolucí, jde minimálně o svěží záležitost v rámci MCU a velmi fajn příslib do budoucna, byť je budoucnost MCU samozřejmě velmi nevyzpytatelná (dvě po-titulkové scény + velmi kreativní závěrečné titulky vyvolávají více otázek nežli odpovědí). Minimálně se jedná o dost osobitou MCU podívanou, která spěje k šikovně vystavěnému finále. Vlastně se dá docela těžko věřit tomu, že by mohl základní koncept této týmovky dopadnout lépe.

Těžko říci, zda tahle podoba týmu Thunderbolts vyloženě uspokojí komiksové fanoušky, kteří nejspíše budou očekávat něco trochu jiného – minimálně skutečně něco jako Sebevražedný oddíl. MCU Thunderbolts na to ovšem jdou tak trochu jinak a výsledek je v tomhle ohledu velmi potěšující. Především jako ukázka toho, že jde skutečně s MCU hrdiny pracovat svěžím způsobem a že i superhrdinové mají mentální problémy, se kterými se občas perou stejně jako s hrozbami z jiných světů. Těžko říci, jak bude vypadat budoucnost tohoto týmu po konci této ságy – jako filmová tečka za 5. fázi MCU jsou ovšem Thunderbolts* velmi solidní podívanou a dost možná černým koněm letošní sezóny, kterého se nevyplatí úplně podceňovat. Minimálně v konfrontaci s jinou letošní filmovou marvelovkou vycházejí Thunderbolts* vítězně.

Thunderbolts* závěrem

Jake Schreier splnil zadání. Nejspíše se sice nevyplatí očekávat absolutní cinema, přesto jde o poměrně svěží komiksovku, ve které tentokrát nejde o konfrontaci dobra se zlem, ale o konfrontaci antihrdinů s mentálním zdravím. Nekoná se žádná zásadní revoluce ani kdovíjaký odklon od MCU, přesto jsou Thunderbolts* sympatičtí minimálně v tom, jak na to jdou tak trochu jinak.

Florence Pugh potvrzuje, že se jedná o jednu z nejlepších hereček současnosti, Lewis Pullman je v roli Boba/Sentryho naprostou castingovou trefou a celkově se jedná o povedený start potenciální nové franšízy, která by mohla do MCU minimálně přinést dávku svěžího větru – byť je otázka, jak moc na něj bude v rámci nejbližších MCU projektů vlastně čas. Kdyby ovšem v sáze po Secret Wars dostal Jake Schreier s touhle partou druhou šanci, moc důvodů k naříkání reálně nebude…

Verdikt: 8 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Marvel Studios
-REKLAMA-

Dvě tváře zločinu – Robert De Niro jde po krku sám sobě (Recenze)

0
Dvě tváře zločinu
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Film sleduje bosse italsko-americké mafie Vita Genovese (Robert De Niro) a Franka Costella (Robert De Niro). Rodinou Genovese je spáchán atentát na Costella. Ten přežije, ale je zraněn a v tom důsledku se rozhodne nechat své mafiánské dny za sebou…

Robert De Niro má s filmy o mafiánech bohaté zkušenosti, svého prvního Oscara přeci jen získal za roli Vita Corleoneho v Kmotrovi II. Po Tenkrát v Americe, NeúplatnýchMafiánech, Příběhu z Bronxu, Casinu, nebo Irčanovi, se ve filmu Dvě tváře zločinu dočkal De Niro rovnou dvojrole mafiánů. Jedná se poté o projekt, který se v Hollywoodu chystal již od 70. let, kdy si několik filmových studií postupně za roky přehazovalo práva. Teprve v květnu 2022 se na filmu začalo seriózně pracovat u studia Warner Bros.

Scénáře se konkrétně chopil Nicholas Pileggi, zodpovědný právě za zmíněné Mafiány a Casino, režie poté Barry Levinson, který již s De Nirem spolupracoval na filmech Vrtěti psem, Spáči, Co se vlastně stalo a Čaroděj ze země lží. Už dle prvotních indicií se tak jednalo o film, na kterém se podílí zkušení realizátoři nejedné klasiky, jejich společná účast by už poté sama o sobě mohla naznačovat velké věci. Jaký je ovšem výsledek?

Dvě tváře zločinu – Gangsterka, která přišla příliš pozdě

Alto Knights
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Pillegimu je 92 let, De Nirovi i Levinsonovi 81 let, jejich spolupráce tak přichází v moment, kdy jsou všichni tři stěžejní osobnosti tohle filmu ve velmi pokročilém věku. Těžko vlastně říci, jak by tenhle film mohl fungovat nějakých 30 let zpátky, kdy se chystala už jeho x verze, v roce 2025 ovšem film jako Dvě tváře zločinu přichází příliš pozdě.

Dvě tváře zločinu ve svých nejlepších momentech evokuje Irčana. V roce 2019 se jednalo o film, kdy mistr ve svém oboru (v tomhle případě Martin Scorsese, opět zodpovědný třeba za Mafiány a Casino) realizoval gangsterku, která působila jako snímek, který se už ve své době jen tak netočí. De Niro v něm byl spolu se svými kolegy Al Pacinem a Joem Pescim digitálně omlazen pomoci CGI a vtipný byl minimálně v těch momentech, kdy má digitálně omlazený De Niro pořád fyzičku a pohyblivé schopnosti téměř osmdesátiletého De Nira. Barry Levinson se svém filmu vydává trochu jiným směrem. Místo CGI se tu sází na praktické omlazení pomocí make-upu a výsledek je překvapivě méně rušivý, než v roce 2019 u Scorseseho vysněného projektu. Zázraky se ovšem přesto nekonají.

Není De Niro jako De Niro

Alto Knights
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Dvě tváře zločinu působí jako přesně ten film, který se snaží evokovat mafiánské klasiky, je vlastně až překvapivé, že něco takového dostalo v aktuálním desetiletí zelenou (byť Pileggi mimo jiné rybaří s hlavou Warnerů – Davidem Zaslavem). De Niro navíc hraje oba mafiánské bossy tak trochu jiným způsobem. Těžko se dá věřit tomu, že by byl někdo na role dvou mafiánských bossů ideálnější. De Niro je bezpochyby ikona mafiánských filmů a v roli Genovese i Costella jde vnímat odkaz jeho legendárních mafiánských rolí.

Genovese i Costello přeci jen symbolizují odlišné povahy mafiánů a jestli se někdo dokáže ve vzájemných konfrontací vyrovnat De Nirovi… je to právě De Niro. Rozhodnutí o tom obsadit do role dvou rivalů stejného herce přesto v součtu působí krapet podivně a sice něco, co by se mohlo případně uchytit v marketingové kampani (neuchytilo), přesto se dá ovšem říci, že bylo rozumnější do role jednoho z mafiánských bossů obsadit někoho, kdo dokáže s De Nirem držet krok (třeba zmíněný Pacino a nebo Joe Pesci, kterému by role Genovese docela slušela). Levinson za kamerou navíc působí dojmem, že se velmi snaží přiblížit stylu Martina Scorseseho, působí to ovšem přinejlepším jako neurážející napodobenina, které ovšem zároveň chybí Scorseseho hravost. Dvě tváře zločinu kvůli tomu postrádají cosi, co by se dalo nazvat osobitostí, na to je snadné neustále vzpomínat na tu či tu mafiánskou klasiku, která vznikla dávno před Dvěma tvářemi zločinu.

Film se v průběhu poměrně rozpadá

Dvě tváře zločinu
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Dvě tváře zločinu se začnou v průběhu více a více rozpadat, protože se příliš rychle ukáže, že tenhle příběh kdovíjaké trumfy neskrývá. Sázku na dvojitou dávku De Nira nejde označit za eso v rukávu. Je to škoda, protože rivalita dvou mafiánských bossů je sama o sobě nosným námětem. Konfrontace De Nira s De Nirem ovšem dohrává i na fakt, že jde pouze o chytrou práci se střihem a vizuálními efekty. Konfrontace Costella a Genovese nikdy nemají tu největší váhu, protože je díky účasti De Nira v obou úlohách příliš prohlédnutelné, že se k žádné reálně konverzaci nikdy nedochází. Byť by se tak snadno nabízela scéna, která připomene tu legendární z Nelítostného souboje, nic takového reálně očekávat nejde. Kdo se navíc začne zajímat o reálnou podobu Genovese a Costella,  bude mu obsazení De Nira do obou rolí připadat ještě podivnější.

Byť by tak v alternativním vesmíru mohla být konfrontace De Nira s De Nirem funkčním marketingovým tahem, v akci vzájemná konfrontace De Nira s De Nirem postrádá emoce, nějakou reálnou energii, prostě nádech čehokoliv, co by bralo dech. Už v tomhle ohledu se Dvě tváře zločinu koncepčně rozpadají, je tak škoda, že se film skutečně věnuje zajímavému období, kdy atentát na Costella měl výrazné následky a vedl k velmi zásadním událostem v historii organizovaného zločinu. Je tak škoda, že tento film s těmito události zachází poměrně fádně. Chybí tomu jakékoliv emoce, strhující sekvence, postrádá přesně všechno to, co obsahují ty gangsterské klasiky, v jejich stopách by se přitom očividně Dvě tváře zločinu rády vydaly. Před 50 lety by možná byla šance v této formě nějak ohromit, v roce 2025 je to ovšem až příliš málo a příliš pozdě.

Výsledek, který prostě musí mrzet

Alto Knights
Zdroj: Warner Bros. Pictures

Jde o výsledek, který prostě musí automaticky mrzet každého, kdo si vzpomene na nejlepší filmy De Nira, Levinsona i Peleggiho. Tyhle nedomrlé výsledky filmů přinejlepším za 50% nejvíce bolí v momentech, kdy se na nich podílejí tvůrci, kteří už nemusí nic nikomu dokazovat a přesto realizují dál, kdy přitom jejich novinky nutně neshodí jejich kultovní status, přesto zamrzí, že z toho ,,přinejlepším´´ vypadlo tohle. De Niro přitom dokáže své mistrovské herectví prokázat i v kontrastu mezi oběma mafiánskými bossy, Levinson je pořád očividně šikula a Pileggi občas dokáže připomenout zlaté časy Mafiánů a Casina. Přesto po sledování Dvou tváří zločinu zbydou pouze rozmazané vzpomínky  minulosti a nepříjemný kontrast s realitou.

Moc tak nesejde na tom, jak schopně funguje dobová výprava, hudba Davida Fleminga poměrně přispívá atmosféře a celé to vypadá řemeslně slušně. Levinson neservíruje úpadek z ranku Václava Vorlíčka, je vlastně fajn sledovat tvůrce, který je pořád schopen realizovat alespoň vyloženě neurážející podívanou, která jen holt nestačí na vrcholy kariéry.

Podívaná pořízená za 50 milionů dolarů by dost možná byla ještě před 30 lety byla minimálně pro cinefily jednou z top událostí roku, letos ovšem tento film přinejhorším propadl a pravděpodobně si na něj už jen tak nikdo nevzpomene. V základech se přitom pohybuje slušná gangsterka, která by mohla v nejednom ohledu fungovat lépe. A byť dvojitá účast De Nira není tím největším problémem, je přeci jen jedním z těch prvků, který kvality filmu shazuje dolů. Gangsterský odkaz Roberta De Nira přesto zůstane neposkvrněn, pokud ovšem tohle má být tečka za jeho gangsterkami, těžko to půjde brát jako odchod na vrcholu.

Dvě tváře zločinu závěrem 

Dvou tváří zločinu je škoda. Robert De Niro hned v dvojroli mafiánských bossů, oscarový režisér Barry Levinson a scenárista Nicholas Pileggi, stojící za Mafiány a Casinem, dodávají přes 50 let odkládaný projekt, který trpí mnoha problémy. Jedním z nich je bezesporu podivné rozhodnutí, že si De Niro zahraje hned dvě stěžejní postavy tohoto mafiánského příběhu. Spíše ovšem zamrzí, že celé dílo působí jako výrazná snaha evokovat mafiánské klasiky, která ovšem ke stěžejnímu období organizovaného zločinu přistupuje příliš fádně a působí jednoduše jako film, který přichází až příliš pozdě. Nejedná se přitom o vyložené fiasko, spíše o důstojnou prohru, vedle níž Irčan najednou působí jako lepší film…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Warner Bros. Pictures
-REKLAMA-

Ash – Sci-fi horor s Eizou González a Aaronem Paulem (Recenze)

0
Ash
Zdroj: XYZ Films

Riya (Eiza González) se probudí na vzdálené planetě a zjistí, že její posádka vesmírné stanice byla brutálně zavražděna. Její vyšetřování toho, co se stalo, spustí děsivý řetězec událostí…

Steven Ellison AKA Flying Lotus (FlyLo) je nejen DJ a rapper, ale také filmař. Kromě skládaní hudby se občas věnuje i režii, jeho nejnovějším filmovým projektem je poté snímek Ash. Původně si v něm hlavní role měli zahrát Tessa Thompson a Joseph Gordon-Levitt, z neupřesněných důvodů se ovšem místo nich v hlavní rolích nakonec objevují Eiza González a Aaron Paul. Jde o horor odehrávající se ve sci-fi prostředí, v závěrečných titulcích poté FlyLo děkuje filmařům Terrenci Malickovi a Johnu Carpenterovi, druhým zmíněným se poté FlyLo dle vlastních slov inspiroval i u tvorby soundtracku.

Dle všemožných indicií se mohl jednat o slibný příspěvek do podžánru vesmírného hororu, kterého bude v následujících letech dost minimálně díky dalším Vetřelcům a a Predátorům. Byť rozpočet Ash nebyl nafukovací a vznikal dle všeho v omezených produkčních podmínkách, několik indicií naznačovalo, že by se mohlo minimálně jednat o zajímavý film. Jaký je ovšem film při konfrontaci s výsledkem?

Ash nejde nenávidět, nejde ho ovšem ani milovat

Ash
Zdroj: XYZ Films

Flying Lotus prokazuje, že nejen rozumí práci s hudbou, ale také práci s vizuálním vyprávěním. Jeho Ash snadno evokuje zmíněného Johna Carpentera, zároveň ovšem i Davida Lynche nebo Davida Cronenberga. FlyLo umí filmu dodat živelný vizuál, atmosféře velmi přispívá práce se střihem. Už dle ukázek se dalo predikovat, že Ash bude vizuálně spoléhat především na práci s pestrými barvami, v tomto ohledu poté nepřekvapuje. A minimálně rudá barva už dlouho nebyla tak sexy.

Už jenom kvůli tomu nejde Ash vyloženě nenávidět. Zároveň se ovšem rychle projeví, že tento projekt nejde vyloženě milovat. A vlastně přitom moc nesejde na tom, že se FlyLo nepřekvapí s kdovíjak sofistikovaným a v rámci žánru revolučním scénářem. FlyLo minimálně dokáže vyvolat dojem, že má nakoukáno a jeho Ash do jisté míry funguje jako snaha o poctu hororům, které se odehrávají ve vesmíru. Při vší té krásné audiovizuální formě ovšem zásadní problém spočívá v tom, že Ash postrádá cosi jako duši.

Ash je béčko, nejde to vnímat jako nadávku

Ash
Zdroj: XYZ Films 

Je radost sledovat Eizu González, která nadále prokazuje, že se může jako herečka prosadit i jinak nežli díky své kráse. Aaron Paul zase působí dojmem, že je rád, že opět dostává herecké příležitosti. Scénář od FlyLo poté sice kdovíjak revoluční a na filmu jsou poznat omezení v rámci realizace, přesto výsledek nikdy za pochodu nepůsobí vyloženě ošklivě a FlyLo minimálně působí jako tvůrce, který má ten ideální cit pro vizuál. Vlastně tak moc ani nesejde na tom, že je Ash béčko, protože to v tomhle případě ani nejde brát jako nadávku.

FlyLo tak umí pracovat s hudbou, zvukem i vizuálem, který by mu záviděl nejen Zack Snyder. Překvapí především i tím, jak umí pracovat s akcí, kdy v tomhle ohledu potěší i menší účast Ika Uwaise. Tahle látka by očividně potřebovala více peněz, aby chvílemi nepůsobila krapet směšně. Snadno se dá věřit tomu, že by šlo s tímto námětem dělat zajímavější věci. Někdy se bohužel projevuje, že je Ash až příliš nízkorozpočtová produkce  a v docela stěžejních momentech nepůsobí nejvábněji. Na druhou stranu to vykupuje fakt, že má FlyLo očividně dost vizuálních nápadů a zvládne jimi kompenzovat ty momenty, které film brutálně sráží dolů.

Film chvílemi působící jako vyložený videoklip

Ash
Zdroj: XYZ Films

Chvílemi se na to docela pěkně kouká, jinak ovšem film spíše celou dobu působí jako celovečerní videoklip, kterému jenom chybí tancování a zpěv. Dá se snadno pochopit, že rozpočet nebyl nafukovací a šlo tak o souboj, který nešel vyhrát. Přesto je vlastně smutné, že to jakožto neurážející béčko funguje (především dokud se nezpochybňuje to, co v něm jaksi nedává smysl), přesto nejvíce filmu ubližuje výsledná forma. FlyLo rozhodně nepůsobí vyloženě nešikovně a nějaký ten spin-off Vetřelce nebo adaptaci videohry Dead Space by možná i při lepším rozpočtu zvládl. Těžko ovšem říci, zda si on sám myslel, že stačí realizovat tohle nepříliš chytré a vzhledem k nízkému rozpočtu snadno lacině působí sci-fi k jeho osobní satisfakci.

Finále alespoň dosahuje maxima v rámci násilí, kdy tak závěr filmu dokáže vyvolat pocit, že film nějakým způsobem k něčemu gradoval. Scénář Jonniho Remmlera přesto celou dobu musí jasně dávat najevo své slabiny a to i především nešikovnou prací s tím, jak film graduje k vyvrcholení jisté formy detektivní zápletky“. Především i díky chaosu spojeného s vyprávěním skrze flashbacky. A tím, jak je to celé možná až příliš průhledné. Jako celek je možná Ash zajímavé cvičení někoho, kdo se ještě ve filmovém médiu tak trochu hledá (a jeho hudba někdy úplně neladí k jeho filmu, byť má své specifické kouzlo). Je to určitě škoda, protože sci-fi hororů ve vesmíru není nikdy dost. Až se ovšem v Hollywoodu začne chystat filmová adaptace Among Us, je nepravděpodobné, že by někdo zvolil Flying Lotuse jako ideálního tvůrce, který se má této adaptace chopit.

Ash závěrem

Ash nejde vyloženě nenávidět, zároveň ovšem existuje dosti záminek k tomu tuhle sci-fi podívanou nemilovat. Flying Lotus umí pracovat s vizuálem, zvukem a hudbou, zároveň se docela projevuje šikovnost s budováním atmosféry a hororových scén. Škoda, že se tohle sci-fi musí spoléhat na hloupý scénář a především z něj až příliš křičí jeho lacinost. Eiza González ukazuje, že se nemusí spoléhat pouze na svůj vzhled, prostor pro Aarona Paula mimo svět Perníkového táty vždycky potěší, o Ash se ovšem dá při nejlepším říct, že jde o slušný celovečerní videoklip. Každý si musí sám ujasnit, jak se něco takového může svým způsobem vnímat jako urážka. Byť má ovšem FlyLo cit pro vizuál, na lepší projevení svých filmařských schopností by nejdříve potřeboval silnější látku…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: XYZ Films
-REKLAMA-

Totální rozklad – Akční nářez s Tomem Hardym dorazil na Netflix. Co na něho říkáme? (Názory redakce)

0
Totální rozklad
Zdroj: Netflix

Gareth Evans patří mezi ty nejlepší akční režiséry. Jeho oba díly Zátahu patří k těm nejdrsnějším mlátičkám pod sluncem. Pracoval také na seriálu Gangs of London nebo natočil pro Netflix horor Apostle. Evansova novinka Totální rozklad (Havoc) je velmi očekávaná a my z redakce jsme byli zvědaví, jak se povede po letech jeho nový akční film. Nebudeme to tedy na úvod zdržovat a jdeme na to. Tohle jsou názory redakce na snímek Totální rozklad. 

Příběh se odehrává po neúspěšném obchodu s drogami, kdy se pošramocený detektiv (Tom Hardy )musí probojovat kriminálním podsvětím, aby zachránil politikova odcizeného syna, a zároveň rozplétá hlubokou síť korupce a spiknutí, které lapá do pasti celého jeho město. (Netflix)

Názory redakce na Totální rozklad

Pavel Hrubeš

Akční náhul!!! Režisér Gareth Evans dodal, to co slíbil, že dodá. Na tento film jsme si museli hodně dlouho počkat, a těší mě, že mohu napsat, že to čekání stálo za to. Hodně moc se mi líbí, že film je nekompromisní autorský film, který si Evans natočil přesně jak chtěl. Brutální akce, jednoduchý příběh, jednorozměrné postavy a stylová atmosféra.

Evans jako režisér odvedl parádní řemeslo, a když se ke slovu dostane akce, souboje, přestřelky, bitky, tak je to neskutečně intenzivní podívaná, která přikovala můj zrak k televizi. Evans srší nápady, choreografie scén je vymazlená, kamera předvádí úžasné úhly a kompozice, a celé je to nadupané a strhující. Evans si s akcí výborně vyhrál.

Co se týče příběhu, tak ten slouží jako katalyzátor pro akci a motivaci postav. Je obrovská škoda, že postavy jsou jednorozměrné, záporák nevýrazný a samotná zápletka lehce hloupoučká. Naštěstí to ničemu nevadí, protože to Evans vynahrazuje akcí a je tady Tom Hardy v buldočím módu.

Hardyho charisma odtáhne celý film, a on je tady výborný a hraje přesně tak jak má. Jessie Mei Li mi ve své roli sedla a zahrála svou postavu dobře, a její charakter měl co nabídnout. Dost mě bavila Quelin Sepulveda, která svou roli zahrála velmi pěkně a v akčních scénách se neztratila. Timothy Olyphant a Forest Whitaker jsou talentovaný a šikovný herci, a o to více zamrzí, že nemají tolik prostoru.

Film má hodně vymazlenou akci, nicméně triková stránka je slabá a úvodní automobilová honička nevypadá moc hezky. Totální rozklad je nadupaný akční nářez, který mi dal přesně to, co jsem doufal, že dostanu.

Hodnocení: 7 z 10

Totální rozklad
Zdroj: Netflix

Lenka Skříčilová

Je moje divácká spokojenost s filmem přímo spojená pohledem někoho, kdo od Garetha Evanse stále nic jiného neviděl? Lze vůbec brát vážně někoho, protože má jeho novinku jako první „zářez“? (Pokud na tom vůbec záleží.) Jsem divák, který nemá rád porovnávání a pokud na tuhle hru už přistoupí, tak to nedělá nijak zvlášť rád. Stejně jako u knih, kde zastávám myšlenku, že dobře napsaná kniha by se měla líbit i tomu, kdo od autora předtím nic nečetl nebo ani nemá v oblibě žánr. Že tak se pozná dobrý spisovatel. Čtenář na konci uzná, že četl dobrou knihu, pokud zvládne objektivitu a svoje emoce. Tak proč by to u filmů mělo být jiné?

Protože mě se líbilo úplně všechno. Všechno je na svém místě a pracuje se mnou právě tak, abych si na konci řekla, že jsem byla spokojená. Ono je totiž tak snadné rozporovat něčí názor, protože nemá například v žánru/s autorem dost nakoukáno. A je tohle opravdu skutečné měřítko, které určuje to, jak je film dobrý? Nebo jde jenom o to, jak se nám filmy jako celek líbí? Ano, tohle by bylo na hlubokou studii a s velkou pravděpodobností bychom ani na konci neměli správný výsledek. A protože na tohle v turbulentním světě není čas, tak musí postačit názor jedné divačky, která viděla skvělý film. A víc nepotřebuje. Jenom ten pocit na konci, že tohle bylo přesně to, co potřebovala ke svému osobnímu štěstí. Samotný příběh filmu je klasická zápletka. Sám nejsem žádný vzor ctnosti a udělal jsem dost špatných věcí, ale umím najít svou vlastní hranici. Kterou moji parťáci a kamarádi v rámci vize své vlastní spravedlnosti/hamižnosti dávno překročili. Přeci jen, svět je místo, kde dobráci nedopadnou dobře. Většinou s kulkou v hlavě a tváří v blátě, takže potom jsou jenom dalším schodem na žebříku postupu jiných směrem nahoru.

A proto se často snadno stane, že někdo jiný je prostě ve špatný čas na špatném místě a všechno ostatní začne nabalovat jako jedna velká sněhová koule do kolosálně obrovského průšvihu, kde každého napadne: „Kdy si spolu všichni sedli, promluvili si a všechno vyjasnili, tohohle jsme si mohli odpustit.“ Ale na druhou stranu, kde by potom byla všechna zábava? Totální rozklad je totiž nejenom právě ta velká zábava, ale zároveň vážně dobře natočený film. Sedla mi celá atmosféra, kdy po vizuální stránce to občas působí jako skoro až počítačová hra, kdy na začátku je způsob použití triků skoro jako ze Sin City, prostě jsem si díky vizuálu na ten film hned vzpomněla. Kdy víte, že to všechno před vámi není skutečné, sice působí to plastově, ale zároveň prostě nějak hezky plastově, nevytrhává to a dává filmu jedinečný „ksicht“. Tohle je kousek, který jen tak nezapadne.

Ale nejenom kvůli vizuálu. Je mi jasné, že film si spousta lidí pustí především kvůli očekávání skvělé akce. A tu tady dostanou. Například celá akční sekvence v tanečním klubu je prostě krásná. Je to pastva pro oči, už jenom protože já mám ráda právě ty drobnosti. Například když se věci dějí na více místech a je vidět na jedno místa pozadí druhé akce. Tohle jsou právě ty věci, které divák u podobných filmů považuje za standard. Ale zároveň to ve špatných rukách udělat vážně hodně špatně. Ale proč si to prostě neužít pokaždé, kdy jsme toho svědky?

Totální rozklad je akční pecka od začátku do konce. Ano, možná do žánru akčních filmů nepřináší nic nového a rozhodně to není žádná filmová revoluce. Ale … na konci jsem se prostě nedokázala zbavit nepříjemného dojmu, že bych si tenhle film užila mnohem víc v kině na velkém plátně. Už jenom proto, že hned několik scén a situací si o to vyloženě říkalo. Nebojím se napsat, že mám za sebou film, který mě vážně hodně bavil, byl správně akční, s vizuálem, který je vážně dobrý a na konci vím jistě, že do druhého dne nezapomenu, čeho jsem byla svědkem, právě naopak. Protože tenhle film vám dá přesně to, co od něj očekáváte. A není to snad to nejdůležitější?

Hodnocení: 10 z 10

Havok
Zdroj: Netflix

Antonín Matějíček

Gareth Evans byl pro akční žánr vždycky jako zjevení. Raid a jeho pokračování jsou dodnes neotřesitelné etalony brutality, dynamiky a dechberoucí akce. Když tedy po letech čekání konečně dorazil Totální rozklad (Havoc), moje natěšenost lámala stropy. Jenže jak to tak bývá, když na něco čekáte jako na spasení, dostanete místo vánočního dárku pořádnou facku zabalenou v ozdobném papíře. Příběh je přímočarý a jednoduchý. Město v rozkladu, únos, zkorumpovaní policajti a jeden zoufalý detektiv, který musí všechno napravit.

Jednoduchost bych filmu klidně odpustil, ostatně i první Raid si vystačil s pár větami a spoustou zlomených nosů. Problém je, že postavy, včetně Hardyho, jsou tady spíš náznaky charakterů než skuteční lidé. Motivace? Hloubka? Emoce? Nope. Akce, hlavní tahák filmu, je brutální, špinavá a syrová. Evans rozhodně neztratil čich na násilí, které bolí i přes obrazovku. Klubová scéna má intenzitu, která by se dala krájet, a finále v duchu home invasionu je bez debat nejlepším segmentem filmu. Akce je rychlá a chvílemi opravdu vtahující. Jenže a to je ten problém, kamera a střih jedou místy tak zběsile, že jsem si připadal jak na zadní sedačce rozhrkaného autobusu. Místy jsem vůbec netušil, kdo komu zrovna přerazil žebra a jestli to byl záporák, číšník, nebo kolemjdoucí prodavač párků. Evans místo precizní choreografie často sází na chaotickou kinetiku, která je sice efektní, ale i dost matoucí. A když už není koho mlátit, všechno se bezhlavě rozstřílí. Zásobníky mizí rychleji než peníze na festivalu a protivníci přežívají neskutečné dávky olova, jen aby o pár minut později ještě doběhli pro náplasti. Chápu, nemáme martial arts hvězdy, ale i přesto by se dalo méně stříhat.

Vizuální stránka tomu taky moc nepomáhá. Úvodní honička v autech působí jako render z Need for Speed z roku 2010 a kdekoliv se objeví město nebo silnice, trpí film umělým CGI vzhledem, který podráží autenticitu celého příběhu. Srovnávat to s autentickou honičkou v Raidu 2 by bylo kruté, ale co si budeme. Ta zas tolik hvězd nepotřebujete a reálná auta takový problém asi nebudou. Sem tam se navíc i akční scény topí v nepřirozeném vzhledu, což atmosféře nepřidává. A co herci? Tom Hardy jede svůj klasický režim „mručím, mlátím, přežívám“. Charismatu má pořád dost, aby film utáhl, ale rozhodně to není jeho pamětihodná role. U Olyphanta mě pak zamrzelo hlavně to, že je tu tak nějak do počtu. Jeho přirozené charisma sice občas problikne, ale scénář mu nedává žádné pořádné eso do ruky.

Podtrženo sečteno: Havoc není špatný film, ale rozhodně není ani ten nářez, ve který jsem doufal. Má brutální akci, rychlý spád a pár skvělých momentů (klubová scéna, napínavé finále), ale současně si sám podráží nohy zběsilou kamerou, přehnaným střílením a nepovedeným CGI. Hardy jede svůj standard, ale nic extra navíc. Evans umí pořád servírovat špínu a krev, ale tentokrát z toho víc bolí oči než žaludek. Jako fanoušek akčního žánru jsem chtěl tleskat, místo toho utírám slzy zkrvaveným boxerem.

Hodnocení: 6 z 10

Totální rozklad
Zdroj: Netflix

Marek Lízal

Od začátku, kdy se oznámilo, že Gareth Evans točí svůj nový akční film byl jsem nedočkavý, jako malý kluk, který se těší, až si rozbalí dárky na Vánoce. Evansovi akční filmy zbožňuji. Jak tedy dopadl v mých očích jeho nejnovější kousek?

Totální rozklad je od začátku béčko, který má dobrý základ, ale bohužel scénář moc dobře nepracuje s postavami nebo logičností. Je to vlastně dost jednoduchý snímek, a je to fakt škoda, protože kdyby se více rozpracovali do hloubky některé postavy, dějové linky, a mělo by to delší stopáž, tak by to byl komplexnější a funkčnější film. Takhle to bylo prázdný. Ale na tenhle film se nikdo nezačne dívat, aby viděl oscarovou podívanou. Jen je pravda, že ten scénář je na celém filmu to nejslabší. Než přejdu na pozitiva a jak moc mě ten film bavil, tak ještě dodám, že ten film má z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu hodně CGI scén, kdy většinou jsou to scény s auty. Úvodní honička byla jako počítačová hra a tyhle momenty se ve filmu ještě párkrát objeví. Nechápu to.

Ale teď k tomu hlavnímu, proč si tento film většina pustí a proč jsem se na něho, tak moc těšil. Akční stránka je kapitola sama o sobě. Evans je někdo, kdo točí akci svým jedinečným stylem. Umí dokonale natočit nekompromisní a tu nejbrutálnější akci. Totální rozklad nabídne skvělou pasáž v nočním klubu, ve které se film zahřeje, jako před sportovním výkonem jenom, aby nás totálně odpálil finálním akčním infernem v chatrči, kde se Evans utrhne ze řetězů a ve finále lítá vzduchem stovky olova, a kde dojde na jasně viditelnou poctu akčních klasik z 80. a 90. let od Johna Woo.  Akce je skvěle natočená, tak jak to umí jedině Evans, přesto s ním mám dva menší problémy. První je, že akce působila někdy chaoticky zběsilá. U jeho předchozích filmů se mi to zpracování akce líbilo mnohem víc. A druhá věc je, že se mi tolik nelíbí, že skoro do všech musí postavy vystřílet celý zásobník, než padnou. Tohle Evans začal dělat od seriálu Gangs of London, a ačkoliv to vypadá brutálně, tak to vlastně začne po nějaké době být únavný a trošku debilní.

Kolem a kolem, když to vezmu, tak Totální rozklad je vlastně celkem zklamání. Nevím proč, ale když někdo začne točit pro stream, tak najednou jejich filmy nepůsobí, tak dobře. Gareth Evans sice nenatočil špatný film, bavil jsem se a beru to jako hloupé béčko, kdy jsem si šel užít hlavně tu akci, ale na jeho předchozí akční kousky to nemá šanci se přiblížit. Nejsmutnější hlavně je to, že jakmile se nad tímto filmem více zamyslím, tak je to horší a horší. Proto se pokusím zůstat, co nejblíže na mých dojmech po dokoukáni filmu. Totální rozklad mohlo být mnohem lepší, a od Evanse jsme čekali více, přesto jsem si to dokázal užít a nenudil jsem se.

Hodnocení: 7 z 10

Totální rozklad
Zdroj: Netflix

Tom Bejvl

Už prvotní reakce naznačovaly, že se Totální rozklad sice (vyloženě nepřekvapivě) může spolehnout na výtečnou akci, selhává ovšem ve slabším příběhu. A tady se nějaké zásadní překvápko skutečně nekoná. Už Evansovy Zátahy sice mohly spoléhat na výtečnou akci, nikdo si na dvojici indonéských akčňáků ovšem nevzpomene kvůli kdovíjak propracovaným postavám a chytrému scénáři. Kdyby se ostatně dělal nějaký průzkum, výsledky pravděpodobně jasně napoví, že na Totální rozklad se diváci chtějí podívat především kvůli akci, ideálně podobně brutální jako v Zátahu. A té se určitě dočkají.

Totální rozklad působí jako akční podívaná z 80. let, především i tím, jak je vizuálně neuhlazený, a atmosféra přispívá pocitu, že se skutečně sleduje nějaká dekády zapadlá akční podívaná. Hrozně moc se tam umírá, hrozně moc se tam střílí, parametry akčního nářezu Totální rozklad v tomto ohledu bez problému splňuje. Tom Hardy je navíc typově ideální volba na ztvárnění tragického antihrdiny, Hardy minimálně dokazuje, že jde o jednu z nejlepších možných voleb na ztvárňování podobných antihrdinů. V uplynulých letech se Hardy moc v akčních rolích neobjevoval (pomineme-li trilogii Venom), Hardy poté působí dojmem, že si tuhle hereckou polohu neskutečně užívá. Už na samotném papíře to muselo působit tak, že se Hardy pro tuhle roli narodil.

Vlastně tak moc nesejde na tom, že Totální rozklad nemá kdovíjakou hloubku (Zátahy ji přeci jen mají větší), Evans totiž nepřišel o svou nápaditost, schopnost dodat akčním scénám intenzitu a utrhnout se brutalitou ze řetězů. Nepříliš šikovná práce s CGI je vykoupena minimálně jednou parádní akční pasáží a ve finále je i krapet cítit Evansova přiznaná inspirace Johnem Woo. Těžko říci, zda má Evans šanci se jako akční tvůrce po Zátazích kamkoliv posouvat, pokud pro něj ovšem do budoucna bude Totální rozklad představovat „zlatý střed“, bude pořád alespoň minimální důvod se na jeho novinky těšit.

Hodnocení: 7 z 10

Tohle jsou názory redakce na akční film Totální rozklad. Doufáme, že se vám článek líbil a snad se rozhodnete podle našich dojmů dát filmu šanci nebo ne. 🙂

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Until Dawn – Horor založen na populární videohře (Recenze)

0
Until Dawn
Zdroj: Sony Pictures

Vítejte všichni u dnešního článku, ve kterém si rozebereme dlouho očekávaný film podle slavné hry na PlayStation. Film nese stejné jméno jako hra, a to Until Dawn. Samotná hra je velmi specifická a přenést jí na plátna kin byl velmi náročný úkol. Tvůrcům se to povedlo, a v tomto článku si budete moci přečíst, co si o filmu myslí většina redakce. Pohodlně se prosím usaďte a přečtete si naše společné dojmy na film Until Dawn!!!

Názory redakce na film Until Dawn

Rok poté, co její sestra Melanie (Maia Mitchell) záhadně zmizela, se Clover (Ella Rubin) a její přátelé vydávají do odlehlého údolí, kde zmizela, a hledají odpovědi. Při průzkumu opuštěného návštěvnického centra zjistí, že je pronásleduje maskovaný vrah a jednoho po druhém děsivě vraždí… jen aby se probudili a ocitli se zpět na začátku téhož večera. Uvězněni v údolí jsou nuceni znovu a znovu prožívat onu noc – jenže pokaždé je vrahova hrozba jiná, pokaždé děsivější než ta předchozí. Naděje se zmenšuje a skupina si brzy uvědomí, že jim zbývá už jen omezený počet smrtí a jedinou možností, jak uniknout, je přežít do svítání…

Antonín Matějíček

Until Dawn horor
Zdroj: Sony

Adaptace her zažívají boom srovnatelný snad jen s komiksovou mánií před několika lety. Prakticky každý týden slýcháme novinky o tom, jaká další herní značka zamíří na stříbrné plátno a tentokrát padla volba na oblíbený interaktivní horor Until Dawn. Originální hra byla svého času příjemné překvapení, kdy jste svými rozhodnutími mohli rozhodnout o osudu skupinky přátel. Motýlí efekt v praxi, spousta cest a ještě více konců. Právě proto mě od začátku dost zajímalo, jak filmaři tenhle princip převedou na filmové plátno. A Už první trailer naznačil, že to mají pevně v rukou, což po zhlédnutí mohu s čistým svědomím potvrdit.

Režie se chopil David F. Sandberg, který má za sebou úspěšné horory jako Zhasni a zemřeš nebo povedenou druhou Annabelle. Jeho filmy jsou typické precizním řemeslem a schopností pořádně diváka potrápit hutnou až nepříjemnou atmosférou. O to větším překvapením je, že Until Dawn je možná jeho nejméně strašidelným počinem vůbec. Jasně, pár lekaček tu najdeme, ale upřímně, kdo má horor trochu nakoukaný, hravě je odhadne předem. Místo plíživého děsu Sandberg vsadil na pořádně krvavou jízdu, což vůbec není na škodu. Jedna noc, parta přátel a několik šílených způsobů, jak je poslat na druhý břeh.

Mix několika hororových subžánrů

Svou strukturou Until Dawn připomíná mix několika hororových subžánrů najednou. Máme tu slasher, duchařinu, monstra, a dokonce i trochu té čarodějnice. Ihned mi na mysl vyplula Chata v horách, která fantasticky kombinovala různé hororové styly s meta humorem a originalitou. Until Dawn sice jede na podobné vlně, ovšem s o něco menší dávkou originality. Pokud si ale představíte, že by Chata v horách měla dítě s filmem Na hraně zítřka, budete mít velmi přesnou představu, jak celý koncept funguje. Časová smyčka, pokaždé jiné zlo a nekonečné umírání hlavních postav.

Gore je naprosto skvělé a filmaři nešetří kreativitou. Oči létají vzduchem, vnitřnosti stříkají všemi směry a červíci vylézají z míst, kam slunce běžně nesvítí. To všechno je zabalené do dynamického střihu a rychlého tempa, takže se prakticky nestíháte ani na chvíli nudit. Pro fanoušky hry tvůrci připravili i pár milých pomrknutí, kdy mě jedno z nich vyloženě potěšilo. Jenže jak to bývá, film není bez chyby. Atmosféra tu sice neurazí, ale vyloženě chybí pocit nějakého hlubšího zla nebo beznaděje, která by vás zarazila do sedačky. Místy se prostě cítíte jako na nenáročném filmu, který je nejlepší sledovat s partou přátel a popcornem.

Scénář je dost chatrný

Scénář je navíc dost chatrný a mytologie celého příběhu působí, že byla splácaná na koleni. Není to sice zásadní problém, protože během deseti minut vám totiž filmaři nabídnou smrt pěti postav rovnou deseti různými způsoby, ale kvůli tomu, že příběh nedává příliš smysl, zůstává pocit, že se dalo vytřískat víc. Největší slabinou jsou však postavy. Během celé stopáže jsem si k nikomu nedokázal vytvořit jakýkoli vztah, většina z nich je bez výrazu, bez charisma a tudíž není ani komu pořádně fandit. To snímku bohužel ubírá na napětí, ale i na celkovém dojmu, že tady není pro koho plakat.

Podtrženo sečteno: Until Dawn je poctivá hororová jednohubka, která se pyšní povedeným gore, kreativními vraždami a několika zajímavými nápady. Fanoušky hry určitě potěší, že se tvůrci neomezili pouhou kopií původního příběhu a zkusili přijít s něčím trochu jiným. Ačkoliv film trochu drhne na postavách, atmosféře a děravé mytologii, pořád se jedná o solidní krvavé řemeslo, které nenudí a v kině s partou kamarádů rozhodně nezklame. Prvotní strach má očekávání trochu krotil a je to asi dobře. Takhle jsem vlastně spokojen, i když vyloženě nešílím.

Verdikt: 7 z 10

Martin Lukáš

Until Dawn trailer
Zdroj: Sony

Until Dawn je nový horor podle hry, přičemž její děj se odehrává po událostech tohoto filmu. Budování strachu a napětí na mě fungovalo, nečekal jsem, že přijdou takhle obstojné lekačky. Režíroval David F. Sandberg (Zhasni a zemřeš, Annabelle 2: Zrození zla nebo Shazam). Tentokrát se vydal cestou co možná největšího využití praktických efektů – a je to opravdu znát. Všechny smrti a zabití vypadají syrově a autenticky, takže z téhle stránky velká spokojenost. Řemeslně Until Dawn taktéž obstojí, dobrá práce s kamerou a i začlenění found footage potěší.

Co bych ale určitě vylepšil, je hlubší lore a detailnější pohled do minulosti samotného těžebního města, v jehož místech se příběh odehrává. Chybělo mi i nějaké ucelené vysvětlení pravidel a fungování smyčky ze začátku – pro nehráče hry, jako jsem já, to působilo místy lehce nahodile, ale na druhou stranu mě to neustále nutilo přemýšlet, jak to celé asi funguje. I tak si film ale v rámci možností udržel tajemnou a nepříjemnou atmosféru, která k podobnému typu hororu sedí.

Práce s postavami a jejich psychikou mohla být rozhodně zvládnutá lépe, protože po tolika smrtích by člověk měl být víc psychicky vydeptaný. Ale nekonzistence jejich chování mnohdy bila do očí. Until Dawn ale do kina doporučuji – jako béčkový horor na příjemný večer za mě naprosto ideální. Pro hráče hry to možná bude o něco horší, ale i bez znalosti předlohy to není absolutní propadák.

Verdikt: 6,5/10

Pavel Hrubeš

Until Dawn
Zdroj: Sony

Důstojná prohra!!! Hru jsem hrál, a když jsem zjistil, že vzniká film, tak jsem si říkal, že tvůrci před sebou mají velmi náročný úkol. Přímá adaptace prostě nelze. Takže tvůrci budou muset k filmu přistupovat inovativně, chytřeji a hodně si s příběhem a s daným světem pohrát.

A to se bohužel povedlo tak napůl. Režisér David F. Sandberg odvedl velmi dobrou práci. Sandberg má řemeslo v ruce, umí vytvářet napínavé scény, budovat správnou atmosféru, hrát s různými hororovými žánry a styly. Navíc Sandberg skvěle pracuje s praktickými efekty, masky, kulisami a dělá věci poctivě a řemeslně. A to více mě štve, že ten scénář je špatný a hloupý, a táhne jeho poctivou práci do béčkových vod. Tohle si Sandberg nezasloužil.

Jen co jsme s kolegy vylezli z kina, tak jsem jim řekl asi pět nápadů jak pojmout příběh, aby to dávalo větší smysl, bylo to věrnější předloze a hlavně to po příběhové a vypravěčské stránce fungovalo lépe a zajímavěji. Tím se samozřejmě nechci plácat po zádech, jen tím chci říci, že se spoustu věcí dalo po příběhové stránce udělat lépe, zajímavěji, kdyby nad nimi někdo přemýšlel déle, než pět minut.

Po herecké stránce je to dobře zahrané. Jen je zase problém ve scénáři, který dělá z postav občas nesympatické charaktery, nepracuje s jejich vývojem, nutí je dělat naprosto hloupé rozhodnutí atd. Z mého pohledu je Until Dawn zklamaní a promarněná šance.

Verdikt: 5/10

Tom Bejvl

Sandberg je šikula, kterému nechybí schopnost sebereflexe. Velmi dobře ví, jak k jednotlivým scénám přistoupit, aby měly alespoň nějaký efekt, a vlastně se dá snadno říct, že by se v případném pokračování dokázal slušně vyřádit – pokud by zároveň měl štěstí na silnější scenáristické zázemí. Na Sandbergovi a spol. se rozhodně musí ocenit, že se nevydali cestou čistokrevné 50:50 filmové adaptace videohry. Název Until Dawn je pro něj ale svým způsobem tou největší překážkou. Nároky na status neurážejícího hororového béčka však Until Dawn splňuje bez větších potíží. A tak vlastně ani tolik nevadí, že ambice zřejmě mířily o něco výš.

Přestože film konceptem evokuje hororovou verzi Na Hromnice o den více, takovou hloubku zdaleka nenabízí. Until Dawn tak ve výsledku působí spíše jako neurážející béčko, jehož postavy se – vzhledem k situaci, ve které se ocitly – často chovají až příliš nevěrohodně, někdy dokonce vysloveně hloupě. Právě v těchto momentech je film nechtěně směšný, aniž by se o humor vědomě snažil.

Filmu by slušela kompletní found footage forma

Peter
Zdroj: Sony

Přesně proto je škoda všech těch někdy až roztomilých kreativních nápadů, kterými Sandberg očividně oplývá. Kreativní jsou třeba i závěrečné titulky. Sandberg navíc prokazuje, že je jedním z mála hororových tvůrců, kteří ještě dokážou obstojně pracovat s lekačkami. Pasáž s found footage je pak natolik zajímavě zpracovaná, že zamrzí, že nikoho nenapadlo, že by film možná fungoval lépe v kompletně found footage formě a mohl se stát jakousi novodobou Záhadou Blair Witch. Zbytek je neurážející a střídání stylů přispívá k určité svěžesti během celé stopáže.

Filmové Until Dawn je ve výsledku vlastně docela v pohodě – i když mu svým způsobem škodí už samotný název a fakt, že jde o volnou adaptaci původní hry. I ti, kteří herní předlohu neznají, si pravděpodobně všimnou, že má film své nedostatky – především ve slabším scénáři, méně výrazném hereckém obsazení (což je ovšem spíš vina slabě napsaných postav) a ne zcela využitém potenciálu. Sandberg ale prokazatelně projevuje lásku k hororovému žánru a jeho kreativita je tím, co film táhne kupředu. Na solidní hororové béčko to stačí – na něco víc bohužel ne.

Verdikt: 6 z 10

Toto byli naše dojmy z videoherní adaptace Until Dawn. Doufám, že se vám článek líbil a dáte filmu šanci v kině, protože umí překvapit.

Zdroje: IMDbČSFD

Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures

-REKLAMA-

Zběsilá láska – Velmi zajímavá francouzská podívaná (Recenze)

0
Zběsilá láska
Zdroj: StudioCanal

Jackie (Mallory Wanecque) a Clotaire (Malik Frikah) zdánlivě nemají nic společného. Jackie je slušná holka z dobré rodiny, pilně studuje na střední škole. Její spolužák Clotaire naopak vyrůstá v problémové čtvrti, rád se poflakuje a žije neřízeným životem. Ač na okolí Jackie působí jako křehká dívka, Clotaira okouzlila její nebojácnost a také hodně ostrý smysl pro humor. Ona na něm naopak obdivuje nepředvídatelnost a spontánnost. Navzdory rozdílům se do sebe bezhlavě zamilují a myslí si, že jejich láska nemá obdoby a nikdy neskončí. Clotaire se však zaplete s násilnickým gangem a je odsouzen k deseti letům vězení za vraždu, kterou ale ve skutečnosti nespáchal.

Po mnoha letech nedobrovolného odloučení už oba žijí velmi odlišné životy. Jackie (Adèle Exarchopoulos) vede spořádaný a poklidný život s novým partnerem Jeffreyem (Vincent Lacoste), čerstvě propuštěný Clotaire (François Civil) by se rád a drsně vypořádal s bývalými kumpány za jejich zradu, kvůli níž si odseděl dlouhé roky ve vězení. Každá cesta, na kterou se vydávají, je ale nevyhnutelně přivádí zpět k sobě. Zvítězí jejich zběsilá láska nad Clotairovou touhou po pomstě a nad spokojeným životem, který teď žije Jackie?

Gilles Lellouche je nejen francouzským hercem, kterému jde legálně nadávat do Obelixe, ale je také režisérem a scenáristou. Jeho 4. režijní projekt s názvem Zběsilá láska byl uveden na posledním Filmovém festivalu v Cannes, jednalo se ovšem o nejhůře hodnocený film minulého ročníku v rámci Hlavní soutěže. Přesto se mu podařilo obdržet 13 nominací na francouzské filmové ceny César, Alain Chabat poté nominaci za Nejlepšího vedlejšího herce dokonce dokázal proměnit. Jedná se tak o film, který diváky určitě rozdělil a i rozporuplné přijetí mohlo slibovat minimálně zajímavou podívanou. Jaký je ovšem výsledek?

Zběsilá láska slibuje zběsilou romantickou podívanou

Zběsilá láska
Zdroj: StudioCanal

Zběsilá cesta je adaptací irské knihy Nevilla Thompsona s názvem Jackie Loves Johnser OK? Lellouche projekt chystal téměř dekádu, sliboval poté, že půjde o velmi brutální romantickou komedii, již během realizace poté Lellouche citoval Martina Scorseseho, Quentina Tarantina a původní West Side Story jako inspirační zdroje pro tento film. Výsledkem je určitě zajímavý film. Ale co přesně to v tomhle případě znamená?

Jedná se o téměř tříhodinové (166 minut) romantické drama, kterému se nejspíše v Cannes tleskalo ve stoje 15 minut, aby šlo celkovou délku zážitku zaokrouhlit na tři hodiny.  V Cannes se tleská všemu a nejde to vnímat jako nějaký zásadní důkaz kvality. I když poté došlo k dezinformaci o tom, že půjde o muzikál, ve skutečnosti se v něm jenom trochu tancuje a vůbec nezpívá. Děj jde poté rozdělit na dvě separátní části – dospívání dvou ústředních postav a jejich dospělost. A sympatičtější je svým způsobem její první polovina.

První polovina filmu strká do kapsy jeho druhou půlku

Zběsilá láska
Zdroj: StudioCanal

Už počátku jasné, že si Lellouche zakládá na výrazném vizuálu. Je to film plný výrazných barev, stylizovaných pasáží, také momentů, kterým bude vlastně snadné nadávat do kýčovitosti. I když Zběsilá láska není muzikálem, má s ním minimálně po stránce vizuálního zpracování poměrně styčné plochy. A kdo chce, může v tom skutečně vidět moderní West Side Story/moderního Romea a Julii.

V dospělosti stěžejní dvojici hrají Adèle Exarchopoulos (které život nastartoval film Život Adèle) a François Civil ( D’Artagnan  z poslední dvoudílné adaptace Tří mušketýrů), tedy výrazní herci jedné generace francouzských herců, jsou ovšem zastínění představiteli jejich mladších verzí. Malik Frikah obdržel nominaci za Nejlepší mužský objev a Mallory Wanescque zase za Nejlepší ženský objev, není se potom čemu divit. Jedná se o zdánlivě zaměnitelnou teenagerskou romanci, chemie mezi dvěma zmíněnými mladými herci ovšem funguje a všechna vzájemná roztomilá gesta a vizuální vyprávění zvládají vyvolávat dojem, že se skutečně odehrává romance, která je pro dvě ústřední postavy stěžejní a ovlivňuje jejich život minimálně po další dekádu. Frikah a Wanescque navíc mezi sebou mají nějakou přesvědčivou chemii. A to se mezi Exarchopoulos a Civilem úplně nekoná, byť v něm očividně sebevíce existuje snaha o vyobrazení kontrastu mezi dospíváním (případně ambicemi během něj) a vyloženou dospělostí.

Lellouche se utrhl ze řetězu, výsledek tomu odpovídá

Zběsilá láska
Zdroj: StudioCanal

V průběhu to začne působit, ,že se Lellouche definitivně utrhl ze řetězů. je to na vidět na výsledné podobě filmu. Jak film přeskočí do 2. časové roviny, nahazuje méně a méně přesvědčivé dějové kotrmelce, kdy nejvíce bude určitě trčet konec, který zdánlivě odkazuje nevyhnutelné směřování vyprávění, jde ovšem o formu tahání za nos. Škoda jen, že tak drzýa především nepředvídatelný film není po celou dobu. V průběhu se naopak film stává více a více předvídatelným, 166 minut si poté Lellouche obhájí vyloženě těžko. Na to nevypráví dostatečně komplexní příběh, který by si své téměř 3 hodiny zasloužil.

Poměrně dost vedlejších postav se projeví jako karikatury (rodiče hlavní mužské postavy, jeho nejlepší kamarád, nová láska hlavní ženské postavy…), se kterými film nepracuje kdovíjak zajímavě. Výjimkou je snad Alain Chabat, který otce hlavní hrdinky zvládne ztvárnit alespoň nějak komplexněji a vyvolá dojem, že je jeho César zasloužený. Ve výsledku navíc zamrzí, že 2. polovina pracuje zajímavěji s Civilou postavou. Jackie sice touží především po emancipaci a její příběhová rovina odpovídá jejímu charakteru, linka s novou láskou se ovšem vyvine přesně dle očekávání. Úsměvně je ve finále i kontrast mezi dvěma hlavními postavami v jejich minulosti a budoucnosti, nejen díky faktu, že mají rozdílné barvy očí (rozpočet ve výši 35,7 milionů eur holt nejspíše nedokázal pokrýt náklady na čočky).  Když je řečeno, že se dospělá Jackie (Exarchopoulos) vůbec nezměnila od své teenage podoby (Wanescque), je to poměrně úsměvné.

Zběsilá láska vypadá draze, působí ovšem jako předražený videoklip

Zběsilá láska
Zdroj: StudioCanal

Zmíněný tučný rozpočet je na filmu rozhodně vidět a vypadá to, že se na filmu nešetřilo. Nejen skrze vizuál, ale i docela výrazně vyobrazené dobové zasazení příběhu do 80./90. let. Jako celek ovšem Zběsilá láska ovšem působí spíše jako předražený videoklip. Takový ten ambiciózní videoklip, jehož součástí je nějaký ten příběh, pořád ovšem videoklip. Chvílemi to vypadá, že film rozjede pár zajímavých dějových prvků, na to ovšem ve finále není moc čas. Linka o gangsterské kariéře Clotairea by vystačila na jeden samostatný film, bylo by ovšem naivní věřit, že dojde k nějakým zajímavějším věcem. A to i přes fakt, že se několikrát naznačí, že to Clotaire nemá v hlavě úplně srovnané a je dost možná svým způsobem psychopat. Má to nějaké zásadní následky na rozuzlení příběhu a zakázanou lásku? Ne, proč by vlastně mělo?!

Jde přesně o ten typ filmu, u kterého je těžké říct, co se při jeho realizaci tvůrci honilo v hlavě. Jedná se minimálně o ten typ filmu, kterému by se hodila nějaká dramaturgická rada, minimálně cokoliv, co by nějak zvládlo obhájit jeho délku. Cokoliv, co by z filmu, který by zřejmě rád pojednával o nějakých vážných tématech, dělalo méně banální záležitost. Docela blízko by Zběsilá láska zřejmě ráda měla k filmům Baze Luhrmanna, ty se ovšem nemusí opírat pouze o silný vizuál, ale také většinou o nosné vyprávění. A přesně v tom Zběsilá láska selhává.

Zběsilá láska by mohla být silnou podívanou

Zběsilá láska
Zdroj: StudioCanal

Zběsilou láskou nejde vyloženě opovrhovat. Ambice z toho filmu celkem srší, skutečně hezky se na něj kouká, herci se snaží i v moment, kdy je jejich neexistující chemie sebevíce křečovitá. Sympaticky to pracuje s hudební dramaturgií, samotná hudba Jona Briona je dost výrazná, nominace na kameru, střih, kostýmy, zvuk i výpravu jsou na Césarech snadno obhajitelné.

V romantické rovině ovšem především v závěru trčí z filmu neskutečná křeč a i když se může zdát, že film může směřovat nějakým směrem (falešný začátek je opravdu na škodu), ve finále velmi zklame svou banalitou a tuctovostí. A nic na tom nemění barvičky a vizuál, který by mohlo závidět spousty filmů. Jako v životě totiž nezáleží zase tolik na vnější kráse, ale také na kráse vnitřní. A se Zběsilou láskou je to prostě složité.

Zběsilá láska závěrem

Se Zběsilou láskou je to těžké.  Je to očividně ambiciózní podívaná, které se po řemeslné stránce vlastně dost věcí těžce vytýká, na zadek ovšem film dopadá v rámci scénáře, který je příliš banální, tuctovitý a především hloupoučký. Pohroma, kterou naznačoval loňský Filmový festival v Cannes se nekoná, zároveň se ovšem nekoná kdovíjaký filmový zázrak. Prostě neurážející film, kterému se dá dost věcí vytýkat, přeci se ovšem dá snadno identifikovat několik jeho silných stránek. Zároveň jich ovšem není tolik, aby šlo na celkové kvality Zběsilé lásky brát nějaké zásadní ohledy.

Je to poměrně dost promrhaný potenciál, zároveň ovšem určitě jde o vizuálně podmanivou podívanou. Takže je svým způsobem snadné Zběsilou lásku v jistých ohledech cenit, v jistých ohledech jí zase pohrdat. Rozhodně film, který splňuje předpoklady o tom, že může snadno rozdělit diváky na ty spokojené a zklamané…

Verdikt: 6 z 10

Zdroj titulního obrázku: StudioCanal

-REKLAMA-