V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik J.Robert Oppenheimer (Cillian Murphy). Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit…

Recenze filmu Oppenheimer

Trilogie o Temném rytíři, Počátek nebo Interstellar, výčet jenom pár filmů režiséra a scenáristy Christophera Nolana, který není náhodou vnímán jako jeden z nejzásadnějších filmařů 21. století. Především i proto, že se dá vždy čekat, že dodá zcela vyčerpanému formátu něco nového. Jeho Dunkerk přeci jen nebyl obyčejným válečným filmem i díky specifickému přístupu k plynutí času. I proto se dalo čekat, že jeho Oppenheimer nebude tuctovým životopisným filmem. Film o životě J. Roberta Oppenheimera, takzvaného otce atomových bomb, je díky tomu tolik specifický, jak by se dalo čekat. Specifická vyprávěcí struktura, která i tentokrát přispívá k tomu, že vše do sebe může v závěru zapadnout jako perfektní puzzle. Pojďme tedy na to. Tohle je naše recenze na film Oppenheimer.

Výjimečný fyzk nebo masový vrah?

3-hodinový Oppenheimer je postupně poskládán z barevných i černobílých sekvencí. Barevné sekvence mají vypovídat o subjektivním pohledu samotného Oppenheimera, černobílé sekvence poté mají vypovídat o pohledu vedlejších postav z různých úhlů pohledu. Nolan v tomto ohledu k příběhu Oppenheimera rozhodně nepřistupuje černobíle. Na jedné straně je snadné ho vnímat jako výjimečného fyzika, v jistých kruzích by byl označen za nejdůležitějšího člověka v dějinách lidstva. Zároveň je snadné ho díky otcovství atomových bomb technicky brát jako masového vraha, jehož ruce jsou tím pádem od krve.

„Stal jsem smrtí, ničitelem světů.“ – J. Robert Oppenheimer v podání Cilliana Murphyho si v Nolanově velkofilmu neodpustí jeho známý citát, není poté vykreslen ani jako vyložený hrdina a ani jako vyložené zlo. Do velké míry tak plní pozici antihrdiny, kdy je vykreslen jako člověk s pochybnými vlastnostmi, zároveň je ovšem pojat i jako někdo, kdo začne zpytovat svědomí a pociťovat, že má zakrvácené ruce. V momentech, kdy se začíná hroutit jeho svědomí, má film skoro až hororový nádech.

Další velkolepá událost od Christophera Nolana

Skutečně by se neměl očekávat další tuctový životopisný film. Nolan se místo toho rozhodl svůj nový film pojmout jako velkolepý příběh na pozadí nejdříve 2. světové války a následně Studené války. V jednotlivostech je prakticky dokonalý, kdy Hoyte van Hoytema předvádí další kamerové divy (fyzikální přednášky Oppenheimera mají výrazný vizuální doprovod), Oppenheimer výtečně pracuje se zvukem i hudbou Ludwiga Göranssona (její síla tkví v tom, že sice odpovídá dobovosti, ale zároveň přináší pocit menšího upgradeu).

Nejvíce potěšující je ovšem ten fakt, že Oppenheimer nepůsobí jako prázdný film, který pouze učitelům dějepisu v rámci 2 hodin ušetří práci. Naopak se na pozadí historie vypráví silný příběh plný emocí, který dokáže diváka dostat do kolen. Především i proto, že vyznívá aktuálněji, než by kdokoliv z nás aktuálně chtěl. Nolan se svým fetišem na praktické efekty neodolá a zadaří se mu, aby rekonstrukce jaderného testu Trinity brala dech a to i díky zmíněné fantastické práci se zvukem. Celou dobu to vlastně působí, že Nolan pomalu přidává pod kotlem, aby po zmíněné Trinity došlo na pořádné vzplanutí.

Aktuální poselství

Ve své poslední části je totiž Oppenheimer rázem pojat skoro jako vtahující soudní drama, které pracuje i se zmíněnými pocity viny, pozadím Studené války i vlivem, který na USA zanechal Joseph McCarthy. V momentě, kdy se děj zaměří na události po Projektu Manhattan do sebe začne vše skutečně zapadat a ukáže se, jak opět dokáže Nolanův film skvěle vygradovat. Jak se tomu nemusí zdát, celý film je dost možná vlastně ve finále pojat jako jedna velká tragédie, jeden z největších zásahů přitom může nadělit konfrontace Oppenheimera s tehdejším prezidentem USA, Harry S. Trumanem, v podání Garyho Oldmana. Konfrontace Oppenheimera a Trumana patří mezi nejsilnější momenty celého filmu, především i proto, že ještě více zvládne vypovědět o charakteru samotného Oppenheimera.

I díky zamyšlením se nad tím, že 3. světová válka není v aktuálních podmínkách úplně vyloučená, závěr i poselství Oppenheimera vyzní ještě o poznání silněji, je vlastně ukázáno, jak se na pozadí příběhu Oppenheimera píše jedna tragická kapitola lidstva, která dost možná ještě ani nedopsala svůj epilog. Celý film je silný i díky obsazení, které zvládá působit, že jim ctí být součástí tohoto filmu a jeho obsazení.

Cillian Murphy je v titulní roli tak sice fantastický, rozhodně to ovšem neznamená, že by zároveň neměl štěstí na výrazné herecké kolegy. Emily Blunt si v roli Kitty Oppenheimer zvládá ukrást celý jeden moment pro sebe, výčet všech ostatních herců, kteří i na minimálním prostoru zvládají do svých rolí dát vše, by poté zabral až příliš dlouho. Stačí se jen tak dodat, že je vlastně celé obsazení už jenom takovou dodatečnou třešničkou na dortu, který symbolizuje tento další fenomenální zářez velkého filmaře jménem Christopher Nolan.

Recenze filmu Oppenheimer závěrem

Oppenheimer je dalším filmem Christophera Nolana, který se stane zásadním filmovým milníkem a rychle od samého počátku zavře pusu všem pochybovačům, kteří čekají typický životopisný film. Nic takového se totiž v Oppenheimerovi neskrývá. Skrývá se v něm opět něco výjimečného, a to nejen díky závěru, který zvládne vypovědět o této nejisté době….

PS: IMAX sál v Praze je jedním z mála kinosálů, který film promítá na klasickém 35mm filmovém páse a v unikátní 70 mm verzi, návštěva se v tomto případě musí více nežli doporučit.

Verdikt: 10 z 10

Tohle byla naše recenze na novinku Christophera Nolana Oppenheimer. Co říkáte na film vy? Zajdete se mrknout do Prahy na 70mm IMAX? Film přichází do kin už zítra, 20. července.

Zdroj titulního obrázku: CinemArt CZ