Retro recenze: Hannibal

Naše recenze na film Hannibal je tady! Finanční i kritický úspěch Mlčení jehňátek velmi snadno vybízel k tomu, aby se Hannibal Lecter v podání Anthonyho Hopkinse ještě vrátil. A vzhledem k tomu, že Thomas Harris v roce 1999 napsal novou knihu s názvem Hannibal, zdrojový materiál pro nový film byl rázem na světě. Jenže filmový Hannibal nebyl tak výrazně přijat jako jeho předchůdce. Naopak velmi brutálně rozděluje fanoušky a pro mnoho lidí Hannibal též odkaz Mlčení jehňátek poplivává. Je ale velmi hloupé Hannibala srovnávat s Mlčením jehňátek, protože jde zcela o jiný film. I proto, že Jonathana Demmea na režijní židli nahradil Ridley Scott.

Hannibal (2001) je především mnohem více brutální než jeho předchůdce, což je způsobené i předlohou tohoto románu. Filmová adaptace jinak knižní předlohu neadaptuje zcela podrobně a je to dost možná i dobře. Právě zakončení knižní předlohy je něco, co je od Thomase Harrise vnímáno jako kontroverzní rozhodnutí a jsem rád, že se scénář dvojice David Mamet/Steven Zaillian vydal tak trochu jiným směrem. Zároveň ovšem zachoval hlavní motivy knižní předlohy.

Více Anthonyho Hopkinse nikdy neuškodí

Ve filmu především dostává větší prostor Anthony Hopkins jako Hannibal Lecter. Ten byl minule na plátně 16 minut a bohatě mu to stačilo k získání Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. V Hannibalovi dostává Anthony Hopkins mnohem větší prostor a díky tomu, že je tentokrát na svobodě má i větší příležitost dostat své pověsti řezníka. Spousta lidí právě poté rozšiřuje názor o tom, že Hopkinsův Hannibal přišel s větším prostorem o to, co ho dělalo tolik děsivým.

S tím já osobně nesouhlasím. Anthony Hopkins totiž naopak dostává ještě více prostoru, aby dokázal, že se pro roli tohoto velice inteligentního, ale zároveň šíleného psychiatra snad jednoduše narodil. Nadále je velmi snadné vyloženě žasnout nad Hopkinsovým božským výkonem, kde z něj nadále vyzařuje děsivá aura. Hopkinsův Lecter prostě po celou dobu působí jako obdivuhodný charakter, se kterým byste ovšem čas v jedné místnosti rozhodně trávit nechtěli. Hopkins je v téhle roli prostě nadále skvělý a větší měřítko prostoru skutečně Hopkinsovu Hannibalovi sluší.

Nelehká pozice pro Julianne Moore

Na rozdíl od Hopkinse se ovšem nevrátila Jodie Foster. Ta si též za svůj výkon v Mlčeník jehňátek došla pro Oscara, vrátit se ovšem odmítla. Nelíbil se jí totiž směr, kterým se postava Clarice Starlingové vydá. V této roli jí tak nahradila Julianne Moore, kterou zcela určitě nečekal lehký úkol. Moore se ale této roli zhostila výtečně a právě díky faktu, že se Clarice vydává tak trochu nečekaným směrem je dost možná dobře, že se Foster nevrátila. Je totiž velmi obtížné si jí v několika scénách představit. Stejně jako v případě celého uchopení snímku je zde postava Clarice představena v trochu jiném světě.

Na konci Mlčení jehňátek se díky úspěšnému vyřešení případu stala agentkou FBI. Hned na začátku Hannibala je ovšem na začátku kvůli zpackané akci dočasně odvolána z aktivní služby. Hannibal tak diváka s Clarice střetává v momentě, kdy se jí samotné nevede nejlíp a v momentě, kdy nadále neúspěšně pátrá po Hannibalovi. Starlingová je zde představena jako agent s výbornou dedukcí a nadále se výtečně pracuje s jejím zvláštním vztahem s Hannibalem Lecterem. Právě v tomhle ohledu se závěr filmu velice výrazně liší od závěru knihy a filmový závěr je objektivně lepší i díky tomu, že se zde definitivně ukáže, že Hannibalovi na Clarice skutečně záleží. To sice dokazuje i závěr knižní předlohy, ovšem mnohem zvláštnějším způsobem s jistou zvláštní podzápletkou navíc.

Vynikající Gary Oldman pod maskou

Trojlístek výtečných hereckých výkonů uzavírá Gary Oldman. Ten to má  o poznání těžší, protože je většinu času schovaný pod maskou. Jeho Mason Verger ovšem funguje i díky samotnému vokálnímu výkonu Garyho Oldmana. Maskéři se na vzhledu Masona Vergera opravdu vyřádili, ovšem samotný Oldman dává Vergerovi onu nepříjemnou auru. Mason Verger na první pohled nepůsobí jako kdovíjak mocný záporák. Jeho moc tkví ale právě v jeho tahání za nitky a neskutečné vůli v oblasti dosáhnutí své odplaty. Role Vergera tak nadále bude pro spoustu lidí představovat roli, kterou mohl hrát prakticky kdokoliv, Oldman ale bude minimálně v mých očích navždy vynikající volbou.

Výtečné režijní uchopení

Hlavní motivy Mlčení jehňátek bylo vyrovnání se s traumatem a zátěžová zkouška vlastních možností. Hlavní motivy Hannibala je poté touha po odplatě, trest, korupce a láska. Jde především o brutálnější film, kde se Ridley Scott nebojí realistického vyobrazení násilí, přičemž nadále se ovšem vyhýbá momentům, které by byli brutální až příliš. Zároveň svou zručnou režii naprosto výtečně pracuje se zasazením do Florencie, daří se mu prodat vážné, děsivé i trochu odlehčené momenty a především zde dokazuje svůj cit na vizuální zpracování. Společně s kameramanem Johnem Mathiesonem tak nejen dokáže vymlátit maximum z prostředí Florencie, ale celkově dělá Hannibala vizuálně půvabnou podívanou. A taková pasáž v opeře naprosto dokazuje, co dělá režijní přístup Ridleyho Scotta tolik silný.

Hans Zimmer dodal Scottovi vynikající soundtrack, který se naprosto dokáže vyrovnat hudbě Howarda Shorea z Mlčení jehňátek, i přesto, že se tyto dva soundtracky hodně těžko porovnávají kvůli jiným přístupům obou autorů. Scott bere tolik důraz na soundtrack i proto, že on sám vnímá filmovou hudbu stejně důležitou jako dialog a proto bere na hudbu u svých filmů takový důraz. Zimmerův soundtrack k Hannibalovi je jednoduše úžasný a dokazuje, že Zimmer je již po mnoha let jedním z nejlepších skladatelů současnosti.

Konec nejslavnejšího filmového kaniba?

V mých očích je Hannibal naprosto důstojným nástupcem Mlčení jehňátek. Naštěstí se vyhýbá tragickým momentům, které v závěru servíruje Harrisova předloha a vydává se o mnoho snesitelnějším směrem. Hannibal je vizuálně atraktivní, atmosféricky neskutečně silný a celkově jde o velmi povedenou záležitost. Povedlo se jí nemožné a svému předchůdci se minimálně vyrovnala.

Sám Harris už nikdy na události Hannibala nenavázal. Anthony Hopkins sice sám napsal scénář, který na události tohoto filmu navázal, žádného pokračování se ovšem nikdy filmový Hannibal nedočkal. Hopkins si ovšem nicméně tuto roli ještě jednou zopakoval a to v nové adaptaci Červeného draka, který předchází událostem Mlčení jehňátek. A minimálně Hopkins se v nové adaptaci Červeného draka s rolí Lectera rozloučil parádně. Přesto mě osobně mrzí, že tak trochu pootevřená vrátka na konci Hannibala už nikdy nikdo pořádně nerozrazil…

Verdikt: 9 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures