Shrek 5 se už jednou odkládal, nyní se historie opakuje. Web Deadline potvrdil, že se Shrek 5 odsouvá z 23. 12. 2026 na 30. 6. 2027. Dorazí tedy přesně rok po datu, kdy měl do kin dorazit úplně poprvé. Pátý Shrek se tak díky tomu vyhne vánoční konkurenci v podobě Duny: Části třetí, Avengers: Doomsday, Jumanji 4, Doby ledové 6 či Vlkodlaka Roberta Eggerse.
Zdroj: DreamWorks Animation
Animace Shreka 5 se doposud dočkala kontroverzního přijetí, zatím ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by snad za odkladem mělo stát rozhodnutí, že dojde k pozmění animace. Shrek 5 nicméně do kin dorazí nově dorazí 17 let po čtvrtém filmu s názvem Shrek: Zvonec a konec. Na jednu stranu je tak škoda, že páté dobrodružství nedoprovodí původní čtveřici filmů, které se často uvádějí v televizi právě v období vánočních svátků, letní sezóna ovšem bude nejspíše milovanému zlobrovi více nakloněná. Především i proto, léto 2027 zatím působí méně nacpaně nežli Vánoce 2026. I když je pravdou, že týden před Shrekem 5 – 25. 6. 2027 – do kin dorazí Spider-Man: Až za paralelními světy, není tak vyloučené, že jeden z těchto velmi očekávaných animáků bude muset z kola ven. Dost možná se tak pátý Shrek neodkládá naposledy.
Enzo Favara by pro lepší život udělal cokoli. Po brutálním dětství plném nucených prací je připraven riskovat vše, aby se stal právoplatným členem zločinecké rodiny Torrisi. Jeho přísaha Mafii, se vší mocí, pokušením a útrapami, které přináší, je palčivou připomínkou prosté pravdy: Rodina – to je oddanost…
Videoherní série Mafia je pro mnohé české hráče videoher speciální – za prvním hrou z roku 2002 totiž stojí český vývojářský tým Illusion Softworks, hlavním tvůrcem byl tehdy Dan Vávra, znám dnes také jinou populární videoherní sérií.
Na Mafii II došlo v roce 2010, důležité je nicméně podotknout, že Dan Vávra hru opustil zhruba v polovině vývoje. Byť se Mafia II stala pro mnohé podobně kultovní videohrou jako první Mafia, je to hra, která měla dle všech indicií vypadat velmi jinak a sám Dan Vávra není nadšený ze směru, kterým se franšíza Mafia vydala po jeho odchodu.
Mafia III byla vydána v roce 2016, byla nicméně přijatá mnohem hůře nežli předchozí dva díly. A to nejen díky faktu, že se místo 2K Czech (původní Illusion Softworks) vývoje chopilo americké studio Hangar 13. Opakující se hratelnost, příliš výrazný odklon od prvních dvou dílů, přeci jen i technická nedokonalost.
V roce 2020 se uvedení dočkala Mafia: Definitive Edition, moderní předělávka původní Mafie, která sice není vyloženě českou hrou, přesto se na ní český i americkým tentokrát podíleli ruku v ruce. Dan Vávra dle očekávání nebyl z remakeu nadšen, přesto se našli tací, kteří remake původní Mafie vnímali jako formu jistého vykoupení za kontroverzní Mafii III. Navíc dokázal projevit, že je o přes 2 dekády starou franšízu pořád zájem.
To dokazuje nejnovější hra z této série, která ovšem není Mafií IV. Nová hra Mafia: Domovina se totiž odehrává během 1. dekády 20. století, dle samotného názvu se poté odehrává na Sicílii. Je to prequel celé série.
Mafia: Domovina – Franšíza má nadále potenciál
Zdroj: Hangar 13
Opět americký Hangar 13, opět české pobočky, tentokrát navíc i italské studio Stormind Games, které má zaručit autenticitu. Výsledkem je hra s 15 úrovni (včetně prologu), které se odehrávají mezi lety 1904-1907. Nový protagonista Enza Favara pokračuje v tradici protagonistů této série, které v podstatě k zločinu přivede chudý původ, tragičtější je Ferara ovšem proto, že byl jako dítě prodán do dolu, kdy se snaží vykoupit z dluhů svého otce a získat svobodu. Jenže touha po lepším životě ho ovšem nakonec přivede k rodině Torrisi, které se Enzo nakonec stává členem.
Na hře Mafia: Domovina je nejvíce potěšující to, že skutečně působí jako nová hra z této populární série. A nejen díky návratu některých starých známých postav, ať už ve formě větších rolí či pouhých pomrknutí. Čtvrtá (mnozí jí budou vnímat jako pátou) Mafia obsahuje mise, které evokují staré dobré mise z předchozích her. Nechybí závody, vybírání výpalného, přestřelky při automobilové honičce.
Je to vlastně jedna velká sázka na jistotu, kdy mnozí budou naříkat, že kvůli zasazení na úplný začátek 20. století nemůže existovat tak výrazný palebný arzenál, stejně tak zásoba nejrůznějších vozů. Těžko ovšem říct, zda se na toto vůbec někdo nedokázal připravit, protože přesně takové věci se od čtvrté Mafie daly očekávat. Důležité ovšem je, že Domovina působí svěže, zároveň ovšem jako dílo, které do série zapadá. Minimálně nemá potenciál být tolik kontroverzním příspěvkem jako zmiňovaná Mafia III.
Mafia: Domovina nechává zapomínat na technické nedostatky Mafie III
Zdroj: Hangar 13
Mafiu III neměli mnozí v lásce i proto, že trpěla výraznými technickými nedostatky při vydání, grafické bugy se musely postupně opravovat a i když v roce 2020 došlo společně s vydáním Mafia: The Definitive Edition k vydání remasterů Mafie II a Mafie III, Mafia III je bohužel hra, ze které i téměř po dekádě trčí nepříliš půvabná grafika. Je tak štěstí, že Domovina technickými nedostatky netrpí.
Hra je vytvořena v Unreal Engine 5, dá se poté věřit, že se grafika bude roky držet mnohem lépe nežli právě ta v Mafii III a i The Definitive Edition. Pochybnosti můžou občas vyvolat pouze detailní záběry na obličeje různých NPC, byť je samotné motion capture kvalitní. Na PlayStation 5 tedy občas dojde k jistým vteřinovým zaseknutím při přeskoku z cutscény do hratelných pasáží, jde ovšem o drobné trhance, které dojem z hraní nějak nekomplikují.
Hra nepůsobí odbytě, potěší i velmi detailní prostředí a věrohodná sicilská atmosféra. O to více zamrzí, že Domovina nemá otevřený svět a na rozdíl od The Definitive Edition není součástí ani žádný dodatek ve stylu Volné jízdy. Sicílie je ve hře tak vtahující, že hned vyvolá chuť v ní strávit ještě více času. Proto zamrzí, že s Mafií II patří Domovina počtem úrovní mezi nejskromnější hry. Domovina navíc oproti Mafii II nenabízí tři DLC.
Enzo Favara není nový Thomas Angelo či Vito Scaletta, ale…
Zdroj: Hangar 13
Kultovní status prvních dvou Mafií předchází i popularita obou protagonistů těchto her, Thomas Angelo z první Mafie a Vito Scaletta z druhé Mafie patří mezi nejpopulárnější videoherní postavy. A je tak jasné, že to jakýkoliv další protagonista bude mít těžké, své o tom může říct Lincoln Clay z Mafie III. Enzo Favara poté nejspíše na kultovní status Angela a Scaletty nedokáže navázat, je to ovšem dobře napsaná postava… což někdy tak nějak stačí. Je to typický příběh chlapce, který se ze dna vyhrabe mezi smetánku, hlavním konfliktem jsou poté od počátku jeho city k Isabelle, dceři dona Torrisiho. Je to nejlépe napsaná romance z celé série (konkurence v tomto ohledu přeci jenom není moc veliká), funguje to navíc i díky tomu, že je Isabella napsaná jako uvěřitelná ženská postava. A nejspíše nejlépe napsaná ženská postava z celé série.
Enzo se jako jeho předchůdci seznamuje s velmi zlým světem, kdy se projevuje složitá morálka, vnitřní konflikty a více a více antihrdinské vlastnosti. Série Mafia se svým způsobem točí v kruhu, není to ovšem nutně špatně. Paralely se nabízejí poměrně snadno, fungují poté poměrně přesvědčivě. I když je nejspíše od počátku jasné, jak se bude děj vyvíjet, především ohledně zmíněné romance. Enzo je ovšem obklopen dalšími dobře napsanými postavami, i tentokrát má hlavní postava videohry z této série dva stěžejní spolupracovníky po svém boku, kteří příběhu dodávají emocionální vrstvy. A donutí jasně prokazovat, že není mafián jako mafián.
Starý dobrý svět Mafie, který působí živě
Zdroj: Hangar 13
Návratem některých známých z předchozích her se prohlubuje mytologie, kterou můžou bez problému dále rozšiřovat další potencionální hry, především se ovšem opět daří vyvolávat dojem, že je svět Mafie velmi živý. Zajímavé vedlejší postavy od zkorumpovaného kněze po mafiána, který se snaží pracovat a přitom fungovat jako otec od rodiny. Přitom právě postavy často bývají na této sérii to nejzajímavější, je poté potěšující sledovat, že si to hra očividně uvědomuje. A i když samotné mise někdy evokují mise z předchozích her, neznamená to, že by nová Mafia pořád stála jen za tím, co fungovalo minule.
Největším přídavkem jsou tak především souboje na nože, jejichž největší slabost je v tom, že jsou poměrně jednoduché i při té nejtěžší možnosti. Všechny souboje na nože se v podstatě vyvíjejí stejným směrem, často je snadné porazit bosse bez jediného škrábnutí, stačí se jen naučit základní mechaniku. Podobných soubojů je ve hře několik, kdy to snadno působí, že je jich až moc, většinou navíc protivníci z pochopitelných důvodů nezastřelí hlavního hrdinu a radši přistoupí na souboj na nože. Je to sice napříč hrou repetitivní, přesto zajímavý nový prvek, navíc mnohem zajímavější nežli pěstní souboje.
Mafia: Domovina není pro ty, kteří očekávají revoluci
Zdroj: Hangar 13
Snadno se nabízí, aby nová Mafie zopakovala závodění na autech, vzhledem k období a prostředí poté nechybí ani závody na koních. Koně jsou navíc na Sicílii mnohem zajímavější dopravní prostředek nežli auta, dá se navíc snadno věřit, že v některých případech i rychlejší. Právě souboje na nože či koně patří mezi svěží prvky v kontextu série, přesto je nutno podotknout, že Domovina nebude pro ty, kteří od série očekávají totální revoluci. Což svým způsobem vlastně byla Mafia III, podobně zajímavý koncept jednu dobu zvažoval i sám Dan Vávra. Domovina není revolucí, přesto jí jde vnímat jako vítaný příspěvek do celé série.
Ano, kromě nožů se samozřejmě opakují i přestřelky, jinak se ovšem musí ocenit, že má každá mise krapet jinou strukturu, jenom poslední level se symbolicky vrací k prologu. Právě vyvrcholení celého příběhu podtrhuje silný scénář. První Mafii inspirovaly především mafiánské filmy jako Mafiáni Martina Scorseseho, o hrách z této série poté vždy tak nějak platilo, že sázejí na způsob filmového vyprávění. A to je poznat i zde. Prací s kamerou, hudbou, prostřihy v cutscénách. Působí to organicky, způsobem, že si tvůrci jasně uvědomují, proč pro mnohé první Mafie znamenají tolik. Především v momentech, kdy zazní i nějaká ta velmi dobře známá hudba. Přitom to pořád nesmrdí vyloženým fan servicem, byť se dá snadno argumentovat, že návrat starých dobře známých postav nebyl tak úplně nutný a šlo je klidně nahradit nějakými nováčky. Nějak se každopádně Domovina na zbytek série napojit musí.
Hra, která se odehraje velmi snadno
Zdroj: Hangar 13
Jistě, i na těžkou obtížnost je možná hra až příliš jednoduchá a odehraje se velmi snadno, 15 misí jde nicméně odehrát proto, že je to od počátku zábavná hra s vtahujícím příběhem a dostatečně zajímavými postavami, se kterými chce člověk tak nějak trávit čas. Krapet otravné bývá šacování zabitých nepřátel, protože zabírá poměrně dost času a neexistuje jednodušší způsob, jak zabitým nepřátelům vybrat kapsy. A někdy dojde k diskutabilním následkům fyziky, kdy navíc očividně mnozí nepřátelé snesou více, než jiní. A samozřejmě se mnozí opakují v rámci svých hlášek. Jsou to detaily, které nějak zásadně neruší, přeci jen by ovšem bylo fajn, kdyby hra byla v těchto ohledech konzistentní.
I když jsou poté možnosti zbraní díky době zasazení omezené, různých zbraní je ve finále dost. Především těch ostrých, kdy je snadné mnohé lokace projít pouze s nožem a dávkou tichého zabíjení. Nepřátele tak sice nejde moc rozstřílet, minimálně jim jde ovšem snadno přeříznout krk. Realisticky se nicméně nůž trpí a je tak nutné ho (často otravně) nabrousit ubrouskem. A i když je možné nůž také házet, v akci se to většinou projevuje spíše neprakticky. Stejně tak se ne zrovna osvědčuje možnost házení mincí, které by mělo sloužit k oklamání nepřátel. Zmiňovaných koňů je poté hned několik, kdy má každý jiné jméno, design i povahu, přeci jen to ovšem ve finále není moc důležité, mnozí hráči stejně budou volit koně, který má být tím nejrychlejším/nejodolnějším. A samozřejmě se nevyplatí očekávat koně například z Red Dead Redemption 2, byť zasazení do Sicílie může být vnímáno jako neo-westernové.
Propracovaná hra
Zdroj: Hangar 13
O propracovanosti hry sami hovoří různé detaily a působivé lokace. Může se fotit dobovým foťákem, žasnout nad lokacemi dobové Sicílie (především na jedné lokaci, která úvod Mafie II neevokuje náhodou), je snadné nechat se přenést do kouzelného prostředí, které jen trpí kriminálními živly. Ve hře samotné vlastně moc nehraje roli, jak moc se mafie vyvinula, je to prostě jenom hra z nového prostředí s trochu jinými pravidly. Lineárnost sice znamená, že není skutečné možné, aby se hráč v roli Enza vydal svou volnou cestou, svým způsobem to ovšem sedí zrovna k Enzovi, který je dost možná tím morálně nejčistším protagonistou série. I když si samozřejmě v rámci své nové kariéry musí nevyhnutelně ušpinit nejednou ruce.
Nechybí tradiční sicilská hudba, největší kouzlo poté nejspíše Mafie: Domovina bude mít v sicilském dabingu, mnozí ovšem samozřejmě využijí možnost českého dabingu, protože ten je se sérií spjatý (a jeho absence u Mafie III také mnohé rozhodila). Český dabing se dá shrnout jako povedený, je pouze škoda, že se někdy dialogy navzájem přehlušují, především v momentech, kdy je hráč pár kroků před hrou. Nevyplácí se tak být vyloženě rychlý, především i proto, že v takovém případě dojde k ustřihnutí zajímavých dialogů.
I když už nicméně začíná být takovou jasnou podmínkou, že hry musí působit filmově, Mafia: Domovina skutečně působí díky nasvícení a práci s kamerou v cutscénách filmově, cena 1300 korun (na PS5) poté v podstatě odpovídá výkonu. Je jen škoda, že se závěr dočkává kontroverznějšího přijetí, protože působí jako naprosto ideální tečka za celým příběhem, který přesně zapadá do světa temna jako je ten ze světa Mafie. Mafia: Domovina má šanci získat si mnohé fanoušky série na svou stranu. Pokud Mafia IV doladí nedostatky a opět vsadí na trochu jinou éru, série má před sebou pravděpodobně ještě světlé zítřky.
Mafia: Domovina závěrem
Mafia: Domovina nepřináší revoluci, ale spíše návrat k jistotám a atmosféře, díky nimž si série získala svou popularitu. Silný příběh, dobře napsané postavy, pečlivě vystavěné prostředí a filmové zpracování dokazují, že Hangar 13 dokázal vytvořit dílo, které do světa Mafie zapadá a zároveň působí svěže. Omezenější zbraně, lineárnost a menší rozsah sice mohou některé hráče zklamat, ale celkově jde o propracovanou a zábavnou hru, která má potenciál si získat jak dlouholeté fanoušky, tak nové hráče. Pokud budoucí Mafia IV doladí technické drobnosti a nabídne opět jinou éru, má série před sebou velmi nadějnou budoucnost…
Zach Cregger je komediální tvůrce. V roce 2022 natočil Barbara a jednalo se o velké hororové překvapení. Cregger potvrdil, že komediální tvůrci mají pro horor výborný cit a vizi. Krásným příkladem je Jordan Peele. Nyní po 3 letech nám Zach Cregger přináší nový horor, který patří v letošním roce k tomu nejočekávanějšímu nejenom ve svém žánru, ale i obecně. Hodina zmizení si odbyla premiéru 7.8.2025 a já jsem si pro vás připravil recenzi. Nebudu to tedy na úvod dále zdržovat a jdeme na to. Tohle je recenze na horor Hodinazmizení.
Než recenze začne rád bych upozornil, že nejlepší by bylo si o filmu nic nezjišťovat, nesledovat, nečíst a jít do toho naslepo. I přesto, že recenze bude bez spoilerů, tak i některými poznámky a v odstavcích, kde se budu rozepisovat o tom jak Cregger film zpracoval může pro mnohé kazit nejenom ten zážitek, ale také očekávání.
Příběh filmu
Vzájemně propojený hororový epos o zmizení celé školní třídy v malém městě. Vše začíná v okamžiku, kdy několik teenagerů přesně ve 2:17 ráno beze stopy zmizí. Tato děsivá událost rozproudí sled temných a navzájem propojených příběhů. Postupným prolínáním jednotlivých dějových linií se odhalují hlubší vrstvy tajemství, které sužuje celé město. (Vertical Entertainment)
Svérázný tvůrce
Když v roce 2022 Zach Cregger natočil Barbara, tak všechny hororové fanoušky a nejenom je překvapil a ohromil. Svým debutem v tomto žánru ukázal, že půjde o zajímavého a sebevědomého autora. Nechybí mu originalita hrátky s žánrem a zároveň umí děsit. Jeho novinka Hodina zmizení je důkazem toho, že si svoje místo v tomto žánru nejenom udržel, ale silně upevnil.
Cregger podobně jako Barbara zpracoval Hodinu zmizení nelineárním vyprávěním. Díky tomu dochází k zajímavému odvyprávění příběhu. Ale oproti Barbara si zde s tím vyprávěním více pohrál. Film je rozdělen do šesti kapitol, kdy každá se zaměřuje na šest postav, kdy sledujeme situace z jejich pohledů. Postupně si vás film vede za ruku a pomalu vám odhaluje karty. Cregger v Hodině zmizení nabízí pomalejší rozjezd, kterému nechybí atmosféra a otázky. Na ty se pomalu odpovídá nebo nepřímo svými detaily, kdy divák musí film pozorně sledovat. Zach Cregger vám nebude nic vysvětlovat do úplných detailů. A říkám vám to z vlastní zkušenosti. Film jsem viděl dvakrát a po prvním zhlédnutí mi některé věci neseděli, nerozuměl jsem jim, nebo jsem na ně nedostal odpověď. Po druhém zhlédnutí jsem si uvědomil, že mi spoustu věcí uniklo.
Zdroj: Warner Bros.
Napodruhé jsem si uvědomil několik věcí, které mi předtím unikly a o to více Hodinu zmizení doceňuji. U tohohle filmu je velmi důležité, jak k filmu přistoupíte a jestli vám celkově sedne a necháte se bavit vším tím, co Cregger nabízí ve své novince. Není to totiž čistý horor. Vlastně, když to tak vezmeme, tak čistý horory nemůžou nabídnout, tak zajímavou, vtipnou, napínavou a sebevědomou podívanou. Pokud chcete horor v dnešní době nějak obměnit, posunout ho a chcete vytvářet zajímavé tituly, tak si s žánrem hrejte a nesnažte se točit jen čistokrevnou žánrovku. Zach Cregger se svým druhým hororem tohle dělá a řadí se mezi ty nejlepší hororové tvůrce jaká současná doba nabízí.
Hororová stránka
Hodina zmizení dokáže být vtipná a zábavná v několika momentech. Ale co ten samotný horor? Stejně jako u Barbara, tak i zde dokáže Cregger napínat diváka. Když bych to řekl ve zkratce, tak hororová stránka je zde parádní. Ale pojďme si to více rozebrat. Jak u Barbara, tak i Hodina zmizení nabízí scény, kdy si vás Cregger bude vodit za ruku a napínat vás skvělým způsobem, jenom aby v následující moment přišla lekačka. Lekaček není mnoho, ale těch pár, které zde dostaneme nabízejí efektivní vyděšení, které fungují i na další zhlédnutí. Hodina zmizení vám zaručí instantní husinu při několika momentech, které stojí za to.
Tohle všechno by samozřejmě nefungovalo bez skvělé režie, kamery a také hudby. Dobrým hororem neznamená mít ve filmu milion lekaček po kterých se diváci budou lekat a řeknou vám, že viděli úžasný horor jenom proto, že se lekaly. Ne v žádném případě tohle nestačí. Hodina zmizení má bezchybnou režii, kdy Cregger působí jako zkušený tvůrce, který má za sebou nespočet natočených filmů. Přitom je to jeho celkově čtvrtý film, kdy o jeho první dva snímky šlo o komedie, které točil ve spolupráci s někým. Jako samostatný autor má nyní za sebou druhou režii a pokaždé zatím šlo o horory. A přesto si vede lépe než většina známých autorů v tomto žánru.
Vedle režie je skvělá také kamera. Kinematografie je v tomto filmu hravá, vtahující a divák má od úvodní scény pocit, že dostane skvělou podívanou, na kterou se bude pěkně koukat. Je tady několik skvělých scén, kde dojde na delší záběry bez střihu. Co mě osobně hodně bavilo byly také ty záběry během scén, kdy čeká divák něco zlého a ta kamera díky méně střihové práce vás drží v pozoru. Celý film perfektně podtrhává hudební stránka, která se zde povedla na výbornou. Hudba je vlastně hororem sám o sobě. Dokáže být neskutečně mrazivá i při samotným poslechu a při těch děsivých scén to fungovalo parádně. No, a když vám i při tom samo poslechu naskakuje husina je jasné, že je tady odvedena skvělá práce.
Zdroj: Warner Bros.
Herci a postavy
Film nabízí slavná jména. Herečka Julia Garner hraje sobeckou učitelku, Josh Brolin zdrceného otce, kterému zmizel syn, Alden Ehrenreich nevyrovnaného policistu, Austin Abrams feťáka, který přináší s sebou humor a v kombinaci s tím vším, co se ve filmu děje opravdu funguje. Austinova postava a celá jeho kapitola fungovala při druhém zhlédnutí daleko lépe než poprvé a řekl bych, že se jedná o jednu z nejlíp napsaných věcí v tomto filmu. Jeho část je vtipná, vygradovaná parádním a vlastně jednoduchých způsobem a v neposlední řadě i děsivá. Za pochvalu také stojí zmínit toho nebo co stojí za zmizení dětí a všechno to zlé, co se ve filmu děje. Cokoliv bych teď řekl, tak bych už zacházel do spoilerů a to nechci. Řeknu pouze to, že Gregger si s tím pohrál skvěle.
Jak jsem zmiňoval u části svérázný tvůrce, tak film vám nebude nic do detailů vysvětlovat, ale musíte dávat pozor. To především platí u toho, kdo za tím vším zlem stojí. Doslovně vám to ten film nevysvětlí. Musíte číst mezi řádky anebo si věci interpretovat po svém. Je to snímek, kde odpovědi ve filmu najdete, ale ne doslovně. Takové nejenom horory, ale filmy mám rád a díky tomu ve vás film dokáže nějakou dobu zůstat (ať už pozitivně nebo negativně). Zach Cregger zkrátka ví, co dělá a je na divákovi kolik pozornosti filmu bude dávat a také jakým přístupem to bude sledovat.
Negativa
Zatím tady jenom pěji chválu a s filmem jsem velmi spokojený. Přesto ten film není bez chyb. Film není pro každého. Dobře tohle asi vyloženě není negativum, ale je podle mě důležité to říct. Z hlediska představivosti a očekávaní je Hodina zmizení film, který díky tomuhle může některé zklamat. Dále komediální prvky. Není jich moc, ale tento přístup také nebude pro všechny. Například finále, když to začne gradovat a pomalu film se dostává na úplný konec dojde na záměrně srandovní naháněčku, která vzápětí končí výživnou satisfakcí, kterou si užijí fanoušci pořádného gore.
Zdroj: Warner Bros.
No a víte, co je vtipný? Že tyhle věci, co jsem vypsal pro mě nejsou negativa, protože celý ten film mi v tomto fungoval a všechno mi sedlo. Do této části s negativy jsem musel něco vypsat, protože jsem nechtěl, aby to vypadalo, že to je bezchybný film. A tyhle věci některým můžou vadit. Každopádně jsem si našel nějaká negativa, které mi neseděli. Postavy se v jeden moment nechovají úplně v pohodě. Plus mi přišlo zvláštní, že v tom městečku, kde se film odehrávalo bylo trošku mrtvo. Myslím si, že obyvatelé a policie mohla ve filmu zahrát větší roli, protože věci, které se ve filmu stali by asi nezůstali bez povšimnutí. Přesto tady není moc, co vytknout z mé strany.
Hodina zmizení závěrem
Pro mě osobně se jednalo o nejočekávanější horor roku a dostal jsem film, který jsem pořádně docenil až na druhé zhlédnutí. Hodina zmizení není pro každého. Je to hravá, nelineárně odvyprávěná podívaná, která by chronologicky vůbec nefungovala. Zároveň to dokáže perfektně kombinovat při pár momentech horor s komediálními prvky. Po režijní, technické, hudební a herecké stránce tomu nejde nic vytknout. Hororová stránka je tady parádní. Dostal jsem atmosférickou a napínavou podívanou, která dokáže několikrát vyděsit a být správně nepříjemná. Divák jen musí přistoupit na hru jakou hraje Zach Cregger. A hraje si opravdu šikovně. Hodina zmizení je důkazem toho, že čistokrevné horory nemají šanci nabídnout tak zajímavou, hravou a sebevědomou podívanou.
Zach Cregger je velký talent, který si po druhém hororu upevnil pozici jednoho z nejlepších hororových tvůrců současnosti. Možná je i ten nejlepší. Ale to už záleží na každém jednotlivci. V mých očích se jedná o hodně silného autora hororu, který věřím, že nám nabídne ještě několik stejně zajímavých a skvělých filmů. Hodina zmizení bude patřit nejenom mezi ty nejlepší horory roku, ale bude také i mezi těmi filmy, které jsme obecně letos dostali.
P.S. Je teď velmi snadné brát nadcházející Resident Evil od Creggera mezi ty nejočekávanější filmy příštího roku.
Hodnocení: 9/10
Tohle byla recenze na film Hodina zmizení. Doufám, že se vám článek líbil a pokud jste ještě nezašli na film do kina a pořád se rozhodujete, tak snad vám tahle recenze dala odpověď.
Vítejte, vítejte a ještě jednou vítejte. Máme tu další komiksovou recenzi. Tentokrát si od DC odskočíme k jeho největšímu konkurentu, a tím je samozřejmě Marvel. V dnešní recenzi si rozebereme příběh, ve kterém vystupuje jeden z největších drsňáku marvelovského vesmíru. Řeč je o chlapovi, který je nejlepší v tom co dělá, a tím chlapem není nikdo jiný, než nejdrsnější Kanaďan, Wolverine. V tomto komiksu náš oblíbený hrdina dělá spoustu nepěkných věcí. A nejen padouchům, ale i svým přátelům. A jelikož to napsal Mark Millar, tak to bude nekompromisní jízda od začátku až do konce. Tak jdeme na to! Toto je recenze komiksu Wolverine: Nepřítel státu!!!
Recenze komiksu Wolverine: Nepřítel státu
Wolverine vždy patřil k nejlepším v tom, co dělá. Jenže to, co dělal, nebylo nikdy pěkné – obvykle to znamenalo zabíjení. Tentokrát je však všechno ještě mnohem temnější. Při pokusu o záchranu malého chlapce Wolverine umírá… jen aby byl vzápětí vzkříšen tajemnou organizací Ruka jako jejich poslušná vraždící loutka. Znovu vyráží do boje – jenže tentokrát proti svým bývalým přátelům. Teprve nyní se ukazuje, jak děsivě nebezpečný Wolverine dokáže být. V jeho stopách zůstávají stovky mrtvých a mezi superhrdiny se poprvé šíří skutečná hrůza. Dokážou ho zachránit dřív, než bude pozdě? A dokážou ho vůbec zastavit? (oficiální text nakladatelství CREW)
Zdroj: Nakladatelství CREW
Parádní scénář od Marka Millara
Mark Millar vtrhl do mainstreamového komiksu jako uragán a spolu s dalšími autory na přelomu století přinesli hodně svěží vítr do mainstreamových komiksových vod a prakticky ho nakopli do světlejších zítřků. Millar je hodně šikovný a talentovaný autor, který se nebojí utrhnout ze řetězu, být nekompromisní, vulgární a dělat ošklivé věci všem. Od hrdinů, přes obyčejné lidi až po padouchy. V jeho komiksech se umírá hnusně a bolestivě. Mám hodně rád Millerovi autorské věci, při kterých se nemusel držet zpátky a jel doslova na dřeň cenzury. Tento přístup si u Marvelu dovolit nemohl, ale naštěstí mu Marvel nechával vždy hodně volnou ruku a Millar to dokázal vytěžit na maximum.
U Nepřítele státu nám Millar dál parádní zběsilou jízdu, která je napínavá a zábavná od začátku až do konce. Millar si dovolí malilinko pomalejší rozjezd, ale po pár stránkách sešlápne plyn až na podlahu, a žene příběh nekompromisně dopředu a přibržďuje jen v zatáčkách. Je to nadupaná adrenalinová jízda, která nutí čtenáře číst komiks v kuse – osobně vyzkoušeno. Scénárista moc dobře pochopil, že pokud by výrazně zpomalil, tak by čtenář začal o příběhu přemýšlet více než je zdrávo, a některé věci by se začaly rozpadat. Proto to do nás Millar žene pod tlakem a nenechá nás vydechnout. A já si to hodně užil a dobře se bavil, protože jsem moc dobře pochopil o Millarovi celou dobu šlo.
Jasně, zápletka má spoustu chyb. Jsou tu momenty, u kterých jsem říkal, že už je to trochu moc. Některé věci působily, že se opakují. Hlavní záporák je až moc přehnaně silný a geniální. Jenže pak přijdou momenty, které jsou nehorázně cool, a já hodil všechny chyby za hlavu, a královsky se bavil, tím co mi Millar naservíroval. Úderné hlášky, velkolepé momenty, stovky soubojů, desítky superhrdinů, co si dávají po tlamě a jeden hodně nasraný Kanaďan, který chce všechny zabít. Mohlo to jít více do hloubky? Mohlo. Mohlo to zvolit trochu jiný přístup? Mohlo. Mohl Mark Millar odvést lepší práci? Mohl. Nicméně si myslím, že to co nám Millar dal je parádní nekompromisní komiksový akční náhul, který sice není dokonalý, ale je hodně moc zábavný.
PS: Velkou radost mi udělalo, kolik prostoru v příběhu má Electra.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Dobrá kresba do Johna Romity Jr. a Kaare Andrewsa
Millar moc rád spolupracuje s Johnem Romitou Jr. Spolu vytvořili komiksovou sérii Kick-Ass, ve které vynikla specifická Romitova kresba. A zde mi ta kresba dost sedla a hodila se k příběhu. Romita udělal dynamickou kresbu, ve které vynikne akce, brutalita a je ve všech ohledech krásně přehledná. Já mám Romitovu kresbu a styl hodně rád, ale na druhou stranu pochopím pokud někomu tento styl kresby nesedí a nemá ho rád.
O kresbu sešitu číslo 32. se postaral Kaare Andrews odvedl velmi dobrou práci. Jeho kresba je dost jiná, ale pro tento sešit a příběh se hodí. Zde by kresba od Romity působila nepatřičně, ale Andrewsa kresba naplno vystihuje depresivní atmosféru příběhu.
Komiks má nádherné barvy, díky kterým vyniknou jednotlivé stránky a panely v komiksu. Až komiks budete číst, tak pochopíte o čem mluvím. Na některých stránkách se zaseknete a bude si je prohlížet desítky minut.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Wolverine: Nepřítel státu
Wolverine: Nepřítel státu je to parádní akční jízda, kterou jsem si hodně moc užil. Sice to není dokonalé, ale to v tomto případě vůbec nevadí, protože nám Millar dal povedený a hodně zábavný komiks, co se čte jedním dechem. Takže pokud chcete nekompromisní akční jízdu s marvelovskými hrdiny, tak tohle je jasná volba. Pro všechny fanoušky tohoto hrdiny povinnost.
Děkujeme za recenzní výtisk nakladatelství CREW!
Hodnocení: 8/10
Doufám, že se vám moje recenze na komiks Wolverine: Nepřítel státu líbila a pořídíte si tento komiks s tímto nekompromisním hrdinou!
Eminem vydal v roce 2000 píseň s názvem „Stan“ o posedlém a labilním fanouškovi. Ta se stala naprosto ikonickou, dokonce natolik, že byl pojem „stan“ v roce 2017 zařazen do Oxfordského slovníku angličtiny. V písni hlavní postava píše Eminemovi sérii dopisů, v nichž opakuje větu: „Jsem jako ty.“ Tento refrén slouží jako stavební kamen pro nekonvenční a plně autorizovaný snímek, který sleduje vybranou skupinu skutečných „stans“ – tedy lidí, jejichž hluboký osobní vztah k Eminemovi odráží některé motivy jeho textů.
Vedle fanoušků se ale zaměřuje také na komplikovaný vztah mezi jedním z nejuzavřenějších umělců a jeho globálně slavnou veřejnou osobností. Prostřednictvím stylizovaných rekonstrukcí, vzácných archivních záběrů, osobních rozhovorů i exkluzívního originálního interview s Eminemem nabízí film syrovou a odhalující cestu napříč jeho kariérou – i vášnivým publikem, které vyrostlo společně s ním….
Stans – Dokument o Eminemovi
Zdroj: DiGa Studios
Píseň Stanbyla uvedena v roce 2000, po 25 letech poté patří mezi nejslavnější písně rappera Eminema. Píseň o posedlém a labilním fanouškovi v pradávných časech parodovali Kazma s Jankem Rubešem, od roku 2017 byl poté pojem stan zařazen do Oxfordského slovníku angličtiny, označuje konkrétně fanatické fanoušky. 25 let po vydání se poté tato píseň stává zárodkem pro dokument s názvem Stans. Dokument v režii Stevena Leckharta je věnován především Eminenovým fanouškům, je to poté velmi specificky pojatý dokument.
Film je postaven na tom, že respondenti – Eminemovi fanoušci – mluví o svém vztahu k jejich oblíbenému rapperovi. Ovlivnil je, někteří se snažili v Eminema proměnit, jiné namotivoval k profesionálním kariérám. A někteří si kvůli němu uvědomili, že potřebují pomoc. Důležité je zmínit, že jde o dokument, který produkoval sám Eminem spolu s MTV, nedá se i proto očekávat, že se Stans bude věnovat krapet kontroverznějším a citlivějším tématům v rámci osobního života Eminema. Neznamená to ovšem, že by se Marshall Bruce Mathers III nedokázal otevřít. A to způsobem, který dokáže dojmout.
Stans je milostným dopisem Eminemovi a jeho tvorbě
Zdroj: DiGa Studios
Stans je milostným dopisem Eminemovi a jeho tvorbě, zároveň dokument, který se snaží nastínit pozitivní a negativní stránky takzvaných Stans. Ano, toto slovo vychází z písně, která pojednává o tom nejhorším typu fanouška, dá se ovšem použít i jako výraz pro někoho, kdo má pro něco/někoho opravdovou vášeň a nadšení. A přesně takový je Stans.
Daří se mu poukázat na pozitivní typ fanoušků, zároveň i na odvrácenou stranu Eminemova fandomu. Dokument se tak samozřejmě vrací k písní Stan, která vznikla na základě nepříjemných zkušeností Eminema. Je to film o Eminově tvůrčím procesu, stejně tak Eminem dává jasně najevo postoj ke svým fanouškům. Občas by se rozhovory s fanoušky mohly uhýbat zajímavějším směrem, nedá se ovšem říct, že by byly vyloženě povrchní.
Je to očividně záležitost šitá na míru těm největším fandům hvězdy filmu 8. míle, není to ovšem nutně špatně. Klasický dokument, který by projel Eminema od A do Z, se nekoná, přesto se dokument alespoň nebrání tématům jako byla Eminemovo předávkování či smrt blízkého přítele. Eminemova kariéra je v rámci filmu v podstatě vyprávěna skrze analýzy jeho fanoušků, vypráví o ní ovšem především sám Eminem.
V rámci dokumentu se cestuje po Detroitu a místech spojeným s Eminemem, občas se poté ukáže, že fanoušci dělají věci, které Eminemovi přijdou přes čáru, ve filmu se také rozebírají parasociální vztahy. Jak se pro mnohé lidi stává jedním z nejdůležitějších lidí v životě člověk, kterého pravděpodobně nikdy nepotkají. Je to zajímavá sonda do jednoho specifického popkulturního fandomu, která se vlastně nějak nepokouší vyvracet častou domněnku o tom, že jsou někteří fanoušci holt prostě divní. Ale vůbec to z nich nemusí dělat špatné lidi.
Film, který donutí na Eminema koukat tak trochu jinak
Zdroj: DiGa Studios
Stans nabízí poměrně funkční shrnutí Eminemovy kariéry. Nejstěžejnější ovšem je, že dokument donutí se na Eminema koukat tak trochu jinak. Především i na jeho postavu známou jako Slim Shady. Eminem je schopen se hodně otevřít, stejně tak o něm mluví jeho známí jako Dr. Dre, Adam Sandler či Ed Sheeran. A přitom všem se mluví o odvrácené straně slávy i duševním zdraví. Mnohým Eminemovým textům dodává Stans nové vrstvy, stejně tak jde o dokument, který dokáže zdůraznit, jak velký vliv měl a nadále Eminem má na spousty dalších rapperů. Nejen proto, že šlo o bělocha v převážně černošském žánru, ale především proto, že je Eminem člověkem, který se z chudých poměrů dopracoval k bohatství.
Je to dokument, který se snaží Eminemovi vzdát především úctu, vzhledem k faktu, že je pod ním podepsaný, mnozí samozřejmě budou spekulovat nad jeho autenticitou a výpovědní hodnotou. Nicméně, pořád se jedná o velmi dobře realizovaný dokument, který zaujme už samotným pojetím, jeho délka 102 minut poté přispívá sympatickému tempu.
Je to pořád především takový audiovizuální pomník. Slušně zpracovaný, především vypravěčskou strukturou a znamenitým střihem. Je to ovšem spíše klasický dokument, ne takový, který by měl nějak výrazně trčet. Dávka mluvících hlav, archivních záběrů a záběrů ze zákulisí, to přeci jen nejspíše mnohé nestrhne. Jde ovšem o přesně ten typ dokumentu, který strhne především obsahem. A působí minimálně jako zajímavý pohled na komplikovaného umělce a tak nějak z principu komplikovaný fandom. Člověku, kterého Eminem nezajímá, jen nejspíše dvakrát nic neřekne. To ovšem bylo nejspíše již dávno jasné. Stans jsou prostě… Stans.
Stans závěrem
Dokument Stans je citlivě pojatý portrét vztahu mezi umělcem a jeho fanoušky. Režisér Steven Leckhart vsadil na autentické výpovědi přímo od fanoušků, což dává dokumentu specifickou atmosféru a hloubku, která zaujme především ty, kdo Eminema znají a sledují. Přestože Stans nepodává kritický rozbor Eminemova života, dokáže diváka přimět nahlédnout na jeho tvorbu i osobnost z nové perspektivy.
Dokumentární film je vyprávěn s respektem a úctou, a i když může působit jako audiovizuální pomník, který staví na klasických dokumentárních prvcích, jeho obsah a témata zaujmou a nabídnou zajímavou reflexi o umělcově vlivu a o povaze fanouškovské oddanosti. Na druhou stranu pravděpodobně neřekne nic někomu, koho Eminem nezajímá. Stans je tak především šitý na míru především fanouškům, kteří se nebojí dokumentů, kteří na ně samotné mohou hodit trochu jiný pohled. Fanoušci někdy mohou být divní. Nedělá to z nich ovšem automaticky špatné lidi, kteří si nezaslouží vyznat se ze svých citů vůči svým idolům…
Série Nezvratný osud nekončí, Smrt nejspíše brzy opět začne řádit
Zdroj: Waner Bros. Pictures
Film Nezvratný osud: Pokrevní linie letos zvládl v kinech utržit 285,3 milionů dolarů, tržby dosud nejvýdělečnějšího Nezvratného osudu 4 (187,4 milionů dolarů) tak překonal skoro o 100 milionů dolarů. Nejnovější informace od webu The Hollywood Reporter tak proto nejspíše mnohé nepřekvapí, přesto je to oficiální – Nezvratný osud 7 bude!
O chystaném sedmém filmu se toho prozatím neví skoro nic, potvrzen je pouze návrat Lori Evans Taylor, která společně s Guyem Busickem stála za scénářem právě k letošnímu šestému filmu. Busick by se nicméně vrátit neměl, minimálně nebyl v rámci oznámení zmíněn. Prozatím není úplně jisté, zda se sedmý Nezvratný osud vydá krapet jinou cestou či případně dojde alespoň částečně na navázání na šestý film. Jisté nicméně je, že si Smrt skutečně nedá pokoj. A sedmý film tu klidně může být do pár let.
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Vše minimálně nasvědčuje tomu, že se nebude konat podobný časový odstup jako v případě Nezvratného osudu 5 a 6. Letošní šestý Nezvratný soud přeci jen dorazil až 14 let po tom pátém. Vše prozatím nasvědčuje tomu, že by tu sedmý Nezvratný osud mohl být do konce dekády. Potvrzen nicméně prozatím není minimálně návrat Zacha Lipovskyho a Adama B. Steina, režiséra posledního filmu. Kdo nicméně doufal v oficiální potvrzení toho, že se sedmý Nezvratný osud opravdu chystá, může být již nyní spokojený.
O týždeň je v kinách Dokonalá zhoda. Film o tom, prečo randíme, koho chceme a prečo si stále vyberáme nesprávne. Mieša sa tu príťažlivosť, neistota, zrkadlenie, strach aj vášeň. A tri postavy, medzi ktorými to poriadne iskrí. Lucy (Dakota Johnson) pomáha iným nájsť lásku – ale keď sa do hry dostane muž s dokonalým profilom (Pedro Pascal) a zároveň aj ten, čo jej kedysi lámal srdce (Chris Evans), jej vlastné pravidlá prestanú platiť.
Dokonalá zhoda prichádza čoskoro do kín
No film nie je iba o trojuholníku. Je o rozpore medzi túžbou po blízkosti a obchodnou logikou „výhodného výberu“. Predlohou pre Lucy boli skutočné skúsenosti režisérky a scenáristky Celine Song, ktorá istý čas robila matchmakerku: „Ľudia mi hovorili veci, ktoré by nepovedali ani vlastnému terapeutovi. Rozprávali o partneroch, ako keby si vyberali auto alebo byt,“ hovorí Song. „A pritom hovorili o láske na celý život.“
Dakota Johnson v úlohe Lucy sa vo filme ukazuje ako žena, ktorá má prehľad a nerobí si ilúzie o ľuďoch, ale stále verí, že láska sa nedá naprogramovať. A ako to má hviezda známa zo série 50 odtieňov? Keď sa herečky v jednom rozhovore spýtali, čo je u nej zásadná požiadavka pre randenie, odpovedala stručne so šarmom sebe vlastným: „Nesmie byť kretén.“
Film už mal premiéru v zahraničí, a tak má na Rotten Tomatoes zatiaľ 79 % od kritikov a 67 % od bežných divákov. Režisérku Celine Song označujú v recenziách za novú kráľovnú vzťahových filmov a kritici v recenziách píšu:
„Pozerať Dokonalú zhodu je ako vidieť svoju dobrú kamarátku, keď sa snaží tváriť, že je v pohode – ale ty vieš, že nie je. A možno si tou kamarátkou aj ty.“ (Christy Lemire)
„Komédia o hľadaní lásky v dnešných časoch posadnutých dokonalosťou presne vystihuje nálady mnohých ľudí, ktorí majú pocit, že nájsť lásku je dnes oveľa ťažšie ako v minulosti.“ (Irena Hejdová, Denník N)
Dokonalá zhoda ide v slovenských kinách od 14. augusta. Tento film nehrá na formu ani na efekt. Rozpráva jednoducho, ale presne – o pocitoch, ktoré sa nedajú prepočítať, o láske, ktorá nie je logická, ale stále existuje. Keď si niekedy váhala, či sa ozvať, alebo čakať, kým sa ozve on. Keď ťa v niečom profile zaujal „vášnivý cestovateľ“, ale intuícia ti vravela: utekaj. Alebo keď si stretla niekoho, kto ťa načisto rozhádzal – a ty si si nebola istá, či je to tá povestná iskra alebo alergia.
Zdroj: Itafilm
„Šialené, ako stačí jeden film od Celine Song, aby som zase verila v lásku“ @girlsnoopy
„Jeden z najromantickejších filmov, aké som videla. Nie je len sexy a o flirte, táto romantika sa dotýka duše, a s tou chémiou, z ktorej cítiť ozajstnú lásku“ @ashleepradella
Priprav si popcorn a svoju najlepšiu kamošku – lebo toto je film, po ktorom sa bude veľa rozprávať. A možno aj písať. Niekto totiž konečne natočil film o tom, ako ľúbime dnes.
Zdroj: TS Itafilm
Zdroj titulného obrázka: Itafilm
Na Netflix dorazilo nové hudební drama o snech a dlouhé cestě za jejich splněním. Jak se povedlo? Víc v recenzi seriálu Skleněné srdce.
O čem je seriál Skleněné srdce?
Akane se moc nedaří. Vyhodili jí z kapely těsně před jejich debutem. Takže když se jí teď ozve Fujitani Naoki, najednou neví, co má dělat. Sama se ocitla na psychickém dně a bez sebevědomí. Tak proč jí najendou volá tenhle samotářský, ale geniální muzikant, že chce Akane do své kapely? Tak začne její cesta v kapele TENBLANK nejenom za splněním jejího snu, ale také poznáním toho, co je v životě skutečně důležité…
Dlouhá cesta pro všechny zúčastněné…
Skleněné srdce je adaptací románu Glass Heart, který postupně vycházel v letech 1993 až 2011. Pro Satoha se příběh postupně stal srdeční záležitostí. A projekt samotný vysněným cílem jeho vlastní kariéry. Takže když konečně přišel ten správný čas, dopadlo všechno tak, jak mělo? Podařilo se mu dát dohromady opravdu ladící sestavu herců jejich energií, ale zároveň odvyprávět příběh, který chytí nejenom za srdce, ale především za duši? Vypadá všechno vizuálně tak, jak divák očekává? Jenom varování. Tahle emoční horská dráha vám nedovolí vystoupit, ani kdyby jste chtěli. I když … je velká šance, že vystoupit nebudete chtít.
Skleněné srdce:označuje osobu, jejíž srdce je křehké jako sklo a snadno se zraní tím, co říkají ostatní. Je to někdo s křehkým emocionálním stavem, snadno zranitelný nebo se zlomený srdcem. Znamená to citlivost a zranitelnost v romantických nebo citových vztazích, kde je daná osoba snadno ovlivněna emocionálními zážitky.
Zdroj: Netflix
Kdo že jsou to ti TENBLANK?
Skleněné srdce ukazuje nejenom hezké věci, ale i tu odvrácenou stranu hudebního průmyslu. A že je občas jedno, kolik talentu máte, úspěch se nemusí dostavit, protože „teď se to nehodí, budujeme jinou značku“. Což je hezky vidět na každém z členů kapely a jejich jednotlivému přístupu k věcem. Zkušený Sho, který už hrál ve spoustě kapelách, ale nikdy nebyl součástí žádné z nich. Samorost Kazushi, který by nejraději zalezl zpátky do tmy, a tam si v klidu skládal. Naoki, který by vlastně ostatní ani tolik nepotřeboval, ale ke svému štěstí potřebuje kapelu kolem sebe.
Ale je tady ještě Akane. Tak trochu hudební vyvrhel, který neví, co sám se sebou. Takže je otázkou, jestli tahle holka bez zkušeností (což jí dost lidí rádo připomíná) ostatní zvukem podpoří nebo akorát rozhodí. Co ale netušila je to, že je i oni samotní potřebují spoustu slepování sami mezi sebou. Nejenom po zvukové stránce, ale i po té vztahové. Protože minulost není něco, co lze jen tak odstřihnout, když to potřebujete, aby jste mohli začít znovu. Drží se vás. Tak začne trnitá cesta za nalezením společného zvuku. Ale zároveň snaha o zachování si vlastního „já“ každého z nich.
Je to „jenom“ o hudbě nebo má Skleněnésrdce i dobrý příběh?
Hudební stránka seriálu je dokonalá. Ať už od jednotlivých postupů, seskládávání melodií, až po výsledek, kdy všechno zní dokonale. Stejně jako všechno všechno vypadá vizuálně dobře. Je tady hned několik opravdu krásných záběrů, které jsou až klipově stylizované, kdy to v kombinaci s hudbou vůbec nepůsobí, že se díváte na seriál o kapele, která má zkoušku. Ale že sledujete dokument o tom, jak reálná kapela natáčí své nové album. V celém seriálu jsou samozřejmě nejkrásněji ty okamžiky, kdy kapela hraje venku nebo před lidmi. Tady si na tom prostě dali záležet. Všechno je prostě v té nejlepší kvalitě. A když se potom ponoříte do příběhu, dojde vám, že jeho gradace je sice lehce předvídatelná, ale zároveň funguje po emoční stránce víc než dokonale, takže se to srovná. A já si nedokázala stěžovat na právě onu předvídatelnost. Protože všechno ostatní funguje skvěle. A je snadné nechat se vést příběhem.
Stojí seriál Skleněné srdce za vaší pozornost?
Skleněné srdce je citlivý příběh o tom, že pokud jdete za svým snem, neznáte hranice. A přestože se dostanete do situace, kdy ta hranice je přímo před vámi, najdete další sílu i v situacích, kdy to vypadá, že už žádnou další nemáte. Prostě se to stane, najdete jí. Už jenom kvůli těm, které by jste po sobě zanechali. Pokud se připravíte na to, že z vás Skleněné srdce vyždíme úplně všechno, a vy za to budete ještě rádi, je to seriál pro vás. Tady totiž nikdo nejede na půl plynu. Tak pozor, aby vás to nepřejelo…
Hodnocení: 10/10
Tohle byla recenze seriálu Skleněné srdce. Další recenze, novinky a přehledy najdete na našich stránkách.
Z běžného převozu peněz se stane dobrodružství na život a na smrt, když dvojici kurýrů, Russella (Eddie Murphy) a Travise (Pete Davidson), přepadne skupina ozbrojených zločinců vedená vychytralou Zoe (Keke Palmer). V následném chaosu musí nově vzniklé duo čelit nebezpečí, ustát pnutí mezi jejich odlišnými osobnostmi a přežít jeden opravdu mizerný den, který se čím dál tím víc vymyká z ruky…
Kurýři – Dvě generace Saturday Night Live v jednom filmu
Zdroj: Amazon Prime
Eddie Murphy, jako mnoho dalších slavných komiků/herců, začínal v pořadu Saturday Night Live. Začátkem 80. let na sebe upozornil především tím, že během společenské paniky kolem viru HIV nevhodně vtipkoval na účet homosexuálů (nutno podotknout, že se za to později omluvil). Z Murphyho se nicméně tou dobou stala filmová hvězda.
Od roku 1982 má na kontě hity jako Policajt v Beverly Hills, Cesta do Ameriky, Zamilovaný profesor nebo Dr. Dolittle, ale také propadáky jako Pluto Nash, Seznamte se s Davem nebo Tisíc slov. Mezi jeho komerčně nejúspěšnější filmy nicméně patří ty ze série Shrek, ve které Murphy mluví Oslíka. V roce 2007 si také došel pro nominaci na Oscara za výkon ve filmu Dreamgirls.
Po krátké herecké pauze mezi lety 2017–2018, Murphy nyní zhruba ročně uvede nový film. Nutno ovšem podotknout, že od roku 2020 všechny jeho filmy byly exkluzivní novinky pro stream, včetně Cesty do Ameriky 2 a Policajta v Beverly Hills IV: Axela F. Exkluzivitou pro stream – konkrétně pro Amazon Prime – je i nový film s názvem Kurýři. Režijně za ním stojí Tim Story (Fantastická čtyřka/2005, Fantastická čtyřka: Silver Surfer, poslední hraný Tom a Jerry film). Po boku Murphyho poté 2. hlavní roli hraje Pete Davidson, tedy další hvězda začínající v Saturday Night Live. Sraz dvou generací STL přece musí dopadnout dobře, že?!
Kurýři – Eddie Murphy na pravý comeback pořád čeká
Zdroj: Amazon Prime
Dává vlastně smysl, že poslední filmy Murphyho chodí na stream, byť v případě Cesty do Ameriky 2 za to mohl především COVID. V roce 2025 vše jasně nasvědčuje tomu, že komedie již tolik nestárnou, situaci v tomto ohledu nespasí ani komediální hvězdy. Pochopil to i Adam Sandler, který bourá rekordy alespoň na Netflixu, zřejmě to chápe i Murphy. A také producenti, kteří za jeho filmy stojí. A pochopí to i každý, kdo si myslí, že by rutinní podívaná, která na streamu vyšumí už 2. den po uvedení, neměla v kině cokoliv dělat. Kurýři potvrzují, že Eddie Murphy na skutečný herecký comeback stále čeká.
Dvojice hlavních hrdinů dle očekávání tak nějak reprezentuje generační střet, už tady ovšem scénář Kevina Burrowse a Matta Midera tápe v tom, aby mezi oběma hrdiny existoval nějaký zajímavý kontrast. Taková ta věc, která automaticky dělá film se dvěma hlavními hrdiny zajímavější. Tim Story je člověk, který po prvním Holičství netočil pouze komedie cílící na afroamerické publikum, ale měl též zkušenost s natáčením blockbusterů, i proto by vlastně dávalo smysl, že je právě Story pro kriminální komedii s pár akčními scénami tak nějak ideální. Z lejna ovšem člověk bič neuplete. A to především v případě, že je člověk průměrný rutinér jako Tim Story.
Kurýři vyplní poptávku na stream, tím jejich smysl ovšem hasne
Zdroj: Amazon Prime
Amazon Prime se jednoduše, jako ostatní streamovací služby, snaží vyplnit poptávku po filmech různého typu žánrů, proto nakonec vznikají i filmy jako Kurýři. To poukazování na to, jak spousta scénářů k filmům z dílny streamovací služeb působí jako díla algoritmů, sice začínají být laciné, u filmu jako Kurýři se ovšem nedá moc mluvit o ničem jiném. A nezakryjí to následně ani dobří herci – kromě Murphyho a Davidsona především Keke Palmer, která jde nadále snadno zařadit mezi nejtalentovanější afroamerické herečky Hollywoodu. Její Zoe je v podstatě 3. hlavní postavou příběhu, nakonec se poté ukáže, že jde o trochu více nežli o pouhou krádež velkého balíku peněz. Ale stejně na tom vlastně moc nezáleží.
Eddie Murphy má s hraním v akčních komediích poměrně bohaté zkušenosti, jeho 1. filmem ostatně byla buddy akční komedie 48 hodin. Je zajímavé, že v tomto filmu hrál Murphy přidrzlého zločince, který musí spolupracovat se seriózním policistou v podání Nicka Nolteho, což je jen takový malý příklad zmíněného kontrastu dvou stěžejních postav v rámci jednoho filmu. V Kurýrech Murphy hraje vážnějšího řidiče Russella, který je přiřazen k Travisovi. Ten má být génius, přesto kvůli jisté chybě neprošel policejními zkouškami. A tak alespoň řídí obrněný vůz. Vyplyne z toho základního pokusu o vykreslení dvou hlavních postav něco zajímavého? Ne, to je bohužel problém celých Kurýrů. Kontrast dvou hlavních postav není zajímavý, příběhové kotrmelce také ne, film nestrhne humorem ani akcí. Je to prostě rutina, která ani nemá potenciál nějak zásadně urazit. Zároveň ovšem neexistuje nějaký zásadní důvod, proč s ní trávit čas.
Film spíše blbý nežli vyloženě špatný
Zdroj: Amazon Prime
Je vlastně dobře, že se Eddie Murphy očividně nesnaží každou svou roli hrát stejně. Stejně tak se dokazuje, že Pete Davidson skutečně má jisté komediální nadání – do jisté míry právě Davidson táhne film na svých bedrech. Postavy přesto nejsou tak dobře napsané, aby se s nimi dalo uspokojivě pracovat (byť se Eva Longoria v roli Russellovy ženy Natalie snaží sebevíc). Chvílemi je film alespoň zábavně přehnaný, jak si o to filmy podobného stylu většinou říkají, nedá se ovšem říct, že by to film dělalo jakkoli zajímavější.
Celkově jsou Kurýři spíše blbí nežli vyloženě špatní. Přičemž by se dalo přičíst k dobru minimálně to, jak se Kurýři snaží částečně vyjádřit k prohnilosti systému kasin. Jinak se ovšem vtipy začínají opakovat, někdy je vyloženě snadné přistihnout film, jak se snaží vařit humor z vody. Celé to poté chvílemi překračuje hranice snesitelnosti – především v momentě, kdy nastoupí rádoby překvapivé zvraty. A také v těch momentech, kdy nastoupí nesnesitelná hudební dramaturgie.
Chvílemi jde alespoň poznat, že Story má s akcí nějaké zkušenosti. Zároveň to ovšem působí, že rozpočet Kurýrů nebyl nafukovací. Akce je díky tomu ve finále poměrně komorní a působí tak, že by v průměrném akčním filmu byla přeci jen velkolepější a působivější. Nejvíce je to poznat v momentech, kdy se část filmu odehrává na výrazně prázdném úseku silnice, což už trochu zavání leností a nedomyšleností. A z CGI prostě bolí oči. Celkově navíc zápletka není nejnosnější, naštěstí má film pouze 94 minut, což je ve finále tak akorát. Fanoušci Murphyho a Davidsona si jejich film nejspíše nenechají uniknout, ti, kteří se ovšem necítí jako fanoušci ani jednoho z nich, nemají speciální důvod věnovat Kurýrům pozornost. Pokud vůbec existuje nějaká šance, že se Eddie Murphy ještě vrátí na vrchol, tudy cesta určitě nevede.
Kurýři závěrem
Kurýři jsou další rutinní komedií pro stream, která se sice může opřít o účast Eddieho Murphyho a Petea Davidsona, zároveň ovšem nenabízí nic extra zajímavého. Film trpí nevýraznými postavami, hloupoučkým scénářem a také poměrně nezajímavou akcí. Pro fanoušky dvou hlavních komediálních hvězd se nejspíše bude jednat o povinnost, ostatní ovšem nemají jakýkoliv důvod Kurýrům věnovat svůj čas…
Pod padajúcimi hviezdami začiatkom augusta zvykne rok čo rok premietať kvalitné filmy banskoštiavnický festival 4 živly. Jeho 27. ročník, ktorý začína v stredu 6. augusta a potrvá do nedele 10. augusta, si vzal za tému RADOSŤ a výber jeho filmov chce túto emóciu spôsobovať i skúmať. Pôjdete si pozrieť filmy, ktoré premietne na jednom z najkrajších amfiteátrov na Slovensku?
Program Letného filmového festivalu 4 živly otvorí v stredu večer projekcia československého filmu Slávnosť v Botanickej záhrade. V priestore kultúrno-turistického centra Hájovňa, ktoré je známe nádherným výhľadom na jasné hviezdne nebo, si bude môcť publikum vychutnať živelnú snímku legendárneho režiséra Ela Havettu z roku 1969.
Filmy si budú môcť návštevníci a návštevníčky Banskej Štiavnice v nasledujúcich dňoch užiť v mestskom kine Akademik, sídliacom na poschodí historickej budovy na námestí, v Kultúrnom centre či na spomínanom amfiteátri. Práve tam organizačný tím zaradil divácky príťažlivé komédie rôznych typov a z rôznych častí sveta.
Vo štvrtok 7. augusta o 21:00 ovládne plátno holandská partička New Kids Turbo v šušťákoch a s beťárskymi fúzikmi. Päť lúzrov mestečka Maaskantje príde naraz o prácu – vyhovárajú sa na krízu, no môžu si za všetko sami. Ostáva im jediné riešenie: už nikdy za nič neplatiť! Film je nakrútený podľa kultového TV seriálu, ktorý bol svojho času taký populárny, že v Maaskantje museli pravidelne nanovo osádzať tabuľu s názvom mesta, lebo ju fanúšikovia neustále kradli. Snímka v kinách lámala divácke rekordy a dostala sa do Top 20 najpopulárnejších holandských filmov všetkých čias.
Piatkový večer bude patriť britskej dramédii Happy-Go-Lucky z roku 2008. Optimistický film sleduje učiteľku Poppy, ktorá vidí svet ružovými okuliarmi – no nie naivne. Keď jej ukradnú bicykel, rozhodne sa naučiť šoférovať. Na svojej ceste stretáva podráždeného inštruktora, spolunažíva si s kolegyňou Zoe, rieši školské problémy aj napäté vzťahy v rodine… No namiesto toho, aby maskovala svoje šťastie, Poppy ukazuje, že radosť môže byť hlbokým, zámerne zvoleným životným postojom.
V sobotu večer prejde publikum zo stredu Slovenska na opačnú zemskú pologuľu… V snímke Muriel sa vydáva je hlavnou hrdinkou svojská mladá žena, ktorá žije v ospalom austrálskom mestečku s početnou rodinou, tyranským otcom a malomeštiackymi kamarátkami. Vo svojom svete, plnom pesničiek ABBY a svadobných katalógov, čaká Muriel na princa na bielom koni. Keď však neprichádza, rozhodne sa zobrať osud do vlastných rúk a odchádza do Sydney, aby si splnila svoj sen. Podarí sa jej na tejto ceste uspieť?
Nedeľný návrat od Európy zároveň prinesie do komediálneho žánra nečakane hororovú prímes. Alebo naopak – prímes komédie do poriadneho hororu? Snímka Posledný strih vznikla v roku 2022 a skupinka filmárov v nej počas nakrúcania zombie hororu musí čeliť kliatbe, ktorá ľudí skutočne mení na krvilačné monštrá. Francúzski filmári prinášajú unikátnu paródiu, množstvo humoru, hru so žánrami a žánrovými presahmi. Zároveň však ide o jeden z najradostnejších a najzábavnejších ľúbostných listov samotnej filmárčine, aké ste kedy videli.
Okrem spomínaných filmov, ktoré premietnu 4 živly na amfiteátri, si môžete od stredy do nedele vychutnať celodenný program, plný ďalších snímok a sprievodných podujatí. Čaká vás trojica diskusií, dva koncerty, výstava fotografií, tvorivé dielne pre deti, komentovaná prehliadka botanickej záhrady či nočná cesta lesom a spoločný táborák na jej konci. Viac informácií o programe aj možnostiach vstupného nájdete na webstránke festivalu – www.4zivly.sk.
Zdroj: TS 4 živly
Zdroj titulného obrázka: 4 živly
