Poté, co jsou napadeny hranice Tábora polokrevných, vydává se Percy Jackson (Walker Scobell) na dobrodružnou odyseu do Moře nestvůr, aby našel svého nejlepšího přítele Grovera (Aryan Simhadri) a jedinou věc, která může zachránit tábor – Zlaté rouno. Percy musí s pomocí Annabeth (Leah Sava Jeffries), Clarisse (Dior Goodjohn) a svého nově nalezeného nevlastního bratra kyklopa Tysona (Daniel Diemer) přežít, aby zastavil Lukea (Charlie Bushnell), titána Krona a jejich plán na svržení tábora i celého Olympu…
Rick Riordan byl původně učitelem, na základě svého syna Haleyho, který měl ADHD a dyslexii, nicméně vytvořil hrdinu Percyho Jacksona, jehož dobrodružství vycházela ze řecké mytologie. Díky úspěchu pětidílné knižní série Percy Jackson se poté rozhodl opustit učení a věnovat se psaní naplno. Svět Percyho Jacksona rozšířil o několik dalších sérií, jeho příští knihou by měla být celkově osmá kniha ze série Percy Jackson, kdy se v rámci nejnovější trilogie Percy Jackson místo záchrany světa věnuje spíše snaze dostat se na univerzitu specializovanou pro polobohy, jako je on.
Percy Jackson se následně dočkal filmové adaptace. I když se nicméně adaptace první knihy Zloděj blesku chopil Chris Columbus, který podobným způsobem nastartoval filmovou sérii Harry Potter, tato adaptace selhala i kvůli příliš velkým odklonům od zdrojového materiálu (Columbus se přiznal k tomu, že předlohu nečetl a nechtěl, aby byl Percy Jackson příliš přirovnáván k Harrymu Potterovi). Filmová série tak skončila u adaptace druhého dílu s názvem Moře nestvůr, po její dekádě ovšem došlo na novou seriálovou adaptaci, mnohem věrnější i díky faktu, že se na seriálu podílí sám Rick Riordan. Seriál Percy Jackson a Olympané se již letos dočká své 3. série adaptující knihu Prokletí Titánů, ještě předtím ovšem muselo dojít k realizaci 2. série a druhé adaptaci Moře nestvůr. Jak se nová adaptace povedla?
Percy Jackson a Olympané II – Větší rozpočet i měřítko
Zdroj: Disney+
Druhá série by se vlastně ani nemusela moc snažit, aby byla mnohem věrnější knižní předloze než filmová adaptace v režii Thora Freudenthala. Věkem protagonistů, strukturou, detaily. Po vzoru 1. série to ovšem nutně neznamená, že se musí adaptace 2. série striktně držet knižní předlohy. Dochází k jistým obměnám či vynecháním jistých pasáží, tvůrci navíc mají výhodu spočívající v tom, že moc dobře vědí, jak se má děj ubírat minimálně do 5. série (těžko říct, jak moc velké plány existují s případnou adaptací aktuálně vznikající trilogie či adaptacemi sérií jako Bohové Olympu či Apollónův pád). A na rozdíl od knih, které spoléhají pouze na POV titulního hrdiny, sledují děj i z pohledu jiných postav. 50:50 kopie knižní předlohy se tak nekoná. A každý si musí sám rozhodnout, jak moc je to vlastně špatně.
Rozpočet na 2. sérii měl být větší, společně s tím mělo být větší i měřítko. Přesto se nedá říct, že by občasné limity nebyly znát. Dochází tak ke kreativním kompromisům, které automaticky vyvolají pachuť všem, kteří v případě každé adaptace lobují za ideálně největší možnou přesnost. A to, co mohlo na stránkách knih působit snadno velkolepě, nemusí tolik velkolepě působit v rámci 2. série. Důkazem může být i moment, kdy se musí při plavbě titulním mořem nestvůr ústřední hrdinové konfrontovat se známou dvojicí Skylla a Charybda.
Větším problémem nicméně je spíše fakt, že 2. série dopředu předhazuje zvraty, na které se musí v případě knižní předlohy čekat až do úplného konce knihy. Nedá se přitom říct, že by přímé odhalení těchto zvratů něčemu přidávalo. Pořád se dá sice tak nějak věřit tomu, že všichni moc dobře vědí, co dělají, protože mají pořád Riordana za zády, chvílemi se ovšem dá těžce věřit tomu, že zrovna taková či maková změna prošla pod Riordanovým radarem.
Důstojný souboj s předlohou
Zdroj: Disney+
Minimálně z první pětice knih je Moře nestvůr tou nejkratší. V kontextu série jde do velké míry o výplň, která ovšem slouží také jako základ pro ústřední linku zbylých tří původních knih. Je to v podstatě předkrm před tím nejzásadnějším, podepisuje se to i na struktuře celé knihy. A přesto s předlohou 2. série vede důstojný souboj. Občas vsadí na pohled jiné postavy, občas rozšíří nějaký ten motiv či postavu, občas funkčně staví půdu pro další série. Navrátivší se mladí herci (především Walker Scobell jako Percy Jackson a Charlie Bushnell jako Luke Castellan) mají prostor, aby ukázali, že pár let zpět rozhodně nebyli castingovými přešlapy, Dior Goodjohn se poté daří její Clarisse La Rue vykreslit v trochu jiném světle. A Daniel Diemer je velmi fajn kyklop Tyson.
Je to pořád především fantasy dobrodružství, které k vycházení z řecké mytologie pořád často přistupuje s komediálním nádechem. Občas dojde k trefné aktualizaci (mezi padlými vojáky z různých válek v historii lidstva je i jeden, který padl v rámci streamovacích válek), občas k překvapivému pomrknutí na extrémní detaily z knih, občas k něčemu, co má potenciál být pro mnohé kontroverzní obměnou. S tím, jak dochází ke zcela originálním scénám, zcela originálním postavám i zcela novým interpretacím, rozhodně není seriálová adaptace Moře nestvůr za každou cenu nejvěrnější. A vyvstává poté otázka, jak moc je to vlastně špatně a jak moc je ideální, že seriálová adaptace stojí na vlastních nohách. A že když už nedojde k jistým pasážím z knih v klasické formě (vybíjená s kanibalskými obry), dojde na ně přeci jen alespoň tak nějak jinak.
Zátěžový test
Zdroj: Disney+
2. série je ze strany tvůrců do velké míry zátěžový test. Dost pravděpodobně zásadnější než v případě 1. série. Rozpočet téhle televizní adaptace nikdy nebude nafukovací, každá kniha je přitom měřítkem větší a větší. Bez kreativních kompromisů a přihlédnutí k faktu, že se občas prostě musí chtě nechtě šetřit, takhle adaptace nejspíše nemůže dojít alespoň k základní cílové rovině v podobě adaptace 5. knihy. O obměnách oproti knize již padlo dost, důležitým výsledkem je ovšem fakt, že i když dochází ke změnám, nedochází ke změnám, které by nějak poškodily výpovědní hodnotu. Právě naopak. Na rozdíl od filmů, které si vyloženě jely svůj discopříběh, tady dochází ke změnám, které dokáží více vypovídat o jednotlivých postavách a jejich rozpoloženích. Především i díky faktu, že tady skutečně nejde jen o POV one-man show Percyho Jacksona.
K této seriálové adaptaci tak jistě půjde mít dost výhrad. Samotné Moře nestvůr nejspíše tak úplně nenaplní očekávání, občas se přeci jen projeví, že nějaké věci lépe fungovaly v knižní předloze, kdy se dá často uvažovat nad tím, zda byla taková či maková změna skutečně nutná. A když už tahle adaptace zahodí pár zvratů, na které se mohlo čekat až do úplného finále, předhodí v něm jeden závěr, který jen vyvolá zbytečně moc otázek. Především při přihlédnutí k faktu, že se mají zbylé tři série pořád držet struktury knih, a proto taková změna působí skutečně zvláštně. I díky Riordanovi za zády (po filmech si tentokrát jednoduše dává pozor) snad nicméně tvůrci moc dobře vědí, co dělají. A bude to moci potvrdit už 3. série, která nejspíše po vzoru svých předchůdců odstartuje během letošních Vánoc.
Percy Jackson a Olympané II: Moře nestvůr závěrem
Druhá řada seriálu Percy Jackson a Olympané dává jasně najevo, že seriál nechce být pouhou ilustrovanou verzí knihy, ale samostatně fungující adaptací se svými vlastními pravidly. Ne všechny změny dávají smysl, především jisté zkratky či předčasně a zbytečně odhalené zvraty. Přesto se seriálu daří to nejdůležitější – zachovat ducha předlohy a směřovat příběh směrem, kterým směřovat má.
Tvůrci evidentně pracují s vědomím širšího plánu a druhá série působí jako nutná příprava na velkolepější knihy, na jejichž adaptace teprve dojde. Pokud se podaří lépe vyvážit produkční náklady, měřítko a vypravěčskou zdrženlivost, může se Percy Jackson skutečně v seriálové podobě konečně dočkat adaptace, která obstojí nejen jako adaptace knižní série, ale bude fungovat i sama o sobě. Moře nestvůr nemá být vrcholem, ale důležitým mezníkem. A přes jisté diskutabilní obměny si 2. sérií tvůrci zajišťují důvěru, že adaptování této série rozumí. A adaptace je tak dost možná skutečně v rukou těch nejpovolanějších…
Je tady další článek na Stranger Things. Ano, já vím, ode mě je to už zvykem, že furt píšu o tomhle seriálu, a možná i pro někoho je to už nekonečné téma, ale tento seriál tak moc zbožňuji, že jsem si pro vás připravil další článek. Tentokrát jsem si řekl, že bych si rád sestavil TOP 10 těch nejlepších epizod celého seriálu. Jelikož jsem si před finální sérií dával rewatch a psal jsem tunu článků okolo tohoto seriálu (zajímavosti a fakta ke každé sérii: S1, S2, S3, S4), tak si myslím, že jsem z naší redakce nejvíce připraven, abych vám zkusil ukázat, které epizody jsou ty nejlepší. Upozorňuji, že je to čistě můj žebříček a není sestaven dle hodnocení na databázích, jako je ČSFD nebo IMDb. To by pak byl nezajímavý článek a nešlo by moc o tu osobní práci, ale dám do toho srdíčko. A věřte tomu, že tohle nebyla lehká práce. Tento žebříček mi dal nejvíce zabrat a byl tím nejtěžším, který jsem, kdy dělal a dával dohromady. Proto věřte, že pokud se zde neobjeví některá epizoda, tak to není proto, že bych na ní zapomněl, ale to proto, že ne všechny zde můžou být a počet epizod je značně omezen. Takže doufám, že se vám tento žebříček a celý článek bude líbit. Plus ještě jedno upozornění: Budu rozebírat epizody se spoilery, takže bacha na to pokud jste seriál náhodou ještě neviděli. Bez dalšího zdržování jdeme na to. TOP 10: Nejlepší epizody seriálu Stranger Things!!!
10. Kapitola první: Zmizení Willa Byerse (S01E01)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Přiznám se, že tahle epizoda tady je na poslední chvíli, kdy už jsem měl seznam vymyšlený a seskládaný, ale pak jsem si uvědomil, že by to byl velmi špatný žebříček, kdybych vynechal první epizodu, která tento seriálový fenomén započala. První epizoda, která začíná tajuplnou scénou s neznámou postavou v záhadném místě, kde postavu cosi chytne ve výtahu a stáhne ho nahoru a divák neví, co se děje. A pak přijde ikonická scéna, kdy parta s Mikem, Dustinem, Lucasem a Willem hrají ve sklepě u Wheelerů fantasy stolní hru Dungeons & Dragons (D&D). Následně se parta rozpustí a jedou domů na kolech pozdě večer, následně Will, který je již sám a šlape si to domů na cestě potká neznámé, ale děsivé monstrum a uteče domů. Tam ho, ale neznámé monstrum chytí a záhadně s ním někam zmizí. Takhle to celé začalo.
Musím říct, že, když jsem si seriál opakoval před finální řadou, tak jsem si během sledování uvědomil, jak moc mi chybí to přízemnější a hororovější Stranger Things. Začátek má tento seriál perfektní. Ta atmosféra a celkově jaký nádech ze seriálu vyzařoval byl parádní. Každopádně jako úvodní epizoda je to naprostá paráda a hned vám seriál v úvodních minutách dá několik otázek díky kterým vás seriál dokáže hned chytnout. To tajemno, a to odhalování je tady na začátku super a nový divák si tohle musí užívat. Má to super atmosféru, herce, technickou stránku, hudbu a člověk hned chce vidět a vědět víc. Takže za mě lepší úvod si tento žebříček nemohl přát, než první epizodou, která to začala.
Zdroj: Netflix
9. Kapitola čtvrtá: Čaroděj (S05E04)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Když jsem tento žebříček vymýšlel, tak jsem si dal za úkol, aby zde byla minimálně jedna epizoda z každé série. No, a závěrečná pátá série má jednu, která si zde zaslouží své místo. Je to nepřekvapivě čtvrtá epizoda. V této epizodě armáda přitahuje ve městě šrouby. Mike, Lucas a Robin mají odvážný plán ve kterém se pokusí unést, nebo respektive zachránit děti před Vecnou, ale musejí je dostat ze základny, kde je armáda drží. El a Hopper se dostanou do základny v Upside Down, kde si armáda vybudovala centrum pro svůj výzkum. Steve, Dustin, Nancy a Jonathan pronásledují do Upside Down demogorgona a Will se setkává se svým nepřítelem.
Tohle byla epizoda, která tehdy, když vyšly první čtyři díly nejvíce zbudila pozornost. Dufferovi tady nabraly na obrátkách a šponují napětí a gradaci parádním způsobem. Tahle epizoda to odpálila ve velkém. Nejdříve ten vtipný plán se záchranou dětí, pak Derek, který z jedné epizody, kdy vypadal, že bude otravnou postavou se tady stal dalším oblíbencem u fanoušků a následně to Dufferovi v posledních 20 minut vystřelí do vesmíru, kdy se to promění na válečnou podívanou, kde to demogorgoni kosí hlava nehlava, a pak nastoupí na scénu Vecna ve stylu Dartha Vadera, který si udělá pořádek a pak? Pak je tady poslední scéna, která se zapsala do těch nezapomenutelných a nejlepších momentů celých Stranger Things. Will se stal čarodějem. Vrchol páté série.
Zdroj: Netflix
8. Kapitola sedmá: Vana (S01E07)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Tohle je podle mě nejlepší epizoda první série. El se marně snaží kontaktovat zmizelého Willa, Lucas varuje skupinu, že se blíží zlí muži, Nancy s Jonathanem potká na policejní stanici Hopper s Joyce, kteří zjistí způsob, jak se s dětmi spojit a následně se celá skupina hlavních postav dávají dohromady.
Bratři Dufferovi vytvořili Stranger Things díky kombinací známých tvůrců, filmů apod. A jednou z nejdůležitějších inspirací je Steven Spielberg. Dufferovi v úvodu epizody si natočili vlastní verzi E.T. – Mimozemšťan a tuhle kombinaci s několika slavnými věcmi nelze nemilovat. Tahle epizoda šlape jako hodinky a má skvělé tempo od začátku do konce. Jde cítit, že začíná příběh první série gradovat a pomalu se jde do finále. Struktura příběhu každé série je stejná. Vždycky se sleduje několik dějových linek a nakonec se v posledních dílech spojí. A právě v této epizodě se hrdinové poprvé všichni setkávají. Jejich první shledání nemá chybu a když dojde na momenty, kdy postavy si dávají dohromady informace, co vědí a začínají vymýšlet, co dál, tak to tady už v první sérii funguje bravurně.
Zdroj: Netflix
7. Kapitola devátá: Hon na Vecnu (S04E09)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
„Mentální bitva může začít“. Hrdinové za zvuku metalu obětavě bojují, aby zachránili Hawkins a celý svět. Filmové finále čtvrté série, kde si Dufferovi ukousli velké sousto, zvládli to s naprostou grácií a všem okolo ukázali prostředníček. S tou delší stopáží (142 minut) si dávají hezky načas a dopřávají postavám delší rozhovory mezi sebou a já si toho cením. Stranger Things je o postavách a díky tomu je to podívaná, která má srdce. Každopádně epizoda začne pomaleji a někdy je tam vata, ale já to beru, postupně to ale začne přidávat na plynu, dojde na akci, šokující momenty, gejzír emocí a závěrečný cliffhanger.
Dufferovi jakmile v tomto dílu přepnou do akce a rychlejšího tempa, kdy jde o všechno, tak začne absolutní cinema, kdy dojde opět na využití Running Up That Hill, které bylo pro čtvrtou sérii klíčové a tady, když to zazní, tak díky těm prostřihům, záběrům a samotné hudby dělají z této jedné pasáže magickou podívanou, která vykouzlí každému fanouškovi úsměv na tváři. A pak se rozhodnou během mrknutí Dufferovi nás emocionálně zlomit. Je tady Eddie a jeho metalová scéna v Upside Down, Hopper vs Demogorgon, Nancy s upilovanou brokovnicí je nejvíc drsná holka v seriálu a ty emoce pak nejednoho diváka zlomí. Čtvrtá série ukázala, že tohle už je víc než jen pouhopouhý seriál, ale, že je to špičkový televizní film, který vypadá líp, než většina věcí, co na Netflixu uvidíte. Tady Dufferovi natočili výborný majstrštyk.
Zdroj: Netflix
6. Kapitola šestá: Špeh (S02E06)
Režie: Andrew Stanton
Scénář: Kate Trefry
Druhá série je často v diskusích brána za tu slabší sérii, ale když jsem si dával seriál znova, tak jsem měl z této série radost, a hlavně její druhá polovina stojí za to (teda až na sedmou epizodu, Ztracená sestra, která je jednou z nejhorších věcí na tomto seriálu). Druhá série je totiž tou poslední, která má tu atmosféru, hororovější a temnější nádech jako měla první série a já si osobně myslím, že tohle byla ta nejsilnější část v historii Stranger Things. Horor a temnější podívaná. V této epizodě Willovo propojení se zlem sílí, ale nikdo neví v laboratoři, jak ho zastavit. Mezitím Dustin a Steve navazují nečekané přátelství.
Podle mě se jedná společně s osmou a devátou epizodou o nejlepší díl druhé série. Tady funguje všechno na 110%. Úvodní spojení dvojice Dustina se Stevem ukazuje, že tady trefili tvůrci jackpot. Jejich chemie je parádní, humor výborný a oba by utáhli vlastní seriál. Jak pak ukazuje zbytek seriálu, a slova představitele Steva, Joe Keery, tak tohle spojení byl geniální nápad a vyšlo to, protože v této epizodě vznikla nejlepší a nejpopulárnější dvojice celého Stranger Things. Jinak je tady parádní linka u Murrayho, kdy Nancy a Jonathan udělají konečně mezi sebou ten krok, který byl u nich očekávaný, konečně se dají dohromady, jen je musel Murray popostrčit. Tady to bylo skvěle napsaný a zrežírovaný. No, a pak přišlo těch posledních 15 minut! Nejdřív na vrakovišti, kde Dustin, Lucas, Max a Steve vymyslí past na demopsa, ale v noci se ukáže, že těchto potvor je více a pak to graduje excelentně v Hawkinské laboratoři. Jak už to u sérií bývá zvykem (tak jako u předchozí první série), tak tady je ten bod, kdy druhá série začne gradovat a divák je maximálně ponořen do sedačky.
Zdroj: Netflix
5. Kapitola osmá: Bitva u Starcourtu (S03E08)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Finále třetí série tady v tomto žebříčku nesmí chybět. Mozkožrout řádí v obchodním centru, kde se schovává část hlavních hrdinů se zraněnou El. Dustin, Steve, Erica a Robin jedou k vysílači, aby mohl Dustin s lepším signálem komunikovat s celým týmem, kdy Hopper, Joyce a Murray jdou do tajné základny Rusů v podzemí, kde se pokusí zničit a zastavit stroj, kterým se snaží soudruzi dostat do Upside Down.
Bratři Dufferovi tady rozjeli tehdy další parádní podívanou, která byla nejlepší epizodou této nejzábavnější třetí série. Dufferovi servírují neskutečnou jízdu, která je napínavá, akční a emocionální podívanou ke které je dobré si připravit inhalátor, kapesníky a někoho, kdo vám bude pomáhat neomdlívat. Celá zápletka tady excelentně vyvrcholí a pak přijde ta silná katarze. Dacre Montgomery zahrál Billyho parádně a tu hloubku jakou mu dali byl bezvadný nápad. No, a pak je tady jeden z nejlepších momentů v celém seriálu u kterého mám vždy slzy radosti. Dustin a Suzie zpívají Never Ending Story. Tento moment je už zkrátka ikonickou záležitostí. Jinak tohle je jediná série, která má během závěrečných titulků ještě jednu scénu. Ta perfektně láká na čtvrtou sérii. A teď si zde napíšu něco, co mě vždycky nalomí a rád si to zde odložím. „But I know you’re getting older. Growing. Changing. And I guess…if I’m being really honest, that’s what scares me. I don’t want things to change…But I know that’s naive…“.
Zdroj: Netflix
4. Kapitola devátá: Brána (S02E09)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Další epizoda z druhé série a není poslední. Jak jsem říkal, tak během opáčka jsem si druhou sérii užil a poslední díly jsou parádní a skvěle vygradovaný. Takže nepřekvapivě zde nemůže chybět finální devátá epizoda druhé řady, kde El s Hopperem jedou do laboratoře a pokusí se zavřít bránu do Upside Down, mezitím Jonathan, Joyce a Nancy vezou Willa do Hopperova domku v lese, kde se z něho pokusí dostat zlou entitu Mind Flayera, která Willa má v hrsti. No, a Steve má na starost hlídání dětí, jak je u něho zvykem (tento vtípek nesmí chybět).
Jedná se o vynikající finále druhé série. Jak by řekla Eleven „Bitchin“. Dufferovi servírují finále, které šlape strašně moc dobře. Nejdřív mě teda položil ten rozhovor El s Hopperem v autě, kde mi ukáply slzy. Jejich spojení je hodně silné a prokreslený velmi dobře. David Harbour je srdíčko. Následně Steve dostane zase trošku přes tlamu, ale vynahrazuje to jejich cesta do tunelů a jejich pokus odlákání demopsů (Mike, Lucas, Max, Dustin a Steve). A pak přijde to zavření brány, které je tady správně epický. Střih, hudba, záběry, a ta husina u toho…bratři Dufferovi od začátku ukazovali, že tohle umí, jenom, aby to pak s větším rozpočtem ještě více rozjeli (mrk mrk na čtvrtou sérii). A pak přijde ten nádherný epilog, Sněhový bál. Tahle část patří mezi ty nejlepší momenty v celém seriálu, je to ikonický. Song Every Breath You Take budu mít už navždy spojený s tímto seriálem. Pokaždé, když to někdy v rádiu slyším, tak vidím Dustina tančit s Nancy, Mikea s El, Lucase s Max a to jak jsou všichni šťastní.
Zdroj: Netflix
3. Kapitola osmá: Ovladač mysli (S02E08)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Poslední epizoda, která je z druhé série. A tahle je podle mě to nejlepší, co tato série nabídla. Předposlední epizoda se totiž trefila neskutečně a servíruje další nezapomenutelnou podívanou. Situace v Hawkinské laboratoři se vymkne kontrole, budova je uzamčena a Will a několik dalších se ocitá v pasti, kdy do laboratoře proniknou demopsi.
V této epizodě se nejvíce projevila inspirace a prvky z Vetřelců od Jamese Camerona. NEJHOROROVĚJŠÍ EPIZODA V CELÉM SERIÁLU!!! Atmosféra je tady k prasknutí a celá ta sekvence v laboratoři je strašně dobrá. Bob byl naprosto skvělou postavou a jeho odchod dost bolel. Sean Astin postavě dal srdce a veškeré své charisma a energii, že bych si strašně přál ho vidět déle. S láskou na něho vzpomínám. Celkově jinak musím pochválit, že se Dufferovi toho nebojí a demopsi tady žerou lidi a je tady někdy dost krve. To jenom potvrzuje, že i když tady máme v hlavních rolích dětské postavy, tak je to pořád dospělá podívaná, která se toho nebojí. No, a pak přijde ta excelentní pasáž v domě Byersových, kdy se, jak to už bývá zvykem v tomto seriálu všechny postavy setkávají a funguje to jako vždy perfektně. Dynamika a chemie všech a ty dialogy postav mezi sebou nemá chybu. Následně přijde ten parádní závěr, kdy jen rychle klikáte na další epizodu. Jo a ještě jedna věc, kterou má druhá série dokonalou, a to je soundtrack…ten soundtrack!!!
Zdroj: Netflix
2. Kapitola sedmá: Masakr v laboratoři (S04E07)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Asi nikoho nemůže překvapit, že se tahle epizoda umísťuje takhle nahoře. Někteří by tohle dali na první místo, ale já jsem od začátku, než jsem dělal tento žebříček věděl, že to bude druhý. Ale teď k epizodě. Hopper se chystá na boj s monstrem v Rusku. Dustin pitvá Vecnovy motivy a rozklíčuje zprávu z Upside Down. Eleven se díky vzpomínce vrátí k šílené události, která proběhla v Hawkinské laboratoři.
Na IMDb je to nejlíp hodnocená epizoda seriálu (9.6/10) a není se čemu divit. Jedná se o jeden z vrcholů celého Stranger Things. Tady Dufferovi odkryly všechny karty na stůl a je z toho fantastická podívaná. Necelá hodina a čtyřicet minut dlouhý díl a nikde to nemá hluchý místo, jede se jako blázen a nezapomíná to být správně zábavný, napínavý, šokující, a akční. V této epizodě dostáváme první akci (od první série) s Demogorgonem, kdy si ho můžeme poprvé pořádně vychutnat s tím větším rozpočtem a je to jízda. Epizoda nabídne skvělé hrátky v Upside Down, opět luxusní kameru, a věnování se postavám. Ty jsou totiž alfou a omegou celého seriálu a ten příběh a všechno, co se kolem děje je spíše na vedlejší koleji. Postavy jsou prostě úžasné. No, a pak je tady ta dějová linka v laboratoři, která vygraduje v něco, u čeho většině spadne brada na zem. El vs Henry je luxusním závěrem této dokonalé epizody. Herec Jamie Campbell Bower se tady skvěle předvedl. Jamieho monolog je mrazivý a neskutečně reálný, že je snadno to zařadit mezi nejmrazivější monology, která jakákoliv postava pronesla. Luxusní epizoda!!! “Each life a faded, lesser copy of the one before, wake up, eat, work, sleep, reproduce, and die. Everyone is just waiting for it all to be over. All while performing in a silly, terrible play, day after day. I couldn’t close off my mind and join in the madness.”
Zdroj: Netflix
1.Kapitola čtvrtá: Drahý Billy (S04E04)
Režie: Shawn Levy
Scénář: Paul Dichter
Max je ve smrtelném nebezpečí a dochází jí čas, protože je další na seznamu, po které jde Vecna. Jeden z pacientů léčebny Pennhurst má návštěvu v podobě Nancy a Robin, kteří se pokusí zjistit nějaké informace ohledně Vecny. A mezitím Hopper se v Rusku činí a zkusí utéct.
Tohle je dámy a pánové za mě vrchol celého seriálu! Bratři Dufferovi mají většinou ty nejlepší epizody, ale tady Shawn Levy těžce navařil a pro každého fanouška seriálu je to nepopsatelný zážitek. Je tady útěk Hoppera, který je nervy drásající, dostaneme akci na jeden záběr, a dojde tady i na skvělé zvraty. Nancy a Robin potvrzují, že jsou vynikající duo a že Robin je prostě skvělá a každý by ji chtěl za kámošku (minimálně já ano!!!). Je tady také cameo (jindy se už neobjeví v seriálu) legendárního herce Roberta Englunda, který je nezapomenutelnou ikonou hororového žánru, kdy ztvárnil slavného padoucha Freddyho Kruegera ze slasher série Noční můra v Elm Street, který si těch pár minut, které dostal ukradl pro sebe a je radost, že ho dostali do tohohle seriálu. No, a pak je tady Max. Ta si krade čtvrtou sérii pro sebe a herečka Sadie Sink je naprostý zlatíčko. Finální část epizody patří k těm největším vrcholům celého seriálu a řeknu vám, že to funguje znova, znova a znova. Je to fantastický. Running Up That Hill od Kate Bush byl obří jackpot, který tvůrci trefili. Na konci mi z toho dokáže vždy ukápnout slza. Dokonalý díl ve všech směrech. CINEMA!!!
Zdroj: Netflix
Tohle by byl tedy žebříček TOP 10: Nejlepší epizody seriálu Stranger Things. Doufám, že se vám žebříček a výběr epizod líbil a dejte vědět, jak by vypadala vaše TOP 10 nejlepších epizod. Příště se můžete těšit na další článek s tématikou tohoto seriálu, kde si tentokrát pokusíme seřadit série od nejslabší po nejlepší.
Svět Hry o trůny je zpátky! Letos čeká fanoušky Západozemí hned dvojitá nálož novinek. Než dorazí v létě 3 řada Rodu draka, tak je tady novinka, kterou je Rytíř Sedmi království. Podle autora předlohy George R. R. Martina se zatím jedná o vůbec nejlepší adaptací jeho díla. Seriál se odehrává sto let před událostmi Hry o trůny a sleduje Sera Duncana Velikého se svým panošem Eggem na jejich cestě. My z redakce jsem se na seriál velmi těšili a rozhodli jsme se, že si pro vás připravíme dojmy k první epizodě, která měla premiéru na HBO Max 19.1.2026. Jdeme se tedy podívat, jak se úvod zamlouvá nám.
První dojmy k úvodu seriálu Rytíř Sedmi království
Marek Lízal
Mám tenhle svět rád. Jasně konec Hry o trůny nebyl příliš povedený (škoda dalších slov), ale Rod Draka mi zase vrátil tu lásku do tohoto světa a na Rytíře jsem se těšil. Věděl jsem, že nás čeká odlehčenější podávaná bez intrik a bez klasické atmosféry Západozemí. A po úvodní epizodě musím říct, že je to dost fajn. Jde tady vidět, že půjde o pomalejší a trošku až ospalé vyprávění, kdy přichází na komediální momenty, kde některé fungují více a jiné méně. Ale je důležitý zmínit, že se netlačí na komediální momenty. Je to takové jemnější, hravější a zábavnější. Není to Západozemí, na které jsme zvyklí, ale je to více než příjemná změna po těch letech a já jsem tomuhle otevřený.
Samotná postava Sera Duncana Velikého není normální hrdina na první pohled, ale je to prostý muž, který se snaží zapadnout a dokázat, že je rytířem, ale chybí mu sebevědomí a pěvná koncentrace. Jak dávno víme, ať už z knih, nebo ze Hry o trůny, kdy byla o Duncanovi zmínka, tak bude z něho slavný rytíř a já osobně se těším, až jeho cestu uvidím. Hlavní herec Peter Claffey je v roli Duncana přesvědčivý a velmi dobrý. Na jeho společné scény s mladým klučinou Eggem se těším. Je také velmi fajn, že Rytíř Sedmi království nemá mít dlouhou stopáž jako předchozí dva seriály z tohoto světa. Místo hodiny má úvod 40 minut a zbylé epizody mají mít něco málo přes 30 minut. Plus je to opět, jak je u HBO zvykem po řemeslné stránce velmi pěkná podívaná, kdy kamera a hudba je na skvělé úrovni. Na úvodní scénu se hezky koukalo díky těm záběrům. Za mě tedy na úvod velmi fajn věc, která nesedne každému, stylem je to jiný oproti Hře o trůny nebo Rodu Draka a než klasickým Západozemím je to něco jiného, ale něco, co mě neurazilo a já si mile rád bez problému za týden pustím druhý díl.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: HBO Max
Pavel Hrubeš
Spokojenost a příjemné překvapení. Knižní předlohu jsem četl před asi dvanácti třinácti lety a hodně se mi líbila, protože šlo o menší uzavřené příběhy. Hlavní showrunner seriálu Ira Parker moc dobře pochopil v čem je síla těch příběhů a rozhodl se nám to ukázat. Tohle nebude seriál, který bude stát na epických scénách, velkoleposti či postavách, kteří budou intrikovat, aby se dostaly na Železný trůn. Tohle bude dobrodružná podívaná o potulném rytíři, který si svou povahou a odvahou získá uznání velkých lordů a pánů. Už první díl naznačí, že to bude ve výsledku odlehčenější podívaná, co se nebude tolik brát vážně a nabídne trochu jiný pohled na život obyčejných lidí v Sedmi království. Mě osobně se dost líbí, že se seriál vydal uvolněnější cestou, kde se bude hodně stavět na hlavních dvou postavách a morálnímu rozhodování a kodexu rytířství. Navíc to díky „jednoduššímu“ příběhu bude o dost přístupnější pro obyčejné diváky.
HBO na tomto seriálu nešetřilo a má skvělou výpravu, rekvizity, kostýmy, a parádně u něj funguje ta správná středověká atmosféra. Při sledování jsem si několikrát vzpomněl na film Příběh rytíře s Heathem Ledgerem. Hlavní herec Peter Claffey je v roli Duncana dost sympatický a divák mu během pár minut začne fandit. Dexter Sol Ansell měl v prvním díle pár scén, ale regulérně si je kradl pro sebe a já se moc těším na další díly, kde bude mít více prostoru. První díl se čistě z mého pohledu povedl, ukázal tón jakým bude seriál odvyprávěn, dobře představil hlavní hrdiny a já jsem spokojený a moc rád se s nimi vydám za rytířským dobrodružstvím.
Hodnocení: 7,5/10
Tohle byly názory redakce a jejich dojmy na úvod nového seriálu od HBO Max Rytíř Sedmi království. Máte stejné názory na úvod tohoto seriálu ze světa Hry o trůny?
V blízké budoucnosti se detektiv Chris Roven (Chris Pratt) ocitne před soudem, kde je obviněn z vraždy své manželky Nicole (Annabelle Wallis). Má 90 minut na to, aby dokázal svou nevinu soudkyni Maddox (Rebecca Ferguson) vytvořenou umělou inteligencí v programu trestního soudnictví MERCY, který kdysi pomáhal vytvořit, než rozhodne o jeho konečném osudu…
Timur Bekmambetov je ruský filmař, kterému jeho filmy jako Noční hlídka či Denní hlídka otevřely dveře do Hollywoodu. V akčním snímku Wanted dokázal, že je tvůrce schopný mnoha kreativních nápadů, mezi jeho další výrazné hollywoodské produkce patří film Abraham: Lovec upírů či remake Ben-Hura, který brutálně propadl. Kariéra Bekmambetova se poté zhruba od roku 2015 uhýbala jedním výrazným směrem. Když už nerežíroval, tak alespoň produkoval filmy, které spoléhaly na vyprávění pomocí techniky screenlife. V této oblasti se stal Bekmambetov v podstatě průkopníkem; takové filmy konkrétně vyprávějí děj z pohledu počítačů, tabletů nebo chytrých telefonů, které postavy používají. I kdyby náhodou došlo na roky odkládaný Wanted 2, Bekmambetov jasně naznačil, že by nejspíše tentokrát nájemní zabijáci upřednostňovali drony před fyzickou akcí z prvního filmu.
Bekmambetova režijní novinka poté částečně implikuje ke screenlife technice, přeci jen jde o jistou tvůrčí odměnu, protože děj není vyprávěn pouze pomocí obrazovek chytrých zařízení. Film se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti (2029), hlavní postava Chris Roven v podání Chrise Pratta poté musí do hodiny a půl dokázat svou nevinu v případu vraždy jeho manželky. V tomto pojetí je konkrétně řízen umělou inteligencí v podobě soudkyně Maddox v podání Rebeccy Ferguson. Ta má přístup k databázím a může je využívat v rámci snahy ústřední postavy o obhajobu, čas se nicméně krátí. A pokud se Chris nedokáže včas obhájit, bude popraven. Rozjíždí se tak high-tech kriminálka, která možná naznačuje, že by se Bekmambetov mohl stát vizionářem. I když spíše ne.
Důkaz viny – Bekmambetov zlenivěl, přesto pořád umí
Zdroj: Amazon MGM Studios
Byla by nejspíše předem chyba očekávat od Důkazu viny high-tech variaci na Alfreda Hitchcocka či vyloženého nástupce Minority Report. Ne, že by se snad Důkaz viny nepokoušel o nějaký sociální komentář („Lidé i umělá inteligence dělají chyby, a také se z nich učí“) a vykreslení nepříliš vzdálené budoucnosti s lehce dystopickými prvky. Bekmambetov ani scénář Marca van Bella nicméně nejsou Neill Blomkamp či Paul Verhoeven. Výsledkem tak není dílo, které by mělo kdovíjak veliký přesah a šlo o sci-fi s jasným politickým komentářem. Důkaz viny se neodehrává ve vyloženě nezajímavém světě, který by snad nestál za prozkoumán. Přeci jen se z něj ovšem to nejzajímavější jen naznačí. A už během úvodní expozice se o tomto světě odhalí věci, které následně nejsou dvakrát extra využité a působí tak v rámci jakési snahy o budování světa nadbytečně.
Od počátku je ovšem velkou výhrou filmu tempo. Film začne s ústředním soudem, zmatenému protagonistovi s vypadlou pamětí poté A. I. soudkyně dodává podobný kontext situace jako divákovi. A pak už jen stačí čekat a sledovat, zda se Chris Roven skutečně ukáže jako vrah své ženy, či se nakonec nepodaří objevit náznaky, že by za vraždou možná mohl stát někdo jiný. S A. I. soudkyní (Rebecca Ferguson do své role dává tolik, jak to v rámci role jde) nejde moc manipulovat; v průběhu vyšetřování o sobě začíná pochybovat i ústřední hrdina, přeci jen se ovšem nevzdává odhalení pravdy. A následně už moc nesejde na tom, jak moc falešných stop a falešných podezřelých se ve filmu vyskytne. Důležité je, že i když Timur Bekmambetov jako realizátor očividně zlenivěl, pořád dokáže natočit alespoň poměrně zábavný film.
Šablona, která se očividně ještě úplně nevyčerpala
Zdroj: Amazon MGM Studios
Otisk Bekmambetovy screen life šablony nejde při všem tom projíždění telefonů a mailů přehlédnout; pokud se ovšem pro Bekmambetova jedná o zřejmou tvůrčí komfortní zónu, žánrová obměna jí přeci jen svědčí. Za normálních okolností by vlastně mohl námět sloužit i pro klasickou kriminálku bez sci-fi prvků; sama o sobě není ničím speciálním. Hravost je nicméně z této vyprávěcí formy poměrně patrná, a to i přes fakt, že pravděpodobně okouká. A závěrečná třetina, která má mnohem blíže ke Kobře 11 nežli k sci-fi spin-offu Pátrání, působí jako ne zrovna elegantní finiš k doposud rozjetému příběhu. Jako kdyby například Provaz končil závěrečnou scénu z první Mission: Impossible. Chris Pratt tu nicméně alespoň nehraje svou typickou úlohu (i když si ani tentokrát neodpustí občasné hláškování), dostává poté momenty, kdy dokáže předvést něco, co by se dalo označit za relativně přesvědčivé seriózní herectví – minimálně takové, které by od něj nejspíše mnozí nečekali.
Navzdory snadným obavám film rozhodně nepůsobí lacině či vizuálně ošklivě. V rámci zadání se na film poměrně hezky kouká, a navíc se s celým konceptem pracuje poměrně zábavně. Ne zrovna vyloženě chytře, protože jde za pochodu napočítat až příliš kiksů a potenciálních náznaků, že jde možná o zajímavou vizi, ale nepříliš domyšlenou. Logika tu za pochodu až příliš často skáče z okna, a to i na poměry přimhuřování oka při přihlédnutí k parametrům sci-fi žánru. Pořád je to nicméně lepší epizoda CSI: Cyber, než byla jakákoliv oficiální epizoda CSI: Cyber. A svým způsobem je to také neurážející nepřiznaný spin-off RoboCopa (reboot v režii Josého Padilhy evokuje snadno).
Banální sci-fi jednohubka
Zdroj: Amazon MGM Studios
Je to pořád především banální sci-fi jednohubka, která by nejspíše zapadla i jako epizoda antologie Black Mirror. S konceptem A. I. se pracuje poměrně šikovně, i když lehce naivně; zrovna náročná detektivka, ve které by bylo těžké dopředu tipovat výsledek, se také tak úplně nekoná, protože vodítka film předhazuje poměrně výrazně. A to především v momentech, kdy začíná jít do tuhého.
Svým způsobem je to sci-fi variace na Uprchlíka, kdyby Richard Kimble Harrisona Forda nebyl tak úplně uprchlík a Samuel Gerard Tommyho Lee Jonese byl pohledná A. I. soudkyně, která zápasí se svou podstatou. Nikdy se tak úplně nedá věřit tomu, že je Prattův hrdina skutečně vinný. Bez velkých odhalení se poté dá říci, že scénář v tomhle ohledu moc nepřekvapí a vydává se tak vlastně poměrně předvídatelnou cestou. Především i v rámci vývoje vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho dcerou Britt v podání Kylie Rogers, která si nemůže být jistá, zda její otec náhodou přeci jen není vrah její matky.
Je to pořád poměrně jednoduchá podívaná. Ovšem pořád zábavná a především chvílemi vizuálně hravější, než by do současného Bekmambetova leckdo tipl. I díky tomu má ke generickému blockbusteru rozhodně daleko. Dá se přitom snadno věřit tomu, že velké plátno bude tomuhle filmu slušet více nežli pouhá obrazovka monitoru. Revoluční či zásadní zářez do sci-fi žánru se ovšem nekoná. Pokud se tedy v roce 2029 neukáže, že je Bekmambetov snad skutečně vlastníkem křišťálové koule, o budoucí jurisdikci díky tomu ví více, než mu mnozí budou po uvedení jeho nejnovějšího filmu věřit. Je ovšem nevyhnutelné, že se o A.I. bude Hollywood vyjadřovat, pokud to poté bude alespoň v podobně zábavných formách, nebude to muset být do budoucích let nutně špatně.
Důkaz viny závěrem
Důkaz viny není revoluční sci-fi, ale ani není úplně bez nápadu. Bekmambetov se částečně opírá o svou již osvědčenou screenlife šablonu a vytváří poměrně zábavnou a vizuálně hravou podívanou, která baví především tempem a dvěma sympatickými herci v hlavních rolích. Film sice není zásadní a přes všechnu snahu ani příliš hluboký; jeho zábavnost a moderní přístup k technologickému vyprávění však potvrzují, že Bekmambetov i nadále umí minimálně vytvořit film, který stojí za zhlédnutí. I když se od jeho novinky rozhodně nevyplatí očekávat vizionářskou sci-fi s kdovíjak hlubokým politickým či sociálním přesahem…
Krásný lednový den vám všemi přeji a jsem rád, že jste zavítali na naše stránky a rozhodli jste se přečíst tento konkrétní článek. V této recenzi si rozebereme nový snímek oceňované režisérky Chloé Zhao, který nese jméno Hamnet. Zhao natočila chválené drama Země nomádů, a poté dostala velkou příležitost od Marvelu, aby nám ukázala příběh Eternals. Eternals rozdělili publikům, pro jedny je to nejoriginálnější marvelovka, pro druhé je to obří nuda. Po velkolepém blockbusteru se Zhao vrací k menšímu filmu, který stojí na dialozích, intimitě a velkých emocí. Film Hamnet můžete vidět v kině od 22.1. Úvod máme za sebou a teď se můžeme vrhnout na samotnou recenzi filmu Hamnet!!!
Recenze filmu Hamnet
Když věčně hladový domácí učitel William Shakespeare (Paul Mescal) potká divokou volnomyšlenkářku Agnes (Jessie Buckley), zrodí se příslovečná láska jako trám, v jejímž průběhu se jim narodí tři děti. Protože rodinu je třeba živit a zároveň uspokojovat Williamův dramatický talent, tráví on většinu času v Londýně budováním svých snů, zatímco Anges se na zdánlivě idylickém anglickém venkově snaží ve všech směrech zabezpečit domácnost a všechny tři děti, dvě dcery a syna Hamneta, jenž touží pokračovat v otcových šlépějích. Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a v Anglii za vlády královny Alžběty I. to platilo obzvlášť. Když rodinu postihne nevýslovná tragédie, otřese to i zdánlivě nezničitelným vztahem mezi Williamem a Agnes. V temnotě a zoufalství se Shakespeare vybičuje k napsání svého vrcholného díla, tragédie o Hamletovi. Světu tím nadělí nezapomenutelný příběh a sobě a své ženě lék na žal a trápení. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Universal
Citlivá režie od Chloé Zhao
Režisérka Chloé Zhao je velmi šikovná tvůrkyně. Její Země nomádů mi nesedla tolik, jak bych si přál, přesto jsem tam viděl obrovský talent a skvělé vedení herců. Eternals mi hodně sedli a považuje je za velmi povedený „jiný“ komiksový film. A velkou zásluhu na tom má právě Zhao, která dostala volnější ruku oproti jiným tvůrcům a režisérům. Zhao je osobitá vypravěčka, a ukázala mi, že umí točit intimní drama, i velkolepou podívanou.
V její nejnovějším filmu se vrací k menšímu intimnějšímu příběhu, ve kterém sledujeme jeden pár, jak se poznal, zamiloval, založili si rodinu, a pak se společně vyrovnávali s rodinnou tragédii, která je potkala. Opravdu hodně moc se mi líbilo, jak Zhao celý příběh pojala – vychází z knižní adaptace od Maggie O’Farrell, která se Zhao napsala scénář. Film je dost civilní, osobitý, autorský, emocionální a také intimní. Slovo intimní hodně vystihuje, jak film působí na diváky.
Režisérka vsadila na pomalejší tempo, nádherné záběry na přírodu, skvělé a realistické kulisy, špinavost a také na neobyčejně obyčejný příběh jedné rodiny. Ten příběh je dojemný a dokáže v divácích rezonovat, jelikož ztráta potomka k patří k tomu nejhoršímu, co rodiče může potkat. A je jedno jestli jste slavný spisovatel, nebo obyčejný rolník. Každého normálního rodiče to bolí. A každý se s tou bolestí vypořádává jinak. Někdo se uzavře do sebe, někdo pracuje, a někdo přenese svou bolest na papír a podaří se mu stvořit něco velkolepého. Zhao to tady ukáže několika způsoby, a všechny působí uvěřitelně a silně.
Zdroj: Universal
Skvělé herecké výkony
Film stojí a padá na výborných hereckých výkonech obou představitelů v hlavní rolích. Režisérka si sehnala opravdu šikovné a talentované herce, kteří zvládli ztvárnit své komplexní charaktery. Jessica Buckley dostala velkou hereckou příležitost a svou šanci naplno využila. Buckley je ve své roli naprosto přirozená, parádní a má v sobě tolik emocí a energie, že jí nevnímáte jako postavu, ale jako reálného člověka. Herečka má velkou oporu ve svém spoluhráči Paulu Mescalovi, jenž svého anglického barda pojal jinak, než jsem čekal. Mescala dal Shakespearovi hloubky, nevyrovnanost, pochyby, i selhání. Oba herci jsou ve svých rolí parádní a podávají opravdu zajímavé herecké výkony.
Ve vedlejší rolích je naprosto parádní Emily Watson, která svou zkušenou ženu zahrála skvěle a parádně doplňuje Buckley. Osobně se mi dost líbil Noah Jupe v menší roli na konci filmu, kde moc dobře odehraje, co má.
Zdroj: Universal
Klady a zápory
Film má skvělou audiovizuální stránku. Je parádně natočený a moc hezky se na něj kouká. O kameru se postaral polský kameraman Łukasz Żal a vytvořil nádherné záběry. Hudbu si vzal na starost vynikající skladatel Max Richter. Díky jeho skladbě On The Nature Of Daylight mě konec zasáhl ještě více, než jsem čekal. Osobně se mi líbilo, kolik je ve filmu odkazů na slavné díla od Shakespeara. Čím více máte Shakeaspeara načteného, tím více si užijete jednotlivé dialogy, scény a momenty.
A teď se koukneme na jedinou velkou výtku, kterou k filmu mám. Tou výtkou je, že jsem celou dobu čekal na to, co se stane a jak se to stane, a co se bude dít dále. Trochu jsem čekal, že mě příběh v některých ohledech překvapí, případně mi nabídne ještě něco více. Samozřejmě to je čistě můj osobní problém, a jsem přesvědčený, že pro spoustu diváků to nebude nic zásadního, a film si mnohem více užijí.
Zdroj: Universal
Pár slov na závěr a hodnocení filmu Hamnet
Hamnet je povedený a dobře natočený film, který je plný emocí, myšlenek a má skvělé herce. Určitě stojí za to film vidět a dozvědět se něco nového o životě slavného anglického barda. Osobně jsem čekal, že mi film dá něco trochu jiného, ale tady je dost velká pravděpodobnost, že to budete mít jinak. Pokud chcete vidět zajímavý a krásně natočený film, tak určitě na Hamneta vyrazte do kina.
Hodnocení: 7/10
Doufám, že se vám má recenze na film Hamnet líbila a dáte filmu šanci, jelikož je opravdu zajímavý.
Adaptace románu Agathy Christie o vtipné mladé aristokratce Bundle Brent (Mia McKenna-Bruce), co se pustí do pátrání po pachateli vraždy, ke které došlo během velkolepém večírku na venkovském sídle…
12. 1. 2026 tomu bylo přesně 50 let od skonu spisovatelky Agathy Christie, která i po 5 dekádách od svého úmrtí ovšem neztratila status jedné z nejznámějších spisovatelek detektivních románů. A i proto zůstane autorkou, jejíž díla se budou často adaptovat. V posledních letech tomu bylo například v rámci filmů s Herculem Poirotem v podání (i v režii) Kennetha Branagha. A nyní došlo také na novou adaptaci Sedmi ciferníků. Třídílná minisérie konečně vznikla v režii Chrise Sweeneyho, objevují se v ní poté Helena Bonham Carter, Martin Freeman, Iain Glen či Mia McKenna-Bruce v hlavní roli. Jak se nicméně nová adaptace povedla?
Sedm ciferníků Agathy Christie – Nutná adaptace?
Zdroj: Netflix
Eileen Brent se objevuje hned ve dvou dílech Agathy Christie. Před Sedmi ciferníky byla konkrétně představena v knize Tajemství Chimneys. I když zde plní vedlejší úlohu, pomáhá hlavnímu hrdinovi Anthonymu Cadeovi s vyšetřováním ústřední záhady. Tajemství Chimneys nicméně tato adaptace Sedmi ciferníků nebere v potaz, protože to ani není nutné. Důležitější je, že McKenna-Bruce od prvních momentů do hlavní role zdánlivě pasuje. Je zábavná, dokáže vystihnout její specifickou náturu; pro víceméně neznámou herečku by z pochopitelných důvodů mohlo jít o průlomovou roli.
Tři epizody, jejichž délka nepřesáhne stopáž 180 minut, působí na adaptaci knihy o 282 stránkách tak akorát. Je nicméně otázkou, jak moc dávají nové adaptace takových zajetých detektivních příběhů smysl. Spousta autorů detektivních příběhů (nejen literárních, ale i filmových) se častokrát odkazuje na autory jako Agatha Christie, že tím svým způsobem mohou svým vzorům dělat medvědí službu. I když tu její příběhy byly první, pro diváky zmlsané moderními detektivkami (Na nože) mohou jejich nové adaptace snadno působit nadbytečně. Svým způsobem se jedná o začarovaný kruh. Neznamená to ovšem, že nutně musejí být jakékoli budoucí adaptace zbytečné. Některé například mohou dodat původnímu zdrojovému materiálu nový kontext. Tato adaptace je řemeslně realizovaná poměrně slušně, těžko se na ní ovšem hledá cokoliv, co by jí dovedlo dodat hodnotu navíc.
Dobová výprava obstojí, provedení méně
Zdroj: Netflix
Z minisérie trčí dobové kostýmy a výprava, které mají vypovídat o zasazení do 20. let 20. století. Herci občas působí poměrně nepřirozeně, především při snaze o pronesení dialogů, které na 20. léta 20. století moc nesedí; nejedná se ovšem o nic zásadního. Následně dojde k ústřední vraždě, která je pro zmiňovanou Eileen Brent tak trochu osobní. A tak se sama pustí do vyšetřování vraždy, která má spojitost i s titulními sedmi ciferníky. Seriál se přitom snaží být tak moc retro, že to vlastně není ani tolik sympatické; i přes pouhé 3 epizody se poté děj poměrně táhne a někdo šikovný by určitě zvládl realizovat podobnou adaptaci, která by se vešla pod 2 hodiny. A měla tak alespoň o 40 minut méně.
Srovnatelným tahounem jako Eileen Brent je superintendent Battle v podání Martina Freemana, který si (jak je u něj zvykem) dokáže ve své roli krást prostor pro sebe. Své si poté odehraje i Helena Bonham Carter v roli mrzuté matky hlavní hrdinky. Seriál má poté výhodu, že poměrně věrnou adaptací a pokud tak jde o základ (vycházení z předlohy Christie), nemůže to dopadnout špatně. K vraždě, která ústřední zápletku rozjíždí, dojde poměrně rychle; děj se díky tomu nevleče. A výhoda je i v hlavní hrdince, která se alespoň částečně snaží bojovat proti genderovým stereotypům své doby. I v tomto případě se těží z knižní předlohy; Christie ovšem zvládla vytvořit postavu, která působí jako věrohodně emancipovaná. A výkon McKenna-Bruce to jen dokáže podtrhnout.
Slušná minisérie, která se nikomu do paměti nejspíše dvakrát nezapíše
Zdroj: Netflix
Je to pořád slušná minisérie, přeci jen se ovšem nejspíše najde těžko dostatek důvodů, aby si na ní někdo dokázal už jenom za pár týdnů vzpomenout. A svým způsobem za tím nejspíše stojí i zmiňovaný formát. Tři epizody nepůsobí jako extra moc; v případě tohoto materiálu jsou ovšem tak trošku moc. A to i přes fakt, že výsledná zápletka se dá těžko označit za klasický detektivní příběh. Režie Sweeneyho působí poměrně rutinně (Branagh přeci jen své adaptace Hercula Poirota pojal mnohem stylověji), daří se mu nicméně alespoň vystihnout atmosféru 20. let 20. století. Když už poté dochází k odklonům od původního zdrojového materiálu, nedá se říct, že by vyloženě dodávaly nějakou přidanou hodnotu. Seriál nicméně i nadále profituje ze silné předlohy, která směřování děje táhne i v momentech, kdy jsou zásahy této adaptace radikálnější, než by možná bylo zapotřebí. Těch zásahů nicméně v součtu není moc.
V průběhu ze seriálu více a více trčí sebeuvědomělost, která ve finále může za to, že minisérie ve své formě funguje. Nepůsobí, že by se brala zrovna dvakrát vážně, zároveň úplně nerezignuje. I proto je čas strávený s touto minisérií poměrně slušný; za pár týdnů si ovšem nejspíše stejně budou všichni pamatovat přinejlepším hlavní hrdinku, kterou by šlo hned vidět v adaptaci Tajemství Chimneys. A začne být škoda, že jí Christie ve své tvorbě neužívala častěji jako Hercula Poirota nebo Miss Marple. Jestli tahle nová adaptace stojí kvůli něčemu za pozornost, je to právě Mia McKenna-Bruce aspirující na objev roku. Instantně mnohem sympatičtější nežli Millie Bobby Brown v roli Enoly Holmes.
Sedm ciferníků Agathy Christie závěrem
Nová adaptace Sedmi ciferníků je slušně zpracovaná minisérie, která těží ze silné předlohy Agathy Christie, avšak nepřináší výrazně novou hodnotu navíc. Dobová výprava a kostýmy fungují, herecké výkony, zejména Mii McKenna-Bruce jako Eileen Brent a Martina Freemana jako superintendente Battle, mají šmrnc. Přesto se jedná spíše o slušnou podívanou, na kterou se příjemně kouká, ale která se pravděpodobně nevtiskne dlouhodobě do paměti diváků. Hlavním lákadlem zůstává především solidní obsazení a sympatická hlavní hrdinka…
Hezký den vám přeji. Mám pro vás připravenou recenzi na film, na který jsem se moc těšil od okamžiku, kdy bylo oznámeno, že vznikne. Tady v tomto filmu je vše, co mám rád. Režie Joe Carnahan, dal mi výborný A-Team, a jeho filmy mám rád. Dvojice Matt Damon a Ben Affleck, tuhle dvojici můžu vidět všude, i v hloupé reklamě na donuty, protože jsou skvěle sehraný a je vidět, že jsou jako bratři. Zápletka, která je správně temná a nabízí hrdiny, kteří mají více vrstev a budou řešit morální dilema. Zaujal jsem vás?? Jestli ano, tak je to jen dobře. Film Rána je k vidění na Netflixu 16.1. Nebudu to zbytečně protahovat a jdeme na samotnou recenzi filmu Rána!!!
Recenze filmu Rána
Tým policajtů z Miami objeví v polorozpadlé skrýši pořádný balík peněz. Brzy ale zjistí, že se ničemu a nikomu nedá věřit, a vzájemná důvěra je rázem tatam. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Netflix
Povedená režie a scénář od Joe Carnahana
Takhle mám Carnahana rád. Režisér Joe Carnahan se vrací v topové formě a servíruje nám „reálnější“ verzi Mizerů. Zápletka filmu zní lehce béčkověji, a já se celkem bál, aby to nebylo na příběhu a scénáři znát. Tady si Carnahan zaslouží velkou pochvalu, protože je film mnohem chytřejší a zajímavější, než se na první pohled zdá. A může za to přesná režie a dobře napsaný a vystavěný scénář.
Carnahan nikam nespěchá a buduje správnou atmosféru a napětí. Krásně si vyhrál se vztahy mezi hlavními hrdiny a jejich motivacemi. Příjemně mě překvapilo, jak film umí klamat tělem, a několikrát dokáže stočit pozornost jiným směrem.
Osobně se mi hodně líbila první polovina filmu, kde se pomalu stupňuje napětí a vytváří se atmosféra, kdy si hlavní hrdinové přestávají věřit. Tady to Carnahan moc dobře natočil, a já jeho napínavou hru sledoval a moc hezky jsem se u ní bavil. Druhá půlka začne pomalu vykládat karty na stůl a přidávat stylově natočenou akci. Akce mi hodně sedla, jelikož je napínavá, přízemnější a snaží se držet v realistické rovině. Navíc přichází po dobře vygradovaném ději a působí jako přirozená katarze všech událostí.
Popravdě mě hodně příjemně překvapily dialogy, které jsou parádně napsané a působí přirozeně – scéna v aute, kde si čtyři postavy povídají má výbornou atmosféru a hutnost. Postavy mluví a chovají se přirozeně, a skvěle to pasuje k tónu dané scény, i k samotné atmosféře filmu.
Zdroj: Netflix
Affleck + Damon
Carnahan si sehnal parádní obsazení, které je tady moc dobré a táhne film v klidných pasážích, tak i v akčních momentech. Matt Damon je tady parádní a moc hezky klame tělem, protože si u jeho postavy nebudete ničím jistý. Damon tady má dost hereckých poloh, a mě bavilo sledovat kam bude jeho charakter směřovat a jak se bude rozhodovat.
Ben Affleck zde má velmi vděčnou roli a několikrát na sebe strhává pozornost svým výkonem. Affleck se mi tady hodně líbil a užil jsem si jak pojal svou postavu, protože znovu platí, že je zajímavější, než se na první pohled zdá. Damon a Affleck jsou zde ultimátně sehraný a je radost na ně koukat, jelikož jsou neskutečně přirozený a věříte jim všechno. Jejich společné scény patří k tomu nejlepšímu.
Zdroj: Netflix
Povedené obsazení vedlejších rolí
Steven Yeun svou postavu zahrál velmi přesvědčivě a bavil mě ve své roli. Sasha Calle a Teyana Taylor mi ve svých rolí sedly a obě mají několik hodně povedených scén. Catalina Sandino Moreno podalo dobrý a uvěřitelný výkon a neztratila se mezi ústřední pěticí. Kyle Chandler nemá tolik prostoru, ale své si v pohodě odehraje a je ve své roli dobrý. V menších cameo rolích mi udělali radost seriálový matador Nestor Carbonell a akční mlátička Scott Adkins, který tady kupodivu nemá ani jednu velkou akční scénu.
Zdroj: Netflix
Pár slov na závěr a hodnocení filmu Rána
Velká spokojenost. Dost jsem si přál, aby se film povedl, a my dostali povedený a napínavý akční thriller. A to se naštěstí stalo. Film mi sedl a krásně jsem se u něho bavil, protože je dobře natočený, má dobré tempo, spád a jak už jsem několikrát zmínil jeho atmosféra stojí za to. Navíc tu jsou přesný herci, kteří si vše s přehledem odehrají. Pokud máte rádi temnější akční filmy, tak budete hodně spokojený. Rána je povedený akční thriller, který toho nabízí mnohem více, než si myslíte. Takže si ho běžte pustit.
Hodnocení: 8/10
Toto byla má recenze na akční thriller Rána od Netflixu. Doufám, že se vám recenze líbila a film si pustíte.
Ralph Fiennes a Jack O’Connell se vracejí do svých výrazných rolí v pokračování 28 let poté. Tentokrát pod režijní taktovkou Niy DaCosty. Příběh 28 let poté: Chrám z kostí přímo navazuje na extravagantní závěr filmu Dannyho Boyla z minulého roku, ve kterém Alfie Williams ztvárnil hlavní postavu Spikea. Ten teď společně s Jimmyho gangem šíří násilí a chaos mezi přeživšími. Vše se ovšem změní, když narazí na Dr. Kelsona a jeho chrám z kostí.
Americká režisérka Nia DaCosta stojí za režií filmu 28 let poté: Chrám z kostí, který rozšiřuje hororový svět vytvořený Danny Boylem a Alexem Garlandem ve filmu 28 let poté. V pokračování tohoto epického příběhu se Dr. Kelson (Ralph Fiennes) ocitá v šokujícím novém vztahu, jehož důsledky mohou změnit svět – setkání se Spikeem (Alfie Williams) a s Jimmym Crystalem (Jack O’Connell) se stává pro něho noční můrou, ze které nemůže uniknout. Infikovaní totiž nepředstavují největší hrozbu pro přežití – nelidskost přeživších může být ještě podivnější a děsivější. (oficiální text distributora)
Zdroj: Sony Pictures Entertainment
Již minulý rok nastavil Boylův film 28 let poté laťku pro jeho pokračování i žánr samotný poměrně vysoko, a překonat ji rozhodně nebyl jednoduchý úkol. S Alexem Garlandem vytvořili jedinečný postapokalyptický snímek nabízející prostor pro podstatná témata a budování tohoto světa. Výrazný autorský rukopis, silný příběh, rozmanitost témat a netradiční přístup k postapokalyptickému hororu vytvořili z filmu ojedinělý divácký zážitek. To mnohým divákům nesedlo do vkusu i na základě odlišných očekávání.
V 28 let poté: Chrám z kostí jde pestrá stylizace stranou, prim zde hraje příběh
Dobrou zprávou je, že 28 let poté: Chrám z kostí Nia DaCosta zrežírovala podstatně komorněji bez výrazné stylizace, ale stále na vysoké úrovni. Film se tedy najednou stává o to přístupnější. Tam, kde 28 let poté bodovalo vizuálem, Chrám z kostí přináší znatelně prohlubující příběh konkrétně postav Dr. Kelsona a Jimmyho Crystala, ale i světu samotného.
Zdroj: Sony Pictures Entertainment
Alex Garland ve scénáři nenechává nic náhodě. Veškeré motivy z předchozího dílu, ale i ty nové, jsou nadále smysluplně budovány s obstojnou gradací. Ta vrcholí jednou z těch nejvýraznějších audiovizuálních sekvencí roku 2026. A ačkoli tohle tvrzení může působit naivně, tak právě završením zásadních linek a témat funguje závěr snímku v nevídané symbióze. Příběh jako takový první polovinu spíše rozehrává šachovou partii a nenastavuje možná potřebné rychlejší tempo. To se ale ovšem následně mění. A to právě ve chvílích, kdy se jednotlivé linky začínají proplétat.
Jimmy Crystal a jeho gang sedmi prstů
Film také blíže nahlíží na kult osobnosti kolem Jimmyho, kterému jeho skupina oddanně podléhá a věří, že je dovede ke „Kotelníkovi” a obdrží nové instrukce, jak nadále šířit chaos celou Británií. Právě prostřednictvím Kotelníka, chápejte ďábla, který je podle Jimmyho jeho otec a má na svědomí celou nákazu, se dostává do popředí trauma z dětství. Vidíme zde, jak se Jimmy v tomto nebezpečném světě upíná k posledním vzpomínkám na normální svět a jeho otce. Přítomny jsou i výčitky z neochránění jeho matky se sestrou před nakaženými, jak jsme viděli v úvodu 28 let poté. A to nadále prohlubuje propast mezi vším násilím, které vykonává, a nadějí, že v něm zbylo alespoň nějaké to dobro.
Zdroj: Sony Pictures Entertainment
Později ve filmu dochází ke střetu gangu se skupinou lidí, kteří chtějí jen nadále a v poklidu přežívat, do čehož se ovšem Jimmy začne vkládat. Skvěle zde v kontrastu funguje odlišný přístup ke způsobu života a lidskosti mezi skupinami. A právě dynamiku Jimmyho skupiny ozvláštňuje Spike, který se potýká s niterním morálním kontrastem. Na jednu stranu se mu příčí metody, které Jimmyho ďábelský gang vynucuje, ale na tu druhou potřebuje přežít a je pro to ochoten udělat mnohé. Zároveň scénář připomíná, že je to stále dítě, které na podobné věci a podřizování se autoritě není zvyklé, což se odráží v jeho jednání.
Chrám z kostí je vizuálně atraktivní jízda
Akce a explicitní násilí v tomto filmu rozhodně nechybí a oproti předchozímu dílu je svou surovostí na podstatně vyšší úrovni. A to i díky poctivé kamerové práci Seana Bobbitta, se kterým už DaCosta spolupracovala na filmu Marvels. Ten chytře komponuje všechny násilné scény, jejichž součástí jsou až nechutné detaily, ze kterých jde mráz po zádech. Ale zato i ty více existenciální sekvence s Ralphem Fiennesem. V kontextu násilí je nutno zmínit i nakažené, kterých podobně jako v prvním dílu není hojný počet, což můžeme vnímat jako negativum z důvodu uvěřitelnosti tohoto fikčního světa. Ale v rámci příběhu, který zde tvůrci vyprávějí, to je pouze malý neduh.
Stejně jako tomu bylo ve 28 let poté, i zde je nedílnou součástí celého díla podmanivá hudební složka, která zcela přesně dokresluje jak motivy nezodpovědného lidského jednání, tak i motivy v jistém směru klidného světa a bytí.
Oscarový herecký výkon nebo i dva?
Ralph Fiennes už má na svém kontě několik rolí, které bychom mohli označit za oscarové. Role Dr. Iana Kelsona není výjimkou. Tuto klidnou a stoickou postavu ztvární s neuvěřitelným citem a pochopením jejího nastavení mysli. Film prozkoumává Kelsonovo pochopení pro druhé, což je jedna ze zásadních příběhových linek 28 let poté: Chrám z kostí. Hra s napětím a stupňováním situací v celém filmu funguje velmi dobře. Sledujeme taktéž Kelsonovu odvahu během několika setkání s děsivou alfou. Tyto scény se řadí mezi momenty, jenž posadí diváka na okraj sedačky. Postupně sledujeme, jak se s alfou sbližuje a vytváří přátelský vztah. To samo o sobě působí bizarně, ale v kontextu Kelsonova povolání tato setkání nabídnou zajímavé momenty.
Zdroj: Sony Pictures Entertainment
V předchozím filmu jsme dostali pouze ochutnávku Jimmyho (Jack O’Connell), která ani nedokáže vystihnout, jak ďábelská postava to ve skutečnosti je. O’Connell precizně pracuje s Jimmyho neškodně působící pasivní agresivitou, nepředvídatelností a více či méně jistou pozicí v rámci jeho gangu. Tímto na plátna přináší dosti zajímavou postavu, pro kterou i na základě již zmíněných traumat z dětství člověk chová jistý soucit. Ale často tento soucit staví do opozice s jeho jednáním, díky čemuž ho budete pravděpodobně nenávidět. A to i na základě vztahu, který jakožto diváci máme ke Spikeovi. Protože ten se stává jeho terčem v nejeden moment.
Postava Jimmyho filmu dodává přesah v rámci církevního vnímání světa, konkrétně satanismu. Tím vzniká pozoruhodná linka, na kterou můžeme nahlížet jako paralelu ke Kelsonovu chrámu z kostí. Výsledek je v podstatě stejný, ale způsob kterým je toho dosaženo a jak je na život a smrt nahlíženo je diametrálně odlišný. A právě tento motiv filmu společně s humánností můžeme vnímat jako ten nejsilnější. A to i slovy Dr. Kelsona, která několikrát v průběhu rezonují. Memento amoris. Memento mori.
28 let poté: Chrám z kostí závěrem
Chrám z kostí je přístupnější a vyprávěním soustředěnější pokračování, které sází méně na styl a více na silné postavy, morální dilemata a brutální realitu přežití. Nabízí výrazně syrovější násilí, výbornou kameru, podmanivou hudbu a především skvělé herecké výkony Ralpha Fiennese a Jacka O’Connella. Pokud hledáte postapokalyptický horor s přesahem, který vás nešetří, ale zároveň má co říct o lidskosti, moci a víře, tak tento snímek stojí za zvážení.
Hodnocení: 10/10
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures Entertainment
Skvěle obsazený historický snímek, který sklidil nadšené ohlasy. My z redakce jsme se na tento nový film režiséra a scenáristy Jamese Vanderbilta, který stojí za scénářem například k filmu Zodiac od Davida Finchera velmi těšili a rozhodli jsme se, že vám dáme společné dojmy. Na úvod to tedy nebudeme prodlužovat a jdeme se podívat na recenze naší redakce, která film Norimberk viděla. Film je od 15.01.2026 v kinech.
Recenze redakce k filmu Norimberk
Podzim 1945, válkou zdevastovaný Norimberk hostí tribunál s nacistickými válečnými zločinci v čele s Hermannem Göringem (Russell Crowe), jehož ve vězeňské cele vyslýchá americký vojenský psychiatr Douglas Kelley (Rami Malek). Během procesu přítomné neděsí pouze odhalované skutečnosti kolem dosud utajovaného rozsahu nacistických zvěrstev, nýbrž i nenápadný lidský rozměr souzených bestií, který Kelleyho přiměje konfrontovat samotnou podstatu zla a jeho roli v dějinách, a to nejen v těch dosavadních. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Falcon
Pavel Hrubeš
Poctivě natočené drama, ze kterého vám nebude moc příjemně. Přiznám se, že o norimberském procesu jsem slyšel, ale nikdy jsem se nezajímal více do hloubky o co přesně v něm šlo, kdo konkrétně byl souzený a jak to celé probíhalo. Díky novému filmu Norimberk jsem zas o něco chytřejší.
Režisér James Vanderbilt nemá s režii hodně zkušenosti, ale na filmu to není ani trochu vidět. Vanderbilt se na filmovém place pohybuje dlouhé roky jako producent a hlavně scénárista. A jeho producentská a scénáristická kariéra je působivá, jelikož tam má drahé a ambiciózní blockbustery, které jsou řemeslně a vizuálně topové, ale většinou to divákům nesedlo, a byly to komerční neúspěchy. Nicméně Vanderbilt na těch film odvedl dobrou práci, a skvělou práci odvedl na Norimberku.
Po režijní stránce mu nelze moc co vytýkat, jelikož film vypadá dobře až na pár digitálních scén. Vanderbilt moc dobře věděl, kde je největší síla jeho filmu, a na tom hlavně staví. Staví na kvalitní dialozích a parádní hereckých výkonech. Scénář je opravdu moc dobře napsaný a hodně se mi líbilo, jakým způsobem je vyobrazen hlavní vztah mezi Göringem a Kelleyem. Užil jsem si i zajímavé vedlejší postavy, které jsou prokreslenější, než jsem čekal.
Russell Crowe má po delší době opravdu skvělou roli a je v ní fantasticky. Crowe znovu předvádí, proč jednu dobu patřil mezi nejlepší herce. Rami Malek je šikovný herec, a své si v pohodě odehrál, ale vůbec mi zde nesedl, a bohužel mi kazil celý film. Prostě se mi do té role nehodil. Michael Shannon má velmi vděčnou roli a krásně předvádí svůj herecký um. V menší roli se mi líbil Richard E. Grant, protože si svou roli naprosto užívá.
Samotný film je o dost zajímavější, než se na první pohled zdá. Má hloubku, nabízí zajímavý úhel pohledu a vztah hlavních hrdinů je dost propracovaný. Osobně mi film pěkně utekl a i přes depresivní téma se na něj koukalo dobře. Norimberk je dobrý a zajímavý film, který nabídne parádní herecké výkony a připomene nám, abychom nezapomínali na největší zvěrstva minulého století.
Hodnocení: 7,5/10
Zdroj: Falcon
Marek Lízal
Předem jsem věděl, že mě čeká snímek s velmi pozitivními ohlasy, a proto jsem na Norimberk byl zvědav, jak se povede. Pro Jamese Vanderbilta se jedná o druhý projekt, který si zrežíroval. Je především znám jako scenárista, ať už Vřískotu 5 a 6 nebo Zodiac od Davida Finchera. Jeho verze největšího soudního procesu století je sebevědomě natočené, historické drama, které se zaměřuje na vztah psychiatra americké armády Dr. Douglase Kellyho s nacistickým vůdcem a pravou rukou Hitlera Hermanna Göringa v přípravě na stíhání za všechny ty hrůzy. A z toho, co začíná jako úkol, se stává intenzivní souboj důvtipu a morálky, který nutí své postavy a diváky čelit nejtemnějším zákoutí lidské zodpovědnosti. Za sebe musím říct, že jde na filmu vidět, že to není točeno pro nějaké ceny a festivaly, ale jako trochu větší mainstreamová věc, která nebude nudit a dopřeje divákovi kvalitně zpracovaný film u kterého si užije veškerý čas strávený u filmu.
Norimberk nenudí, jde na něm vidět, že to je zjednodušený a zmodernizovaný téma pro dnešní publikum. Alespoň tohle chápu z těch negativních názorů a chápu je, ale mě to vůbec nevadí, protože se ten film snaží soustředit na něco jiného než jen na celý proces, který se tehdy stal. Režijně je to velmi dobře odvedená práce, technicky to je skvělé, kamera a střih fungují velmi dobře a když dojde na soudní scény, tak jen sedíte pozorně a vychutnáváte si tuhle hezky natočenou věc. Celé tomu také dopomáhají herci. Po herecké stránce film šlape. Rami Malek odvedl velmi dobrou práci a jeho psychiatr mě bavil. Ale ten, kdo si krade film pro sebe je Russell Crowe u kterého jsem měl pocit, že si konečně vybral dobře napsanou roli. Göring je inteligentní, charismatický a manipulativní šmejd, který je až magnetický a nechcete z něho spustit oči a do velké míry je pravda, že tenhle film drží nahoře právě Russell Crowe.
Filmu jinak musím nechat, že má tempo, nenudí (stopáž 148 minut nešla poznat) a solidní atmosféru, která vyvrcholí v závěru parádním způsobem. Dějová linka překladače je hodně fajn. Jo, a málem jsem na to zapomněl, ale scéna mezi Malekem a Crowem v cele, kdy oba (hlavně Malek v tu chvíli) předvedou díky svým výkonům a dialogům nejlepší scénu filmu, kterou jsem si velmi užil. Jinak dojde zde během soudu na záběry z koncentračních táborů a je to zase nepříjemná podívaná. V této části se člověku bude těžko dýchat.
Norimberk je za mě velmi povedený snímek, který mi sedl a užil jsem si ho. Ano má nějaké chyby, struktura vyprávění by mohla být lepší a poselství v závěru mohlo vyznít silněji, ale Vanderbilt odvedl velmi dobrou práci a jde vidět, že ví, co chce a baví mě. Norimberk je silné historické drama, které dokazuje, že spravedlnost není jen o zákonech, ale o konfrontaci svědomí.
Hodnocení: 8/10
Tohle byla recenze redakce na film Norimberk. Doufáme, že se vám článek líbil a film jste si užili.
Na Netflix dorazil 12.1. dokument zvaný Poslední dobrodružství: Jak vznikaly Stranger Things 5. Má dvě hodiny a nahlídneme zde do nitra vzniku závěrečné série, natáčení, kolik úsilí a umu bylo potřeba a jaké problémy nesla tahle série. V tomto článku se nebudeme zabývat recenzí a hodnocení tohoto celkového dokumentu. Od toho tady nejsem. Sice si v závěru k dokumentu něco řeknu, ale skutečný důvod, proč tento článek vzniká je, abychom se podívali, co nejzajímavějšího tento dokument o vzniku závěrečné 5. série Stranger Things prozradil. Článek bude obsahovat spoilery, pokud jste pořád neviděli ať už poslední nebo celý seriál, tak tento článek není pro vás. Bez většího zdržování jdeme na to.
Finále nebylo napsaný, když se začalo natáčet
Jedna z věcí, co diváky nejvíce mrzí je, že finále Stranger Things nebyla taková pecka v jakou doufali. To, že je poslední série jednoznačně nejslabší ze všech o tom nemusíme diskutovat, ale už během sledování si mohli diváci všimnout, že je tady něco zvláštního. Hodně se jelo na jistotu, žádné překvápko a úmrtí postav se nekonalo a ve druhé polovině série šlo poznat, že něco tady nehraje, jako by nějaký materiál chyběl a podobně. V dokumentu nám bylo prozrazeno, že finální osmá epizoda nebyla napsána před začátkem natáčení. Dufferovi pořád se svým scenáristickým týmem nevěděli, jak tohle celé zakončit a nebyli si ničím jistí, představu sice měli, ale napsat to byl složitější úkol, jak ukazuje dokument. Matt Duffer během natáčení druhé epizody v jednu chvíli v dokumentu říká: „Ne, že bychom nevěděli, jak to skončí. Je to vymyšlený. Jen musím…musím to napsat. A trochu nám dochází čas. Dřív jsem byl schopný psát sedm dní v týdnu, ale už to nedám. Mám dvě děti a je to…tohle je blbá práce na to mít děti“.
Celý tento proces, kdy nebyla napsaná poslední epizoda taky znepříjemňovala produkčnímu týmu práci, protože plánovaný dny na natáčení se díky tomu zvětšil a pořád bylo potřeba, jelikož si Dufferovi zakládají na, co nejvíce praktických efektů a setů, postavit kulisy pro závěrečnou osmou epizodu. Dokument sice přesně neupřesňuje, kdy byla napsána poslední epizoda, ale podle toho, jak je dokument sestaven můžeme odhadovat, že to bylo před posledními díly. Je proto škoda, když si divák uvědomí, že 4 a 5 sérii dělí tři roky, ale v roce 2024, kdy se 5 řada natáčela neměli pořád kompletní scénář. Je to zvláštní, když se podíváme zpětně, jak předchozí série Dufferovi se svým týmem zvládali, ale poslední série úplně nešlapala.
Zdroj: Netflix
Jeden ze scénáristů chtěl nějaké monstrum ve finále
Další věcí, která lidem nedá spát a na internetu díky tomu vzniklo spoustu vtipných memeček a podobně je, kde jsou ve finále nějaká monstra? Demogorgoni, demodogs, netopýři nebyli nikde. Tohle konkrétně jsem řešil v článku „Na co se v poslední sérii Stranger Things zapomnělo?„, ale dokument nám odhalil něco, co asi moc lidí dvakrát nepotěší. Jedním z důležitých scenáristů seriálu je Paul Dichter. Ten stojí za scénářem například k epizodám Čaroděj nebo Drahý Billy. V dokumentu probíhá debata, co se bude díl ve finální bitvě v scenáristické místnosti. Ross Duffer říká „Co se děje v Propasti?“. Matt následně říká „Přijde mi, že se tam schyluje k nějaký bitvě. Přímo tam…tak jak to uděláme? Super je, že máme obří monstrum. To je novinka (myslí v 5. sérii)“. Následně tady probíhá debata nad tím, co postavy budou dělat, až se objeví tohle obří monstrum. V jednu chvíli tedy přijde i na debatu o demogorgonech nebo nějaké jiné příšeře, která bude hrdiny nahánět. Dufferovi v této části mluví hlavně o tom, že hrdinové budou chtít za každou cenu jít zachránit děti.
V tom má scenárista Paul Dichter skvělou poznámku se slovy „V Propasti musí být nějaký příšery. Aspoň demogorgon nebo netopýr. Pes nebo prostě něco tam musí být. To nejde, aby tam nic nebylo“. Na což v jednu chvíli Dufferovi souhlasí, ale po přemýšlení stočí Matt tuhle debatu na to, že v epizodě čtyři – Čaroděj – se jedná o vrchol, kde je na scéně šest demogorgonů a ostatní s tím teda začnou souhlasit, že demogorgoni začnou být okoukaní tímto způsobem, kdyby je dále použily. Po dokoukání dokumentu je proto o to větší škoda, že Dufferovi nakonec Dichtera neposlechli a nesnažili se udělat finální bitvu napínavější, grandiózní a celkově lepší a smysluplnější.
Zdroj: Netflix
Měla Eleven původně zemřít?
Víme, jak seriál nakonec skončil. Osud Eleven nechali na představách divácích a nevíme přesně, jestli skutečně zemřela nebo přežila. Viděli jsme, že nejspíše zemřela, ale Mikův příběh na konci mluví o tom, že Kali byla s Eleven domluvená a díky její schopnostem El přežila a nafingovali její smrt, aby mohla žít poklidný a normální život. Ale mohli jsme dostat jasnou odpověď? V dokumentu Ross říká, že celou závěrečnou epizodu musí směřovat k tomu, že se El na konci zabije. Na to Matt odpovídá slovy, že pokud budou naznačovat, že se chce zabít, a pak se zabije, tak to úplně podle něho fungovat nebude. Paul Dichter na to řekne „Co kdyby nebylo jasný, jestli se už definitivně rozhodla? Že nad tím uvažuje?“. Ross pokračuje se slovy, že hlavní je udržet diváky v napětí a že hlavním motivem sedmé epizody bude nejistota, jestli to vážně udělá. Následně se v místnosti nemůžou dohodnout nad tím, jak to udělat, jestli se El rozhodne žít nebo ne. Ross by nejraději nedával jasnou odpověď, ale Matt by to rád udělal. Tým se nakonec shodne, že nevědí, jak to napsat. V dokumentu jsme mohli tedy vidět, že si nikdo plně nebyl jistý tím, jaký osud by měla El mít. Přesto prvním velkým návrhem od Rosse Duffera bylo, že El zemře. Pomohla by tahle definitivní odpověď divákům k lepšímu přijetí konce?
Použili Dufferovi při psaní scénáře ChatGPT a Reddit?
Jedna věc, která vyvolala po dokoukání dokumentu poprask na internetu je ta, že Duffferovi při psaní scénáře použili ChatGPT a Reddit. Fanoušci jsou proto pochopitelně znechucení a najednou chápou, proč jsou některé věci takové v poslední sérii a bohužel začali tuhle tvůrčí dvojici, která vytvořila tento seriál odsuzovat. Otázka tedy je, opravdu použili ChatGPT a Reddit k psaní scénáře? Na co to přesně potřebovali? ChatGPT můžeme v dokumentu zahlédnout ve 40 minutě. Reddit můžeme vidět v čase 44 minut a 30 vteřin. Je pravda, že mohli GPT použít na cokoliv a ne přímo na psaní a vymýšlení scénáře. A na Redditu se chtěli podívat na fanouškovské teorie a zkusit jít třeba jiným směrem. Na tohle se samozřejmě odpovídá těžko a osobně bych v tom nehledal něco víc a už vůbec bych tuhle tvůrčí dvojici neodsuzoval. Pořád si musíme uvědomit, že jsou to jen lidi a poslední série není průšvih.
Zdroj: Netflix
Jamie chtěl polidštit Vecnu
A tady se dostáváme k něčemu, co seriál měl v závěru stoprocentně udělat. Dát postavě Henry/Vecna větší prostor a prohloubit ho. V dokumentu totiž přijde na moment, kdy Jamie mluví s Mattem a říká mu, že dostal pár super nápadů a je podle něho zajímavé, že by se Vecna v hlavě vrátil domů. Přesněji říká „Může jít kamkoli, ale rozhodl se takhle. Rozhodl se vrátit domů. A bydlí ve svém domě. Skoro jako by to byla idealizovaná představa, jak by chtěl žít, ale nikdy nemohl. Člověk s ním soucítí“. Matt mu ta odpovídá, že ano je to super nápad. Jamie dále pokračuje se slovy, že nikdy neměl kamarády, a zmíní jméno Patty, která na něho bývala hodná. Matt opět opakuje, že se mu tenhle nápad líbí. Jamie ještě dodá, že taková je realita. „Je to mnohem opravdovější..a smutný“.
A tady se dostávám k tomu, co měl seriál udělat. Existuje totiž divadelní hra, která se zabývá příběhem mladého Henryho. A tento příběh podle mě neměl vzniknout jako divadelní hra, ale mělo to být v seriálu. Právě proto nechtěli kvůli tomu tohle řešit v seriálu, když už je to v této podobě, ale to je ten zásadní problém. Patty byla kamarádka Henryho v mládí. Jediná, která v něm neviděla nic špatného, ale jenom to dobré. Herec Jamie je tímto příběhem obeznámen a snažil se během natáčení více vžít do své role a řešit tyhle věci s tvůrci. Ale nikdy v seriálu na tohle nebyl prostor tuhle postavu více polidštit, dát mu hloubku a pochopení. Jediný na co se seriál s ním zmohl, tak bylo v závěrečné epizodě rychlé vysvětlení, jak přišel ke kontaktu s Mind Flayerem. Na to odkud se vzal tajemný kámen si asi budeme muset počkat v chystaném spin-offu, ale tenhle seriál měl stát na vlastních nohách, odvyprávět všechno a uzavřít tento fenomén. Takhle na sebe budou muset být nějaké návaznosti, které tento seriál nepotřeboval.
Zdroj: Netflix
Netflix na Dufferovi vyvíjel tlak?
V dokumentu přijde na moment, kdy Dufferovi přiznávají, že je Netflix a produkční neustále uháněli, kdy konečně bude napsaný poslední díl. Dufferovi říkají, že v takové náročné pozici nikdy předtím nic nepsali. Uznali, že byli pod tlakem a museli se snažit, aby se to povedlo. Dále Matt dodal „Takhle dlouho jsme se scenáristy ještě nic neřešili. Rozebírali jsme scénář repliku po replice, aby byl co nejlepší“. Je tohle tedy další důvod, proč je 5 série nejslabší? Dolehl na Dufferovi tlak a byla tahle dlouhá cesta s tímto seriálem ke konci vyčerpávající a podepsalo se to na nich? Z dokumentu to takhle působí a je pravda, že něco takového není úplně sranda. Přesto si tento tlak svým způsobem Dufferovi vytvořili sami tím, že nedokázali oproti minulým řadám v klidu dokončit a vymyslet kompletní scénář.
Závěrečná slova o dokumentu Poslední dobrodružství: Jak vznikaly Stranger Things 5
K dokumentu musím říct, že ty dvě hodiny byly hezky strávené a člověk o to více ocení všechnu tu práci, co do tohohle seriálu museli všichni dát. A není jen řeč o scenáristech, režisérech, hercích, ale i o celkovém štábu, kteří vytvářeli kulisy, prostředí, kde se bude točit a převést to, co je ve scénáři do živé podoby. Myslím si, že je to krásná ukázka toho, že bychom hlavně neměli zapomínat při chválení určitých věcí na ty, kteří nejsou vidět. Ty, co tvoří pohled na věc. Ty, co jsou za kamerou. Dokument je jinak krásnou tečkou za tímto seriálem a i přes nějaké překážky je nutné říct, že si všichni zaslouží respekt, protože to není procházka růžovou zahradou. Emocionální rozloučení s herci v závěru je silný pro fanoušky na sledování a když v závěru dojde na proslov Finna, tak mě to osobně zlomilo a věřím, že nebudu jediný. „Jen jsem chtěl říct. Když seriál začínal, bylo mi 12. A byl jsem u toho s těmito lidmi (ukázal na Noaha, Gatena a Caleba). Asi to bude znít smutně, ale jako malý jsem neměl moc kamarádů. A když jsem poprvé mluvil s Dufferovými, přišlo mi, že mám kamarády. A teď jich mám hrozně moc“. Kdo má tedy rád tenhle seriál a chtěl by více nahlédnout za kameru, tak je tohle super věc, kterou by si nikdo neměl nechat ujít. Mě osobně tohle sledování, jak se co natáčelo a podobně velmi baví a užil jsem si to.
Tohle by byl tedy článek na dokument k 5 řadě Stranger Things, jak se natáčela a co za problémy tvůrci museli řešit, a co nejzajímavějšího jsme se dozvěděli z těchto informací. Doufám, že jste si článek užili a bavilo vás to. Pokud jste to dočetli až jsem, tak si toho velmi vážím a snad se vám tento dokument líbil stejně jako mě.
