Jujutsu Kaisen: Poprava – Záležitost jen pro fandy? (Recenze)

0
Zdroj: Sony Pictures

Film Jujutsu Kaisen: Poprava sleduje příběh zaklínače Yuty Okkotsua, který je pověřen popravou Yujiho za jeho údajné zločiny. Navazuje na příběh anime seriálu a prolíná události z oblouku „Incident v Šibuji“ a prvních dvou epizod 3. sezóny. Film rekapituluje rozsáhlou bitvu, která uvěznila tisíce civilistů v oblasti Šibuji a vyústila v zapečetění nejmocnějšího zaklínače, Satorua Goja. Po šibujiském incidentu je Yuji, hlavní protagonista seriálu, obviněn z činů souvisejících s kletbami. Vyšší orgány světa jujutsu proto pověří speciálního zaklínače Yutu Okkotsua, aby Yujiho popravil…

S filmem Jujutsu Kaisen: Poprava je to trochu složité – je to totiž kompilační film. Konkrétně se jedná o kompilaci finále 2. série a prvních dvou epizod 3. série stejnojmenného seriálu. 3. série, která bude adaptovat příběhový arc s názvem Culling Game, odstartuje až 9. 1. 2026, fanoušci značky si ovšem mezitím mohou na velkém plátně užít retrospektivu vyvrcholení 2. série z prosince 2023 a zkrátit čekání na 3. sérii. Složité je to nicméně i tak trochu proto, že jde o dílo, které očividně primárně cílí právě na fandom Jujutsu Kaisen. Pokud někdo nemá o tomto světě povědomí a nebo alespoň nevěnuje trošku času na rešerše, bude nejspíše při sledování tápat.

Jujutsu Kaisen je v kostce série o světě, kde negativní lidské emoce rodí Prokletí — monstrózní bytosti útočící na lidi. Proti nim stojí čarodějové jujutsu, kteří umí ovládat prokletou energii a využívat ji v boji. Tito čarodějové, neboli zaklínači, ovšem nejsou jednotný hrdinský celek, protože je jejich systém výrazně zkorumpovaný. Jedná se tak o poměrně prohnilý a chaotický svět, který díky tomu i přes výrazné fantasy prvky působí poměrně realisticky. Jako zajímavé prvotní seznámení s tímto světem poté může Jujutsu Kaisen: Poprava poměrně obstát.

Jujutsu Kaisen: Poprava – Jeden velmi vtahující chaos

Jujutsu Kaisen: Poprava
Zdroj: Sony Pictures

S nějakou základní expozicí se tento kompilační film opravdu netrápí a diváka tak do akce vrhá podobně jako letošní celovečerní Demon Slayer. A od prvních momentů je jasné, že tohle anime není pro každého. Často se možná říká, že anime forma snese všechno, výjevy v Jujutsu Kaisen jsou nicméně často až psychedelické. Monstra, proti kterým postavy bojují, jsou vyloženě až groteskně ošklivá, o to příjemnější je sledovat, když je někdo kosí. S vyobrazením výrazné brutality se poté, dle očekávání, Jujutsu Kaisen: Poprava vůbec netrápí. A jako u jiných letošních celovečerních anime zářezů nechybí velkolepé akční sekvence, které by hned mohl začít závidět lecjaký americký blockbuster.

Pro člověka světem Jujutsu Kaisen nepolíbeného samozřejmě půjde o dílo, které za pochodu může dávat pramalý smysl. Postav je příliš, kinaři navíc nezasvěceným divákům určitě nebudou rozdávat manuál, který jim má komplexní mytologii světa osvětlit od A do Z. Je ovšem nutné pochopit, že Poprava nejspíše vzniká především právě pro svoje fanoušky a tvůrcům tak na nezainteresovaných stranách zase tolik nezáleží. Ano, za pochodu je nejspíše možné se se světem nějak seznámit a po hodině a půl být alespoň částečně v obraze, je to samozřejmě ovšem mnohonásobně těžší v moment, kdy divák musí vnímat také všechny vjemy, které finále 2. série a start 3. série za pochodu nabízejí. A daleko více se tak divákovi nejspíše vyplatí zpracovávat působivé akční pasáže nežli dumat nad tím, co přesně je zač postava X a proč se chová tak, jak se chová. Tenhle sestřih je chaos. Velmi vtahující, ale pořád chaos.

Poměrně funkční reklama na 3. sérii seriálu

Jujutsu Kaisen: Poprava
Zdroj: Sony Pictures

Je to kompilační film, který má primárně sloužit jako reklama na kompletní 3. sérii. A jako reklama funguje spolehlivě, protože první dvě epizody 3. série rozhodně rozjíždí několik zajímavých motivů a naznačuje slušný potenciál. To nejspíše ocení i mnozí, kteří i po zhlédnutí Popravy odmítnou nakoukat všech předchozích 46 epizod původního seriálu. Kompilace finále 2. série a startu 3. série ovšem funguje primárně díky ústřední postavě Yujiho Itadori, který si ve finále 2. série prošel zásadními tragickými událostmi. I proto je ideální, že tato kompilace zahrnuje právě finále předchozí série, protože tak i nezasvěcení dokážou alespoň částečně pochopit chování postavy na startu 3. série.

Děj občas zjednoduší nějaké ty titulky (opravdu by byl takový problém podobné titulky vložit na samotný začátek pro nezasvěcené?), které je ovšem nutné číst rychle, protože rychle mizí z plátna. A nevyhnutelně tahle kompilace končí cliffhangerem, protože nějak se prostě ta očekávání fanoušků namotat musí. Na každém nezasvěceném poté stojí osobní rozhodnutí, zda mu případné setkání s tímto světem právě ve formě Popravy stojí za to se o tento svět zajímat hlouběji. Když už ovšem tahle kompilace musí být především pro fandy, souboj s tím, aby byla stejně fascinující i pro přesný opak diváckého spektra, „prohrává“ překvapivě důstojně.

Svět, který nepůsobí černobíle

Jujutsu Kaisen: Poprava
Zdroj: Sony Pictures

Je to svět, který nepůsobí černobíle. Především i díky zmiňovanému zkorumpovanému pozadí světa a načrtnutému vztahu mezi Yujim a Yutym Okkotsuem, který je původně pověřen titulního Yujiho popravou. Psychologický dopad událostí finále 2. série se odráží i ve startu 3. série, kdy Yuji musí čelit fyzickým i psychickým důsledkům. Prokletí pak nejsou jen efektní hrozbou, ale fungují jako jakési vizuální zrcadlo vnitřních strachů, úzkostí a negativních emocí, které definují reálný svět. I když je Jujutsu Kaisen: Poprava pořád především kompilačním filmem, stále poskytuje divákovi ochutnávku tematické hloubky, emocionální intenzity a psychologického napětí. Dle všech náznaků by se mohlo jednat o prvky, které budou ve 3. sérii hrát primární úlohu.

I přes svou povahu kompilačního filmu dokáže Jujutsu Kaisen: Poprava nabídnout zajímavý  zážitek.  Pro fanoušky nejspíše půjde o  připomínku klíčových událostí a atraktivní start do nadcházející 3. série, pro nováčky zase o krátký vhled do fascinujícího, chaotického i vizuálně nápaditého světa. Není to film, který by stál samostatně za sledování bez předchozí znalosti seriálu, jeho síla nicméně i bez nich spočívá v kombinaci brutální akce i poměrně výrazné psychologické hloubky. Světem Jujutsu Kaisen nepolíbení budou do této kompilace vcházet na vlastní nebezpečí, fanoušky nicméně nejspíše čeká jasná slast a zážitek, který bude v jejích očích stát za to.

Jujutsu Kaisen: Poprava závěrem

Ačkoliv je Jujutsu Kaisen: Poprava kompilačním filmem, dokáže nabídnout poutavý zážitek. Fanoušky potěší připomenutím klíčových událostí a lákavým startem do nadcházející 3. série, zatímco nováčky zaujme stručným, ale intenzivním vhledem do chaotického, vizuálně nápaditého světa. Samostatně bez znalosti předchozího dění film zcela nefunguje, přesto kombinuje brutální akci s promyšlenými motivy a komplexními postavami – a to i pro ty, kteří se rozhodnou předchozích 46 epizod vynechat…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures
-REKLAMA-

Zootropolis: Město zvířat 2 – Skvělý rodinný film (Recenze)

0
Zootropolis 2
Zdroj: Walt Disney Animation Studios

Judy a Nick se ocitnou na stopě velké záhady, když do Zootropolisu dorazí Gary De’Snake a obrátí zvířecí metropoli vzhůru nohama. Aby případ rozlouskli, musí se v utajení vydat do nečekaných nových částí města, kde je jejich sílící partnerství prověřeno jako nikdy předtím…

Když v roce 2016 animák Zootropolis: Město zvířat vydělal přes miliardu dolarů, bylo nevyhnutelné, že časem dorazí pokračování. Už tři roky zpět doplnil původní příběh seriál Zootropolis+, plné pokračování nicméně do kin dorazilo až nyní, tedy skoro 10 let po prvním filmu. Na rozdíl od Odvážné Vaiany 2, kde se stěžejní tvůrčí tým vystřídal, u Zootropolis: Město zvířat 2 zůstávají stejní tvůrci. Tedy tak trochu. Z původní režijní dvojice Byron Howard a Rich Moore se vrací pouze první jmenovaný, kterému tentokrát s režií pomohl Jared Bush, scenárista obou filmů. Přesto se tak nějak dalo věřit tomu, že pokud někdo, tak právě oni vytvoří pro Judy Hopkavou a Nicka Wilde ideální další dobrodružství. Povedlo se?

Zootropolis: Město zvířat 2 – Výtečně pokračování

Zootropolis: Město zvířat 2
Zdroj: Walt Disney Animation Studios

I druhé Zootropolis je buddy policejní komedií, ve které se musí sehraná dvojice složená z králičice a lišáka věnovat zcela novému případu. Skrze ten se poté vydávají na nové dobrodružství ve světě, který ani po dekádě nepřestal být fascinující. A to nejen i na podruhé zdánlivě neomezenou zásobou menších či větších kreativních nápadů, které dost pravděpodobně ani nejde po první projekci všechny zpracovat. V Zootropolis 2 i tentokrát šlape vše podstatné – příběh, animace i postavy. A to nejen ty stěžejní, ale i ty, které mají v novém pokračování doslova štěk.

Zootropolis se oficiálně stává světem, který se po prvním celovečeráku nevyčerpal. Dynamika různých zvířat v jedné metropoli může očividně pořád skrývat studnici nevyužitých nápadů. A to nejen v oblasti toho, jak se různá zvířata projevují, jaké mají vlastnosti či jaké vtípky na nich jde vystavět. Důkazem může být už malinký detail z první Zootropolis – už v něm došlo k vyobrazení toho, jak mohou v titulní metropoli existovat různá prostředí, protože díky speciálním klimatizacím může v Zootropolis fungovat tropické i arktické prostředí. V případě prvního filmu šlo o pouhý detail v rámci budování světa, specifikum titulního města ovšem v pokračování rázem sehrává klíčovou úlohu. A už tak propracovaný svět se díky pokračování stává ještě propracovanějším.

Zootropolis 2 výtečně těží z kvalit prvního filmu

Zootropolis 2
Zdroj: Walt Disney Animation Studios

Vývoj dynamiky vztahu dvojice Judy a Nick nejspíše nikoho dvakrát nepřekvapí. Minule se tato dvojice dala dohromady, nyní si musí projít formou krize. A naštěstí už od prvních momentů, kdy musí být pokračování trošičku vážnější, dvojka potvrzuje, že zvládne být ve správných momentech stejně dospělá jako předchozí film. Pořád poměrně snadno přístupný dětskému divákovi, protože různých gagů a vizuálních vylomenin je v tomto filmu i napodruhé dost. Dvojka ovšem smyslně navazuje na myšlenky prvního filmu a rozšiřuje je. Původní film měl přesah v rámci myšlenek o rasové integraci a xenofobii, dvojka Zootropolis dokáže tknout do živého podobně. A navíc ústřední zlo, které prostě za každou cenu touží po rozšiřování svého území, samozřejmě dokáže snadno evokovat současný svět.

Film kromě ústřední dvojice spoléhá i na nové postavy – především chřestýše Garyho a bobřici Žužlu. Jeden funguje spíše jako humorná vedlejší figurka, druhý jako poměrně tragická figurka. Především ovšem obě postavy dokážou, že tento svět očividně pořád umí překvapovat. A tvůrčí tým ani po dekádě neztratil u Zootropolis švih, který se projevuje u spousty skvěle vygradovaných vtípků a sekvencí. Především i proto, že tu nechybí koní parodie na Arnolda Schwarzeneggera ani popkulturní odkazy. Minule to byl Kmotr či Perníkový táta, tentokrát jeden kultovní film Stanleyho Kubricka či jedna z nejznámějších pixarovek.

Zootropolis 2 se daří něco speciálního

Zootropolis: Město zvířat 2
Zdroj: Walt Disney Animation Studios

Zootropolis 2 je speciální v tom, že jako málokterý film za poslední dobu opravdu působí jako film pro celou rodinu – takový, který si užijí děti i dospělí. Je to vůbec možné? Ale ovšem. Chvílemi je totiž vyloženě dospělá podívaná, u které kdyby Shane Black chtěl, klidně by jí mohl vzít a s menšími obměnami scénáře natočit hraný remake s lidskými postavami. Zároveň se ovšem druhé Zootropolis chytře drží svých hranic a nikdy se kvůli tomu nemůže stát vyloženým animákem pro dospělé. Nicméně to neznamená, že by snad kvůli tomu druhý případ Judy Hopkavé a Nicka Wilda byl za pochodu pravidelně infantilní a šel dětskému divákovi vyloženě na ruku. Ano, je to pestrobarevné, hravé a nikdy přehnaně drsné. Neznamená to ovšem, že by nemohlo jít o uvědomělou podívanou, která se chce ideálně zavděčit celé rodině.

Nadávat už prvnímu Zootropolis do parodie na cop buddy komedie by byla chyba. I pokračování se drží jistých žánrových schémat, díky nim ovšem například poměrně schopně pracuje se zvraty i momenty, kdy postavy na první pohled dělají nelogická rozhodnutí, které jejich dosavadní chování otáčí o 180°. Přitom to ani neznamená, že by v tom druhé Zootropolis nutně bylo za každou cenu nejsofistikovanější a že se prostě občas musí vydat bezpečnou cestou, protože to pořád má primárně být vděčná disneyovka, která musí po vzoru prvního filmu Disneymu v kinech utržit alespoň miliardu dolarů. Disney by se tentokrát ani teoreticky snažit nemusel, jen by ho holt v rámci přijetí čekala o poznání studenější sprcha. Kdyby ovšem do budoucna mohly být pokračování (nejen) disneyovek alespoň podobně kvalitní, hned by se dalo věřit v optimističtější budoucnost zábavního průmyslu.

Druhé Zootropolis koketuje s kýčem, nikdy mu ovšem nepropadne

Zootropolis 2
Zdroj: Walt Disney Animation Studios

Nebylo by nejspíše úplně objektivní tvrdit, že druhé Zootropolis chvílemi nekoketuje s vlnami kýče. Důležité ovšem je, že jim nikdy nepropadne. Poselství o nenažraných mocných a chudácích, kteří kvůli tomu trpí, může snadno působit vyumělkovaně, protože může pochopitelně snadno vzbudit jakousi soucit díky aktuálnímu výraznému válečnému konfliktu. Zootropolis 2 je ovšem v těchto hlubších myšlenkách důvěryhodně a za celou dobu se pravděpodobně jen u málokoho objeví podezření, že se tu Disney snaží uplést z lejna bič. Po poměrně vyspělé a chvílemi vyloženě temné jedničce je přeci jen potěšující sledovat pokračování, které nevyměklo. A navíc vsadí na ještě chytlavější píseň od Shakiry než minule.

Tvůrci navíc dokážou přijít s dynamikou mezi Judy a Nickem, která je nadále nosná, jen tentokrát kvůli vývoji z minula a novým nástrahám trochu odlišná. Ona je pořád spíše idealistka, on pořád spíše cynik. A přesto jim na sobě navzájem záleží. Emoce i díky tomu přicházejí ve správný moment, často jim navíc dopomáhá soundtrack Michaela Giacchina, který do toho ve vrcholných pasážích šlape jako o život. I skrze práci vztahu ústřední dvojice je poznat, že tvůrci moc dobře vědí, proč jednička fungovala – a místo laciného opakování raději přichází s poctivě vystavěným příběhem, který se navíc nebojí ústřední hrdiny vyobrazit jako zranitelné. A film s antropomorfními zvířaty je díky tomu tak realistický… jak to tak u filmu s antropomorfními zvířaty jde.

Na skvělé pokračování skvělého animáku to nicméně stačí. A i díky letošní slabé konkurenci nejspíše nebude moc těžké se divit tomu, pokud si i druhé Zootropolis dojde pro Oscara za animák roku. Ať už trojka dorazí za 5 či 10 let, snad v tomhle případě opravdu dojde na do třetice všeho dobrého.

Zootropolis: Město zvířat 2 závěrem

Zootropolis: Město zvířat 2 je výtečným pokračováním, které nejenže navazuje na kvality prvního filmu, ale dokáže na nich i stavět. Tvůrci zachovávají důležitou dynamiku mezi Judy Hopkavou a Nickem Wildem, zároveň ale posouvají jejich vztah do nové roviny. Svět Zootropolis zůstává fascinující a plný detailů,  humor i dramatické momenty jsou ideálně vyvážené. A především to i tentokrát skvěle funguje jako film pro celou rodinu.

Druhé Zootropolis dokáže reflektovat aktuální témata a zároveň se vyhýbá kýči, aniž by ztratilo hravost či barevnou energii. Díky tomu jde o film, který baví, dojímá a přemýšlí – ideální příklad, že animované snímky nadále mohou něco říci všem věkovým skupinám. Se silným příběhem, propracovanými postavami a šikovně zasazenými odkazy na kulturu i popkulturu si druhé Zootropolis právem zaslouží pozornost i ocenění.

PS: Zdeněk Štěpán nezklamal a i jeho další české znění v jeho režii je skvostné. Zklamaní tak mohou jen ti, kteří logicky díky českému znění neuslyší nejrůznější hlasy zahraničních hvězd (od Macaulayho Culkina po Dwaynea Johnsona).

Verdikt: 9 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Walt Disney Animation Pictures
-REKLAMA-

Scarlett Johansson a nový Vymítač ďábla

0
Jurský svět: Rebirth
Zdroj: Universal Pictures

Další Vymítač ďábla bude mít výraznou hereckou tvář

Studio Universal investovalo pár let zpět celkem 400 milionů dolarů do tehdy plánované nové trilogie Vymítač ďábla. Výsledkem byl film s názvem Vymítač ďábla: Znamení víry, který pohořel u diváků i u kritiků. Jeho globálních 137 milionů dolarů při rozpočtu 30 milionů dolarů sice mohla na první pohled lehkou matematikou znamenat černá čísla, film Davida Gordona Greena ovšem rozhodně nebyl ničím, co by hned obhájil investování zmiňovaných 400 milionů dolarů do celé trilogie.

Top 10 hororů
Zdroj: Universal Pictures

Studio Universal to nicméně se sérii nevzdalo. Je bylo dávno jasné, že to se sérií zkusí tak trochu jinak. Už delší dobu je známé, že se nového filmu chopí režisér a scenárista Mike Flanagan (Doktor Spánek, The Life of Chuck) od kterého se tak nějak logicky očekává, že pojme franšízu nastartovanou Williamem Friedkinem po svém. Ještě nedávno to poté vypadalo, že Flanagan projekt opustí, nyní ovšem bylo potvrzeno, že je na palubě. A není sám.

Vymítač ďábla
Zdroj: Marvel Studios

Deadline totiž oznámilo nejen Flanaganovo setrvání u projektu. Ale odhalilo, že je na palubě nyní i herečka Scarlett Johansson. Studio Universal na ní vsadilo u posledního Jurského světa, nyní tomu tak bude i u nového Vymítače ďábla. Prozatím přitom není jisté, jak přesně Flanagan projekt pojme. Ví se jen to, že nepůjde o pokračování posledního filmu. Flanagan má každopádně dostat plnou kreativní kontrolu, s touto sérií si tak bude moci pravděpodobně dělat, co bude chtít. I když Flanaganův film nestihne původně plánované datum uvedení 13. 3. 2026, s natáčením se počítá na příští rok, s premiérou poté předběžně na rok 2027.

  • Zdroj: Deadline.com
  • Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
-REKLAMA-

Sny o vlacích – Chválené drama o budovaní železnic v 20. století v USA (Recenze redakce)

0
Sny o vlacích
Zdroj: Netflix

Krásný den vám všem přeji. Vítám vás všechny u dnešního článku recenze redakce, ve kterém si rozebereme nový film, jenž se objevil 21.11. na Netflixu. Řeč bude o chváleném drama Sny o vlacích, který je adaptací knihy od Denise Johnsona. Přiznám se, že knihu neznám a o spisovateli jsem nikdy neslyšel. A možná právě o to více se mi film bude líbit, jelikož nebudu mít s čím porovnávat. Netflix do toho v posledních měsících šlape a dává nám ambiciózní filmy skoro každý druhý týden – Balada o malém hráči, Dům plný dynamitu či Frankenstein . Úvodní slova máme za sebe a jdeme na samotný text – recenze redakce na film Sny o vlacích!

Recenze redakce na film Sny o vlacích

Film Sny o vlacích, natočený podle knihy Denise Johnsona, je dojemným portrétem Roberta Grainiera (Joel Edgerton), dřevorubce a železničáře, který vede nečekaně hluboký a krásný život v rychle se měnící Americe počátku 20. století. (oficiální text distributora)

Sny o vlacích
Zdroj: Netflix

Lenka Skříčilová

Sny o vlacích je film, který má mnohem víc společného s našimi vlastními životy, než by se na první pohled mohlo zdát. Nebo spíš před tím, před čím strachy přivítáme oči. Před tou pravdou, že tohle je prostě život. Stejný jako ten náš vlastní. Kdy jenom chceme být šťastní a spokojení s tím, co máme a děláme. Je jako proud řeky v letním teple, kdy voda jenom tak lehce a nenápadně plyne, skoro jako by stála. A jediný způsob, jak zjistit pravdu, je stoupnout si do ní. A doufat, že uvidíme pouze jemné vlnky kolem vlastních nohou místo pořádně silného proudu, který by nás s sebou mohl vzít. Ale jak by se to mohlo stát? V létě, kdy by mělo být bezpečno, ne jako na jaře, kdy je řeka divoká kvůli tajícímu sněhu. Ale něco nám říká, že vstoupit a zjistit to velké životní tajemství řeky, je správná cesta. Samozřejmě, všechno je plné i nejistoty z prvního našlápnutí. Ale pokud poslechneme náš vnitřní hlas, že to bude dobré, je větší šance, že to ustojíme, i kdyby se dostavilo něco nečekaného.

Clint Bentley natočil film, který si jde svou vlastní cestou, během které vám ukáže život takový, jaký je. Většinu času klidný, ale zároveň s momenty, které nás posouvají dál. Momenty, které jsou na první pohled běžné, až skoro nudné a monotónní, jenže jsou tam zároveň i okamžiky, které jsou kruté a ovlivní celý náš života. A je už jenom na nás, jak se s nimi vyrovnáme. I bez toho, aby byl divák tlačený do nějakého názoru nad Robertem Grainieraem, ale aby došel k závěru postupně jako on sám. K tomu stejnému závěru, ke kterému postupně dojde každý z nás, až se podívá zpátky za tím vším, a zeptá se sám sebe, jestli i ty špatné věci náhodou nedělají život krásným a jedinečným.

Stejně jako vizuální stránka celého filmu. Kdy je každý záběr krásný i v momentech, kdy se neukazují úplně hezké věci. Jako kdyby každý záběr, který vám vezme dech sváděl boj s tím, co se děje kolem. Jako kdyby tenhle věčný boj světla s temnotou, dobra se zlem, krásou s ošklivostí nikdy nešel vyhrál, protože jedno bez druhého nemůže existovat. A od toho je náš život a naše cesta v něm. Abychom postupně přišli na pravdu, kterou nám už tehdy říkali starší, ale nám se to zdálo až moc jednoduché. Za každým stromem jsme hledali odlesk něčeho komplikovanějšího. Něco, co nám dá větší smysl. Abychom došli na konec cesty a pochopili, že život je svým způsobem vlastně jednoduchá věc, pokud přijdeme na to, jak ho žít. A to je na každém z nás jakým způsobem; kdy má každý právo se rozhodnout sám…

Stejně tak jako život, tak i Sny o vlacích každý divák uvidí úplně jinak. A ani jedna z variant pohledu nebude špatně.

Hodnocení: 9/10

Sny
Zdroj: Netflix

Marek Lízal

Poetický, emotivní snímek o jednom muži, který přišel o všechno. Neviděl jsem trailery, jen pár záběrů, ale věděl jsem hned, že do tohohle půjdu. Od režiséra Clinta Bentleyho jsem nic neviděl a hned od úvodu mi ukázal, že budu sledovat sebejisté dílo, které bude cílit na určité diváky. Není to pro každého, je to pomalé, sází to na obraz a zvuk, kdy je snímek natočen na obraz 4:3 a já si to užíval. Kinematografická stránka je nádherná v tomto filmu, práce se světlem, kompozicí záběrů je tady precizní a kdo tohle má rád si to užije. Pro fajnšmekry to bude skvělé sledovat.

Snímek stojí na hereckém výkonu hlavního představitele Joela Edgertona a ten odvádí vskutku bravurní výkon. Dokáže skvěle prodat obětavého, milujícího manžela, pracujícího muže, tichého samotáře, a to všechno i díky výborným mimikám obličeje a očích a nemusí nic říkat. Tohle byla role přesně pro něho a zhostil se toho parádně. Vedle něho vyniká také herečka Felicity Jones, která hraje manželku hlavní postavy a je správně uvěřitelná, a jejich společné scény jsou krásné. Za zmínku stojí říct, že si zde zahrál William H. Macy jenž mě velmi bavil.

Film ale není bez chyb, a rozhodně mi v pár momentech přišlo, že vypravěč všechno moc zbytečně vysvětluje a některé scény jsou natočený stejným způsobem hned po sobě, například to, že se třikrát v jednom momentě střihne a pokaždé je použitý stejný styl záběru (kamera se oddaluje). Plus jsem měl dojem, že ke konci se na některé věci moc tlačilo a myslím si, že se tady mělo trošku přidat pár minut a v klidu to dovyprávět.

Sny o vlacích musím ohodnotit kladně. Je to snímek, který vám ukáže tvrdou realitu, dokáže to být nádherně dojemný, emotivní, ale zároveň krutý, tak jak umí život být. Filmařsky krásné odvedená práce na kterou, když se naladíte dostanete pěkný zážitek. Já jsem rád, že jsem film mohl vidět.

Hodnocení: 7/10

Sny o vlacích
Zdroj: Netflix

Pavel Hrubeš

Krásný a intimní snímek o životě jednoho obyčejného muže, který měl všechno a pak o to přišel. Pokud máte rádi filmy Terrence Malicka nebo artovější filmy Davida Loweryho, tak budete nadšený.

Režisér Clint Bentley vypraví obrazem a prakticky u většiny scén nejsou zapotřebí dialogy, a tam kde jsou, tak jsou všeříkající. Vše podstatné je nám řečeno obrazem, případně nám to doslovně řekne hlavní vypravěč příběhu.  Většinou je hlas vypravěče přínosným, ale někdy je jeho doslovnost na škodu a bohužel se film nevyhne jistému opakovaní konkrétních scén, záběrů a myšlenek. Samozřejmě, že to má ve filmu své opodstatnění a dává to smysl. Jen těch scén mohlo být o trochu méně.

Osobně jsem si užil to intimní a melancholické vyprávění. Naladil jsem se na Bentleyho styl a kochal se. Doslova jsem se kochal nádherným audiovizuálním zážitkem. Film je luxusně natočený a skoro každý záběr je pastva pro oči a uši. Režisérovi se povedlo s kameramanem Adolpho Velosoem a skladatelem Brycem Dessnerem vytvořit jedny z nejkrásnějších scén jaké jsem letos ve filmu viděl. Až tento film uvidí Terrence Malick a Emmanuel Lubezki, tak znalecky přikývnou, protože tahle trojice vytvořila úžasné záběry a momenty, ve kterých se geniálně spojila parádní režie, vynikající kamera a skvělá hudba. Už jen kvůli audiovizuální stránce se vyplatí film vidět.

Některé scény a záběry mi vykouzlili úsměv na tváři a já měl radost, že sledují, takhle nádherné a poctivé řemeslo. Poetické záběry na přírodu, romantické západy slunce, či melancholické pohledy na samotu uprostřed lesů. Nepotřebujeme žádné slova, většina záběrů řekne vše podstatné obrazem a zvukem.

Joel Edgerton odvedl dobrý výkon a já to s ním prožil a cítil jeho radost a bolest. Felicity Jones si své s přehledem odehrála a její výkon se mi líbil. William H. Macy má krásnou roli a je v ní parádní. Příjemný dojem ve mně zanechala Kerry Condon, i přestože neměla tolik prostoru.

Osobně si myslím, že je velmi důležité se naladit na poetiku a atmosféru, kterou film má. Nečekejte nic strhujícího, jdoucí na dřeň, nebo originálního. To tady rozhodně není. Tohle je prostě intimní melancholický snímek o vyrovnávání se ztrátou. Sny o vlacích je luxusně natočený film, jež dokáže říci všechno za pomoci obrazu a hudby.

Hodnocení: 7,5/10

 

Toto jsou naše názory a dojmy z filmu Sny o vlacích. Snad se vám text líbil a případně se na film kouknete.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Plán pro rodinu 2 – Mark Wahlberg v další akční komedii (Recenze)

0
Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV+

Dan (Mark Wahlberg) hodil svou minulost nájemného vraha za hlavu a k Vánocům si přeje jen strávit hodnotný čas s dětmi. Když ale zjistí, že má jeho dcera Nina (Zoe Colletti) vlastní plány, zarezervuje rodinný výlet do Londýna. Celá rodina se tak dostane do hledáčku nečekaného nepřítele…

S katalogy streamovacích služeb je to nevyzpytatelné. Své předplatitele pravidelně zásobují nejrůznějšími filmy, za jeden rok jich poté stihne být tolik, že je nepravděpodobné, že si mnozí většinu z nich dokážou vůbec na konci roku zapamatovat. Jak se ovšem v té záplavě filmů pozná ten, který u diváků zabodoval? Poměrně logicky může být odpovědí například realizace pokračování.

I když tak Apple TV+, nově překřtěná na Apple TV, nesdílí veřejně podrobné údaje o její sledovanosti, oznámení Plánu pro rodinu 2 mohlo dát jasně najevo, že byl první film takový hit (minimálně v prosinci 2023 mělo jít o nejsledovanější film v historii této streamovací služby), že si akční rodinná komedie s Markem Wahlbergem zaslouží její realizaci. Kromě Wahlberga a Michelle Monaghan se poté vrací také režisér Simon Cellan Jones, to samo o sobě mohlo naznačit, že k žádným zásadním změnám v případě druhého filmu nedojde. A těžko říct, zda je to nutně špatně.

Plán pro rodinu 2 – Jen průměrná akční rodinná komedie?

Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV

První film přišel v roce 2023 s poměrně jednoduchou premisou – bývalý vládní vrah Dan se stal obyčejným otcem, aby byl náhle vtažen zpět do světa, který opustil, což se nevyhnutelně týká i jeho ženy Jessicy a tří dětí – Niny, Kylea a Maxe. O rodinu jde i tentokrát, jen je měřítko dle očekávání tak nějak větší. A vzhledem k faktu, že jsou Vánoce za rohem, dává možná smysl z filmu udělat vánoční film, který se uvedení dočká 4 týdny před vánočními svátky. Dle očekávání se tak řeší nejen hrozba v podání Finna v podání Kita Harringtona, ale především rodinné patálie. A vzhledem k tomu, že už rodina moc dobře ví, co bývala její hlava rodiny zač, může být Danovi naopak oporou. Tedy tak trochu.

V pokračování se cestuje po Anglii i Francii, celkově to navíc vypadá, že tvůrci tentokrát dostali více peněz. Simon Cellan Jones přesto nedokáže natočit lepší film nežli rutinní akční výplach, který si nikdy nemůže dovolit být příliš drsný, protože musí být pro celou rodinu. A navíc vychází z prvního filmu, na kterém se opravdu cokoliv těžce buduje. Rodina už zjistila, co je Dan zač, stačí tak přidat další nová odhalení? Zdánlivě vyčerpaného záporáka McCaffreyho (Danova otce) v podání Ciarána Hindse pokračování poměrně snadno vyšachuje, je ovšem Finn v podání Kita Harringtona mnohonásobně zajímavější protivník? A stačí jen do jisté míry skutečně dodat to, co jakž takž fungovalo minule? Výsledek je takový, že Plán pro rodinu 2 svou existenci skutečně dvakrát obhájit nesvede.

Plán pro rodinu 2 jede na jistotu… až příliš

Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV

Pokračování nepřekvapivě jede na jistotu. Nesází na změnu režiséra či scenáristy, oni samotní očividně nechtěli realizovat pokračování, co by mělo otočit o 180°. Mark Wahlberg prostě i tentokrát realizuje film, za který se nejspíše jednou nebude muset omlouvat papežovi, jemu samotnému poloha v rolích jako Dan poté očividně pořád sedí. Generická akce mu nejspíše moc nedá, moc franšíz ovšem Marky Mark nemá, dává proto tak nějak smysl, že i jako producent usiluje o to, aby alespoň nějakou udržel na životě. Apple TV, které si již delší dobu buduje pověst streamovací služby, která upřednostňuje kvalitu před kvantitou, holt jenom musí strpět film z jeho produkce, který spíše působí jako ten snesitelnější akční výplach z dílny konkurenčního Netflixu.

Kit Harrington zvládá svému záporákovi dodat jakousi osobnost, Danova rodina (včetně jeho ženy Jessicy) je ovšem ve filmu v podstatě zbytečná, jen slouží jako záminka k tomu, aby se milující otec snažil dát rodinu na Vánoce dohromady. Nejvýraznější vedlejší postavou se tak stává jeho potenciální zeťák Omar v podání Redy Elazouara, který ovšem stejně ve filmu je do jisté míry proto, aby mohl Wahlberg mít polohu příliš starostlivého otce, který se samozřejmě musí naučit příteli své dcery v podání Zoe Colletti důvěřovat. Je to samozřejmě vztahová dynamika postavená na už velmi zastaralém (nejen) akčním klišé, kdyby měl ovšem člověk dostat dolar za každé klišé, kterých je tento film plný, měl by jich plné kapsy.

Může být hůř… ale zároveň mnohem lépe

Plán pro rodinu 2
Zdroj: Apple TV

S akčními filmy podobného typu může být mnohem hůř, zároveň ovšem bezpochyby mnohem lépe. Na Plánu pro rodinu 2 jsou pořád vidět peníze a přeci jen nějaká ta snaha, nadávat tak tomuto pokračování například do filmů, kterých Steven Seagal ještě několik let zpět dokázal nasekat klidně tři za rok, by bylo nesoudnou neschopností rozlišit jablka od hrušek. Pořád jde primárně o rodinnou komedii, ve které se tak hlavní hrdina nemůže utrhnout ze řetězů jako Punisher či Rambo. A přitom je pořád poměrně brutální, což jen podtrhuje onen zvláštní kontrast. Díky infantilnosti může být podobný film často nesnesitelný pro dospělé, jakákoliv forma brutality ho může učinit zapovězený mnoha dětem. Pro koho tak vlastně takové filmy vznikají? A opravdu je dnes takový problém točit filmy jako Policajt ze školky či alespoň Ochránce?

Scénář je velmi hloupoučký, jde nicméně o další věc, na kterou se musí při sledování podobného filmu tak nějak přistoupit. Plán pro rodinu 2 se tak snadno může stát filmem, který je za pochodu svou tupostí upřímně zábavný. Přitom ho jde za pochodu těžce označit za jakousi formu recese, která s důvtipem poukazuje na to, jak by se s akčním žánrem skutečně pracovat nemělo. Za pochodu to vlastně celé chce tak moc jet na jistotu, až je to svým způsobem nesnesitelné. Kdo ovšem bude tvrdit, že to už nemohlo být horší, bude buďto přehánět, nebo úmyslně lhát. Pokračování se tak celou dobu pohybuje na snesitelnosti, po tragických amerických recenzích ovšem člověku někdy může stačit i vyložené málo.

Mělo by to samo o sobě ospravedlnit realizaci třetího filmu? I kdyby se náhodou stalo, že dvojka napodobí úspěch prvního filmu, třikrát snad do stejné řeky v tomhle případě nikdo nevstoupí. Když už nejde skončit na vrcholu… stačí snad alespoň skončit relativně důstojně.

Plán pro rodinu 2 závěrem

Plán pro rodinu 2 potvrzuje, že pokračování jsou často sázkou na jistotu. O to komplikovanější to bývá v případech, kdy už první film byl přinejlepším přehlídkou průměrnosti. Pokračování sice nedokáže překvapit ani obhájit svou existenci ve velkém stylu, přesto si udržuje alespoň určitou míru zábavy a snesitelnosti. Produkční hodnoty jsou poměrně rozpoznatelné, klišé a rutinní akce za pochodu připomínají, že nejde o žádný převratný počin. Jde o průměrnou záležitost, která je příliš infantilní pro dospělé, zároveň poměrně drsná pro dětské diváky. Nejen ostatní akční filmy z dílen nejrůznějších streamovacích služeb nicméně divákovi dávno připomínají, že pořád může být hůř…

Verdikt: 5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Apple TV
-REKLAMA-

Do posledního samuraje: Adept na akční seriál roku? (Recenze)

0
Do posledního samuraje
Zdroj: Netflix

Na Netflix dorazil očekávaný seriál Do posledního samuraje. Jak se povedl? Rýsuje se tady adept na akční seriál roku 2025? Víc v recenzi seriálu Do posledního samuraje.

O čem je seriál Do posledního samuraje?

Nacházíme se v roce 1878, deset po občanské válce a pádu šógunátu, kdy život není snadný pro nikoho. Protože s chudobou jde ruku v ruce u cholera, která momentálně zabíjí každého, a na věk se neptá. Když Saga pohřbí svojí dceru, je to poslední kapka toho, co zvládne unést. Rozhodne se tedy zúčastnit turnaje, jehož vítěz na konci získá tolik peněz, že by mu to vystačilo na tři další životy. Ale co se na první pohled zdálo jako lákavá šance, se ukáže jako smrtící past, která je součástí mnohem většího plánu.

Pár důležitých slov do začátku…

Je hned několik důvodů, proč je oblíbená jak literární, tak filmová tvorba právě z doby během pádů šógunátů a po jejich pádech samotných. Přeci jen, jak z hlediska historického, tak i toho lidského, je to zajímavé období a nejlépe se na něm pozorují všechny ty změny v lidech. Především, když jim vezmete jejich základní identitu a směr, kterým byly celý život vedení a cvičení, a teď se v tomhle novém světě těžce orientují právě kvůli tomu kompasu v sobě. Seriál Do posledního samuraje je tedy možná hned od začátku průhledný ohledně toho, proč se tenhle celý turnaj odehrává (seriál se vám to nestydí říct hned v prvním dílu). Přeci jen, v době, kdy se děj odehrává, by ani jiný teoretický důvod smysl nedával. A tak vám poměrně rychle dojde, že tady jde víc o následky v myslích aktérů samotných.

Do posledního samuraje
Zdroj: Netflix

Všechno na svém dokonalém a správném místě…

Do posledního samuraje vás proto nechá do poslední chvíle zpochybňovat hned několik věcí, které jste viděli. Jestli je všechno opravdu tak, jak jste to viděli. Nebo jsou věci, které jste neviděli, nebo je viděli z jiného úhlu a proto působí úplně jinak. Zároveň to ale nemůže být frustrující, protože se vám děj ve svých šesti dílech nesnaží namluvit, že po tomhle všechno končí. Přeci jen, je spousta důvodů, proč tohle nemůže být jenom seriálová jednohubka. Už jenom proto, jak se hned po pár dílech naladíte na tempo vyprávění.

Zároveň se jedná o dost návykový seriál. Pokud jste na podobné náměty a nepřišli jste si jenom pro akci. Protože pokud se podíváte na jméno hlavního tvůrce seriálu (Mičihito Fudžii), tak by vás ani na vteřinu nemohlo napadnout, že budete sledovat pouze krvavé lázně, kde na konci posledního dílu jednomu bojovníkovi pogratulují k výhře a spadne opona. Do posledního samuraje na to na první pohled možná nepůsobí, ale ve skutečnosti má spoustu vrstev, významů a symboliky. Tedy spíš pro toho, kdo se naladí a akceptuje, co dostal. Protože v ten okamžik dostane všechno správně vyvážené, jak očekává a nezklame nic z dodaného. Takže pokud očekáváte jenom akci, zde opravdu ne, tady je všechno správně nadávkované a tvoří dokonalý celek.

Když je akce skvělá, přesto není hlavní atrakcí…

Pokud tvoříte seriál zasazený do určité doby, můžete se spolehnout na jednu věc. Z pozadí každého keře hned vyskočí jeden dějepisář s blokem plným poznámek, které si během sledování udělal. Jak tohle nesedí a jak je tamto nepřesné. Do posledního samuraje je fikce, která se od své předlohy (román následně zpracovaný jako manga) utíká poměrně zajímavým způsobem.

Místo aby všechny události ještě víc nafoukl pro wow efekt během sledování na velké televizi, tak se snaží se být víc při zemi. Víc civilní a ještě víc reálnější (ne historicky reálný a přesný na 100%), aby případně mohl diváka překvapit v pokračování s fantasy prvky přesně jako v předloze. Zatím si příběh vystačil s kagurou. Můžeme se tedy těšit na překvapení, zda si pokračování tuhle cestu zvolí nebo ne.

Do posledního samuraje
Zdroj: Netflix

A s veškerou akcí se v seriálu pracuje podobně. Realisticky, ale zároveň s přidáním současným prvků, takže je vytvořený originální způsob, kterým je samotná akce zobrazená. Skoro až jedinečně, že tohle jinde neuvidíte. Ano, je jí poskromnu (tvůrčí záměr byl především o ukázání přežití v podobné situaci i bez použití násilí v každé situaci, když by to šlo vyřešit i jinak, jinak lidsky), ale když už přijde, všechno je prostě nádherné.

Džun’iči Okada se na přípravách seriálu podílel nejenom jako představitel hlavní role, ale i jako producent a choreograf akčních scén. Kdy se rozhodl nejít cestou klasické akce (tedy kromě jedno záběrových sekvencí, kde je přiznána pocta tvorbě Akira Kurosawi), ale s přidáním současných akčních prvků. Protože jestli se v něčem Džun’iči Okada vyzná, je to právě akce. Jak její samotné provedení, tak i její přivedení od myšlenky k životu. Což je v kombinaci s hlavním tvůrcem seriálu jasná trefa do černého.

Vizuální krása v každé záběru i přes tíhu tématu…

Do posledního samuraje je seriálový kousek, kde všichni moc dobře věděli co dělat, aby divák dostal ten nejlepší možný zážitek. Od samotné přípravy, aby všechno vypadalo věrohodně a zároveň dobře dost zajímavě, byť s tvůrčí hranicí být stále blízko realitě. Proto je těžké ubránit se myšlence a jejímu vyslovení nahlas: „Tady se sešlo všechno správně.“. Přestože je jasné, že za tou zdánlivou náhodou je hromada příprav (když si přečtete rozhovory o to, jak probíhaly přípravy, možná o to ještě víc oceníte výsledek samotný) a spousta hodin vydřeného potu.

O to víc je třeba si vážit, že podobné seriály (dějem i kvalitou) stále vznikají. Navíc se nemohu zbavit příjemného dojmu, že všechno s čím má Mičihito Fudžii autorsky (nebo alespoň jako producent) jakoukoliv spojitost, tam je výsledek vždy zárukou kvality. A tady se po tvůrčí stránce schází všechno nejlepší z jeho tvorby v top kvalitě. Z každého záběru, z každého detailu cítíte, že seriál byl tvořen lidmi, kteří ho neberou pouze jako další práci, ale jako něco, na čem skutečně záleží.

Stojí seriál Do posledního samuraje za vaší pozornost?

Do posledního samuraje přináší správný a vyvážený mix starého i nového. Klasicky pojaté akce, oživené současnými prvky, soustředí se na své postavy. Možná jsme na cestě, která skončí smrtí někoho, kdo je nyní náš spojenec nebo možná i tou naší vlastní, ale to neznamená, že se přestaneme chovat jako lidi. Tohle jsou principy vyprávění, které fungují vždy, a tady fungují o to víc, protože je všechno na správném místě, dává smysl, je skvěle provedené, zahrané a natočené. S příběhem, který chytí a nepustí, a s postavami, se kterými se snadno sžijte. Tak snadno, až vám bude líto, že budete muset nějakou dobu čekat na druhou kapitolu jejich příběhu.

Do posledního samuraje je seriál, který si vás na chvilku ukradne a s velkou pravděpodobností budete pro svět nějakou dobu úplně nedostupní. Už jenom proto, aby jste se na tohle všechno mohli podívat najednou a užít si každou vteřinu téhle seriálové dokonalosti. A zda se na konci dozvíme odpověď na původní otázku? Je do Do posledního samuraje adeptem na akční seriál roku? Za mě rozhodně ano.

Hodnocení: 10/10

Tomhle byla naše recenze seriálu Do posledního samuraje. Další články, recenze a přehledy najdete na našich stránkách.

Zdroj obrázků: Netflix

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Myšák Mickey: Hrůzopark – Slavný Myšák Mickey vyšetřuje záhadu ve strašidelném parku (Recenze)

0
Hrůzopark
Zdroj: Disney

Krásný den vám všem přeji. Vítejte u další komiksové recenze. Před pár týdny jste si na našich stránkách mohli přečíst recenzi na komiks se Strýčkem Skrblíkem a teď tu mám další legendární postavu od Walta Disneyho. A rovnou tu nejslavnější. V dnešní recenzi si rozebereme komiksovou jednohubku s Mickey Mousem (Myšák Mickey), ve které slavný myšák provozuje detektivní kancelář. Tak se pojďme kouknout jak se povedl komiks Hrůzopark!!!

Recenze komiksu Myšák Mickey: Hrůzopark

Odvážíte se za brány Hrůzoparku? Mickey, Donald a Goofy provozují detektivní kancelář, ale už několik dní neměli jediného klienta! Mickey dokonce vážně přemýšlí, že zavře krám, jenže potom je jistá stařenka pověří úkolem: musí najít jejího kocourka Blackyho. V čem je háček? Naposledy byl spatřen poblíž opuštěného strašidelného Hrůzoparku, kde některé atrakce fungují dodnes… na detektivy čeká umělá mlha, hřbitovní scenérie, netopýři a duchové jako živí! Při pátrání po Blackym se tak naše partička pořádně zapotí… (oficiální text nakladatelství CREW)

Hrůzopark
Zdroj: Nakladatelství CREW

Povedený scénář

Scénář tohoto komiksu si vzal na starost scénárista Lewis Trondheim a od první stránky je znát, že ho tahle práce dost bavila. Trondheim je evidentně ve svém živlu a srší nápady. Ať už jde o hlášky, vtipy nebo práci se slavnými charaktery. Je to hodně svěží a zábavné. Byl jsem příjemně překvapený s kolika nápady Trondheim přijde, a několikrát jsem od srdce zasmál. Navíc pointa příběhu je nečekaná a dost úsměvná.

Po příběhové stránce je to opravdu krátká jednohubka, ale to scénáristovi nebrání v tom, aby byl příběh našlapaný od začátku až do konce. Každou chvilku se mění lokace, které jsou zajímavé a plné vizuálních nápadů, tempo je zběsilé a úderné, a když si myslíte, že vás nemá, co překvapit, tak přijde něco nepředvídatelného a úsměvného. Za sebe mohu říci, že se scénář povedl a Trondheim odvedl hodně dobrou práci.

Hrůzopark
Zdroj: Nakladatelství CREW

Zajímavá kresba

Vizuální stránka mě na první pohled překvapila. Popravdě byla na mě „až moc“ digitální. Naštěstí jsem si na ní během pár stránek zvykl a pak k mi k příběhu hezky pasovala. Výtvarník Alexis Nesme si s kresbou a s detaily dost vyhrál a podařilo se mu zachytit a přenést estetiku a atmosféru filmů Tima Burtona na jednotlivé stránky.

Scénárista ukotvil příběh v minulosti, a proto dal Nesme hlavním hrdinům jejich starší podobu, která se používala dříve. Díky tomu má samotná kresba krásný retro nádech, který mi k atmosféře příběhu seděl. Nesme si moc pěkně vyhrál se stíny, barvy a přidal do panelů jisté nedokonalosti, aby jednotlivé panely působily starším dojmem. Komiks je krásně nakreslený a Nesme na komiksu odvedl velký kus parádní práce.

Hrůzopark
Zdroj: Nakladatelství CREW

Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Myšák Mickey: Hrůzopark

Povedená a dobrá jednohubka, kterou jsem si užil. Komiks je primárně určený pro děti, nicméně svou kvalitou dokáže zaujmout i starší čtenáře. Hrůzopark se čte moc hezky. Příběh má spád, parádní tempo, na každé stránce se něco děje a je tu i nečekaná pointa. Z mého pohledu se komiks povedl a mladším čtenářům udělá radost.

Hodnocení: 7/10

Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!

Toto byla má recenze na komiksovou jednohubku Hrůzopark. Snad se vám tato recenze líbila a komiks pořídíte svým dětem.

Zdroje: Nakladatelství CREW

Zdroj titulního obrázku: Disney

-REKLAMA-

Stranger Things: Čtvrtá série – Zajímavosti a fakta před finální sérií

0
Stranger Things
Zdroj: Netflix

Vítejte u posledního článku na zajímavosti a fakta k seriálu Stranger Things. Máme za sebou články k předchozím třem sériím. Nyní je tedy na řadě čtvrtá série. Příští týden začíná poslední pátá série. Znova jako u předchozích článků připomínám, že v článku budou spoilery, protože by se to bez nich neobešlo, pro více zajímavostí. Bez nějakého většího zdržování jdeme na to. Tohle jsou zajímavosti a fakta ke čtvrté sérii seriálu Stranger Things.

Příběh čtvrté série

Děj se odehrává v březnu roku 1986, osm měsíců po událostech třetí série, a je rozdělena mezi tři dějové linie. První dějová linka se odehrává v Hawkins v Indianě, kde městem začíná strašit série záhadných vražd teenagerů. Eddie Munson, vůdce Hellfire Clubu a skupiny Dungeons & Dragons na střední škole Hawkins, se stává hlavním podezřelým z vražd poté, když v jeho přívěsu zemře kapitánka roztleskávaček Chrissy Cunninghamová. Dustin, Lucas, Erica, Max, Steve, Nancy a Robin proto začnou vyšetřovat tyhle podivné události, aby očistili Eddieho jméno. Zjistí, že skutečným pachatelem je mocná bytost z Upside Down, kterou pojmenují Vecna podle postavy z Dungeons & Dragons. 

Druhá dějoví linka zahrnuje návštěvu Mika u Eleven, Willa a Jonathana v jejich novém domově v Kalifornii. Kvůli událostem v Hawkins a bezprostřednímu nebezpečí pro její přátele se Eleven s D. Samem Owensem vydává do tajného zařízení v Nevadě, aby znovu získala své schopnosti v boji proti zlu, který se opět dere do skutečného světa. Tam se Eleven znovu setkává s Dr. Martinem Brennerem a je nucena konfrontovat se svou minulostí v Hawkinské laboratoři s pomocí izolační nádrže. Americká armáda současně hledá Eleven, Mika, Willa a Jonathana ve snaze, než Eleven získá své schopnosti zpátky.

Třetí dějová linka sleduje Joyce a Murrayeho, kteří se vydávají do Ruska poté, co se dozvědí, že Hopper možná stále žije. Mezitím je Hopper držen v sovětském zajateckém táboře na Kamčatce, kde je on a ostatní vězni nuceni bojovat s Demogorgonem, kterého Rusové zajali.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Zajímavosti a fakta

  • Stejně jako u minulých sérií začalo plánování čtvrté série seriálu Stranger Things ještě před vydáním předchozí série. V rozhovoru pro Entertainment Weekly, který vyšel krátce po vydání třetí série, tvůrci seriálu Matt a Ross Dufferovi prozradili, že se tvůrčí tým seriálu již několikrát setkal, aby projednal budoucnost seriálu. Dne 30.9. 2019 Netflix oznámil, že podepsal s bratry Dufferovými novou víceletou televizní a filmovou smlouvu v údajné devítimístné hodnotě. Souběžně s oznámením produkční smlouvy Netflix také oznámil obnovení seriálu Stranger Things na čtvrtou sérii zveřejněním krátké minutové upoutávky na YouTube.
  • Jedná společně s druhou sérií o nejdelší řady. Obě mají devět dílů.
  • Dufferovi původně koncipovali čtvrtou sérii s osmi epizodami. Matt a Ross si však v polovině psaní uvědomili, že pokud chtějí zahrnout všechny požadované dějové body, potřebují další epizodu. Jejich žádost o devátý díl Netflix rychle schválil.
  • Během natáčení první série duo připravilo pro Netflix dvacetistránkový dokument, který podrobně vysvětloval vesmír seriálu, včetně toho, co je Upside Down (Vzhůru nohama). Materiál z dokumentu následně diktoval určité zápletky při psaní série. Dufferovi se chtěli v této sérii Upside Down věnovat více času, protože příběh třetí série jim dával jen málo příležitostí k jeho hlubšímu prozkoumání.
  • Pro čtvrtou sérii byla herečka Priah Ferguson (Erica Sinclair) a herec Brett Gelman (Murray Bauman) povýšeni na pravidelné postavy seriálu.
  • Dne 20.11. 2020 bylo oficiálně oznámeno, že se k obsazení čtvrté série připojili Robert Englund (Victor Creel), Eduardo Franco (Argyle), Jamie Campbell Bower (Vecna) a Joseph Quinn (Eddie Munson).
  • Natáčení začalo v lednu 2020.
  • Podle Production Weekly se série natáčela pod pracovním názvem „Tareco“, což je název druhu brazilské sušenky.
  • Natáčelo se ve Vilniusu v Litvě ve vyřazené věznici Lukiškės.
  • Poté, co byla produkce v Litvě dokončena, bylo natáčení obnoveno ve Spojených státech v metropolitní oblasti Atlanty a jejím okolí, což bylo hlavní místo produkce předchozích řad. Po dvou týdnech natáčení však byly 16.3. 2020 všechny produkce Netflixu, včetně Stranger Things, zastaveny kvůli vypuknutí pandemie COVID -19. Podle koordinátora kaskadérů Hira Kody byly před zastavením produkce natočeny dvě epizody čtvrté série. Šestiměsíční pauza způsobená pandemií COVID-19 poskytla Dufferovým a scénáristům více času na dokončení scénářů ve srovnání s předchozími sériemi, což jim následně umožnilo naplánovat celou finální pátou sérii.
  • 1.10. 2020 bylo potvrzeno, že natáčení čtvrté série bylo obnoveno. U příležitosti Dne Stranger Things, který se koná 6.11, byly zveřejněny fotografie Gatena Matarazza (Dustin Henderson), Joea Keeryho (Steve Harrington), Sadie Sinkové (Max Mayfield) a Caleba McLaughlina (Lucas Sinclair) během natáčení. 27.1. 2021 byli Jamie Campbell Bower (Vecna) a Matthew Modine (Dr. Brenner) spatřeni při natáčení scén v Atlantě ve státě Georgia.
  • Aby se vizuálně rozlišily tři dějové linie sezóny, kostýmní výtvarnice Amy Parrisová prozradila, že každé z míst zápletky má svou vlastní odlišnou barevnou paletu: „Je to tak zábavné, protože [produkčnímu týmu se] daří zachytit Kalifornii versus Hawkins pomocí barev. Takže Hawkins stále vypadá velmi sytě. Nemáme jí tolik jako prašnou, rezavě hnědou z 1. nebo 2. série. V Kalifornii můžeme zakomponovat baby růžovou a zábavné tyrkysové a fialové. Je to mnohem více sluncem prozářené a sytější než sytější barvy Hawkins.“
  • Americká obuvnická společnost Converse navrhla tři různé styly bot v barvách střední školy Hawkins High School, které se měly nosit na obrazovce během scény zobrazující motivační shromáždění.
  • První upoutávka byla vydána 14.2. 2020. Upoutávka byla diskrétně označena „001/004“ a potvrzovala, že Jim Hopper je stále naživu.
  • Druhá upoutávka byla vydána 6.5. 2021. Trailer byl označen jako „002/004“ a naznačoval návrat Dr. Brennera (jeho potenciální návrat byl zmíněn již v druhé sérii) a dalších testovaných subjektů v Hawkinské laboratoři. 
  • Třetí upoutávka založená na záběrech s označením „003/004“ byla vydána 25.9. 2021. První polovina upoutávky ukazovala rodinů Creelů, jak se v 50. letech stěhují do svého nového domova, a letmý pohled na následný masakr, který se tam odehrál. Druhá polovina se odehrává v 80. letech a ukazuje hlavní hrdiny, jak se vloupávají do opuštěného domu, a následuje letmý pohled na Upside Down. Z neznámých důvodů byla tato upoutávka později zveřejněna jako soukromá na všech oficiálních kanálech sociálních médií Stranger Things, ačkoli opakované nahrávky upoutávky jsou široce dostupné a sledovatelné.
  • 6.11. 2021 byl v rámci Den Stranger Things vydán čtvrtý a zároveň poslední upoutávka s označením „004/004“. Upoutávka se soustředil na nový život Eleven v Kalifornii.
  • První oficiální trailer byl vydán 12.4. 2022. 
  • Jedná se o první sérii, která byla během odvysílání rozdělena na dvě části. Původně se předpokládalo, že vydání bude rozděleno na první část s 5 epizodami a druhá část se 4 epizodami. 20. května 2022 však bylo odhaleno, že první část bude mít 7 epizod a vyjde 27.5. 2022, přičemž zbývající 2 epizody budou vydány 1.7. 2022.
  • Jamie Campbell Bower uvedl, že kostým Vecny smrděl potem a cigaretami, což pro ostatní herce nebylo příjemné. Millie Bobby Brown (Eleven) byla jediná, kdo ho dokázal obejmout.
  • Herec dále přiznal, že získat vzhled Vecny trvalo 8 hodin. Také uvedl, že s ohledem na jeho vzhled bylo použito opravdu velmi málo triků a že tento kostým skutečně nosil.
  • V českém dabingu je znatelná chyba. Ačkoliv má protagonista Dustin Henderson horní zuby, je dabován, jako by je neměl. V původním znění má herec naprosto bezchybné sykavky.
  • Ve čtvrté sérii, která se odehrává v březnu uplyne datum 22, v tento den má narozeniny Will Byers, jehož narozeniny byly stanoveny ve druhé sérii. Bohužel ve čtvrté sérii jeho narozeniny nikdo neslaví. Bratři Dufferovi v jednom z rozhovorů potvrdily, že na to zapomněli a omluvili se za to. Dufferovi tohle označily za chybu a dokonce zvažovali úpravu scény a narozeniny Willa by změnily na datum 22.5., aby se vyhnuli konfliktu. Ale nechtěli dělat to, co dělal George Lucas se svými Star Wars, který v pozdějších letech díky digitálním efektům upravil několik scén.
  • Čtvrtá série se inspirovala několika slavnými horory, mezi ně patří Mlčení jehňátek (1991), Hellraiser (1987), Noční můra v Elm Street (1984) a Kruh (2002).
  • Millie Bobby Brown (Eleven) si v první sérii oholila hlavu, ale v této sérii už dostala krátkovlasou paruku.
  • Jedná se o první sérii, jejíž úvodní díl nemá v názvu jméno postavy.
  • Eddie Munson je fanouškem metalové hudby. Na jeho vestě se nachází mnoho nášivek kapel jako jsou: Megadeth, Motörhead, DIO, W.A.S.P., Mercyful Fate a Judas Priest.
  • Eddie je volně inspirován spisovatelem a umělcem Damienem Echolsem, který byl členem West Memphis Three.
  • Herec David Harbour (Jim Hooper) musel před čtvrtou sérií rapidně zhubnout. Žádal si to děj jeho postavy. Za 8 měsíců zhubnul 36 kilo, chodil do posilovny, cvičil pilates a dodržoval přerušovaný půst.
  • Postavu Victora Creela hraje Robert Englund, kterého hororoví fanoušci mohou znát jako představitele legendárního Freddyho Kruegera ze série Noční můra v Elm Street.
  • Dufferovi si pro postavu Max představovali silnou emotivní píseň a pověřili hudební supervizorku Noru Felderovou, aby určila, která píseň bude použita. Felderová narazila na Running Up That Hill od Kate Bush, o které se Dufferovi shodli, že se skvěle hodí jak k samotné hudbě, tak k tématu jednání s Bohem. Herečka Winona Ryder se v rozhovoru také zmínila, že od první série naznačovala, že by zpěvačku mohla zapojit, a na place přicházela v tričkách s nápisem Kate Bush. Felderová věděla, že Bushová byla dříve opatrná ohledně licencování hudby, ale poté, co ji kontaktovala, se dozvěděla, že Bushová je fanynkou seriálu, a po prohlédnutí stránek se scénářem, kde měla být píseň použita, Bushová souhlasila s udělením licenčních práv k písni pro seriál. Píseň zaznamenala oživení popularity s nárůstem o více než 8 700 % ve streamovacích žebříčcích a dosáhla tak druhé nejsledovanější skladby v playlistech Spotify ve Spojených státech a čtvrté nejsledovanější skladby v celosvětových žebříčcích. 29.5. 2022, dva dny po premiéře série, dosáhla na první příčku iTunes v USA. Skladba se během čtvrté série objevuje několikrát, mimo jiné i jako součást klíčové scény ve 4 epizodě, kdy Max utíká před Vecnou.
  • Skladba Master of Puppets od skupiny Metallica se objevila ve finální epizodě čtvrté série, kde Eddie zahrál její kytarové riffy a sóla, aby nalákal a rozptýlil Demobats v Upside Down. Píseň se podobně jako Running Up That Hill také dočkala výrazného nárůstu popularity, když se umístila na prvním místě na streamovacích platformách a poprvé od svého původního vydání v roce 1986 se dostala do hudebních žebříčků ve Spojených státech i Velké Británii.
  • Hopperovo zmrtvýchvstání přirovnal jeho představitel David Harbour ke Gandalfovi z Pána prstenů.
  • Nová blond paruka Karen Wheelerové pro tuto sérii je inspirována vlasy herečky Kate Capshawové a její postavou Willieho Scotta z filmu Indiana Jones a Chrám zkázy.
  • Nejkratší epizoda je Kapitola třetí: Monstrum a superhrdina, která má 65 minut.
  • Nejdelší epizoda je Kapitola devátá: Hon na Vecnu, která má 142 minut.
  • Rozpočet čtvrté série byl 270 milionů dolarů. Rozpočet na epizodu byl 30 milionů.
Stranger Things
Zdroj: Netflix
  • První epizoda – 
  • V epizodě je zmíněn pořad 60 Minutes (od r. 1968) a film Zlaté časy na Ridgemont High (1982).
  • Když Dustin pronese větu: „Never tell me the odds“, odkazuje tím na film Star Wars Epizoda V – Impérium vrací úder (1980).
  • Jedná se o první epizodu seriálu, kde se nevyskytuje Jim Hopper.
  • Scéna, kde Dustin za pomoci Suzie hackují školní počítač, aby změnili Dustinovy známky, je odkazem na film Válečné hry (1983).
  • „Heroes and Hellfire“ je název komiksu X-Men #134, na který se v seriálu několikrát odkazuje (například v první epizodě 1.série). The Hellfire Club je odkazem na skupinu mutantů v komiksu.
  • Eleven zmíní během svého referátu seriál Miami Vice (od r. 1984).
  • Dívka, která má referát před Eleven, zmíní spisovatelku Helen Keller (byla uvedena do Národní ženské síně slávy).
  • Jonathan má v pokoji na zdi plakát k hororu Evil Dead (1981) od Sama Raimiho.
  • V úvodu scény odehrávající se v Kalifornii slyšíme u Eleven píseň California Dreamin od skupiny The Beach Boys.
  • Ve scéně, když jde Eleven po školní chodbě, můžeme v pozadí slyšet skladbu Running Up That Hill od Kate Bush, která vyšla na jejím pátém albu nazvaném Hounds of Love, které vyšlo v roce 1985.
  • Dioráma, kterou Eleven prezentuje ve své třídě v této první epizodě, je vyrobeno z krabice od bot Reebok. Jedná se o vtipnou narážku na Joyce, která vždycky nosí tenisky této značky.
  • Pokud se během scény s motivačním shromážděním pozorně podíváte na nehty Robin, uvidíte, že má Hawkinsově zelené nehty a na prostředníčku otisk tlapky.
  • Účes roztleskávačky Chrissy byl inspirován postavou Sandy, kterou hraje Olivia Newton-John, ve filmu Pomáda (1978).
  • Argyleova dodávka s pizzou Surfer Boy je VW. Herec Eduardo Franco se naučil řídit řadicí páku speciálně pro svou roli Argylea.
  • Když Lucas hraje v basketbalovém týmu Hawkins, nosí dres s číslem osm, což je odkaz na první číslo dresu Kobeho Bryanta. Představitel Lucase Caleb McLaughlin je velkým fanouškem Bryanta a dostal nápad vzdát hold zesnulé sportovní ikoně dresem své postavy.
  • Při scéně, kdy Dustin volá z pevného telefonu Stevovi, aby si šel zahrát Dungeons & Dragons je na budce u telefonu napsáno „E.T. Phone Home“, což je odkaz na film E.T. – Mimozemšťan od Stevena Spielberga.
  • Druhá epizoda – 
  • Parta hledá Richarda a Robin tedy napadne se podívat do databáze videopůjčovny, co si všichni Richardové půjčili. Jsou to filmy Číslo 5 žije (1986), Dumbo (1941), Sixteen Candles (1984), Školák vlkodlak (1985), Honba za diamantem (1984), Maska (1985), Footloose (1984), Pomáda (1978), Modrá laguna (1980), Žbluňk! (1984), Zlaté časy na Ridgemont High (1982), Příběhy Cheeche a Chonga (1980), Krásné sny (1981) a Stoupat jak dým (1978).
  • Pro podnik, ve kterém se nachází kluziště pro kolečkové brusle Rink-O-Mania, sloužily prostory Roller Kingu v Albuquerque v americkém státě Nové Mexiko. Natáčelo se zde od 11. srpna od 13. září 2021.
  • V epizodě je zmíněn film Doktor Živago (1965) a Harry Houdini (je označován za největšího mága všech dob).
  • Na začátku epizody sleduje Max televizní pořad, ve kterém vystupuje Courtney Cox. Vzhledem k tomu, že se čtvrtá série odehrává v roce 1986, je to pravděpodobně seriál Misfits of Science (od r. 1985), ve kterém měla postava Courteney Cox (Gloria) telekinetické schopnosti.
  • Rezidence Byersových se nachází na Lonzo Way v Lenora Hills. V ulici Lonzo se nacházel Elliotův dům ve filmu E.T. – Mimozemšťan (1982).
  • Když Robin ukazuje seznam Richardů s účty ve videopůjčovně, pod číslem 10 je uveden Rick Sanchez, což je odkaz na populární animovaný seriál Rick a Morty (od r. 2013).
  • Události na kluzišti se konají 22. března. Ve stejný den má narozeniny Will Byers. Tohle je tedy ta epizoda ve které se zapomnělo na narozeniny Willa a Dufferovi se za to následně omluvili.
  • V epizodě zazní jméno Michael Myers z filmové série Halloween.
  • Ve scéně odehrávající se na kluzišti zazní písně Rock Me Amadeus od Falca a Psycho Killer od Radiohead.
  • Když si Mike, Will a Eleven užívají jarní prázdniny na kolečkovém kluzišti, slyšíme v pozadí píseň Tarzan Boy od italské kapely Baltimora, která vyšla v roce 1985 na jejich debutovém albu nazvaném Living in the Background.
  • Herec David Harbour si během natáčení vězeňských scén nechal skutečně oholit hlavu.

  • Třetí epizoda – 
  • Je zde zmíněna literární postava Sherlock Holmes.
  • Když jdou Nancy a Robin do knihovny, na obrázku na stěně napravo od dveří je báseň Overdues z knihy The Light In The Attic od Shela Silversteina.
  • Během hraní v garáži vidíme odkazy na anglické heavymetalové skupiny Motörhead a Iron Maiden.
  • V epizodě je zmíněný film Policejní akademie 3 (1986) a v archívu se objeví narážka na film Vymítač ďábla (1973). Dále je pak zmíněn film Gándhí (1982).
  • Ruský dozorce zmíní Stevena McQueena.
  • Čtvrtá epizoda – 
  • Kvůli covid-19 opatřením byl nucen herec Dacre Montgomery natočit svoji scénu doma v Austrálii. Režisér Shawn Levy ji režíroval skrz videohovor přes aplikaci Zoom. Dacre si tak zopakoval roli Billyho z druhé a třetí série.
  • Dům, ve kterém bydlel Victor Creel, je poctou pro dům z knihy Řbitov zvířátek od Stephena Kinga. Některé předměty na půdě jako bílé šaty či kolečkové křeslo jsou pak odkazy na předměty z jiných románů Stephena Kinga jako Carrie či Misery.
  • Ve flashbackové scéně sjíždí chlapec skluzavku ve tvaru rakety. Stejná skluzavka se objevuje také ve filmu Nová noční můra (1994).
  • Robin poukazuje na to, že Nancy má na stěně svého pokoje plakát Toma Cruise. Tato série se odehrává v roce 1986, tedy v roce, kdy byl vydán Top Gun.
  • Když Max prochází hřbitovem v Upside Down, je vidět velký náhrobní kámen, na kterém je napsáno jméno Myers. Jedná se o odkaz na Michaela Myerse z filmové série Halloween.
  • Jedná se o druhou epizodu v seriálu, ve které se neobjeví Eleven. Tou první byla šestá epizoda z druhé série, Kapitola šestá: Špeh.
  • V epizodě se objeví plakát k filmu Čelisti (1975).
  • Oblíbenou písní Max je Running Up That Hill od Kate Bush, která zazní ke konci epizody.
  • Scéna, ve které Nancy a Robin procházejí v psychiatrické léčebně křídlem s nejvyšší ostrahou, je přímou referencí na film Mlčení jehňátek (1991), ve kterém hlavní postava Clarice Starling prochází za podobné situace podobným zařízením, aby vyslechla sériového vraha Dr. Hannibala Lectera.
Stranger Things
Zdroj: Netflix
  • Pátá epizoda – 
  • V 6. minutě je zmíněna zpěvačka Madonna, v 18. minutě postava Freddyho Kruegera z filmové série Noční můra v Elm Street, v 51. minutě literární postava Sherlock Holmes a v 54. minutě Kate Bush.
  • Když se Eleven pokouší uprchnout z laboratoře, zvuk alarmu připomíná podobný alarm z filmu Vetřelec (1979). Stejně tak točící se kamera je odkazem na tento kultovní film.
  • Zmínky o kultu uctívajícím ďábla jsou narážkami na hysterii kolem satanské paniky, jenž se rozmohla v USA v 80. letech.
  • Během scény v letadle hraje píseň Travelin‘ Man od Ricky Nelsona.
  • Jakmile se Will zmíní o filmu Válečné hry (1983), začne hrát hudební znělka tohoto filmu.
  • Dustin má na svém batohu několik nášivek, jedna z nich je i s motivem filmu Krotitelé duchů (1984). Jedná se nejen o odkaz na kultovní film, ale také o odkaz na druhou sérii seriálu, kde se o Halloweenu dětští hrdinové oblékli za postavy právě z tohoto filmu.
  • Šestá epizoda – 
  • Stažení Steva pod vodu, jeho vynoření a následné stažení pod vodu je očividný odkaz na první napadení z filmu Čelisti (1975).
  • Steve poprvé zmiňuje svoji minulost, která se neobjevila v seriálu. Jeho postava měla být původně plavec a ne hráč basketbalu. Herec Joe Keery dokonce trénoval a držel diety, aby jeho tělo odpovídalo plaveckému sportu. Nakonec však byla tato skutečnost ze seriálu vynechána a ze Steva se stal hráč basketbalu.
  • Ve scéně u lebky spolu Dustin a Eddie mluví o Mordoru a Kraji, což je reference na Pána prstenů. Také zmiňují požár Kraje, což je reference na Frodovi vidiny, ve kterých neodnese prsten do hory Osudu a Kraj tím tak spálí.
  • V kódu, který se Suzie snaží na počítači rozluštit, můžeme zahlédnout vymyšlenou webovou adresu, která v době vydání epizody nebyla zaregistrována. Trvalo jeden den od vydání epizody, než si jí všiml a zaregistroval jeden z fanoušků seriálu.
  • Sedmá epizoda –
  • Eddie zmíní, že by na Steva byl hrdý i sám Ozzy, protože také kousl netopýra. Naráží tím na incident z roku 1982, kdy metalový zpěvák Ozzy Osbourne ukousl na pódiu hlavu živému netopýrovi s tím, že si myslel, že šlo o repliku.
  • Osmá epizoda – 
  • Když se Mike s Willem baví v autě, zmiňují film Superman (1978).
  • Nože připevněné k tyči do tvaru kopí jsou odkazem na film Predátor (1987), kde Dutch v podání Arnolda Schwarzeneggera vyrobil stejnou zbraň v boji proti predátorovi.
  • Yuriho helikoptéra je typ Kamov Ka-26, sovětská lehká helikoptéra běžně používaná pro práškování polí.
  • Na konci epizody hraje píseň Separate Ways od Journey.
  • Maska Michaela Myerse, kterou použije Eddie, aby nebyl poznat, odkazuje na filmovou sérii Halloween. Masku mu půjčí Max, která ji nosila během Halloweenské noci ve druhé sérii.
  • Během scény s inzerátem na obchod Válečná zóna se objeví narážka na filmovou sérii Rambo.
  • V epizodě se objeví narážka na seriál Starsky a Hutch (od r. 1975).
  • Devátá epizoda – 
  • Kytara, na kterou hraje Eddie je BC Rich – Warlock.
  • Herec Joseph Quinn pro americký týdeník Entertainment Weekly o kytarové scéně, kdy Eddie zahraje Master of Puppets prozradil: „Nic z toho, co slyšíte, ve skutečnosti nejsem já, ale v pozadí hrála druhá stopa, se kterou jsem se snažil pro vizuál držet tempo.“ Robert Trujillo (od roku 2003 do současnosti hraje v kapele Metallica) na svém Instagramu zveřejnil informaci, že jeho syn také spolupracoval na kytarové části, a ku pomoci mu byl i Kirk Hammett, kytarista kapely Metallica a jeden ze skladatelů Master of Puppets.
  • Píseň Master of Puppets od metalové kapely Metallica, kterou hraje Eddie, je zasazení skladby příhodné, jelikož se série odehrává v březnu roku 1986. To znamená ve stejném měsíci, jako vyšlo stejnojmenné album „Master of Puppets“, které vyšlo konkrétně 3. března 1986. Postava Eddieho tedy měla jenom pár týdnů na to, naučit se skladbu zahrát.
  • Scéna, kdy Nancy střelí Vecnu brokovnicí a ten vypadne z okna, ale následně z místa pádu zmizí, je odkaz první film Halloween od Johna Carpentera z roku 1978.
  • Meč, který použije Hopper v boji proti demogorgonovi, je stejný, jaký používá Barbar Conan ve stejnojmenném filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem.
  • Bratři Dufferovi prozradili, že tato jedna epizoda spolkla více digitálních efektů než celá 3. série dohromady.
  • Na Sněhovém bálu hraje píseň Every Breath You Take od The Police.
  • Délka epizody činí 142 minut a jedná se o druhou nejdelší epizodu u seriálů od Netflixu. Rekord drží epizoda Amor Vincit Omnia (2018) ze seriálu Osmý smysl (od r. 2015), jejíž délka činí 152 minut.

Dámy a pánové tohle byly zajímavosti a fakta ke čtvrté sérii seriálu Stranger Things. Jedná se o poslední článek na zajímavosti a fakta před finální 5. sérií. Máme to tedy za sebou. Doufám, že se vám tyhle články líbily. Snad jste zjistili něco, co jste předtím nevěděli a zaujali vás některé zajímavosti ke každé sérii. Nyní nám zbývá jediná věc. Vydržet těch pár dnů do začátku poslední série!

Finální pátá série bude rozdělena na tři části. První část se 4 epizody vyjdou 27.11. Druhá část, která bude obsahovat 3 epizody dorazí 26.12. Finální epizoda následně vyjde 1.1.

Zdroje: Netflix, ČSFD, Stranger Things Wiki, a další.

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Není jiná možnost – Další jihokorejský divácký hit? (Recenze)

0
Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Man-su (Byung-hun Lee) má všechno, o čem snil: stabilní práci v prestižní papírenské firmě, respekt, šťastnou rodinu a velký dům se skleníkem plným bonsají. Když ale papírnu koupí Američané a Man-su přijde o místo, začne se jeho dokonalý svět rozpadat. Jediná možnost, jak vše v korporátním světě získat zpět? Odstranit konkurenci. Bizarně temný příběh ukazuje, kam až může slušný člověk zajít, když mu dojde trpělivost a opravdu není jiná možnost…

Není jiná možnost je tím filmem, kterému se nemohl vyhnout člověk, kterého již rok dopředu zajímají filmy, kterého se mohou, dle různých kritérií, potenciálně dočkat slušného úspěchu v rámci nejprestižnějších filmových ocenění. Jde přeci jen o novinku jihokorejského filmaře Chan-wook Parka, který je uznáván nejen díky kultovnímu Old Boyovi. Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu získal film Cenu diváků pro nejlepší mezinárodní film, na letošním Benátském filmovém festivalu zase bojoval o Zlatého lva, hlavní cenu festivalu. Zahraniční ohlasy dokonce mluvily o tom, že může Není jiná možnost navázat na úspěch Parazita, tedy jiného jihokorejského filmu, který je navíc dodnes jediným ne-anglicky mluveným filmem, který na Oscarech vyhrál hlavní cenu. Není tak nejspíše překvapivé, že právě Není jiná možnost bude letos zastupovat Jižní Koreu v rámci filmů, které budou usilovat o alespoň nominaci v kategorii Nejlepší mezinárodní film.

Je samozřejmě těžké předem soudit, zda má 12. celovečerní film Chan-wook Parka šanci se 16. 12. 2025 dostat alespoň do užšího výběru 15 filmů usilujících o nominaci, jisté nicméně je, že Není jiná možnost není filmem, který stojí za pozornost čistě díky faktu, že za ním stojí uznávaný tvůrce, kterého jde bez přehánění označit za jednoho z (i mezinárodně) nejuznávanějších jihokorejských filmařů. Není jiná možnost je totiž také filmem, který Park reflektuje dnešní nevyzpytatelnou dobu, dle očekávání velmi specifickým způsobem.

Není jiná možnost – Příběh tragického antihrdiny

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertaiment

Yoo Man-Su v podání Byunga-huna Lee splňuje definici antihrdiny jako málokterá filmová postava za poslední dobu. Jeho zoufalství vede k zoufalým a morálně sporným činům, kdy se neštítí manipulací a především vražd, zároveň je ovšem jeho charakter pojat realisticky a jeho motivace jsou snadno pochopitelné. Film skrze ústřední postavu klade důraz na to, jak může člověka ovlivnit ztráta zaměstnání, ekonomický tlak na rodinu a sociální prestiž. Jak finanční nejistota může radikálně změnit život člověka a skrze to i formu morálních hodnot daného člověka. Je to film reflektující konkurenci na trhu práce a korporátní prostředí, zároveň obsahuje poměrně čitelnou kritiku byrokracie.

Yoo Man-Su se poté může diváckou optikou stát těžce definovatelnou postavou. Mnozí mohou jeho charakter odsoudit, mnozí se naopak mohou zamyslet nad tím, zda by v jeho pozici náhodou neučinili stejné kroky, aby zabezpečili své nejbližší v moment, kdy se opravdu zdá, že jim jiná možnost nezbývá. I proto tolik důležitou roli sehrává rodinná dynamika, protože Man-Sua rozhodně nevykresluje jako opovrženíhodný charakter. Spíše jako milujícího manžela i otce, který je pro svou rodinu schopen zajít opravdu daleko. A že volby dospělých často mohou zásadně ovlivnit ty nejcitlivější v jejich blízkosti.

Film Chan-wook Parka přichází do kin v nevyzpytatelné době

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Novinka Chan-wook Parka přichází do kin v časech, kdy je díky umělé inteligenci budoucnost pracovního trhu nevyzpytatelná. Mnozí již začínají mít pocit, že do budoucna nepůjde tolik o kariérní úspěch, jako o čisté přežití v nevyzpytatelném budoucím pracovním prostředí. Automatizace již delší dobu ovlivňuje fungování pracovního trhu, není poté nutné být vyložený mudrc, aby se mnozí dovtípili, že právě to mimo jiné Parkovu novinku inspirovalo. Muž s 25 let dlouhou praxí může stejně jako tisíce jeho kolegů během jednoho dne přijít o pracovní pozici, musí si poté s rodinou začít odpouštět dřívější luxus, včetně zubní péče.

Man-su nicméně rozhodně není v průběhu filmu vykreslován pouze jako oběť okolností. Jeho rozhodnutí a činy se postupně mění v extrémní a morálně se začínají pohybovat na samé hranici obhajitelnosti. Takovým způsobem, kdy bylo vůbec těžké si hrát na Man-suova ďáblova advokáta. Především i proto, že jeho zoufalost opravdu ovlivňuje členy jeho rodiny: manželku Mi-ri v podání Son Ye-jin, hudebně nadanou dceru Ri-one v podání So Yul Choi i syna Si-onea v podání Wooa Seunga Kima. Právě skrze syna dokáže Parkův scénář vykreslit, jak svět dospělých může svým konáním ovlivnit svět dospívajících. A že na rodinných vazbách stojí klíčové morální dilema, které film tak nosně zkoumá.

Slabost pro černý humor

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Parkův film nicméně obsahuje i úsměvné situace, které většinou stojí na černém humoru. Od bizarních pokusů Man-su eliminovat své konkurenty až po absurdní komplikace v každodenním životě. Kdyby měl tento film fyzickou podobu, slovo satira bude mít nejspíše vytetované na čele, protože okatější jeho zoubky být nemohou. Ztráta zaměstnání, ekonomický tlak a sociální prestiž se tu stávají katalyzátorem extrémních činů, které paradoxně odhalují nejen absurditu korporátního světa, ale také prozkoumávají různé formy lidských slabostí a pokušení, kterým člověk snadno čelí v životních situacích. Man-sua proto nejde jednoznačně označit za psychopata. Netrpí totiž absencí empatie, chladnokrevností či neschopností pociťovat vinu.

Byung hun Lee dokáže výtečně vykreslit vnitřní konflikty své postavy, právě jeho výkon bude nejspíše mít zásluhu na tom, že protagonistovi budou mnozí přát, aby vesele odtančil do západu slunce. A to i přes fakt, že se to za pochodu může zdát sebevíce nepravděpodobné. Americkou předlohu s názvem The Ax od Donalda E. Westlakea přesouvá se svými scenáristy Park z Ameriky do Jižní Koreje funkčním způsobem, který nikdy nedokáže vyvolávat pocit, že se někdo snaží přenést americký koncept do jihokorejských kulis. Je jen pravděpodobné, že mnozí v podobě Není jiná možnost dostanou trochu jiný zážitek, než čekají. A kdo tak čeká například vyložený vigilante thriller, svým způsobem nevyhnutelně tak trochu koupí zajíce v pytli.

Napětí graduje, vyprávění neztrácí

Není jiná možnost
Zdroj: CJ Entertainment

Bylo by nejspíše nedůvěryhodné tvrdit, že jednání Man-sua nezačne věci přeci jen komplikovat, a že nejen díky němu nedojde v průběhu filmu k stupňujícímu chaosu. V gradování napětí novinka Chan-wook Parka nezklame, zároveň se ovšem film neztrácí ve svém vyprávění. A to i vizuálně, kdy se hrátky s kamerou nejspíše ani nemohou za celý film více předvádět. Film je v tomto ohledu audiovizuálně hravý a dokáže si navíc vždy výrazně vyhrát s lokacemi, ve kterých se zrovna odehrává (pokud Parazit získal nominaci na Oscara za výpravu, Není jiná možnost by jej měla v tomto ohledu hned následovat). Chvílemi je možná audiovizuální jazyk filmu až příliš extravagantní, a moc tomu nepomáhá ani častá sázka na absurdní černý humor (film v tomto ohledu velmi spoléhá na fakt, že Man-su není profesionální zabiják), nikdy se ovšem nejedná o prvky, které by způsobily, že se film začíná radikálně rozpadat.

Scénář dokáže ostatně poměrně nosně vykreslit i postavy, které má Man-su ideálně sprovodit ze světa, dokáže poté funkčně (i když místy neohrabaně) přeskakovat z bláznivé škatulky do té vyloženě thrillerové, i do té melancholické. Včetně finále, které snad ani nemůže být více hořkosladké. Tento závěr potvrzuje, že Není jiná možnost je filmem, který kombinuje temné prvky se specifickým humorem a vizuální hravostí, přesto dokáže divákovi nabídnout uspokojivou narativní tečku. Park Chan-wook má i dle své předchozí tvorby očividně slabost pro práci s antihrdiny, přes lehké přešlapy ve stylu či tempu filmu se jedná o dílo, které baví, provokuje a nutí přemýšlet o hranicích lidské morálky, sociálních tlaků a absurditách moderního pracovního života. Mnohým to tak nejspíše bude stačit minimálně na umístění na seznamu nejzajímavějších filmů roku.

Není jiná možnost závěrem

Není jiná možnost potvrzuje, kombinuje temné a thrillerové prvky s černým humorem a vizuální hravostí. Scénář dokáže komplexně vykreslit nejen hlavního protagonistu, gradace napětí a střídání žánrových poloh poté přispívají k v celku minimálně výraznému audiovizuálnímu počinu. Jedná se o film, který baví, provokuje a vybízí k úvahám o hranicích lidské morálky a absurditách moderního života. Automaticky to z něj nedělá naprosto geniální dílo, v mnoha ohledech podnětný film nicméně ano…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: CJ Entertainment
-REKLAMA-

Film Hranice vernosti sa blíži do kín. Tri vypredané premiéry a silné reakcie publika aj kritikov

0
Hranice vernosti
Zdroj: Hranice vernosti

Nový dokumentárny film režisérky Diany Fabiánovej – Hranice vernosti – odštartoval svoju púť s výnimočným úspechom. Film o skutočnej láske, dôvere, klamstvách a tichu v slovenských rodinách zažil tri silné premiéry, ktoré spojilo jediné: obrovský divácky záujem a intenzívne emócie v kinosálach. Diváci nájdu Hranice vernosti v slovenských kinách od 27. novembra 2025.

Jeden svet Bratislava – slovenská festivalová premiéra

Už prvé uvedenie na festivale Jeden svet bolo beznádejne vypredané a sprevádzala ho dlhá potlesková odozva publika. Film sa stal jednou z najdiskutovanejších festivalových udalostí, keďže otvoril tému úprimnosti a partnerskej otvorenosti bez filtra – s odvahou, ktorú slovenská kinematografia dlhodobo obchádzala. „V prípade Diany Fabiánovej čítať najmä rozhodnutie plynúce z hlbokej znalosti témy, osobnej skúsenosti, empatie a úprimnosti. Vďaka tomu vie, ako subjekt vlastného príbehu publiku veľa ponúknuť. A čo tiež nie je zanedbateľné, svojím rozprávačským talentom dokázala dať tomuto filmu príťažlivú formu“, uviedla filmová kritička Kristína Kúdelová.

MFDF Ji.hlava – medzinárodná premiéra v hlavnej súťaži festivalu Opus Bonum

V Jihlave film zožal mimoriadne silné reakcie. Publikum ocenilo jeho radikálnu intímnosť, formálnu odvahu aj schopnosť rozprávať o láske spôsobom, ktorý je univerzálny a pritom brutálne úprimný. Prvé reakcie českých médií hovoria jasne: „Divákom ponúkajú manželia najintímnejší pohľad do svojho súkromia.“

Slávnostná premiéra v Bratislave

Ohlas slávnostnej premiéry bol taký silný, že mnohí diváci žiadali ďalšie termíny premietaní. Režisérka spolu s tvorivým tímom sprevádzala premiéru osobným príhovorom, v ktorom zaznelo jedno z nosných posolstiev filmu: „Láska nie je o dokonalosti. Je o úprimnosti.“ Reakcie divákov boli opäť veľmi silné: „Ten film mi zmenil život.“ Autentický, odvážny, humorný a tiež vážny. Film Hranice vernosti je ako samotný život. Aj keď si myslíte, že otvorený vzťah nie je nič pre vás, príbeh obyčajnej rodiny v neobyčajnej situácii si vás získa. Slovenskú novinku uvidíte už od 27. novembra v slovenských kinách.

Hranice vernosti
Zdroj: Hranice vernosti

Dopad filmu

Slovenská spoločnosť dozrela na úprimnosť a film Hranice vernosti je spúšťačom. Ľudia čoraz viac túžia po autentických vzťahoch a zároveň narážajú na mlčanie, tajomstvá či nevypovedané očakávania, ktoré ničia dôveru v rodinách. Ak necháme tieto témy v tieni, prenášajú sa z generácie na generáciu. Je čas prelomiť mlčanie – práve teraz, keď hľadáme nové formy spolunažívania a chceme učiť naše deti hovoriť otvorene.

Zdroj: TS Hranice vernosti

Zdroj titulného obrázka: Hranice vernosti

-REKLAMA-