Stojí Saw podeváté za to?
Detektiv Ezekiel Banks (Chris Rock) pracuje ve stínu svého otce, policejního veterána Marcuse (Samuel L. Jackson). Nový případ brutálních úmrtí policistů připomíná Skládačkového vraha a Zeke si neuvědomuje, že celé jeho vyšetřování je pouhou hrou, kterou si pro něj vrah připravil.
Když v roce 2004 vznikl snímek Saw: Hra o přežití, šlo o zásadní thriller, který nakopl kariéru režiséra Jamese Wana. První Saw ale především nakoplo sérii, která se nejdříve do roku 2010 dočkávala každý rok nového dílu a po dlouhé pauze v roce 2017 dorazil díl osmý s názvem Jigsaw. Výjimečnosti prvního Saw už se sice žádný další díl ani trochu nepřiblížil a časem se série Saw neubránila častému pocitu z nastavované kaše, přesto si série získala též mnoha fanoušků.
A jedním z nich se stal i afroamerický komik Chris Rock. Ten navíc zašel tak daleko, že sám přišel s námětem na další film, který se odehrává ve světě Saw, zároveň ovšem přichází s tak trochu trochu jiným přístupem. A potěší jedna věc – Spirála strachu: Saw pokračuje aneb Saw IX je nejlepší díl série od prvního dílu!
Spirála strachu je sice fajn, pořád ovšem série přežívá až příliš dlouho
Dobře, dobře, dobře. Prohlášení, že je devátý díl Saw nejlepším dílem od původního filmu tak trochu nevypovídá o nějaké skvělosti samotného filmu. A tak to vyloženě není. Spirála strachu totiž opravdu zas tak kdovíjak super záležitost není. Přesto ovšem alespoň skutečně do série přináší něco tak trochu nového a naznačuje, že se s touhle sérii dá přeci jen ještě pracovat neokoukaným způsobem a to při držení klasických trademarků.
Spirála strachu je v podstatě detektivkou, která se odehrává ve světě Saw. Především se ovšem vrátil Darren Lynn Bousman. Režisér druhého, třetího a čtvrtého dílu Saw naštěstí po letech nepřišel o svůj cit na vizuál a Spirále strachu se povedený vizuál prostě opřít nedá. Jako první film v sérii je film natočen ve formátu 2:35:1 a i díky tomu se od ostatních dílů liší. Přitom je u Spirály strachu zároveň cítit, že rozhodně nejde o odbytou práci a někdo se na place skutečně snažil. Ne, Spirála strachu nezbaví diváka pocitu, že je existence devátého dílu Saw už sama o sobě tak trochu úsměvná. Přesto ovšem skutečně vzniklo v rámci série něco tak trochu jiného.
Krok dopředu, který série potřebovala
I srovnávání se Sedm je v rámci Spirály strachu pochopitelně směšné. Pořád se to vůbec nechytá na první díl a režijní přístup Jamese Wana. Bousman pořád především umí pěkný vizuál. Přesto Spirála strachu přináší do téhle série nové prvky. Sice se nadále drží odkazu Johna Kramera, přesto se ovšem rozhodla udělat krok dopředu. Nový vrah jménem Spirála jde tentokrát po policistech a přitom se inspiruje hrami Skládačkového vraha. To je v podstatě jediná věc, která Spirálu strachu pojí se značkou Saw, jinak by mohlo jít o normální detektivní thriller, kde vrah loví zkorumpované policisty. Přesto ovšem Spirála strachu funguje jako Saw film.
Fajn obsazení
Chris Rock po 4. sérii Farga opět překvapuje ve vážné roli. Momenty, kdy dochází na humor nejsou dvakrát slavné, ve vážné poloze ovšem Rock skutečně slušně funguje. Překvapivě mu role tak trochu drsného detektiva Bankse sedí a Rock dokazuje, že v sobě má i něco více než komediální talent a jeho protagonista automaticky patří mezi nejvýraznější protagonisty série. Max Minghella jako Banksův parťák William je též velmi dobrý a především skutečně spolu fungují jako detektivní dvojice, kdy zkušený detektiv zaučuje mladého kolega a i přes počáteční opovržení dochází k vzájemné úctě. Samuel L. Jackson se ve filmu objevuje ve své tradiční formě a i Marisol Nichols je ve své roli policejní kapitánky velmi slušná.
Tak trochu pořád promrhaný potenciál, pořád především Saw IX
Z tématu zkorumpovaných policistů a jejich trestání šlo určitě vytěžit víc. Spirála strachu není kdovíjak detailní pitvou policejní korupce, zkorumpovaná policie je zde v rámci filmu pouze nástrojem pro sérii nových pastí. Přesto jde ovšem o skutečně zajímavý svěží vítr v rámci série.
V rámci pastí se dá určitě říci, že se tvůrci mohli utrhnout ze řetězu více. Po úvodní pasti v metru, která patří pravděpodobně mezi nejbrutálnější pasti série se tak trochu opustí pára a kdovíjak přelomové pasti Spirála strachu nepřináší. Na druhou stranu jde při nich ovšem skutečně funguje pocit, že nejde o procházku růžovou sadou a Spirála dává svým terčům pořádně zabrat. Pomáhá tomu i fungující střih Deva Sigha, který se drží stylu, který nastavil střihač prvních pěti a osmého dílu Kevin Greutert . A především se vrací skladatel Charlie Clouser, který se nebojí nových motivů, které těží z původních dílů a zároveň se nebojí povedeným způsobem využit klasickou „Hello Zepp Theme“. Bez soundtracku Clousera si nejde sérii Saw představit.
Spirála strachu: Saw pokračuje závěrem
Spirála strachu: Saw pokračuje není přelomová záležitost. Její scénář je pořád tak trochu banální, z detektivní zápletky či tématu o trestání zkorumpované policie šlo určitě vytěžit víc a pořád jde o další díl série, která nadále pokračuje až příliš dlouho. Jde ovšem pořád o slušný svěží vítr, který má štěstí ve svém obsazení, velmi povedeném vizuálu a celkově slušné produkční stránce. Osobně bych byl rád, kdyby se další díl Saw vydal spíše směrem Spirály strachu než Jigsawa.
Už teď plánovaný desátý díl sice nepřijde o pověst následovatelé nastavované kaše, přesto ovšem minimálně závěr naznačuje, že by se zajímavým způsobem určitě pokračovat dalo. A samotní tvůrci naznačili, že by se časem mohli v dalších dílech začít trestat i například členové církve. Dle režiséra Bousmana by se mohl vrátit Mark Hoffman v podání Costase Mandylora. A sám Bousman by si osobně dokázal představit vlastní Saw Cinematic Universe. Už teď se navíc chystá televizní seriál. Finanční výsledky devátého dílu Saw sice nejsou kdovíjak slavné, přesto by si po Spirále strachu tahle série minimálně jednu šanci ještě zasloužila.
Verdikt: 7 z 10
Zdroj: csfd.cz
Zdroj hlavního obrázku: nylonmanila.com
