V roce 1983 si agent FBI z Idaha Terry Husk (Jude Law) všimne určitého schématu v nedávných bankovních loupežích, padělatelských operacích a přepadeních obrněných vozů, které terorizují komunity na severozápadě Pacifiku. Rozhodne se dokázat, že nejde o práci běžné skupiny organizovaných zločinců, ale o radikální skupinu s charismatickým vůdcem Robertem Jayem Mathewsem (Nicholas Hoult).
S australským filmařem Justinem Kurzelem je to tak trochu složité. Po Macbethovi s Michaelem Fassbender, filmové adaptaci videohry Assassin’s Creed, bushrangeru (australském westernu) Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy nebo thrilleru Nitram by mnozí řekli, že Kurzel umí dodat slušné audiovizuální pozlátko, obsahem jeho filmy ovšem zase tolik nestrhnou. O zajímavého tvůrce se nicméně určitě jedná a například jim pitchnutý námět k prequelu Šíleného Maxe by jistě stal za pozornost. A po jeho novince se vlastně dá říci, že by pro svět Šíleného Maxe byl Kurzel překvapivou ideální volbou.
The Order – sympatická kriminálka ze staré školy
Zdroj: Vertical
Předlohou pro film je kniha The Silent Brotherhood založena na skutečných událostech, za scénářem poté stojí Zach Baylin, který nepatří mezi ty největší jistoty. Creed III nebo Král Richard, ale také příliš neprovokativní biopic Boba Marleyho a především loňská Vrána. Baylin má ovšem tentokrát štěstí v poutavém skutečném příběhu, Kurzel navíc tentokrát nedodává pouze zajímavou vizuální formu. A servíruje sympatickou kriminálku jako střiženou ze staré školy.
Jude Law se tu představuje v roli, která by nějakých 30-40 let zpět slušela Clintu Eastwoodovi (a teoreticky v době první – druhé Smrtonosné zbraně také Melu Gibsonovi, jehož účast by vzhledem k jeho antisemitským komentářům byla vlastně velmi úsměvná). Policista se šrámy na těle i na duši, který je odhodlaný dotáhnout případ do samého konce. Terry Husk má po své pravé ruce navíc Jamieho v podání Tye Sheridana, sympaticky naivního a nezkušeného mladíka, který jako začínající policista ještě pořád věří na to, že by měl vždy jednat dle příručky.
Nicholas Hoult zase zvládá mile překvapit tím, jak výtečně zvládá Boba Matthewse ztvárnit jako velmi charismatického vůdce neonacistické skupiny, který se dokáže dostat do hlavy jejím členům a vybudovat nespoutanou a nebezpečnou skupinu (jako Lex Luthor bude Hoult dokonalý). Bob Matthews je netypická neonacistická postavička a dokazuje, že všichni neo-nacisticky smýšlející osoby nutně nemusí být IQ tykve a Matthews se zvládá představit jako ta osoba, která by někomu možná i byla schopná neonacistické smyšlení vyobrazit sympaticky.
Důstojný nástupce Nelítostného souboje
Zdroj: Vertical
Před 30 lety mohlo jít o velkolepou událost, v Kurzelově podání je to sympatický poměrně sympatický akční thriller, který má i přes dobové zasazení výrazný přesah ohledně násilí v Americe a poltického fungování v kontextu aktuální doby.
Schematičnost zápletky byla už při rozhodnutí o realizaci zřejmě nevyhnutelná , přesto The Order funguje výtečně. A to především v momentě, kdy začne snadno evokovat Nelítostný souboj Michaela Manna. Film, ve kterém si policejní poručík Vincent Hanna v podání Al Pacina a vůdce lupičské skupinky Neil McCauley jdou navzájem po krku a to i přes fakt, že se mezi nimi projevují jisté paralely a ukazuje se, že by za jiných okolností mohlo jít o lidi, kteří by si mohli rozumět a teoreticky být také něčím, co by se dalo nazvat přáteli. Každý se ovšem nachází na zcela jiné opačné straně šachovnice a jenom jeden z nich může z této války zdánlivě odejít jako vítěz.
Taylor Sheridan, který je víc než starý Taylor Sheridan
Zdroj: Vertical
Scenárista Taylor Sheridan na sebe upozornil především snímky jako Sicario nebo Wind River, aktivní je ovšem především u seriálové produkce, kde jenom realizuje seriál Yellowstone a jeho spin-offy, ale i seriály jako Tulsa King nebo Lioness. Kdyby se Sheridan nerozhodl místo filmům věnovat spíše seriálům, dalo by se snadno věřit, že tahle chlapácká podívaná vyšla právě z dílny scenáristy, který byl dříve ještě necelou dekádu (předčasně a unáhleně?!) pasován na nového krále těchto kriminálních žánrovek. O to překvapivější je, že scénář s takovýmito kvalitami skutečně vyšel z pera toho Baylina, se kterým to jde od 10 k 5.
Hudba Jeda Kurzela (bratr Justina Kurzela) výtečně přispívá atmosféře celého kriminálního příběhu o suprematismu, rasismu a antisemitismu, kterému nechybí emoce, zároveň neokázale slouží jako lehká forma současného politického komentáře a především výtečně dávkuje emoce. Dá se těžce věřit tomu, že jakýkoliv film v blízké době bude schopný alespoň částečně vybudovat alespoň něco, co má trochu blízko k sympatiím vůči vůdci neonacistické skupiny (tento film rozhodně nepouštět Daliborku Krupičkovi!). A hlavně Jude Law zvládá jako prakticky pokaždé táhnout film kupředu a jeho Huskovi se snadno přeje nějaká forma happy endu.
Macho kriminálka, která se nestydí být chytrá
Zdroj: Vertical
Je to machistická podívaná, ve které i Huskova kolegyně Joanne Carney v podání Jurnee Smollett působí jako postava, co má koule. Pod povrchem se ovšem skrývá i skvěle vystavěná podívaná, která pojednává o zlozvyku lidi nějak škatulkovat, banalizovat jisté činy a řídit se až přehnaně instinktem. V The Order je snadné sympatizovat nejen s vyšetřovateli, kteří se snaží neonacistickou skupinu zatrhnout, ale v jisté formě i s členy dané skupiny. Film výtečně ukazuje, že všichni členové neonacistického hnutí nutně nemusí být hloupí redneckové, kteří jsou schopni maximálně tak útoku na Kapitol. The Order má i díky tomu sociální přesah a dělá z The Order něco více nežli pouhou výtečně realizovanou kriminálku.
Je velmi snadné říct, že je to prozatím nejlepší Kurzelův film. Divácky je poměrně vděčný, přesto dokáže po celou dobu nejednou příjemně překvapit a dokázat, jak moc někdy dokážou filmy velmi mile překvapit. I přes dobové zasazení se navíc zabývá tématem, které je poměrně důležité i 40 let po událostech spojenými s organizací The Order. Kurzelův film byl díky tomu realizován v ten ideální čas, protože až mrazivě dokáže vykreslit základy na kterých současná podoba Spojených států amerických stojí.
The Order závěrem
Justin Kurzel servíruje výtečnou kriminálku ze staré školy, které ovšem zároveň nechybí ten adekvátní přesah. Jude Law a Nicholas Hoult tu v tak trochu nástupci Nelítostného souboje předvádí perfektní výkony a táhnou celý film kupředu. Důkaz o tom, že chlapská podívaná nemusí být tupá a může skrývat nejedno palčivé téma. Kurzela se rozhodně vyplatí do budoucna sledovat a za The Order by si zasloužil i ten prequel Šíleného Maxe….
Po delší pauze jsem zpět a čím jiným ohlásit návrat než článkem o hororech, které nás čekají v letošním roce. Jako hororový fanda můžu s radostí oznámit, že v roce 2025 jsem našel dost projektů, na které se dost těším. V první části si probereme to nejlepší za první půlrok. Takže převážně mainstream projekty. V druhé části se pak mrkneme na druhou půlku roku a nějaké pod-radarovky. Každopádně dost psaní omáčky kolem. Je načase se podívat na to, jaké horory v roce 2025 uvidíme.
Horory v roce 2025 Část 1.
1. Vlčí Muž
Datum premiéry: 21. 1.
Universal dál sází na jistotu a pokračuje ve své krasojízdě v nových verzích kultovních monster. Tentokrát jde logicky o vlkodlaka pod taktovkou člověka, který pro ně minule dělal Neviditelného. Leigh Whannell je hororový šikula, to už víme. Jeho Upgrade a následně další počin Neviditelný, jasně dokázaly, že má hororové řemeslo v krvi a nejen to. Umí skvěle psát postavy a hrát si s kamerou. Universal si tak drží ve své stáji skutečné zlato a tak není divu, že na další monstrum nebudeme čekat dlouho.
Příběh o rodině, která z důvodu smrti rodiče, vyrazí do Oregonských lesů. Vše probíhá v pořádku, dokud otce rodiny nenapadne pár kroků před cílem nějaké zvíře. Otec se začíná chovat divně a matka s dcerou neví, zda zlo číhá uvnitř nebo venku.
Trailer nabízí opět výborné řemeslo. Vypadá to temně, nepříjemně a tísnivě. Stěžejní opět budou hlavní postavy a to, jak se vyrovnávají s onou situací. Napětí by se z ukázky dalo krájet a vizuálně to solidně hřeje u srdíčka. Rozhodně nečekám nějaké gore orgie, ale věřím, že tam několik lidí umře dost nepříjemným způsobem. Hlavní roli si zahrají Christopher Abbott a Julia Garner.
Index očekávání: 4/5
2. Opice
Datum premiéry: 20. 2.
A dostali jsme se k prvnímu, mému velice očekávanému hororu. Opice je projekt, který má za sebou velice zvučná jména. Snímek je natočen na motivy povídky Stephena Kinga, produkuje to James Wan (já vím, že to nikdy moc neznamená, ale pořád tam na to aspoň dohlíží) a hlavně, to režíruje Osgood Perkins, režisér letošního Longlegs, které mně osobně se líbilo hodně.
Příběh o démonické hračce, která způsobuje brutální nehody všech okolo (Nezvratný Osud vibes?).
Jak už napovídá trailer, čeká nás ultimátně brutální jízda, kde se krví šetřit nebude. Také ale v ukázce nechybí lehká nadsázka a černý humor. Osgood si mě Longlegs získal a jsem rád, že tentokrát se vydal jinačí cestou. Nabité je krom tvůrčího týmu i obsazení. Theo James (nejčerstvěji asi ze seriálových Gentlemenů, Tiatana Maslany (She-Hulk) anebo Elijah Wood (Pán Prstenů, Reboot Toxic Avengera). Jsem hodně rád, že snímek už uvidím takhle brzo z kraje roku a věřím, že v letošní TOPce hororů chybět nebude (ta z roku 2024 už se pomaličku kutá).
Index očekávání: 5/5
3. Until Dawn
Datum premiéry: 24. 4.
Adaptace her jsou momentálně v kurzu a zažívají druhý dech. Povedený Mario, čím dál lepší Sonic, seriálový Fallout nebo Arcane. V přípravě je teď hodně projektů, které si berou inspiraci z herní předlohy. A jedním z nich je i Until Dawn. Hra sloužila jako launch titul k Playstationu 4 a stojí za ní herní studio Supermassive Games (The Dark Pictures Anthology,The Quarry).
Hráči již ví, že toto studio si libuje v hororech a každou svou hru protká nějakým zajímavým subžánrem. Co je však ikonické na těchto hrách? Funguji jako interaktivní film. Krom nějaké menšího hledání nápověd a dokumentů, které víc objasní příběh, se převážně hráči starají o vztahy postav a hlavně jejich osudy, kdy i malinké rozhodnutí může později vyvolat efekt, kdy postava umře. A to je případ i Until Dawn, který režíruje David F. Sandberg
Příběh je o partě přátel, kteří se znovu sejdou rok po tragické události. Vyjedou si v zimě na lyžařskou chatu, kde je začne postupně něco zabíjet.
Sandberg je z mého pohledu velice šikovný tvůrce v hororových vodách. Jeho Zhasni a zemřeš nebo dvojka Annabelle (kterou já osobně považuji za nejlepší díl z trilogie) jsou velice kvalitní filmy, kde se dobře pracuje s atmosférou. Ano, sice dělal oba dva Shazamy, ale budeme dělat, že se to nikdy nestalo. Teď je zpět v hororovém rybníčku a vzal si velice tvrdý oříšek, Adaptovat hru, která je dělaná jako interaktivní film do klasického hororového filmu. Zbytečné, říkáte si? Bez debat.
Já osobně jsem ale dost zvědavý na to, jak se mu to povedlo a i když ještě není ani první trailer, projektu chci strašně věřit. Minimálně dostaneme kvalitní chatovou vyvražďovačku.
Index očekávání: 3,5/5
Zdroj: Sony Interactive Entertainment
4. Final Destination: Bloodlines
Datum premiéry: 15. 5.
Konečně! Po dlouhých 13-ti letech a několika synopsích je to tady. Smrt se oficiálně vrací na velká plátna, aby snad nápaditě odpravila několik nešťastníků. Já se tím netajím a říkám to všude, ale jsem fanoušek celé série Nezvratný Osud. Samozřejmě, první dva filmy mám nejradši, trojka má skvělé gore, čtyřka je odpad a pětka se snažila přijít s něčím novým, ale bohužel to nezvládla. Konec to vše ale náramně zachránil a zacyklil. I když 5. díl vydělal v kině v roce 2011 dostatek, další díl se ne a ne chystat. Když už se něco začalo dít, scénář se vyhodil anebo se měnil tvůrce. Následně stávka scénáristů a byl tady další posun. Smrt si však vždy najde cestu a na další gore orgie nebudeme čekat dlouho.
V tomto, již 6. díle známé hororové série přichází tvůrci s novým konceptem. Smrt, jak již název napovídá půjde po pokrevní linii. Příběh má vyprávět o mladé holce, která má děsivé sny. Ty jsou o velké katastrofě na věži někdy v 60. letech, kde umírá se spousty lidmi. Po čase je vyjde na povrch, že se o sny nejedná a jde o vize minulosti z pohledu její babičky, která tuto katastrofu zažila a přežila. Smrtka však na nic nečeká a tak se naše hrdinka dozvídá, že smrt za tu dobu nelenila a kosila postupně všechny přeživší z oné katastrofy a následně všechny po pokrevní linii.
Samotný nápad mi zní moc dobře. Tvůrci se snaží přijít s něčím novým a já to cením. Bohužel a trochu mě to děsí, nemáme ještě ani plakát či trailer. Doufám, že se to brzy změní. Snímek režírují Zach Lipovsky a Adam Stein. Mělo by se jednat také o jednu z posledních rolí zesnulého Tonyho Todda. Plus, máme čekat nějakou nepříjemnou smrt z tetovacího salónu. Takže pokud se chystáte toto místo navštívit, doporučuji to udělat dříve než vyjde minimálně 1. trailer.
Index Očekávání: 5/5
Zdroj: New Line Cinema
5. 28 Let poté
Datum premiéry: 19. 6.
Další z projektů, na které se roky čekalo, než jsme dostali potvrzující zprávu, že opravdu vznikne. Zombie žánr poslední dobou moc netáhne a tak jsem rád, že se vrací do kin s tím nejlepším možným arzenálem. Danny Boyle, Alex Garland, tvůrci originálního 28 dní poté, se vrací zpět do světa, který stvořili. Vybrali si k tomu také solidní herce, protože nechybí Aaron Taylor-Johnson (Kick-Ass, Bullet Train, LovecKraven), Ralph Fiennes (Harry Potter, Konkláve) a Jodie Comer (Free Guy, Poslední Duel). Co je na tom hodně zajímavé? Mělo by se jednat o start nové trilogie a dokonce 2. film je už i natočen. Ten ponese podtitul The Bone Temple a tentokrát se musel obejít bez Dannyho jako režiséra. Ten je na snímek dohlíží a režii přenechal režisérce Marvels a rebootuCandymana, kterou je Nia Da Costa.
Příběh bude opět vyprávět i skupině přeživších, kteří se musí z relativně bezpečné zóny vydat do pekel a podle všeho tam nenajdou nic moc hezkého.
Trailer vypadá naprosto parádně a už samotná říkanka v pozadí naznačuje, že, tentokrát budeme více divnější. Čekají nás chytré zombies? Kulty a voodoo? Nejspíše ano a já jsem opět zvědavý, jestli se zombie žánr dokáže v kině obhájit. Má na to tu nejlepší munici.
Index očekávání: 4/5
6. M3GAN 2.0
Datum premiéry: 26. 6
Ach ty panenky. První M3GAN vydělala v kinech dost, takže oznámení dvojky nebylo žádným překvapením. Já jedničku snesl, ale znova jí už vidět nemusím a měl jsem s ní dost problémů. Jenže spousta lidí ne a tak nás v létě čeká další nášup techniky, umělé inteligence a 0 krve. Jedničku opět režíruje Gerard Johnstone a do hlavních roli se vrací osazenstvo z jedničky.
O příběhu se toho moc neví, ale čím dál tím víc koluje po internetu synopse, že by se snad měla M3GAN postavit na stranu dobra. Jelikož a protože, na světlo vyleze něco mnohem horšího. To se přiznám, nezní úplně špatně, ale jak víme, ta dobrosrdečnost jí stejně vydrží jen chvíli.
Nejvíce se bojím zase mordů mimo záběr a nudných dialogů. Pokud se to bude brát s nadsázkou a udělají to trošku brutálnější, tak s tím asi nebudu mít konflikt. Jinak to bude prostě klasická dvojka PG-13 hororu. Do kina vyrazím, ale očekávání velká opravdu nemám. První trailer napoví.
Index natěšenosti: 2/5
Zdroj: Universal Pictures
Horory v roce 2025 Část 1. závěrem!
Jak vidíte, čeká nečeká nás toho za první půlrok úplně málo. Divíte se možná, proč jsem zde neuvedl Nosferatu? Odpověď je jednoduchá. Snímek v době psaní článku již brázdí česká kina a mnoho lidí už ho i vidělo (a na našem webu je už i recenze). Dále jsem vynechal dva méně známé filmy, které mi přišlo zbytečné sem dávat.
Doufám, že Vás čtení moc nenudilo a našli jste si nějakého svého favorita na první půlku roku. Výhodou je, že ještě klidně něco může premiéru dostat, jelikož spousta projektů ještě čeká na své oznámení. A to neberu v potaz streamy, kde se určitě taky chystá mnoho filmů.
Děkuji Vám za Váš čas a za přečtení článku Horory v roce 2025 Část 1.
James Phelps a Oliver Phelps, představitelé Freda a George Weasleyových ve filmové sérii Harry Potter, provází jako moderátoři pořadem, kde páry profesionálních pekařů soutěží o vytvoření úchvatných jedlých kousků na skutečných lokacích, kde se natáčely filmy ze série Harry Potter…..
Harry Potter: Kouzelné pečení – Pečení v Bradavicích
Zdroj: Max
Harry Potter – knižní a posléze filmový fenomén, který nejspíše není nutné představovat. Osm filmů, které adaptovaly sedm knih napsané spisovatelkou J. K. Rowling, zvládlo v pokladnách kin dohromady utržit 7,7 miliard dolarů. Jedná se pořád o jednu z největších značek studia Warner Bros. a to by bylo hloupé, kdyby se nepokusilo úspěch značky vytěžit.
Ambiciózní plány na pětidílnou sérii Fantastická zvířata ovšem z různých důvodů ztroskotaly již u dílu třetího a do adaptování divadelní hry Harry Potter a Prokleté dítě se díky negativním recenzím také nejspíše nikomu jen tak nechce. Již nyní je poté známo, že se místo spin-offu Voldemorta v podání Ralpha Fiennese nebo hororu o původu Azkabanu (stačilo by Robertu Eggersovi dát všechny prachy, které by chtěl) dočkáme seriálové nové adaptace původního knižní série.
Zbytečný projekt a plýtvání potenciálu rozmanitého světa vytvořeného J. K. Rowling? To je na delší debatu. Studio Warner Bros. si ovšem uvědomuje, jak moc silné želízko v ohni mají ohledně nostalgie diváků vůči původní filmové sérii. 3 roky zpět tu byl Návrat do Bradavic, pochybnou reality show Harry Potter: Bradavický turnaj čtyř kolejí poté nezachránila ani účast GILF Helen Mirren. Potřeboval ovšem někdy pravý Potterhead kuchařskou show ze světa Harryho Pottera? Pokud ano, Harry Potter: Kouzelné pečení je tu právě pro ně.
Klasická kuchařská show… ale ve světě Harryho Pottera
Zdroj: Max
V rámci šesti epizod štáb postupně navštěvuje známé lokace z osmi filmů. Šest epizod se postupně odehrává na těchto lokacích: Nástupiště 9 a ¾, Gringottova kouzelnická banka, Příčná ulice, Zapovězený les, Brumbálova pracovna a Velká síň. Natáčení show probíhalo v Leavesden Studios, kde probíhalo natáčení zmíněných filmů. Dochází tak k oprašování známých lokací a studio Warner Bros. stojící za tímto projektem se vás snaží přesvědčit, že si uvědomují lásku fanoušků k původní filmové sérii. To samé studio, které nám za pár let dodá zbytečný seriálový restart.
Je důležité podotknout, že žádný z projektů, který má cokoliv spojeného se světem Harry Potter, nemůže vzniknout bez schválení J. K. Rowling. Ta Rowling, která svolí maximálně tak k realizaci Fantastických zvířat a nebo vyprávění příběhu Harryho Pottera od znova. Důležité je také podotknout, že Kouzelné pečení je v podstatě klasickou pekařskou show, která se může maximálně svézt tak na nostalgii všech naivních fandů Harryho Pottera. Je to velmi sofistikovaná psychologická hra a minimálně díky účasti pořád sympatické dvojice Phelpsových je vlastně snadné jí podlehnout. Pořád je ovšem těžké zbavit se zásadní otázky – „proč vlastně?!“
Harry Potter: Kouzelné pečení – Zásadní problém všech kuchařských show
Zdroj: Max
Harry Potter: Kouzelné pečení trpím jedním zásadním problémem, kterým trpí všechny ty pořady jako Master Chef, Hell’s Kitchen nebo… Tescoma s chutí? Pointa je v tom, že divák nemůže nikdy zcela posoudit chuť samotného pokrmu. Minimálně tedy do vzniku technologie, která všechnu 3D, 4D i 5D technologii odsoudí k zániku. Je to zcela velký rozdíl oproti pěveckým reality show nebo soutěžím krásy , kde diváci mohou alespoň částečně subjektivně posoudit pěvecký talent či vzhled účastníků. U kuchařských show divákovi zbyde maximálně tak hodnocení designu pokrmu a možná i sympatie daného kuchaře. Ze všech typů reality show se ovšem zrovna u těch kuchařských konstruktivní kritika definuje nejtěžším způsobem.
To u Kouzelného pečení v zásadě není největší problém, protože jde tady do velké míry především o vzhled všech těch cukrářských pokrmů. A ty logicky těží především z mytologie okolo Harryho Pottera. Bazilišek, Vrba mlátička, Moudrý klobouk, Fawkes, jednorožci, draci a další. Celé je to vlastně strašně ohraný koncept, že ho svěžím dělá pouze sázka na nostalgii a brand Harry Potter. Že by to ovšem okamžitě vyvolalo touhu po kulinářských show ze světa Star Wars nebo Pána prstenů a do pár let by to chtělo upečené Jar Jarovy koule nebo čokoládový dort ve tvaru Palantíru, to se říct nedá.
Nostalgie, nenostalgie?
Zdroj: Max
Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint nebo Tom Felton si do pořadu nezaskočí, přeci jen ovšem dojde na nějaké ty známé tváře z filmové série Harry Potter dojde. Konkrétně na Warwicka Davise, Evannu Lynch a Bonnie Wright. Představitelé Griphooka/Filiuse Kratiknota, Lenky Láskorádové a Ginny Weasleyové si tak skočí do známých ateliérů, shledají se s bratry Phelpsovými, zavzpomínají si na Harryho Pottera a občas si pochutnají na nějakém to sladkém. Někomu to možná k dávce nostalgického dojetí stačit bude.
Koncept kuchařské show těžící ze značky Harry Potter mohl dopadnout všelijak, výsledek je minimálně diskutabilní. Carla Hall a Jozef Youssef jsou jako porotci vlastně docela sympatičtí, kreativita všech účastníků se musí za pochodu ocenit a provedením je to celé minimálně sympatičtější nežli Harry Potter: Bradavický turnaj čtyř kolejí. A to i přes fakt, že bratři Phelpsové nejsou a nikdy nebudou GILF Helen Mirren.
Nostalgie je v rámci Kouzelného pečení především pochybná
Zdroj: Max
Když se to ovšem celé vezme jako celek, je to celé tak trochu pochybné. Účastníci reality show jsou pochopitelně fandové Harryho Pottera a je vlastně zajímavé poslouchat jejich příběhy. Bratři Phelpsové ovšem nepůsobí jako ta ideální volba na moderování, protože i jejich zpověď různých účastníků vlastně evokuje, že jsou v téhle show trochu omylem. Zmíněné Bonnie Wright a Evanna Lynch by vlastně jako dvojice dávala dohromady možná více smysl. Phelpsové jsou pořád fajn, ale v pekařské show jsou tak trochu omylem.
Koncept i přes doping v podobě světa Harryho Pottera není ten nejzajímavější, rozhodnutí, že bude reality show sázet na dvojice je tak trochu zvláštní, celé to více a více začne působit jako taková ta laciná sázka na jistotu. Stačí oznámit novou show ze světa Harryho Pottera, obsadit do ní dvě výrazné tváře z této série a doufat, že fanoušci Harryho Pottera tvůrcům show tak trochu skočí na špek. Je to celé tak trochu mrzuté. Dělat takovou show postavenou na nostalgii v době, kdy se již dávno ví, že nám Harry Potter již brzy odstartuje ve zcela nové podobě, je poté již vyloženě směšné. Ale alespoň je cítit, že studiu Warner Bros. nyní opravdu šéfuje David Zaslav.
Harry Potter: Kouzelné pečení – Jedna velká reklama na chystanou kuchařku
Zdroj: Max
Wizards of Baking jde nejlépe vnímat jako velkou reklamu na chystanou tematickou kuchařku ze světa Harryho Pottera. Právě výherci soutěže vyhrají kromě poháru svůj prostor v této kuchařce. Právě zde se projevuje poměrné chytré korporátní uvažování. Všichni moc dobře tuší, že je fandom Harryho Pottera nadále silný a to ať si o dnešní J. K. Rowling lidé myslí cokoliv. Videohra Hogwarts Legacy dokazuje, že je značka pořád silná a hladoví fanoušci skočí po všem možném. Nejsmutnější je ovšem sledovat show, která tak moc sází na nostalgickou vlnu, přitom ta nostalgická vlna do jisté míry nefunguje. A i kvůli plánům na brzký reboot je ta láska k filmové značce, kterou v roce 2001 představil světu Chris Columbus, neautentická.
Vidět známé lokace pořád potěší, člověk s úctou k cukrářskému umění bude mít důvod všem účastníkům smeknout klobouk a celé to je vlastně neurážející. Tvůrci se ovšem diváky tak trochu pokouší opít rohlíkem a je opravdu smutné tuhle menší zoufalost sledovat. Jestli ovšem realizace této kuchařské show něco znamená, je to fakt, že je odkaz filmové série úplně silný. A jenom čas ukáže, zda si chystaný seriál bude moci nechat o takovém odkazu jen zdát.
Harry Potter: Kouzelné pečení závěrem
Zdroj: Max
Ti praví Potterheadi si nejspíše Harry Potter: Kouzelné pečení ujít nenechají, přeci jen by ovšem bylo lepší nemít přehnaná očekávání. Kouzelné pečení trpí klasickým problémem nejedné kuchařské show a snaha svézt se na nostalgii je až příliš průhledná a nevěrohodná. Návrat do známých lokací ovšem potěší a úcta k cukrářskému řemeslu tam přeci jen někde je. Kuchařské show ze světa Star Wars, Pána prstenů nebo Star Treku ovšem svět opravdu nepotřebuje. A nejspíše by se odešel i bez této kuchařské show….
V kinách už od dnešného dňa, 2. januára, ožije animovaný svet oceňovaného filmu Mačacia odysea. Prináša novátorský pohľad na počítačovú animáciu a je otvorený všetkým vekovým skupinám. Funguje ako netradičné dobrodružstvo aj ako filozofická rozprávka s environmentálnym presahom. V jadre ide o potrebný a univerzálne zrozumiteľný príbeh o dôležitosti jednoty a empatie.
Cenami ovenčený titul
Mačacia odysea je filmom francúzsko-lotyšsko-belgickej koprodukcie. Film mal premiéru v sekcii Un Certain Regard na festivale v Cannes 2024, následne získal štyri ceny na najväčšom festivale animovaného filmu v Annecy (divácka cena, cena poroty, cena za najlepšiu hudbu a cenu za podporu v distribúcii), cena mu bola udelená aj na festivaloch v Aténach a Ottawe. Snímka získala ocenenie za najlepší animovaný film na tohtoročných Európskych filmových cenách, v rovnakej kategórii bude bojovať aj na Zlatých glóbusoch. Súčasne sa v kategórii Najlepší zahraničný film dostala do prestížneho oscarového shortlistu. Mačacia odysea sa slovenskému publiku po prvýkrát predstavila na prehliadke Be2Can a neustále sa teší nadšeným ohlasom aj diváckemu záujmu – išlo o najnavštevovanejší film celej prehliadky.
Zdroj: Film Europe
Zvieracie putovanie
Snímka je otvorená všetkým vekovým skupinám, starším divákom ponúka filozofickú aj environmentálnu problematiku. Širokú prístupnosť potvrdzuje aj fakt, že celý príbeh je vyrozprávaný bez akýchkoľvek slov. V centre príbehu stojí kocúr, ktorý v pomaly plynúcom rozprávaní prepláva zaplavenými oblasťami, ktoré sú len ozvenou ľudskej civilizácie. V spojení s ďalšími zvieracími druhmi sa snaží adaptovať na rýchlo sa meniaci svet, kde komfort a pohodlie chradnú. Tvorcovia sa neopierajú o prvoplánový antropomorfizmus, akokoľvek nás film nabáda, aby sme v príbehu hľadali alegóriu našej spoločnosti. Tvorivou snahou bolo, aby sa všetky zvieratá správali a pohybovali čo najrealistickejšie, z čoho pramení unikátna estetika aj naratíva, ktoré sú v rámci distribučnej ponuky animovaných filmov ojedinelé.
Videoherná estetika
Nezávislý titul je protipólom mainstreamu dominujúcich Pixaroviek. Plne sa spolieha na vizuálne rozprávanie. Renesančný lotyšský tvorca Gints Zilbalodis sa opiera o sugestívne putovanie pozoruhodne animovanou krajinou, ktorej estetika pripomína tú videohernú. Divákom naskočia umelecké videoherné tituly, ako napríklad Stray či RiME. Štylistika prináša svieži vietor a skúma nové možnosti počítačovej animácie pre filmové diela. Zakladá si na široko generovanom a rozmanitom prostredí. Uprostred emocionálneho príbehu s takmer biblickým rozhraním vystupujú motívy jednoty, priateľstva a nevyhnutnosti adaptácie, bez ktorej sa na kolabujúcej planéte nedá pokračovať ďalej.
Je to tady přátelé. Očekávaný žebříček na nejlepší horory roku 2024. V minulé topce jsme řešili nejlepší filmy roku 2024. Tentokrát se podíváme na hororový žánr. U předchozích dvou žebříčků jsem tyto články dělal sám (nejlepší horory roku 2022, nejlepší horory roku 2023), ale tentokrát jsem přizval ke spolupráci mého kolegu Antonína Matějíčka se kterým nás oba pojí láska k hororovému žánru. Žebříček jsme se snažili poskládat společně a každý z nás se k polovině rozepsal se svým názorem k danému snímku. Na konci článku následně budete moci vidět naše osobní žebříčky. Tak doufáme, že tento žebříček, který jsme společně vymysleli se Vám bude líbit. Nebudeme to tedy zdržovat a jdeme se podívat na TOP 10: Nelepší horory roku 2024!!!
10. Havěť
Hororový thriller, který vás nenechá chladnými. Režisér Sébastien Vaniček, francouzský tvůrce s českými kořeny, přináší intenzivní příběh o Kalebovi, který se rozhodne pořídit si exotického pavouka. Jeho rozhodnutí však vede k nečekaným a děsivým následkům, když pavouk unikne a rozmnoží se, čímž se celý bytový dům promění v pavučinovou past.
Film Havěť je rozhodně jedním z nejlepších pavoučích snímků, které jsem viděl za poslední dekádu. Kdo má arachnofobii, ten by se měl rozhodně připravit na intenzivní zážitek. Pavouci jsou zde opravdu děsiví, a jejich realistické zobrazení vám nejednou udělá husí kůži. Film v některých chvílích dokáže být opravdu napínavý a diváka drží ve střehu, co se vlastně stane dál – to napětí je neúprosné. Jestli máte strach z pavouků, připravte se na pořádný výprask! Výkon herců je solidní, i když si postavy tolik neoblíbíte. K tomu bych ale řekl, že to není nutně na škodu – jsou totiž tak nějak všichni nesympatičtí, což ve výsledku trochu přispívá k tomu, že je vám vlastně jedno, kdo přežije a kdo ne. Tenhle film si nehraje na to, že by měl diváka přitahovat nějakou extra silnou emocí k hlavním postavám. Místo toho vás přitahuje samotné nebezpečí a záchrana před ním. Abych se ale nebál být upřímný, finále mi přišlo trochu přestřelené. Některé věci jsem čekal, jiné byly až zbytečně přehnané a trochu mě to vytrhlo z té intenzivní atmosféry, kterou film skvěle budoval. Ale i přesto – pořád to není špatné zakončení, jen trošku nevyvážené. Celkově bych Havěť doporučil každému, kdo si užívá horory, které nešetří napětím a děsem. A pro arachnofobiky? No… raději zůstaňte u komedií, nebo to budete mít dost těžké. A rozhodně se těším na režisérův další počin, což bude nové Evil Dead Burn. (Antonín Matějíček)
9. Duše prokletých
Některé duše jsou navždy prokleté, pohybují se mezi dvěma světy, spojené s tím naším temným artefaktem. Sběratelkou takových předmětů a prokletých duší je slepá Darcy, která umí vnímat svět mrtvých. Jednoho dne je na osamoceném panství zavražděna její sestra. Vina padne na pacienta místního ústavu pro choromyslné, kde jako lékař pracuje sestřin manžel Ted. Podezřelý je za nějakou dobu nalezen mrtvý. O rok později se na tragickém místě v Tedově domě objeví Darcy, aby s pomocí svých temných artefaktů a svých schopností zjistila, co se během osudné krvavé noci stalo a kdo nebo co její sestru zabilo. K odhalení pravdy a k pomstě si přivezla i ten nejnebezpečnější předmět ze své sbírky. Skrývá se v domě zlo nebo do něj právě přijelo?
Duše prokletých natočil Damien McCarthy, který má velmi povedené krátkometrážní snímky, kde se prezentoval se specifickou atmosférou a následně uměl diváka vyděsit povedenou lekačkou. Duše prokletých je jeho druhý celovečerní počin. Snímek pěkně míchá se subžánry a dostaneme zde revenge, home invansion, duchařinu. McCarthy skvěle vytváří atmosféru a daří se mu velmi dobře vodit diváka za ruku a napínat si ho, aby následně použil lekačku či někdy nikoliv. Plot twist sice přetažený za vlasy a mohlo se zde více pohrát s postavou Darcy, která je jasnovidka, ale užil jsem si ten film náramně. Je to na první pohled jednoduchý snímek, který je ale zpracován zajímavou formou, aby si divák užíval postupné odkrývání děje. Má to hodinu a půl a uteče to jako voda. Myslím si, že hororový fanoušek bude spokojený a tento snímek v tomto žebříčku nesmí chybět. Já sám se musím přiznat, že na konci, kdy jen divák čeká na lekačku, tak si vás ten film pěkně napíná a to se mi velmi líbí. Plus tady funguje i ta jasně předvídatelná lekačka u stanu, která nakonec byla děsivá ne že ne. Duše prokletých je povedený horor, který jsem si užil v kině náramně. (Marek Lízal)
8. Terrifier 3
5 let po masakru se obyvatelé Miles County připravují na Vánoce. Nikdo, včetně přeživších z minulého dílu ale netuší, že Art je zpět a je opět při chuti.
Nebudu chodit kolem horké kaše, proč si tady třetí řádění Arta zaslouží být. Série Terrifier je živoucím důkazem toho, že když něco děláte pro fanoušky s láskou, oni Vám za to do toho kina přijdou. Terrifier 3 je opět hlavně solidně brutální jízda, kde střeva lítají po obrazovce, motorová pila řeže lidské maso jako máslo a hektolitry krve tečou z televize. I když je zde snaha o nějaký navazující příběh, ten je bohužel stále v pozadí. Samotná mytologie kolem Arta mě baví, uvítal bych ale klidně víc lore věcí, místo nudných dialogů. Damien Leone má hororové řemeslo v ruce a na každý další díl se těším, protože vím, že mé gore choutky dokáže silně uspokojit. Výhodou je, že ten film nemusí stát o moc více a stejně to bude vypadat pořád dobře a hlavně, vydělá to. David Howard Thornton je jako Art opět bezchybný a dodává mu tu pravou, ďábelskou auru. Rozhodně snímek jen pro fanoušky žánru a samotné série. Slabší povahy mohou vynechat. Z TOP hororů za 2024 ho ale určitě nevynechám. (Antonín Matějíček)
7. První znamení: Přichází Satan!
Prequel ke kultovnímu snímku režiséra Richarda DonneraPřichází Satan! sleduje příběh mladé američanky Margaret, která je poslána do Říma, aby začala sloužit církvi. Zde narazí na temnotu, která ji přiměje zpochybnit vlastní víru a zároveň odhalí děsivé spiknutí, kdy na svět má přijít inkarnované zlo. Podaří se mladé Margaret zastavit blížící se zlo?
Původní snímek patří mezi moje nejoblíbenější horory a proto musím s úsměvem na tváři říct, že tento na první pohled zbytečný prequel o který nikdo nestál se opravdu povedl. Osobně beru tento snímek za jedno z nejpříjemnějších překvapení na poli hororů za rok 2024. První znamení je celovečerní debut režisérky Arkasha Stevenson, která odvedla hodně dobrou práci a mile rád budu, když jejím dalším filmem bude zase horor. Má to pomalejší tempo a buduje se zde atmosféra (lekačky zde nečekejte…i když jsou zde ty trapný momenty, kdy postavu ze zadu chytne někdo a řekne „tady jsi“). Snímek sice nemůže překvapit, protože děj a postup příběhu je předem daný díky původnímu filmu. I tak se zde pracuje dobře se zvraty. Příběh okolo antikrista a jeho zrodu je zajímavý a dokáže to pěkně vtáhnout a do konce filmu nepustit. Líbila se mi myšlenka, proč záporáné postavy chtějí antikrista. Technicky je to pěkně zpracovaný film s dobrou kamerou, zvukem a hudbou o kterou se postaral Mark Korven (Čarodějnice, Maják), který svoje kvality nezapře. Za nejsilnější stránku filmu považuji herecký výkon Nell Tiger Free. Její výkon je zde velmi silný a když došlo na konec měla mě úplně zaháčkovaného. Scéna, kdy se začne probouzet démon a začne ten dlouhý záběr, kdy to stojí na hlavní herečce, tak to byla velká paráda. Následně přijde krásné napojení na původní snímek (hudba z původního filmu parádní). Jedná se o horor, který mile překvapil a v tomto žebříčku nesmí chybět. (Marek Lízal)
6. Longlegs
„Longlegs“ je hororový thriller z roku 2024, který režíroval Osgood Perkins. Film sleduje FBI agentku Lee Harker (Maika Monroe), která se ujímá vyšetřování sériového vraha známého jako Longlegs (Nicolas Cage). Při pátrání po vrahovi odhaluje agentka Harker sérii okultních stop, které ji vedou k temným tajemstvím.
Film Longlegs z roku 2024 mě opravdu pohltil. Už od prvních minut je jasné, že jde o něco, co se vymyká standardnímu hororovému thrilleru. Nicolas Cage v roli Longlegse podává výkon, na který jen tak nezapomenete. Ať už jde o psychologickou složitost postavy nebo její děsivou přítomnost na obrazovce, Cage je opět mistrem svého řemesla. Nejvíc mě ale ohromila práce maskérů. Je to opravdu dokonalá práce s make-upem, která úplně změní Cageovu tvář, až byste ho v některých scénách nepoznali. Nejde tu o klasické „masky“, ale o brilantní detaily, které podtrhují hrozivý vzhled Longlegse. Je to neuvěřitelný výkon, který skvěle doplňuje celé pojetí filmu.
A ta atmosféra – Longlegs se pohybuje na tenké hranici mezi psychologickým hororem a detektivkou, a právě to mě na filmu baví. Napětí, které se buduje postupně, vás nenechá na chvíli vydechnout. Agentka Harker (Maika Monroe) je perfektně napsaná postava, která má všechny prvky, které ve filmech tohoto typu chcete – je silná, ale zároveň vidíte, jak ji její minulost formuje a ovlivňuje její rozhodování. Vztah mezi ní a Longlegsem je fascinující, protože každý krok, který udělají, se zdá být nevyhnutelný. Nicméně, musím přiznat, že poslední část filmu mě trochu zklamala. Příběh nabral tempo, ale závěr přišel až příliš rychle a zanechal mě s pocitem, že to všechno mohlo být uzavřeno trochu hlubší, promyšlenější cestou. I přesto je film velmi silný a neztrácí na atmosféře, ale ten poslední krok prostě nezafungoval tak, jak jsem čekal. (Antonín Matějíček)
5. Exhuma
Po utrpení sériových paranormálních událostí povolá bohatá rodina žijící v L.A. mladé povstávající šamanské duo Hwa Rim a Bong Gil, aby zachránilo novorozence rodiny. Jenomže pro tento případ je také potřeba vykonat exhumaci, což je práce pro Young Geuna a geomanta Kim Sang Deoka. Zpočátku to vypadá na jednoduchou práci, ale čím více se postavy dostávají do hloubky samotnému případu, tak zjišťují, že mají co do činění se zlou entitou na jakou nejsou připraveni.
Pokud bych si měl vybrat za letošní rok největší hororové překvapení roku bude to tento snímek. Snímek nastaví pomalejší začátek, ale jakmile se to více a více začne rozjíždět a postavy zjišťují o co tady ve skutečnosti jde, tak je to zajímavá hororová podívaná, která mi udělala radost. První polovina byla velmi dobrá a hororové pasáže taky tak. Ale…ten zlom přijde v půlce filmu, kdy se ten film otočí jiným směrem a já byl najednou do filmu extrémně zainteresovaný a nemohl jsem z toho odtrhnout oči. První scéna s hlavním záporákem je úžasně děsivá a já byl pěkně u toho napnutý. Díky tomu, co se ve filmu odehrává dovede mít snímek tu správně děsivou atmosféru. Celkově zde musím také pochválit nevyužití lekaček. Na diváka celou dobu dýchá to zlo, až z obrazovky a tou atmosférou mě ten film nepustil až do konce. Herecky super, režie perfektní a zvukově velmi dobré. Exhuma právem patří mezi ty nejlepší horory roku 2024. Doufám, že pokud jste náhodou tento horor z Jižní Koree neviděli, tak to doženete. Exhuma si zaslouží vaši pozornost. (Marek Lízal)
4. Heretik
Příběh sleduje dvě mladé mormonské misionářky, sestry Barnes (Sophie Thatcher) a Paxton (Chloe East), které navštíví záhadného pana Reeda (Hugh Grant). Zpočátku se zdá být pohostinný, ale postupně odhaluje své temné úmysly. Vývoj postav je pečlivě vykreslen; misionářky procházejí transformací od naivních věřících k ženám čelícím hrůzné realitě, zatímco Reedův charakter se odhaluje jako stále zlověstnější.
Heretic se zabývá tématy víry, manipulace a zkoumání hranice mezi dobrem a zlem. Film klade otázky o síle přesvědčení a zranitelnosti těch, kteří se snaží šířit svou víru, čímž vytváří napětí mezi náboženským přesvědčením a morálními dilematy. (Plus body za to, že po zhlédnutí už asi nikdy neotevřete cizím lidem, i kdyby vám nabízeli koláčky.). Hugh Grant v roli pana Reeda podává fascinující výkon, který byl označen za jeden z nejlepších v jeho kariéře. Jeho postava je charismatická a zároveň děsivá, což přispívá k intenzitě filmu. Grantova schopnost kombinovat zdánlivou vlídnost s podprahovou hrozbou dodává postavě hloubku a autenticitu. Vážně, jestli by tohle nebyl kandidát na hororového padoucha roku, pak už nikdo. První polovina filmu je charakterizována napětím a hlubokými dialogy, které budují atmosféru a rozvíjejí postavy. Druhá polovina se posouvá směrem k tradičnějším hororovým prvkům, což může působit jako ústupek mainstreamovým očekáváním. Tento posun může být vnímán jako ztráta části originality a hloubky, kterou film nastolil v úvodu, ale přesto drží laťku dost vysoko. Heretic si rozhodně zaslouží místo v letošní TOPce hororů za rok 2024. Díky vynikajícímu výkonu Hugha Granta, provokativním tématům a napínavé atmosféře jde o film, na který jen tak nezapomenete. Možná vám ušetří peníze za psychoterapii. (Antonín Matějíček)
3. Vetřelec: Romulus
Ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet. Příběh o posádce mladých kolonizátorů, kteří při své cestě ze své domovské planety narazí na opuštěnou vesmírnou stanici. A jak to tak bývá, začne boj o přežití s vesmírným sympaťákem.
Fede Alvarez je člověk, který rozděluje hororové fandy na dva tábory. Já osobně patřím k těm, kterým se jeho filmy a tvorba líbí. Remake Evil Dead beru jako srdcovou záležitost a minimálně první Smrt ve tmě je solidní napínák. Na jeho verzi Vetřelce jsem se začal ale těšit až po 1. traileru, kde mi opět dokázal, že můžu být naprosto v klidu. Film se sice dlouho rozjíždí, avšak už od samého začátku má ty správné Vetřelčí propriety, které dělaly radost divákům už tehdy. Vizuál, hudba, spousty odkazů atd. Fede to vzal za konec fanservisu a neudělal špatně. Samozřejmě přidal i něco svého, jen je škoda, že na to nezbylo víc prostoru. Co mu opravdu jde, je prodat tu nepříjemnou, klaustrofobní atmosféru. Na Vetřelci jsem vždy miloval šachty, krvavé chodby a temná zákoutí. To tady vše bohudík je a Fede se to snaží využívat na maximum. Samotný Alien pak dělá solidní neplechu, no mohl se urvat ze řetězu klidně víc, jelikož masa na porážku bylo dost. Ještě je třeba zmínit dechberoucí vizuál, který je minimálně v poslední třetině kulervoucí. Jelikož série Alien dost stagnovala, Romulus je příjemným návratem k těm lepším časům. V TOP tudíž chybět nesmí a jsem zvědavý, zda se dočkáme toho pokračování. (Antonín Matějíček)
2. Substance
Snili jste někdy o své lepší verzi? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové, lepší a mladší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit?
Film režisérky Coralie Fargeat, který ohromil filmový festival v Cannes a odvezl si cenu za nejlepší scénář. Body horory nejsou duchařiny ve kterých vás budou děsit lekačky, všudypřítomní démoni a všelijaké zlo. Ne. Body horor se zaměřuje více na psychické i fyzické násilí na lidském těle. Substance je svojí myšlenkou a samotným provedením opravdu děsivý. Dokáže být znepokojivý jako skoro žádný jiný horor, který jsme letos dostali. Film má skoro 2 a půl hodiny a člověk by se u této stopáže mohl obávat nudnějšího a pomalejšího tempa. Jenže Fargeat nejede nikterak pomalu, jak by se mohlo zdát. Substance jede od začátku v dobrém tempu a vydává se tam, kam by se jiné horory vydaly jednou za celý film. Fargeat zvládne tolik věcí a pokračuje v tom dál a dál, až jsem byl překvapený, jak to funguje. Ten film je v druhé polovině bizarnější a šílenější, a ne každému tohle sedne. Samotné finále je možná už trochu přehnanější, než by mělo být, ale dobře jsem chápal, co tímto chtěla režisérka říci a bavil jsem se.
Mimo to se hodí říci jedna věc. Tento film není pro slabší povahy. Praktické efekty a masky jsou fantastické a na konci je to fakt jízda. Technicky je snímek naprosto perfektní. Kamera je nádherná, esteticky jsou některé scény skvělé (chodba jako z Osvícení nemá chybu), práce se střihem a hudba (ta dokáže pěkně pohltit a hodně dobře funguje). Po filmařské stránce se tomu nedá nic vytknout. Herecky je to taky fantastický a všichni zde odvádějí jen to nejlepší. Margaret Qualley je ďábelsky nádherná a Dennis Quaid si toho slizouna evidentně hodně užíval. No a Demi Moore je v jistých ohledech dost možná nejlepší z celého castingu. Substance je opravdu unikátní snímek ve svém žánru. Myslím si, že se o tomto filmu bude v budoucnu hodně mluvit a věřím, že se bude o něm učit na školách, jak správně zpracovat body horor. David Cronenberg musí mít z tohohle filmu radost. Už teď to má za mě nálepku instantní klasiky a těším se až si to někdy zopakuji. Substance není jenom jeden z nejlepších hororů a také jedním z nejlepších filmů roku, ale jde o snímek, který se instantně stává kultovní klasikou a v hororovém žánru jsme letos nedostaly tahle silný zápis do tohoto žánru. (Marek Lízal)
1. Nosferatu
Ellen Hutterová (Lily-Rose Depp) by byla šťastná novomanželka, kdyby ji nepronásledovaly děsivé noční můry. Její muž Thomas (Nicholas Hoult) navíc musí pracovně vycestovat do divoké východní Evropy, aby zprostředkoval obchod pro tajemného hraběte Orloka (Bill Smaragd). Koho by napadlo, že mezi cestou a sny existuje přímé pojítko, že se Hutterovi stali pěšáky ve šlechticově hře, jejímž cílem je rozšířit vládu absolutního zla po celém kontinentu? Navzdory neskutečným útrapám, kterými Thomas kvůli setkání s Orlokem projde, se mu nakonec podaří vrátit se domů. Jeho návrat ale neznamená vítězství. Ellen pomalu podléhá šílenství a temnota se smrtí se roztahují všude kolem. Na straně manželů stojí jen výstřední profesor Eberhart von Franz (Willem Dafoe), který ví proti jakému mocnému nepříteli čelí. Bude to na zastavení Nosferatu stačit?
Robert Eggers je jedním z mých nejoblíbenějších režisérů a u jeho novinky opět potvrdil pozici jednoho z nejlepších hororových režisérů současnosti. Nosferatu byl pro Eggerse vysněný projekt, kdy přepracoval původní němý snímek do moderní podoby. Ačkoliv jsem člověk nepolíben staršími filmy, tak jsem dobře obeznámen příběhem Nosferatu. Eggers tedy servíruje 1ku1 stejný příběh, který nemůže ničím překvapit, ale tady se nic jiného vlastně ani nečekalo. Robert Eggers natočil bezchybný snímek, který má fantastickou audiovizuální/kinematografickou stránku a jedná se rozhodně o nejlíp natočený horor roku 2024. Nejsilnější stránkou filmu je, ale také jeden aspekt, který je u hororů dost možná tou nejdůležitější věcí, a tou je atmosféra. Přiznám se, že si nepamatuji, kdy naposledy – a jestli vůbec někdy – jsem zažil v kině, Tak úžasně temnou, dusnou atmosféru, kdy mi tlouklo srdce po většinu snímku. Je to hlavně známka toho, jak moc mě dokázal od samotného úvodu snímek vtáhnout a do závěrečných titulků nepustit.
Herecké výkony jsou naprosto famózní a všichni tady odvádí výbornou práci. Lily-Rose Depp nahradila původně obsazenou Anyu Taylor-Joy, která kvůli časovým vytíženostem nestíhala (Furiosa: Sága Šíleného Maxe). Lily možná není herečka na úrovni Taylor-Joy, ale odvedla vynikající výkon a ve filmu nemá lehkou úlohu, ale zvládla to s přehledem. Nicholas Hoult, Willem Dafoe nebo Ralph Ineson ve svých rolí jsou správně zapamatovatelní a všichni tady sedí. Kdo mi méně seděl ve filmu, tak to je herec Aaron Taylor-Johnson a dokázal bych si v té roli představit někoho jiného (Robert Pattinson), ale jde o maličkost. No a co týče samotného hraběte Orloka, tak Bill Skarsgård se změnil k nepoznání a divák, pokud neví, že je to on, tak si nedokáže odhadnout o jakého herce se jedná. Vzhledově i hlasem je k nepoznání. Některé diváky možná překvapí jeho vzhled, a i jeho práce s hlasem, ale mě sedl od samotného začátku a každá jeho scéna je výborná. Nosferatu je pro mě a také pro mého kolegu Antonína Matějíčka nejlepší horor roku 2024. (Marek Lízal)
Tohle byl tedy náš žebříček TOP 10 nejlepší horory roku 2024. Doufáme, že se Vám žebříček líbil. Nyní se ještě podělíme, jak vypadají naše osobní žebříčky každého z nás:
Nevešlo se: Kruťas od přírody, Nepřivolávej nic zlého, Tiché místo: První den, Tarot
Děkujeme, že jste článek na nejlepší horory roku 2024 dočetli až jsem. Přejeme Vám šťastný nový rok a snad bude na horory a filmy obecně ještě lepší než ten minulý. 🙂
Vítejte všichni v novém roce. Rok 2024 sotva skončil, a už se na nás hrnou zajímavé filmové novinky. A bude z čeho vybírat. Pohodlně se usaďte a jdeme na to. Toto je Leden v kině!!!
Leden (január) v kině
Nosferatu 2.1.
My jsme snímek viděli na novinářské projekci minulý rok, a byli jsme hodně spokojený – recenze. Já mám k filmu pár výhrad, nicméně je to skvělá podívaná a já se těším až jí uvidím znovu.
Kočičí odysea 2.1.
Velká animovaná pecka, která všechny v redakci poslala do kolen. Opět film, který můžeme jen a jen doporučit. Určitě běžte do kina.
Vlčí muž 23.1.
Nová adaptace o vlkodlakovi. Film si vzal na starost režisér Leigh Whannell, který slavil velký úspěch se svou verzí Neviditelného. Trailery jsou fajn a Whannell je šikovný režisér. Takže je velká šance, že dostaneme dobrý horor.
Na plech 23.1.
Na našich stránkách si čerstvě můžete přečíst recenzi, která je velmi pochvalná. Marty Pohl (Řezník) natočil další nekompromisní komedii, která si získá spoustu fanoušků.
Bob Dylan: Úplně neznámý 23.1.
Režisér James Mangold před skoro dvaceti lety natočil životopisný film o Johnny Cashovi. A teď natočil film o dalším legendárním písničkáři. Mangold si sehnal skvělé obsazení a z trailerů dýchá ta správná retro atmosféra. Osobně se dost těším.
Babygirl 23.1.
Film o starší ženě, která si začne poměr s mladším mužem. Ohlasy na film jsou od totálně nadšených až po úplně negativní. Pravda asi bude někde uprostřed. Nicméně Nicole Kidman a Harris Dickinson umí hrát a film bude stát na nich.
ČERNÁK 30.1.
Druhý díl o slovenském mafiánovi a gangsterovi. Já první díl neviděl, ale slyšel jsem na něj dost chvály. Tak snad se i druhý díl povede.
Společník 30.1.
Trailer mi hodně moc sedl a já se na film začal extrémně těšit. Ani nevím o čem film bude, a popravdě to vědět ani nechci. Chci se nechat v kině překvapit.
Paddington v džungli 30.1.
Filmy s Paddingtonem mám hodně rád, jelikož jsou to krásné pohádky. Mají skvělý humor, morální poselství a jsou to pozitivní filmy, co umí vykouzlit úsměv na tváři. Na třetí díl se moc těším.
V 50. letech 20. století v Mexico City vede William Lee (Daniel Craig), americký expatriant, osamělý život uprostřed malé americké komunity. Příjezd Eugena Allertona (Drew Starkey), mladého studenta, však Williama přiměje, aby konečně s někým navázal smysluplné spojení….
Daniel Craig se vymaňuje ze stínu Jamese Bonda
Málokterý aktuální filmař se dá za workoholika označit tak moc jako Luca Guadagnino. Jenom za rok 2024 stihl uvést dva snímky, ještě tento rok by měl uvést #MeToo thriller After the Hunt s Julii Roberts a Andrew Garfieldem i romanci Camere separate s Joshem O’Connorem a Léou Seydoux, v následujících letech by mělo dojít také na jeho Americké psycho, Sgt. Rocka, novou adaptaci Pána much a ve vzdálené budoucnosti možná i Dej mi své jméno 2. Za rok 2024 poté díky jeho filmům obdrželi nominaci na Zlatý glóbus dva herci. Za Rivaly si pro nominaci došla Zendaya, za jeho novinku Queer poté Daniel Craig.
Ze všech představitelů Jamese Bonda to vypadá, že bude mít kariéra Daniela Craiga mít pestrostí nejblíže k Seanu Connerymu. I po rozloučení s Bondem nosí Craig na zádech jinou franšízu s názvem Na nože, již brzy by se měl objevit ve filmové adaptaci divadelní hry Othello (která by se měla specificky odehrávat v amerických kasárnách v Iráku) a s Lucou Guadagninem se dle všeho sejde u zmíněného Sgt. Rocka. Právě to lze brát jako jasný důkaz toho, že si Guadagnino a Craig po tvůrčí stránce sedli. Po zhlédnutí Guadagninova Queera je poté jasné, že se Daniel Craig udrží v diváckém povědomí i bez Jamese Bonda.
Dosud nejosobnější film Luca Guadagniny
Zdroj: A24
Román Teplouš od Williama S. Burroughse je částečně pokračováním k jinému románu Burroughse s názvem Junkie (Feťák). V centru obou knih je závislost na látkách jako je morfium a heroin, ke knize Teplouš se poté Guadagnino dostal již v 17 letech. Již tehdy bylo jeho snem realizovat filmovou adaptaci. Scenárista Justin Kuritzkes (který již napsal Guadagninovi Rivaly) propadl knize stejně jako Guadagnino. Společně chtěli uctít Burroughsovu vizi, zároveň literárnímu příběhu dodat uspokojivé filmové vyvrcholení na míru. Otevřeně homosexuální režisér Luca Guadagnino označil Queer za svůj dosud nejosobnější film.
Guadagnino rád ve svých filmech otevírá tématiku sexuality. Stačí si vzpomenout na jeho snímky Dej mi své jméno, Do morku kostí, nebo loňské Rivaly a jejich velmi specifický romantický trojúhelník v centru. Tomio Okamura by nejspíše sledování filmu Queer nepřežil a to i kdyby se film obešel bez tak akorát explicitních sexuálních scén. Je ovšem Queer skutečně nutně film pouze pro homosexuály čistě kvůli faktu, že se děj točí kolem protagonisty s homosexuální orientací?
Queer je zcela transparentní záležitostí pro heterosexuální diváky
Zdroj: A24
Craigův William Lee je finančně zajištěný, dle všeho poměrně inteligentní, jen tak trochu očividně osamělý. Právě zde je klíčové číst mezi řádky. Sám Burroughs jasně uvedl, že nikdy nebyl ani den ve svém životě gay a nebyl členem žádného hnutí za práva homosexuálů. To ovšem nutně neznamená, že nejde Burroghsovu předlohu vnímat jako alegorii na jeho život. A že by Queer nemohl být automaticky transparentní pro heterosexuální diváky.
V centru příběhu je pořád protagonista, který nechce být sám. Láska si nevybírá a v životě nejednoho člověka se stane, že se nezamiluje do toho pravého člověka. Nezamiluje se do někoho, kdo je mu souzen a kdo se k němu vlastně hodí. Postupná sebedestrukce hlavní postavy je díky autenticitě přesvědčivá, upřímná a v jistém ohledu až dojemná.
Každý z nás by chtěl toho/tu, kterého/kterou vnímá jako svou múzu. Neznamená to ovšem, že je nám daná múza a krásný život s ní automaticky souzen. Je vina na naší straně, na jeho/její straně a nebo někde mezi? Otázka, na kterou dost možná neexistuje objektivní odpověď. Lidské pocity jsou na to až příliš komplexní a objektivní odpověď často v podstatě neexistuje.
Melancholická podívaná
Zdroj: A24
Do jisté míry se jedná o melancholický romantický příběh. Takový, který má blíže k 500 dní se Summer nebo závěrečné třetině La La Landu, nejvíce ovšem k Guadagninově Dej mi své jméno. Guadagninův cit pro látku samotnou je ten klíčový. Alkohol, drogy, sex, to je život Williama Lee v kostce. Honba za mladými muži, touha nebýt sám. Přes to vše zůstává William Lee sympatický, protože bez ohledu na naší sexualitu dokážeme jeho honbě za city tak nějak porozumět. A svým způsobem mu přejeme šťastný konec. Ta nějak ovšem víme, že jeho honba za schopností telepatie mu samotný happy end nutně dopřát nemusí. Spíše právě naopak.
Sexualita je komplexní. Heterosexualita, homosexualita, středobodem mezi tím je poté bisexualita. Queer působí, že se odehrává v reálném světě, protože i v příběhu Williama Lee se nachází postavy, které chtějí pouze sexuální uspokojení, Lee ovšem patří k těm, kteří chtějí něco víc. Snahy o to vybudovat si vztah s Eugenem Allertonem jsou tak pravděpodobné předem odsouzené k zániku. Lee se svými city a příspěvkem v podobě drogové závislostí stává slepým vůči realitě. A Eugene Allerton možná jen prostě není až tak „teplej“ jako on.
A to jde vnímat jako další aspekt, který tuto postavu dělá hmatatelnější a lidštější. Lidé mají potřebu snít o lepších variantách daných okamžiků a jejich zamilované pocity je často dohánějí k naivnímu snění, které nikam nevede. Do člověka, kterého milujete, jsme často schopni investovat spousty času, peněz a emocí. A je nám přitom tak trochu jedno, že ten daný člověk nemiluje nás. Nebo nás minimálně nemiluje tak jako my jeho.
Herecký koncert Daniela Craiga
Zdroj: A24
Roli titulního Teplouše prakticky Craigovi předpověděli všichni ti, kteří ho v době oznámení jako nového Jamese Bonda označovali mimo jiné za homosexuálního dvojníka Vladimíra Putina. Pro Craiga je role Williama Lee výzvou a je potěšující vidět, že se Craig takové možnosti chytil za pačesy. Do svého výkonu dává výraznou energii. Zvládá být sympaticky roztomilý, správně energetický, především ovšem jeho výkon vždy zvládá vyvolat ty pravé emoce. Craig nepřišel o své charizma, zároveň zvládá charakteru dodat všechny nutné vrstvy. A zastínit prakticky všechny kolem sebe, především Drewa Starkeyho v roli Leeho (alespoň v jeho snech) životního úlovku. Podobně výrazná je snad už jen Lesley Manville a to díky výraznému namaskování v roli doktorky Cotterové.
Samotný film nám toho nutně o Williamu Lee neodhalí příliš z jeho minulostí, není to ovšem nutné. Samotný film rychle zobrazí klíčové prvky Leeovi existence a pak je to jenom o tom čekat, jak se Leeho romantický zápal hraničící s posedlostí vyvrbí. V závěru jeho cesty je poté poměrně těžké zanechat oko suché. Právě v něm se totiž dokazuje, že příběh Queer není čistě homosexuální a i hetero diváci se v něm dokážou snadno najít. Škoda jen, že už název Queer bude pro mnohé příliš odrazující.
Paradoxem je, že původní verze filmu měla mít okolo 185-200 minut, finální verze má přitom 135 minut. Je tak pravděpodobné, že spousta vedlejších postav měla dostat výraznější prostor a film mohl tak nějak více fungovat jako celek. Queer ovšem ve výsledné kinoverzi funguje a potencionální Director´s Cut tak vlastně není potřeba. Film má totiž ve finální kinoverzi výtečné tempo a prakticky vůbec nezvládá šustit papírem.
Guadagnino je pořád pánem svého řemesla
Zdroj: A24
I na Queera se po celou dobu hezky kouká a Guadagninův dvorní kameraman Sayombhu Mukdeeprom dokáže přijít s další várkou pěkných záběrů, které se budou za pár měsíců hezky stříhat dohromady. Cit pro barvy, hrátky s prostorem i zvládnutou dobovou výpravou. Anachronistická hudba nejspíše rejpaly nepotěší, fanoušky Nirvany nebo Prince naopak může potěšit. A po vzorů Rivalů se o soundtrack k Guadagninově novince postarali Atticus Ross a Trent Reznor. Více pozornosti sice za minulý rok dostává spíše soundtrack k Rivalům, soundtrack ke Queerovi by se ovšem přehlížet neměl.
Jak se samotný film odehrává v 50. letech, realizačně vlastně působí sympaticky starosvětsky, kdy se i sám Guadagnino vyjádřil, že filmem chce vzdát holt svému oblíbenému filmu Červené střevíčky z roku 1948. Guadagnino nejen skutečně působí dojmem, že ke komplexní látce přistupuje citlivě, zároveň potvrzuje, že je mistrem svého řemesla.
V rámci kontrastu mezi Queerem a Rivaly se navíc dá snadno říci, že se Guadagnino nezvládá vyčerpat a k odlišným látkám přistupovat jinak. Jeho budoucí přístup k jeho tvorbě a jeho X oznámených filmů budou v následujících měsících a letech jistě stát za pozornost. Queer je prozatím nejen jeho nejosobnějším filmem, ale dost možná i filmem nejvýraznějším. A Craigovi se ta oscarová nominace i přes silnou hereckou konkurenci za rok 2024 přeje velmi snadno. S návštěvou kina by se opravdu nemělo váhat kvůli orientaci. A film naprosto v pohodě obstojí na „hetero rande“.
Queer závěrem
Daniel Craig se oficiálně nemusí bát toho, že se na něj bude v následujících letech vzpomínat jenom jako na Jamese Bonda a Benoita Blanca. Novinka Luca Guadagniny je v mnoha ohledech odzbrojující film, který by bylo nefér hned odsoudit jako záležitost heterosexuálům zapovězenou. Na to má podtext snímku Queer vrstvy, které jsou čitelné bez ohledu na přiznanou či latentní sexualitu….
Rodinný film Martyho Pohla pojímá osobitým způsobem příběh Marka (Jan Hofman), který po dokončení vysokoškolských studií vstupuje do života. Zažívá spoustu neotřelých dobrodružství, aby nakonec dospěl k poznání, že rodina je to nejdůležitější. Ve svém zaměstnání dostává na starost velmi ambiciózní projekt, ale v osobním životě má nečekané potíže.
Poté, co na chodbě domu nalezne batoh a snaží se ho poctivě vrátit, je zadržen inspektorem (Robert Nebřenský), který ho nezavře do vězení, ale přiměje ke spolupráci. Marek se tak musí vetřít do přízně třech bratrů (Julius Oračko, Karel Oračko, René Oračko), kteří v bytě o patro níž vaří pervitin. Marek plně využívá svých znalostí z vysoké školy ekonomické a drogový obchod jen kvete. Soužití se sourozenci Grundzovými přináší řadu humorných, ale i napínavých okamžiků. Divák bude nejen stržen dějem, zároveň se dozví řadu zajímavých faktů z blízké i vzdálenější historie….
Párty Hárdest? Na plech posouvá hranice filmové tvorby Martina Pohla
Zdroj: ZNK
S krátkometrážním snímkem The Beer Story na přijímačkách na FAMU neuspěl, pozdější filmy renesančního umělce Martina Pohla, známého také jako raper Řezník, ovšem obstály v tom, aby kolem sebe vybudovaly kult. Filmové ZNK univerzum odstartovala filmová adaptace videoherní série Život není krásný (také od Martyho Pohla), poté došlo na společenskou kritikou svědků Jehovových v Jehovově pomstě, následoval srdcervoucí příběh o lásce, alkoholismu, nacismu a nekrofilii s názvem Máma má raka. Zásadní se ovšem stala komedie Párty Hárd. Skutečně tvrdá teenage komedie, jejíž drzostí se Pohl mohl definitivně vyrovnat dvojici Matt Parker a Trey Stone, dvojici známé především díky Městečku South Park.
Zmíněné Párty Hárd otevřelo Pohlovi dveře do filmového mainstreamu. Párty Hárder: Summer Massacre, pokračování Párty Hárd, se již dočkalo klasické kinodistribuce, legitimního kinodistributora v podobě Bontonfilmu a především lepší produkční hodnoty, jakkoliv se do finanční podpory filmu musela zapojit samotná fanouškovská základna. Párty Hárder: Summer Massacre šlo navíc vnímat jako důkaz o tom, že ani přesun z undergroundových podmínek nezvládl Pohlovu tvorbu jaksi vykastrovat. Na Párty Hárdest (nebo prequel zasazený do Protektorátu Čechy a Morava) si zatím musí všichni zajít chuť. Pohlova novinka Na plech ovšem posouvá hranice jeho filmové tvorby. A napříč celým filmem se rozkládá zábavná gangsterka, za kterou by se nestyděl ani Guy Ritchie.
Na plech je tak trochu Párty Hárd 3.0
Zdroj: ZNK
U filmů Quentina Tarantina je takové veřejné tajemství, že se odehrávají ve stejném světě (identická příjmení postav, zákulisní potvrzení přímo od Tarantina, cigarety Red Apple!), filmy Martina Pohla se ovšem netají tím, že existují ve stejné kontinuitě. Postavy jako Jarda Malík, Robin Král, Tomáš „Pochcánek“ Jánský nebo Grundza patří mezi nejvýraznější tváře celého filmového ZNK univerza. A právě Grundza se po víceméně absenci v Párty Hárder dočkal hlavní úlohy. Vařič pervitinu je tentokrát především také milujícím otcem tří synů. Jednoho z nich hraje Julius Oračko, který dost možná mnohým po seriálu MOST! utkvěl v hlavě spíše nežli Zdeněk Godla, ostatní dva poté Oračkovi bratři/bratranci(?) Karel Oračko a René Oračko. Jenom blázen by poté od Řezníkova příběhu o vaření metamfetaminu očekával pouze lacinou vykrádačku Perníkového táty.
Příběh Tomáše a Mikyho se sice v Párty Hárder (definitivně?) uzavřel, Na plech jde ovšem teoreticky vnímat jako jakési duchovní pokračování. V Párty Hárd a Párty Hárder se život točil kolem mladíků studujících střední školu/těsně po dokončení studií. Nový protagonista Marek naopak hledá po vysokoškolských studiích adekvátní pracovní naplnění, rychle se ovšem naučí, že mu ani všechny diplomy světa a mezinárodní studie nezaručí to nejuspokojivější zaměstnání a nejnadějnější vyhlídky. Narativ filmu Na plech jde vnímat jako čitelný důkaz o tom, že život skutečně není krásný a Pohl v něm jako vypravěč zvládá vyprávět tak trochu jiný příběh, než jak jsme u něj zvyklí.
Na plech je čistokrevná řezničina pro jasnou cílovku ZNK univerza
Zdroj: ZNK
Marty Pohl přechod k mainstreamu zvládá zdárněji nežli svého času Kevin Smith. Pod záštitou Bontonfilmu jeho filmy dostávají vyšší rozpočet, Pohlův čich na naturščiky doplňují profesionální herci, jeho novinka je ovšem pořád především v českém rybníčku unikátní přidrzlá podívaná. Glorifikace vulgárního humoru, doslovných fekálií a opaku dobrého vkusu? Příliš úzkoprsý pohled. Specifický humor Martyho Pohla zůstává beze změn, o to obdivuhodnější je, že se ani tentokrát nezvládl vyčerpat. Je sympatické, že i jeho 6. záležitost z filmového ZNK univerza neskrývá drobné komentáře k sociální problematice.
Zaměřit děj na vařiče pervitinu, specifickou romskou rodinku, čerstvě vystudovaného génia (minimálně v okruhu jeho nového bydliště) a dlouhá století vedený konflikt mezi dvěma konkurenčními romskými gangy („Červeňák, ta mrd..!“), by se mohl snadno leckomu rozpadnout pod rukami. Marty Pohl tak opět potvrzuje, že má adekvátní scenáristický cit. Po jeho předchozích projektů je snadné se smát od ucha k uchu prakticky non-stop. Pořád přitom s humorem, který to bude mít u diváků, kteří humor předchozích ZNK filmů nevnímají jako svou krevní skupinu, pořád těžké. Na druhou stranu je ovšem zcela jasné, pro které diváky je Na plech stvořen. A zbytek pořád nepřijde o svého Jiřího Vejdělka, nebo Rudolfa Havlíka.
Marty Pohl nepřichází o cit při výběru ideálních naturščiků
Zdroj: ZNK
Marty Pohl začal více angažovat profesionální herce. Nechybí tak Tomáš Jeřábek, který si jako vedoucí z nejhorších nočních můr, po nedávné výhře za výkon v seriálu Volha, koleduje o další nominaci na Českého lva. Stejně tak potěší Robert Nebřenský, který má ty drsňáky tak nějak v sobě, Milan Šteindler jako obsluha hospody U Zlatého mloka a nakonec i ten Jan Hofman, jehož Marek je taková zvláštní kombinace Waltera Whitea, Jesseho Pinkmana a Saula Goodmana. Pohl ovšem především opět dokazuje, že dokáže výtečně pracovat s naturščiky. Minimálně tak obdivuhodně jako Miloš Forman u své počáteční tvorby.
Marek Milko si už dávno všechny získal jako Grundza, stejně výrazní jsou ovšem v součtu také tři bratři Grundzovi v podání Oračků. Nikoliv Petr Václav ani Jan Prušinovský, to možná až teprve Marty Pohl zvládl Juliusi Oračkovi najít jeho životní úlohu. Na rozdíl od filmů Petra Václava není dle očekávání v centru romská problematika, v duchu předchozí Pohlovi tvorby jsou postavy do velké míry nečernobílé a je snadné mnohými opovrhovat, zároveň si k nim v rámci drobných momentů přeci jen hledat cestu. Každý ze tří bratrů má ve finále svou jasně definovatelnou úlohu, každý obdrží své momenty slávy a kdo se bude hodně snažit, ten v centru skutečně najde to poselství o lásce, krevní loajalitě a bratrském poutu. A až se jednou bude dělat velkorozpočtový biopic Rudolfa II., tohoto vladaře musí nutně hrát Radim Neuvirt. Jan Werich by byl jistě hrdý!
Marty Pohl se nenechává zaslepit vypravěčskými ambicemi
Zdroj: ZNK
Na plech jde snadno vnímat jako dosud nejambicióznější film ze ZNK univerza. Všechen ten mix Vladimíra Menšíka, Perníkového táty, Císařova pekaře-Pekařova císaře, Pána prstenů, násilí jako z (Pohlova velmi oblíbeného) Braindead, Adély ještě nevečeřela, nebo Vykoupení z věznice Shawshank (v pohybu to celé začne dávat větší smysl) by se mohl skutečně snadno rozpadnout. Po vzoru Párty Hárd a Párty Hárder je ovšem tím pravým pokladem vypečené tempo. I tentokrát stříhal Šimon Hájek, který je proslulý tím, že má vždy rád při své práci za zády režiséra daného snímku. Pohlova vize je tak zachovaná, zároveň má film svižné tempo. Jen nejspíše po vzoru Párty Hárder několik scén skončilo na podlaze střižny a propagační fotky ne vždy dostojí očekávání.
Letmá kritika vězeňského systému nebo sociální koexistence v Severních Čechách, ty se nachází spíše na okraji nepravděpodobně vyvíjené bromance. Párty Hárd a Párty Hárder při poměřování více působí jako sbírka humorných příběhů sešitá dohromady, Na plech oproti tomu působí dojmem, že má sevřenější příběh a neštítí se ani konce, který evokuje tragický koloběh v závěru Mandragory Wiktora Grodeckiho. Většinu času je to přesto ta správně bláznivá podívaná, vedle které i filmy kolem party Setha Rogena a Evana Goldberga působí jako podívaná pro děti předškolního věku. I silné povahy budou muset tentokrát mít silnou výdrž. A nejspíše při návštěvě luxusní restaurace dají před konzumaci ústřic přednost smažáku v housce.
Na plech výtečně funguje jako gangsterka
Zdroj: ZNK
Sympatičtější se v průběhu stává fakt, jak výtečně Na plech funguje jako detektivka. Představuje výrazné figurky, nějaké stěžejní dilemata hlavního hrdiny, stahující smyčku a nevyhnutelné vyvrcholení všeho. S rostoucím kriminálním impériem přichází nevyhnutelná konkurence, důležité otázky ohledně budoucna a dost možná cesta, ze které není zpět. „Když se stýkáš s dexxxama, tak se staneš dexxxem“. Marek si jako hlavní hrdina prochází podobnou duševní očistou jako Robin Král v Jehovově pomstě, nebo Poulíček v Párty Hárder.
Je až překvapivě, jak cynická černá Pohlova komedie sázející na nevyzpytatelný humor, výtečně funguje po dramatické stránce. Kdyby z ní někdo chtěl vysekat všechny ty pasáže o Šlahounu, šňupání nejrůznějšími otvory, pojídání ústřic se speciální přísadou, alternativním přepisování historie habsburské monarchie a výrazný prostor tělesných tekutin, na papíře by se rázem ocitl funkční klasický příběh o napojení outsidera/tajného agenta na drogový byznys, aby si nakonec svým způsobem našel ke svým cílům nějaké to pouto. Osobitý Pohlův přístup k humoru ovšem dodává něco víc. A i tentokrát jde o příjemný svěží vítr české kinematografie, kteří budou mnozí upřednostňovat už čistě kvůli, jak moc na nejistotu tu (mimo cílovku) Pohl jede.
Na plech je film vytvořený od srdíčka. Važte si takových filmů!
Zdroj: ZNK
Těžko říct, zda ještě může vlastně Pohl realizovat film, který bude ještě více definovat zkratku ZNK. Konfrontace morálního realismu s kritickým realismem je dosud možná nejčitelnější, stejně tak se nějaká půda pro případné pokračování buduje přesvědčivěji nežli u Párty Hárd. Dá se vlastně těžce věřit tomu, že by šlo ještě nějak překročit dosud jasně nastavenou konfrontaci otázek ohledně diváckého vkusu. Na plech je ovšem rozhodně nespravedlivé ihned odsoudit jako vulgární srágoru, která uráží dobrý vkus. I kdyby se ovšem zrovna takhle nějak společnost k filmu Na plech postavila, stačí si vzpomenout na Dědictví aneb Kurvahošigutntág. V době svého uvedení všeobecnou kritikou označované za pokleslou podívanou, dnes jeden z nejuznávanějších filmových klenotů porevolučního českého filmu.
Kdejaký filmař bude moci snadno Pohlovi závidět jeho nápady, zároveň by bylo hloupé prohlásit, že lepšími produkčními podmínkami a ztrátou jisté undergroundové formy přišel o to, co ho dělalo tím výrazným talentem. S profesionálnější kamerou (pro tentokrát s výraznou slabostí pro zoomy) i zvukem naopak ještě více autorský rukopis Martyho Pohla vyniká. Pod vrstvou všech těch rádoby vulgárních a přidrzlých scén se navíc skrývá nejeden geniálně vystavěný gag, chytré budování zápletky a ta sympatická filmařská drzost. Skutečně takový ten Guy Ritchie v časem Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k. Tarantino v časech Gaunerů. A nebo Robert Rodriguez v časech Desperada.
Chytře vystavěný film
Zdroj: ZNK
Nejlepší vzpomínky Na plech budou nakonec spojené s příběhem hlavního hrdiny. Ano, hlavním lákadlem je Grundza, po kterém v Párty Hárder nebylo téměř ani vidu, ani slechu. Hlavní hrdina je ovšem pořád Marek. Šimon Hájek jako střihač přijde s jednou výtečnou střihovou pasáží, která výtečně zobrazuje kontrast mezi Markovou oficiální prací a jeho nedobrovolnou brigádou s rodinou Grundzových. Jak to ze začátku s ním není úplně jednoduché, Marek se snadno stává pořád sympatičtějším a sympatičtějším charakterem. Nosnější protagonista nežli Jarda Malík nebo Petr Král? To už je na delší debatu. Jisté je, že se Marek jako hlavní hrdina mezi výraznými vedlejšími postavami (Vladimír Škultéty si rozhodně nezaslouží být opomenut) neztratí.
Pro mnohé to pořád bude příliš drzé, příliš verbálně neukázněné a příliš fekální. Na druhou stranu znalci ZNK světa moc dobře ví, že jdou na další film ze ZNK světa. A lidé se opravdu nemusí bát, že by tomuto světu ve filmové podobě docházel dech. Filmovou tvorbu Martina Pohla se určitě nadále vyplatí sledovat. A snad se pořádného prostoru příště dočká Stanislav Lukeš.
Na plech závěrem
Marty Pohl zůstává nejen jako filmový tvůrce nadále osobitý. Na plech je v jádru mnohem ambicióznější nežli předchozí Pohlovi filmy, přesto nepřichází o humor předchozích ZNK filmových projektů, který cílovku jistě uspokojí, nepřipravené naopak nejspíše opět odzbrojí. Nejspíše to celé opět může vést k debatám o tom správném lidském vkusu, pudu sebezáchovy, čistokrevném hovadství a drzosti.
Zdroj: ZNK
I nejnovější film Martyho Pohla je takovou horkou papričkou, kterou rozhodně nestráví každý. Divné, odpudivé i vyloženě kruté výjevy ovšem doplňuje Pohlova neutuchající kreativita, výtečné tempo celého příběhu, skvělé výkony naturščiků i profesionálních herců, kteří do jednoho působí, že si své role užívají, v součtu i do sebe skvěle zapadající příběh. Rok 2025 je na samém počátku, přesto se ovšem dá těžko věřit tomu, že v blízké době dorazí zábavnější český snímek. In Marty Pohl We Trust!
PS: Po vzoru Marvel Cinematic Universe se kvůli dvěma po-titulkovým scénám vyplatí počkat do konce závěrečných titulků!
Jason Momoa vyměnil DC Extended Universe za DC Universe
Když končilo DC Extended Universe, nový spolupředseda James Gunn, za jehož vlády vzniká nový propojený vesmír DC Universe, potvrdil, že se určitě nebrání tomu opět spolupracovat s herci z DC Extended Universe. Mnoho herců se již ostatně vrátilo, aby si své role z DCEU zopakovalo právě v DCU (Viola Davis, John Cena, Xolo Maridueña…).
Zdroj: Warner Bros. Pictures
A vrátí se i Jason Momoa. Kdo ovšem čeká, že se Momoa vrátí do role Aquamana stejně jako John Cena do role Peacemakera nebo Xolo Maridueña do role Blue Beetlea, ten by si měl rychle zajít chuť. Momoa se tentokrát objeví ve své vysněné roli.
Lobo dorazí již brzy
Zdroj: DC Comics
Sám Jason Momoa potvrdil, že si v DC Universe zahraje Loba, vesmírného lovce odměn. Postavu, která která v komiksech vyvraždila celou svou rasu, poslouchá metal a zabil dokonce i Santu Clause. Jason Momoa chtěl vždy hrát Loba a konečně se dočká.
Dočká se také vlastního projektu? To je otázka. Lobo se nicméně poprvé objeví ve filmu Supergirl: Woman of Tomorrow, který do kin dorazí 25. 6. 2026. Původně se spekulovalo, že v brzkém Supermanovi změří síly Lobo se Supermanem Davida Corensweta, nakonec si ovšem posvítí na jeho sestřenici v podání Milly Alcock.
Your Friendly Neighborhood Spider-Man – Zcela nový animovaný Spider-Man
Váš dobrý soused Spider-Man – zcela nový seriál se Spider-Manem v hlavní roli, který na Disney+ odstartuje již 29. 1. 2025 s prvními dvěma epizodami.
Seriál Váš dobrý soused Spider-Man měl být původně prequelem k trilogii Spider-Man: Homecoming/Daleko od domova/Bez domova, to ovšem bylo pro tvůrce příliš svazující a tak došlo k rozhodnutí, že půjde o zcela nového Spider-Mana, který se neobejde bez svých klasických protivníků a zároveň superhrdinských kolegů. V Marvel Cinematic Universe se jeho mentorem stal Tony Stark, tady to bude Norman Osborn. Nejde ovšem o jedinou změnu, kterou tento nový vesmír představí.
V seriálu nebudou chybět jiné známé Marvel postavy. Konkrétně dorazí Doctor Strange, Daredevil, Kingpin, nebo Iron Man. Minimálně v případě Daredevila a Kingpina se poté v původním znění vracejí Charlie Cox a Vincent D´Onofrio, kteří tyto postavy ztvárňují v projektech ze světa Marvel Cinematic Universe.
10-dílný seriál tak láká na zcela svěží pojetí Spider-Mana, jeho animace navíc evokuje klasické komiksy. Půjde o novou klasiku kráčející ve stopách animovaného Spider-Mana z 90. let nebo Senzačního Spider-Mana? To dost možná naznačí již první epizody, které dorazí koncem ledna 2025. Minimálně se půjde jednat o sympatické zkrácení čekání na Spider-Man: Až za paralelními světy, velmi očekáváné završení Spider-Verse trilogie. Váš dobrý soused Spider-Man si minimálně zaslouží pozornost.
