Jakeova (Sam Worthington) a Neytiřina (Zoe Saldaña) rodina se po Neteyamově (Jamie Flatters) smrti potýká se zármutkem a střetává se s novým, agresivním kmenem Na’vi, Popelovým lidem, který vede ohnivá Varang (Oona Chaplin), zatímco konflikt na Pandoře eskaluje a objevuje se nové morální zaměření…
Avatar: Oheň a popel – Dokázal James Cameron překonat sám sebe?
Navazovat na prvního Avatara nemohlo být snadné, James Cameron přesto před třemi lety dodal velmi důstojné pokračování. Takové, které ještě více rozšířilo komplexní svět a dalo jasně najevo, že i (minimálně) další tři výpravy na měsíc Pandora mohou stát za to. V případě třetího Avatara dochází k dalšímu rozšíření světa, toto pokračování ovšem činí skvostně i rozvíjením dosavadních motivů. Jestli má nějaká sága i do budoucích let stát za pozornost, nejspíše to bude právě Avatar.
Avatar 3 je druhou půlkou velkého příběhu. Začíná přesně tam, kde poslední film skončil. Opět dochází ke kolonizaci nebešťanů, ničení fauny a flóry tohoto fikčního světa, tentokrát navíc k odhalení toho, že svět Pandory není černobílý. A že ne všichni Na’vi jsou morálně čisté bytosti.
Svět, který se opouští těžce
Už při prvním náletu známých ikranů je opět jasné, že je svět Avatara jedním z těch, který je v nejednom ohledu fascinující. A o to těžší pak pokaždé je jej opouštět. Cameron už v případě předchozích dvou Avatarů zvládl vyvolat dojem, že technologie dosáhla svého možného vrcholu, v Ohni a popeli to jen podtrhuje. A opět se tak budou snadno nabízet otázky, zda jde vlastně aktuální strop ještě někam posouvat.
Nějaký vývoj je přesto rozpoznatelný. Především v mimice herců. Ztvárnění těchto postav působí každým filmem komplexněji a komplexněji, výkony herců, kteří nejsou vidět z masa a kostí, jde ocenit především díky výraznější mimice a grimasám. Nově představený klan popela se poté dokáže výrazně odlišit od již známých klanů a ukazuje se, že Cameron dokáže nadále rozšiřovat svět zajímavými směry. Především v momentech, kdy dochází ke střetu pozemské technologie se světem Pandory. Opět dochází k paralele, která evokuje konfrontaci původních obyvatel Ameriky s kolonizátory, fascinace ohnivého popela palnými zbraněmi poté dokáže (ne náhodou) působit jako paralela k objevení ohně.
Avatar je nadále vyspělou podívanou
Avatar u Disneyho nevyměkl. Naopak, je to pořád komplexní podívaná, u které se Cameron nebojí přitlačit v těch správných momentech. V emocích i akci. Cameron působí jako tvůrce, který si dává na budování světa záležet i v rámci kontinuity, detailů i naznačeného potenciálu. Svým způsobem je navíc díky němu snadné odpustit jisté neduhy předchozího Avatara. Cameron má vše plně v rukou. A je důležité si toho vážit.
Postavy Jakea Sullyho, Quaritche, Neytiri, Spidera, Kiri i Payakana dostávají nové vrstvy, postavy se rozšiřují směrem, který jejich dosavadní vývoj nepodkopává. Síla třetího Avatara tkví také v tom, že jde dle příslibu o prakticky uzavřený příběh. Což mu pomáhá více fungovat jako film sám o sobě (lehká „nevýhoda“ dvojky spočívala v přesném opaku). Zdánlivě nepodstatné postavy z minula dostávají větší prostor, některé záhady se dočkávají dovysvětlení a některé motivy se dočkávají (pravděpodobně alespoň dočasného) uspokojivého finiše.
Větší filmová událost tu za celý rok nebude
Jestli může nějaký film opět dokázat vyvolat lásku ke kinozážitku, pak je to právě tento. Takový, který se vyplatí vidět na tom největším plátně s nejlepším zvukem. Až do konce roku se muselo čekat na ten nejvelkolepější blockbuster roku. Takový, kterému by se měly chtít vyrovnat všechny budoucí Star Wars a další podobné blockbusterové milníky. Především v případech, že se daří vizuálním efektům působit tak realisticky, že se chvílemi vůbec těžce věří tomu, že jde o svět vytvořený primárně vizuálními efekty. I když své dělá také autentická příroda Nového Zélandu.
Svým způsobem tak moc nezáleží na tom, že je finále Avatara 3 do velké míry mixem finále předchozích dvou dílů. A že kontroverzi má třetí Avatar podmíněnou minimálně ještě větším zaměřením na duchovno, které s vírou vůči bohyni Eywě má výraznou spojitost. Cameronův autorský rukopis se pozná, kdy se opět potvrzuje, že málokterý tvůrce dokáže realizovat pokračování, která skutečně mají svůj smysl.
Rozšiřování, které funguje
l třetího Avatara jde chvílemi vnímat jako sci-fi variaci na Zachraňte Willyho, z jistých zřejmých důvodů má poté ze všech dosavadních Avatarů nejblíže ke Star Wars. A přesto je Avatar pořád svůj. Je to velkolepý sci-fi epos, který se zároveň nebojí pracovat s motivy zármutku, rasismu, kolonizování, ničení životního prostředí i síly rodiny. Cameron se nesnaží spoléhat jen na atrakce. Opět v tomto ohledu bude nový Avatar hrubě nedoceněný, málokterý blockbuster si ovšem může předem říkat o status milníku, který následně také dokáže naplnit.
Dokonalý film neexistuje. Ani třetí Avatar jím není. Má vady na kráse, především v tom ohledu, že v rámci série přece jen nevyhnutelně dochází k formám repetitivnosti. I když se přesně s něčím takovým nejspíše dá počítat u každého sequelu. U každého sequelu naopak není podmínkou, že by dokázal dostát kvalitám svého předchůdce. Srovnávat film Jamese Camerona s filmem Jamese Camerona vlastně ani nedává moc smysl. Přesto se dá snadno říct, že je Cameron mistrovský švec ideálně se držící svého kopyta.
Filmařů jako James Cameron moc není. Važme si jich!
Filmařů jako James Cameron moc není. Takových, kteří umí točit blockbustery s přidanou hodnotou a vždy vyvolávat dojem, že ještě více posouvají hranice svých schopností. Cameronova akce je díky tomu působivá ve vodě i ve vzduchu, při velkolepých akčních pasážích i při těch relativně komorních. Především i díky tomu, co těmto konfrontacím předchází. I v tomto ohledu přitom Cameron v rámci franšízy neobjevuje neprobádané území. Střet zájmů je i tentokrát stejný, změna přichází spíše v rámci dynamiky a figurek rozesetých na šachovnici.
Cameron tak umí představit novou výraznou záporačku Varang a skrze ni také odvrácenou část Pandory, která nemá moc důvodů mít k bohyni Eywě úctu. Svým způsobem se tak jedná i o střet náboženství, což nakonec vede k (tentokrát v podstatě) doslovným přesahům. V otěžích kdejakého filmaře by to mohlo ve finále působit směšně, nikoliv v těch Cameronových. I v mnohých očích pravděpodobně přepálenou stopáž (195 minut) nejde vnímat jako zásadní přestupek filmu. A jestli tak nějaký film za poslední dobu opravdu stál za návštěvu kina, je to právě nejnovější Avatar.
Avatar: Oheň a popel závěrem
Avatar: Oheň a popel potvrzuje, že James Cameron zůstává jedním z mála tvůrců, kteří dokážou pojmout blockbuster nejen jako atrakci, ale jako plnohodnotný filmový svět s vlastními tématy, kontinuitou a emocemi. Přestože se série nevyhýbá jisté repetitivnosti a třetí díl může místy působit jako variace na již známé motivy, síla Avatara tkví právě v tom, jak suverénně s nimi Cameron pracuje. Rozšíření Pandory o temnější, morálně ambivalentní roviny dodává sáze novou hloubku a potvrzuje, že tento svět má stále co nabídnout. Avatar 3 není dokonalý film, ale je to velkolepý, sebevědomý a emocionálně funkční epos, který znovu připomíná, proč by měl být kinozážitek událostí. Pokud má nějaká současná filmová série šanci obstát i do budoucna, je to právě Avatar…
—————————————————————————————————-
PS: V rámci českého znění nejspíše diváci ocení návaznost dabérů, studio Virtual je i tentokrát zárukou kvality. Ještě lepší dojmy (především díky hereckým výkonům představitelů Na’vi) nicméně nejspíše dodá originální znění.
PS 2: Ústřední píseň od Miley Cyrus je solidní, o oscarovou nominaci si říká spíše než píseň Weeknda k druhému filmu.
PS 3: V případě Avatar: Oheň a popel opravdu platí, že se jedná o uzavření jednoho příběhu, jehož součástí není zásadní cliffhanger. Dle dřívějších příslibů se tak Avatar 4 (20. 12. 2029) a Avatar 5 (18. 12.2031) opřou o výrazný časový skok a start nové kapitoly franšízy, dle jistých náznaků mají v podstatě fungovat právě jako Avatar: The Way of Water a Avatar: Oheň a popel (dvě části jednoho velkého příběhu).
PS 4: 3D neurazí, dech ovšem nejspíše bude brát maximálně v IMAXu.
PS 5: Lidé trpící díky HFR budou minimálně na začátku trošku trpět.
Verdikt: 10 z 10
- Zdroj titulního obrázku: 20th Century Studios
