Film Better Man je založen na skutečném příběhu strmého vzestupu, dramatického pádu a pozoruhodného znovuzrození britské popové superstar Robbieho Williamse, jednoho z největších showmanů všech dob. Film je vyprávěn jedinečným způsobem z Robbieho perspektivy a zachycuje jeho osobitý vtip a nezdolného ducha. Sleduje Robbieho cestu od dětství, přes nejmladšího člena chlapecké skupiny Take That, který se dostal na vrchol hitparád, až po jeho nevídané úspěchy jako sólového umělce, který láme rekordy – to vše v konfrontaci s problémy, které může velká sláva a úspěch přinést….

Better Man – Robbie Williams je opičák… doslova!

Když bylo oznámeno, že v polobiografickém snímku Better Man ztvární Robbieho Williamse digitální opice, pro mnohé se mohlo jednat o opožděný aprílový žertík. A nebo o šílenost, se kterou mohl přijít jedině Robin Williams. Když se režisér a spoluscenárista Michael Gracey zeptal Williamse na zvíře, které by k sobě přirovnal, Williams vyrukoval právě s opicí, protože má sám pocit, že na jevišti opicí je (jak by asi tak film vypadal, kdyby se Williams spíše cítil jako křeček nebo hlemýžď?).

Už přítomnost digitální opice značí, že Better Man nebude tuctový hudební biopic. Režíruje přeci jen Michael Gracey, který již stojí za muzikálem Největší showman a má tudíž i zkušenosti s vyprávěním životních příběhů (jakkoliv příběh skutečného P. T. Barnuma překroutil naruby), kromě Největšího showmana ovšem stojí také za dokumentem P!nk: Všechno, co (dosud) vím a vypadá to, že se chopí také hrané verze animáku Na vlásku. Zkušenosti s hudebními filmy tudíž Gracey má bohaté. A Better Man potvrzuje, že se by se i do budoucna mohlo jednat o jednoho z nejzajímavějších tvůrců hudebních filmů.

Better Man – Tuctové hudební biopicy hledejte jinde

Od doby, kdy Bohemian Rhapsody v kinech globálně utržilo 910 milionů dolarů, se s novou vlnou hudebních biopiců roztrhl pytel. O některých filmech se dá říct, že jsou audiovizuálně zajímavé a obsahově podnětné (Rocketman o životě Elthona Johna). Jiné jsou naopak tuctové, zaměnitelné a nedávají téměř žádné důvody k tomu, aby stálo za to si je ponechat v paměti (Bob Marley: One Love). Better Man naštěstí spadá do té první skupiny. Michael Gacey od prvních minut servíruje biopic, který srší energií, audiovizuální dravostí a především skutečně působí jako film o svéhlavém Robbiem Williamsovi.

Kvality filmu se do jisté míry mohly odvíjet od toho, jak moc přirozené je sledovat digitálního opičáka se všemi těmi lidskými postavami. Digitální opičí Robbie Williams musí být schopen projevovat emoce, vlastnit nějakou mimiku, v jednotlivých scénách působit v prostoru přirozeně. Opičího Robbieho Williamse naštěstí k životu přivedla společnost Wētā, která digitální opice přivedla k životu již ve formě čtyř posledních filmů ze světa Planety opic, zároveň stojí za triky k oběma Avatarům i jejich chystaným třem pokračováním.

Je nezpochybnitelné, že pro mnohé bude digitální opičák tak trochu narušitelem a bude pro ně nutné si na tuhle vypravěčskou formu zvyknout. Opičí Robbie Williams ovšem působí tak přirozeně, že by šlo jeho kvalitní motion capture model ihned hodit do pokračování Království Planeta opic a bez problému by mezi všechny představené opičí charaktery z nové kapitoly franšízy zapadl. Digitální opice vás mají i tentokrát šanci dojmout. A není vůbec potřeba se za to stydět.

Better Man se nebojí jít do hloubky, rozhodně není jen gimmick

Mnohým hudebním biopicům se vyčítá, že jdou skutečně málo pod kůži a jsou vůči vyobrazení protagonistů až příliš opatrné. Better Man těží z toho, že je Robbie Williams zcela otevřený a upřímný. Better Man se tak nebojí Robina Williamse představit ve dvou separátních rovinách. V průběhu filmu s ním lze v jistých momentech sympatizovat, v jistých momentech je naopak snadné ho nenávidět. Ústřední postavu biopicu to rázem dělá mnohem zajímavější, nečernobílou a komplexní.

Existuje mnoho biopiců kontroverzních hudebních umělců, kteří dle mnohých kloužou po povrchu. Sacha Baron Cohen například neuspěl v případě, kdy chtěl biopic Freddyho Mercuryho realizovat jako mládeži nepřístupnou komedii plnou drog a sexu. Snímek The Dirt o skupině Mötley Crüe byl naopak možná až příliš expresivní.

Better Man klidně mohl vsadit jenom na gimmick a to, že se v jeho centru pohybuje digitální opice. Přítomnost opice je ovšem přístupná interpretace k tomu, jak člověk s osobními démony vnímá sám sebe. Ne nadarmo jsou opice často spojené s cirkusem a konáním „opičáren“.  I když ovšem Robbie sám sebe vnímá jako opičáka (a v jisté míře jim možná skutečně je), Better Man ho dokáže odprezentovat jako komplexní bytost. A navíc věrohodně.

Pod stylizovanou skořápkou se skrývá nosná osvětová reklama

Jakmile dojde na momenty zpívání a tanečních scén, dané scény mají neskutečný náboj a Graceyho jde po Největším showmanovi snadněji označovat za audiovizuálního kouzelníka. Především hudební moment, která dokáže odvyprávět většinu z klíčového vztahu mezi Robbiem Williamsem a jeho tehdejší partnerkou Nicole Appleton, prokazuje, že Gracey zvládá hudebním scénám dodávat hloubku, zároveň dokáže odvyprávět část příběhu, která by pravděpodobně nejednomu biopicu trvala klidně i půlku filmu.

Písně od Williamse jsou mimochodem v různých částech příběhu zvolené ideálně a tak trochu dojde i na Somethin‘ Stupid. A už jenom v úvodu je píseň Feel použitá v tak trochu nečekané a velmi dojemné formě. Škoda jenom faktu, že část věnující se období v boy bandu Take That, není dvakrát nejzáživnější. Jako skutečně zajímavý film se Better Man projeví až v moment, kdy období Williamse v Take That dochází ke svému závěru.

Je to stylizovaná a působivá skořápka, která je po celou dobu tak adekvátně okázalá, zároveň se skutečně nebojí jít v jistých momentech na dřeň. V jakém jiném filmu uvidíte opici šňupající kokain a nebo opici souložící se třemi ženami naráz? Williams film sám jako vypravěč prezentuje svým známým neotřelým stylem, nebojí se dotknout i těch momentů, kdy se pokoušel sáhnout si na život.

V závěrečných titulcích tak nechybí ani osvětová reklama, která divákům připomíná, že v případě, že si oni nebo jejich blízcí chtějí šáhnout na život, existují způsoby, jak si s někým nezávisle promluvit a vrátit věci na bezpečnou kolej. Příběh Robbieho Williamse je o to hned hmatatelnější. Málokterý z nás nejspíše uspořádá koncert pro 120 000 lidí nebo bude pařit se skupinou Oasis, každý z nás se ovšem může dostat do situaci, které ho dostanou na samotné dno. Ať za to můžeme my sami a nebo klíčové osoby v našem životě.

Příběh Robbieho Williamse jde vnímat jako tragédii s hořkosladkým koncem

Tři lidé jsou pro Roberta Williamse v životě tím nejdůležitějším – jeho matka, otec a babička. Janet v podání Kate Mulvany do velké míry plní úlohu pasivní role milující matky, která svého syna podporuje za každých okolností. Babičky Betty v podání Alisona Steadmana je druhá stěžejní mateřská figura ve Williamsově životě, kdy i její vyprávění legendy o králi Artušovi do sebe výtečně zapadne v působivé vizuální sekvenci, která se prolíná s Williamsovým koncertem na festivalu v Knebworthu.

Nejvýraznější figurkou ve Williamsově životě je ovšem nakonec jeho otec Peter v podání Stevea Pembertona. Čím víc se nad tím člověk zamyslí, Peter v sobě skrývá to nejlepší i nejhorší ze všech možných otců. Svého syna v podstatě namotivuje k usilování o pěveckou kariéru („na tom co miluješ nezáleží v moment, kdy tě za to nemilují ostatní!“) a seznámí se ho s jeho životními vzory, především Frankem Sinatrou.

Zároveň před synem upřednostňuje vlastní kariéru a po dlouhých letech vlastně začne o svého syna projevovat ten pravý zájem v moment, kdy se z Roberta stává Robbie. A to i přes to, že sláva dost možná jenom na fotkách působí skvěle, realita samotná přitom může být diametrálně odlišná. Milující otec v Peterovi Conwayovi asi někde dřímá a závěr jejich linky ve filmu (který dle všech důkazů není hollywoodský přikrášlený) přináší emocionální uspokojení. K Peterovi jde přesto vnímat solidní dávku nenávistí. A Better Man má svým způsobem hořkosladký konec.

V příběhu Robbieho Williamse je snadné se najít

Závislost na drogách a kokainu ovlivňuje vztah Robbieho s nejbližšími. Svým způsobem se může jednat o solidní prevenci vůči závislosti, byť ne tak extrémní a prvoplánová jako Requiem za sen nebo Trainspotting. V jádru je ovšem Better Man především pořád ten příběh jednoho talentovaného snílka, který konfrontací se svými démony přináší neotřelou duševní očistu.  A to jen přibývajícím počtem digitálních opic. Těžko říci, zda si Better Man najde cestu k divákům, film je to ovšem minimálně tak výrazný, že je pravděpodobné, že minimálně utkví v paměti v rámci všech těch hudebních biopiců, kterých skutečně přibývá.

Už jenom sázkou na digitálního opičáka v popředí mohl Better Man být nechtěně směšný a sázet pouze na velmi výraznou hlavní tvář reklamní kampaně při svezení se na úspěchu jména Robbie Williams. Výsledek ovšem může mile překvapit i ty, kterým to celé přijde jako až příliš šílený nápad. Na druhou stranu je to pořád film o Robbie Williamsovi a diváci tak dostanou výrazný film o výrazném interpretovi. Navíc s luxusní audiovizuální stránkou a výtečně zvolenými momenty pro užití píseň od Williamse. Jestli má nějaký film šanci být velkým překvapením letošní vánoční filmové sezóny, je to nejspíše právě Better Man.

Better Man závěrem

„Je to kabaret. Ale na světové úrovni“, okomentuje Robin Williams na konci snímku svou hudební kariéru. A sympatickým způsobem lze takto označit i snímek Better Man. V jistém ohledu vlastně sympatický nástupce Rocketmana Dextera Fletchera, v jiném zase sympatická výpověď o člověkovi, který je možná tak trochu šulin, přesto má talent a jeho komplikovaný příběh má opravdu silnou výpovědní hodnotu.

Tuctový hudební biopic to určitě není jenom kvůli faktu, že se v centru nachází digitální opice. Michael Gracey utvrzuje pozici dost možná nejvýraznějšího tvůrce hudebních filmů současnosti a Better Man patří dost možná mezi nejlepší hudební biopicy všech dob….

Verdikt: 8 z 10