Karate Kid série je tady s námi od roku 1984 a stala se po právem kultovní. Na původní filmovou trilogii navázal v roce 2018 seriál Cobra Kai. Ten dokonale navrátil postavy z původních filmů a stal se oblíbeným seriálem, který naleznete na Netflixu. V roce 2010 jsme dostali reboot/remake The Karate Kid s Jackie Chanem. Nyní dochází ke spojení. Nejnovější snímek s názvem Karate Kid: Legendy dostal první trailer a nebudu to tedy dále prodlužovat a jdeme se podívat, co všechno víme a co můžeme čekat.
Trailer na snímek Karate Kid: Legendy
Snímek bude sledovat zázračný kung-fu talent Li Fong (Ben Wang), který po rodinné tragédii je vytržen z domova v Pekingu a nucen se s matkou přestěhovat do New Yorku. Li se snaží zapomenout na svou minulost, zatímco se snaží zapadnout mezi své nové spolužáky, a přestože nechce bojovat, zdá se, že problémy si ho najdou všude. Když jeho nový kamarád potřebuje pomoc, přihlásí se Li do soutěže v karate, ale jeho schopnosti samy o sobě nestačí. Liho učitel kung-fu pan Han (Jackie Chan) požádá o pomoc původního Karate Kida Daniela LaRussa (Ralph Macchio) a Li se naučí novému způsobu boje, který spojí jejich dva styly v jeden a dojde k ultimátnímu souboji bojových umění.
Jako fanoušek této značky a někdo, kdo zbožňuje seriál Cobra Kai můžu s klidem prohlásit, že nejnovější přírůstek do série vypadá hodně dobře. Trailer funguje skvěle. Představil nám, jak se pan Han dostane k Danielovi a blíže nám ukázal nového hlavního hrdiny, který na mě působí sympaticky a těším se, co nám nový film předvede.
Trailer nám odhalil také to, že pan Han a pan Mijagi věděli o vzájemné existenci, přičemž režisér Jonathan Entwistle nedávno vysvětlil, jak film rozvine toto odhalení: „Aniž bych toho příliš prozrazoval, mohu říci, že pan Han a pan Miyagi jsou spojením s Danielem. Rodina Han a rodina Mijagi jsou spojeni až do starých časů,“ prozradil.
Naváže Karate Kid: Legendy na seriál Cobra Kai?
zdroj: Netflix
Ano. Snímek má navazovat na konec seriálu Cobra Kai, který skončí 13.2.2025, kdy se odvysílá na Netflixu posledních 5 epizod. Tvůrci seriálu prozradily, že se na filmu nijak nepodílely (pouze režisérovi filmu dal pár rad) a věří, že Ralph Macchio se postará o odkaz samotného seriálu. Film by se měl podle spekulací odehrávat 3-5 let od konce Cobra Kai. O tom zda vůbec ve filmu budou mít camea některé postavy ze seriálu, tak o tom se nic neví a nejspíš si budeme muset počkat na samotný film. Fanoušci by ale určitě nejraději viděli cameo postavy Johnnyho Lawrence s tváří Williama Zabky.
Snímek režíroval Jonathan Entwistle pro kterého to bude celovečerní debut. Nejvíce je znám svoji prací na 1. sérii seriálu The End of the F***ing World (doporučuji se kouknout). Scénář napsal Rob Lieber (Králíček Petr). V hlavních rolí: Jackie Chan, Ralph Macchio a Ben Weng. Snímek Karate Kid: Legendy dorazí do kin 29.5.2025.
Líbil se Vám trailer na Karate Kid: Legendy? Máte rádi tuhle sérii? Viděli jste seriál Cobra Kai? Jak moc se těšíte na nový snímek?
Vřískot 7 mohl vypadat úplně jinak. Sam Carpenter v podání Melissy Barrery by se nejspíše dočkala vyvrcholení své osobní linky, film mohl režírovat Christopher Landon (Slečna bestie). Barrera ovšem byla vyhozena za svou podporu Palestiny v konfliktu vůči Izraeli, Landon se později rozhodl projekt opustit.
Vřískot 7 nakonec vznikne v režii Kevina Williamsona, který stojí za scénářem prvního, druhého a čtvrtého Vřískotu. Scénáře se chopí dvojice James Vanderbilt a Guy Busick, kteří stojí za scénáři k pátému a šestému filmu. Již delší dobu je známo, že se vrátí Neve Campbell jako Sidney Prescott, chybět ani tentokrát nebude také Gale Wathers v podání Courteney Cox. Byl ovšem potvrzený další navrátilec.
Zdroj: Paramount Pictures
Variety.com potvrzuje, že se ve filmu vrátí Mason Gooding. Ten v předchozích dvou filmech ztvárnil Chada Meekse-Martina, synovce Randyho Meekse, který v minulých dvou filmech dvakrát utekl Ghostfaceovi z lopaty. V původním scénáři pátého filmu měla postava tento svět rychle opustit, díky rozhodnutí nechat postavu naživu je ovšem Mason Gooding zatím jediný potvrzený navrátilec z postav, které představil pátý Vřískot.
Prozatím není potvrzeno, zda se vrátí i Jasmin Savoy Brown, která ztvárnila Mindy Meeks-Martinovou, Chadovu sestru, která po svém strýci zdědila vášeň pro horory. Jisté je, že se stejně jako Barrera nevrátí ani Jenna Ortega, která je příliš zaneprázdněná jinými projekty.
Nové postavy – Oběti nebo vrazi?
Zdroj: Paramount+
Již delší dobu je známo, že si novou hlavní roli zahraje Isabel May, mělo by konkrétně jít o jednu z dcer Sidney Prescott. Nejde ovšem o jedinou tvář, která se k sérii v rámci sedmého filmu přidá.
Zdroj: Sony Pictures
K obsazení se přidala Celeste O’Connor. Známá tvář z posledních dvou Krotitelů duchů i Madam Web.
Zdroj: Sony Pictures
Kromě O’Connor vymění Ghostbusters za Ghostface také Mckenna Grace.
Zdroj: Amazon Prime
Mezi nové tváře bude patřit také Asa Germann ze seriálů Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera a Gen V. Pro herce zatím koketujícího především se seriálovou tvorbou půjde o filmový celovečerní debut.
Zdroj: Universal Pictures
K obsazení se přidal také Sam Rechner, který na sebe nejvíce zatím upoutal pozornost ve Fabelmanových Stevena Spielberga.
Zdroj: Universal Pictures
Nejnovějším přírůstkem k obsazení je poté herečka Anna Camp. Známá tvář z Černobílého světa nebo trilogie Ladíme. Objeví se také v 5. sérii seriálu TY.
Kdo z nich bude novou obětí a kdo se bude skrývat pod maskou Ghostface? To se pochopitelně diváci dozví teprve v kině. Vřískot 7 by měl do nich dorazit 27. 2. 2026.
Mnohovesmírná sága Marvel Cinematic Universe pomalu míří ke svému konci. 2. ságu tohoto propojeného světa zakončí 6. 5. 2027 snímek Avengers: Secret Wars. Co bude potom? Nikdo vlastně zatím pořádně neví. Je jisté, že se v další sáze dočkají výrazného prostoru X-Meni a nejeden hrdina, kterého představila Mnohovesmírná sága, se nejspíše dočká pokračování svých projektů. Jisté je, že chystaný seriál Nova by měl dorazit za nějaké 3-4 roky a měl by tak být součástí až 3. fáze MCU, kdy se špitá, že by v ní měla výraznou roli sehrát vesmírná část tohoto světa.
Zdroj: Marvel Studios
Deadline.com nicméně přišel se zprávou, že Nova našel svého showrunnera. Ten se zároveň stane scenáristou seriálu a nahradil dříve najmutého Sabira Pirzhadu, který se jako scenárista podílel na seriálech Moon Knight a Ms. Marvel. Bernero dříve sloužil jako showrunner seriálu Myšlenky zločince.
Další informace o projektu se zatím točí ve víru drbů. Kevin Feige v červenci 2024 potvrdil, že titulním Novou bude Richard Rider. Zároveň ovšem není vyloučené, že se v seriálu objeví Sam Alexander, který se jako Nova objevil například v animovaném seriálu Dokonalý Spider-Man. Hlavních postav by nicméně mělo být v seriálu několik a je pravděpodobné, že půjde o další členy Nova Corps.
Annihilus jako nový Thanos a Doctor Doom?
Zdroj: Marvel Comics
Insider Daniel RPK přišel již dříve s informací o tom, že si John C. Reilly a Glenn Close zopakují role Rhomanna Deye a Irani Rael z prvních Strážců Galaxie. Čerstvě také tvrdí, že by hlavním záporákem mohl být Annihilus. Jeden z těch Marvel záporáků, který na svůj hraný debut ještě pořád čeká. Annihilus, vládce Negativní Zóny, je v komiksech především nepřítel Fantastické čtyřky. Pokud se Annihilus v seriálu objeví, těžko říci, zda s ním budou mít v Marvelu nějaké větší plány. Je možné, že by Nova představil ústředního záporáka 3. MCU ságy?
Warfare – Alex Garland míří do válečného Iráku v roce 2006
Alex Garland mnohé zaujal svou letošní novinkou Občanská válka. Jeden z největších filmů studia A24 spojil Garlanda s válečným veteránem Rayem Mendozou, který u filmu sloužil jako válečný poradce. Dvojice si očividně sedla, svou novinku Warfare Garland spolurežíruje právě s Mendozou, společně jsou také autoři scénáře. Jaký bude Mendozův režijní debut?
Ve filmu se má postava objevit postava samotného Mendozi v podání D’Pharaoha Woon-A-Taiho. Ve filmu si dále zahrají Charles Melton, Joseph Quinn, Will Poulter, Kit Connor, Michael Gandolfini nebo Henry Zaga. Děj bude konkrétně zasazen do roku 2006, kdy to vypadá, že diváky do daného válečného prostoru uvede podobným způsobem jako Dunkerk Christophera Nolana do 2. světové války.
Snímek do kin dorazí někdy v roce 2025, kdy první reakce mluví údajně o nejlepším Garlandově filmu. Už samotný plakát láká na to, že je snímek založen na vzpomínání a pro Mendozu zcela jistě půjde o velmi osobní projekt. A už první trailer značí, že by výsledný film mohl být velmi intenzivním válečným snímkem. Nutno tak doufat, že výsledný film skutečně nasadí jeden z audiovizuálně nejsilnějších filmů roku. A dost možná válečný film, který se jen tak nevidí.
To je vražda, napsala aneb Murder, She Wrote. Legendární kriminální seriál stanice CBS, který se v letech 1984-1996 dočkal celkem 12 sérií a herečku Angelu Lansbury v roli spisovatelky Jessicy Fletcher zapsal mezi legendy jako Peter Falk v roli Columba nebo Telly Savalas v roli Kojaka. Sama Lansbury za hlavní roli v seriálu získala 4 Zlaté glóby. Samotný seriál si došel pro 41 nominací na televizní ceny Emmy. Došlo v něm také k účasti později známých tváří jako Bryan Cranston, George Clooney nebo Courteney Cox.
Lansbury zemřela 11. 10. 2022 ve věku 96 let a i díky pokročilému věku Lansbury bylo jisté, že na rozdíl od jiných seriálů nemá původní seriál šanci dočkat se nějaké formy revivalu. Neznamená to ovšem, že by se nové verze To je vražda, napsala nechystalo. Jen tedy tentokrát nedojde na seriál. U studia Universal se místo toho začala plánovat filmová verze. Se zprávou přišel web Deadline.com a ten také ví, kdo by mohl Lansbury ve filmové verzi nahradit.
Jamie Lee Curtis jako nástupkyně Angely Lansbury?
Zdroj: Universal Pictures
Volba studia Universal měla konkrétně padnout na Jamie Lee Curtis. Dcera Janet Leigh, kdy se dcera hvězdy Psycho Alfreda Hitchocka vydala též cestou hororů a svého hereckého debutu se dočkala v legendárním Halloweenu Johna Carpentera. Roli Laurie Strode si následně zopakovala ve filmech Halloween 2, Halloween: H20, Halloween: Zmrtvýchstání, Halloween z roku 2018, Halloween zabijí a Halloween končí.
Mezi další výrazné roli Curtis patří role ve filmech Záměna, Ryba jménem Wanda, Pravdivé lži, první Na nože a také v oscarovém snímku Všechno, všude, najednou, za ten si Curtis došla pro Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Za zmínku stojí také seriál Scream Queens.
I když by Curtis měla být hlavní volbou studia, nabídku zatím obdržet neměla. Pokud si ovšem ve filmu zahraje, bude protagonistkou scénáře, který píše dvojice Lauren Schuker Blum a Rebecca Angelo (Peníze těch tupců). Produkovat poté budou také Chris Lord a Phil Miller (režijní dvojice zodpovědná za první Zataženo, občas trakaře, Lego příběh nebo filmové 21-22 Jump Street, hlavní tvůrci trilogie Spider-Verse).
Kdopak to mluví – Trilogie, která v kinech vydělala 350 milionů dolarů a dokázala, že je Bruce Willis cool i v momentě, kdy dabuje malé dítě.
První snímek z roku 1989 při nákladech 7,5 milionů dolarů zvládl v kinech utržit 297 milionů dolarů. Pokračování z roku 1990 již utržilo pouze 120,9 milionů dolarů (rozpočet neznámý). Třetí film z roku 1993, který místo Bruce Willise jako vnitřní hlas Mikea vsadilo na Dannyho DeVita a Diane Keaton jako vnitřní hlasy psů Rockse a Daphne, již tvůrce vyšel na 22 milionů dolarů, v kinech přitom zvládl utržit pouze 10,3 milionů dolarů. Film měl pověst toho filmu, který zničil kariéru Johnu Travoltovi, kterého až rok poté spasila role Vincenta Vegy v Pulp Fiction.
Zdroj: TriStar Pictures
Režisérka a scenáristka prvních dvou filmů Amy Heckerling nicméně pod třetím filmem podepsaná nebyla, třetí film v režii Toma Ropoloweskiho pouze produkovala. Poslední snímek realizovala v roce 2012, kdy šlo o romantickou komedii Upírky.
Už v roce 2010 se nicméně začal chystat reboot, který se měl zaměřit na dospělého Mikeyho a jeho otcovství. Projekt se ovšem nějak dopředu neposunul. V roce 2020 projevili John Travolta a Kirstie Alley zájem o pokračování, kde by se nově představili v roli prarodičů. 5. 12. 2022 ovšem Alley svět opustila ve věku 71 let a o pokračování od té doby nebyla řeč. Až doteď.
Kdopak to mluví 4 vzniká s osobou, bez které by franšíza neexistovala
Zdroj: TriStar Pictures
Heckerling již přes 10 let nenatočila žádný film. Pro Empire.com ovšem nyní Heckerling potvrdila, že se s filmařinou nekončí a že aktuálně pracuje na scénáři k Kdopak to mluví 4. Na scénáři Heckerling konkrétně pracuje se svou dcerou Mollie. Právě ta může za to, že se její matka vůbec rozhodla původní snímek realizovat. Její manžel Neal Israel se po narození jejich dcery bavil tím, že změněným hláskem říkal, co by asi jejich dítě mohlo komentovat. A právě to přivedlo Heckerling k námětu jejího největšího hitu.
Případný Kdopak to mluví 4 se nicméně bude muset obejít bez zmíněné Alley. Potencionální návrat Bruce Willise nejspíše také nehrozí, protože herec pověsil hereckou kariéru na hřebík kvůli boji s demencí. John Travolta, jehož kariéra se bohužel v posledních letech motá kolem vyložených C-rolí, by naopak mohl po dlouhé době ve své kariéře zaznamenat film, který ho uvede do širšího povědomí.
Zdroj: Paramount Pictures
Nutno podotknout, že by si měl Travolta zároveň zopakovat roli agenta FBI Seana Archera v pokračování akčního snímku Tváří v tvář v režii Adama Wingarda. Jestli se má Travolta někdy teoreticky opět vrátit do první ligy, jediným klíčem nejspíše bude sázka na osvědčené role. Jen čas ukáže, zda nakonec nedojde i na legacy sequely Pomády nebo Horečky sobotní noci.
Film Better Man je založen na skutečném příběhu strmého vzestupu, dramatického pádu a pozoruhodného znovuzrození britské popové superstar Robbieho Williamse, jednoho z největších showmanů všech dob. Film je vyprávěn jedinečným způsobem z Robbieho perspektivy a zachycuje jeho osobitý vtip a nezdolného ducha. Sleduje Robbieho cestu od dětství, přes nejmladšího člena chlapecké skupiny Take That, který se dostal na vrchol hitparád, až po jeho nevídané úspěchy jako sólového umělce, který láme rekordy – to vše v konfrontaci s problémy, které může velká sláva a úspěch přinést….
Better Man – Robbie Williams je opičák… doslova!
Zdroj: Paramount Pictures
Když bylo oznámeno, že v polobiografickém snímku Better Man ztvární Robbieho Williamse digitální opice, pro mnohé se mohlo jednat o opožděný aprílový žertík. A nebo o šílenost, se kterou mohl přijít jedině Robin Williams. Když se režisér a spoluscenárista Michael Gracey zeptal Williamse na zvíře, které by k sobě přirovnal, Williams vyrukoval právě s opicí, protože má sám pocit, že na jevišti opicí je (jak by asi tak film vypadal, kdyby se Williams spíše cítil jako křeček nebo hlemýžď?).
Už přítomnost digitální opice značí, že Better Man nebude tuctový hudební biopic. Režíruje přeci jen Michael Gracey, který již stojí za muzikálem Největší showman a má tudíž i zkušenosti s vyprávěním životních příběhů (jakkoliv příběh skutečného P. T. Barnuma překroutil naruby), kromě Největšího showmana ovšem stojí také za dokumentem P!nk: Všechno, co (dosud) vím a vypadá to, že se chopí také hrané verze animáku Na vlásku. Zkušenosti s hudebními filmy tudíž Gracey má bohaté. A Better Man potvrzuje, že se by se i do budoucna mohlo jednat o jednoho z nejzajímavějších tvůrců hudebních filmů.
Better Man – Tuctové hudební biopicy hledejte jinde
Zdroj: Paramount Pictures
Od doby, kdy Bohemian Rhapsody v kinech globálně utržilo 910 milionů dolarů, se s novou vlnou hudebních biopiců roztrhl pytel. O některých filmech se dá říct, že jsou audiovizuálně zajímavé a obsahově podnětné (Rocketman o životě Elthona Johna). Jiné jsou naopak tuctové, zaměnitelné a nedávají téměř žádné důvody k tomu, aby stálo za to si je ponechat v paměti (Bob Marley: One Love). Better Man naštěstí spadá do té první skupiny. Michael Gacey od prvních minut servíruje biopic, který srší energií, audiovizuální dravostí a především skutečně působí jako film o svéhlavém Robbiem Williamsovi.
Kvality filmu se do jisté míry mohly odvíjet od toho, jak moc přirozené je sledovat digitálního opičáka se všemi těmi lidskými postavami. Digitální opičí Robbie Williams musí být schopen projevovat emoce, vlastnit nějakou mimiku, v jednotlivých scénách působit v prostoru přirozeně. Opičího Robbieho Williamse naštěstí k životu přivedla společnost Wētā, která digitální opice přivedla k životu již ve formě čtyř posledních filmů ze světa Planety opic, zároveň stojí za triky k oběma Avatarům i jejich chystaným třem pokračováním.
Je nezpochybnitelné, že pro mnohé bude digitální opičák tak trochu narušitelem a bude pro ně nutné si na tuhle vypravěčskou formu zvyknout. Opičí Robbie Williams ovšem působí tak přirozeně, že by šlo jeho kvalitní motion capture model ihned hodit do pokračování Království Planeta opic a bez problému by mezi všechny představené opičí charaktery z nové kapitoly franšízy zapadl. Digitální opice vás mají i tentokrát šanci dojmout. A není vůbec potřeba se za to stydět.
Better Man se nebojí jít do hloubky, rozhodně není jen gimmick
Zdroj: Paramount Pictures
Mnohým hudebním biopicům se vyčítá, že jdou skutečně málo pod kůži a jsou vůči vyobrazení protagonistů až příliš opatrné. Better Man těží z toho, že je Robbie Williams zcela otevřený a upřímný. Better Man se tak nebojí Robina Williamse představit ve dvou separátních rovinách. V průběhu filmu s ním lze v jistých momentech sympatizovat, v jistých momentech je naopak snadné ho nenávidět. Ústřední postavu biopicu to rázem dělá mnohem zajímavější, nečernobílou a komplexní.
Existuje mnoho biopiců kontroverzních hudebních umělců, kteří dle mnohých kloužou po povrchu. Sacha Baron Cohen například neuspěl v případě, kdy chtěl biopic Freddyho Mercuryho realizovat jako mládeži nepřístupnou komedii plnou drog a sexu. Snímek The Dirt o skupině Mötley Crüe byl naopak možná až příliš expresivní.
Better Man klidně mohl vsadit jenom na gimmick a to, že se v jeho centru pohybuje digitální opice. Přítomnost opice je ovšem přístupná interpretace k tomu, jak člověk s osobními démony vnímá sám sebe. Ne nadarmo jsou opice často spojené s cirkusem a konáním „opičáren“. I když ovšem Robbie sám sebe vnímá jako opičáka (a v jisté míře jim možná skutečně je), Better Man ho dokáže odprezentovat jako komplexní bytost. A navíc věrohodně.
Pod stylizovanou skořápkou se skrývá nosná osvětová reklama
Zdroj: Paramount Pictures
Jakmile dojde na momenty zpívání a tanečních scén, dané scény mají neskutečný náboj a Graceyho jde po Největším showmanovi snadněji označovat za audiovizuálního kouzelníka. Především hudební moment, která dokáže odvyprávět většinu z klíčového vztahu mezi Robbiem Williamsem a jeho tehdejší partnerkou Nicole Appleton, prokazuje, že Gracey zvládá hudebním scénám dodávat hloubku, zároveň dokáže odvyprávět část příběhu, která by pravděpodobně nejednomu biopicu trvala klidně i půlku filmu.
Písně od Williamse jsou mimochodem v různých částech příběhu zvolené ideálně a tak trochu dojde i na Somethin‘ Stupid. A už jenom v úvodu je píseň Feel použitá v tak trochu nečekané a velmi dojemné formě. Škoda jenom faktu, že část věnující se období v boy bandu Take That, není dvakrát nejzáživnější. Jako skutečně zajímavý film se Better Man projeví až v moment, kdy období Williamse v Take That dochází ke svému závěru.
Je to stylizovaná a působivá skořápka, která je po celou dobu tak adekvátně okázalá, zároveň se skutečně nebojí jít v jistých momentech na dřeň. V jakém jiném filmu uvidíte opici šňupající kokain a nebo opici souložící se třemi ženami naráz? Williams film sám jako vypravěč prezentuje svým známým neotřelým stylem, nebojí se dotknout i těch momentů, kdy se pokoušel sáhnout si na život.
V závěrečných titulcích tak nechybí ani osvětová reklama, která divákům připomíná, že v případě, že si oni nebo jejich blízcí chtějí šáhnout na život, existují způsoby, jak si s někým nezávisle promluvit a vrátit věci na bezpečnou kolej. Příběh Robbieho Williamse je o to hned hmatatelnější. Málokterý z nás nejspíše uspořádá koncert pro 120 000 lidí nebo bude pařit se skupinou Oasis, každý z nás se ovšem může dostat do situaci, které ho dostanou na samotné dno. Ať za to můžeme my sami a nebo klíčové osoby v našem životě.
Příběh Robbieho Williamse jde vnímat jako tragédii s hořkosladkým koncem
Zdroj: Paramount Pictures
Tři lidé jsou pro Roberta Williamse v životě tím nejdůležitějším – jeho matka, otec a babička. Janet v podání Kate Mulvany do velké míry plní úlohu pasivní role milující matky, která svého syna podporuje za každých okolností. Babičky Betty v podání Alisona Steadmana je druhá stěžejní mateřská figura ve Williamsově životě, kdy i její vyprávění legendy o králi Artušovi do sebe výtečně zapadne v působivé vizuální sekvenci, která se prolíná s Williamsovým koncertem na festivalu v Knebworthu.
Nejvýraznější figurkou ve Williamsově životě je ovšem nakonec jeho otec Peter v podání Stevea Pembertona. Čím víc se nad tím člověk zamyslí, Peter v sobě skrývá to nejlepší i nejhorší ze všech možných otců. Svého syna v podstatě namotivuje k usilování o pěveckou kariéru („na tom co miluješ nezáleží v moment, kdy tě za to nemilují ostatní!“) a seznámí se ho s jeho životními vzory, především Frankem Sinatrou.
Zároveň před synem upřednostňuje vlastní kariéru a po dlouhých letech vlastně začne o svého syna projevovat ten pravý zájem v moment, kdy se z Roberta stává Robbie. A to i přes to, že sláva dost možná jenom na fotkách působí skvěle, realita samotná přitom může být diametrálně odlišná. Milující otec v Peterovi Conwayovi asi někde dřímá a závěr jejich linky ve filmu (který dle všech důkazů není hollywoodský přikrášlený) přináší emocionální uspokojení. K Peterovi jde přesto vnímat solidní dávku nenávistí. A Better Man má svým způsobem hořkosladký konec.
V příběhu Robbieho Williamse je snadné se najít
Zdroj: Paramount Pictures
Závislost na drogách a kokainu ovlivňuje vztah Robbieho s nejbližšími. Svým způsobem se může jednat o solidní prevenci vůči závislosti, byť ne tak extrémní a prvoplánová jako Requiem za sen nebo Trainspotting. V jádru je ovšem Better Man především pořád ten příběh jednoho talentovaného snílka, který konfrontací se svými démony přináší neotřelou duševní očistu. A to jen přibývajícím počtem digitálních opic. Těžko říci, zda si Better Man najde cestu k divákům, film je to ovšem minimálně tak výrazný, že je pravděpodobné, že minimálně utkví v paměti v rámci všech těch hudebních biopiců, kterých skutečně přibývá.
Už jenom sázkou na digitálního opičáka v popředí mohl Better Man být nechtěně směšný a sázet pouze na velmi výraznou hlavní tvář reklamní kampaně při svezení se na úspěchu jména Robbie Williams. Výsledek ovšem může mile překvapit i ty, kterým to celé přijde jako až příliš šílený nápad. Na druhou stranu je to pořád film o Robbie Williamsovi a diváci tak dostanou výrazný film o výrazném interpretovi. Navíc s luxusní audiovizuální stránkou a výtečně zvolenými momenty pro užití píseň od Williamse. Jestli má nějaký film šanci být velkým překvapením letošní vánoční filmové sezóny, je to nejspíše právě Better Man.
Better Man závěrem
„Je to kabaret. Ale na světové úrovni“, okomentuje Robin Williams na konci snímku svou hudební kariéru. A sympatickým způsobem lze takto označit i snímek Better Man. V jistém ohledu vlastně sympatický nástupce Rocketmana Dextera Fletchera, v jiném zase sympatická výpověď o člověkovi, který je možná tak trochu šulin, přesto má talent a jeho komplikovaný příběh má opravdu silnou výpovědní hodnotu.
Tuctový hudební biopic to určitě není jenom kvůli faktu, že se v centru nachází digitální opice. Michael Gracey utvrzuje pozici dost možná nejvýraznějšího tvůrce hudebních filmů současnosti a Better Man patří dost možná mezi nejlepší hudební biopicy všech dob….
Na Netflix dorazil nový antologický seriál. Jak se povedlo několik pohledů na budoucnost? Víc v recenzi seriálu Moje zítřejší já.
Vítejte v budoucnosti, vítejte svá zítřejší já…
Konec roku 2024 je ve znamení budoucnosti pomocí příběhů, které působí, jako kdyby by bylo lepší vůbec na nic nesázet. Alespoň příběhy z antologie Moje zítřejší já to naznačují. Ve čtyřech dílech se podíváme na budoucnost hodně rozdílnými pohledy. Ať už možnostmi technologií, víry, rodiny, tradic, ale také nepochopení, nebo motivacemi úplně nejzákladnějšími. Jak se tedy povedl nový antologický seriál?
Každá ovce nemusí být bílá, občas je mezi námi i Černá ovce
Hned první díl do toho šlápne poměrně ostře. A ukáže na příběhu kosmonautky na misi, že klonování zesnulého člověka přináší mnohem víc potíží, než by se mohlo zdát. Protože tenhle příběh ze začátku působí pouze jako zobrazení etického dilema, zda moderní technologie je víc než tradice. Něco, s čím jsme žili tak dlouho naruší něco nového. Jenže jak se ukáže, lidská mysl je trochu náročnější než ta u psa nebo papouška, kde je klonování na denním pořádku. A že tenhle příběh má i druhou vrstvu. Tu úplně nejzákladnější. Přijmutí toho, kdo doopravdy jsme. Jestli se některé věci někdy změní nehledě na to, jak se lidská společnost posune dopředu, ale jde o ty věci, co máme v hlavě. Jak vnímáme ostatní. A zda je možné udělat změny, které budou akceptovatelné. Nebo přijmeme to, že jsme sice konečně našli dlouho hledané, byť to nemáme s kým sdílet.
Černá ovce nabízí možná až moc témat, ale neřekla bych, že nějaké z nich bylo nedořešené. Spíš jde o to, abychom se mi sami zamysleli nad tím, zda je k změně myšlení třeba víc času, nebo jsou věci, které někteří lidé nepochopí nikdy.
Vítejte v budoucnu, vítejte v Paradystopii
Taky si často říkáte, že by jste měli být milejší na svůj elektrický kartáček? Je to sice jenom přístroj, ale kdo ví, co se časem změní. A zda ve svých životech nebudeme mít mnohem víc. Třeba roboty. Jeden ti uvaří, jeden ti uklidí, tak proč je problém se sexuálním robotem? Díra na trhu by měla být zacelena, ale na druhou stranu: nevezme to práci ženám, které tím pádem nebudou mít jiný příjem? Paradystopie celou dobu naznačuje, že je to o něčem víc. Ale ve výsledku je pointa jinde. A to je možná ještě mnohem jednodušší a o to možná mnohem horší, než kdyby to bylo o něčem, co je víc. Otázkou tedy je, jak moc to zklame v rámci očekávání, přestože konec dává smysl.
Co ale téhle exkurzi do světa hledání dokonalého sexuálního robota nejde upřít, je celková vizuální stránka, která i přes odehrávání se v budoucnu, je vlastně retro. Skvěle to jde ruku v ruce s celým příběhem. Jako takový pomyslný asistent vypravěče. Přesto se na konci nelze vyhnout hořké pachuti ne úplně využitého potenciálu.
Zdroj: Netflix (Napůl holka, napůl chobotnice)
Nový pohled na dobré skutky a víru, neb Buddha a data
Máme se chovat dobře k ostatním a dělat dobré věci, abychom se v dalším životě měli dobře. Ale poslední dobou to začíná upadat. Do chrámu chodí mnohem míň lidí. Mnohem míň jich přispívá. Proč? Protože je tedy něco jiného, nového a lepšího. Systém, který vás odmění hned, a bez čekání na něco, co bude potom. Ano, na jednu stranu záslužné, ale co mniši a chrámy? Proto je čas jít do boje nějakou konkurencí. Jenže co když se to nějak pokazí? Ale ano, pokazí se to. Přeci jen, je to tam i řečeno. Že k lidem se dostanou nejlépe vždy jenom lidi. Což přece nespadá do téhle kategorie řešení jak dohnat konkurenci. Tohle přeci nepřivede lidi do chrámů.
Buddha a data zatím z celé antologie nejlépe ukázal právě ten rozdíl mezi novým a starým. A že ani jedno není špatné, ale ani bez chyb. Jenom je to jako se vším: záleží na jednotlivcích a nesmí se to přehnat. Potom všechno škodí. Buddha a data je správně uchopený kousek, který je možná až moc zbytečně přímí v tom, co chce sdělit. Ale na druhou stranu s koncem, který dost mrazí.
Prší, prší, jen se lije…Napůl holka, napůl chobotnice
„Nech po sobě planetu v takovém stavu, aby se za tebe tvoje děti nemuseli stydět.“. A přesně o tom je příběh Napůl holka, napůl chobotnice, který vypráví o tom, kde končí hranice toho, kdy se jako lidi už přestaneme vymlouvat na to, že my se vždycky přizpůsobíme současné situaci. Protože když už přes dva roky v jednom kuse prší, tak jak lze situaci vyřešit? Jo, přesně právě tak, jak vás napadne. Prostě všechno postavíme výš. Ale co lidi, kteří nemají na to, aby žili výš? A když nás voda začne moc ovlivňovat, tak přece vymyslíme vakcínu. Ale dostane se ke všem? Nebo zase jenom k těm bohatým a mocným stejně jako vysoká místa k žití?
Tentokrát proto vyprávění uvidíme z pohledu dítěte. A to byla dobrá volba, je prostor k zobrazení kontrastů pohledu. Protože ne všechny děti si pamatují, jaké to bylo dřív, když bylo lépe. Ne normálně, ale o trochu lépe než teď. Proto se víc upírají k naději, že dospěláci se budou chovat dospěle a zodpovědně. A snaží se i v té špatné situaci najít nějakou naděj, i přestože si uvědomují, že to možná lepší už nebude, ale právě ta jejich dětská naděj umírá trochu pomaleji. Takže je to na začátku i takové odlehčené. A potom začne jít do tuhého, všechno je stále horší a horší, bohatí se odkopou…
Každá krize má řešení, dokud nepřijde ta poslední, ta závěrečná. Nebylo by teda lepší chovat se tak, abychom ty prvotní krize oddalovali a nemuseli je proto řešit vytvářením dalších budoucích krizí? Skvěle zpracované a pokud na vás byl moc například seriál Předzvěsti a ostatní témata z Moje zítřejší já vás nezajímají, pusťte si alespoň Napůl holka, napůl chobotnice. Chybu neuděláte.
Samostatné příběhy, které mají ale i dost společného…
Všechny čtyři příběhy antologie jsou jiné nejenom základním sdělením, vizuálním zpracováním, ale také zvolenou formou vyprávění. Příběhy jsou propojené pouze tématem různých pohledů věcí budoucích, ne žádným dalších způsobem. Zároveň tak trochu zavádí svými úvody (a možná i názvy), o čem to bude doopravdy, kde je pointa a co je hlavním sdělením. Možná proto by se mohlo zdát, že každý z příběhů si toho ukousnul moc najednou, ale má na to dostatečně vhodnou stopáž, kdy má každý z nich kolem sedmdesáti minut. Zároveň ne vždy dává odpovědi, co je správným řešením, to nechává na divákovi, přičemž ne vždy by jenom jedno bylo v praxi možné.
Je Moje zítřejší já „jenom další“ Black Mirror? To rozhodně ne…
V Moje zítřejší já se nedočkáte jedné věci: zběsilý nebo zvrácený závěrečný twist. Navíc se scénář nesnaží v žádném z příběhů zbytečně kupit jedno tajemství za oponou za druhým, aby na konci mohl v závěru přijít právě s tím obrovským odhalením. Proto je přirovnání (ze zahraničních recenzí) k Black Mirror trochu nespravedlivé a mohlo by vyvolat špatná očekávání. Tady jsou vyprávění mnohem přímější a o to možná i mnohem víc uvěřitelnější. Tak se nenechte chytit do pasti falešného očekávaní kvůli téhle informaci. Pokud vám totiž přesně tohle sedne, Moje zítřejší já vám přinese přesně to, co podobné antologie mají přinést: Spokojený divácký zážitek v kombinaci se zamyšlením nad tématy.
Dosud neviděné domácí nahrávky a osobní archivy vyprávějí tragický příběh herce a aktivisty Christophera Reeva…
Super/Man: Christopher Reeve a jeho příběh – Dojemný portrét herce, který nemusel Supermana jenom hrát
Michael Keaton jako Batman, Hugh Jackman jako Wolverine, Robert Downey Jr. jako Iron Man, Heath Ledger jako Joker, J. K. Simmons jako J. Jonah Jameson. Výčet jenom pár nejlepších castingů v rámci komiksových adaptací. Všechny je ovšem předchází Christopher Reeve. První relevantní filmový Superman (nic proti Georgi Reevesovi!) je vnímán jako jedna z největších castingových tref v historii komiksového žánru.
Zdroj: Max
Reeve měl ovšem smůlu. Kromě Supermana (a oukey Supermana II) neměl před svou a ani po své životní roli moc kvalitních kusů ve své filmografii, odkaz jeho Supermana navíc pošpinila tragická dvojice filmů Superman 3 a Superman 4. Především si ovšem Christopher Reeve v roce 1995 zlomil při pádu z koně dva krční obratle a díky poranění míchy doživotně ochrnul.
Reeve svět opustil v roce 2004 ve věku 59 let, po tragické nehodě ovšem věnoval zbytek svého života kromě posledních pár rolí (symbolicky třeba v seriálu Smalville) nadaci financující výzkum léčby poranění páteře. Tragickou ironií se z představitele Muže z oceli stal na posledních pár let tělesně postižený člověk, který přesto nepřestal mnohými být vnímán jako Superman. Především díky přihlídnutí k jeho přístupu k životu po tragické nehodě.
Super/Man – Christopher Reeve a jeho příběh má silnou výpovědní hodnotu
Zdroj: Max
Dává brutální smysl, že po dokumentu Iana Bonhôteho a Petera Ettedguiho, který byl uveden na letošním filmovém festivalu Sundance, šáhne právě studio Warner Bros., které za práva na snímek utratilo 15 milionů dolarů. Vývoj kinematografie nám sice daroval Supermany v podání Brandona Routha nebo Henryho Cavilla, Superman ovšem bývá i po letech spojován především s tváří Christophera Reeva (a James Gunn bude u svého Supermana čerpat spíše z Richarda Donnera nežli ze Zacka Snydera).
Dokument samotný svou formou možná dvakrát nepřekvapí. Christopher Reeve svět opustil v roce 2004, jeho žena a klíčová postava tragického příběhu Helen Reeve svět opustila hned o 2 roky později. Režijní dvojice ovšem zvládla realizovat dokument, který zvládá být dojemný a naprosto přesně plnit svůj účel. Christopher Reeve má potenciál se díky tomuto filmu pro mnohé stát ještě větší legendou.
Christopher Reeve se ve stopách Supermana přeci jen vydal
Zdroj: Max
Už Kal-El je v komiksech vnímán jako ideál hrdiny, vším co hrdina má být. Christopher Reeve neuměl lítat, neměl laserový zrak a bohužel neměl ani tu odolnost. Přesto se stal vzorem pro nejednoho chlapce, který po uvedení původního Supermana nabyl dojmu, že je červená pláštěnka neskutečně stylová. Sympatickým způsobem ovšem také nejde o dokument, který by se snažil Reeva vykreslit jako lidskou bytost, která nedělala v životě chyby. Sám Reeves nejednou prohlásil, že není dokonalý člověk a Super/Man se nesnaží Reeva vykreslovat bez bázně a hany.
Sázka na nelineární vyprávění do jisté míry dává smysl, protože jestli je nějaká část života Reeva stěžejní, je to právě moment jeho osudné nehody. A dává tak smysl, že děj dokumentu začíná právě v tento moment. Od momentu nehody měl Reeve do konce života jedinou motivaci – dostat se za každou cenu z invalidního vozíku a opět chodit po vlastních nohách. A při cestě za svým snem minimálně pomohl financování lékařských výzkumů a zlepšil podmínky pro všechny, kteří mají v životě podobnou smůlu jako Reeve.
Christopher Reeve v nečernobílém portrétu
Zdroj: Max
Byl to herec, který pořád musel uživit rodinu a platit složenky. Srdcem celého dokumentu je vztah Reeva s jeho ženou Danou, který zvládá prezentovat, že život se i v těžkých momentech zvládá snadněji s někým, koho jde vnímat jako oporu. Lidé nejsou dokonalí a dělají chybí. Nějaké ty životní přešlapy nás ovšem rozhodně nedefinují jako člověka.
Film se sice zaměřuje na herce, který hrál Supermana, natáčení čtveřice filmů se Supermanem se ovšem tento dokument věnuje pouze okrajově. Nechybí ovšem pocta Richardu Donnerovi i záznam Tonight Show, kde se Reeve opřel do Marlona Branda a ukázal, že je i na tehdejší Hollywood neobvykle upřímný. Se Supermanem začal Reeve více rezonovat až po jeho nehodě, v ten moment se ze Supermana stala více nežli role.
Christopher Reeve se paradoxně v životě našel až po tragické nehodě
Zdroj: Max
Reeve nebyl dokonalý člověk a v den narození svého syna Matthewa se radši vydal lyžovat do Francie. Šlo o herce, který se nedokázal vyrovnat s tím, že pro mnohé zůstal navždy jako herec pouze Supermanem a nikdy se nedostal navazujícího hitu. Dokument se navíc nebojí přiznat si, že Superman 3 a Superman 4 nejsou dobré filmy, především v porovnáními s dvěma prvními filmy série. Rozhodně to ovšem nebyla chyba Reeva, který je ve své životní roli tím, které oba snímky i po letech táhne nahoru.
Reeve se dost možná paradoxně jako člověk našel až jako ten obhájce práv trpících stejným postižením jako on. Právě ta část dokumentu, která se věnuje jeho období po nehodě je ta nejzajímavější a navíc donutí Robina Williamse (dobrého přítele Reeva) jako člověka cenit ještě mnohem více.
Nejde o zásadní dokument, silné emoce ovšem doluje
Zdroj: Max
Super/Man: Christopher Reeve a jeho příběh není dokument, který přepíše historii dokumentárních filmů. Na to je to pořád docela osvědčený koncept. Dokumentární režijní duo ovšem zvládá spolehlivě dolovat emoce, jako scenáristé spolu se zkušeným dokumentárním střihačem Otto Burnhamem dávají dohromady poměrně chytře vystavěný narativ a kombinace mluvících hlav, archivních záběrů a domácích videí dohromady funguje solidně.
Do jisté míry by se dalo říct, že Bonhôte a Ettedgui z možného potenciálu vykřesali maximum, kdy jejich dokumentární přístup rozhodně nepůsobí jako nutně zaměnitelná rutina. Navíc se chytře pracuje s paralelou toho, jak byl představitel Supermana pořád jen křehkou lidskou bytostí, která se ovšem svým způsobem stala hrdinou a symbolem. Rest in Peace Mr. Reeve.
Super/Man: Christopher Reeve a jeho příběh závěrem
Podobně silný dokument jako Still: Příběh Michaela J. Foxe. Super/Man: Christopher Reeve a jeho příběh splňuje svůj účel. Překvapivě není dokumentem, který by Christophera Reeva prezentoval jako rytíře bez básně a hany. Vydařený dokumentární narativ ovšem funguje a tvoří dohromady skutečně působivý dokument, který dosahuje maxima svých možností. Lepší to nejspíše skutečně být nemohlo.
O natáčení Supermanů je sice okrajově, příběh Christophera Reeva je nicméně tragický a fascinující. Režijní dvojice Bonhôte a Ettedgui zvládla vytěžit maximum daného potenciálu a vypraví příběh někoho, kdo se svým způsobem stal stejnou ikonou jako superhrdina, kterého hrál. Málokterý herec může říct, že dosáhl něčeho takového a to i přes tragický háček. Christopher Reeve byl svým způsobem skutečně Superman….
Spider-Man mohl teoreticky zachránit jeden filmový vesmír
Nedávno se objevila informace o tom, že studio Sony se rozhodlo zrušit svůj propojený vesmír Sony’s Spider-Man Universe a to v období, kdy se do kin dostal Lovec Kraven. Během otevíracího víkendu Lovec Kraven zřejmě otevře za nějakých 10-12 milionů dolarů a půjde zřejmě definitivně o poslední hřebík do rakve tohoto podivného vesmíru. Existoval vůbec ovšem někdy takový vesmír?
To rozporuje nový článek od Variety.com. Dle Variety k žádnému zániku SSU nedošlo, protože žádné SSU nikdy neexistovalo. Aktuální Lovec Kraven i Madam Web byli prezentované jako samostatné příběhy, jediný Morbius měl být film, který byl prezentován způsobem, že se odehrává ve stejném světě jako trilogie Venom s Tomem Hardym.
Zdroj: Sony Pictures
Úspěch Venoma v roce 2018 (856,1 milionů dolarů) měl studio Sony přesvědčit o tom, že jejich filmy ze světa Marvelu nutně k úspěchu nepotřebují přítomnost Spider-Mana. Je ovšem důležité zmínit, že účast Spider-Mana v podání Toma Hollanda v Marvel Cinematic Universe nijak nebránila studiu Sony použít Spider-Mana v těchto projektech. Šlo čistě o rozhodnutí studia Sony, které žilo v přesvědčení, že sami fanoušci neodpustí divákům to, že se Spider-Man Toma Hollanda objevuje mimo projekty ze světa Marvel Cinematic Universe.
Sony se rozhodlo definitivně od možnosti přítomnosti Spider-Mana mimo MCU odpoutat po téměř dvoumiliardovém úspěchu snímku Spider-Man: Bez domova a následně také v seriálu Loki a snímku Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství, kteří jasně prezentují alternativní vesmíry.
Venom a Morbius jako součástí Marvel Cinematic Universe?
Zdroj: Sony Pictures
Nechvalně proslulá po-titulková scéna Morbia, ve které se Adrian Toomes/Vulture v podání Michaela Keatona, přesune ze světa Marvel Cinematic Universe do světa Morbia (a Venoma), měla být příčinou masivních přetáček. Do té doby mělo studio Sony samo tak nějak počítat s tím, že se Venom i Morbius mohou odehrávat kdesi ve stejném světě jako MCU (která je ve snímku Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství označena za Earth-616, stejně tak se ovšem jmenuje hlavní vesmír v komiksových sešitech od Marvelu).
Ve studiu Sony má aktuálně kolem neúspěchu z minulosti vládnout cynismus a nevyhnutelný je zřejmě zcela nový přístup ke komiksovým adaptacím. Vypadá to, že se Sony skutečně bude zaměřovat především na Spider-Mana. 24. 7. 2026 dorazí Spider-Man 4, ve fázích výroby jsou poté animák Spider-Man: Až za paralelními světy a seriál Spider-Man Noir s Nicolasem Cagem.
Zdroj: Sony Pictures Animation
Skutečně by fandové neodpustili přítomnost Spider-Mana Toma Hollanda mimo Marvel Cinematic Universe? A nebo šlo ze strany studia Sony o zásadní chybu? Jisté je, že pokus o tyto filmy mohl v jistých obdobích realizace dopadnout zcela jinak. Spolupráce s Marvel Cinematic Universe ovšem Sony skutečně nikterak nevázala. Je otázka, jak moc přešlapy minulosti naučí Sony přistupovat k budoucímu přístupu s právy na Spider-Mana.