Vítejte všichni u dnešní komiksové recenze. Dnes pro vás mám připravenou velkou pecku. Nakladatelství CREW po letech znovu vydalo kultovní a legendární komiks, který patří mezi nejzásadnější příběhy v celé batmanovské historii. Řeč bude o komiksu, jenž byl Christopheru Nolanovi velkou inspirací při natáčení filmu Batman začíná. Komiks nese vše říkající jméno Batman: Rok jedna. Pohodlně se usaďte, udělejte si na chvilku pohodlí a začtete se do naší recenze na komiks Batman: Rok jedna!!!
Recenze komiksu Batman: Rok jedna
Má se stát tím největším bojovníkem proti zločinu, jakého svět kdy poznal. Nebude to mít lehké. Roku 1986 vytvořili Frank Miller a David Mazzucchelli strhující moderní verzi Batmanova zrodu. Oprášili legendu a vdechli jí nový život. Po NÁVRATU TEMNÉHO RYTÍŘE, Millerově dystopické legendě o Batmanových posledních dnech, je tu ROK JEDNA s novou vizí počátku klasické postavy. (oficiální text nakladatelství CREW)
Parádní scénář od Franka Millera
Scénárista Frank Miller zde odvedl hodně dobrou práci, které parádně funguje i po letech a několika přečtení. Komiks sice nese jméno Batman: Rok jedna, ale kdyby se jmenoval Gordon: Rok jedna, tak by to také dávalo smysl, a možná i větší. Miller se zaměřil na první roky těchto dvou postav a pojal je, co nejvíce realisticky a nepříjemně. Gotham je zde temné a nepříjemné místo, co je prolezlé korupcí, mafiány a nelze nikomu věřit.
Miller se v tomhle případě vůbec nedrží zpátky, a co nejvíce zdůrazňuje prohnilost Gothamu (prodávaní drog na ulici, prostituce atd.), policie a samotného systému. A tohle nepěkné zobrazení Gothamu pomáhá, aby mnohem lépe vynikli naši dva hlavní hrdinové, kteří představují světlo na konci tunelu. Hrdinové, kteří si budou muset odřít lokty a ušpinit ruce, aby prosadili spravednolst.
Líbí se mi jakým stylem Miller odvyprávěl Rok jedna. Přesto mám k jeho scénáři jednu zásadnější výtku. Tou výtkou je, že mi to místy přišlo uspěchané. Vím, že Miller měl na odvyprávění příběhu jen čtyři sešity, a proto má komiks takové tempo jaké má. Nicméně kdyby měl komiks o dva sešity navíc, tak by příběh mohl být propracovanější a údernější. Tohle je asi má největší výtka, kterou ke komiksu mám.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Působivá kresba a barvy
O kresbu se postaral slavný výtvarník David Mazzucchelli, který svou kresbou příběhu dal tu správně nepříjemnou a hutnou atmosféru. Mazzucchelli vyobrazil Gotham jako místo, kde opravdu nechcete žít. Jeho kresba sice není detailní a na první pohled pohledná, ale skvěle podporuje příběh a jeho hlavní myšlenku. Mazzucchelli odvedl parádní práci a skvěle se mu povedlo vyobrazit samotného Batmana.
Barvy si vzala na starost Richmond Lewisová a i ona se dost podílela na celkové stylizaci příběhu a samotného komiksu. Její barvy z dnešního pohledu vypadají dost retro, ale krásně prodávají podstatu samotného příběhu. Barvy se z mého pohledu povedly a jsou přesně takové jaké mají být.
Zdroj: Nakladatelství CREW
Pár slov na závěr a hodnocení komiksu Batman: Rok jedna
Četl jsem tento komiks po několikáté a stále jsem dost spokojený. Rok jedna stárne se ctí a jeho příběh bez problémů funguje, a má co říci. Tvůrci stvořili nadčasové dílo, které zkušenějším a znalejším čtenářům udělá velkou radost. Osobně mohu tento komiks jen doporučit a snad se vám bude líbit.
Hodnocení: 8/10
Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství CREW!
Toto byla naše recenze na legendární a dnes již kultovní komiks Batman: Rok jedna. Doufám, že vás recenze zaujala a pokud komiks neznáte nebo jste ho nečetli, tak si ho seženete, protože se jedná o jeden z nejzásadnější příběhů Batmanovi historie.
Varlata Jense obývá a pečlivě řídí organizovaná společnost spermií. Jejich životní cíl je jasný – udělat vše pro tu nejlepší ejakulaci. Paralelně Jens a Lisa objevují nahá těla svých protějšků a sexualitu. Když se oddají prvnímu společnému sexu, smysl spermií se najednou mění. Již nekončí v dlaních svého pána. Mají teď volnou cestu razit přímo k vajíčku. To však pro mladistvý pár znamená značné komplikace a začíná nemilosrdný závod o čas, který je pro všechny náctileté zaručenou noční můrou…
Spermageddon – Antropomorfní spermie a jejich společnost
Zdroj: SF Studios
Norský filmař Tommy Wirkola je svéráz. Byť byl je jeho celovečerní debut Kill Buljo pochybnou parodií na Kill Bill (Quentin Tarantino dává palec nahoru!), díky filmům Mrtvý sníh nebo Cesta za smířením se z Wirkoly vyklubal jeden z nejvýraznějších severských filmařů, díky filmům Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic nebo Šílená noc se navíc usadil i v Hollywoodu. Kariéra Wirkoly je jednoduše barvitá, to potvrzuje i jeho první animák. Ten Wirkola realizoval spolu s Rasmusem A. Silverstenem (série filmů Sluník a Ludvík, Suprákovi). Jenom bláhová duše by mohla čekat, že Wirkola realizoval animák pro celou rodinu. Potvrzuje to fakt, že se zápletka točí kolem spermií.
Název Spermageddon je pravděpodobně všeříkající. Společnost antropomorfních spermií, paralelně první sex, který pro tuto společnost s vlastním náboženstvím představuje cosi jako cestu do Valhally. V podstatě takový divoký mix filmů Prci, prci, prcičky, Pán prstenů, South Park: Peklo na Zemi, V hlavě i Buchty a klobásy. Dle očekávání film, který není pro každého, přesto by bylo krátkozraké film označit film pouze za vulgární ptákovinu bez vkusu. Spermageddon si nebere servítky a výsledkem je zážitek, který se rozhodně nevidí každý den.
Spermageddon je hravý a v nejednom ohledu potěšující
Zdroj: SF Studios
Očekávat prvoligovou animaci se dle očekávání nevyplatí, všechny ty spermie, bakterie, mozkové hemisféry i démoni z vaginálního gelu ovšem vypadají nejlépe, jak vlastně můžou (většinu času půjde pro diváky se slabším žaludkem stejně o něco nechutného a nepřekousnutelného). Od prvních minut potěší fakt, že je společnost antropomorfních spermiích nějak smysluplně představena. Srovnávat se nejspíše Spermageddon bude pár let starými Buchtami a klobásami, dá se pak předpokládat, že na rozdíl od Sausage Party nebude nutné se u Spermageddonu nutné zpětně strefovat do zákonitostí světa, Spermageddon v tomto ohledu působí jaksi propracovanější/smysluplnější.
Spermageddon se v ničem nedrží zpátky, příběh o náboženství snadno sklouzává k nejedné zábavné metafoře, byť pravděpodobně nepotěší ty, kteří nemají rádi doslovné a okaté strefování se. Vyvinutá společnost spermií má své náboženství, jakéhosi svého Elona Muska/zlého Tonyho Starka s maniakálními plány, o hrozbách spojených s ejakulací jsou poučeni od A do Z. Celou dobu to skutečně působí, že se tvůrci nedrží zpátky a to i ve scénách, které mohou potrápit i lidi s krapet silnějším zažíváním. Svou hravostí a chvílemi vyloženou drzostí je ovšem Spermageddon v podstatě po celou dobu zábava. A to i v druhé příběhové rovině.
Spermageddonu ubližuje jeho doslovný epilog
Zdroj: SF Studios
Když se zrovna nesleduje výprava spermií do dělohy, film paralelně sleduje první souložení postav Jense a Lisy. Jejich linka zvládá být poměrně roztomilá a to není nutné, aby se divák v jejich objevování sexuality a braní si poznámek z porna našel. Souložení ústředního páru se do velké míry skládá ze zábavných epizodek, které až sympaticky autentickým způsobem zobrazují nějakou vzájemnou sexuální přitažlivost a snahu si užít ten nejlepší šukózní víkend. Spermageddon může samozřejmě těžit ze sympatického tempa (při stopáži 80 minut není čas ztrácet čas) a svým způsobem je vlastně těžké vybírat si, zda je zábavnější sledovat ty antropomorfní spermie a nebo ten roztomilý teenage pár. Jen linka s teenage párem je možná méně „nechutná.“
Spermageddonu jako celku nejvíce oslovuje až doslovný epilog, který se jaksi nehodí k celému filmu. Najednou to působí jakoby za závěrem stal nějaký vklad ministerstva zdravotnictví, který musí do filmu vložit jakousi pochybnou politickou agitku. Nejen, že se film snaží možná až na sílu vložit jednu myšlenku, ale zároveň to celé jaksi v epilogu není tolik vtipné, jako předtím. Je to škoda, protože závěrečná hudební sekvence (film je tak trochu muzikál) je hravá a epilog by svým způsobem mohl na dosavadní dění filmu vrhnout zcela jiné světlo. V součtu se to nekoná a epilog spíše film tak trochu shazuje dolu. Kdyby měl Smermageddon jen 75 minut, fungoval by jako celek líp. I když…
Spermageddon rýpe do víry a smyslu existence
Zdroj: SF Studios
Pokud brát epilog Spermageddonu jakkoliv pozitivně, určitě díky faktu, jak zřejmě rýpe do toho, jak může být víra naivní a jak se někdo může celou svou existenci honit za něčím, co ve finále nedává smysl. Spermageddon je přesně ten typ filmu, kteří mnozí odsoudí pouze jako „hovadskou“ zábavu, zapomenou přitom na to, že i něco takového může mít přesah. Nejen svou hravostí a schopností z honby za dělohou udělat strhující dobrodružství, ale také tím, že se tu někdo nebojí poukázat na komplexnost sexuálního styku. Byť to pro mnohé především bude především oddechová blbina, ve které se bude při skupinovém sledování skvěle nasávat a někteří gurmáni se jistě rádi nabijí i jinou specialitou.
Spermageddon ovšem skutečně neodsuzovat jenom jako blbinu pro burany a lidi bez vkusu. Tenhle animák má vizí, nějaký viditelný přesah, schopně drží při sobě a a představuje nejkomplexněji vykreslené spermie v dějinách kinematografie. ,,A není to málo Antone Pavloviči„? Spermageddon rozhodně není 1. animovaná liga, nepřepisuje anály animovaného filmu, epilog tomu skutečně jen škodí. Přesto je to nejen fajn animák, ale další sympatická ukázka krásně zvrácené kreativní mysli Tommyho Wirkoly. Jen škoda, že se zřejmě spousta vtipů i bez znalosti originálního jazyka v českém překladu ztratí.
Spermageddon závěrem
Spermageddon je dle očekávání velmi svěží animovaná podívaná, která si pozornost získá už díky svému názvu. Bude ovšem vyloženě hloupé a ignorantské jí hned odsoudit jako buranský animák pro neznabohy. Spermageddon je hravý a v nejednom pohledu uspokojující, překvapí nejen chytrými metaforami, ale vyloženým přesahem. Škoda až příliš doslovného a morálně krapet zvrhlého epilogu, protože jinak je to další trefa Tommyho Wirkoly do černého. Na vyložený orgasmus to nestačí, na pošimrání ano. Sympaticky šukózních 80 minut, byť jeho posledních 5 minut mělo skončit na podlaze střižny…
Takýchto hrdinov sme v kinách ešte nevideli! Jeden cap a sedem pestrofarebných vlasatých kuriatok zažije dobrodružstvo v animovanom filme Ako z divých vajec, ktorý aj vašu rodinu poteší na filmových plátnach už od štvrtka 13. marca. Vydáte sa za nimi do kráľovstva Kastília?
Neobvyklé obsadenie filmu Ako z divých vajec
Práve tam povstane temná sila… Pár dní od korunovácie nových vládcov je ukradnutých sedem kráľovských vajíčok a ostáva na jedinom hrdinovi, aby ich bezpečne vrátil. Je ním dospievajúci doručovateľ, cap Arthur, ktorého sny stať sa holičom svetovej triedy sú pozastavené, keď sa cez noc stane „rodičom“ 7 kuriatok! Ak chce udržať rozbúrené batoľatá na ich ceste v bezpečí, musí najprv dospieť, objaviť vlastnú minulosť a popri tom prebudiť zabudnutých šampiónov. Dokáže Arthur dostať dedičov do bezpečia a nakoniec zachrániť kráľovstvo?
Nedávno zverejnený trailer naznačuje, že sa môžeme tešiť na poriadnu porciu animovanej zábavy! Filmári, ktorí sa podieľali na filmoch King Fu Panda, Rodinka úžasných či Toy Story 3, nám naservírujú príbeh, v ktorom nebude chýbať množstvo gagov, akčných scén či kúziel!
V našich kinách bude snímka uvedená so slovenským dabingom, tešiť sa môžeme na známe herecké mená, akými sú Dávid Hartl, Juraj Predmerský, Michal Ďuriš, Martin Mňahončák, Jakub Ružička, Natália Kóšová či Michal Domonkoš, ktorý sa postaral aj o réžiu slovenského znenia.
Animovaný film Ako z divých vajec, ktorý zabaví detských aj dospelých divákov a diváčky, prinesú na plátna slovenských kín spoločnosti FOXX MEDIA GROUP a Continental film.
Zdroj: TS Continental film
Zdroj titulného obrázka: Continental film
Britský herec Jason Statham začínal profesionálnu kariéru ako skokan do vody, no z chlórových vôd športových bazénov prešiel do vôd kinematografie a stal sa jednou z najúspešnejších hviezd akčných filmov súčasnosti. Vo svojej novinke, ktorá príde pod názvom Working Man do kín 27. marca, sa bude snažiť žiť nenápadný život pracovníka na stavbe, keď mu cesty skríži zákerná zločinecká skupina…
Working Man prichádza
Levon Cade (Statham) opustil svoje pôsobenie vo vojenských tajných operáciách, aby začal viesť pokojný život ako stavebný robotník. Keď však unesú dcéru jeho šéfa, ktorú považuje za vlastnú rodinu, vydá sa ju zachrániť. Pátranie ho zavedie do temného sveta obchodovania s ľuďmi a rozsiahlej korupcie, ktorá siaha oveľa hlbšie, než si kedy dokázal predstaviť. Budú jeho schopnosti, ktoré získal vojenskými tréningami a praxou, užitočné v boji s organizovaným zločinom? A podarí sa dievča zachrániť, než bude neskoro?
O réžiu filmu sa postaral filmár David Ayer, ktorý stojí za snímkami ako Drsné časy, Králi ulice, Jednotka samovrahov či Bright. So Stathamom spolupracoval na minuloročnom akčnom filme Včelár a spoluprácu, ktorú si obe strany mimoriadne pochvaľovali, sa rozhodli zopakovať aj pri snímke Working Man. Zaujímavosťou je, že na jej scenári s Ayerom spolupracovala legenda akčných filmov – Silvester Stalone!
Akčnú novinku, ktorá poteší milovníkov drsných filmových dobrodružstiev a náhľadov do sveta organizovaného zločinu, úplatkárstva a násilia bez zábran, prinesie do slovenských kín distribučná spoločnosť Continental film.
Zdroj: TS Continental film
Zdroj titulného obrázka: Continental film
Mickey 17 – očekávaná sci-fi adaptace s Pattinsonem v dvojroli
Po úspěchu oscarového Parazita z roku 2019 se režisér Bong Joon-ho po delší odmlce vrací na plátna, tentokrát se sci-fi dramatem Mickey 17, v němž hlavní role ztvárnili Robert Pattinson, Mark Ruffalo, Naomi Ackie a Toni Collette. Film sleduje kolonizační výpravu na planetu Niflheim pod vedením autoritáře a neúspěšného politika Kennetha Marshalla, kterému bylo na Zemi zakázáno používat revoluční technologii 3D tisku lidského těla. Mickey, kterého ztvární Pattinson, se stává testovacím subjektem velké technologické společnosti, jež se snaží planetu osídlit. Před kolonizací je však nutné vyvinout vakcíny a otestovat prostředí, aby vesmírní konkvistadoři přežili – a právě k tomu slouží „nahraditelný” Mickey, kterého po každé smrti znovu vytisknou a nahrají mu zpět vzpomínky a osobnost.
Revoluční příběh Mickey 17 nenabízí, ale stále dokáže překvapit
Příběhy s tématem kolonialismu dnes nejsou žádnou novinkou. Film může připomenout snímky jako Avatar nebo Interstellar, které ve svém jádru kombinují dobře napsané postavy se zajímavými myšlenkami pohledu na život. Tyto vlastnosti filmu částečně chybí, jelikožMickey Barnes je obyčejný a zadlužený člověk, který se rozhodne zapojit do programu „nahraditelných”, aby takto unikl nepříjemným následkům nesplácení půjček na otevření stánku s makronkami. Z této lidské, potažmo morální stránky zde tedy nevzniká pramalý důvod, proč by nás jeho osud měl ve výsledku zajímat.
V tu chvíli přichází na řadu instinktivní lidská lítost a zároveň i konceptualizace ztráty vlastní identity, která se každou smrtí posouvá o stupínek výše. Mnohé diváky pravděpodobně přivede ke známému myšlenkovému cvičení Theseovy lodi. V tom jde ve zkratce o to, že pokud postupně nahradíme každý díl a součástku jedné a té samé lodi, tak výsledná loď už nebude tou původní, ale zároveň částečně ano, protože ta pomyslná kostra zůstává.
Zdroj: Warner Bros.
Kolonizace v političtějším kabátku
Jev, který Mickeyho a například zmiňovaného Avatara pojí dohromady, je pohled archetypálních vůdcovských postav na sebe samé. Vnímají se totiž tak, že jsou v právu a domorodé obyvatele vidí jako vetřelce a nebezpečná stvoření, čemuž tak ale není, i když se to tak může ze začátku jevit. V tomto ohledu film žádné revoluční pojetí nenabízí, naopak přehnaně zachází do detailů, a to i u situací, kdy to doopravdy není zapotřebí. A teď nemám na mysli komentování současné politické situace v Americe, především prostřednictvím Ruffalovy postavy Kennetha Marshalla, jelikož tyto paralely jsou viditelné zejména ve světle uplynulých týdnů a dávat to filmu za zlé není až takovým způsobem na místě. Přece jenom se natáčel už nějakou dobu, přetáčky se mu nevyhnuly a v ranějších fázích vývoje filmu, tedy před začátkem volební kampaně Donalda Trumpa, scény parodující amerického prezidenta s jeho bližními nemusely působit tak do očí bijící. Po několika aktuálních vystoupeních v médiích už ovšem tak působí. Mám tedy na mysli spíše podrobný rozbor a vysvětlování procesu klonování samotným Mickeym jako vypravěčem, které zejména v expoziční části filmu nenahrává tempu, jenž po zbytek lehce nadstandardní stopáže výrazně kolísá.
Filosofická rovina Mickeymu neschází
Zajímavých myšlenek se objevuje hned několik, ale nejsou vždy dotažené do úplného konce. Romantická linka s agentkou Nashou zprvu funguje, ale není zde věnovaný prostor například vnímání vztahu s novou verzí Mickeyho, ať už z pohledu jeho nebo Nashy. Ale je pochopitelné, že se scénář nemůže utopit v nekonečném filosofování, pokud chce udržet soudržný příběh. Na druhou stranu je film vhodným odrazovým můstkem k následné debatě o životě, nahraditelnosti nebo korporacích, což jsou všechno zásadní témata příběhu. Zato samotná dvojrole Mickeyho 17 a 18 v podání Pattinsona a především pak zápal Marka Ruffala v roli Kennetha Marshalla jsou tím opravdovým energickým nábojem celého projektu. A právě díky této postavě film funguje i v komediálních scénách – zvlášť v kombinaci s jeho ženou (Toni Collette), se kterou tvoří bizarní, ale zábavnou dvojici.
Po technické stránce nelze prakticky nic vytknout, kamera nenabídne nijak zásadní jaw-dropping momenty, ale je po celou dobu kvalitou konzistentní. Jak vizuální efekty, tak i relativně explicitní scény opakovaných smrtí Mickeyho a ostatních fungují bez problému. Hudba je v tomto filmu zásadním prvkem, který jednotlivé části plynule stmeluje a přispívá k celkovému naladění diváka.
Zdroj: Warner Bros.
Mickey 17 závěrem
Snímek je ambiciózní sci-fi drama, které se dotýká témat kolonialismu, identity a etiky klonování, ale jeho vyprávění místy ztrácí na tempu kvůli přehnané expozici. Zatímco hlavní postava Mickeyho ve své ryzí formě postrádá hlubší divácký zájem, film nabízí zajímavé myšlenkové koncepty a prostor pro filosofickou debatu právě díky zmiňovanému klonování. Herecké výkony, zejména Roberta Pattinsona a Marka Ruffala, vnášejí do filmu energii a humor. Technická stránka včetně vizuálních efektů a hudby zůstává na vysoké úrovni. Přestože film nepřináší zcela revoluční zážitek, díky svému pojetí a tématům stojí za pozornost, protože právě ta v divákovi rezonují a vedou k zajímavým úvahám
Máme tu další měsíc, a s ním jsou zde i další tipy na zajímavé filmy v kinech. V březnu konečně dorazí filmy, co získaly nominace na Zlatých Glóbech a Oscarech. Pak dorazí dlouho odkládané blockbustery. A samozřejmě další filmy, co mohou překvapit. Pohodlně se usaďte a jdeme na článek březen v kině!!!
Režisér Luca Guadagnino má teď formu jako blázen a točí jeden film za druhým. Po Rivalech připravil další typově odlišný snímek. Tenkrát se rozhodl pro adaptaci románu Teplouš, který je pro režiséra velmi osobní. Do hlavní role obsadil bývalého 007 Daniela Craigea. U nás v redakci jsme film viděli a jsme s ním spokojený. Tak snad se bude líbit i vám.
V roce 1972 na letních olympijských hrách v Mnichově se stala tragická událost. Skupina palestinských teroristů unesla jedenáct izraelských sportovců, které následně popravila. Celý svět byl tímto aktem šokován. Film Mnichov 1972 je o tom, jak celou situaci sledovali reportéři a novináři.
Dlouho očekávaný film režiséra Džun-ho Pong (který získal spoustu Oscarů za svůj poslední film Parazit) je konečně tady. Mickey 17 je sci-fi satira, jenž se nebojí tepat do současné společnosti a ukazovat prostředníček korporátům. Obsazení je skvělé, technicky to vypadá parádně, jen ty reakce nejsou, tak nadšené jak jsem čekal. Někdo je nadšený (my) a někdo je hodně zklamaný. Tak na jakou stranu barikády se připojíte vy?
Čarodějnice a lovec 13.3.
Nedělám si iluze. Tohle bude obrovská blbost. Režisér Paul W.S. Anderson si posledních pár desítek let točí, co ho baví a vůbec ho nezajímavá, co si o jeho filmech myslí kritici. Čarodějnice a lovec bude akční výplach, u kterého si mozek bude moc odpočinout. Po traileru si myslím, že to bude takové guilty pleasure pro měsíc březen.
Sněhurka 20.3.
Původní animovaná pohádka je klasika, kterou milují miliony diváků. Disney se rozhodl, že svět potřebuje novou hranou verzi. A tohle rozhodnutí nebylo moc moudré. Natáčení tohoto filmu nebylo moc idylické. Filmaři museli film několikrát odložit, přetočit, upravit a navíc dostali obrovskou nálož kritiky za některé věci – kontroverzní obsazení, estetická stránka atd. Doufám v dobrý film, ale po trailerech filmu vůbec nevěřím.
Poslední nádech 20.3.
Zajímavý survival z podmořského dna. Trailer vypadá dost dobře, obsazení má to správné charisma. Jen ty první ohlasy jsou jen lehce nadprůměrné, což je rozhodně škoda. Ale určitě to nebude špatný film.
Novokain 20.3.
Tohle bude akční výplach, který mi vykouzlí úsměv na tváři. Trailery jsou zábavné a slibují akci, co bude dost netradiční a bude se v ní hodně sázet na humor a brutalitu. Snad to bude zábavná akční jednohubka.
Navždy s vámi 20.3.
Brazilský snímek, co zabodoval na letošních Oscarech a odnesl si cenu za nejlepší cizojazyční film. Snímek má velmi kvalitní ohlasy a u nás v redakci se na něj hodně moc těšíme.
Working Man 27.3.
S režisérem Davidem Ayerem je to poslední roky těžké. Je to šikovný režisér, který umí točit. Ale také občas natočí naprosto průměrný nebo podprůměrný film, co nestojí za váš čas. S hercem Jasonem Stathamem si režisér při natáčení The Beekeeper sedli a teď si pro nás připravili další snímek. Trailer je hodně fajn a já věřím, že by to mohl být dobrý a zábavný akční snímek. Ale vše záleží na scénáři, a tady je to zajímavé, protože na scénáři se krom Ayera podílel i Sylvester Stallone.
Toto byly naše tipy na zajímavé filmy, které budou v březnu v kinech. Snad si nějaký film vyberete i vy.
Slepý právník Matt Murdock (Charlie Cox) bojuje za spravedlnost, zatímco bývalý zločinecký boss Wilson Fisk (Vincent D´Onofrio) usiluje o funkci starosty New Yorku, což vede ke střetu jejich minulých identit…
Daredevil: Znovuzrození – Ďábel strážný opět v akci
Zdroj: Marvel Studios
Daredevil patří mezi nejpopulárnější postavy z komiksové stáje Marvel Comics a na stříbrném plátně se poprvé objevil již v roce 2003 v podání Bena Afflecka. Tato adaptace se možná dočkala lepšího přijetí nežli spin-off Elektra, na rozjetí franšízy a především zapsaní mezi všeobecně kladně přijaté komiksovky to ovšem tehdy nestačilo. U studia 20th Century Fox se svého času chystal reboot od tvůrců jako David Spade nebo Joe Carnahan, práva se ovšem nakonec vrátila domů k Marvel Studios. Daredevil odstartoval takzvanou Defenders ságu seriálů na Netflixu, dočkal se celkem 3. sérií a všeobecně je pokládán jako to nejlepší z této jedné kapitoly Marvel Studios. Netflix a Marvel Studios ovšem rozvázalo spolupráci, 4. série Daredevila byla zrušena a počítalo se s tím, že se Daredevil časem vrátí na Disney+.
Po výskytech ve Spider-Manovi: Bez domova, She-Hulk: Neuvěřitelné právničce i Echo se Matt Murdock v podání Charlieho Coxe definitivně vrací ve vlastním novém seriálu. Seriál sice bere v potaz kontinuitu seriálů od Netflixu, podtitul Znovuzrození ovšem do velké míry ztělesňuje především svěží start. Spolutvůrcem, showrunnerem a scenáristou seriálu je nicméně Dario Scardapane, který se již podílel jako scenárista na seriálu Punisher a již dávno bylo přislíbeno, že bude nový Daredevil seriál podobně temný a brutální jako původní seriál. Strategie seriálů u Marvel Studios se navíc změnila a Daredevil: Znovuzrození by mohl být seriál, který bude běžet hned několik let (2. série se již začala natáčet). Je ovšem po 1. sérii důvod se na pokračování seriálu těšit?
Daredevil: Znovuzrození – Srovnávání s Netflix seriálem jen škodí
Zdroj: Marvel Studios
Je nutné si uvědomit, že narazí každý, kdo doslova čeká 4. sérii původního seriálového Daredevila. Jestli jde úvod 1. epizody nějak označit, je to můstek/přechod mezi původním seriálem a novým provedením. Od prvních minut to vypadá, že Marvel Studios dalo na seriál více peněz, což má za následek, že Daredevil: Znovuzrození působí více naleštěným způsobem. Přechod mezi dvěma seriály je nutné si uvědomit především v rámci akčních scén. Chyba netkví v tom, že by byla akce slabší nežli u seriálu od Netflixu. Je prostě jiná.
Dojde k jednomu zásadnímu momentu, který zanechá Mattu Murdockovi šrámy nejen na duši, spustí se nové intro, ve kterém The Newton Brothers remixují ústřední hudební motiv Johna Paesana z původního seriálového Daredevila a děj následně paralelně sleduje Matta Murdocka a Wilsona Fiska. Matt z osobních důvodů pověsil kariéru Daredevila na hřebík a stejně tak Wilson Fisk působí, že už není ten starý dobrý Kingpin. Identity obou jsou ovšem až příliš zakořeněné a vzájemná konfrontace je nevyhnutelná.
Daredevil: Znovuzrození obsahuje kontroverzní rozhodnutí
Zdroj: Marvel Studios
O Daredevil: Znovuzrození se mluvilo jako o tom seriálu, který měl jistě problémy během startu natáčení a muselo dojít ke kreativnímu přepracování. Jak sám showrunner seriálu Scardapane zmínil, z původního seriálu do velké míry zůstalo dost materiálu a po kreativním přepracování mělo dojít pouze na natočení materiálu k 3 epizodám a přepracování šesté epizody. Daredevil: Znovuzrození rozhodně nepůsobí jako ten seriál, na kterém je poznat, že se na něm během jeho výroby bylo něco špatně a muselo dojít k zásadnímu překopávání. Zároveň se ovšem projevují jisté elementy, se kterými dost možná budou mít mnozí problém.
Seriál začíná tím, že se Matt Murdock za sebou snaží zanechat identitu Daredevila a s Daredevilem se proto především v první polovině 1. série šetří. Prostor tak dostává především Matt Murdock jako ten slepý právník, který má smysl pro spravedlnost. Charlie Cox je v roli i nadále fenomenální a potvrzuje pozici jedné z největších castingových tref v historii superhrdinských adaptací. Jen se možná po uvedení prvních epizod projeví pro spousty lidí problém v tom, že prostor dostává spíše Matt Murdock nežli Daredevil.
Daredevil: Znovuzrození je politicky aktuální
Zdroj: Marvel Studios
Znovuzrození se odehrává ve světě, kde se Wilson Fisk stává 112. starostou New Yorku, protože jestli nás může aktuální svět o něčem naučit, i sebevíce opovrženíhodná bytost se může dostat na vysoké politické pozice. Fisk i díky svým zkušenostem se samozvanými superhrdiny bojuje především za to, aby byla aktivita těchto samozvanců trestaná. Znovuzrození je sympatickým způsobem aktuální, protože kontroverzní politické figury dělají kontroverzní rozhodnutí a výsledkem je větší a větší chaos.
Matt Murdock si prochází nosnou osobní rovinou, která ho nutí ke konfrontaci s minulostí Daredevila a přeci jen i nevyhnutelnému návratu k jeho identitě. Matt Murdock je jako právník konfrontován s nespravedlivým systémem, který v něm v jistém ohledu probouzí jeho temnou stránku. Je to nosná linka a jakmile si Matt Murdock uvědomí, že některé věci může zvládnout pouze jako Daredevil, jedná se o jeden z nejemociálnějších vrcholů celého seriálu.
Punisher i Kingpin se vrací v plné síle
Zdroj: Marvel Studios
Podobně jako s Daredevilem seriál do velké míry šetří i s Punisherem v podání Jona Bernthala. Ten se ovšem do role Punishera vrací v plné síle, jeho charakter se nijak zásadně nezměnil a především dochází k zajímavým morálním konfrontacím s Daredevilem. Oba mají na nespravedlnost odlišný pohled, oba jsou ochotni zajít různě daleko. Seriálu se daří mezi těmito postavami vybudovat zjevnou paralelu a potěší, že Punishera nebude v budoucím Marvel Cinematic Universemálo.
Seriál je sympatický také tím, že je těžké se zamyslet, zda je zrovna zajímavější řešit spíše linku okolo Matta Murdocka, nebo tu, která se zaměřuje na Wilsona Fiska. Vincent D’Onofrio je podobná stejná castingová trefa jako Charlie Cox, jako Wilson Fisk se navíc představuje v tak trochu jiném, přesto známém světě. Vztah s Vanessou v podání Ayelet Zuyer je tentokrát krapet komplikovanější a jak by mohla celá linka Kinpgina, který se svou manželskou navštěvuje terapii, být směšná, nakonec nějak vede k jednomu z emocionálních vrcholů seriálu a Kingpina upevňuje jako jednoho z nejkomplexnějších záporáků z celého MCU. Kingpin je navíc brutálnější, než kdy předtím a jeho konfrontace s Anatoly Ranskahovem z původního seriálu bude po finále 1. série jistě zastíněna.
Potenciál je rozkročen do široka
Zdroj: Marvel Studios
Napříč seriálem se prolíná úvaha nad tím, zda můžou pouzí jednotlivci bránit své město před korupcí a nespravedlností, zda má vůbec cenu pokoušet v aktuální společnosti páchat dobro, a jak daleko může zajít omezování lidských práv. O to více potěšující je, že na konci 1. série nedochází ke statusu quo a potenciál komplexních témat je v 2. sérii rozevřen dokořán. Daredevil: Znovuzrození svým způsobem nabízí politický apel, nutně ovšem ne na sílu. Je jen nepříjemné, jak aktuální svým vyzněním seriál je.
Je to v nejednom ohledu sympatický seriál a bude velmi snadné si u něj hrát na ďáblova advokáta. Ano, 5. epizodě nejspíše mnozí vyčtou, že se jedná o filler (byť v ní Matt Murdock vyobrazí svou esenci v plné síle), linka kolem záporáka Muse nejspíše nenabídne nejuspokojivější formu katarze, na Daredevilu: Znovuzrození je poté poznat, že se tu především buduje půda pro slibnou budoucnost, 1. série to tak odnáší v tom ohledu, že musí být tím startovacím polem, ze kterého se začne vše odvíjet a posouvat. Každý si bude muset ujasnit, zda to pro něj je nějaký zásadní problém. Kdo ovšem doufal v návrat Daredevila v plné kvalitní síle, může být spokojený. Byť je možné, že se po prvních epizodách objeví nejeden výrazný hate na počáteční koncept seriálu. Vývoj seriálu je nicméně v závěru 1. série uspokojivý.
Daredevil: Znovuzrození závěrem
Daredevil: Znovuzrození je výtečným nástupcem seriálového Daredevila od Netflixu… pokud ho člověk přestane vnímat jako nástupce toho seriálového Daredevila od Netflixu! Znovuzrození je svěží start pro Daredevila, Kingpina i Punishera, už po konci 1. série ovšem seriál zobrazuje svůj potenciál. Především díky tomu, jak je nepříjemně aktuální a přesto je v popředí hrdina, který bojuje za spravedlnost a odmítá porušit své morální zásady, byť by u žádného jiného superhrdiny nedával přechod na temnou stranu takový smysl. Skvělý start, skvělý příslib, skvělý nový začátek…
Příběh se odehrává během Letních olympijských her v Mnichově v roce 1972, kdy se sportovní redakce americké televize, která do té doby reportovala jen o výsledcích amerických sportovců na hrách, začala v přímém přenosu věnovat teroristickému útoku na izraelský olympijský tým. Jejich objektivy originálně nahlíží na den, který na televizních obrazovkách v přímém přenosu sledovala víc než miliarda diváků. Hlavním hrdinou příběhu je mladý ambiciózní producent Geoff (John Magaro), který se chce předvést před svým šéfem, televizní legendou Roonem Arledgem (Peter Sarsgaard). Společně s německou tlumočnicí Marianne (Leonie Benesch) a mentorem Marvinem Baderem (Ben Chaplin) se nečekaně ocitá přímo v epicentru událostí a rozhodne se příležitost využít, ať to stojí, co to stojí. Narůstající smrtelné nebezpečí pro izraelská rukojmí však čím dál víc vyostřují souboj mezi Geoffovými ambicemi a snahou dělat to, co je správné…
Mnichov 1972 – Hranice ambivalentnosti, morálky a lidskosti
Zdroj: Paramount Pictures
Mnichov 1972 je film, který ještě půl rok zpátky tipoval Hollywood Reporter na vítěze hlavní ceny na 97. ročníku Oscarů a pro mnohé se před vyhlášením nominací jednalo o černé koně. Nakonec se ovšem Mnichov 1972 musel spokojit pouze s nominací za Nejlepší originální scénář, kdy navíc v této kategorii vyhrála Anora. Už jen samotná nominace na Oscara ovšem zvládne vyvolat zvědavost, především proto, že se tu vypraví o skutečné tragické události – masakru na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Událost, které se již trochu věnoval Steven Spielberg ve svém snímku Mnichov, se odehrává v komorním prostředím štábu ABC Sports, který se honí za senzací a krouží během toho s hranicemi ambivalentnosti, morálky a lidskostí.
„Nejde o politiku, ale o emoce“, prohlásí prezident ABC Sports Roone Arledge v podání Petera Sarsgaarda v úvodních minutách filmu. Větší hodnotu nemají emoce vítěze, ale emoce poraženého, zasazením olympijských her do Mnichova se dá svézt na mrazivém odkazu Německa – nacismu a holokaustu. Mnichov 1972 rychle ukazuje, že prostředí žurnalistiky není pro každého a jednou z povinností je mít silný žaludek a ochota zajít někdy až na hranice lidskosti a vkusu.
Oddanost televiznímu vysílání, která se neštítí vyobrazit přešlapy
Zdroj: Paramount Pictures
Neznamená to ovšem, že by film nezvládl uvést svět televizního zpravodajství i pozitivním světle. Retro funguje a magie televizního vysílání zvládne být působivá, byť se v průběhu filmu projeví její nevyzpytatelnost a nebezpečnost. Celý film se odehrává pouze v POV členů štábu ABC Sports a divák snadno průběh 1. zachycení terorismu v živém vysílání prožívá s nimi. Režisér a spoluscenárista Tim Fehlbaum zachycuje oddanost členů štábu a zároveň se neštítí zobrazit jejich přešlapy při vysílání, které tragicky přepsalo historii.
Práci týmu ABC Sports jde obdivovat, chvílemi je možné jí z morálních důvodů opovrhovat. Hodinu a 35 minut dlouhý film Fehlbauma nemá čas se ničím zdržovat, od počátku si snadno drží diváckou pozornost a výtečně pracuje s napětím. A to přitom nesejde na tom, zda divák předem tuší, jak to s teroristy a jejich rukojmími dopadne. Mnichov 1972 se nikterak nehrabe v politickém konfliktu, který za událostmi 5. 9. 1972 stojí, není to ovšem nutné. Prim totiž skutečně hraje jenom znázornění toho, jak na takový konflikt reaguje televizní štáb. Štáb, který sám může mít na vývoj událostí vliv a osud lidských životů je tak trochu i v jejích rukách.
Funkční atmosféra, dynamický střih a konfrontace povah
Zdroj: Paramount Pictures
Mnichov 1972 funguje ve svém minimalismu, kdy si skutečně vystačí pouze s děním ve studiu a rádiovými/televizními přenosy. Atmosféra funguje, vše působí autenticky a herci se do svých rolí zvládnou ponořit, především v momentech, kdy se konfrontují různé povahy. Výtečně se pracuje s dynamickým střihem, díky němu samotnému působí film mnohem velkolepěji. Nejsympatičtější postavou je nakonec Jim Geoff v podání Johna Magara, kreativní a impulzivní producent, sympatie ovšem svým způsobem vyvolává i Sarsgaardův Arledge, který si jde tvrdě za svým, přesto zvládne přeci jen projevit známky lidskosti. Jen je těžké říct, zda je pro ní v této práci reálně pořádný prostor.
Důraz na morální hodnoty nemá svým způsobem v Mnichově 1972 ani prostor, protože je v centru pořád především mapování teroristického útoku, který se zvrtává a zamotává. Terorismus ještě není v rámci zpravodajství profláknuté slovo, všechno se to odehrává jen pár metrů od televizního studia a spousty novinářů se honí za senzací, ve stejné lokalitě přitom jde o lidské životy. V jeden stěžejní moment se zvládne vyobrazit, jak může televizní vysílání ovlivnit vnímání reality a faktů, také to, jak se nemusí vyplatit za každou cenu věřit nějaké informaci, která se potom vyvrátí. Mnichov 1972 by mohl fungovat jako takový zlomový film pro všechny, kteří uvažují o tom, že by se jednou věnovali profesionální žurnalistice a ujasní jim, zda je tahle práce zrovna pro ně.
Film o odvrácené straně masmédií
Zdroj: Paramount Pictures
Novináři zde nejsou svatí hrdinové, ale lidé, kteří svým způsobem ovlivňují chod událostí a dají se svým způsobem vinit z nepřiznivého vývoje situace. Jedná se o svěží přístup, na rozdíl od Všech prezidentových mužů, Když promluvila, nebo Vln se film zaměřuje na odvrácenou temnou stránku masmédií a film by v tomhle ohledu mohl být sympatičtější jen v případě, že by vznikl jako svěží projekt v Hollywoodu. Jedná se ovšem o německou produkci a dává proto větší smysl, že se tohle téma realizovalo bez ,,zřejmých kompromisů“, Fehlbaum a jeho tým ostatně strávili měsíce zkoumáním událostí a vytvořili také autentickou replikou vysílacího zázemí ABC Sports. To samotné přispívá autenticitě, skutečně to působí jako uvěřitelná výprava do roku 1972.
I když poté od olympijských her v Mnichově uběhlo 53 let, dilemata ohledně morality televizního zpravodajství jsou aktuální. Rekonstrukce těchto událostí dává aktuálně dost možná větší smysl, než kdy dřív, stačí se ostatně podívat na svět kolem a v jakém stavu se nachází. V roce 1972 sledovalo vysílání ABC Sports přes 900 milionů lidí a jedná se o jeden z nejsledovanějších televizních přenosů v historii lidstva. Byť se historie tehdy přepisovala s tragickým nádechem, jde o událost, ze které je možné se v nejednom ohledu učit.
Mnichov 1972 závěrem
Mnichov 1972 možná na Oscarech nezažil ještě pár měsíců zpět predikovaný úspěch, přesto je rekonstrukce událostí 5. 9. 1972 v Mnichově působivá a v nejednom ohledu mrazivá. Tim Fehlbaum zobrazuje odvrácenou stranu masmédií, ve které se konfrontují hranice morálky a lidskosti, ve které mají prim dostávat především emoce a při honbě za senzací může dojít k tragickým následkům. Se svým poselstvím je Mnichov 1972 aktuální a v nejednom ohledu působivý thriller…
Co se stane, když manželský spor přeroste v celospolečenský konflikt? Karel (Aleš Háma), spolumajitel firmy na likvidaci odpadu, na ekologii zvysoka kašle. Svému synovi Igorovi (Maxmilián Dolanský) zakazuje se angažovat v ekologických akcích, za účast na ekologické demonstraci vyhodí Pavku, jednoho ze zaměstnanců. Ale jeden fingovaný dopis na rozloučenou udělá z Karla symbol ekologického protestu. Jistě, vždycky může říci pravdu. Ale s tím, jak se postupně zaplétá do soukolí protestních skupin a prodejů elektráren, se pravda donekonečna odsouvá, a nakonec i relativizuje….
Limity – Seriál si po 1. epizodě spravil reputaci, ale…
Zdroj: Česká televize
Seriálu Limity se už během startu povedlo rozdělit diváky, seriál Petra Zelenky přesto působil jako seriál, který má nějaký potenciál a uznávaný český tvůrce může ještě skrývat nějaké trumfy. Po všech osmi epizodách se dá říci, že Limity občas baví, občas frustrují. Nejsympatičtější na tom všem pořád zůstává to, že se Petr Zelenka nebaví seriálu, který se zabývá ekologií. Jen právě pověst, která Petra Zelenku předchází, bude ve finále největším kamenem úrazu.
Ústřední zápletka seriálu se pořádně rozjede na konci 2. epizody. Tam dochází k vývoji událostí, kdy se z Karla KadleceAleše Hámy stane ze spolumajitele firmy na likvidaci odpadů ekologickým hrdinou proti svému právu. Už zde je krapet podivně přitažené za vlasy to, za jakých okolností se Karel stane hrdinou, jak moc se to celé nezvládne rychle provalit a jak dlouho se vlastně čeká na předvídatelnou zápletku „lhář odhalen“. Limity se nebojí zobrazit to, že ani svět ekologických aktivistů nemusí být morálně čistý a že se občas zjeví někdo, kdo správně zatahá za nitky a ekologický aktivismus dokáže využít ve svůj prospěch. Limity v tomto ohledu působí sympaticky, protože se na svět ekologických aktivistů a jejich protivníků nedívají nutně černobíle.
Petr Zelenka se bohudík na komplexní téma nedívá černobíle
Zdroj: Česká televize
Samozřejmě zamrzí, že Petr Zelenka nezvládá více překvapovat a zdánlivě se až příliš drží jistot. Například linka ohledně Karlova syna Igora v podání Maxe Dolanského, který si projde předvídatelným romantickým trojúhelníkem, linka s kamarádem, který by rád byl více než jen kamarádem, poté vyšumí v podstatě do prázdna. Stejně předvídatelný je do jisté míry romantický trojúhelník mezi Karlem, jeho ženou Lenkou v podání Veroniky Kheb Kubařové a Markem Bíglem v podání Ondřeje Brouska, který má dost možná menší penis nežli Greta Thunberg. I samotný závěr vlastně nepřináší kdovíjakou satisfakci, byť to alespoň působí, že si hlavní hrdina prochází nějakým vývojem a otevřený konec si může leckdo interpretovat po svém. Seriál totiž bude především o tom, jak jsou pro něj ústřední témata stěžejní.
Ekologie je někomu ukradená, jiní se zase naopak o ní aktivně zajímají a seriál veřejnoprávní televize o ní cení z principu. Je možná jen škoda, že se v seriálu musí na úkor ekologické linky až příliš řešit nějaké osobní vztahy, chování postav se někdy vyloženě mění ze sekundy na sekundu a někdy to vyloženě působí jako dílo někoho, kdo nemá do komplexností ekologie takový vhled. Což zamrzí, protože za seriálem stojí Petr Zelenka, u kterého je pravděpodobné, že musel podstoupit nejednu konzultaci a prozkoumat nejednu rešerši. Přesto to působí, že se Limity bojí jít vyloženě do nitra ústředních motivů a seriál tak doslova narazil na své limity.
Když se ambice setkává se snahou o diváckou atraktivnost
Zdroj: Česká televize
Postavy jsou občas vyloženě nesympatické tím, jak se jejich charakteristika mění a trochu to krapet ztrácí jakýkoliv zájem se do nich nějak vciťovat a prožívat s nimi. Paradoxně nejkonzistentnější postavou je teenager Igor a vlastně i jeho matka Alena v podání Tatiany Dykové. Karel tu je hlavní postava a proto zamrzí, že mu nikdy není úplně možné dostat pod kůži. A to i při těch emocionálních momentech jako při rozhovoru v DVTV nebo vyložených momentech, které jasně působí, že s hnutím Limity začíná vyloženě sympatizovat. Není to přitom nutně chyba Aleše Hámy, který každým dílem působí v roli lépe. Spíše pocitu, že Limity do jisté míry vlastně neví nic ohledně toho, co chtějí reálně sdělit.
Snadno se vlastně věří tomu, že Petr Zelenka mohl přijít s původním scénářem, kde se mohla řešit čistě ekologie, někdo v České televizi mu ovšem musel říci, že takový seriál není vyloženě divácky atraktivní a tak muselo dojít k ústupu, ze kterého se vyklubala finální podoba Limitů. Na satiru to není moc rýpavé (byť se musí ocenit, že se tu nespoléhá jen na snadno nabízející se svezení na Gretě Thunberg), humor většinou padá na zadek a vážnější motivy poté ve finále nefungují, především vyvrcholení nějakých mezilidských vztahů, které je buď předvídatelné a nebo nepřesvědčivé.
Limity naráží na své… limity
Zdroj: Česká televize
Je to pořád kvalitně realizovaný seriál, který se musí ocenit už jen kvůli svému tématu a kvůli tomu, že se někdo nebojí řešit taková vážná témata, byť bude opět spousta lidí hlasitě nadávat, že přeci neplatí koncesionářské poplatky za to, aby ho někdo v televizi učil o aktuálním stavu světa. Háček je v tom, že Limity vyloženě nemusí potěšit ani ty, kteří od pořadů veřejnoprávní televize očekávají nějaký přesah a reflexi společnosti. Je to vlastně celé oukey a dojmy z první epizody se zbylým epizodám krapet podaří vylepšit. Jenže ne razantně a Limity bohužel naráží i na limity kvality. Od Petra Zelenky to trochu zamrzí, vyložená pohroma se ovšem pořád nekoná. Realizace takového projektu se musí především pořád svým způsobem ocenit.
Limity závěrem
Limity se v průběhu krapet zlepší a začnou být především zajímavější, k zásadnímu českému seriálu to ovšem nedochází. Starý Petr Zelenka v tom pořád poznat je, je ovšem vidět, že se konfrontace jeho látky setkala se snahou být divácky přístupnější a výsledek proto nedokáže být úplně uspokojivý. Zamrzí to, přeci jen ovšem potěší, že se takhle ambiciózní seriály v České televizi pořád točí. Sebevětší počet lidí brblajících na smysl placení koncesionářských poplatků na tom nic nezmění…
97. ročník Oscarů proběhl a je tak známé, které filmy jsou dle Akademie těmi nejlepšími za rok 2024. Kdo Oscary suverénně ovládl a kdo odešel s prázdnou? Výsledky je možné najít níže:
