Black Panther: Wakanda Forever má oficiálny nový trailer!
Prvý Black Panther: Wakanda Forever trailer z Comic-Conu nás naprosto odrovnal. Išlo len o teaser trailer, ktorý bol natoľko úchvatný, že sa hneď z filmu stala najočakávanejšia marvelovka za poslednú dobu. Režisér Ryan Coogler mal neľahkú úlohu, priniesť superhrdinský film v pokračovaní série, ktorej hlavný predstaviteľ už bohužiaľ nie je medzi nami. Ryan Coogler však patrí medzi najšikovnejších režisérov súčasnej doby a vyzerá to tak, že si pre nás prichystal absolútny drahokam v podobe superhrdinského filmu.
Wakanda Forever je v novom traileri ešte viac zaujímavá, ale aj emocionálna. Už o niekoľko riadkov nižšie váš čaká ukážka plná epických momentov, ktoré oslavujú MCU ale úžasné prostredie Wakandy. Ukážka je nabitá skvelými hereckými momentami, odhaľuje zábery s Iron Heart a najmä predstavuje záporáka v plnej sile. Bude pokračovanie jediného oscarového Marvel filmu opäť útočiť na zlatú sošku?
Vyzerá to tak, že by skutočne mohlo. Dej už v ukážke pripomína politický thriller, ktorý napríklad Captain America: The Winter Soldier vedel pretaviť najlepšie do superhrdisnkého média. Ak nám film ponúkne hlboké myšlienky a správnu reprezentáciu, určite sa dostane do oscrového kruhu. Momentálne nám však bude stačiť, ak Ryan Coogler prinesie epiku, o ktorej sa bude dlho v MCU rozprávať.
Black Panther: Wakanda Forever má v slovenských a českých kinách premiéru už 10.11.
V nejjasnější den, v nejtemnější noc, do boje se zlem spěchám na pomoc. Hned uctívače jeho zažene – Green Lanternovo světlo zelené! Tuto komiksovou recenzi začínám přísahou sborů Green Lanternů. Jedná se sice o nový překlad této přísahy, ale význam je naprosto stejný. Ukázat, že každý člen sboru má vůli překonávat obrovský strach a postavit se zlu. Na komiks Green Lantern: Nejtemnější noc jsem se těšil už od okamžiku, kdy byl oznámený, že zde vyjde. Mám Green Lanterna (Hala Jordana) jako postavu moc rád, a pokud je možnost, tak si vždy přečtu nějaký komiks s ním. Komiks zde vychází v luxusním provedení se spoustou bonusů jako jsou skici, medailonky o autorech, ukázka ze scénáře nebo rozbor komiksu z pohledu tvůrců. Teď, když máme úvod za sebou, se vrhneme na samotnou recenzi komiksu Green Lantern: Nejtemnější noc!
Zdroj: wallpaperflare.com
O příběhu komiksu
Napříč tisíci světy povstávají mrtví. Tito Black Lanterni, hrdinové i zlosyni, jsou verbováni ze záhrobí za jediným účelem: zničit veškeré světlo – a život – ve vesmíru. Hal Jordan už smrt jednou porazil. Coby největší Green Lantern, který kdy vládl mocí smaragdového prstenu, má nyní nezpochybnitelnou povinnost vést živé do boje proti zdrcující převaze armády mrtvých. Zatímco Nejtemnější noc pohlcuje pozemské hrdiny, sedm sborů reprezentujících barvy emočního spektra musí ukončit vzájemnou válku – nebo být svědky zkázy všeho bytí. Každý z těchto výrazně odlišných sborů – poháněných vztekem, chamtivostí, strachem, vůlí, nadějí, soucitem či láskou – nyní musí bok po boku stanout proti Black Lanternům. Ale jen ti, jejichž světlo září nejjasněji, dokážou zahnat stíny vržené Black Handem a jeho následovníky. A tak se ze Země stává poslední bojiště živých a mrtvých, kde existuje pouze jediná jistota. Před smrtí nikdo neuteče. (oficiál text distributora)
Zdroj: wallpaperaccess.com
Výborná práce scénáristy Geoffa Johnse
Nejtemnější noc je velká komiksová událost od Geoffa Johnse, která je velmi působivá, napínavá, velkolepá, parádně napsaná, úžasně nakreslená, dojemná a taky plná odkazů na celou historii DC světa. Johns miluje komiksy od DC a jejich historii a tímhle stylem píše. Pokud na to přistoupíte a smíříte se s tím, že si občas budete muset něco vyhledat na internetu, tak Vás čeká luxusní komiksová událost. Johns rozjede příběh hezky zvolna, ale ještě než skončí první sešit, tak budete sbírat čelist z podlahy. Příběh zrychlí z nuly na sto během pár stránek a začíná velkolepá jízda. Hrdinové umírají, všechny ligy jsou pod tlakem, z vesmíru se na naši planetu řítí hrozba, kterou nepůjde zastavit hrubou silou, a nemrtví vylézají z hrobu. Nejtemnější noc se naplňuje, a pokud mají hrdinové přežít a zachránit všechno, musí spojit síly s nepřáteli. Všech sedm sborů musí spolupracovat, aby nezvítězila temnota.
Johns zde rozjede epickou podívanou, která v průběhu příběhu parádně graduje. V každém sešitu je několik vynikajících momentů, díky kterým pochopíte, proč je Geoff Johns výborný scénárista. Osobně mám rád scény s Barrym a Halem. Jsou to velcí kamarádi a oba potkal podobný osud (hrdinská smrt a znovuzrození). A to jakým způsobem se vyrovnávají s tím, co se stalo a co se teď děje, je tak parádně napsané a dojemné, že jsem si to užil na maximum. Hodně moc se mi líbilo, že Johns dal prostor jiným hrdinům a výborně s nimi pracuje (Mera, Atom, Firestorm, Sinestro).
Zdroj: dc.com
Nádherná kresba a barvy
Komiks má neskutečně nádhernou kresbu od Ivana Reise a brilantní barevnou paletu od Alexe Sinclaire. Slibuji Vám, že se v průběhu čtení několikrát zastavíte a budete se kochat těmi nádhernými obrazy a panely. To, jakým způsobem se zde pracuje s barvami, je prostě neskutečně nádherné.
Zdroj: comicreadingorder.com
Zápory
Největší problém je v tom, že v Česku těch komiksových příběhů se smaragdovými rytíři moc nevyšlo, a když už nějaký vyšel, tak se to četlo hodně náročně. Green Lantern má velmi těžkou a složitou komiksovou historii oproti jiným hrdinům jako je Batman nebo Superman. A ono, když dostane příběh uprostřed velkého příběhu a nevíte vůbec nic, tak v tom prostě plavete, i přestože se distributor snaží dát nějaký text na začátek příběhu, abyste alespoň trochu tušili, o co jde.
Nejtemnější noc si nejvíce užijí lidé, co mají hodně načteno, anebo jsou fanoušky postavy Green Lanterna. Není to snadné čtení, protože pokud neznáte důležité momenty z historie DC světa, tak se budete ztrácet nebo neoceníte precizně vystavěný příběh plný drobných detailů a odkazů. Osobně doporučuji si před čtením tohoto komiksu načíst tyto komiksy – Krize identity, Krize na nekonečnu Zemí, Green Arrow: Prázdný toulec 1 a 2, Flash: Znovuzrození a pak všechny díly Green Lanterna, co tu vyšly – Tajemství původu, Žádný strach, Pomsta Green Lanternů a Hledaný Hal Jordan. Plus ještě další příběhy. Samozřejmě, že se to dá přečíst i bez těchto příběhů a pochopíte více méně všechno, ale nebude to mít na Vás takovou sílu a odezvu.
Zdroj: dailymotion.com
Pár slov na závěr a hodnocení komiks Green Lantern: Nejtemnější noc
Jsem z toho komiksu nadšený. Má samozřejmě několik chyb, kterých jsem si dost vědom, ale to nic nemění na tom, že jsem si ho dost užil. Dostal jsem velký superhrdinský epos, který se nebojí tnout do živého a připravit pro hrdiny velkou zkoušku jejich vůle a odhodlání. Takže pokud máte rádi mainstreamové komiksy, tak neváhejte a dejte tomuto komiksu šanci.
Zdroj: wallpaper.dog
PS: Modlím se, aby se Nejtemnější noc prodávala co nejlépe, abychom dostali pokračovaní, které nese jméno Nejjasnější den.
PPS: Zde máte původní překlad přísahy Green Lanternů – V temnotě noci, v jasu dne, můj zrak vší zlobou prohlédne a do všech stran zlo rozžene mé jasné světlo zelené!!
Hodnocení: 8,5-9/10
Doufám, že se Vám tato recenze líbila a komiks si pořídíte, jelikož se jedná o výborný komiks, který by si zasloužil pokračování!!
Třetí Jurský svět vydělal miliardu jako 50. film v historii
Původní Jurský park je sice nejstarším filmem, který v kinech vydělal přes miliardu dolarů, při svém původním uvedení v roce 1993 ovšem vydělal pouze 970 milionů dolarů, kdy mu až obnovená premiéra v roce 2013 pomohla vydrápat se na 1 miliardu a 46 milionů dolarů. První Jurský park se tak nakonec stal až 17. filmem, který tuto magickou hranici pokořil. Je to trochu škoda, kdyby se mu totiž miliardu podařilo trhnout už v roce 1993, dalo by se skoro až poeticky říct, že památný milník zdolal první Jurský park, aby se nakonec jubilejním 50. filmem mohl stát třetí Jurský svět s podtitulem Nadvláda.
Jurský svět: Nadvláda v kinech odstartoval 10. 6. 2022 a těžko se dalo věřit tomu, že by se mu nakonec onu miliardu podařilo zdolat. Vždyť už 14. 7. 2022 nasadilo studio Universal film na VOD, které ovlivnilo rychlý únik filmu na internet. Nadvláda se sice na rozdíl od většiny současných blockbusterů mohla opřít o doping v podobě čínských kin, kde třetí Jurský svět utržil 157,7 milionů dolarů, nakonec to ovšem vypadalo, že po vzoru Doctora Strange v mnohovesmíru šílenství s 955 miliony dolarů (bez čínského dopingu) onu miliardu nepřeleze. Záchrana ovšem ve finále v podobě ještě jiné asijské země.
V Japonsku se sice neprofituje tolik jako v Číně (zapomeňme na první Ledové království, které zvládlo v Japonsku utržit neuvěřitelných 249 milionů dolarů), jednu výhodu ovšem tato země má. A to konkrétně to, že se zde pirátství skutečně tvrdě trestá a z úcty k samu sobě mají Japonci pirátství prakticky zapovězené. Po Top Gun: Maverick (v 1 miliardu a 450 milionů dolarů nejspíš věřil málokdo) a Spider-Manovi: Bez domova (1 miliarda a 900 milionů dolarů z kin vrátili kinařům optimismus) jde tak o třetí miliardový film po-pandemické éry, o 5. miliardový film, kde si zahrál Chris Pratt a celkem 7. miliardový film ze stáje studia Universal.
Historie franšízy
Zdroj: vizualniefekty.cz
Už prvnímu Jurskému parku ostatně v roce 1993 stačilo jeho 970 milionů dolarů na tehdy nejvyšší tržby v historii kinematografie, kdy miliardu mohl až v následujících letech zdolat Titanic Jamese Camerona, třetí díl Pána prstenů s podtitulem Návrat krále, druzí Piráti z Karibiku s podtitulem Truhla mrtvého muže, Temný rytíř či Avatar Jamese Camerona. Téměř miliardový hit k návratu pro pokračování s názvem Ztracený svět: Jurský park (tedy přesná kopírka názvu pokračování knižní předlohy od Michaela Chrichtona) zlákal nejen Jeffa Goldbluma v roli Iana Malcolma, ale i režiséra Stevena Spielberga. Kritici tentokrát byli o poznání méně spokojenější, i v tržbách poté došlo k propadu. 618 milionů dolarů byl prostě výrazný propad, těžko ovšem říct, zda právě propad ohlasů či tržeb zapříčinil to, že se Steven Spielberg již k režii třetího Jurského parku nevrátil. Druhý Jurský park je pak nejvíc strůjcem jednoho z důvodů, proč se Spielberg dvakrát nechce pouštět do pokračování svých filmů.
Spielberg ovšem ještě před premiérou dvojku povolil Joe Johnsonovi, že se může chopit režie Jurského parku III. Prapůvodně tvůrce vizuálních efektů, který se podílel i na původních Star Wars se časem vypracoval mezi režiséři proslulé tím, že jsou ideálními záskoky a schopnými rutinéry. Jeff Goldblum a jeho Ian Malcolm se tentokrát nevrátili, místo toho se z původního Jurského parku vrátil Sam Neill jako Alan Grant. A i tentokrát se klesalo. Johnson třetí film pořídil za 93 milionů dolarů, film v kinech ovšem utržil pouze 368,8 milionů dolarů. Při vzpomínání na 970 milionů dolarů prvního filmu dost brutální pokles. Čtvrtý Jurský park se sice začal chystat, k režii se měl vrátit Johnson a kromě Alana Granta se měl opět vrátit i Ian Malcolm, na čtvrtý film ze série ovšem nedošlo. Minimálně po nějakou dobu.
Zdroj: dailymotion.com
Při svém oznámení Jurský svět dokázal vyvolat pochybnosti. Režie byla svěřena Colinu Trevorrowi, který měl za sebou pouze indie sci-fi Vlastní zbraň podmínkou. Zápletka poté sice slibovala naplnění vize Johna Hammonda a představení zábavního parku plného dinosaurů, zvěsti o tom, že v čele příběhu bude stát krotitel raptorů a jakýsi dinosauří hybrid ovšem snadno dokázali vyvolat pochybnosti. Na návrat starých postav (s výjimkou doktora Henryho Wu v podání B. D. Wonga) navíc tentokrát dojít nemělo, jediné na co tak mohl čtvrtý film ze série vsadit byla nostalgie skrze různé odkazy a ikonické motivy ze soundtracku k původnímu filmu od Johna Williamse a naděje, že sázka na velkolepý blockbuster z prostředí zábavního parku plného zdivočelých dinosaurů bude stačit. A stačilo.
Od Jurského světa se už pár měsíců před premiérou čekal finiš někde u hranice 600 milionů dolarů, v červnu 2015 ovšem film mohl všem vyrazit dech. Rekordní americký otvírák za 208,8 milionů dolarů dokázal o necelý 1 milion a půl předčít dosavadního rekordmana v podobě prvních Avengers, Jurský svět si navíc připsal i rekordní globální otvírák, kdy předčil Harryho Pottera a Relikvii smrti – 2. část (483,2 milionů dolarů) a za první víkend globálně otevřel za 525,5 milionů dolarů. Miliardu poté dokázal překonat za pouhých 13 dní, výsledná částka ve výši 1 miliardy a 672 milionů dolarů tehdy stačila na pozici 3. nejvýdělečnějšího filmu všech dob, kdy nepodlehli pouze dvoumiliardové milníky Avatar a Titanic. Háček je pouze v tom, že za půl roku všechny rekordy Jurskému světu dle očekávání ukradla sedmá epizoda Star Wars s podtitulem Síla se probouzí. V oblasti amerického otvíráku (248 milionů dolarů), globálního otvíráku (529 milionů dolarů), rekordního získání miliardy (12 dnů), i uzmutí třetí pozice (v tomto případě ty dvě miliardy padli).
Bylo ovšem jasné, že má Universal vedle Rychle a zběsile nově další silnou hranou značku, Chris Pratt má po Strážcích Galaxie na kontě další megahit a že je bez problému zaděláno na novou úspěšnou trilogii. Colin Trevorrow byl čerstvě po premiéře jedničky najat jako režisér deváté epizody Star Wars, režijní povinnosti u druhého Jurského světa s podtitulem Zánik říše převzal španělský šikula J. A. Bayona. Tentokrát nedošlo jen na Dr. Wu, ale i návrat Jeffa Goldbluma a jeho Iana Malcolma, sázelo se na zkázu ostrova Isla Numbar a setkání dinosaury s civilizací a také náznaky toho, že by se Bayona rád vrátil ke svým hororovým kořenům. Druhý Jurský svět poté sice již nebyl přijat s takovým nadšením, i tak se ovšem dalo očekávat, že tak šílená částka jako posledně nepadne. Přesto byl finiš na globální 1 miliardě a 309 milionech dolarů solidním úspěchem, který pojistil plány na trojku.
Jurský svět: Nadvláda – Jde miliardu pořád brát jako úspěch?
Zdroj: collider.com
Právě ta nakonec miliardu překonala jen těsně a trilogie Jurský svět se tak po první trojici filmů Avengers a nové trilogii Star Wars může pochlubit pozicí teprve třetí trilogie v historii, kdy všechny její díly shodně v kinech utržili přes miliardu dolarů. K závěru trilogie se poté sice vrátil Colin Trevorrow (po jeho vyhazovu od deváté epizody Star Wars), kritici ovšem tentokrát nebyli z velké části už vůbec nadšení a i přes návrat starých známých se nebáli prohlásit, že se série vyčerpala. Zajímavé poté je, že po vzoru nejnovější trilogie Star Wars skutečně klesají každým dílem. Zmíněná Síla se probouzí to v kinech dotáhla na 2 miliardy a 68 milionů dolarů, Poslední z Jediů na 1 miliardu a 332 milionů dolarů a závěrečný Vzestup Skywalkera na 1 miliardu a 74 milionů dolarů. Krom tržeb se navíc paradoxně obě trilogie zrcadlí i v průměrných ohlasech na jednotlivé díly trilogie. I u deváté epizody Star Wars ostatně výrazné zastoupení prohlašuje, že závěrečný díl vyhlásil celé franšíze umíráček.
Tržby sice klesají, přesto se dá těžce věřit tomu, že je sérii konec a v Universalu nějaké plány nemají. Jen to spíš vypadá, že to po vzoru třetího Jurského parku a prvního Jurského světa spěje k nějaké pauze. Ta tentokrát už nejspíš nebude trvat 14 let, minimálně to ovšem bude chtít přijít s nějakým svěžím pojetím (Jurrasic Earth?). Časy, kdy mohl být Chris Pratt brán za jednu z největších vycházejících hvězd jsou ovšem dávno pryč, Bryce Dallas Howard není v postavení, kdyby si mohla role vybírat na věřícím pase a z Jeffa Goldbluma, Sama Neilla ani Laury Dern se též megahvězdy na stará kolena nestanou. Dost možná to ovšem další svěží start značky za pár let zkusí se zcela novými tvářemi.
Zdroj: joblo.com
Při výčtu všech miliardových filmů studia Universal (Jurský park, Mimoni, Já, padouch 3, Rychle a zběsile 7, Rychle a zběsile 8, Jurský svět 1-3) je poté jasné, že právě tři tyto franšízy jsou pevnou stálicí tohoto studia i do budoucna. Ať už se Vin Diesel plácá sebevíce, že poslední dvě Rychle a zběsile skutečně budou ty poslední, ať už Mimoni a Gru již miliardy překonávat v kinech nebudou a ať už to rázem může sebevíc působit, že je koncept Jurského parku/světa/čehokoliv prázdný. Železo se musí kout dokud je žhavé, prehistorické ještěrky mají ještě dostatek svých fanoušků. Vše ovšem pochopitelně ukáže až čas.
Kdo se do miliardového klubu přidá příště?
Zdroj: wihel.de
Padne ještě vůbec letos nějaká další miliarda? Po Jurském parku 1 a všech třech Jurských světech, Pánovi prstenů 3 a Hobitovi 1, Pirátech z Karibiku 2 a 4, Temném rytíři, Temném rytíři povstal, Jokerovi, Aquamanovi, Avatarovi, Alence v říši divů Tima Burtona, Toy Story 3 a 4, Harry Potterovi 1 a 8, Transformerech 3 a 4, Star Wars 1, 7, 8, 9 a Rogue One, Skyfallu, Ledovém království 1 a 2, sedmém a osmém Rychle a zběsile, Mimoních a Já, padouchovi 3, Zootropolis: Městu zvířat, Hledá se Dory, Krásce a zvířeti Billa Condona, Úžasňákových 2, Aladinovi Guye Ritchieho, Lvím královi Jona Favreaua, Top Gun: Maverick, Avengers 1-4, Iron Manovi 3, Captainu Americovi 3, Captain Marvel, Spider-Manovi: Daleko od domova , Spider-Manovi: Bez domova a Black Pantherovi se miliardu nejspíš přeci jen zvládne zdolat Black Panther: Wakanda nechť žije.
Druhé dobrodružství z prostředí Wakandy sice již nejspíš po vzoru svého předchůdce nezaútočí na 700 milionů dolarů jen z Ameriky a 1,3 miliardy celosvětově, přesto by výsledky na pozici 51. miliardového filmu stačit měli. Pak už jen záleží, zda Avatar 2: The Way of Water dokáže miliardu zdolat ještě do konce roku…
Základ příběhu staví na strachu, který každý z nás zná. Například: zda ten člověk, na kterého v dešti narazíte u silnice potřebuje skutečně pomoct nebo vám chce ublížit. V knize Nechte svět za sebou někdo zaklepe na dveře. Máte ho pustit dál a věřit tomu, co vám druhý o sobě říká? Nebo poslechnout váš základní instinkt, který velí, že každý jiný člověk než vy je špatný a má zlé úmysly? O obojím se píše dost, jenže tahle kniha je ještě trochu jiná.
Amanda a Clay se dostanou právě do téhle situace, kdy jim na dovolené zaklepe na dveře starší pár, který tvrdí, že to jsou oni, kdo jim pronajal dům a potřebují pomoc, protože v celém okolí vypadl proud. Kromě právě jejich domu, který pronajali. Bez informací, bez přístupu k internetu, prostě musí věřit, že se dobrovolně uzavřeli před katastrofou s neznámými lidmi, kteří jim nelžou. Co je to za katastrofu? Co se děje se světem kolem? A proč jsou lidé bezradní, když zvířata moc dobře ví, co dělat dál? A proč to děti vnímají jinak?
Lidé, lesy, jeleni, plameňáci…
Rumaan Alam napsal knihu, která je upřímná, přímá, neskutečně aktuální a s jasnými vlivy jiné tvorby, přesto je svá a originální. Zároveň jsou zde dobře zpracovaná témata strachu, sociální bubliny, narušení vlastního komfortu, předsudků a rasismu. Mimo jiné trochu toho (dalo by se říct, vzhledem k době vydání pandemického) strachu uzavření před celým světem. Vůbec nevadí, že má kniha lehce přes dvě stě stran, všechno má své správné místo a funguje.
Přesně to, co se mi na knize líbilo nejvíc, jí podle mě zároveň podraží nohy. Autor se snažil o něco jako intelektuální a hloubavý horor, přestože pro dost lidí se tohle vylučuje a nemůže fungovat dohromady. Nechte svět za sebou je jasným komentářem společnosti a jak se různí lidé zachovají v situaci, k někomu. Ale je napsaná tak, že na spoustu otázek neodpoví. Ostatně, oni ty odpovědi nejsou tak důležité. Otázkou proto zůstává, zda je čtenář schopen tohle akceptovat v románu, když v jiných literárních útvarech to nebývá problém.
Zdroj: goodreads.com
Rumaan Alam, autor s nezaměnitelným stylem
Co bych chtěla vyzdvihnout je styl autora. Píše neskutečně čtivě a jeho obraty a kdy použije vhodnou bombu slovního spojení, tím mi připomněl mou oblíbenou Gillian Flynn. Ale zároveň nepíše stroze, jak je to v dnešní době u psychologických románu populární. Mám ráda, když se s postavami sžiju, přestože se autor rozhodně nesnaží o to, abych je měla ráda. Rumaan Alam napsal svoje postavy takové, jací lidé skutečně jsou. Bez příkras a růžových brýlí. Protože když v druhé polovině knihy začne vyplouvat na povrch, o čem kniha skutečně je, cítila jsem vděčnost, že mohu být součástí něčeho tak krásného a čistého a zároveň tak ošklivého a plného špíny.
Nechte svět za sebou u nás vyšla jako autorova první kniha, přestože už předtím napsal dva kousky: Rich and Pretty (2016) a That Kind of Mother (2018). Doufám, že český vydavatel dodatečně vydá i ostatní knihy Rumaana Alama a nezůstane pouze u tohohle kousku, byť prozatímní hodnocení českými čtenáři není pro knihu moc vlídné. Hodně mi sednul jeho vzorec psaní, který jsem bohužel nemohla odhalit sama čtením autorových ostatních knih, ale zatím pouze samostudiem rozhovorů a článků o něm. Přesto se o práva na knihu kvůli adaptaci doslova popralo hned několik společností a nakonec zvítězil Netflix. A už podle obsazení to vypadá na slušnou podívanou.
Závěrečné shrnutí knihy Nechte svět za sebou
Ke knize jsem se dostala přes doporučení, že se jedná o titul, který se bude líbit čtenářům, kterým se líbil film Ada. A já s tím musím souhlasit. Atmosférou jsem se též vrátila do knihy Ostrov od Sigríður Hagalín Björnsdóttir. A nezbývá mi nic jiného, než doporučit dál.
Hodnocení: 9/10
Tato kniha mi hodně sedla. Doufám, že Vás recenze oslovila, abyste jí dali šanci, i přestože má na Databáze knih slabší hodnocení.
Jarmila (Anna Cónová) se po ztrátě muže Antonína (Miroslav Krobot) ocitne na životní křižovatce, kde se musí rozhodnout, zda zbytek života už jen trpělivě “přečká”, nebo se vzepře a vrhne se do dobrodružství s nejistým koncem. Navzdory dobře míněným radám svých dospělých dětí (Petra Špalková, Jan Cina) si zvolí druhou možnost. Tou je život na chalupě v romantické divočině uprostřed Máchova kraje, kde to měl rád především její muž. Ten jí navíc v závěti odkázal vysloužilého cirkusového koně Buka, což na první pohled vypadá jako drsný vtip, protože Jarmila se koní bojí. S pomocí sousedů se rozhodne vzniklé situaci postavit čelem a brzy zjišťuje, že i když to tak zpočátku nevypadalo, právě s tímhle koněm by se jí do života mohlo vrátit štěstí…
Sama režisérka a scenáristka Alice Nellis prohlásila, že její filmy vždy vypráví o něčem, co je pro ní samo velmi důležité. Do své novinky Buko tak autobiograficky přenesla chování koní, kdy dle ní samotné soužití s koněm jen ukáže či umocní problémy daného člověka. Dle ní samotné je poté její 9. celovečerní film především o tom, že je život krásný. Meditativní drama o rodinných vztazích poté možná není nejambicióznější ani nejvelkolepější, v průběhu ovšem Buko dokazuje, že to vůbec nevadí.
Pevně vedené výkony
Zdroj: Cinemart.cz
Filmy Alice Nellis často pojí existenciální roviny či zápletka o nějakém zlomu, který v člověkovi probudí druhý život. Buko ostatně začíná úmrtím v rodině, kterou paradoxně dar z poslední vůle dokáže rázem sjednotit. Stačí už jen jediná scéna, aby se vztah mezi manžely Jarmilou a Antonínem vykreslil dostatečně silně, to ostatně dokazuje i klíčová poslední vůle, kdy se darem ze závěti stává kůň. Jarmila v podání Anny Cónové je tak konfrontovaná se svým strachem, právě konfrontace se strachem jí ovšem rázem jakoby dává nový život.
Buko primárně stojí na schopných hereckých výkonech a zhruba stejně schopném hereckém vedení. Vynikající Anna Cónová se na starší kolena konečně dočkává výraznější úlohy, postava Terezy s Aspergerovým syndromem v podání Marthy Issové poté například dokáže nepůsobit karikaturně. Petra Špalková může opakovaně podtrhnout, že patří mezi nejzajímavější české herečky současnosti a i Jan Cina tu dostává prostor pro nějaké ty výraznější herecké projevy.
Dialogy nešustí papírem, neprospívá proměnlivá nálada filmu
Zdroj: Cinemart.cz
Z Buka chvílemi dokonce překvapivě sálá i fajn neo-westernová atmosféra, Alice Nellis se navíc opět dokáže osvědčit jako někdo, jejíž dialogy nešustí papírem. V jádru jde poté především skutečně o meditativní drama, které dokáže uspokojit nenáročnou cílovku, právě poměrně fajn atmosféra i příjemné prostředí ovšem obstojí sami za sebe. V kontextu aktuálních českých komedií navíc Buko ve finiši vychází jako vítěz, kdy rozhodně patří nejen mezi ty snesitelnější, ale především povedenější.
Kůň Buko (jehož představitel ve skutečnosti jmenuje Láďa) je poté naštěstí fotogenický, kdy on je klíčem několika zábavných momentů. Samotný humor navíc nikdy nepřekročí hranu a zůstává tak bez problému vtipný. Paradoxně jsou ovšem zajímavější ty momenty, kdy se jede tak trochu na vážnější notu. Nejen díky faktu, že na to všichni přítomní herci po herecké stránce mají, ale i proto, že vyhrocenější momenty stěžejních postav jsou na celém filmu to nezajímavější. Přesně totiž ukazují, proč přesně tahle rodina titulního koně potřebovala a rázem to působí, že Buko mohl být přeci jen krapet silnější a proměnlivá nálada celkovému dojmu v jistých momentech vlastně dvakrát neprospívá
Poměrně schopná promluva do duše
Zdroj: Cinemart.cz
Na kameru Matěje Cibulky se i díky krásnému prostředí a titulnímu hrdinovi před kamerou krásně kouká, ani tentokrát navíc u Nellis nemůže chybět hudba Jana Ponocného alias Cirkuse Ponorky, kdy opět dochází k fajnově znějícímu podkresu. Skutečně platí, že postavy působí dojmem, že mají život a ve finále vlastně ani v případě Buka nevadí, že má scénář skoro až epizodický formát. Snaha o vtipné zakomponování Product placementu poté dvakrát nefunguje, z filmu ovšem v průběhu přeci jen sálá přesně ta ideální fajn atmosféra, kdy samotné poselství zvládne přeci jen člověku trochu promluvit to duše. I když tomu tak nejspíš nebude u každého.
Kvitovat jde právě i absence snahy o zamezení jakýchkoliv vyhrocenějších scén, Buko tak díky tomu není jednoduchý a nekomplikovaný film, který by primárně těžil jen ze snahy být vděčnou záležitostí pro masy, minimálně ne na 100%. Velmi sympaticky tak jde vlastně o záležitost, která sice ustojí rodinnou návštěvu, do velké míry si z ní ovšem nejspíš každá generace odnese něco trochu jiného. I proto by šlo označení Buka za řadovou českou komedii brát jako nepřesné a krapet urážející.
Buko závěrem
Zdroj: Cinemart.cz
Buko není dokonalý, přesto je v kontextu trhu českých komedií poměrně svěží, kdy se mu navíc krapet daří předat i ono poselství o kráse světa. Alice Nellis i tentokrát potvrzuje pozici schopné řemeslnice, její budoucí filmy by měli minimálně vyvolávat zvědavost….
Psychiatrička Rose (Sosie Bacon) vyšetřuje mladou pacientku Lauru (Caitlin Stasey) na pokraji nervového zhroucení. Žena trpí halucinacemi, pronásledují ji velmi znepokojivé vize, ovšem není to nic, co by zkušená terapeutka nezvládla. Jenže pak se jí po tváři rozlije podivný úsměv a s bohorovným klidem si střepem z rozbité vázy přímo před doktorkou přeřízne krční tepnu. Taková událost by rozhodila každého a Rose není výjimkou.
Přestože ji všichni uklidňují, že sebevraždě nemohla zabránit, vracejí se jí psychické problémy z mládí a dětství. Pronásledují ji zneklidňující vize, pod jejichž vlivem se čím dál častěji chová jako blázen. Aspoň její blízcí to tak vnímají. Rose si navíc v hlavě přehrává poslední slova mrtvé pacientky a uvědomuje si, že to, co před smrtí prožívala ona, jí právě klepe na dveře. Zjištění, že mrtvá byla zatím posledním článkem v podivném řetězci sebevražd „usměvavých lidí“, jí také na klidu nepřidá. Je to iracionální, nevysvětlitelné a šílené, ale Rose dojde k závěru, že pokud se jí nepodaří najít začátek řetězce a zlo zastavit, je další na řadě. Že s touhle teorií nenajde u nikoho pochopení, asi nepřekvapí. Jenže zoufalé Rose jde o život a zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Děsivé věci…
Smích je zdravý, z psychologického hlediska dokáže vyvolat optimismus a důvěru, přesto i na smíchu může být něco znepokojujícího a děsivého. To ostatně předvedl i Parker Finn, který má doposud díky svým krátkým filmům The Hidebind a Laura Hasn’t Slept pověst nadějného hororového tvůrce. Právě na Laura Hasn’t Slept poté navazuje Finnův celovečerní debut Úsměv, který původní námět roztahuje do celovečerní délky a celý koncept rozšiřuje. Zvládá ovšem Finn u svého celovečerního debutu dostát své pověsti?
Nadpřirozené zlo napojené na souboj s osobním traumatem
Zdroj: Paramount Pictures
U svého celovečerního debutu se Finn minimálně dokáže profilovat jako tvůrce s potenciálem. Tvůrce, který dokáže pracovat s atmosférou, zhruba ví, kam postavit kameru a minimálně na to jde tak trochu jinak. Jak totiž může samotný námět evokovat průměrnou rychlokvašku ze stáje Blumhouse, Úsměv spíše pomalým budováním připomene filmy Ariho Astera (Slunovrat), nejen díky zákonitosti zápletky poté horor Neutečeš, který na to v otěžích Davida Roberta Mitchella šel taky tak trochu jinak.
Takovými lekačkami ovšem Finn rozhodně nešetří, k artovému filmu má poté Úsměv rozhodně daleko, spíše se jedná o ideální kompromis, který v kině po divácké stránce zkousne většina nadšenců moderních mainstreamových hororů. Svěží ovšem nezůstává jen práce s kamerou, která si v mnoha momentech vyhrává s prostorem, ale především fakt, že v boji se záhadnou zlou entitou hraje roli především vyrovnávání se s osobním traumatem, do jisté míry i rozpad duše, kdy jedna psychiatrička Rose v podání Sosie Bacon (dcera Kevina Bacona) rázem ochutná svou vlastní medicínu. Úsměv tak do jisté míry funguje jako psychologický thriller s nadpřirozenými prvky, kdy tomu do velké míry dopomáhá i přesvědčivý výkon Sosie Bacon, které by bylo zdánlivé propadání se do šílenství poměrně snadné uvěřit.
Nevyváženost, přešlapování na místě a krapet promarněný potenciál
Zdroj: Paramount Pictures
Lekaček je v samotném filmu skutečně mnoho, často se ovšem stává, že některé z nich působí spíše směšně nežli děsivě. Nepříjemně zpracovaná práce se zvukem i mrazivým soundtrackem Cristobala Tapii de Veera (především při nástupu varhanu) funguje velmi dobře, časem se ovšem ukáže, že si Úsměv skutečně není jistý sám sebou. Přeskakuje tak z pokusu o komornější horor do duchařiny z dílny Jamese Wana (v tom lepším případě) či právě rychlokvašky ze stáje Blumhouse (v tom horším případě). Vypovídajícím samo o sobě je finále celého příběhu, které se sice může opřít o práci se slušnými praktickými triky (či alespoň realističtěji působícími speciálními efekty), právě i v něm se ovšem projeví ono přešlapování a ukázka toho, že Úsměv chvílemi působí jako film tří různých tvůrců.
Promarněný potenciál to poté do jisté míry je. Po vzoru zmíněného Neutečeš nedojde k zodpovězení zásadních otázek (působí to jako poměrně líná sázka na diváckou intepretaci), stejně tak i nenaplnění slušného potenciálu na různých místech. Osobní trauma z dětství, komplikované vztahy s rodinou či reflexe profese psychiatričky. Úsměv vlastně do velké míry celou dobu šponuje očekávání, aby mu v závěru patřil řetěz. Po boku Bacon navíc dvakrát prostor nedostanou Jessie T. „A-Train z The Boys“ Usher ani Kal Penn, hororová stálice Kyle Gallner naopak po pátém Vřískotu konečně dostává větší roli a je poměrně fajn. S výjimkou Bacon však ovšem herecky trčí snad jen Rob Morgan ve svém cameu.
Úsměv závěrem
Zdroj: Paramount Pictures
Parker Finn má rozhodně šanci něco hororovému žánru dát, jeho celovečerní debut ovšem ve finále působí spíše jako trenažér na vyváženější a funkčnější horor. Z Úsměvu minimálně netrčí výrazná rutina, na kdovíjak výrazný hororový zápis to ovšem v součtu nestačí…
Bolesť, hanba, oči pre plač, vredy na žalúdku. Existuje množstvo výrazov, ktorými sa dá opísať hra slovenskej futbalovej reprezentácie v posledných zápasoch Ligy národov. Katastrofálna prehra na Štadióne Antona Malatinského s Azerbajdžanom a utrápená remíza na neutrálnej pôde v srbskom mestečku Bačka Topola v zápase s Bieloruskom iba podčiarkli celoročnú nevydarenú etapu Štefana Tarkoviča a premiéru nového trénera s talianskym pasom Francesca Calzonu. Jeden Talian leto nerobí, hnisajúcu ranu treba hľadať v útrobách.
Taliansky muzikál
Áno, futbalový zväz na čele s Kováčikom, sa vydal po vzore hokejového brata a angažoval zahraničného trénera. Samozrejme, že nie z Kanady, ale z Apeninského polostrova. Nové meno v slovenskom futbale má skúsenosti z talianskej ligy. Po boku Maurizzia Sarriho pôsobil ako dvorný asistent v Neapole. Skúsenosti s 53-ročným, doteraz v profesionálnom futbale iba asistentom, dnes už trénerom reprezentácie, má najmä Marek Hamšík.
Každý vie, odkiaľ vietor fúka. Dlhoročná opora klubu spod Vezuvu bola, pravdepodobne, hlavná spojka pri výbere nového kormidelníka. Príchod zo Serie A do stredu Európy má však svoje nevýhody. Calzona neovláda slovenský a pravdepodobne ani anglický jazyk, ak áno, veľmi dobre to zakrýva. S novinármi aj hráčmi komunikuje po taliansky, využíva prekladateľa. Po prvom zápase už, pravdepodobne, premýšľal nad okamžitou deportáciou z našej krajiny a návratom na slnkom vyhriaty juh Talianska. Výplatná páska ho však vrátila späť do reality.
Zdroj: sportnet.sme.sk
Mužstvo diriguje veľmi krátko. Po úvodných dvoch zápasoch sa nedajú a ani nemôžu vytvárať unáhlené závery. Každopádne, po tragikomédii v C-divízii Ligy národov spadlo Slovensko až do piateho koša pri žrebe nadchádzajúcej kvalifikácie ME vo futbale. Práve tá bude pre Francesca rozhodujúca. V prípade nečakaného postupu pri reprezentácii zostane, ak klesne na ešte hlbšie dno, čo sa už prakticky ani nedá, teda dá, ešte existuje aj kôš číslo šesť, tak si môže maximálne zbaliť kufor, zamávať do kamery, ospravedlniť sa a odletieť.
Posledný nech zhasne
Povedzme si úprimne, na hre Slovákov sa príliš mnoho pozitív v posledných dvoch zápasoch nájsť nedalo. Iba ľavá noha Milana Škriniara stála viac, ako výbery Bieloruska a Azerbajdžanu dokopy, napriek tomu sme z dvojstretnutia získali iba jeden bod a strelili dva góly. Po odchode Mareka Hamšíka akoby zomrel stred ihriska. Nemáme prirodzeného vodcu, nemáme strelca, obrana robí školácke chyby a hráči si buď kvalitné výkony z klubovej úrovne do najcennejšieho dresu neprenášajú alebo v európskych kluboch nehrajú vôbec.
Nový tréner dal priestor aj menej skúseným hráčom, čo sa odzrkadlilo. V Lige národov nešlo už prakticky o nič, Kazachstan zahatal naše šance ešte predtým, ako sme sa v asosiačnom termíne dotkli lopty. Pri nasadzovaní nám však poriadne horelo pod zadnou časťou. Slovenský futbal dlhodobo padá, pre porovnanie, pred pár rokmi sme balansovali na úrovni prvého a druhého výkonnostného koša, dnes sa na svetový futbal pozeráme z podkrovia.
Najvyšší si vinu nepripúšťa
Pri štipke sebareflexie by prezident zväzu už dávno nevykonával svoju funkciu, no v našej krajine je to inak. Nemenovaný Ján Kováčik zhadzuje všetko svoju zodpovednosť na hráčov, pričom jeho hlavu žiadajú mnohí. Nie len z radu fanúšikov, ale aj bývalých hráčov či odborníkov. Vyskúšali sme zmenu v kádri, ktorá nepomohla, výmena na trénerskom poste zatiaľ nie, tak prečo nezačať od podlahy, respektíve v tomto prípade na samom vrchu potravinárskeho reťazca.
Za posledných dvanásť rokov sa slovenská reprezentácia trikrát prebojovala na záverečný turnaj, raz na majstrovstvá sveta a dvakrát na európsky šampionát, tentokrát nám však skutočne hrozia derby zápasy o cenu útechy s Gibraltárom alebo San Marínom. Situácia je naozaj kritická, nemožno pred ňou zatvárať oči, ani sa utešovať prázdnymi frázami o novej ére a reštaurácii mužstva. Stará garnitúra odišla, ale nová krv akosi neprichádza. Jeden Talian leto nerobí a slovenskému futbalu sa priškrtila infúzna hadička, hlavne, že tečie tá finančná.
Dramatický thriller, Kde raky spievajú, z produkcie oscarovej Reese Whiterspoon zožal divácky a finančný úspech za oceánom a v Európe. Nadšené ohlasy prišli z Bulharska, Rumunska či Poľska, kde sa film dostal na prvé priečky v rebríčkoch návštevnosti. Po nadšených reakciách zo slovenskej slávnostnej premiéry nečakáme inú odozvu ani u nás.
Snímka s Daisy Edgar-Jones v hlavnej úlohe zarobila po celom svete úctyhodných 130 miliónov dolárov pri „skromnom“ rozpočte 24 miliónov, čím svoj pôvodný rozpočet znásobila viac ako 5-krát! A podľa informácií z Rotten Tomatoes až 96% divákov pozitívne ohodnotilo filmovú adaptáciu podľa svetového knižného bestselleru. Môžeme teda s rozvahou skonštatovať, že ide o jeden z kinohitov tohto roku.
Už dnes dorazí do kín po celom Slovensku strhujúci príbeh podľa svetoznámeho knižného bestselleru, Kde raky spievajú. Film sa sústredí na Kyu, pôvabnú a inteligentnú mladú ženu, ktorá vďaka svojej bystrosti a odvahe už od svojho detstva prežíva v tajomných močiaroch Severnej Karolíny po tom, čo prišla o svoju rodinu. Život sa jej skomplikuje ešte viac, keď zostane zapletená vo vyšetrovaní vraždy svojho bývalého milenca. Nie všetko však vyzerá ako sa na prvý pohľad zdá a močiare odhalia mnohé zo svojich temných tajomstiev.
Zdroj: Itafilm
Kde raky spievajú rozpráva príbeh Kyi, opusteného dievčatka, ktoré na vlastnú päsť vyrástlo v nebezpečných močiaroch Severnej Karolíny. Príbehy o „dievčati z močiara“ prenasledovali obyvateľov Barkley Cove počas mnohých rokov a čoraz viac izolovali bystrú a nezlomnú Kyu od spoločnosti. Kya sa otvorí novému a nepoznanému svetu po tom, čo spozná dvoch mladých mužov z mesta. Keď však jedného z nich objavia mŕtveho, stáva sa hlavnou podozrivou. Verdikt k prebiehajúcemu prípadu je časom iba viac nejasný, keďže močiar skrýva viac tajomstiev ako sa najprv zdalo. (Synopsa, Zdroj: Itafilm)
Film Kde raky spievajú vstupuje do kín po celom Slovensku už dnes, 29. septembra!
Zdroj: TS Itafilm Zdroj titulného obrázka: Itafilm
Dehumanizuje biopic Marilyn Monroe Blondýnka slavnou herečku?
Zdroj: Netflix
Odvážný fiktivní portrét hollywoodské legendy Marilyn Monroe (Ana de Armas) ukazuje její bouřlivý život i cenu, jakou zaplatila za slávu… Režisér a scenárista Andrew Dominik musí být neskutečné sebevědomí, sám ostatně prohlásil, že by jeho Blondýnka mohla být jedním z nejlepších filmů všech dob. Tvůrce westernu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem svůj nejnovější film konkrétně realizoval dle fiktivní novely Blonde spisovatelky Joyce Carol Oates o životě herecké ikony Marilyn Monroe. Už základ v podobě fiktivní předlohy a přítomnost samotného Dominika rázně naznačila, že Blondýnka rozhodně nebude standardním biopicem, pozornost si jedno z největších podzimních lákadel Netflixu získala nejen i krapet kontroverzním obsazením Any de Armas do hlavní role, ale faktem, že film obdržel speciální rating NC-17, dle výsledných prvních reakcí je poté zřejmě, že Blondýnka nebude film pro každého. A to je na ní tolik vtahující.
Audiovizuálně vtahující podívaná, která bude patřit mezi nejnepříjemnější filmové zážitky roku
Zdroj: Netflix
Jak se na samotnou Anu de Armas po vzoru samotné Marilyn Monroe dívá strašně hezky, Blondýnka nejspíš bude patřit mezi nejnepříjemnější filmové zážitky roku. Vtahující svým vizuálním zpracováním a bezpochybnou autorskou licencí, zároveň jde skutečně o psychicky velmi nepříjemnou podívanou, která stojí na fantastickém výkonu Any de Armas, která autenticky v průběhu filmu působí více a více na dně psychických i fyzických sil. Ať už je to při POV vaginálního otvoru při potratu či momentech brutálního znásilňování a sexuálního násilí, Blondýnka zcela jasně není pro slabé povahy a především pro ty, kteří si hereckou ikonu nadále idealizují jako jako ženu, které její krása pomáhala reflektovat její jednoduchý život. Jde sice o fiktivní zpracování života Monroe, po zhlédnutí filmu se ovšem na hvězdu Někdo to rád horké či Slaměného vdovce již nikdo nebude dívat stejně.
Dominik se v průběhu projevuje jako takový audiovizuální provokatér, který jasně ukazuje, že Hollywood byl pro mnohé továrnou na sny, mnohé se ovšem mohlo změnit poté, co se stal člověk jeho součástí. Norma Jeane Mortenson je v podání Armas je ve filmu zlomenou ženou, kterou sice její pseudonym Marilyn Monroe udělal slavnou, ona sama ovšem ze statusu sexuálního symbolu trpí. Nejen kvůli traumatům spojené s absencí otce v jejím životě a naopak přítomnosti její emocionálně nestabilní matky v podání Julianne Nicholson (velmi nepříjemný herecký výkon).
Literární vyprávění střídá momenty z reálného života a výplody fantazie samotné Monroe, samotná Monroe je poté zobrazena jako poměrně inteligenční žena s krapet dětinskou povahou. Absence otce v jejím životě se poté do velké míry odvíjí od problematických vztahů s muži v jejím životě (Bobby Cannavale je jako baseballista Joe DiMaggio herecky nejpřesvědčivější za hodně dlouhou dobu), i u těch sympatičtějších jako u Arthura Millera (fantastický Adrien Brody) se následně vykreslí pouze jako ideální nástroj pro využití. Jedním z nejnepříjemnějších momentů stejně zůstává zásadní scéna s Johnem F. Kennedym v podání Caspara Phillipsona.
Fenomenální Ana de Armas pod vedením pevné autorské vize
Zdroj: Netflix
Ana de Armas nejen působí na hraně psychických i fyzických sil, zároveň se ovšem skutečně stala Marilyn Monroe. Její kubánský přízvuk je prakticky nerozeznatelný, zato ovšem dokáží ke skvělému napodobení hlasu samotné Monroe. Armas si Monroe skutečně nastudovala a zvládá tak napodobit její úsměv i chůzi, přitom to ovšem nikdy nezavání dojmem snaživé imitace. Jde o fenomenální castingovou volbu, které se dá uvěřit každá libovolná projevená emoce, vyhrocené momenty a především i rozpoložení někoho, koho dost možná i přes vyhlášenou krásu nikdy nikdo skutečně nemiloval.
Černobílé vizuální podání občas Dominik překryje přechodem do barev, kdy je stěžejní, že se dá mnoha záběry jednoduše kochat, do barevných pasáží se vždy přichází v ideální moment (neznamená to ovšem, že by náhlý výskyt barev nějak vždy vypovídal o optimističtějších momentech života Monroe) a Dominik jednoduše působí jako autor s jasně danou vizí, která se mu nerozpadla pod rukama. O to více se tento fakt chválit když člověk zváží, že film vychází z dílny Netflixu, kde tvůrčí svoboda občas k rozpadu automaticky svádí, v případě Blondýnky se ovšem stal milý zázrak.
Pravděpodobně nejméně historicky korektní biopic všech dob je jedním z těch nejvíce se odbočujících
Zdroj: netflix.com
Sama Armas poté prohlásila, že je nervózní, že nyní budou po internetu řádit videa s vyobrazením jejího nahého těla, rating NC-17 ovšem spěje především k zobrazení oněch nemilých výjevů jako je například právě potrat. Samotný rating sice nejspíš vyvolá velká očekávání a v mnohých vyvolá zklamání, ty dané výjevy ovšem skutečně nejsou pro slabé povahy. Sama o sobě poté Blondýnka rozhodně není vyloženě vděčnou podívanou, u mnohých nejspíš získá nálepku „artovka k nepřežití“, jenomže zasvěcení téhle umělecké vyšperkované audiovizuální podívané snadno podlehnou a minimálně skutečně ocení, že Dominik za cenu nejspíš nejméně historicky korektního biopicu všech dob natočil jeden z nejvíce odbočujících. Minimálně originálně pojaté vyprávění vyvolává sympatie.
Nick Cave a Warren Ellis se na pozici hudebních skladatelů též vydavají směrem, který by se od tohoto biopicu nečekal, výsledek je ovšem i v tomto případě výtečný. Jejich soundtrack nejen dokáže vystihnout personu Merilyn Monroe, ale zároveň dokáže být v zásadních momentech správně mrazivý. Kameraman Chayse Irvin poté praktický celý film snímá ve formátu 1:33:1, který vyvolává nádech stříbrného plátna a i díky tomuto formátu absence filmu v kinech a jeho přítomnost pouze na streamu zamrzí. V kině by se totiž mohlo jednat o silný zážitek.
Blondýnka závěrem
Zdroj: Netflix
Andrew Dominik jeden z nejlepších filmů všech dob nenatočil, na to je jeho Blondýnka v jistých momentech vypravěčsky až příliš nepřehledná a především dohromady dvakrát nefunguje jako celek. Audiovizuálně vyšperkovaná podívaná se skvělým hlavním hereckým výkonem to ovšem je a minimálně za neobvykle pojatý biopic se Dominikovi klobouček sklonit musí. Koho bude Blondýnka urážet kvůli tomu, že Monroe potencionálně dehumanizuje, ten jen jaksi pořád nepochopil význam slov „historická fikce“ a význam „inspirováno životem“, Blondýnka přitom především zůstává filmem, ve kterém se dá hezky nimrat v jeho detailech. Nevybízí sice k opětovnému zhlédnutí, minimálně ovšem v paměti zůstane ještě hodně dlouho…
Už od tohto týždňa vieme v kinách nájsť novú mysterióznu drámu, a tou je práve film Kde raky spievajú. Na plátno sa dostal vďaka veľkému úspechu svojej knižnej predlohy. Priznám sa, že knihu som zatiaľ nečítala no z prvej ruky vám viem povedať, že sa film veľmi stotožňuje s dejom knihy. Snáď sa vám táto Recenzia: Kde raky spievajú bude páčiť a zodpovie vám vaše otázky.
Dĺžka: 2 Hodiny a 5 minút
O čom je film Kde raky spievajú?
Tajomná dráma natočená podľa celosvetovo úspešného knižného bestselleru „Kde raky spievajú“ z pera spisovateľky Delie Owens, rozpráva príbeh o mladej žene Kyi, ktorú v detstve opustila celá jej rodina a až do dospelosti vyrastala sama v nebezpečných močiaroch Severnej Karoliny. Celé roky sa šírili v pokojnom mestečku Barkley Cove strašidelné historky o „Dievčati z močiara“, ktoré izolovali Kyu od miestnej komunity. Keď sa v Kyinom živote objavia dvaja mladí muži z mesta, začne sa postupne otvárať novému, neznámemu svetu. Lenže vo chvíli, keď v mestečku dôjde k vražde jedného z nich, miestna komunita ju bezdôvodne označí za hlavnú podozrivú…
Zdroj: Sony Pictures
Môj názor
Ako je už aj vyššie spomenuté film Kde raky spievajú je natočený na základe knižného námetu. Zatiaľ som nemala možnosť čítať knihu, takže som nevedela čo presne od filmu čakať. Počula som iba samú chválu, ale všetci vieme ako dopadnú filmy natočené na základe knižných predlôh. Pre vás, ktorých to zaujíma, bolo mi s nadšením zdelené, že film sa veľmi pekne držal dejovej línie knihy. Čo znamená, že ak ste boli s knihou spokojní, je takmer isté, že by vás nemal sklamať ani film. Ja sa na to však pozerám z hľadiska človeka, ktorý si ešte len knihu chce kúpiť. A verte mi, že po zhliadnutí filmu si ju aj kúpim.
Na začiatok by som povedala niečo o hereckom obsadení, ktoré sa mi naozaj páčilo. Hlavná hrdinka Kya, ktorú stvárnila Daisy Edgar-Jones, bola pre túto rolu ako stvorená. Okrem nej si veľkú pochvalu zaslúži aj Jojo Regina, ktorá nám znázornila taktiež hlavnú postavu no ešte v jej detských rokoch. Toto dievčatko vedelo predať svoje emócie z plátna na nás divákov. Mojou obľúbenou vedľajšou postavou sa stal právnik, ktorý sa rozhodol zastupovať Kyu, aby dokázal jej nevinu.
Rovnako som bola ponorená do prostredia, v ktorom sa film odohrával. Príroda, ktorá podľa mňa predstavuje taktiež hlavnú úlohu bola nádherná. Jediná vec, ktorá mi celkom padla do očí v negatívnom slova zmysle bol šatník a upravenie hlavnej hrdinky. Kya totiž žila sama v chate pri močiari, no aj napriek tomu som mala pocit, že jej oblečenie pôsobí až príliš čisto a upravene. Je to však iba maličkosť, ktorá vám určite nepokazí zážitok z filmu.
Kde raky spievajú je film, ktorý vás udrží v napätí. Vzhľadom na to, že sa počas filmu snažíme zistiť kto je vrah, nie je to také jednoduché. Ničím si nie sme istí a podozrivý môže byť vlastne ktokoľvek. Pre citlivé povahy, určite sa dá vyroniť aj zopár sĺz. Ja sama som od toho nemala ďaleko. O zimomriavkach, ktoré sa na mňa lepili počas celého filmu sa netreba ani zmieňovať. Ak si nie ste istí a stále váhate, nemusíte. Toto nie je film, z ktorého odídete sklamaní.
Zdroj: Sony Pictures
Hodnotenie: 9,5/10
Páčila sa vám naša recenzia: Kde raky spievajú? Pre viac recenzií nás nezabudnite sledovať.
Zdroj: csfd.sk
Zdroj titulného obrázka: Sony Pictures
