Před pár dny jste si mohli na našich stránkách přečíst recenzi na Batman: Rok jedna a teď tu máme další recenzi komiksu s Temným rytířem. Tentokrát jde o čtvrtý díl série Legendy Temného rytíře. Tuto sérii mám hodně rád, protože nabízí úderné a hlavně uzavřené příběhy, které parádně fungují a nabízí trochu jiný pohled na Batmana. Seznamovací úvod máme za sebe, a teď se můžeme vrhnout na recenzi komiksu Batman: Horko / Terminus!!!
Recenze komiksu Batman: Horko / Terminus
Gotham se potýká s rekordními letními teplotami, ale ubíjející horko není to jediné, co do města zatnulo své nemilosrdné drápy. Ve stínech se plíží krvežíznivý zabiják v masce černé kočky a domněnky o jeho identitě mohou společnosti zatopit ještě hůř než počasí. S hrozbou rasových nepokojů nad hlavou musí Batman přijmout nečekanou nabídku pomocné ruky a doufat, že se mu společně s Catwoman podaří vraha zastavit dřív, než se v ulicích rozpoutá peklo. V bonusovém příběhu se potom Batman ocitá ve zpustlém hotelu, v jehož ohořelých zdech se skrývá cosi ještě zlověstnějšího než vrah, kterého pronásleduje. (oficiální text nakladatelství CREW)
Horko
Horko je hlavním příběhem tohoto komiksu a je to hodně povedený příběh. Scénárista Doug Moench v tomto příběhu nechá Temného rytíře pátrat po sadistickém vrahovi, který rád zabíjí ženy. Moench se ve vytváření příběhu inspiroval jistým sériovým vrahem a také rasovými nepokoji, které probíhaly v Los Angeles. Jeho scénář je popravdě přímočarý a místy jednoduchý, ale hlavní myšlenky prodává velmi dobře. Scénárista krásně ukazuje, jak stačí málo a lidé se začnou obracet proti sobě a hledat vinu někde jinde. Líbilo se mi jakým způsobem je zapojená do příběhu Catwoman, a jak funguje její spolupráce s Batmanem.
O kresbu se postaral Russ Heath a je hodně sexy. Heath ve své kresbě zdůrazňuje ženskou krásu a jisté přednosti. Navíc díky příběhu je většina žen spoře oděná a je vidět, že Heath si užíval, že může dámy takhle kreslit. Samotná kresba je správně retro. Někdy je detailnější a propracovaná. Jindy zas působí odtažitě a vzdáleně. Mě osobně kresba sedla a líbila se mi.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Terminus
Terminus je menší příběh, který v komiksu zabírá jen jeden sešity, ale naštěstí dokáže svůj příběh odvyprávět. Scénárista Jamie Delano si pro nás připravil příběh, co umí klamat tělem a je o dost jiný, než čekáme. Delano rozehraje se čtenáři hru, která nemusí každému sednout. Já osobně jsem ocenil nápad a samotnou myšlenku. Jen to provedení mi přišlo slabší, ale jen kvůli tomu, že by to chtělo mnohem více prostoru. Delano musí stihnout všechno odvyprávět na poli jednoho sešitu a je hodně znát, že to místy působí chaoticky a nedotaženě. Což je velká škoda.
Kresbu si vzal na starost Chris Bachalo a odvedl přesnou práci. Kresba má být nepříjemná, vyvolávat znechucení, strach, zlost a slabost. A to se Bachalovi parádně podařilo zachytit. Bachalo si moc dobře hraje se stíny, detaily, s perspektivou a díky struktuře příběhu si může s některými věcmi trochu více pohrát a nemusí se držet při zemi. Kresba u tohoto sešitu je parádní a hodně mi sedla.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Batman: Horko / Terminus
Tahle komiksová série mi dělá velkou radost. Příběhy v této sérii jsou kvalitní, dobře napsané, a mají co říci. Navíc se u této série střídají scénáristé a kreslíři, takže pokaždé dostaneme jiný pohled na Batmana. A je zajímavé studovat a analyzovat jak různí autoři přistupují k Temnému rytíři a jak si ho přizpůsobují pro své potřeby. Takže pokud vám nevadí číst retro příběhy, tak si tento komiks dejte.
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Hodnocení: 7/10
Doufám, že se vám moje recenze na komiks Batman – Legendy Temného rytíře: Horko / Terminus líbila a zkusíte si tento povedený komiks sehnat.
Dobrý den vám všem přeji!!! Vítejte u našeho společného článku, kde si rozebereme komiksovou pecku Invincible. Nebudu to zbytečně prodlužovat a hned na začátku vám povím, že jsme ze seriálu hodně nadšený, a že naplnil naše očekávání. Pohodlně se usaďte a přečtěte si naše dojmy na Invincible S03!!!
Názory redakce na Invincible S03
Antonín Matějíček
Když komiksový svět krvácí, Invincible ho zachraňuje. Komiksový žánr zažívá v kinech těžké časy. Tržby klesají, kvalita kolísá a i ti nejvěrnější fanoušci začínají pomalu ztrácet trpělivost. Zatímco Marvel a DC se plácají v problémech, v seriálovém rybníčku to naopak vře. A to hlavně díky Prime Video, které dokazuje, že dospělé komiksové příběhy mají pořád co nabídnout. Stačí se podívat na dva největší hity – The Boys, který šlape na krk superhrdinům v live-action podobě, a Invincible, animovaný skvost, který od začátku ukazuje, že animace rozhodně neznamená dětský obsah. Krev, brutalita, morálně šedé postavy a nekompromisní scenáristická jízda – to jsou hlavní atributy, díky kterým si Invincible získal srdce fanoušků. A zatímco druhá série sice trochu zpomalila, třetí šlápnula na plyn tak brutálně, že je to cítit až v jiné dimenzi.
Třetí sezóna servíruje všechno, co jsme si na předchozích dílech zamilovali – jen v ještě intenzivnější podobě. Příběhové linky jsou skvěle vystavěné, postavy, ať už hlavní nebo vedlejší, mají dostatek prostoru a jejich vývoj dává smysl. Navíc se konečně pořádně rozjíždí klíčové události, které mají zásadní dopad na celý svět Invincible. Znalci komiksů věděli, že tohle bude moment, kdy začne jízda na plné obrátky, a realita jim dala za pravdu. Mark se ocitá před zkouškami, které ho budou formovat nejen jako hrdinu, ale především jako člověka. Každé jeho rozhodnutí má následky a my sledujeme, jak se mu pod rukama bortí svět. A aby toho nebylo málo, akce jede na plné obrátky – hrdinové se řežou ve velkolepých bitvách, města hoří a nevinní umírají po tisících.
Tohle všechno by ale nefungovalo bez správného obsazení. A i když se Invincible už tak pyšní luxusním hlasovým castem, třetí sezóna přidává další esa do rukávu – Aaron Paul a Jeffrey Dean Morgan jen potvrzují, že Prime Video ví, jak do svých projektů přitáhnout ty správné lidi. Navíc se tentokrát seriál neuchýlil k nepříjemnému dělení sezóny, což znamená, že vyprávění působí mnohem uceleněji. Každá postava tu má své místo, každá linka svůj smysl a žádný moment nepůsobí jako výplň. A pokud by se náhodou někdo bál, že finále bude jen taková standardní koncovka, tak ho musím uklidnit – poslední dva díly jsou tak napráskané epickými momenty, že člověk nestíhá zavírat pusu.
A přestože bych mohl třetí sezónu jen nekonečně vychvalovat, jednu věc přece jen zamrzí – méně prostoru pro Omni-Mana a Allena. Jejich přítomnost je sice cítit, ale scénáristé jim tentokrát nedali tolik času, kolik by si fanoušci přáli. Když už se ale objeví, stojí to za to. Jinak ale nemám co vytknout – Invincible zůstává jedním z nejlepších komiksových projektů současnosti a s jistotou čtvrté série (a slibem tvůrce Roberta Kirkmana, že jich bude minimálně sedm) se můžeme těšit na další brutální jízdu. Osud Marka a celého světa Invincible je v těch nejlepších rukou – a já jen doufám, že se dožiju pořádného finále.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Amazon Prime
Marek Lízal
Jeden z nejlepších seriálů od Amazonu se vrátil a jako fanda téhle pecky jsem si to nemohl nechat ujít. Třetí série Neporazitelného pokračuje v nastavené kvalitě a servíruje nám další parádní podívanou. Mark a další hrdinové čelí dalším překážkám, novým nepřátelům, svým problémům v osobním životě. Je strašně jednoduché napsat, pokud se vám líbily předchozí řady, tak budete i u třetí série nadšení a spokojení.
Neporazitelný je komiksová pecka, která pokaždé, když přijde v týdnu nová epizoda je to jako vždy skvělé osvěžení oproti všem těm superhrdinům na filmovém plátně. Tahle animovaná podívaná dokáže stále stejným způsobem bavit a ohromit, jako tehdy u první série.
Rád bych zde pochválil opět dabing stejně jako u předchozích řad. Steven Yeun jako Mark/Neporazitelný je jako vždy úžasný a celkově každý dodává své postavě něco víc, víc uvěřitelnosti. Nováčci jsou perfektní, Aaron Paul (Jesse ze seriálu Perníkový táta), Doug Bradley (Pinhead z filmu Hellraiser), Jonathan Banks (Mike ze seriálu Perníkový táta) nebo naprosto fantastický Jeffrey Dean Morgan (Negan ze seriálu Živí mrtví), který si to ukradl pro sebe.
Mezi největší výtky třetí série je pro mně například pátá epizoda, která působila trošku zbytečněji a věnovala se záporným postavám, které jsme dlouho neviděli a vlastně ani moc nevídáme v samotném seriálu a celkově zde seriál ubral plyn. Další výtka, která je spíše moje osobní je, že bych si přál, aby měl Omni-Man a Allen více prostoru. Je mi, ale jasné, že v budoucnu se toho dočkám. Oba patří mezi moje oblíbené postavy a J.K. Simmons a Seth Rogen jsou skvělí. A poslední věc je animace. Není špatná to ani náhodu, ale jde vidět, že to trochu tvůrci zjednodušili a je evidentní, že to bere nejenom hodně práce, ale taky hodně peněz. Oproti první sérii, kde byly mnohem detailnější animace, které byly skvělé, tak tady se někdy stane, že to vypadá hůř. Přesto to není nic, co by mi kazilo zážitek nebo ubíralo na kvalitě.
Třetí série Neporazitelného je podle všeho teprve začátek všech těch velkých a šílených věcí, které se budou dít. Fanoušci komiksové předlohy hlásí, že nejsme připraveni. Každopádně já si tuhle podívanou užívám a po poslední osmé epizodě, která je dost možná to nejlepší, co jsme viděli za celý seriál (ta epizoda byla neskutečná, akcí a emocí natřískaná podívaná), tak já jsem připraven na další věci, které se budou dít. Dejte mi čtvrtou sérii teď hned!
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Prime Video
Pavel Hrubeš
Hodně velká spokojenost. Na třetí řadu jsem se těšil, ale narovinu přiznám, že druhá řada srazila mé očekávání dost dolů. Naštěstí se tvůrcům povedlo najet na kvalitu první řady, a my jsem dostali vyváženou a dost epickou podívanou. Největší problém druhé řady byl ten, že po příběhové stránce se zde rozjelo několik linek, které výrazně přibrzdily hlavní linku. Tento problém nejnovější řada nemá.
Ve třetí řadě mnoho vedlejší linek nemá tolik prostoru, a nebo se nějakým způsobem vyřeší, případně se odsunou na vedlejší kolej, aby nezdržovaly hlavní děj. Po příběhové stránce se tvůrci snaží, aby co nejefektivněji a nejlépe odvyprávěli danou část příběhu, ve které se náš hrdina vyvíjí, a jako postava a charakter roste. A tady tvůrci odvedli topovou práci. Vývoj Marka a všech větších postav je neuvěřitelně silný a má v sobě spoustu emocí a lidskosti – některé momenty vás opravdu dojmou a možná budete zadržovat slzy. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě autor komiksové předlohy Robert Kirkman, který napsal hodně nekompromisní příběh.
Seriál se i nadále může pyšnit svou nekompromisností a velkou brutalitou. Tady opravdu teče spoustu krev, hrdinové a obyčejní lidé brutálně umírají, a celkově se seriál nebojí být dospělejší a přicházet se zajímavými myšlenkami – zodpovědnost za smrt civilistu, finanční odpovědnost, morální řešení problémů atd. Seriál je v tomto ohledu velmi dospělý a komplexní a nabízí zajímavější pohled na superhrdinský žánr jako takový. Při sledování jsem si hodně vzpomněl na Muže z oceli a Batman vs. Superman, co se týče pohledu na skoro „bohy“ a jejich zodpovědnost za zničený majetek, smrt civilistů a morální odpovědnost za to, co dělají.
A když už máme klady za sebou, tak se můžeme kouknout na zápory. A tady musím podepsat svého kolegu Marka, který to skvěle popsal. Pátá epizoda je pomalejší a zbytečná. Na animaci se zbytečně šetří a seriál vypadá místy lacině a navíc je v pozadí úplně prázdný, bez pohybu, bez logického chovaní – mrakodrapy se hroutí a lide stojí a nehýbou a takových to momentů bez pohybu jsou v každém díle desítky. Prostě odfláknutá práce, která zabolí, protože ten příběh by si zasloužil lepší animaci. Invincible S03 se hodně moc povedl a já chci další řadu, co nejdříve.
Hodnocení: 9/10
Zdroj: Amazon Prime
Martin Sugar
Invincible prekvapoval od prvej chvíle. Z nenápadného pilotného dielu, ktorý bol prakticky obyčajným originom tínedžerského superhrdinu sa behom záverečného plot-twistu stal nekompromisný, vyspelý a krvavý vrchol superhrdinského subžánru. Prvá séria nám predstavila hlavnú zápletku a my sme dlho čakali kým príde séria druhá, ktorá dej spomalila, aby mohla predstaviť širší vesmír nášho Neporaziteľného hrdinu. To však mnohí videli ako zostup z kvality prvej série a fanušikovská základňa začala rednúť. Našťastie sme na tretiu sériu nemuseli toľko čakať a Mark sa vrátil v plnej sile na naše obrazovky.
S rozdanými kartami sa hralo už oveľa ľahšie a dej oveľa údernejšie (haha) ubieha, ale ešte stále reflektuje skôr udalosti predchádzajúcich sérií a drží sa mierne späť. A ono sa nie je čomu diviť, keďže aj po tretej sérii sme približne na konci prvej tretiny príbehu (áno, čítal som predlohu). Stávky sú vysoko a Mark sa musí vyrovnávať s niečim nebezpečnejším než vlastnými výčitkami. To, čo sa stalo (SPOILER pre 1. sériu) pri fatálnom súboji s jeho otcom nezničilo iba jeho detské ja, ale stále to státisíce životov a milióny traumatizovaných ľudí nevie, ako sa s týmto vyrovnať.
Celá tretia séria prakticky stojí zodpovednosti. A Mark má zodpovednosť nie len za svoje činy, ale aj zodpovednosť za celú našu planétu, ktorá má byť podrobená. A to či už s jeho pomocou alebo nie. Záporáci tretej série totiž nehcu primárne zničiť svet. Chcú aby boli vidieť. A chcú ukázať svetu, ako vidia titulného hrdinu seriálu zo svojej perspektívy. Ako monštrum s takou mocou, že aj tým, že je využívaný iba ako živý štít je schopný masakrovať všetkých a všetko naokolo.
A my, ako diváci vidíme, ako tento pocit viny, ktorú Markovi dávajú jeho protivníci pocítiť ho mení. Mení jeho vnímanie nielen seba, ale aj komplexnosť celého problému. Vidíme, ako osud nielen nášho sveta stojí na bedrách chlapca, ktorému ešte len vrcholí puberta. A tento neustály tlak je cítiť takmer v každej minúte seriálu. Ako niekto musí byť silný a morálne čistý, aby to vydržal a nepodľahol tomu tlaku bez toho, aby ho to zmenilo? Ako vždy sa dá aplikovať citát z Temného rytiera: “Buď zomrieš ako hrdina alebo žiješ tak dlho, až kým sa z teba stane zloduch”. Postihne toto aj nášho Neporaziteľného? Ak to chcete vedieť, zapnite si Prime Video a presvedčite sa sami. Stojí to za to!
Hodnocení: 9/10
Toto byli naše velmi spokojené a pozitivní dojmy na třetí řadu komiksové seriálu Invincible. Třetí řada nám udělala velkou radost a čekání na další řadu bude velmi dlouhé.
Svět se změnil k nepoznání. Lidstvo je téměř vyhlazeno a přeživší se ukrývají v posledním útočišti – Městě pod horou. Za jeho hradbami se rozprostírají Pusté země, děsivá území plná nebezpečí. V těchto ruinách vládnou nestvůry a mýtičtí tvorové, kteří povstali z temnot po pádu lidstva. Nejvíce obávaným z nich je vlkodlak. V zoufalé touze po svobodě vyšle královna mocnou čarodějku Gray Alys (Milla Jovovich) do nehostinných Pustých zemí, aby odhalila tajemství vlkodlačí přeměny. Na cestu plnou nástrah a děsivých tvorů ji doprovází neohrožený dobrodruh Boyce (Dave Bautista).
Společně musí čelit nejen hordě smrtících nepřátel. Gray Alys, spoutaná kletbou splnit jakoukoli žádost, tuší, že jejich výprava přinese více otázek než odpovědí. Jaké tajemství se zde ukrývá a jak vysoká bude cena za splnění přání? Odpovědi mohou být děsivější než samotné hrůzy Pustých zemí…
Čarodějnice a lovec – Milla Jovovich a nový film jejího manžela + Dave Bautista
Zdroj: Constantin Film
Paul W. S. Anderson je velmi specifický režisér. Jeho Mortal Kombat byl ještě pár let nazpátek vnímán jako dost možná nejlepší videoherní adaptace (v období, kdy videoherní adaptace neměly tu nejlepší pověst), jeho sci-fi Horizont událostí jde poté snadno označit za film s kultovním statusem. A kariéra Andersona tím neskončila. Tvůrce zmíněného Mortal Kombatu natočil také první, čtvrtý, pátý a šestý filmový Resident Evil (na druhém a třetím pracoval jen jako scenárista), první Vetřelec vs. Predátor, clockpunkové Tři mušketýry, epickou tragédii Pompeje a nebo videoherní adaptaci filmu Monster Hunter.
Během prvního Resident Evilu se dal především Paul W. S. Anderson dohromady se svou manželkou Millou Jovovich, která si následně zahrála i v jeho jiných filmech mimo sérii Resident Evil. A platí to i o Andersonově 14. celovečerním filmu s názvem Čarodějnice a lovec. Jde o adaptaci povídky George R. R. Martina, spisovatele známého především díky světu Západozemí. Jovovich sekunduje Dave Bautista a film, který se plánoval zhruba dekádu, se konečně dočkává svého uvedení. Těžko ovšem říci, zda se pro kohokoliv může v této formě jednat o dobrou zprávu.
Paul W. S. Anderson se zřejmě definitivně vyčerpal
Zdroj: Constantin Film
Paul W. S. Anderson už přes 30 let působí, že existuje ve své komfortní zóně, kterou odmítá opustit. Výhoda jeho filmů tkví v tom, že jsou snadno identifikovatelné, stačí se podívat i na Monster Huntera, Pompeje nebo Tři mušketýry. A je to svým způsobem škoda. Anderson se totiž projevuje jako jeden z těch tvůrců, který se chtě nechtě vyčerpal. A tam kde zvládal být ještě 10-15 let jakž takž při nějaké shodě náhod stylový, je už jeho přístup teď jen vyloženě umělý a prázdný. Reparát za Monster Huntera se nekoná, naopak se svým způsobem servíruje definice úpadku.
Temné fantasy zasazené do dystopického světa v podstatě kašle na nějakou expozici světa, byť jsou jeho drobné náznaky sebezajímavější. Paul W. S. Anderson už jakoby se ani nesnažil nějak schopně pracovat s vizuálem, což je vzhledem ke vzpomínání na highlighty jeho kariéry veliká škoda. Ten film jednoduše za pochodu vypadá hodně ošklivě a musel by to uznat každý, kdo má alespoň kousíček sebereflexe. Paul W. S. Anderson podobně jako Zack Snyder ve své dvojici filmů Rebel Moon už jakoby kašlal na půvab audiovizuální formy a nechal se až příliš opájet svou nepřesvědčivou vizí. Být to práce nějakého českého nadšence, který se snažil vytvořit velkolepé fantasy v omezených produkčních podmínkách, a jednoduše úplně neví, jak přesně nasvítit scénu a kam ideálně postavit kameru, šlo by vlastně snadno smeknout klobouk. Těžko jde ovšem něco takového udělat u filmu, který měl stát 55 milionů dolarů.
Se zajímavým světem se tu doslova vytírá zadek
Zdroj: Constantin Film
Čarodějnice a lovec vypadá jako film, který by se mohl odehrávat ve velmi zajímavém světě, mohla by se v něm odehrávat minimálně zajímavá videohra, ve které by byl na vysvětlení toho, co se v tom světě děje, větší prostor. Tady se ovšem film ani nesnaží s nějakou expozicí, jen vypráví pohádku pro dospělé, ve které má asi mít nějaký prostor i politická stránka tohoto světa, byť sebevíce lajdáckým způsobem načrtnutá.
Nikdo se ani moc nesnaží o to nějak vysvětlit politické pozadí tohohle světa a další základní pravidla, která by měla být při představování fiktivního světa povinností. Celkově to po stránce narativu působí líně. A to i ústředními postavami, kdy Milla Jovovich a Dave Bautista alespoň nemusí tolik trpět svými hereckými limity, protože na snahu o posouvání hranic tu stejně moc není prostor.
Paul W. S. Anderson má svou vizi… což se dá brát jako plus?!
Zdroj: Constantin Film
Byť Čarodějnice a lovec jako celek působí krapet uměle, působí alespoň kompaktně a dojmem, že Paul W. S. Anderson má alespoň nějakou vizi. Podobně jako zmíněný Zack Snyder vizi, která má daleko k nějaké sebeúctě a sebereflexi, přesto působí jako film s nějakou ucelenou (byť sebedepresivnější) vizí.
Problém by ani tak nebyl v tom, že je Anderson už v podstatě staromódní řemeslník. Háček je v tom, že jeho vize ve finále je paskvil, která zahazuje slibný potenciál. Má to své světlé momenty (vlak!), Čarodějnice a lovec je ovšem ve výsledku ovšem laciná prohra, která se může maximálně ohánět tím, že působí jako hloupé béčko, které by Anderson natočil nějakých 25 let zpět. Škoda, že to někomu bude na obhajobu stačit. Zbytek totiž nejspíše pochopí, že má Paul W. S. Anderson pravděpodobně vrchol své kariéry za sebou.
Čarodějnice a lovec závěrem
Paul W. S. Anderson už zřejmě ani nemá ambice se jako tvůrce jakkoliv posouvat, mnohým fandům jeho filmům poté bude nejspíše odvar jeho slabších kousků stačit. Lidé se základní mírou sebeúcty ovšem nejspíše rychle pochopí, že Anderson pouze vaří z vody. Paul W. S. Anderson nejspíše nemá tak aktivní (a především toxický fandom) jako Zack Snyder a tak nejspíše mnozí prokouknou, že je Čarodějnice a lovec tak trochu odfláknutá záležitost. Vyprávěním, laciným vizuálem, prostě celkově. Zamrzí to, protože se v tomto dystopickém fantasy/steampunk western světě mohl odvyprávět zajímavý svět. Jen nejspíše s někým, kdo už tak trochu jako tvůrce zřejmě nerezignoval…
Spider-Man 4 do kin dorazí už 31. 7. 2026 a bylo tak pravděpodobné, že se dříve či později začnou objevovat informace o castingu. Tom Holland se samozřejmě vrátí jako Peter Parker/Spider-Man a v menší roli by mělo dojít také na návrat Michelle Jones v podání Zendayi. I díky závěru událostí ve Spider-Man: Bez domova ovšem je jasné, že bude muset Spider-Man svou novou trilogii odstartovat s novým štítem. A to znamená i nové blízké osoby.
Zdroj: A24
Deadline.com prozradil, že se ve Spider-Manovi 4 objeví Sadie Sink, hvězda seriálu Stranger Things nebo Velryby s Brendanem Fraserem. Sadie Sink je tak oficiálně první novou posilou pro Spider-Mana 4. Není ovšem známo, koho přesně by mohla ztvárnit.
Rudovlasé vlasy snadno můžou evokovat možnost, že Sink ztvární Mary Jane Watson, je ovšem nutné podotknout, že celé jméno postavy Zendayi je Michelle Jones-Watson a MJ Marvel Cinematic Universe tedy má zobrazovat ona. Spider-Man 4 má být nicméně zasazený mezi události Avengers: Doomsday a Avengers: Secret Wars a není tak vyloučené, že může Sink ztvárnit Mary Jane Watson z alternativní linie.
Koho si Sadie Sink zahraje?
zdroj: Sony Pictures
Nejedná se ovšem o jediné možnosti. Stejně jako Emma Stone v dvojici filmů Amazing Spider-Man by se Sink mohla nabarvit na blond a stát se Gwen Stacy. Vyloučená není ani možnost, že si Sink zahraje dlouho spekulovanou Feliciu Hardy/Black Cat a divoké spekulace na internetu zahrnují i možnost, že by si mohla Sink zahrát Mayday Parker, dceru Petera Parkera v podání Tobeyho Maguiera a Mary Jane Watson v podání Kirsten Dunst z trilogie Spider-Man od Sama Raimiho. O Sink se navíc dříve mluvilo jako o možné představitelce Jean Grey a není vyloučené, že se jako Jean Grey objeví právě ve Spider-Manovi 4.
PS: Sink neodolala a zavtipkovala, že si ve filmu zahraje Bena Parkera, strýce Petera Parkera.
„Konám svojí povinnost!“ řekli si zřejmě nyní ve studiu Sony. Deadline.com potvrzuje, že se chystá nové zpracování Hvězdné pěchoty od Roberta A. Heinlena. Již v roce 1997 vznikla adaptace od režiséra Paula Verhoevena. Toto sci-fi v době svého uvedení v kinech propadlo a nedočkalo se nejvřelejšího přijetí, jedná se o jeden z těch případů, kdy se z filmu až časem stala kultovní záležitost. Původní film se dočkal čtyřech direct-to-DVD pokračování, přišel ovšem nejspíše čas na nové zpracování.
Zdroj: TriStar Pictures
Chystaný film by neměl být doslovnou předělávkou filmu od Verhoevena. V plánu je místo toho snaha o větší věrnost předloze Roberta A. Heinlena z roku 1959. Hlavní postavou je Juan „Johnny“ Rico, mladý muž filipínského původu, který si svou vojenskou službou v Mobilní pěchotě prochází cestou od rekruta až po důstojníka na pozadí mezihvězdné války mezi lidmi a mimozemským druhem známým jako „Arachnoidi“ nebo „Bugs“ (Brouci).
Kromě hlavní dějové linie jsou do příběhu vkládány i scénky z výuky, ve kterých Rico a ostatní diskutují o filozofických a morálních otázkách, včetně volebního práva, občanské ctnosti, juvenilní delikvence a války; tyto diskuse byly popsány jako rozpravy o Heinleinových vlastních politických názorech. Verhoeven ze svého filmu udělal do jisté míry satiru a adaptaci pojmul velmi po svém. A vypadá to, že by se něčeho takového mohlo dočkat i nové zpracování. Novou Hvězdnou pěchotu totiž dostal na starosti zajímavý tvůrce.
Novou Hvězdnou pěchotu natočí Neill Blomkamp
Zdroj: TriStar Pictures
Scenáristou a režisérem nové Hvězdné pěchoty bude Neill Blomkamp. Režisér sci-fi District 9, Elysium a Chappie. Režisér má v plánu se po dekádě pauzy od sci-fi k tomuto žánru vrátit. Zajímavostí je, že se Blomkamp už původně motal kolem režie nového RoboCopa, tedy další látky, které velmi svěže pojal Paul Verhoeven. Film měl nést název RoboCop Returns a vsadit na návrat Petera Wellera do hlavní role. Blomkamp ovšem v roce 2019 projekt opustil a byl nahrazen Abe Forsythem (Little Monsters). Od počátku pandemie COVID-19 je okolo projektu ticho.
Neill Blomkamp už dekádu zpět kroužil kolem pátého Vetřelce. Vrátit se měla Sigourney Weaver jako Ellen Ripley a film měl ignorovat třetího a čtvrtého Vetřelce. Na film ovšem nedošlo. Těžko říct, zda se Blomkampovi skrze novou Hvězdnou pěchotu podaří vrátit k velkofilmům. Peníze na jeho režijní debut District 9 mu dal Peter Jackson, který chtěl Blomkampa jako režiséra hrané adaptace her Halo, vedení ho ovšem tehdy odmítlo kvůli nedostatku zkušenosti. Režisér trilogie Pán prstenů dal tak Blomkampovi 30 milionů dolarů, aby si mohl natočit, co chce. Vznikl District 9 a Blomkamp se sem tam zmíní o tom, že by mohlo dojít na District 10. Na ten ovšem nejspíše dojde nejdříve po Hvězdné pěchotě.
Marvin Gable (Ke Huy Quan), bývalý nájemný vrah, se snaží začít nový život jako úspěšný realitní makléř. Jeho klid se však zhroutí, když obdrží karmínovou obálku od Rose (Ariana DeBose), kterou kdysi nechal na pospas smrti. Navíc ho pronásleduje zločinecký boss Knuckles (Daniel Wu) spolu s hordou elitních zabijáků, a tak je nucen čelit minulosti, kterou nikdy opravdu nezahnal…
Love Hurts – Ke Huy Quan ve své první hlavní roli
Zdroj: Universal Pictures
Ke Huy Quan je ten typ herce, o kterém by jednou mohl vzniknout zajímavý biopic. Dětská hvězda Indiana Jonese a Chrámu zkázy nebo Goonies si v dětském věku prošla uprchlickým táborem v Hong Kongu po útěku z domovského Vietnamu, díky Programu přijetí uprchlíků do Spojených států se z něj stal obyvatel USA a a mohl se díky tomu stát například legendárním Kraťasem ve zmíněném druhém Indym.
Jako dospělý měl ovšem Quan nějakou dobu problém najít si práci jako herec, došlo díky tomu k téměř 20 leté pauze od herectví, během které se Quan živil jako choreograf kaskadérů (například pro Coreyho Yuena) nebo asistent režie. Koncem minulé dekády se ovšem Ke Huy Quan vrátil k herectví, před 2 lety si došel pro Oscara za výkon ve Všechno, všude, najednou a dočkal se tak skutečného comebacku. Objevil se ve 2. sérii seriálu Loki, čerstvém Netflix snímku Pasáža jako dabér propůjčil hlas Kung Fu Pandě 4nebo chystanému Zootropolis 2.
Quan nikdy nehrál vyloženě hlavní roli, to se ovšem čerstvě změnilo. Love Hurts je první film s Quanem v hlavní roli. Jde o akční snímek, kde má Quan prostor pro to využít své zkušenosti s akční choreografii a bojovými uměními (v mládí se učil Taekwondo + Tan Tao-Liang), jde navíc o režijní debut kaskadéra a příležitostného herce Jonathana Eusebia. Akční stránka filmu by tak zdánlivě nemohla být v lepších rukou. Jaký je ovšem výsledek?
Love Hurts obstojí především jako neurážející akční jednohubka
Zdroj: Universal Pictures
Love Hurts se musí jedno nechat – Jeho 83 minut je tak akorát na neurážející akční jednohubku, ve které není čas ztrácet čas. Nejvíce mu vlastně škodí mix akce, romance a komedie, protože minimálně po stránce romantiky a komedie se film úplně nezvládá prodat. Problém ústřední romance mezi Marvinem Quana a Rose v podání Ariany DeBose není v téměř 20 letech věkového rozdílu (vítejte ve 21. století!), ale v tom, jak je jejich romance nepřesvědčivá. Je to škoda, protože se držitelé Oscara nezvládají nějak extra zahanbit a ve svých rolích jsou fajn.
Jakmile dojde na akci, je to fajn. Jakmile se akce nekoná a film má hnát kupředu samotný děj a jeho postavy, není to fajn. Někteří lidé nejspíše neodolají a lacině označí Ke Huy Quana za Jackieho Chana z Wishe. A bude to samozřejmě nefér! Ke Huy Quan je na celém filmu to nejlepší a jasně dokazuje, že si svůj návrat na výsluní užívá. A vlastně tak moc nesejde na tom, že na jeho první hlavní roli došlo ve filmu s nepříliš originální zápletkou a příliš předvídatelným vývojem událostí.
Love Hurts nenabízí nic převratného a šokujícího, jen neurazí
Zdroj: Universal Pictures
Za filmem je pořád podepsaná produkční 87North Productions, tedy osvědčený tým ze všech John Wicků, Nikdo, Bullet Trainu, Šílené noci nebo Kaskadéra. Produkční společnost specializují se na výrobu akčních filmů pořád zvládne působit jako jasná jednička ve svém oboru, Ke Huy Quan je naštěstí logická volba na ústřední roli. Jen je škoda, že by by Love Hurts byl očividně rád filmem nejen o akci, ale o postavách. A v tom se mu prostě vede hůř.
Byť je navíc akce slušná, vlastně nenabízí nic převratného a šokujícího, do jisté míry jde o splachovací akční podívanou, kterých za rok vznikne hned několik a jen malému počtu z nich se následně daří utkvět v paměti. Snaha o rádoby znovushledání Goonies v podstatě působí až příliš na sílu, Daniel Wu se jako záporák Knuckles extra předvést nezvládne. Celé to působí jako ta akční podívaná, která jede na jistotu a nestydí se za to. Byť ambice byly i díky načasování premiéry v Americe (českou premiéru distributor pro jistotu stáhl) na sv. Valentýna zřejmě krapet větší. Z toho filmu netrčí kdovíjaká láska, na druhou stranu z něj netrčí také bolest. A to je svým způsobem asi to nejlepší, co jde o Love Hurts říct.
Love Hurts závěrem
Ke Huy Quan se snaží vytěžit svůj herecký comeback a minimálně na jeho zápal se kouká sympaticky. Love Hurts je až příliš zaměnitelná akční jednohubka, která vlastně ničím extra nestrhne a už vůbec nefunguje jako akční romantická komedie. Jde ovšem přeci jen o oukey akční výplach, který má své momenty, naštěstí má sympatických 83 minut a lidé z 87North Productions pořád nemají konkurenci. Jonathan Eusebio jako debutant nestrhne, na neurážející jednohubku to ovšem nejspíše může stačit všem, kteří jsou rádi, že se Ke Huy Quan vůbec vůbec dočkal nějakého comebacku. Těžko ovšem říct, zda jde jinak film doporučit také někomu jinému…
Pasáž se odehrává v alternativní retrofuturistické verzi 90. let 20. století. Michelle (Millie Bobby Brown) žije ve zvláštní době. Roboti schopní prožívat emoce, kteří připomínají postavy z komiksů a různé maskoty a dřív mírumilovně sloužili lidem, museli po neúspěšném povstání odejít do exilu. Michelle má jedné noci zvláštní návštěvu, která jí převrátí život vzhůru nohama. Přijde za ní sladký, ale záhadný robot Cosmo (Alan Tudyk), kterého nejspíš ovládá její mladší bratr Christopher (Woody Norman). Michelle ale měla za to, že ten už dávno nežije. Svého sourozence, kterého už dávno oplakala, se proto rozhodne najít a vyrazí na dalekou cestu jihozápadem Ameriky.
Společnost jí přitom budou dělat Cosmo a brzy i Keats (Chris Pratt), který se protlouká jako pašerák, a jeho robotí parťák a vtipálek Herman (Anthony Mackie). Společně v poušti najdou Vyloučenou zónu obehnanou vysokou zdí, kam se uchýlili roboti. Keats s Michelle tam narazí na podivnou nesourodou partu nových mechanických spojenců a postupně zjistí, že v Christopherově zmizení mají prsty síly temnější, než čekali…
Pasáž – Debakl v přímém přenosu
Zdroj: Netflix
Bratři Anthony Russo a Joe Russo začínali u sitcomů jako Arrested Development nebo Zpátky do školy, větší pozornost jim ovšem dodala práce pro Marvel Studios. Captain America: Návrat prvního Avengera, Captain America: Občanská válka, Avengers: Infinity War a Avengers: Endgame, objektivně jeden z největších filmů všech dob. Marvelovky těchto bratrů jsou všeobecně řazené mezi ty nejlepší a i proto by mohlo být snadné se moc těšit na jejich dvě nadcházející marvelovky – Avengers: Doomsday a Avengers: Secret Wars. Ale…
Bratři Russoovi se během pauzy od Marvelu určitě neflákali. Jako producentům se jim podařilo například rozjet sérii Vyproštěníi zřejmě funkční seriálové univerzum Citadel. Jen jako režisérům se jim dvakrát nedařilo. Cherry s Tomem Hollandem nenadchlo, The Gray Man představoval pro spousty lidí zklamání. No a kdyby někdo náhodou pochyboval o tom, že by bratrům Russoovým opět prospěl diktát, může si protrpět jejich nejnovější sci-fi Pasáž.
Pasáž – nejdražší film v historii Netflixu
Zdroj: Netflix
Netflix byl mnohokrát schopný utratit za své filmy obří částky, Pasáž ovšem přepsala rekord. S rozpočtem 320 milionů dolarů jde nejen o jeden z TOP 13 nejdražších filmů všech dob, ale nejdražší film v historii Netflixu. Jestli někomu svěřit takové peníze, dávalo by to teoreticky smysl právě u bratrů Russoových. Jsou to pořád tvůrci Avengers: Endgame, který by bez obnovených premiér prvního Avatara pořád byl nejvýdělečnějším filmem všech dob. Jenomže… Byť se neustále nadává na to, že je pod Marvel Studios minimální prostor pro tvůrčí kreativitu a výsledné filmy jsou do jisté míry spíše filmem producenta Kevina Feigeho, dává to do jisté míry smysl. Pasáž je totiž důkazem toho, jak to dopadá, když až příliš velkou tvůrčí svobodu dostane někdo, kdo by jí dostat neměl.
Je to debakl v přímém přenosu. Nevzniká nějak menší důvod se na nadcházející dva Avengers filmy těšit, protože Russoovci můžou u Marvelu najít tu ztracenou kreativní kontrolu, která je dovedla k jejich nejlepším filmům. Pasáž nicméně jako málokterý film od Netflixu z poslední doby působí jako film složený čistě z jedniček a nul. Je až s podivem, že jak mají velké sci-fi v kinech problém najít diváky a zaplatit se, tady vzniká ještě větší rozpočtově přepálená záležitost, která Netflixu projde a sejde se u ní nejspíše celá domácnost. Nejvíce k popukání je fakt, že 320 milionů dolarů na filmu vůbec není vidět a opět se snadno projeví pocit, že tady muselo dojít k nějakému finančnímu tunelování.
Pasáž je film bez vize
Zdroj: Netflix
Adaptace grafického románu Simona Stålenhaga je úpadkem nejen zmíněných bratrů, ale také scenáristů Christophera Markuse a Stephena McFeelyho, kteří jsou shodou náhod podepsaní pod zmíněnými čtyřmi marvelovkami od Russoových (a McFeely se vrací také pro další dva Avengers filmy). Byť se film odehrává v alternativní realitě, mohlo by jít o chytrý komentář k moderní době, která je zahlcená technologiemi a nevyzpytatelnou budoucností spojenou s AI. Ale proč vlastně se snažit dodat filmu nějaké vrstvy?
Ono by moc nezáleželo na tom, zda je Pasáž až příliš prostoduchý film, který vůbec nevyužívá jakoukoliv formu svého potenciálu. Stačilo by, kdyby se alespoň dalo reálně věřit tomu, že tohle celé opravdu vzniklo za 320 milionů dolarů. I tomu Captainu Americovi: Novému světu se to věří snadněji a působí více jako film, u kterého se někdo snažil! Pasáž působí jako film, který všichni museli dělat bez nároku na honorář a dle toho to pak víceméně vypadá. Režiséři mají díky vzpomínání na jejich marvelovky na víc, herci (především dabéři robotů, kteří do rolí dávají více nežli herci v lidských rolích) mají na víc, skladatel Alan Silvestri má na víc. Je až smutné, jak velkolepěji působí i sci-fi, které nemají ani devíticiferný rozpočet. Slušelo by se dodat, že se tady bavíme o filmu za 320 milionů dolarů. A opravdu to na něm není poznat.
Vypnout mozek se nevyplatí, bude to bolet ještě víc!
Zdroj: Netflix
Pasáž není film, u kterého se vyplatí moc přemýšlet, protože se dostaví instantní bolehlav. Nějaká funkční expozice světa, zajímavé myšlenky, rozšiřování světa? Jistě, že ne! Vyplatí se tedy u filmu vypnout mozek? To už vůbec ne! Pasáž není typ filmu, který by byl tak blbý, až je svým způsobem zábavný. Je až blbý a to po všech stránkách. Millie Bobby Brown dostává v hlavní roli prostor předvést, že po ní dost možná po konci Stranger Things už neštěkne ani pes (byť by místní členové jejího fanklubu nesouhlasili!).
Bohužel to o moc lepší není ani s Chrisem Prattem. Pratt, který měl díky Star-Lordovi, Owenu Gradymu a Joshu Farradayovi z nových Sedmi statečných… a přeci jen i Emmetovi z Lego příběhu, Garfieldovi i Marioviv posledních letech štěstí na jednu sympatickou roli za druhou, se zde představuje v roli tak otravné, že je to až bolestivé. Především proto, že snad někdo reálně věřil tomu, že by z Keatse mohl být něco jako nový Han Solo. Millie Bobby Brown i Chris Pratt jakoby se v rámci celého filmu snažili trumfnout jeden druhého v tom, kdo bude více nesnesitelný. Alespoň v reálném životě samozřejmě prohrává MBB.
Napsala film o umělé inteligenci umělá inteligence?
Zdroj: Netflix
Leckdo by jistě mohl označit za symbolické o robotech napsala umělá inteligence. Štěstí nechť je přáno všem, kteří v tom najdou něco pozitivního! Pasáž jako málokterý film za poslední dobu působí jako film, na kterém se oficiálně podepsaní lidští tvůrci svezli po nějakých algoritmech a doufaly v lepší výsledek. Byť tou devadesátkou estetikou by to snadno mohlo evokovat nějaký dobrodružný film z 90. let. Jenomže ona i ta devadesátkovost je ve filmu jaksi navíc. Je to celé tak moc stupidní, po všech možných stránkách emocionálně nepřesvědčivé. Skutečně to působí jako produkt, který nemohla dát dohromady svéprávná lidská bytost. Tvůrci očividně nemají soudnost a spousta lidí s alespoň základní formou vkusu proto bude trpět.
Je až smutné, že ačkoliv v rámci seriálové tvorby Netflix umí nejednou potěšit, v rámci filmové tvorby opakovaně padá na pusu a není schopný se alespoň krapet poučit. Kdo má neustále problémy stěžovat si na moderní blockbustery, dluží jim při konfrontaci s Pasáží velikou omluvu. Dvě hodiny dlouhé sci-fi je téměř k nepřežití a byť je alespoň design robotů sem tam sympatický, na nadšení to opravdu nestačí. Russoovi pořád občas projeví, že něco umí (i proto není Pasáž vyloženě k nepřežití), bohužel se ovšem musí uznat, že je na správnou kolej nejspíše vrátí až diktát od Marvel Studios. Byť pro mnohé půjde o deprimující postoj. Pasáž jen ukazuje, jak dopadne film, kteří sice točí slušní řemeslníci… nestačí to ovšem v moment, kdy postrádají byť jen základní tvůrčí vizi. Omluvit by je snad mohl pouze fakt, kdyby Netflix najímal tvůrce čistě proto, aby mohl na někoho nalepit produkt od AI.
Pasáž závěrem
Pasáž je úpadek bratrů Russoových a definitivní ukázkou toho, že se s originální filmovou tvorbou Netflixu musí něco zásadně změnit… pokud tedy u Netflixu vůbec existuje cosi jako sebereflexe. Filmy jako Pasáž naznačují, že nejspíše ne!
Čo si budeme hovoriť – starať sa o deti je vždy výzvou… Ale predstavte si, že by ste z ničoho nič museli prevziať zodpovednosť hneď za sedem neposedných výmyselníkov! Také čosi sa stane Arthurovi, hrdinovi rozprávky Ako z divých vajec, ktorého čaká cesta so siedmimi čerstvo vyliahnutými energickými kuriatkami. Ich dobrodružstvo nájdete práve teraz v kinách.
Animák Ako z divých vajec prišiel do kín
V Kastílskom kráľovstve, kde sa príbeh odohráva, povstávajú temné sily… Niekoľko dní po korunovácii nového cisára a cisárovnej je ich sedem kráľovských mláďat unesených a jedinou nádejou na záchranu sa stane mladý cap Arthur, kuriér, ktorý dostane úlohu bezpečne ich vrátiť späť domov. Jeho sny stať sa svetoznámym kaderníkom sú tak odstavené na druhú koľaj, keď sa – doslova cez noc – stane opatrovníkom malých kuriatok. Ak chce udržať nezbedné mláďatá na ich ceste domov v bezpečí, musí najprv sám dospieť, spoznať vlastnú minulosť a popri tom prebudiť skrytých hrdinov.
Animovaný film Ako z divých vajec, za ktorým stoja tvorcovia filmov King Fu Panda, Rodinka úžasných či Toy Story 3, prináša silný príbeh spoznávania samého seba a čerpania odvahy z vlastnej vnútornej sily. S rozkošnými postavičkami zažijeme na plátnach kín dobrodružstvo, ktoré množstvom vtipu a akcie zaručene zabaví celú rodinu. To všetko v štýlovom vizuálnom podaní režiséra Artura A. Hernandeza, ktorý sa ako animátor podieľal na snímkach Kráska a zviera či Herkules.
Rozprávku so skvelými ohlasmi z celého sveta premietajú naše kiná v slovenskom znení. Hlasy postavám prepožičali herci Dávid Hartl, Juraj Predmerský, Michal Ďuriš, Martin Mňahončák, Jakub Ružička, Natália Kóšová či Michal Domonkoš, ktorý je zároveň režisérom slovenského dabingu.
Vydajte sa na cestu s Arthurom a pestrofarebnými kuriatkami Vetvíkom, Blatkou, Lístkom, Plieškom, Šmolkom, Buffom a Iskrou! Animovaný film Ako z divých vajec prinesli na plátna slovenských kín spoločnosti FOXX MEDIA GROUP a Continental film.
Zdroj: TS Continental film
Zdroj titulného obrázka: Continental film
Třináctiletý kluk Jamie Miller (Owen Cooper) čelí obvinění z vraždy spolužačky Katie Leonardové. Jeho rodiče Eddie (Stephen Graham) a Manda (Christine Tremarco), terapeutka Briony Ariston (Erin Doherty), i vyšetřující detektiv Luke Bascombe (Ashley Walters) a se snaží za každou cenu odhalit, co se vlastně stalo…
Adolescent – Mrazivý případ vycházející z reality
Zdroj: Netflix
Stephen Graham je poměrně výrazná herecká tvář, která se mohla projevit už jako Tommy v Podfu(c)ku Guye Ritchieho, za léta ve filmové branži se Graham objevil ve čtvrtých a pátých Pirátech z Karibiku, druhém a třetímVenomovi, Irčanovi Martina Scorseseho a nebo také seriálu Peaky Blinders. Zmíněný Graham poté dostává více a více výrazných hereckých příležitostí. Nejen, že se ve skvělé formě objevil v seriálu Tisíc ran, ale zazářil ve snímku Bod varu režiséra a scenáristy Philipa Barantiniho. Tento film natočený na jediný záběr se v roce 2023 dostal pokračování ve formě čtyřdílné minisérie, kterou společně vytvořili Barantini i Graham. A po 2 letech Graham a Barantini spolupracují na dalším projektu.
Tvůrci čtyřdílné minisérie Adolescent jsou Graham a scenárista Jack Thorne. Philip Barantini se chopil režie a výsledkem je čtyřdílná minisérie, která se točí okolo citlivého a kontroverzního tématu. Brutální vražda, která byla dle všeho spáchaná nezletilým. I když Adolescent není natočen na základě skutečného kriminálního případu, je inspirován brutálními případy, kteří páchají nezletilí a kterých raketově přibývá. Bylo by tak hloupé označit Adolescenta pouze za takový ten typ seriálu, který dokáže strhnout maximálně vizuálním zpracováním. Nabízí totiž mnohem více.
Adolescent – Seriál, který jde zhlédnout jedním dechem
Zdroj: Netflix
Adolescent má pouze 4 hodiny, jejichž délka dohromady nepřekročí délku 4 hodin. Není díky tomu prostor pro obavy z hluchých míst, protože na ně ani není prostor. Úvod začne policejním zásahem a s případem jsme postupně představovaní skrze optiku rodiny údajného nezletilého vraha. Těžko se věří, že by tak ohavného činu byl schopný 13 letý chlapec, přesně v tom ovšem tkví vypravěčská vize. Těžce se má věřit tomu, že je tak mladý chlapec chladnokrevný vrah, byl by ovšem omyl vnímat Adolescenta jako seriál s detektivní zápletkou, především proto, že zásadní dilema rozlouskne už závěr 1. epizody.
Adolescent spíše pojednává o tom, jak moc velký vliv mohou mít podobné událostí na okolí. A především rodinu, která nemůže mít ponětí o shnilém jablku ve společné domácnosti. Forma rodinné stability se rozpadá, samozřejmě se snadno nabízejí otázky o tom, zda si nějak vyčítat výchovu a nebo za zlými činy hledat něco více, než čisté zlo. Adolescent zvládá být fascinující, autenticky působící rekonstrukcí takových událostí.
Kdo, co, jak?
Zdroj: Netflix
První epizoda funguje nejen jako expoziční start celého seriálu, ale jako seriál, který dost jasně stanoví, co se přesně stalo a kdo prokazatelně ohavný čin způsobil. 2. a 3. epizoda si poté především kladou otázku nad tím, proč k něčemu takovému muselo dojít, 4. epizoda se poté věnuje období poté, v podstatě poslední fázi smutku. Funguje to především i díky výkonu Stephena Grahama, který zvládá přesvědčivě uhrát milujícího otce, kterému se svět otočí o 180% stupňů. Byť by se snadno nabízelo, aby seriál vykreslil rodinu Millerových jako v jisté formě disfunkční, nic takového se nekoná.
Adolescent díky tomu tak spíše pojednává o tom, jak dokáže člověka semlít společnost, která zvládá za pochodu tvořit monstra. A přitom to seriál nevyobrazuje způsobem, který brutální vraždu jakýmsi způsobem obhajoval. Jde o seriál, který dokáže dodat nějaký nosný komentář ke vnímání incel komunity, sexismu, stavu školního systému nejen ve Velké Británii, zároveň sociologických problémů, které se týkají nejednoho nezletilého spadajícího do generace alfa. 4 epizody jsou složené ze 4 hodinových záběrů, kdy má každá z epizod krapet jinou strukturu, dohromady ovšem vytváří silný a mrazivý příběh.
Adolescent je strhující v mnoha ohledech
Zdroj: Netflix
Adolescent těží z mnoha kvalitních rozhodnutí. Za jednu z nich jde vnímat i obsazení Owena Coopera, který zvládá výtečně ztvárnit dvě odlišné tváře Jamieho Millera. Zvládá vyjevit jeho vnitřní monstrum, přesto přepnout do polohy, která ho opět dělá sympatickým klučinou, kterému by leckdo věřil, že by neublížil ani mouše. A jakmile ve 3. dojde na konfrontaci s psychiatričkou Ariston v podání Erin Doherty, působí to, že proti sobě stojí dva stejně rovně talentovaní herci, z jejichž vzájemné konfrontace mrazí. Owen Cooper (první herecká příležitost!) už je teď kandidát na herecký objev roku.
Adolescent těží z vynikajícího scénáře, který může těžit především z toho, že působí autenticky. Byť se jistě najdou někteří, kteří mu vyčtou jeho až příliš silný útok na emoce. Adolescent je ovšem především nepříjemné psychologické drama, které pravděpodobně nesemele pouze ty, kteří jsou citliví na cokoliv, co má co společného s dětmi/násilím. Emocionální vrchol do jisté míry nabízí 3. epizoda, ve které by se dala atmosféra krájet (a to nejen, že se odehrává prakticky v jedné místnosti). 4. epizoda už dodává pouze nosný emocionální dodatek, který celému seriálu dodává výtečnou tečku. Ne nejpozitivnější a nejveselejší, přesto adekvátní. Dalo se snadno obávat, že tvůrci zpanikaří a s celým tématem budou zacházet až příliš v rukavičkách. Nic z toho se ovšem naštěstí nekoná.
Philip Barantini se se svou formou nevyčerpal
Zdroj: Netflix
Adolescent v podstatě k tak komplexnímu případu říká vše podstatné, stejně se tak na tuto událost dívá z různých úhlů. Starší diváci samozřejmě samozřejmě najdou prostor pro várku zhnusení nad moderní generací, seriál jim v tomhle ohledu názor nezmění. 2. epizoda do jisté míry reprezentuje to, jak moc za trest může působit existence v rámci generace Z/generace alfa. Adolescent působí jako autentické vyobrazení moderní společnosti a naštěstí nepůsobí jako dílo někoho, kdo se až příliš snaží nořit do problematiky, které nerozumí.
Největší obavy poté mohly do jisté míry pramenit z toho, že Philip Barantini vsadí pouze na to, co fungovalo v jeho Bodu varu. Naštěstí se ovšem jeho sázka na nepřerušované záběry nevyčerpala. A Barantini jí naopak posouvá. Prokáže to už úvod 1. epizody, zbytek seriálu už je jen důkazem. Za všemi 4. epizodami prokazatelně stojí spousty práce a na výsledku je to poznat. Nejvíce potěší fakt, že se Adolescent nepůsobí opírat jen o výjimečné vizuální zpracování, ale o komplexní obsah a status povinné seriálové záležitosti.
Adolescent závěrem
Adolescent by měl být povinností pro všechny, kteří mají slabost pro kombinaci vizuálně strhujícího zpracování s komplexním obsahem. Seriál Stephena Grahama, Jacka Thornea a Philipa Barantiniho je výpovědí o selhání systému, nejedné moderní problematice a vyrovnávání se s tragédií. 4 epizody natočené dohromady na 4 dlouhé záběry jsou emocionálně strhující a vizuálně podmanivou záležitostí, které by měl dát šanci i někdo, kdo seriálům zase tak často příležitosti nedává…
Nový původní seriál Pixar Animation Studios mapuje propletené příběhy osmi různých postav, z nichž každá se připravuje na svůj velký mistrovský softballový zápas. Seriál odhaluje, jaké to vlastně je být v kůži každé z postav – nejistých dětí, jejich rodičů, dokonce i zamilovaného rozhodčího. A to vše neuvěřitelně zábavným, velmi emotivním a jedinečně vykresleným pohledem…
Dej do toho všechno, první originální seriál z dílny studia Pixar, se zvládl již ve své první půlce představit ve velmi povedené formě, bylo jen otázkou, zda si seriál dokáže udržet formu i v 2. polovině. Seriál, který svou lineární strukturou evokuje Rašómon nebo Poslední souboj, se točí kolem softballového týmu a některé událostí zobrazuje z úhlů různých postav. Dle samotných tvůrců není Dej do toho všechno seriálem o softballu, ale o lásce, rivalitě a těžkých životních zkouškách, které občas zažije každý. Jak tedy seriál dvojice Carrie Hobson a Michael Yates funguje jako celek?
Dej do toho všechno je skutečně seriálem od Pixaru
Zdroj: Pixar
Dej do toho všechno celých 8 epizod působí jako seriál, který skutečně pochází z dílny studia Pixar. Toho animačního studia, které je schopné vyprávět neskutečně vyspělé příběhy divácky vděčnou formou a dokazovat, že mohou být animované filmy někdy vyspělejší nežli hraná tvorba. Dej do toho všechno je především seriálem o perspektivě a o tom, jak lidé svět kolem sebe můžou vnímat různě. Každý má svou specifickou fantazii, každého žene kupředu něco jiného, každý trpí nějakou formou úzkosti či strachu.
Formát seriálu tomuto námětu prospívá. Každá epizoda skutečně zvládne na již zobrazené události vrhnout zcela nový pohled a dohromady se tvoří jedna komplexní příběhová mozaika, která vykresluje postavy, dodává celému příběhu čím dál tím větší měřítko a prokazuje, že skutečně mohou existovat různé pohledy na stěžejní události.
Fantazie postav dělá vyprávění více vtahujícím
Zdroj: Pixar
Pozornosti do velké míry přispívá bujná fantazie ústředních hrdinů. Kdejaká postava má nějakého toho imaginárního kamaráda, vnímání světa okolo nich je propojené s jejich fantazií a fantaskní prvky reflektují životní šlamastiky postav. Seriál je to velmi vyspělý a značce Pixar díky tomu nedělá ostudu. V každé epizodě si tvůrci vyhrávají s krapet různými typy animace (2D, 3D, anime, papír…) a různé postavy se napříč vlastními epizodami stávají sympatičtějšími, než se dá čekat.
Pixar tentokrát nepředstavuje komplexní fiktivní svět, přesto spoléhá na komplexní příběh, nějaký vývoj postav, především i nosné emocionální momenty. Škoda, že seriál zřejmě nemohl být ještě krapet odvážnější (do koše musela letět linka s trans identitou jedné postavy a ve výsledku je tak pouze heterosexuální a cisgender) a na komplexnější sondy do sexuality a identity teenagerů nemůže být u Pixaru pod Disney nejspíše úplně místo. Přesto je to skutečně sympaticky vyspělé a postavy si prochází nějakým nosným dějovým obloukem. Seriál díky tomu nepostrádá emociální hloubku, čímž se nejvíce potvrzuje, že jde skutečně o seriál z dílny Pixaru.
Dej do toho všechno – Ideální seriál pro celou rodinu?
Zdroj: Pixar
Do jisté míry nezáleží na tom, jak moc velký vztah má divák k softballu (a celkově sportu), protože jde o seriál, který klade důraz především na postavy. A vzhledem k tomu, že se pojednává nejen o dětech, ale také o rodičích, dá se snadno říci, že jde o ideální seriál pro celou rodinu. A to nejen díky faktu, že se projevila jistá zbabělost a kontroverznější linky musely do koše. Dej do toho všechno díky tomu nikdy nemůže přinést vyložené vyhrocené klimaxy, přesto je Dej do toho všechno vcelku mnohem dospělejší a temnější, než by nejspíše průměrný lajk do animované tvorby zvládl předpovědět.
Je to úkaz toho, jak si v Pixaru zakládají na komplexním vyprávění a z principu je radost vidět nějaký seriál, který nevychází z již známé značky. Nejde možná o seriál, který probudí nezkrotnou lásku k softballu, to ovšem do jisté míry není jeho účel (a kolektiv softballu seriál dokáže vykreslit z pozitivní i negativní stránky). Potěší spíše to, jak se tvůrci schopně popasovali s možná až příliš ambiciózním námětem, který se mohl snadno rozpadnout pod rukami. A potěší, že se nic takového ve výsledku nekoná.
Dej do toho všechno závěrem
Dej do toho všechno je první originální seriál od Pixaru, který svou lineární strukturou evokuje filmy jako Rašomón nebo Poslední souboj. Seriál o životních nástrahách, především ovšem o odlišném vnímání světa. Osm epizod dohromady tvoří jeden vtahující příběh, který sází na kreativní animaci, sympaticky rozvíjející se postavy a nakonec i nějaké to sympatické vyobrazení kooperace. Dej do toho všechno dokazuje, že má tvorba z dílny Pixaru pořád co nabídnout…
