TOP 10: Nejlepší horory roku 2025!

0
TOP 10 nejlepší horory
Zdroj: Warner Bros.

V tomto článku se naposledy ohlédneme za rok 2025. V naší předchozí topce jsme řešili nejlepší filmy roku 2025. Teď se podíváme na nejlepší horory za minulý rok. Probereme si tento žánr. Žebříček je čistě z mého pohledu a věřím, že ne každý bude souhlasit. Proto se s vámi podělím o mojí topku a doufám, že vy se podělíte o tu svojí. Doufám, že se Vám topka hororů bude líbit a třeba najdete něco, co jste ještě neviděli. Nebudeme to tedy dále zdržovat a jdeme se podívat na TOP 10: Nelepší horory roku 2025!!!

10. Kinki čihó no aru bašo ni cuite

Horor z Japonska se točí okolo editora časopisu o okultních věcech, který se náhle ztratí. Jeho kolega a spisovatelka se snaží zjistit, co se s ním stalo. Ukáže se, že těsně před zmizením shromažďoval materiály o různých nevysvětlitelných událostech, od nevyřešených zmizení přes legendy a strašidelné příběhy až po staré, nepublikované rozhovory a zvláštní jevy. Pátrání je zavede k místu v oblasti Kinki, kde se všechny záhady sbíhají. A čím blíž jsou, tím jasněji cítí, že pravda může být nebezpečnější, než čekali.

Film natočil režisér Kódži Širaiši, který v roce 2005 natočil chválený horor Noroi. Jeho novinka Kinki se podobá tomuto staršímu snímku. Podobně jako Noroi, tak i Kinki kombinuje prvky dokumentárního stylu, tajemných legend a nadpřirozeného hrůzostrašného vyprávění. Filmu se musí pochválit jeho atmosféra, kde Japonci nesází na lekačky, ale budování napětí, nepříjemných scén a plíživé zlo, které divák cítí, že je blízko. Hodně se zde sází na found footage videa, která si ústřední postavy pouští a tyhle části patří k tomu nejlepšímu, co tento film nabízí. Má to také solidní audiovizuální stránku, kdy bubny a zvuky tu celkovou atmosféru více umocňovaly. Ve finále dojde i na monstrum, které působilo správně děsivě a dostaneme i zde jeden zvrat, který se povedl a byl nečekaný. Kinki od Širaišiho je povedenou záležitostí, která potěší fanoušky asijských hororů.

9. Nebezpečná zvířata

Děj se točí okolo mladé surfařky, kterou unese sériový vrah. Muž ji drží na své lodi a brzy se ukáže, že jeho vášní není jenom vraždění, ale také žraloci. Ty nechává krmit svými oběťmi. Mladá žena musí vymyslet, jak se zachránit dříve, než ji vrah rituálně hodí žralokům kroužícím okolo lodi. Čas se krátí a ona se může spolehnout jen sama na sebe.

Nebezpečná zvířata jsou solidním béčkem. Jai Courtney v roli záporáka je výborný a jde vidět, že si to užil. Courtney není dobrý herec, to dobře víme, ale tyhle magoři mu jdou velmi dobře. Za pochvalu také stojí hlavní hrdinka, která je hezky představena a divák jí snadno bude fandit. Ta má za sebou těžký život a je z ní ve filmu silná bojovnice, která se pokusí za každou cenu přežit. A já musím říct, že jsem ji fandil. Filmu nechybí skvělé napětí, kdy několik scén se vážně povedlo. Ve finále to byl pro mě celkem nervák. Režisér Sean Byrne odvedl slušnou práci a servíruje snímek s dobrým tempem, který je pěkně natočený. Několik záběrů je hodně krásných. Co do napětí a celému filmu pomáhá je také hudba, která zde šlape skvěle. Co se týče žraloků, tak nejsou ve filmu tak často, jak by asi někteří chtěli a očekávali. Jde tady o to, že člověk je největší zlo. Přesto, když dojde na žraloky, tak to stojí za to. Jde z nich strach a respekt a ten velký žralok na konci se fakt povedl. Jinak se filmu dají vytknout lehce nějaké věci. Je to jednoduchý a když se jedna postava snaží najít hlavní hrdinku, tak se tohle vyřeší hrozně jednoduše a poměrně lacině. Záporák si na konci nadělá na problémy svým špatným rozhodnutím. Pár slabších momentů to má, ale tyhle věci mi nezkazily zážitek z filmu a dobře jsem se bavil. Nebezpečná zvířata jsou povedeným hororovým thrillerem s výborně přehrávajícím Jai Courtneym v roli záporáka.

8. Tichá noc, krvavá noc

Remake stejnojmenné hororové klasiky z roku 1984. Snímek sleduje malého Billyho, který je svědkem vraždy svých rodičů, které krutě zabije muž převlečený za Santu Clause. Pronásledovaný hrůzným zážitkem z dětství a poháněný pokřiveným smyslem pro spravedlnost se sám stává vrahem, obléká Santův červený kostým a noc co noc otvírá svůj vlastní adventní kalendář hrůzy. S blížícím se Štědrým večerem se malé městečko stává jeho nejnovějším útočištěm, kde ti, kdo zlobili zaplatí nejvyšší cenu.

Režisér Mike P. Nelson zde potvrdil, že mu tyhle krvavá béčka jdou a jeho nová verze Tiché noci se povedla. Snímek se snaží jít jinou cestou oproti originálu a snaží se být nápaditějším a zajímavějším a nezapomíná i na důležité aspekty tohoto žánru. Vraždy jsou krvavé, zábavné (masakr nacistů je vrchol) a fanoušek žánru se bude dobře bavit. Billyho „imaginární přítel“ má překvapivě sympatickou osobnost, i když ho vede k vraždě. Jeho hlasový projev „přítele“ je tak charismatický, že jsem si tuhle dvojici dokázal oblíbit a užívat si, když si vybrali oběť, která si to zasloužila. Chybí zde lepší práce se scénářem a závěrečná třetina má svoje problémy, jako je předvídatelnost, doslovnost a urychlenost. Přesto jsem si snímek užil a oceňuji jakým směrem se tahle verze vydala. Než dostat zase to stejný jen v moderní podobě, je o to sympatičtější tahle ambicióznější podívaná, která umí při své stopáži 97 minut zabavit. Jako fanoušek tohoto žánru hlásím spokojenost. O tomto filmu jsem se nedávno rozepsal v recenzi.

7. Together

Tim (Dave Franco) a Millie (Alison Brie) se po letech vztahu stěhují na venkov, aby znovu našli cestu jeden k druhému. Ale v tichu okolní přírody se začne probouzet síla, která otřese jejich láskou, jejich těly i samotnou podstatou toho, co to znamená být spolu.

Together je dobrý body horor u kterého si divák snadno vzpomene na chválenou Substanci. Umí to být mrazivý a při některých scénách děsivý. Maskéři tady odvedli fantastickou práci a u jedné části jako by to vypadlo přímo ze Substance. To byla velká paráda. Herecky si to Dave Franco a Alison Brie dávají a jelikož jsou ve skutečnosti manželé, tak si museli tohle natáčení rozhodně užít a jejich scény, kdy se děje cosi zlého jsou povedené a oba jsou ve svých rolí velmi dobří. Příběhově to překvapí nějakým zvratem a zajímavým odkazem na řeckou mytologii. Některé momenty vyzní vtipněji, než by měli (konec za mě), a film trošku uhýbá před drsnějšími záběry. Jedna scéna měla potenciál k brutální podívané, ale místo toho jsme z toho dostali jen dvě sekundy? Ani ne, a hned se střihlo pryč od toho. Je to škoda, protože ten film si vyloženě říkal o ty brutálnější momenty. Plus nějaké logické věci někdy jdou stranou, ale ve finále je to dobrý body horor, který má i fajn romantický prvky. Together je povedeným snímkem, který si fanoušci body hororů užijí a v tomto seznamu nesmí chybět. P.S. Jedna scéna v úvodu připomene Věc od Johna Carpentera.

6. Hříšníci

Dvojčata – bratři (dvojrole Michael B. Jordan) se vracejí do rodného města, aby zanechali svou komplikovanou minulost za sebou a mohli začít od začátku, dokud nezjistí, že zde na ně čeká ještě větší zlo.

Ano, asi si říkáte, proč je tento film na šestém místě. Inu je to jednoduché. Rozhodl jsem se tak proto, že Hříšníci jsou méně hororem oproti jiným filmům v tomto seznamu a řekl jsem si, že dám přednost věcem, které v tomto žánru mě více bavily tím, jak byly více hororovější. Takže mě omluvte, ale pokud to máte na špici svého seznamu, tak to plně chápu a nedivím se vám, jen jsem se rozhodl takhle.

Hříšníci jsou jinak perfektním filmem Ryana Cooglera, který má výborně napsaný scénář, který je bohatý na postavy, okolní svět, výstavbu a práci s hudbou, která tady hraje velkou roli. Soundtrack je jeden z nejlepších za rok 2025 a skladatel Ludwig Göransson zase předvedl, že je to mistr ve svém oboru. Herecky je to skvělé. Michael B. Jordan si hlavní dvojroli užívá (jeho nejlepší výkon kariéry) a ostatní v obsazení nemají chybu. Ale zmínit bych chtěl ještě Jacka O’Connella, který si zahrál záporáka a je vynikající. U něho jen zamrzí, že nemá více prostoru. Pokaždé, když byl na scéně kradl si to pro sebe. Coogler natočil fantastický film, který je v tomto seznamu objektivně nejlepší ze všech, ale řeším tady horory a rozhodl jsem se (a že to bylo dlouhý rozhodování), že dám přednost jiným věcem. Hříšnici nejsou sice čistokrevným hororem, ale filmem, který v tomto seznamu i tak musí být! Jen je otázka, jestli se k tomu postavíte jako já, nebo ho dáte nahoru.

5. Strange Harvest

Snímek se točí okolo detektivů, kteří jsou vrženi do mrazivé honby za panem „Shinym“ – sadistickým sériovým vrahem z minulosti, jehož návrat znamená začátek nové vlny groteskních, nadpozemských a odporných zločinů spojených s temnou kosmickou silou.

Režisér Stuart Ortiz, který v roce 2011 pracoval na found footage hororu Grave Encounters se po letech vrátil a vytvořil nepříjemnou podívanou, která se vám zaryje pod kůži. Jde o mockument podívanou o sériovém vrahovi, který rozpoutá peklo v Kalifornii. Příběh je tedy smyšlený a po zhlédnutí budete za to rádi, protože kdyby na konci bylo odhaleno, že jde o skutečné události, kterými se tento film inspiroval, tak se asi budete chtít u sebe doma zabednit a nevylízat. Strange Harvest je nepříjemný snímek, který umí být pěkně drsný. Jelikož jde o fiktivní případ, tak se právě tvůrci nemuseli držet zpátky a jedou naplno. Jedna vražda střídá druhou, brutální, okultní, rituální a všechno je to tak nepříjemné, že vám u toho nejednou naskočí husina. Scéna s pijavicemi mi asi zůstane dlouho v paměti. Má to jinak dobře obsazené role a všichni zde podávají autentické výkony, že byste ani nevěřili, že je to jen jako. Film je složený ze zpravodajských záběrů, policejních kamer, fotek z místa činů, rozhovorů s rodinami a policisty. Díky tomu má příběh tah na branku, lépe se do toho vžijete, ponoříte a nechybí zde i zvraty. Filmu bych, ale vytknul slabší vizuál, kdy mi někdy přišlo, že ta kombinace všech záběrů a stylů nepasovala k sobě. Plus ve finále byla škoda, že se to více neutrhlo ze řetězů, protože si o to trochu říkalo a mohla to být šílená jízda, která by vás na konci nechala během závěrečných titulků vydechnout. I tak se jedná o hodně povedenou věc, která v tomto seznamu nesmí chybět a já doufám, že tento film si získal vaši pozornost a diváci se silnějším žaludkem tomu dají šanci.

4. Nezvratný osud: Pokrevní linie

Hlavní hrdinkou je vysokoškolačka Stefanie, kterou pronásledují děsivé noční můry plné násilí. Ve snaze odhalit pravdu se vrací domů, kde se snaží najít jediného člověka, který by mohl přerušit řetězec tragických událostí a zachránit její rodinu před nevyhnutelným osudem.

Po dlouhých čtrnácti letech se ikonická hororová série Nezvratný osud vrátila. A narovinu vám řeknu, že se to fakt povedlo. Je tady všechno, co na sérii máte nejraději a jde vidět, že to natočili nadšenci této série. Dostaneme zde skvělé odkazy na všechny předchozí díly (dřevěné klády ze dvojky vedou!), nápadité killy, které jsou zábavné a kamera u nich neuhýbá. Jasně film je sice digitálnější (věž v úvodu), ale je to tak správně udělané, že to dobře sedí do této série. Smrt s magnetickou rezonancí je top. Samotná Smrt se vrátila v pořádné formě a v takovém stylu, že nikdo není před ní v bezpečí, ani ty, co nejsou na seznamu. Má to zajímavý příběh, propojení s předešlými díly je fajn a cameo role dnes už zesnulého Tonyho Todda, který si opět zopakoval svoji typickou a tajemnou roli v této sérii je krásnou tečkou pro tohoto herce v tomto žánru. Jeho dialogy jsou o to silnější, když víme, že již není mezi námi. Nezvratný osud: Pokrevní linie je povedeným přírůstkem do série, funguje to také velmi dobře jako závěr série (další díl je již potvrzen). Tento díl udělal dobře, co měl a ukázal, že tahle ikonická série ještě má co říct. Nezvratný osud proto nesmí chybět v TOP 10 nejlepších hororů roku!

3. Černý telefon 2

Třináctiletý Finn byl jediný, komu se podařilo uniknout sériovému únosci a vrahovi přezdívanému Chmaták. Dokonce ho na útěku dokázal zabít. Výrazně mu v tom pomohl odpojený černý telefon, kterým komunikoval s Chmatákovými obětmi. Když přežijete takový horor, vrací se vám do normálního života těžko. Paradoxně mnohem hůř snáší prožité hrůzy Finnova citlivá mladší sestra Gwen. Pronásledují ji sny o zvonícím černém telefonu a třech klucích zmizelých beze stopy před lety během zimního prázdninového pobytu v táboře v rezervaci Alpine Lake. Ve snaze oddělit sny a skutečnost vyrazí Gwen s Finnem pátrat po tragické minulosti do zmíněného tábora, kde je masivní sněhová bouře odřízne od civilizace. To ale bude jejich nejmenší problém. I v tomto táboře totiž Gwen pronásledují noční můry, mnohem ošklivější než ty, které snila doma. Objevuje se v nich Chmaták, chlap, kterého Finn před lety sprovodil ze světa. Boj na život a na smrt může znova začít.

Očekávané pokračování chváleného hororu se povedlo a velmi dobře rozšiřuje příběh jedničky. Rozjezd je pomalejší a snímek se nebojí i při některých částech zpomalit a dopřát postavám chvilku klidu, aby si mezi sebou promluvili. Postavy mají mezi sebou dobrou chemii, technicky je to skvěle zpracovaný horor (snové sekvence jsou parádní), audiovizuálně je to také skvělá věc. Herecké trio Mason Thames, Madeleine McGraw a Ehtan Hawke, který si zopakoval (sice v menším prostoru) z jedničky Chmatáka jsou super a bez nich si to nedokážu představit. Zamrzí neuspokojivý bodycount, kdy si film říká o větší brutalitu, především ve finálním aktu. Přesto režisér Scott Derrickson potvrdil, že horory zvládá a neumí natočit špatnou věc. Natočil solidní pokračování, které má srdce a na konci mi podobně jako u jedničky dokázal v jedné scéně zahrát na emotivní notu a to oceňuji. Černý telefon 2 není nejlepší horor roku, ale jedná se o poctivou hororovou zábavu, kterou s radostí umístím na třetí místo v tomto žebříčku.

2. Hodina zmizení

Vzájemně propojený hororový epos o zmizení celé školní třídy v malém městě. Vše začíná v okamžiku, kdy několik dětí přesně ve 2:17 ráno beze stopy zmizí. Tato děsivá událost rozproudí sled temných a navzájem propojených příběhů. Postupným prolínáním jednotlivých dějových linií se odhalují hlubší vrstvy tajemství, které sužuje celé město.

Pro mě osobně se jednalo o nejočekávanější horor roku a dostal jsem film, který jsem pořádně docenil až na druhé zhlédnutí. Hodina zmizení není pro každého. Je to hravá, nelineárně odvyprávěna podívaná, která by chronologicky vůbec nefungovala. Zároveň to dokáže perfektně kombinovat při pár momentech horor s komediálními prvky. Po režijní, technické, hudební a herecké stránce tomu nejde nic vytknout. Hororová stránka je tady parádní. Dostal jsem atmosférickou a napínavou podívanou, která dokáže několikrát vyděsit a být správně nepříjemná. Divák jen musí přistoupit na hru jakou hraje režisér a scenárista Zach Cregger. A hraje si opravdu šikovně. Hodina zmizení je důkazem toho, že čistokrevné horory nemají šanci nabídnout tak zajímavou, hravou a sebevědomou podívanou. Zach Cregger je velký talent, který si po druhém hororu upevnil pozici jednoho z nejlepších hororových tvůrců současnosti. Možná je i ten nejlepší. Ale to už záleží na každém jednotlivci. V mých očích se jedná o hodně silného autora hororu, který věřím, že nám nabídne ještě několik stejně zajímavých a skvělých filmů. Hodina zmizení patří právem  nejenom mezi ty nejlepší horory roku, ale také i mezi těmi filmy, které jsme v roce 2025 dostali. P.S. Je teď velmi snadné brát nadcházející Resident Evil od Creggera mezi ty nejočekávanější filmy roku 2026. My z redakce se na jeho nový film velmi těšíme.

1. Vrať mi ji

Po tragické události se nevidomá dívka Piper a její starší bratr Andy ocitají v péči nové pěstounky Laury, která žije v odlehlém domě společně s chlapcem Oliverem. Zpočátku se zdá, že našli nový domov – ale pod povrchem se začínají hromadit znepokojivé náznaky. Piper a Andy brzy narazí na zvláštní rituály, podivné chování Olivera a temné tajemství skryté v prázdném bazénu. Jak odhalují vrstvy děsivé minulosti, začíná se rozplývat hranice mezi skutečností a noční můrou.

A první místo za mě vyhrává snímek Vrať mi ji. Bratři Philippou, kdysi youtubeři (už tehdy na mě dělali velký dojem), po své velmi vydařené prvotině Mluv se mnou servírují druhý horor a je to velká trefa. Bratři Philippou umí pracovat s žánrem a z postavy. Jejich nový horor je zlý až mi nebylo několikrát příjemně. A tohle u hororů miluju. Film sice brzo vytasí karty na stůl a je z toho přímočará podívaná, která potom už nemá s čím moc překvapit. Divák následně čeká jen na to nejhorší. Snímek je od začátku do konce nastaven do hororově laděného tónu, kdy se postupně stupňuje na nepříjemných scénách a několikrát jsem v kině musel koukat skrz prsty z toho, jak moc jsem byl nervózní, co dalšího se stane. Lekačky tady nejsou a jede se na atmosférické a hodně drsných scénách. Ty jsou zde opravdu nepříjemné a pokud jste diváci se slabší povahou asi to bude pro vás těžší na sledování (scéna s nožem nebo okusování dřevěného stolu nezapomenu). Už v Mluv se mnou ukázali, že se drsných scén nebojí a zde je toho ještě více. Za pochvalu stojí také říct, že bratři Philippou dokonale pracují s herci a jejich novinka je o to silnější podívaná. Sally Hawkins je skvělá herečka a zde byť hraje zápornou postavu, tak především hraje tragický charakter, kterou na konci dokážete pochopit. Její výkon je velmi silný. Vedle ní dominuje ve své prvotině Sora Wong, která odvedla skvělou práci a moc jsem jí na konci fandil. No, a co se týče Jonaha Wrena Phillipse, tak před tímto klukem velký respekt, protože ten nemá lehkou práci a zajímalo by mě jaký to pro něho bylo natáčet to všechno, co se tam dělo. Film Vrať mi ji potvrdil, že bratři Philippou jedou první ligu. Má to úžasnou režii, kameru, herce, a ten silný konec, kdy jsem skoro měl slzičku tomu ještě více přidalo. Paráda. Z tohohle filmu mám velkou radost. Kvůli tomuhle miluju horory!!!

Nevešlo se do topky: It Feeds, Shelby Oaks, Vleesdag, Vlčí muž.

Zklamání: Klaun v kukuřičném poli, V zajetí démonů 4: Poslední rituály, Until Dawn, Srdcový vrah, Opice, Ulice strachu: Královna plesu.

Nejhorší horor roku: Pět nocí u Freddyho 2.

Tohle byl tedy žebříček TOP 10 nejlepší horory roku 2025. Doufám, že se Vám žebříček líbil. 

Zdroj titulního obrázku: Warner Bros.

-REKLAMA-

Na co se v poslední sérii Stranger Things zapomnělo?

0
Stranger Things
Zdroj: Netflix

Konec seriálu Stranger Things máme za sebou a v recenzi jsem se vypsal, co na poslední sérii říkám. Závěrečná série před pár dny skončila a na internetu se řeší několik otázek, které nebyly zodpovězený. Rozhodl jsem se, že si pro vás přichystám ty nejzajímavější a největší otázky, které fanoušky zajímají. Článek bude obsahovat spoilery k celému seriálu. Bez delšího zdržování jdeme na to.

Kde je Dr. Owens?

Dr. Sam Owens se poprvé objevil ve 2. sérii. Byl vysoce postaveným členem v Hawkinské laboratoři v niž nahradil po podivných událostech v roce 1983 Dr. Martina Brennera ve funkci provozního ředitele. Owens se stal kladnou postavou a mezi fanoušky si našel místo. Objevil se také v závěru v jedné scéně z 3. série. Naposledy jsme ho mohli vidět ve 4. sérii, kdy přemluvil Eleven k tajnému zařízení zvaném projekt Nina, která by ji mohla vrátit schopnosti. Zde pak Eleven narazila na Dr. Brennera a po několika „znovu prožitých“ potlačených vzpomínek dokázala El získat své schopnosti zpátky. El trvala na cestě zpět do Hawkins ve snaze zastavit Henryho Creela a zachránit své přátele. Soucitný Dr. Owens zařídil do Hawkins dopravu, ale Brenner však sabotoval jejich plány a zastavil Owense i Eleven. Situace v zařízení se brzy dále vyhrotila, když nevyzpytatelný podplukovník Sullivan zahájil vojenský útok s úmyslem Eleven zabít. Eleven se pomocí svých schopností dostala z nebezpečí a díky Mikovi, Willovi, Jonathanovi a Argylovi unikla. Dr. Brenner při útoku zahynul, ačkoli Owens přežil. Bohužel ve zbytku seriálu se již neobjevil a je to velká škoda, protože byl vojenským úředníkem a armáda hrála v poslední sérii velkou roli. Tahle postava si svoje zakončení zasloužila potom všem, co pro hrdiny udělala.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Co se stalo s Ericou a učitelem Clarkem v poslední epizodě?

Asi si teď říkáte, co touto otázkou myslím. Však byli viděni v epilogu. Konkrétně mám na mysli moment v kostele, kde vojáci v čele s Dr. Kay našli dodávku hlavních hrdinů. Mezitím na věži byli Clark a Erica, kteří viděli, že se vojáci blíží. Ale ptali jste se někdy, co se s nimi v této části stalo? Utekli před nimi? Nebo je chytli vojáci? A jestli je chytli, tak proč nebyli vidět při scéně, kdy vojáci chytli všechny hrdiny a hned na to El „zemřela“? Tahle část působí dojmem, že byla vystřihnuta. Kvůli tomu působí konec v některých věcech děravě a celkem to mrzí při zpětným pohledu.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Kde je Suzie?

Pamatujete si přítelkyni Dustina? Věřím, že ano. Suzie se stala oblíbenou vedlejší postavou, která je součástí jedné z nejvíce ikonických scén celého seriálu, kdy s Dustinem na konci 3. série zpívala Never Ending Story. Suzie se, ale ještě objevila ve 4. sérii, kde Will, Jonathan, Mike a Argyle potřebovali s něčím pomoct a tak se na Suzie obrátili. Dále se, ale v seriálu již neobjevila. Co se s ní stalo? Rozešel se s ní Dustin ve svém temném a špatném období? Na to se snažil odpovědět samotný představitel Dustina, Gaten Matarazzo v rozhovoru pro web Elite Daily: „Nerad to říkám, ale jelikož se Dustin nachází ve svém drzém a špatném období, kdy se chová jako nějaký emo hlupák, tak si zkrátka myslím, že se se Suzie rozešel“. Ačkoliv neúčast Suzie hodně fanoušků zklamala, tak její představitelka Babriella Pizzolo se objevila na premiéře, kde se setkala s Gatenem. Alespoň takové menší shledání mimo obrazovky Dustina a Suzie potěšilo. Ale seriál je seriál.

Kde je maminka Max?

Naposledy jsme mohli vidět maminku Max ve 4. sérii. Potom, co je opustil tatínek Billyho po strašlivých událostech z konce 3. série zůstala maminka sama se svojí dcerou Max. Začala hodně pít a našla si dvě zaměstnání, aby si udržela střechu nad hlavou společně s Max. Jenže potom, co Max byla v kómatu jsme už její maminku neviděli. Co se s ní stalo? Odstěhovala se a nechala svoji dceru v Hawkins? Nebo po této další těžké události ještě více začala pít a vzala si život? Odpověď je taková, že její představitelka Jennifer Marshall z velké části chybí kvůli skutečné nemoci, rakovina. Hereččin boj s rakovinou začal zdánlivě neškodnou skvrnou na noze – původně mylně považovanou za kousnutí hmyzem – ale ukázalo se, že jde o melanom, nebezpečnou formu rakoviny kůže známou svou schopností šíření. Spekuluje se, že natočila některé scény pro poslední sérii, které ji ukazují v nemocnici s Max. Dle dalších spekulacích by mohla být zahlcena účty a kómatem Max, nebo se ještě více stala závislou na návykových látkách. Ať je to jakkoliv, tak její neúčast chybí především na konci, kdy Max společně s ostatními maturovala.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Jak dopadla Dr. Kay a armáda na konci?

Seriál si zvykl obsazovat hvězdy známými z ikonických filmů z 80. let. Mezi ně patřil Sean Astin z Goonies (nejvíce znám samozřejmě z trilogie Pán prstenů), nebo herec Paul Reiser (Dr. Owens) z filmu Vetřelci. Když byla Linda Hamilton přivedena do páté série, všichni byli nadšení, co tato veteránka z Terminátora přinese. Téměř v každé epizodě využila svůj omezený čas na obrazovce výkonem, který sršel hrozivostí a naznačoval, že bude hrát její postava Dr. Kay velkou roli na konci seriálu.

Tyto náznaky bohužel nikdy nebyly naplněny. O této postavě se toho moc nedozvíme, včetně toho jaký byl její vztah s Dr. Brennerem. Také se nikdy nedozvíme, co se s její postavou stalo po zničení Upside Down, protože spolu se zbytkem armády prostě bez vysvětlení v epilogu zmizela. To mnoho fanoušků zmátlo i zklamalo. Proč vlastně přivést jednu z nejznámějších hvězd žánru z 80. let a platit ji za to, aby vypadala děsivě a pak zmizela? Její potenciál byl o mnoho větší, než co jsme nakonec dostali. Samotná Linda Hamilton si zasloužila větší prostor a její postava mohla dostat lepší zacházení. A tady se dostávám ještě k jedné otázce ohledně armády a Dr. Kay. Jak to dopadlo se základnou v Upside Down, kde byly těhotné ženy? Unikly? Nebo je nechala Dr. Kay zabít? To jsme se taky nedozvěděli. 

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Co se stalo s Vickie na konci?

Uprostřed veškerého chaosu v Hawkins si Robin našla čas na lásku. Její přítelkyní se stala Vickie, která se poprvé objevila ve 4. sérii. Ke konci se okrajově zapojuje do celého dramatu s Vecnou a Robin ji neustále ujišťuje, že až bude všechen chaos za nimi, vyrazí oba na romantickou večeři k Enzovi. K této večeři ale nikdy nedojde. Vickie se v epilogu neobjeví. Co k tomu řekl Matt Duffer v podcastu u Joshe Horowitze: „Možná, že se rozešli, možná ne, nebo si dali jen pauzu po těch šílených věch, co zažili. Mimochodem kolik párů znáte, kteří spolu zůstali, když šli na oddělené školy? Asi nula. Šance nevypadají dobře“. Na tohle mu odpověděl jeho bratr Ross, že Max a Lucas nejsou nula. Na což Matt zareagoval slovy: „Já vím, ale to je jeden mála příkladů“. Vypadá to, že se bratři Dufferovi rozhodli, že nebudou přímo odpovídat v seriálu a prostě se jen rozloučí se známými postavami. Přesto je tohle pro fanoušky Robin trochu urážlivé a její rande s Vickie u Enza jsme si zasloužili! 

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Kdo otevřel dveře v první epizodě seriálu při únosu Willa?

Když v první sérii Stranger Things vidíme únos Willa Byerse, stane se něco zvláštního. Než doběhne do kůlny, kde ho nakonec unese Demogorgon, všimne si Will, že se monstrum blíží ke vchodovým dveřím. Vchodové dveře jsou zamčené, ale vidíme, jak se telekineticky odemykají, když kolem prochází monstrum. V té době fanoušci předpokládali, že Demogorgon musí mít vlastní schopnosti, které by mu umožnily psychicky odemykat dveře při lovu kořisti.

Před 5 řadou však bratři Dufferovi potvrdili, že Demogorgoni nemají schopnosti. Dále tvrdili, že odpověď na otázku, kdo tyto dveře odemkl, bude zodpovězena v 5. sérii. Odpověď jsme ale nikdy nedostali, což z této otázky udělalo jednu z nejfrustrujících nezodpovězených otázek seriálu Stranger Things. Fanoušci proto byli naštvaní a chtěli na tohle odpověď. Ve zmíněném podcastu u Joshe Horowitze na tuhle otázku odpověděl Matt Duffer se slovy, že to udělal Vecna. To znamená, že teorie fanoušků, že to mohla být třeba Eleven byli chybné a odpověď, že to udělal Vecna byla celkem očividná. Přesto po očekávaní, že dostaneme odpověď je celkem zklamání, že tohle musejí tvůrci potvrdit mimo seriál. Ale alespoň jim děkujeme, že konečně víme, jak to doopravdy je. 

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Jak Eleven věděla, kdo je Will v 1. sérii?

V 1. sérii se stalo něco zvláštního, Eleven ukázala na fotografii Willa Byerse, čímž naznačila, že ho poznává. To vedlo k mnoha otázkám a teoriím o tom, proč by znala někoho, koho nikdy na obrazovce neviděla. Byli možná mentálně propojeni prostřednictvím Upside Down, nebo byla skutečně u něj doma a odemykala ty dveře (ano už víme, kdo to byl, ale před odpovědí byly takové teorie) tu noc, kdy byl Will unesen?

Bohužel se o tom ve finále nikdy nezmínila, což je o to podivnější, když vezmeme v úvahu, že 5. série nám zpětně poskytla tolik informací o tom, co se stalo s Willem hned po jeho únosu. Nakonec se Will s Eleven v průběhu seriálu spřátelil a jejich společné síly byly nakonec klíčové pro porážku Vecny. Přesto jsme se nikdy nedozvěděli, jak Willa poznala, než se s ním setkala, což fanoušky nechává na pochybách, zda Willa ve skutečnosti nepoznala a na fotografii ukazovala z úplně jiného důvodu. Tahle záhada z 1. série asi nikdy nebude odhalena a je to škoda, protože to vypadá, že to vzniklo jenom k tomu, aby to vytvořilo větší tajemno tehdy v průběhu 1. série.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Kam zmizeli ve finále Demogorgoni?

V závěrečné epizodě seriálu Stranger Things se hrdinové spojí, aby jednou provždy porazily Vecnu. Velká skupina cestuje do Propasti (Dimenze X) na závěrečnou bitvu, kde se utká s Vecnou a Mind Flayerem. Jako tým se jim podaří porazit oba nepřátele a jednou provždy ukončit jejich vládu teroru. V závěrečné bitvě ale něco chybí. Ve finále se již neobjeví Demogorgoni ani Demodogs nepřijdou na pomoc svému pánovi. Přitom Demogorgoni hráli velkou roli v prvních 4 dílech závěrečné série a i přesto, že dokázal Will pomocí svých schopností zabít tři Demogorgony, tak jsme mohli vidět během velkolepé akci ve čtvrté epizodě, že jich bylo víc, než jen tři. No, a pak se Demodogs objevily v šesté epizodě. Ze 4. série víme, že Propast je domov odkud pochází Mind Flayer a všechny monstra. Tak, proč ve finálním boji působila Propast prázdně? Kde byli Demogorgoni a Demodogs?

Na tohle se snažil odpověď Matt Duffer pro server The Wrap: „Vecna ​​nečekal takový zákeřný útok na svém domácím hřišti. Nikdy v životě si to nedokázal ani představit. Jsou tam někde (má na mysli Demogorgony)“. „Samozřejmě jsme diskutovali o to, že demo (zkratka pro Demogorgona) zapojíme ve finální bitvě s Mind Flayerem, ale přišlo nám správnější, proč dema nepotřebujeme když je Mind Flayer takový obrovský tvor“ pokračoval Duffer. „Nepotřebuje k útoku svou malou mravenčí armádu, postará se o to sám“. Také poukazuje na to, že během scény ve 4. sérii, kdy Henry putuje po této podivné planetě, krátce vidíme malého Demogorgona v dálce, na což Matt říká: „Tam nahoře není žádná obří civilizace demů“.

Takže pokud Demogorgoni a další tvorové nežijí ve velkých skupinách, jak to, že vždy útočí ve smečkách? Jak dlouho trvá, než Vecna ​​přivolá své přisluhovače, shromáždí je a pošle je do Hawkinsu? Jsou na opačné straně planety a cestují celé dny jen proto, aby zaútočili na nějaké děti v Indianě? Zemřou prostě poté, co je Mind Flayer zničen? Podle Matta Duffera scénáristé skutečně vymysleli scénu, kde bychom viděli i některé další tvory. „Postavy měli narazit na obrovské pole vajec v jakémsi stylu Vetřelců, ale všechny nápady se nám tam nevešly“ řekl. Dále Matt dodal: „Měl jsem pocit, že jsme s nimi ve čtvrté epizodě udělali všechno, co jsme chtěli a v závěru jsme se chtěli soustředit na Vecnu a Mind Flayera“.

Absence Demogorgonů a dalších tvorů ve finále působila zvláštně. Nepřátelská planeta vypadala opuštěně a hrdinové se bez nějakých větších problémů pohybovali na tomto cizím území. Zapojení těchto tvorů by ve finále přidala na napětí a možná by celá finální bitva nepůsobila uspěchaně a měla by pořádnou gradaci. Je jasné, že si s tímhle tvůrci mohli lépe vyhrát.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Proč byl Will ve finálním boji v pořádku, když Vecna ​​a Mind Flayer zemřeli?

Will byl chycen na začátku 1. série a tak začal příběh seriálu. Nějakou dobu se pak vědělo, že je Will propojen s kolektivní myslí a dokáže mu ubližovat, když se začne ubližovat všemu, co je s Mind Flayerem spojený, to jsme mohli vidět poprvé ve 2. sérii. Will se v 5. sérii naučí čerpat sílu od Vecny a díky tomu dokázal vidět očima Vecny, Demogorgonů a využít tyto schopnosti k zastavení nebo zabití svých nepřátel. Ve finálním boji vidíme kolektivní mysl v akci, ať už byl zraněn Vecna nebo Mind Flayer, tak to ten druhý pocítil, ale Will je s nimi také propojen a přesto nic necítil ve finále. Přitom ještě ve čtvrté epizodě, když byly Demogorgoni zapáleni, tak to pálilo i Willa. Je proto otázka, proč na Willa nic na konci nefungovalo. Nechtěli to tvůrci dělat dramatičtější a prostě nechali hlavně zemřít padouchy a hrdiny nechali žít? Ať už je to jakkoliv, tak tohle na konci působilo zvláštně.  

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Odkud se vzal záhadný kámen?

Ve finále jsme mohli konečně vidět, jak se Henry jako chlapec poprvé setkal s Mind Flayerem. Poté, co se v opuštěné důlní šachtě setkal se zraněným mužem s kufříkem, byl Henry poprvé donucen zabít v sebeobraně. Uvnitř kufříku Henry objeví záhadný kámen, který vytvoří most mezi ním a Mind Flayerem. Toto spojení nakonec chlapce zkazí a vede ho k tomu, že se stane padouchem, kterého vidíme během událostí seriálu.

Ačkoli kámen vyplňuje některé mezery v příběhu o původu Henryho Creela, vytváří zároveň řadu dalších otázek, které ve finále zůstávají nezodpovězeny. Seriál nikdy neodhaluje, odkud kámen pochází ani proč ho muž nosil. Fanoušci si o tom mohou vytvářet teorie na základě divadelní hry Stranger Things: The First Shadow, ale původ kamene nebyl v seriálu stále vyřešen. Bratři Dufferovi však naznačili, že by se to mohlo řešit v jednom z nadcházejících spin-offů Stranger Things. Z mého osobního pohledu bych řekl, že je tohle chyba. Původ Henryho (nikdy se více nerozebrala minulost, kde byla mladá Joyce, Hopper a další) se měl rozebrat, hlavně měl dostat větší prostor a hloubku. Plus se zde měla tahle věc celá vyřešit, aby byl seriál komplexní a uzavřený. Takhle se jen nechali otevřený dveře pro budoucí projekty.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Co se stalo s rodinou Turnbowových?

Na závěr si dáme něco pro pobavení. Ve třetí epizodě hlavní hrdinové zjistí, že Demogorgon unáší děti pro Vecnu, a tak nachystají past v domě rodiny Turnbowových, kterou Erica uspí. Celou rodinu následně unesou a schovají ve stodole. Jejich syn Derek je totiž dalším na řadě. Následně se jediný on ve stodole probere a po spatření Demogorgona se rozhodne pomoct hlavním postavám. A do konce seriálu už rodinu Turnbowových nevidíme. Otázka tedy je, co se s nimi stalo? S největší pravděpodobností, jak to seriál ukazuje, rodinu asi nechali ve stodole, protože se už tahle situace vůbec neřeší. Ta se musela po probuzení hodně divit, co se s nimi stalo a kde to jsou. Je jasné, že tady šlo hlavně o tu zábavu během uspání celé rodiny a následné chystání pasti na Demogorgona, kde během této přípravy celkem dost poničily dům Turnbowových (:-D).

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Tohle by bylo tedy vše okolo věcí na které se zapomnělo v poslední sérii Stranger Things. U několika věcí je to celkem zarážející, u něčeho škoda nevyužitého potenciálu a u něčeho jde vidět, že se věci nejspíš tolik řešit nechtěli. Dejte vědět, jak se vám článek líbil a co na tento seznam věcí říkáte. Souhlasíte se vším? Nebo byste ještě něco zmínily? 

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Velký Marty – Nový film talentovaného herce Timothée Chalameta (Recenze redakce)

0
Velky Marty
Zdroj: A24

Vítejte všichni u nového článku, ve kterém si rozebereme velmi očekávaný film Velký Marty. Film si vzal na starost Josh Safdie – se svým bratrem natočili chválený Drahokam. Pak se bratři rozdělili a každý začal tvořit své vlastní filmy. Benny natočil povedený životopisný film Mlátička a Josh o pár měsíců později přichází s Martym. Film jde do kin 1. ledna. Úvodní slova máme za sebou a teď se jdeme kouknout, jak se Velký Marty povedl.

Recenze redakce na film Velký Marty

Film během roku 1952 sleduje mladého snílka Martyho Mausera z New Yorku, který je posedlý se stát světovým šampionem ve stolním tenise, v té době ne příliš atraktivním sportu. Film nahlíží na jeho posedlou, někdy až naivní víru v sebe sama, která ho žene přes New York až do Londýna, Paříže i Tokia. Režisér Josh Safdie kombinuje syrovost a detailní atmosféru 50. let, a silné herecké výkony v čele s Timothéem Chalametem.

Velký Marty
Zdroj: A24

Tom Bejvl

Velký Marty představuje návrat Joshe Safdieho k energickému, chaotickému a výrazně autorskému stylu, se kterým se obejde i bez bratra Bennyho. V kulisách 50. let sleduje příběh pingpongového podvodníčka a antihrdiny Martyho Mausera, inspirovaného skutečným hráčem Martym Reismanem, přičemž sport zde funguje spíše jako metafora života plného rizika, posedlosti a neustálého zvyšování sázek. Film není klasickým sportovním dramatem ani tradičním biopicem, ale zběsilým portrétem sebestředného hejska, který balancuje mezi úspěchem a sebedestrukcí. Díky velkorysému rozpočtu, výrazné hudbě Daniela Lopatina, anachronistickým písním a galerii výtečných vedlejších postav působí Velký Marty jako mimořádně živá a hravá dobová podívaná, snadno evokující nejen snímky Martina Scorseseho.

Timothée Chalamet v titulní roli podává jeden ze svých nejlepších výkonů kariéry — jeho Marty je současně odpudivý i charismatický, sympatický i k nesnesitelný, film stojí především na jeho herecké energii a fyzickém nasazení. Safdie vytváří portrét antihrdiny, jehož největším protivníkem je on sám, a postupně přetavuje černou komedii v překvapivě emotivní a především funční drama. Velký Marty tak nejen potvrzuje Joshe Safdieho jako jednoho z nejvýraznějších současných filmařů, ale zároveň se sám řadí mezi nejvýraznější filmy uplynulého roku.

Hodnocení:  9/10

Velký Marty
Zdroj: A24

Marek Lízal

Předtím, než jsem šel na silvestrovské promítání, tak jsem dohnal od bratrů Safdie film Drahokam s Adamem Sandlerem, který se mi velmi líbil. A musím říct, že Josh svůj první sólo film zvládl naprosto špičkově a s velkou jistotou, že mám až pocit, že to byl právě Josh díky kterému se jejich společné filmy povedly (Dobré časy s Robertem Pattinsonem také stojí za to).

Velký Marty sleduje podobnou postavu, jako u filmech Drahokam a Dobré časy. Člověka, který využívá lidi okolo jen pro vlastní dobro a umí být pěkný hajzl. Tady přesněji sledujeme muže s velkými ambicemi, který prahne po uznání a potřebě prosadit se v prostředí, kterého dlouhodobě nebere vážně, a mezitím využívá všechny okolo ke svůj prospěch. Všechno, co se Josh naučil s bratrem u jejich filmů tady prodal, vynásobil a já nemám slov. Velký Marty během svých dvou a půl hodin sype na diváka intenzivně vyčerpávající podívanou, která se jen tak nezastaví. Tempo to má extrémně fyzické, dialogy nechtějí zastavit až jsem byl na konci v kině ještě dlouho rozhozený a vyklepaný. Do toho je to celé filmařsky natočeno s naprostou excelencí, že Josh Safdie tady předvedl totální masterclass. Hudebně, filmařsky a herecky je to špičková záležitost.

Film nám nabídne i několik pingpongových zápasů a ty jsou úžasně natočené, napínavé a já jsem byl při závěrečném zápase úplně mimo, nemrkal jsem a srdce mi tlouklo takovou rychlostí, jako bych sledoval loňský F1 v kině. Kdybych neseděl v kině s plnými lidmi, tak si u toho budu muset stoupnout a přešlapovat na místě, protože to bylo výborně vygradovaný. Celé to nakonec podtrhává fantastickým výkonem Timothée Chalamet a byť je ohraný o něčem říkat, že je to nejlepší a bla bla bla, tak mě nenapadá nic lepšího než říct, že Timothée nikdy nebyl v tak silné a přesné roli jako zde. Dejte mu už toho Oscara! Velký Marty je za mě absolutní filmový nářez, který mě dostal, na nějakou dobu mě úplně rozhodil a tento neskutečný filmový zážitek jsem musel nějakou dobu rozdýchávat.

Hodnocení: 10/10

Velký Marty
Zdroj: A24

Pavel Hrubeš

Pingový nářez. Dlouho se mi nestalo, abych hned zkraje roku viděl film, který mi takhle moc sedl.  Na Velkého Martyho jsem se dost těšil. Věděl jsem, že dostanu kvalitní film, ale upřímně jsem nečekal, že dostanu, takhle našlapaný a strhující snímek.

Režisér Josh Safdie si pro nás připravil film, na který je radost koukat, protože má v sobě nespoutanou energii, drzost a divokost. Safdie se tady nedrží zkrátka a natočil neskutečně hravý a zábavný film, co neustále překvapuje, baví a provokuje. A já si ho hodně užil. Moc mě bavila sebevědomá a dynamická režie, u které jsem si několikrát vzpomněl na Drahokam – podobný amorální hrdina a i atmosféra.

Safdie to do nás valí pod tlakem a já nestačil koukat. Ať už jde o rychle dialogové výměny, naprosto strhující pingové zápasy nebo herecké vedení Chalameta. Safdie tady naplno dokazuje, že je opravdu hodně talentovaný režisér a předchozí filmy nebyly náhody. Po audiovizuální stránce si to Safdie pohlídal a dál nám zběsilý a agresivní snímek, který ždíme svůj rozpočet na maximum. Film má suprovou retro atmosféru, parádní výpravu, a každou chvilku se mění prostředí a neustále se něco děje. Místy film nenechá diváka vydechnout a je toho až moc.

Timothée Chalamet má zde jednu z životních rolí a pokud za pár měsíců vyhraje Oscara, tak se nikdo nemůže divit. Chalamet hraje neskutečně a doslova se proměnil ve svůj charakter. Postavu, kterou obdivujete za sportovní výkony, přesvědčení a zápal, ale zároveň se vám lidsky hnusí, pohrdáte jim, a v reálném světě byste mu plivli do obličeje, za to jaký je. A Chalamet tohle dokázal dokonale vystihnout a prodat. V jeden moment ho nesnášíte, a za pár minut mu držíte palce a prožívat s ním jeho životní zápas, a v napětí sledujete míček z jedné strany na stranu a doufáte, že spadne, tak jak má. Výborný herecký výkon a další důkaz, že Chalamet patří mezi nejlepší herce současnosti.

Gwyneth Paltrow nemá tolik prostoru, přesto si pár scén krade pro sebe, protože je parádní herečka a tahle role jí sedla. Odessa A’zion má velmi vděčnou roli a využila jí na maximum. A’zion mi v této roli moc sedla, má skvělou chemii s Chalametem, a líbilo se mi, jak její linka gradovala.

Jsem s filmem dost spokojený a hodně se mi líbil, ale i tak k němu mám několik výhrad. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je toho tady až moc, a někdy Safdie tlačil až moc na pilu, že mi to kazilo zážitek – celé vyústění linky s mafiánem a psem. Totéž platí i o postavě Martyho. Místy se choval jako největší svině, že mi dělalo problém mu přát nějaký šťastný konec. Velký Marty je nadupaný film od začátku až do konce, dále je to obrovský herecký koncert Timothée Chalameta, a v neposlední řadě je to hodně kvalitní film.

Hodnocení: 8,5/10

Toto jsou naše dojmy a názory na velmi očekáváný film Velký Marty. Budeme moc rádi, když filmu dáte šanci v kině.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: A24

-REKLAMA-

Otec Matka Sestra Bratr – Novinka Jima Jarmusche (Recenze)

0
Otec Matka Sestra Bratr
Zdroj: Mubi

Triptych tvořený na sebe navazujícími povídkami. Všechny tři příběhy se týkají vztahů mezi dospělými dětmi, jejich poněkud odtažitými rodiči (nebo rodičem) a mezi sebou navzájem. Odcizení sourozenci se po letech opět setkávají a jsou nuceni čelit nevyřešeným napětím a přehodnotit své napjaté vztahy s emocionálně vzdálenými rodiči…

Režisér a scenárista Jim Jarmusch, kterému se často přezdívá král nezávislého filmu, uvedl na loňském Benátském filmovém festivalu svůj 14. celovečerní film s názvem Otec Matka Sestra Bratr. Ve výsledku na tamto festivalu dostal Jarmusch Zlatého lva za nejlepší film, což je pro filmaře, který 22. 1. 2026 oslaví své 73. narozeniny, jeden z kariérních vrcholů. Po vzoru Jarmuschových filmů Kafe a cigára či Tajuplný vlak se jedná o antologii, která je konkrétně složena ze tří příběhů. Nechybí v nich již zajetí Jarmuschovi spolupracovníci (Tom Waits, Adam Driver, Cate Blanchett…) ani herecké tváře, se kterými spolupracuje poprvé (Vicky Krieps, Mayim Bialik…). Výsledkem je poté film, který snadno dokáže evokovat klasickou tvorbu Jima Jarmusche. A každý si sám jistě ujasní, zda to pro něj znamená dobrou zprávu.

Otec Matka Sestra Bratr – Další meditační film Jima Jarmusche

Otec Matka Bratr Sestra
Zdroj: Mubi

Tři nové Jarmuschovy příběhy se postupně odehrávají ve Spojených státech, Dublinu a Paříži. V prvním se řeší napětí mezi dítětem a rodiči, v druhém představa o hodnotách mezi dvěma odlišnými generacemi, v tom třetím zase snaha o vyrovnání se ztrátou rodičů. Příběhy tak spojují rodinné vztahy a různé formy rodinných dynamik. Jedná se poté o další Jarmuschův meditační film – podobně jako dekádu starý Paterson pojednával o každodenní rutině, Otec Matka Sestra Bratr se podobným způsobem staví k životu ústředních postav. Jsou to zdánlivě obyčejné výjevy ze života, které ovšem mají přidanou hodnotu v drobných gestech či postupném odhalování, že se film skutečně nevěnuje pouze banálním výjevům.

Jarmusch i tentokrát kreativně přistupuje k vyprávění, není přitom tak nesnesitelný jako v případě vyloženě provokativního Mrtví neumírají. Nevyhnutelně stárne, přesto dokáže realizovat film, který pojednává o střetu generací, není přitom zbytečně nakloněn k postavám, které zastupují generaci starší. Tři příběhy spojují jisté motivy i vypravěčské techniky, jejich velká výhoda ovšem tkví v tom, že je každý o něčem jiném. Ať už jde o příběh sourozenců, kteří navštěvují ovdovělého otce, sester, které před svou matkou vytvářejí iluzi lepšího života, či sourozenců, kteří truchlí nad zesnulými rodiči a právě po jejich smrti o nich zjišťují nové informace. V každém z nich se odehrává tak trochu jiná dynamika mezi sourozenci, v každém z nich se k rodičům přistupuje trochu jiným způsobem. Ve všech jde ovšem o odlišnosti mezi starší a mladší generací, každodenní momenty i tiché momenty, které podtrhují meditativnost.

Jim Jarmusch je tak moc Jim Jarmusch, jak to jde

Otec Matka Sestra Bratr
Zdroj: Mubi

I v tomto ohledu jde o film Jima Jarmusche. Kdo je většinu jeho filmů svorně nenávidí, nejeví se dvakrát pravděpodobné, že by se na tom mělo u Otce Matky Sestry Bratra cokoliv měnit. Jeho kariéra se přitom svým způsobem dělí na dvě kategorie – experimentálnější/provokativnější filmy (už prakticky kultovní filmy Ghost Dog – Cesta samuraje či Přežijí jen milenci, zmiňované Mrtví neumírají) a meditativní filmy na pomezí každodenních studií, ve kterých Jarmusch slouží spíše jako pozorovatel (zmiňovaný Paterson). Otec Matka Sestra Bratr spadá do druhé, v kontextu Jarmuschovy kariéry vděčnější kategorie. Pořád má slabost pro sarkastický humor, pořád točí filmy, které budou pro mnohé nesnesitelné, protože se v nich „nic neděje“. A přesto by se těžko hledal tvůrce, který takovéto filmy točí lépe.

Na filmu se podíleli dva kameramani, kdy Frederick Elmes točil příběh s názvem Otec (USA), Yorick Le Saux poté příběhy Matka (Dublin) a Sestra Bratr (Francie). I přes účast dvou kameramanů má výsledek jednotnou vizuální formu. Ve všech třech částech se alespoň chvíli jezdí autem, občas se objeví ptačí perspektiva, i přes jiné lokace se na film kouká konzistentně hezky. A především segment z Paříže dává dost jasně najevo, že Jarmusch šikovně uvažuje i nad kompozicí barev. A navíc se postupem času skutečně ukáže, že i když jde o antologii tvořenou třemi separátními příběhy, které zdánlivě nemohou být více odlišné, spojuje je toho víc, než by si v jejich průběhu kdokoli dokázal tipnout.

V komornosti je síla

Otec Matka Bratr Sestra
Zdroj: Mubi

Je to komorně vyprávěná sbírka příběhů o nedokonalosti v rodinách, právě i v tom tkví síla celé této antologie. Dokáže být úsměvná i nepříjemná svou autenticitou, protože různé dynamiky rodinných příslušníků dokáže vystihnout způsoby, které jsou až zarážející. Minimálně se tedy dá snadno věřit tomu, že se v příbězích Jarmuschovy antologie mnozí poznají. Je to film protkaný melancholickým nádechem a zdánlivě přirozených emocí – takových, které dokáží vyvolat pocit, že mezi postavami příběhů skutečně existují pevná rodinná pouta a že by jednotlivým hercům člověk skutečně uvěřil, že se jedná o skutečné příbuzné, kteří kamerami nechávají zachytit jeden z autentických výjevů z jejich života. Přirozenější dialogy navíc Jarmusch pravděpodobně nepsal od krátkometrážní trilogie Káva a cigarety.

Otec Matka Sestra Bratr tak potvrzuje Jarmuschovu schopnost nalézat význam v každodennosti. I když se tempo filmu může zdát pomalé a dějové linie zdánlivě nenápadné, právě v detailech a nuancích spočívá jejich síla. Se střetem generací, rodinnými nedorozuměními či ztrátou navíc pracuje způsobem, který si vystačí s málem, přesto je ve výsledku účelný. I Jarmuschův meditativní přístup dokáže být emotivně intenzivní, i když nikdy neopustí upřednostňovaný minimalismus. Jestli se tak má jednat o další důkaz toho, proč je Jarmusch považován za krále nezávislého filmu, svůj účel Otec Matka Sestra Bratr plní. A svým způsobem dává smysl, proč jeho novince propadla minimálně porota v Benátkách. Mnohem obtížněji se soudí, zda může být Jarmuschova novinka filmem, díky kterému ho mnozí vezmou na milost; jakmile ovšem jednou nastane čas ohlížet se za Jarmuschovým odkazem, Otec Matka Sestra Bratr nejspíše v tomto ohledu přehlížen nebude.

Otec Matka Sestra Bratr závěrem

Otec Matka Sestra Bratr potvrzuje, že Jim Jarmusch nepatří mezi nejuznávanější nezávislé filmové tvůrce náhodou. Jeho novinka je tichou oslavou rodiny, generací a drobných gest, která dělají život plným – a právě v této zdánlivé komornosti spočívá její síla. Ať už divák patří mezi dlouholeté fanoušky Jarmusche, nebo s jeho tvorbou teprve začíná, tato antologie dokáže naznačit, že není označován jako král nezávislého filmu náhodou…

Verdikt: 7,5 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Mubi
-REKLAMA-

Stranger Things – 5. Série: Konec jedné éry (Recenze)

0
Stranger Things
Zdroj: Netflix

Tak je to tady přátelé. Konec jednoho seriálového fenoménu. Po 9 letech, 5 řadách, 42 epizod a dohromady 45 hodin a 21 min je cesta u konce. Stranger Things ušlo velkou cestu, kdy si ho zamilovalo miliony diváků a stal se jedním z nejpopulárnějších seriálů všech dob. Jelikož pro mě seriál znamená hodně, tak byla recenze svěřena mě. Po rewachu celého seriálu, článcích o zajímavostech a faktech ke každé sérii je tady recenze na závěrečnou 5. sérii seriálu Stranger Things. Pohodlně se usaďte a jdeme na to.

Recenze finální 5. série Stranger Things

Přiznám se, že nevím, kde začít tuhle recenzi. Ale asi to vezmu hezky v klidu od začátku. Bratři Dufferovi vymysleli fenomén, který změnil životy nespočet divákům. Tam, kde to začalo jako pouhopouhý seriál o malém městečku s dětmi hrající Dungeons & Dragons, kdy jim jedné noci zmizí kamarád a objeví se zde holka se superschopnostmi a celé to bylo zaměřeno na hororovější atmosféru se z tohohle seriálu postupně stala větší podívaná, která bavila, napínala, překvapovala a ohromovala. Bratři Dufferovi tehdy zkombinovali Stephena Kinga, Stevena Spielberga, Johna Carpentera a další slavné tvůrce, filmy a nikdo tehdy nemohl tušit, co Stranger Things bude pro seriálový svět znamenat.

Nejdříve přišla 1. série, kde vznikl krásný cit pro mix všeho možného, kde máme místo zvané Upside Down (geniální věc), skvělé postavy, retro atmosféru, úžasný výběr písní a soundtracků. Ve 2. sérii se přidala inspirace u Jamese Camerona a drželo si to atmosféru 1.série. Následně přišla nejodlehčenější a nejzábavnější 3. série, kde se inspirovali body hororem a tento element byl zde naprosto úžasný a plus zde byla ta parádní letní atmosféra. No, a pak přišla předposlední 4. série, kde Dufferovi udělali ze Stranger Things velkolepější podívanou (i díky většímu rozpočtu), která už nepřipomínala standardní televizní produkci, ale více filmovou podívanou. A všechno jim to vycházelo a fungovalo. Na 5. sérii byly tedy velká očekávání a já jako fanoušek si přál ze všeho nejvíce důstojné a povedené finále, a ne žádný průser. Jak to tedy vidím já?

5. série začíná několik měsíců po 4. sérii, kdy se v Hawkins vytvořil vstup do Upside Down a americká armáda celý tento sektor zabezpečila a hlídají tuhle oblast. Mezitím se hlavní hrdinové snaží vypátrat Vecnu, který zmizel a nejsou po něm stopy. 5. série od začátku se začíná více soustředit na některé z postav a dopřává jim prostor a Dufferovi jasně dávají najevo, že je tady poslední dobrodružství s našemi oblíbenými postavami.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Základem jsou postavy

Kdo zde dostává konečně zasloužený prostor po všech těch předchozích sérií, kde byl oběť nebo se mu nedostávalo tolik pozornosti je Will. S ním příběh tohoto seriálu začal a Dufferovi se k němu hezky vrací a herec Noah Schnapp dostává možnost předvést, co v něm je. A já musím říct, že se s ním pracuje skvěle a Schnapp si roli opravdu užívá a dává do toho maximum. V některých momentech jsem byl až překvapený, jaký talent se v něm skrývá a co zvládne zahrát. Noah Schnapp na mě působil ve většině času správně autenticky a uvěřitelně a člověk mu věří toho zlomeného, osamoceného kluka, který hledá smysl života, hledá místo, kde by mohl zapadnout. Jeho dějová linka podle mě patří k těm nejlepším věcem na 5. sérii a jeho scény s Vecnou jsou skvělé.

Dále zde překvapivě dostává prostor – vlastně by se dalo říct, že dostala ten největší prostor ze všech – Holly, která je sestrou Mika a Nancy. Tu si zahrála 14letá Nell Fisher, kterou jsme mohli vidět v hororu Smrtelné zlo: Probuzení, kde ukázala, že je to talentovaná herečka, ve které něco je a viděli to také bratři Dufferovi, kteří ji v tomhle filmu zahlédli a hned věděli, že je to jejich Holly. A narovinu vám říkám, že Holly zde má nejlepší dějovou linku v celé 5. sérii. Její linka s Max je parádní a Nell má výbornou chemii se Sadie Sink a konec 6 epizody si kradou pro sebe a řekl bych, že se jedná o jeden z nejlepších momentů 5. série. Nell díky tomu prostoru, co dostala a svému hereckému talentu bere do kapsy prakticky všechny mladší postavy a byla radost ji sledovat.

Stejně jako u předchozích sériích, tak i zde mají postavy mezi sebou dobře napsané dialogové výměny, vtípky a chemie mezi každým funguje. Fanoušci dvojice Dustina a Steva si přijdou na své, i když mají v první polovině série mezi sebou ponorku, tak tahle dvojice zase potvrdila, proč patří mezi ty nejlepší a nejsilnější věci, co jsme v tomto seriálu dostali. Perfektně zde funguje Robin aka Rockin Robin, která už od své premiéry ve 3. sérii si dokáže ukrást prostor pro sebe. Robin je vlastně takové srdce seriálu, kdy někdy působí jako terapeutka a zároveň jako ta nejlepší kamarádka a partnerka se kterou chcete mít dobrý vztah. Maya Hawke se v téhle roli našla a její společné scény s Willem mě nejenom hřáli u srdíčka, ale jsou výbornou věcí na této řadě. Robin měla vždy s kýmkoliv výborný vztah, ve 3. sérii to bylo se Stevem, ve 4. sérii s Nancy a nyní to bylo s Willem. Robin potvrdila, že je klíčovou a výborně napsanou postavou, kterou skvěle do seriálu přidali.

U koho zamrzí menší prostor, tak je u Mika, který ve druhé polovině nedostane tolik prostoru a je to celkem škoda, protože se zde mohl více prohloubit a rozebrat jeho vztah s Willem. Plus mi přišlo, že se trošku zapomnělo, že je Mike lídr, bez kterého by partička tehdy v 1. sérii nefungovala a nedržela pohromadě, tak jak to ukázal i v dalších řadách. Představoval bych si pro něho více prostoru, ale nic to nemění na tom, že Finn Wolfhard odvedl jako vždy velmi dobrý výkon. Lucas je jinak velmi fajn jako obvykle.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Kdo bohužel zaostává a moc dobře se s ní nepracuje, tak to je Eleven. Ta občas nejenom, že nedostane tolik prostoru, ale trošku se zapomínalo někdy, že má silné schopnosti (měl jsem dojem, že ji Dufferovi oslabily) a dialogy neměla natolik dobře napsané. Plus nepomáhá ani fakt, že Millie Bobby Brown prostě není dobrou herečkou a v poslední sérii to šlo nejvíc vidět a někdy jsem nechápal, proč ji režiséři a celkově ostatní vedli tímto směrem. Někdy její výrazy, slova nepůsobili nejlépe a spíše blbě a na internetu se stala terčem pro smích. Naštěstí v první polovině má dějovou linku s Hopperem, kde to David Harbour skvěle vyvažuje a drží nad vodou. Harbour je ve své roli jako vždy perfektní a jeho válečně přepnutého Hoppera jsem si užil. Kdo jinak působí spíše do počtu je Joyce, kde to už dávno není okolo herečky Winony Ryder jako tehdy u 1 nebo 2 série postavený. Proto někdy zamrzí, když je ve scéně se všemi postavami a je jako páté kolo u vozu.

No, a co Vecna? Ten zde dostává skvělou linku, kdy herec Jamie Campbell Bower ukázal, že je nejenom jedním z těch nejtalentovanějších v tomto seriálu, ale také skvělým hercem, když nehraje zrovna v nějakých laciných filmech. Jamie odvádí fantastickou práci a byl jsem jeho výkonem ohromen a strašně bych si pro něho přál větší prostor v kvalitnějších projektech. Přesto mě u něho velmi zamrzelo, že Henry nedostal více prostoru a jeho příběhový oblouk nedostal dostatečnou péči. Znalci vědí, že existuje divadelní hra, která se točí okolo Henryho a seriál jeho příběh moc nerozpracoval, a přitom se tady nabízela velká možnost. Očekával bych, že jedna epizoda mu bude věnována a lépe díky tomu pochopíme tuhle postavu. I tak Dufferovi nabídli patřičné odpovědi, ale v minulosti by tahle linka byla lépe zpracována. Jinak, kdo by zde moc nemusel být a dokazuje to, že armádní linky nevěstí nic dobrého (dívám se na tebe Welcome to Derry) je postava Dr. Kay, kterou si zahrála legendární Sarah Connor, Linda Hamilton. Ta v první polovině dostala více prostoru než ve druhé polovině a šlo vidět, že si s ní nevědí tvůrci moc rady a spíše se věnují hlavním postavám.

A tady se dostávám k jednomu faktu, který je velmi důležitý. Finální 5. sérii bratři Dufferovi zpracovali nejenom jako konec příběhu, ale hlavně ze všeho nejvíce jako konec s hlavními postavami. Proto někdy zamrzí, že na některé postavy se zapomene. Ted Wheeler se objeví na začátku a pak to vypadá jako by si klasicky zdřímnul ve svém křesle a neřeší se. A o některých rodičích ostatních dětí bych se raději nebavil (hlavně se dívám na maminku Max). Plus Dufferovi celý tento konflikt dobra a zla zredukovali právě jen na hlavní postavy a armádu, ale občané a celkově městečko Hawkins působí prázdně.

Technicky je to opulentní podívaná

5. série je nejenom nejdražší sérií ze všech, ale patří také k těm nejdražším seriálům všech dob a jde to tady vidět stejně jako u 4. série (tady je to zase o kousek posunutý). Filmařsky je to zkrátka skvělá podívaná, která je pro televizní obrazovky velkou záležitostí a dost často by tomu spíše slušelo velké plátno. Efekty jsou zde perfektně zpracovaný a když dojde (hlavně v první polovině) na Demogorgony, tak ty zkrátka nemají chybu a člověk, když si vzpomene na 1. sérii, tak si musí říct, že tohle je úplně jiný level kvality. Celkově po technické stránce tomu nejde nic vytknout, nasvícení, kamera, střih, zvukově a akce je skvěle zvládnutá a hezky se na to kouká.

Stranger Things
Zdroj: Netflix

Co se týče samotné akce, tak divák asi bude očekávat (a dle rozporuplných ohlasů asi to tak bude) velkolepou a nonstop akci. Ale Stranger Things o tomhle nikdy nebylo, bylo to hlavně o těch postavách, přátelství, emocích, atmosféře a skvělé práce výstavby děje a jeho gradace. Každopádně 5. série nabídne ve 4 epizodě (dalo by se říct) doslova válečnou sekvenci, která bere do kapsy všechno, co se dělo v předchozích řadách. Ano 4 epizoda s názvem „Kapitola čtvrtá: Čaroděj“ je nejlepší epizodou 5. série, kde posledních 20 minut muselo všechny fanoušky vystřelit do vesmíru.

Sázka na jistotu

Bratři Dufferovi neměli před sebou vůbec lehký úkol. Zakončit takhle populární seriál není jen tak a někteří by o tom mohli vyprávět. Dvojice se proto musela rozhodnout a nabídnout divákům definitivní konec. A je otázka, jestli je tohle, co jsme dostali to správné. Jde tady totiž vidět sázka na jistotu, že nechtějí moc experimentovat, šokovat a spíše si jdou po nalajnované cestě. Bez nějakých větších překvápek se dojelo do cíle, což bylo v porovnání s předchozími sériemi nezvyk. Na druhou stranu je pravda, že Dufferovi si připravily půdu a udělali konec, který krásně zacykluje celý tento nezapomenutelný příběh. Přesto se, ale nesnažili moc šokovat a jeli hrozně na jistotu. A je otázka, jestli by pomohlo, kdyby přitvrdily, nebo se snažili nějak jinak překvapit.

Za sebe si jen myslím, že finále nenadchne ani neurazí. Je pravda, že si tento fenomén zasloužil něco lepšího. Je to hlavně proto, že mě mrzí na posledním dílu ta uspěchanost, finální boj je jako z nějaké slabší Marvelovky a se záporákama se mělo líp pracovat v konečném zúčtování. Přišlo mi, že nějaký wow moment zde chyběl. Pamatujete si to finále 4. série, kde Dufferovi neskutečně navařili? Tam byla ta intenzita, dynamika střihu, hudba, dialogy, vývoje postav, vyprávění a gradace naprosto fantastická a při pohledu na rewatch, co jsem si dal mám pocit, že Dufferovi jako by měli už dost. Co se jim ale musí nechat je závěrečný 40minutový epilog. A tady za mě dostávají velkou chválu. Vidět kam se postavy posunuli, jak se vypořádávají s tím vším a jak se hezky vrátí seriál k 1. sérii a všechno se krásně zakončí byla nádherná emocionální tečka.

Stranger Things závěrem

Finální 5. série je povedeným zakončením tohoto fenomenálního seriálu, který začal v roce 2016 a bratři Dufferovi ho dovedli společně s ostatními ke zdárnému konci. Jedná se sice o nejslabší sérii, která má svoje neduhy a jde na ni vidět, že to není taková precizní práce jako u předchozí série. Především druhá polovina působí, že se snažili tvůrci do cíle dojít v klidu a na jistotu. A je to celkem škoda, protože si to zasloužilo lepší a silnější konec. Přesto je závěrečný epilog krásnou a nostalgickou tečkou za tímto nezapomenutelným seriálem, kdy se hezky seriál se svými postavami s naprostou lehkostí a elegantností rozloučí s divákem a zavře za sebou dveře. Nejednou u tohohle divákovi ukápnou slzy. Bratři Dufferovi konec nepokazili a natočili důstojný závěr.

Druhá Hra o trůny se nekoná, jen je otázka, jestli tohle bude někomu stačit po těch letech čekání a očekávání. Jedno je ale jisté. Stranger Things je úžasný seriál se speciálním kouzlem, jaký se jen tak jinde nenajde. Seriál změnil životy nespočet divákům a generace, která na tomhle vyrostla a prožívala časy s touto partičkou postav na tohle nikdy nezapomene. Pro budoucí generaci je tady odkaz, který je nesmazatelný, na který se bude vzpomínat a ke kterému se fanoušci (já určitě ano!) budou mile rádi vracet. Za sebe můžu říct, že tohle je pro mě nejdůležitější seriál v mém životě a tímto bych chtěl bratrům Dufferovým a všem, kteří se na tomhle podíleli poděkovat. Změnilo mi to život a pevně si myslím, že se nenajde nic podobného a rozhodně nic tak speciálního jako je Stranger Things. A co si ze seriálu máme hlavně odnést? Že bez přátel by ten život nedával smysl.

Hodnocení: 8/10

Tohle byla recenze k finální 5. sérii Stranger Things. Doufám, že se vám recenze líbila a nevadilo vám, že se jedná o tak dlouhý text. Jedná se nejenom o recenzi k 5. sérii, ale hlavně je to rozlučka s tímto seriálem. A já doufám, že jste si finále užily a jste s koncem spokojení. 

Zdroj: Netflix

-REKLAMA-

Pomocnice – Sydney Sweeney v novém thrilleru (Recenze)

0
Pomocnice
Zdroj: Lionsgate

Práce v domácnosti Niny (Amanda Seyfried) a Andrewa (Brandon Sklenar) Winchesterových je pro Millie (Sydney Sweeney) poslední záchranou začít znovu a uzavřít temnou kapitolu své minulosti. To ovšem netuší, že tajemství, která její noví zaměstnavatelé skrývají za zavřenými dveřmi, jsou mnohem větší než ta její… Podivným „náhodám“, se kterými se setkává při každodenním úklidu jejich krásného domu, vyzvedávání jejich dcery ze školy i přípravy rodinných večeří zprvu nevěnuje pozornost a snaží se je nenuceně přehlížet, stejně jako Ninino podivné chování, její falešná obvinění a schválnosti, kterým musí stále častěji čelit.

Copak ona, Millie, ta už v životě zažila mnohem horší věci, než jsou rozmary zhýčkané paničky z bohaté čtvrti, navíc tuhle práci zoufale potřebuje. Ale Andrew se zdá být čím dál ztrápenější a osamělejší. Když se dívá do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo nebýt jen služebnou a stát se novou paní domu, zvlášť když ta současná je den ode dne nesnesitelnější, a dokonce o sebe přestala pečovat. A dost možná by nemuselo zůstat jen u okouzlujících představ, protože Winchesterovi netuší, kdo Millie doopravdy je. Nevědí, čeho je schopná…

Pomocnice – Hit, na který Sydney Sweeney tolik čekala

Pomocnice
Zdroj: Lionsgate

Sydney Sweeney se za poslední roky stala jednou z nejpopulárnějších hereček své generace. Proslavilo jí především účinkování v seriálu Euforie, romantický hit S tebou nikdy jí poté zdánlivě nakopl úspěšnou filmovou kariéru. A pak to šlo z kopce. Propadák za propadákem (Madam Web či Christy), kontroverze s džíny či údajnou podporou Donalda Trumpa během posledních prezidentských voleb v USA (především v USA jsou na toto téma citliví) či komentáře na účet jejího poprsí nejen od Elona Muska. Sweeney ještě tento rok čeká návrat v 3. sérii Euforie a do pár let také účast v americké předělávce Muže z Ria či adaptaci videohry Split Fiction, přeci jen ovšem Sweeney musela začít doufat, že se konečně objeví v nějakém hitu. A nakonec ani nemusela čekat dlouho.

Předloha k filmu Pomocnice od Freidy McFadden je startem celé knižní trilogie – na původní knihu konkrétně navazují knihy The Housemaid’s Secret (Tajemství pomocnice) a Housemaid Is Watching (Pomocnice odvedle). Studio Lionsgate tak mohlo předem opatrně počítat s případným nastartováním celé filmové série, na tu nejspíše také nakonec dojde. Už teď jen v Americe utržila Pomocnice 56,2 milionu dolarů a díky klasické po-sváteční výdrži směřuje k více jak 100 milionům dolarů jen z amerických kin. Film za 35 milionů dolarů se tak snadno zařadí mezi komerční hity, je to ovšem zasloužené?

Pomocnice – Paul Feig zkouší něco tak trochu jiného

Pomocnice
Zdroj: Lionsgate

Paul Feig je režisérem, který stojí za komediálními hity jako Ženy sobě či Špion, thrillerové prvky poté měla jeho Nebezpečná laskavost i její loňské pokračování. Pomocnice je nicméně mnohem serióznější, jde jí bez problému označit za čistokrevný thriller. Takový, ve kterém nová domácí pomocnice začne vnímat, že s jejími zaměstnanci nejspíše není vše v pořádku. Jde o adaptaci knihy, která má poměrně blízko k braku, už dle samotné synopse je pravděpodobné, že mnozí nebudou od Pomocnice očekávat cokoliv extra. A právě i proto může výsledek mnohé milé překvapit.

Feig je očividně nad věcí. Nejspíše ani nepočítá s tím, že by se jeho Pomocnice mohla vydat ve stopách třeba Základního instinktu. Sympatická je Pomocnice nicméně v tom, že se může snadno zdát, že už v marketingové kampani vyzradila prakticky vše, co na ní může být zajímavé, především zásadní odhalení a překvapení. Amanda Seyfried tak už v traileru působí, že by se klidně mohla vydat ve stopách Glenn Close v Osudové přitažlivosti či Rosamund Pike ve Zmizelé, kampaň v podstatě servírovala film, který se snaží divákovi vštípit pocit, že je několik kroků před vyústěním filmu. Aby se nakonec ukázalo, že se jednalo o slušnou hru. A to, co se mohlo zdát jako očividné, tak očividně vlastně není. Jedná se navíc o film, u kterého moc nesejde na tom, jak moc realisticky působí. Jeho přehnanost jen umocňuje specifickou formu zážitku, který film jako Pomocnice může dodat.

Zábavná podívaná

Pomocnice
Zdroj: Lionsgate

Pomocnice připomene takové ty thrillery, které se nesnažily být za každou cenu rafinované a sofistikované. Šlo jim především o to, aby byly zábavné. A tou Pomocnice je. Především i díky ústřední herecké trojici – Sweeney, Seyfried a Brandon Sklenar, vycházející hvězda s československými kořeny. Postavy jsou po celou dobu nejednoznačné, je ovšem zábava s nimi trávit čas, protože nikdy není tak úplně jisté, jak se pohled na ně změní během pouhých pár minut. Je to film, který stojí na postavách a jejich vzájemné dynamice. A především nad tím, jak se přepjaté postavy v tomhle ději nakonec ve finále vykreslí. Feig se tak může chvílemi pořád vracet ke komediálním kořenům, protože se ve filmu pořád dějí věci, které jsou chvílemi až příliš absurdní a bylo by špatně, kdyby se je někdo snažil za každou cenu pojmout vážně. Komedie to ovšem není ani zdaleka.

Lehká absurdnost je přesto rozpoznatelná i ve vedení herců – především výkon Seyfried se pohybuje na ideální hraně mezi přehráváním a roli odevzdaným výkonem. A i v tomto ohledu se objevuje výhoda filmu spočívající v tom, že je nad věcí. Sebeuvědomělost Pomocnice je jejím nezpochybnitelným trumfem. Nesnaží se zbytečně budovat atmosféru, zároveň se ani nesnaží působit, že by mohl fungovat jako realistický thriller skoro jako ze skutečného světa. Nikdy není úplně jisté, zda se Pomocnice vydá směrem Osudové přitažlivosti či Zmizelé. A jak moc se z toho nakonec stane poměrně šikovný společenský komentář. I když tak Pomocnice chvílemi působí jako thriller ze staré školy, svými motivy a komentáři zvládne působit jako moderní thriller s přidanou hodnotou. I v tomto ohledu tak do kin přichází příjemné překvapení.

Hra, která se neunaví

Pomocnice
Zdroj: Lionsgate

Hra, kterou tento thriller hraje, nepřestane být nikdy únavná. A i díky její očividné sebeuvědomělosti je snadné jí odpustit i ty momenty, které se již pohybují na čiré hranici parodie. Je to film, který si uvědomuje, že může být hloupý, přesto se snaží být chytřejší. Dávkování humoru je tak často spíše ironické, za některé momenty by se jistě nestyděly ani autoři scénáře k mýdlovým operám. A chvílemi to vlastně působí jako thriller, který by nejspíše natočil Alfred Hitchcock po obrně. I když ovšem stopáž 131 minut chvílemi zkouší trpělivost, na filmu je nedůležitější to, že nikdy neztratí to, co ho dělá tak specifickým. A i přes zákruty a náznaky dalších je soustředěn takovým způsobem, že se džbán rafinovanosti nepřeteče. A Pomocnice je tak zábavná i v momentech, kdy naznačuje pravděpodobně nevyhnutelná pokračování, která se nečekaně musejí vydat trochu jiným směrem.

Neznamená to snad, že by se měla Pomocnice chválit za každou cenu. Její pokusy o ideální vyváženost jí ne vždy vyjdou, jakmile navíc dojde na pravděpodobně nejzásadnější část příběhu, vůbec poprvé je film zasažen formou přílišné předvídatelnosti. Feig je navíc pořád přinejlepším solidní řemeslník nežli tvůrce s kdovíjak výrazným autorským hlasem. Pomocnice tak nedokáže strhnout úplně vším, co nabízí, přesto je v nejednom ohledu velmi milým filmovým překvapením. Takovým, které si zaslouží šanci i od těch, kterým podobným filmům jen tak šanci nedávají. Velkou výhodou tohoto filmu totiž rozhodně je to, že je tak trochu jinde.

Pomocnice závěrem

Pomocnice je zábavným a sebeuvědomělým thrillerem, který stojí na ústředních postavách a jejich vzájemné dynamice. Sydney Sweeney, Amanda Seyfried a Brandon Sklenar tvoří ústřední trojici, jejíž přepjaté a nejednoznačné charaktery drží diváka v napětí a udržují tak zájem až do konce. Režisér Paul Feig především realizoval thriller, který je sympatický nad věcí. Není dokonalý a trpí předvídatelností či až příliš dlouhou stopáží, přesto nabízí kombinaci napětí, absurdní zábavy a stylizovaného thrilleru. Je to chytře zpracovaná adaptace pulpového thrilleru, už jen díky tomu si svůj (prozatím minimálně v Americe) komerční úspěch zaslouží…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Lionsgate
-REKLAMA-

Smutný song – Hugh Jackman zpívá jako Neil Diamond (Recenze)

0
Smutný song
Zdroj: Focus Features

Mike Sardina (Hugh Jackman) se živí ztělesňováním mnohonásobně úspěšnějších interpretů a zpíváním jejich písniček na různých zábavných show. Stejným způsobem si snaží vydělávat životem neustále omlacovaná Claire (Kate Hudson). Když se ti dva potkají, je z toho láska jako trám, dosavadním trpkým zkušenostem navzdory. A jelikož jim to navzdory okolnostem začne v osobním životě dost dobře fungovat, rozhodnou se spojit i profesně.

Založí kapelu, která hraje výhradně muziku slavného zpěváka Neila Diamonda, jehož „Sweet Caroline“ patří k písničkám z kategorie nesmrtelných. S Diamondovým repertoárem obrážejí štace po celé Americe a brzy se ocitnou na samém pokraji slávy. Jenže štěstěna je mrcha vrtkavá a dobře ví, že nejlíp se k zemi sráží ten, kdo je právě v rozletu. A tihle dva jsou, pokud jde o rány osudu, něco jako hromosvod. Výhodou člověka, který dopadl na dno, je však to, když se při vstávání může o někoho opřít. Jako Mike a Claire…

Smutný song – Černý kůň letošní vánoční sezóny

Smutný song
Zdroj: Focus Features

Ve snímku Smutný song sice zazní celá řada skladeb Neila Diamonda, o klasický životopis slavného kanadského zpěváka však nejde. Film se soustředí na osudy Mikea a Claire Sardinových a pod původním názvem Song Sung Blue volně navazuje na stejnojmenný dokument mapující vznik jejich hudebního dua, které se specializovalo především na Diamondovy písně. Mikea ztvárnil Hugh Jackman, jehož pěvecký talent zde dostává plný prostor, zatímco Claire hraje Kate Hudson, jež si již za výkon vysloužila nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v muzikálu či komedii. Režie i scénáře se ujal Craig Brewer, jenž už dříve prokázal talentpro práci s reálnými předlohami ve filmu Jmenuju se Dolemite. Ke klasické komedii má poté výsledný film docela daleko.

Ústřední dvojice se potkává v období, kdy oba procházejí složitou životní etapou. Mike je vysloužilý voják a bývalý alkoholik, který se živí jako imitátor slavných hudebníků, ale vnitřně ho sžírá pocit nenaplnění. Claire je samoživitelka bojující s finanční nejistotou a následky závislosti na lécích. Jejich setkání, založené nejen na vzájemné přitažlivosti, ale i společné lásce k hudbě, spustí řetězec událostí, které zpočátku připomínají splněný sen. Rychlá svatba, přijetí Mikea dětmi jako nové otcovské autority i rostoucí popularita dua Lightning & Thunder vytvářejí iluzi pohádky. Jenže právě v momentě, kdy se zdá, že je vše na dobré cestě, přichází tragický zlom.

Vyložená pohádka se nekoná

Smutný song
Zdroj: Focus Features

Pro diváky je ideální vstupovat do filmu bez předchozí znalosti skutečného příběhu Sardinových. Přibližně v polovině se totiž vyprávění dramaticky odkloní od původního směru a nabere zcela jiný tón. Film se začne výrazněji opírat o emoce a překvapí tím, jak extrémní události se v životech hlavních postav skutečně odehrály. Přestože se scénář drží reality poměrně věrně, Smutný song si i v nejtěžších chvílích zachovává atmosféru přístupného, místy až hřejivého filmu. V jádru jde o příběh outsiderů, kteří na okamžik okusí úspěch, aby je následné rány osudu znovu srazily na zem. Kombinace pohodového tónu a tragických momentů vytváří kontrast, jenž dokáže diváka zasáhnout právě ve chvílích, kdy to nejméně čeká.

Mike je tvrdohlavý a impulzivní muž, který jako zapálený fanoušek Neila Diamonda odmítá hrát dokola jediný hit Sweet Caroline a raději prosazuje méně známé skladby. Claire naopak vidí v hudební kariéře šanci konečně dosáhnout životního cíle, po němž dlouho toužila. Jejich vztah je plný střetů i kompromisů, přesto mezi nimi přetrvává silné pouto. Film tak vypráví nejen o pozdním naplnění snů, ale i o ceně, kterou je za ně třeba zaplatit. Největší výhrou snímku je bezpochyby herecké obsazení – Jackman a Hudson spolu výborně fungují, disponují hudebními schopnostmi a podávají mimořádně přesvědčivé výkony, které lze řadit k vrcholům jejich kariér.

Velmi melancholický film

Smutný song
Zdroj: Focus Features

Atmosféra melancholie vystihuje Smutný song nejlépe. Jde o typický hollywoodský film, který jedny diváky svou sladkostí odradí, zatímco jiné si zcela získá. Emoční rovina však funguje bez ohledu na osobní preference. Výrazně k tomu přispívá i vizuální stránka – Brewer dokáže zachytit energii hudebních vystoupení i křehkost psychických krizí tak, aby výsledek nepůsobil tuctově. Film navíc připomíná produkce, které se dnes už příliš netočí: tím že očividně cílí především na starší publikum. Přesto zůstává zábavný, dokonce i ve chvílích, kdy by měl být především smutný. I proto dává smysl jeho uvedení v období vánočních svátků – právě tehdy má snímek největší šanci oslovit široké publikum.

Navzdory délce přesahující dvě hodiny si film udržuje slušné tempo, k čemuž výrazně přispívá svižný střih. Na papíře může Smutný song působit nenápadně a nepříliš lákavě, samotný výsledek však dokáže překvapit. Pomáhají tomu jak výrazné vedlejší role (Jim Belushi jako manažer Tom), tak drobné humorné epizody, například první vystoupení dua v motorkářském baru. Některé dějové linky sice nemají zásadní význam a rychle vyšumí, celkově ale dotvářejí tragikomický ráz vyprávění. První třetina filmu je výrazně sladší a idealizovanější, slouží však jako kontrast k pozdějším emocionálním zvratům. Právě díky nim dokáže snímek překvapivě silně zapůsobit a zanechat dojem i ve chvílích, kdy by se mohlo zdát, že ztrácí dech. Pokud má mít vánoční sezona svého nenápadného černého koně, Smutný song k této roli rozhodně pasuje.

Smutný song závěrem

Smutný song je film vystavěný na protikladech. Dokáže být laskavý i krutý, hřejivý i bolestný, lehký i tíživý. Opírá se o osvědčené hollywoodské postupy a místy balancuje na hraně sentimentu, svou upřímnost si však obhajuje skutečným příběhem a silnými hereckými výkony. Jde o hořkosladkou tragikomedii o lidech, kteří se ke svému snu dostanou až ve chvíli, kdy by ho jiní dávno vzdali. Přes pomalejší a přeslazený rozjezd nabízí snímek překvapivě intenzivní emocionální zkušenost a připomíná, že i ty nejsmutnější písně mohou znít nadějně. Právě proto jeho vánoční premiéra dává smysl…

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Focus Features
-REKLAMA-

Leden (Január) v kině – Velký Marty, Smutný song, Norimberk a další zajímavé filmy

0
28 let poté: Chrám z kostí
Zdroj: Sony Pictures Entertainment 

Krásný den vám všem přeji. Vítejte u našich kinotipů na leden 2026. V lednu bude opravdu hodně moc zajímavých filmů v kinech a určitě bude na co chodit. Máme toho hned zkraje roku celkem dost, tak vás nebudu unavovat dlouhým úvodem a pustíme se do toho po hlavě. Tohle je článek leden v kině!!!

Leden v kině

Velký Marty 1.1.

Začátek roku odstartujeme očekávaným sportovním filmem, ve kterém Timothée Chalamet hraje pingpongového hráče Martyho Mausera. Očekávání máme obrovské.

Smutný song 1.1.

Hugh Jackman umí skvěle zpívat. A teď si zahrál v životopisném filmu o zpěvákovi Mikeu Sardinovi, který se živí tím, že zpívá cizí písničky a dělá z toho show. Trailer vypadá dobře, obsazení není špatné. Takže je velká šance, že by to mohl být feel good film.

Rodina k pronájmu 1.1.

Brendan Fraser si znovu nakopnul kariéru, získal Oscara a objevuje se v zajímavých rolích. Teď si zahrál herce, kterého si jedna japonská rodina pronajme, aby hrál manžela a otce. Ukázka se mi hodně líbí a vypadá to sympaticky.

Greenland 2: Útěk 8.1.

Pokračování úspěšného katastrofického filmu s Geraldem Butlerem. Já první díl neviděl, ale všichni mi ho dost chválí. Tady nejspíše bude platit pravidlo, že pokud se vám líbila jednička, tak vás asi dvojka nezklame.

Citová hodnota 8.1.

Půlka redakce už film viděla a je z něho nadšená a může ho doporučit. Povedené drama o napravovaní vztahů v rodině. Upřímné, tvrdé a dojemné. Krásný filmový zážitek, ve kterém ústřední herecká čtveřice září.

Poslední Viking 15.1.

Výborný dánský režisér Anders Thomas Jensen má nový film a jako obvykle v něm hraje Mads Mikkelsen. Zápletka zní šíleně, ale trailer mi jí skvěle prodal. Moc se na tento kousek těším.

Pomocnice 15.1.

Thriller o pomocnici, kterou paní domu týrá, a nebo je to celé obráceně. Trailer vypadá dobře a prodává dvě největší přednosti filmu – Amandu Seyfried a Sydney Sweeney. První reakce nejsou úplně nadšené, ale třeba to bude fajn žánrovka.

Norimberk 15.1.

Film láka na zajímavou zápletku, kde budeme sledovat psychiatra, který hodnotí nacistické zločince před slavným soudním procesem v Norimberku. Hodnocení má film luxusní, herecké obsazení je přesné. A já osobně čekám hutné drama.

28 let poté: Chrám z kostí

Film 28 let poté se nám celkem líbil a na pokračování se hodně těšíme. Mnohem více prostoru dostane Ralph Fiennes, ale hlavně Jack O’Connell a jeho gang. Těšíme a tady budou redakční dojmy.

Silent Hill: Noční můry 22.1.

Hry jsem nikdy nehrál a viděl jsem film z roku 2006, ale vůbec si ho nepamatuji. Ukázka mi nesedla, ale já nejsem cílovka. Snad se film povede a bude se fanouškům líbit.

Od základu 22.1.

Herec Josh O’Connor má dobře rozjetou kariéru a je to hodně šikovný herec. Tady má hlavní roli a podle zápletky bude film stát na něm. První hodnocení jsou dobrá, a pokud mi film kolegové z redakce prodají, tak se na něj rád kouknu.

Hamnet 22.1.

Nový film režisérky Chloé Zhao, která natočila Zemi nomádů a marvelovku Eternals. Film vypraví příběh o tom, jak se William Shakespear a jeho žena Agnes vyrovnávají se ztrátou syna. Čekám povedený a silný snímek.

Důkaz viny 22.1.

Chris Pratt, Rebecca Ferguson a režisér Timur Bekmambetov (Wanted,Noční a Denní hlídka). Film vypadá jako kombinace Minority Report a Uprchlíka. Můžeme dostat velkou pecku, ale je tu i velká šance na špatný film, který se rozpadne v logice. Já budu doufat v první volbu.

SOS 29.1.

Režisér Sam Raimi je zpět a my z toho máme obrovskou radost. Na film se dost těšíme, a abychom se nehádali, kdo napíše recenzi, tak budeme dělat redakční dojmy. Čekáme povedený thriller.

Milost 29.1.

Nový film slavného italského režiséra Paolo Sorrentino. Po přečtení zápletky má film mou pozornost a pokud první hodnocení na ČSFD nelžou, tak nás čeká výborná podívaná.

Křídla smutku 29.1.

V tomto filmu se hlavní hrdina vyrovnává se smrtí manželky, a snaží se být spolehlivým otcem pro své děti. Trailer vypadá zajímavě, Benedict Cumberbatch to herecky určitě uhraje, a film bude mít hodně specifickou atmosféru, která mi připomněla film Volání netvora. Uvidíme jestli se film povedl nebo ne.

Toto jsou naše tipy na zajímavé filmy, které budou v lednu v kině. Je toho hodně a každý si vybere.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Sony

-REKLAMA-

Tichá noc, krvavá noc – Vrah převlečený za Santu v novém zpracování (Recenze)

0
Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Stojím si za tím, že ty nejlepší vánoční filmy (protože nové pohádky jsou velké zívačky) jsou ty ve kterých se krvácí. Ano asi to říkám jako fanoušek hororů, ale je pravda, že mě v poslední době tyhle krváky dokážou bavit (Šílená noc s Davidem Harbourem). Loni se nám do kin dostal klaun Art ve svém třetím snímku Terrifier 3 (u nás pod názvem Klaunovy vánoce) a nyní k nám do kin zavítal další snímek ze stejné produkce, nová verze stejnojmenné hororové klasiky z roku 1984. Film dorazil do kin 25.12. a já jsem si pro vás nachystal recenzi. Povedl se nový horor Tichá noc, krvavá noc? To se dozvíte v této recenzi.

Příběh filmu

Jako malý je Billy svědkem vraždy svých rodičů, které krutě zabije muž převlečený za Santu Clause. Pronásledovaný hrůzným zážitkem z dětství a poháněný pokřiveným smyslem pro spravedlnost se sám stává vrahem, obléká Santův červený kostým a noc co noc otvírá svůj vlastní adventní kalendář hrůzy. S blížícím se Štědrým večerem se malé městečko stává jeho nejnovějším útočištěm, kde ti, kdo zlobili zaplatí nejvyšší cenu. Krvavá jízda plná zabíjení může začít… (Bontonfilm)

Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Recenze filmu Tichá noc, krvavá noc

Nová verze začíná stejně jako originál. Billy Chapman je znovu představen jako dítě, který se svými rodiči navštíví svého senilního dědečka v domově důchodců. Billyho rodiče po cestě v noci zastřelí náhodný útočník v kostýmu Santy. Tady se, ale následně mění nová verze a sledujeme Billyho o několik let později, kdy je již dospělý. Nesledujeme žádný psychologický přerod z obyčejného kluka na narušeného a bláznivého mladíka, který vyrůstal v sirotčinci, ale z Billyho je již ten zabíják v převleku Santy. Nová verze této hororové klasiky přidává nový prvek, který mě mile překvapil. Billy slyší hlas „imaginárního přítele“ díky kterému ví jací lidé mají na svědomí špatné věci. Tento jeho „přítel“ ho nutí ke každoročnímu zabíjení v době adventního kalendáře, kdy každý den musí mít jednu oběť. Svým způsobem nejlepší přirovnání v tomhle je Venom s Tomem Hardym. Billy je jinak samotář, který se pohybuje z města do města, o krok napřed před policií, řízen svým vnitřním průvodcem.

Režisér Mike P. Nelson dokázal u svých filmů, že tyhle vyvražďovačky umí. Jeho dva roky starý reboot sérii Pachu krve (Wrong Turn) se mi líbila, a to stejný musím říct i o letošním krátkometrážním snímku Sweet Revenge ke slavné slasher sérii Pátku 13, která na počest 45 výročí série dostala 13minutový snímek ve kterém Nelson potvrdil, že tyhle béčkové věci zvládá. Jeho nová verze Tichá noc, krvavá noc sice má stejný prolog jako originál, ale vydává se jiným směrem a mě osobně tento přístup potěšil.

Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Poctivé, zábavné a krvavé béčko

Tichá noc, krvavá noc nezapomíná být v některých momentech správně atmosférická. Po celý snímek si to dokáže držet zimní a hororovou atmosféru, kterou u těchto béčkových vyvražďovaček najdeme a funguje to zde. A když dojde na ty vraždy, tak je to zábavné. Milovníci gore si přijdou na své, ale je důležité zmínit, že i když tento film vznikl od Cineverse, tedy od stejných producentů jako Terrifier, tak velkou brutalitu tady čekat nemůžeme. Přesto krev teče, dojde i při jedné vtipné naháněčce na motorovku, dále je zde kladivo, lukostřelecká sada nebo Jelení parohy, ale hlavní prim hraje při zabíjení oboustranná sekera.

Některé smrti jsou dobře vtipné a hraje se zde také na to, že jakmile si vybere Billy se svým „přítelem“ oběť, tak film na obrazovku dá nápis s jménem ve stylu „Zabít George“. Co se týče vrcholu filmu, tak ten přijde v momentě, kdy si Billy vybere oběť, ale zjistí, že na místě se odehrává nacistická sešlost a rozhodne se, že všechny zabije. Tuhle část jsme mohli vidět v traileru a jedná se o tu nejzábavnější sekvenci filmu. V této pasáži to Billy seká hlava nehlava a zabíjení nacistů nikdy neomrzí.

Snímku jinak nechybí slušné řemeslo, kdy si to Nelson pohlídal a jde o poctivé béčko. Produkce natočená v Manitobě se může pochlubit pěknou širokoúhlou kamerou Nicka Junkersfelda, vynalézavými grafickými příspěvky („Zabít nácky“ jasně vede) a efektivní hudbou od skupiny Blitz//Berlin. Film splňuje základy žánru a ctí svým tónem a estetikou slashery ze sedmdesátých a osmdesátých let, hojností krve a extrémním násilím. Vše se odehrává s ironickým humorem, aniž by se stal parodií, film demonstruje plné vědomí absurdity, kterou zobrazuje. Brilantní scénou je již zmíněný nacistický masakr, který je toho dokonalým příkladem.

Tichá noc, krvavá noc
Zdroj: Bontonfilm

Ambicióznější předělávka, které chybí lepší dotaženost

Nejnovější díl Tichá noc, krvavá noc se pokouší o drastický posun tónu oproti originálu, který u některých fanoušků série nebude fungovat je důležitým bodem tohoto filmu a je otázka, jestli je to správné rozhodnutí. Film se svojí ambicí se dostává do bodu, kdy mu chybí lepší práce se scénářem. Pokud chcete strohou modernizaci původního příběhu, máte k dispozici remake z roku 2012. Pokud ale chcete ambiciózní a důrazné předělání celé série, Nelson vám to dopřeje. S nadpřirozeným nádechem se může stát, že někteří neocení kreativitu nové verze a může to být pro některé zrada původního materiálu.

Billy se ve filmu zamiluje do Pamely, která pracuje v Ida’s Trinkett Tree v místním obchodě, ve kterém začne pracovat Billy, aby se na nějakou dobu usadil a schoval. Oba spolu tráví spoustu času. Čím víc si povídají, tím víc si uvědomují, že trauma a bolest je něco, co sdílejí. Pam má svou vlastní zlomyslnost a je násilná, když je potřeba. Zatímco se Billy snaží soustředit na další kořist. Billy v této nové verzi zabíjí lidi, které jeho „imaginární kamarád“ považuje za zlobivé. V původním filmu Billy zabíjel náhodné lidi. Někteří si to zasloužili, někteří ne. Tato změna je jednou z nejlepších změn oproti originálu, kterou jsem opravdu ocenil.

Dobře zde funguje také herec Rohan Campbell, který si zahrál podobnou roli ve filmu Halloween končí. Tam, ale neměl moc dobrý scénář. Campbell zde má dobrou chemii s Ruby Modine, která si zahrála Pamelu. Vidět jsme ji mohli například v obou dílech Všechno nejhorší. Campbell dokáže dobře zahrát vraha a zároveň milého a neškodného chlapíka. Myslím si, že se pro takové role narodil a klidně ho v něčem podobném uvidím znova rád.

Přesto snímek narazí na své předvídatelnosti a finálním aktu, který je slabší pasáží v tomto snímku. Je to vážně škoda, protože snímek si zasloužil povedenější, napínavější a krvavější závěr, než jaký jsme nakonec dostali. Konec působí hrozně odbytě a urychleně, a to mě mrzelo. Občas se také může stát, že Billyho rozhovory se svým „přítelem“ můžou narušovat atmosféru a stávají se někdy vtipnější, než by asi někdo mohl chtít.

Tichá noc, krvavá noc závěrem

Režisér Nelson potvrzuje, že mu tyhle krvavá béčka jdou a jeho nová verze Tiché noci se povedla. Snímek se snaží jít jinou cestou oproti originálu a snaží se být nápaditějším a zajímavějším a nezapomíná i na důležité aspekty tohoto žánru. Vraždy jsou krvavé, zábavné (masakr nacistů je vrchol) a fanoušek žánru se bude dobře bavit. Billyho „imaginární přítel“ má překvapivě sympatickou osobnost, i když ho vede k vraždě. Jeho hlasový projev „přítele“ je tak charismatický, že jsem si tuhle dvojici dokázal oblíbit a užívat si, když si vybrali oběť, která si to zasloužila. Chybí zde lepší práce se scénářem a závěrečná třetina má svoje problémy, jako je předvídatelnost, doslovnost a urychlenost. Přesto jsem si snímek užil a oceňuji jakým směrem se tahle verze vydala. Než dostat zase to stejný jen v moderní podobě, je o to sympatičtější tahle ambicióznější podívaná, která umí při své stopáži 97 minut zabavit. Jako fanoušek tohoto žánru hlásím spokojenost.

Hodnocení: 7/10

Tohle byla recenze na horor Tichá noc, krvavá noc. Doufám, že se vám recenze líbila. Pokud jste film viděli a nebo se na něho chystáte, tak dejte vědět, co na tuhle předělávku říkáte. 

Zdroj titulního obrázku: Bontonfilm

-REKLAMA-

Pluribus – Jak se povedla první řada nového seriálu od tvůrce Breaking Bad (Recenze redakce)

0
Pluribus
Zdroj: Apple TV

Krásný den vám přeji a dovolte mi, abych vás přivítal u dnešního článku. V tomto článku si rozebereme zajímavý seriál Pluribus, který můžete najít na streamovací platformě Apple TV. Seriál si vzal na starost jako hlavní tvůrce Vince Gilligan. Muž, který vytvořil jeden z nejlépe hodnocených seriálu 21. století, a tím je samozřejmě Perníkový táta (Breaking Bad). Gilligan pak na svůj opus magnum navázal neméně kvalitním Volejte Saulovi (Better Call Saul) ze stejného světa. A teď tu má nový seriál o viru, který lidi dělá šťastnými a spokojenými. Pohodlně se usaďte a jdeme si něco povědět o seriálu Pluribus!!!

Recenze redakce na seriál Pluribus

Ten nejzkroušenější člověk pod sluncem musí zachránit svět před štěstím. (oficiální text distributora)

Marek Lízal

Vince Gilligan je mistr, který pracoval na dvou za mě nejlepších seriálech všech dob – Perníkový táta a Volejte Saulovi. Proto jsem se jeho novinku nemohl dočkat. Pluribus je novou spoluprací Gilligana s Apple TV+ a myslím si, že pro tuhle streamovací službu je to velký zisk. Jde o zkušeného a uznávaného tvůrce, který se svým novým seriálem neudělal žádnou ostudu a ve výběru Applu má svoje místo.

Ano, podle mého textu už víte, co si myslím o první sérii Pluribusu. Povedlo se to. Ale je to jiný seriál, než čekáte. Ještě předtím, než seriál dorazil měl tajemnou reklamní kampaň, která toho moc neřekla, trailery nechávaly spousty otázek a o to větší zvědavost byla. A já byl po prvním dílu nadšený. Dostal jsem šokující úvodní epizodu, která mi vyrazila dech a připomněla mi, že Vince Gilligan je jen jeden. Ten sci-fi a hororový element byl vynikající a stojím si za tím, že tento první díl je jedním z nejlepších úvodů v seriálech za posledních několik let. Následně se Pluribus vydá jiným směrem, který mi sedl a hned jsem věděl, že tohle nebude pro každého.

Pluribus po prvních dvou dílech zpomalí, začne řešit zajímavá témata. Dost se tady pracuje s osamocením hlavní hrdinky Carol, která je komplexní postava a člověk ji chápe, i když by jí někdy možná rád dal jednu facku, ale pak jsou tu momenty, kdy by ji člověk rád obejmul. Velmi mě bavila i ta satira, která jde místy i do parodie na současnou společnost. Je tam taky vidět alegorie na AI, což člověka nechá přemýšlet o současnosti. A to ještě musím zmínit tu výbornou přehlídku charakterů a psychologických mechanismů vypořádání se s nečekanou událostí, která nastala.

Pluribus je seriál, který je velmi zajímavý, zábavný, ale i znepokojující, s přesahem, podnětný, napínavý, dokáže toho mnoho říct jinými způsoby, donutí vás vyprsknout smíchy, přehodnocovat věci a přemýšlet. Na seriálu jde také vidět jedna zásadní věc, kterou zmiňoval Vince Gilligan. Pluribus je postavený pro herečku Rhea Seehorn. Ta moc často nesleze z obrazovky a opět potvrzuje po svém výborném výkonu ve Volejte Saulovi, že je fantastická a je radost ji sledovat. Gilligan by rád udělal několik dalších sérií a jsem rozhodně natěšený, co se v tomto světě ještě může stát a co na Carol čeká. Tahle pomalejší podívaná není pro každého, ale kdo chce něco zajímavějšího na přemýšlení, a ne jenom bezmyšlenkovitou podívanou je Pluribus skvělou volbou. Za rok 2025 bude patřit tento seriál k těm výraznějším. Těším se na druhou sérii.

Hodnocení:  8/10

Pluribus
Zdroj: Apple TV+

Martin Lukáš

Vince Gilligan v Pluribusu představuje pozoruhodný koncept globálně propojeného lidského vědomí. Očima hlavní postavy Carol Sturka, kterou velkou civilně a citlivě ztvární Rhea Seehorn, sledujeme zejména v první epizodě náhlou změnu fungování světa. Jednotlivé osobnosti každého člověka kvůli nakažení virem zmizí a lidstvo začne fungovat jako jedna homogenní mysl. Carol je jednou z 13 nenakažených lidí na světě. Pluribus na plátně 9 epizod postupně poodhaluje, co přesně se za celou touto záhadou skrývá. To skutečné vyřešení problému si ovšem šetří až do 2. série. A právě neustálým napínáním a oddalováním velkého finále a odhalení je Pluribus neuvěřitelně vtahujícím počinem.

Dostatečně dlouhou stopáží seriál dosahuje ideálního zapojení zájmu diváka každou epizodou včetně funkčních cliffhangerů. Opravdu pečlivě, i díky věrohodnému chování a reakcím Carol během situací, kdy se jí celý svět hroutí před očima, dávkuje nové informace, které si můžeme dávat do souvislostí celé zápletky souběžně s Carol, čímž tady vzniká zajímavý „interaktivní“ způsob sledování.

První epizoda nám představuje vztah Carol s Helen, díky čemuž je následný světový zvrat natolik funkční. Náhlá ztráta milovaného, ale i všech ostatních je jako nečekané bodnutí nožem do zad, které člověka paralyzuje. A právě tento vztah je v průběhu děje všudypřítomný. Na jeho základě je několikrát ukázáno to, dle čeho se Carol rozhoduje, co ovlivňuje její emoce i její oscilující vazbu na nově vzniklý lidský hive-mind. Dostává nás i do otázek důvěry a soukromí. Tyto koncepty se ovšem stávají zcela irelevantními. Antagonisté seriálu totiž díky sdílené paměti ví o Carol doslova vše, co kdy prožila s jakýmkoliv jiným člověkem.

Od samotného začátku děje jsou na stůl kladeny otázky individualismu, fungování společnosti a vlastně i absolutní závislosti každého jedince na dílčích pracích ostatních členů společnosti. V epizodních vedlejších linkách se řeší například i etické hodnoty konzumace masa, ale i plodin. Seriál zároveň demonstruje odlišný přístup jiných postav, které stejně jako Carol nebyly nakaženy sdílenou myslí a nabízí tak divákům různé scénáře, nad kterými mohou uvažovat nebo se s nimi ztotožnit.

Ve finále 1. série dochází k zásadnímu konfliktu Carol a druhého podstatného přeživšího Manousose z Jižní Ameriky. Carol si díky vyvíjejícím se okolnostem, které jsou v průběhu děje přítomné, což je určitý vztah s její „služkou“ nebo spíše průvodkyní tímto novým světem Zosiou, není jistá zda chce v záchraně světa pokračovat nebo se poddat většině. Což je zcela logické vyústění po několika desítkách dní v této nové realitě, a právě takový konflikt bylo potřeba zahrnout, aby  seriál nepůsobil dramaturgicky plytce.

Pluribus nám všem a současnému světu nastavuje zrcadlo, od kterého bychom neměli odvracet zrak. Vede k zamyšlení každého z nás, jak bychom se v podobné situaci zachovali a oponuje nám v síle lidské vůle a vlastní jedinečnosti.

Hodnocení:  9/10

Pluribus
Zdroj: Apple TV+

Pavel Hrubeš

Osobně mohu říci, že jsem si seriál hodně užil, ale něco mi říká, že se najdou diváci, kteří budou hodně zklamaní. Jedno je ale jisté, Vince Gilligan vytvořil zajímavý a dost originální seriál, který je jednoznačně svůj a nejde divákovi na ruku. A to mi velmi imponuje. Úplně vidím, že kdyby Gilligan neměl takové jméno, jaké má, tak by ho nějaký producent donutil seriál přestříhat, anebo by mu do něho výrazně kecal. Naštěstí pro nás je Gilligan v pozici, kdy si může tvořit prakticky cokoliv a jakkoliv.

Je to trochu dvousečná zbraň. Tvůrčí a kreativní svoboda je úžasná věc, ale tvůrce nesmí zapomenout, že má pořád „nějaký závazek“ ke svým divákům. Gilligan v Pluribusu rozehraje zajímavou hru s očekáváním. A tahle hra mě naprosto strhla, a celou dobu jsem si říkal, jak bych se v dané situaci choval sám. Byl bych jako hlavní hrdinka a pokusil se zachránit svět, nebo bych si užíval jako pan Diabaté či bych se přidal k většině.

Samé filozofické otázky. A tady v těchto úvahách je Pluribus opravdu silný. Seriálu se skvěle daří prodat různé myšlenky a otázky ohledně lidského bytí, sounáležitosti, etiky, sobectví, upřímnosti a také smyslu a významu lidské osobnosti. V tomto ohledu Gilligan vytvořil zajímavou směsici, která nutí diváka neustále přemýšlet o našem světě a tom, co znamená být svobodně uvažující lidská bytost.

Gilligan říkal, že Pluribus tvořil a psal Rhee Seehorn na tělo. Chce aby svět viděl, jak moc je Seehorn výborná herečka. A osobně si myslím, že se mu to povedlo. Seehorn si ukradla celý seriál pro sebe svým lidským výkonem. To jak se přirozeně chová a jak prodává všechny své emoce, na mě zapůsobilo. Karolina Wydra jí skvěle sekunduje a její herecký projev mi sedl. Obě herečky mají krásnou chemii a parádně se doplňují.

Největší problém seriálu je ten, že celý děj by se dal odvyprávět v pěti epizodách. Prakticky vše, co v první řadě vidíme, působí jako prolog pro následující děj. To opravdu důležité se začne dít v dalších řadách. Chápu, že tohle dost lidí naštve a zklame. Na druhou stranu něco podobného udělal Gilligan už s první řadou Breaking Bad, a jak to nakonec dopadlo. Já jsem spokojený a už teď vyhlížím druhou řadu, a doufám, že dorazí co nejdříve.

Hodnocení: 7,5/10

Toto jsou naše dojmy z nového seriálu Pluribus, který nám udělal velkou radost. Seriál sledujte na Apple TV.

Zdroje: IMDb, ČSFD

Zdroj titulního obrázku: Apple TV+

-REKLAMA-