Bohemia Interactive a Česká spořitelna spojily síly
Zdroj: Bohemia Interactive
Největší české herní studio Bohemia Interactive (série Operace Flashpoint nebo Arma) oznamuje rozšíření spolupráce s Českou spořitelnou. Společně promění chystanou vesmírnou adventuru Cosmo Tales v moderní nástroj, který dětem zábavnou formou přiblíží základy finanční gramotnosti, bezpečné chování na internetu i zodpovědné rozhodování.
Hra, která kombinuje retro sci-fi estetiku 70. let s moderní hratelností, umožňuje hráčům přepínat mezi dimenzemi jediným stiskem tlačítka. Spolu s vtipným myslícím kosmobilním vozem čekají na hráče epická dobrodružství, nečekané příběhy a vizuálně působivé světy. A právě do tohoto barevného vesmíru teď vstupuje vzdělávací prvek.
„Mám velkou radost, že můžeme spojit síly s Českou spořitelnou a edukovat mládež ve finanční gramotnosti. I herní svět s finančními mikrotransakcemi je plný nástrah a všichni si přejeme, aby hry představovaly bezpečné prostředí pro všechny,“ říká Zdeněk Kvasnica, vedoucí projektu Cosmo Tales z Bohemia Interactive.
Jakub Kuneš, který má v České spořitelně na starost gamingovou oblast, dodává: „Díky dlouhodobé spolupráci s Bohemia Interactive chceme propojit hraní, vzdělávání a chytré zacházení s penězi způsobem, který dává smysl dnešní generaci hráčů. Cílem je ukázat, že učení o financích nemusí být nuda – může být součástí hry, příběhu a dobrodružství, které má přesah i do skutečného světa.“
Speciální karta, akce i planetárium
Součástí partnerství je hned několik zajímavých aktivit:
Limitovaná debetní karta s designem inspirovaným Cosmo Tales – atraktivní způsob, jak propojit každodenní finance s herním světem.
Společné eventy – hru si budou moci vyzkoušet děti i rodiče. První příležitost už měly děti na sedmi akcích v pražské PLAYzone areně.
Vzdělávací obsah – roadshow do škol, workshopy a prémiový herní obsah pro klienty České spořitelny.
Společný projekt s Pražským planetáriem – zážitkový formát, který propojí vesmírnou tematiku hry s reálnou vědou a finanční edukací.
Martin Dejdar jako hlavní hrdina
Zdroj: Bohemia Interactive
Velkým lákadlem pro české hráče bude i dabing. Hlavní postavu v české verzi namluví oblíbený herec a dabér Martin Dejdar – známý mimo jiné jako hlas Barta Simpsona nebo myšáka Stuarta Littlea. Pro Dejdara to není první spolupráce s Bohemia Interactive. Už v roce 2000 daboval několik postav v pohádkové hře Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce.
Novinky z vývoje
Spolu s oznámením spolupráce Bohemia Interactive představila nové hratelné demo, které obsahuje zbrusu nový písečný biom a ukázku příběhových misí. „Tímto biomem určitě nekončíme a připravujeme další světy, které nadchnou vizuální stránkou. Nezaměnitelný vizuální styl je pro nás jedním z pilířů celého projektu,“ doplňuje Zdeněk Kvasnica.
Cosmo Tales míří do Early Access na Steamu v průběhu roku 2026 (přesný termín prozatím není znám, mělo by to být někdy v třetí nebo čtvrté čtvrtině letošního roku), a slibuje zábavu pro celou rodinu – ať už jste malí začínající hráči, nebo zkušení gameři.
Má to opravdu potenciál! Hra cílí především na mladší hráče, a i proto bylo zajímavé se při hraní dema do jejich perspektivy vcítit. I starší hráči si s ní přitom mohou užít až dvanáct hodin zábavy. Ústřední kosmoškodovka 1203 je stylová a nabízí dost prostoru pro zábavu. Díky funkcím, které umožňují přepínat mezi dimenzemi, se hra navíc neomrzí ani po delší době a kromě střílení vyžaduje i trochu přemýšlení – jeden hlavní hlavolam v demu rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou. Design hry má své kouzlo a částečně dokáže evokovat například videoherní hit Astro Bot. Edukativní prvky jsou již v demu poměrně lehce rozpoznatelné, přitom to však zatím nepůsobí, že by měly ubírat zábavě.
Retro sci-fi estetika a obsah, který se neomrzí a nepůsobí repetitivně, už v rámci dema působí hravě a sympaticky. Demo samozřejmě nikdy nevypovídá o finálním produktu, svůj účel ale splňuje. Bez PR přikrášlení můžu s čistým srdcem prohlásit, že finální hře dám rozhodně šanci – už jen proto, že mě hraní dema bavilo víc, než bych si cestou na Chodov vůbec dokázal představit.
Na sklonku šedesátých let vyrazil Elvis Presley do Las Vegas, aby tu odehrál pár koncertů. Permanentně vyprodané sály mu ale zásadně změnily plány, takže se několik málo týdnů protáhlo na neuvěřitelných sedm let. Režisér Baz Luhrmann nalezené záběry z tohoto období využil k natočení působivého hudebního zážitku, v němž se ty největší Elvisovy hity střídají s unikántními záběry ze zákulisí, v nichž umělce poznáte nejen jako muzikanta, ale především jako lidskou bytost…
Při práci na filmu Elvis se režisér Baz Luhrmann dostal k nepoužitým záběrům z filmů Elvis: That’s the Way It Is a Elvis on Tour (dohromady se našlo asi 69 krabic filmových negativů o stopáži zhruba 59 hodin), chtěl je poté užít právě ve filmu s Austinem Butlerem a Tomem Hanksem v hlavních rolích. Nakonec se ovšem rozhodl jinak – během dvou let došlo k restaurování těchto záběrů, mezitím došlo k objevení pásky o stopáži 45 minut, ve které král rock’n’rollu vypraví o svém životě. Tento materiál se poté stal základem pro film EPiC: Elvis Presley in Concert. Dle samotného Luhrmanna nejde v pravém slova smyslu o dokument ani koncertní film, ale o dílo, které odpovídá Elvisově velikosti coby interpreta a zároveň nabízí nový pohled na tuto legendu.
Výsledný dokument se konkrétně zaměřuje na období, kdy Elvis vystupoval v International Hotelu v Las Vegas. Původně mělo jít jen o pár koncertů, v letech 1969–1976 jich ovšem nakonec bylo přes 1100. A i když je pravda, že Elvis nikdy nekoncertoval mimo Severní Ameriku, tento dokument má své specifické kouzlo. Na co největším plátně s tím nejlepším zvukem může snadno vyvolat pocit, že se člověk přesune do prostoru vystoupení legendárního zpěváka, od jehož smrti příští rok uběhne 50 let.
EPiC: Elvis Presley in Concert – Dovětek k hranému filmu
Zdroj: Universal Pictures
EPiC neslouží k tomu, aby někomu nepolíbenému osvětlil, kdo byl Elvis Presley. Svým způsobem může sloužit jako ideální dovětek k čtyři roky starému filmu. Tématům, na které bral hraný film důraz (kontroverzní plukovník Parker), se prakticky nevěnuje, jiné (Elvisova herecká kariéra) naopak rozebírá trochu více. Presley skutečně za pochodu vypráví různé fragmenty ze svého životního příběhu, dokumentu se to přitom prostě hodí, protože povolanější osoba se logicky nenajde. Luhrmannův hraný film zpětně sloužil jako ideální hraný film, který měl shrnout Elvisovu kariéru a dost jasně interpretovat, že velkou roli v jeho předčasném skonu hrál jeho manažér, kolonel Tom Parker. EPiC je především o požitku.
Austinu Butlerovi role Elvise do velké míry nastartovala kariéru, i přes oscarovou nominaci se přesto občas objevilo pár zlých jazyků, kteří se k jeho výkonu vyjádřili negativně. Sledování Elvise skrze restaurované záběry má poté určitě šanci Butlerův výkon zpětně docenit, protože se mu Elvisovi minimálně podařilo znamenitě imitovat. I když se ovšem Butler snažil zpívat sebevíce, na starého dobrého Elvise prostě nemá, a to především v momentech, kdy Elvis nejen zpívá, ale také se hýbe jako o život. Luhrmannovi se daří diváka přesunout do prostoru hotelového sálu v Las Vegas a snadno chápat všechny ty šílené fanynky. Zbývá jen čirá fascinace nad výkonem umělce, který dle vlastních slov mohl shodit klidně 2–3 kila za jedno vystoupení. Jeho energii, zápal a především chuť účinkovat pro své diváky by mu mohlo závidět spousty dnešních hudebníků.
Bravurní restaurované záběry
Zdroj: Universal Pictures
Restaurace záběrů dopadla na výbornou. A to i skrze fakt, že restaurované záběry ze 70. let občas působí dojmem, že klidně mohly vzniknout dnes a klidně zapadnout do Luhrmannova čtyři roky starého Elvise. EPiC se poté snaží vyobrazit Elvise ve vrcholné formě. Součástí dokumentu tak není období, kdy Elvisova závislost na drogách a přejídání vybraly svou daň. Místo toho se film věnuje období, kdy bylo snadné pochopit, že je Elvis pro mnohé tak okouzlující hudební ikonou. Není překvapivé, že výsledkem je dílo, které působí dojmem, že pro Luhrmanna a spol. musela být radost se materiálem prohrabávat. Výsledkem je dílo s dynamickým střihem, které většinu času skutečně neevokuje dokument. Je to audiovizuální pomník, který se temnějším stránkám Elvisova života téměř vyhýbá, protože tady opravdu není třeba se jim věnovat.
V EPiC nezazní jenom ty nejznámější písně, které Elvis zpíval, ale i nějaké ty zapadlejší (Polk Salad Annie). Je fascinující sledovat, jak se jednalo o umělce, který nad svými výstupy přemýšlel. Sebereflexe, uznání svých spolupracovníků i otevřenost v rozhovorech. Elvise do velké míry vystihuje jedna část rozhovoru, ve které se jako bavič odmítá vyjadřovat k politice, zároveň ovšem v další otázce odpovídá, že to neznamená, že si myslí, že hned všichni baviči musí být v rámci podobných témat zticha. Z restaurovaných záběrů je z něj cítit pokora a uvěřitelná dobrosrdečnost, vše působí spontánně a nikoliv plné přetvářek. A vlastně jen podtrhují, že Luhrmann Elvise ve svém hraném filmu vykreslil velmi dobře.
Typ audiovizuálního pomníku, který by slušel každé legendě
Zdroj: Universal Pictures
Jde o film, který umožňuje, aby Elvis ze záhrobí předváděl větší energii než pravděpodobně většina žijících. Dokáže rozpohybovat své diváky i spolupracovníky a neubírá ani v momentech, kdy je očividně na hraně svých sil. Svým způsobem tak začnou být až rušivé momenty, kdy film trochu uhne bokem a doplňuje výstupy na koncertu o momenty, jako jsou tiskovky či momenty s Elvisovou ženou Priscillou a jejich dcerou Lisou Marie. Kdyby na film EPiC někdo vyrazil s tím, že vůbec neví, o kom tento film vlastně je, nemusí to být nutně na škodu, protože energie bude pravděpodobně přenosná i bez základního povědomí. Dá se nicméně věřit, že právě největší fanoušci této hudební legendy budou z tohoto filmu nejvíce nadšení. A někteří pamětníci v Americe se v něm možná doslova najdou.
Je to audiovizuální dílo, za kterým je vidět kus pořádně odvedené práce. A skutečně tak moc nevadí, že Luhrmann zůstal věrný své čtyři roky staré vizi a Elvise Presleyho se snaží možná až příliš idealizovat. Ale vlastně to nevadí, protože tenhle film má být v první řadě očividně audiovizuálním pomníkem. A ve výsledku je přesně takovým, který by slušel každé legendě. Mnohým nejspíše průměrný koncert Elvise v Las Vegas zapíše na seznam věcí, kterých člověk lituje, že nikdy nezažije. Práce s restaurováním záběrů je tu dotažena k dokonalosti. Výsledkem je zážitek, který nejen vzdává hold legendě, ale zároveň přibližuje její energii a charisma novým generacím, ať už jsou fanoušky odjakživa, nebo se s Elvisem teprve seznamují. A ať už je Elvis doopravdy mrtvý, či skutečně pouze odletěl na svou domovskou planetu, EPiC: Elvis Presley in Concert je dílo, které dokazuje, že jeho odkaz zůstává nesmrtelný.
EPiC: Elvis Presley in Concert závěrem
EPiC: Elvis Presley in Concert je důkazem, že legenda nikdy tak úplně neumírá. Film nejen vzdává hold umělcovu neuvěřitelnému talentu a energii, ale také umožňuje novým generacím zažít jeho charisma tak autenticky, že se zdá, jako by Elvis stále stál na jevišti. Luhrmannův audiovizuální pomník potvrzuje, že odkaz krále rock’n’rollu zůstává nesmrtelný a jeho hudba i vystoupení jsou stále inspirací. A především mohou být radostí pro všechny, kdo je sledují…
Vítejte všichni na našich stránkách a u dnešního článku. V tomto článku si rozebereme film Cesta zločinu, který si nás získal svým parádním trailerem. Z ukázky jsem si měl pocit, že dostaneme něco na způsob Nelítostného souboje nebo Města. Jestli se to povedlo se dozvíte v následujícím textu. Film startuje v kinech 12.2. Nebudu úvod prodlužovat a jdeme na to. Toto je článek recenze redakce na film Cesta zločinu!!!
Recenze redakce na film Cesta zločinu
Na pozadí sluncem vyběleného Los Angeles se odehrává příběh filmu Cesta zločinu o nepolapitelném zloději (Chris Hemsworth), jehož riskantní loupeže na ikonické dálnici 101 zmátly policii. Když se rozhodne pro loupež svého života s nadějí, že to bude jeho poslední kšeft, jeho cesta se zkříží s cestou pojišťovací makléřky (Halle Berry), která sama stojí na vlastní životní křižovatce a donutí je to ke spolupráci. Odhodlaný detektiv (Mark Ruffalo) se rozhodne případ vyřešit a odhodlává se k riskantní operaci, která ještě více zvyšuje sázky na to jak to dopadne. Čím více se blíží loupež v hodnotě několika milionů dolarů, hranice mezi lovcem a lovnou zvěří se začíná stírat a všichni tři jsou nuceni čelit následkům svých rozhodnutí – a uvědomit si, že není cesty zpět. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Amazon MGM Studios
Marek Lízal
Režisér a scenárista Bart Layton servíruje výbornou, komorní, old school záležitost, která mi hodně sedla. Už po úvodních minutách jsem věděl, že tohle si užiju. A stalo se. Cesta zločinu je skvěle vystavěná a svým stylem vyprávění se snadno divákovi dostane pod kůži. Skvěle to šlape od začátku do konce a stopáž 140 minut vůbec nejde poznat. Osobně jsem se na film velmi těšil, ale očekával jsem, že to třeba bude někdy zdlouhavější, ale nakonec jsem dostal poctivě natočenou a skvěle funkční podívanou, která umí pracovat s postavami, s napětím, atmosférou a dějem.
Výborně zde funguje audiovizuální stránka, kdy obraz i zvuk jsi každý cinefil musí užít. Já musím říct, že tohle je film postavěný pro velká plátna, protože na streamu by to takhle dobře nevyniklo. Usmíval jsem se od ucha k uchu. Jedna honička mi připomněla svým zážitkem v kině naháněčku Batmana s Penguinem. Jen je škoda, že tady nedošlo na přestřelku, protože ten styl, jakým je film natočen by střílení nemělo chybu. Ale to nevadí, protože snímek se více drží při zemi. A to mi fakt hodně sedlo.
Herecky to je jinak skvěle obsazený a každý si tady odehraje svoje. Je tohle nejlepší Chris Hemsworth? Rozhodně! Nepamatuji si, kdy jsem ho viděl v takhle výborné roli. Seděla mi každá jeho poloha, užíval jsem si ho a fandil mu. Mark Ruffalo je zábavně příjemný, Halle Berry je dobře využita a Barry Keoghan zase dokazuje, že se pro ty záporné role narodil. On je v tomhle vynikající.
Osobně jsem z tohohle filmu nadšený a miluju ho, a i když bych chtěl jít naproti svým emocím, tak je tady jedno ale, které mě štve. Finále je slabší. Ano pořád je to povedené, ale tenhle film si zasloužil větší a silnější koncovku. Něco, po čem divák vydechne a nezapomene na to. Ale to, co chtěl film odvyprávět se mu podařilo hezky a jako celek to všechno do sebe hezky zapadá. Přesto jsem z konce asi chtěl víc. Plus se na konci mi přijde zapomnělo na jednu postavu. Je škoda, že se tahle linka nedokončila. Ale budiž.
Cesta zločinu je za mě parádní záležitost, která mi udělala radost a jsem s ní i přes pár much velmi spokojen. Kdo miluje kina, poctivé filmy, skvělé herecké výkony, hezky vystavěný snímek, který se vám dostane pod kůži je Cesta zločinu ideální volba na to, abyste šli do kina. Myslím si, že tady nebudete zklamaní.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Amazon MGM Studios
Pavel Hrubeš
Velmi příjemné překvapení, které jsem si moc užil. Film vychází z knižní předlohy, kterou neznám, ale to vůbec nevadí, protože film stojí pevně na svých nohách a moc dobře ví, jaký příběh chce odvyprávět. A daří se mu to moc dobře.
Při sledování filmu jsem si vzpomněl na několik velmi kvalitních snímků, kterými se Cesta zločinu do jisté míry nejspíše inspirovala. Od Nelítostného souboje, přes Collatelar, Město či Drive. Se všemi zmíněnými filmy má film mnoho společného. Ať už jde o práci s charaktery, tempo vyprávění, atmosféru, civilnost nebo realistické pojetí akce. U všech filmů hraje velkou roli i samotné město, a ne jinak je tomu i zde.
Mám velkou radost z toho, jakým způsobem režisér Bart Layton film pojal. Mohl ho pojmout více jako akční film, jako thriller i jako drama. Layton na to šel mnohem chytřeji a soustředí se na charaktery a jejich psychologickou stránku. Ústřední trojlístek hrdinů je krásně vyprofilovaný a zajímavý, že byla radost sledovat, co všechno se jim bude dít, a jak se budou chovat. Tady opět Layton příjemně překvapil, protože hlavní hrdinové jsou sice profíci, ale mají velký strach, jsou nervózní, a dělají spoustu chyb. A za každou chybu tvrdě zaplatí.
Po herecké stránce to šlape skvěle a všichni herci své postavy zahráli parádně. Chris Hemsworth má zde luxusně napsanou roli a výborně se v ní našel. Pro Hemswortha to byla moc hezká herecká příležitost, ve které ukázal, že umí hrát i něco jiného, než jen Boha hromu. Mark Ruffalo se mi zde líbil, jelikož tyhle postavy skvěle umí a tady je naprosto přesný. Halle Berry dlouho neměla takhle dobře napsanou roli a skvěle jí sedla, protože je to komplexní postava. Barry Keoghan nemá tolik prostoru, ale za to má velmi vděčnou postavu. Monica Barbaro mi ve své roli sedla a je velká škoda, že neměla více prostoru. Nick Nolte má doslova cameo roli a opět je to škoda.
Opravdu jsem si film hodně užil. Ať už jde o civilní a komorní akci, přes práci s atmosférou případně přes výstavbu charakterů. A největší nedostatek je zde kupodivu stopáž. Tohle měla být spíše minisérie, nebo to mělo mít o dvacet minut více, aby to bylo komplexnější. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi zde pár minut chybí. Cesta zločinu je dobrý a hodně napínavý film, který se povedl a měli byste ho vidět.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Amazon MGM Studios
Martin Sugar
V našej redakcii som na thrilleri ja. A dávam si na nej pozor vždy keď ide nejaký do kina alebo nanešťastie na stream. A ja som tak rád, že Cesta zločinu nešla na steam. Uvidíme o pár hodín či to finančne zvládne, ale po kvalitatívnej stránke určite áno. Je to film pre kino a intenzita, s ktorou začne sa pomaly preklopí do intímneho thrilleru, na ktorý sa pozeráme ako na mozaiku skladaní štvoricou postáv. Ani jedna nemá morálne navrch. Ani jedna nie je bezchybná a ani jedna nevepozná zbytok mozaiky. Tento tlakový hrniec pomaly vrie a tlak na hlavné postavy stúpa celou (neskromnou) stopážou až ku koncu, kedy máte stále oči na tlakomery a iba netrpezlivo čakáte čo sa pokazí. Skvelé obsadenie, tempo, réžia. Idem rovno dohnať prvotinu tohoto režiséra – American Animals, pretože niečo mi hovorí, že o Bartovi Laytovi ešte budeme počuť.
Hodnocení: 8/10
Toto jsou naše velmi spokojené dojmy a názory na film Cesta zločinu. Film nám udělal velkou radost a doporučujeme.
Vítejte všichni u dnešní recenze. Na tuhle recenzi jsem se dost těšil, ale zároveň jsem se trochu bál, aby mě seriál nezklamal, a já musel napsat negativní recenzi. To se naštěstí nestalo, a já jsem za to moc vděčný. Recenze občas bude mít negativnější tón, ale to je dáno mým velmi vysokým očekáváním. V dnešním článku si rozebereme druhou řadu seriálu Metoda Markovič. V této řadě se vyšetřuje Jiří Straka, který byl znám jako Spartakiádní vrah. Seriál můžete najít na Oneplay. Nebudu to zbytečně prodlužovat a půjdeme na samotnou recenzi seriálu Metoda Markovič: Straka!!!
Recenze seriálu Metoda Markovič: Straka
Myslel si, že dopadení Ladislava Hojera bude největším případem jeho kariéry. Než se střetl s vyšetřováním vražd spartakiádního vraha. Druhá řada série Metoda Markovič sleduje jeden z nejdůležitějších a nejtěžších případů legendárního kriminalisty Jiřího Markoviče a jeho týmu… Komunistická strana připravuje nejmasovější sportovní akci své doby – spartakiádu roku 1985. Praha se má brzy zaplnit mladými ženami a muži z celé republiky. Jenže v ulicích řádí nevyzpytatelný sériový vrah. Pro policii začíná hra s časem pod neuvěřitelným tlakem státních orgánů. Stovky policistů a policistek se pouštějí do pátrání po tom, koho se bojí celá země. Jiří Markovič měl za sebou bohatou profesní kariéru, během níž si osvojil a etabloval spoustu metod a postupů. Teď naráží na případ, kdy jsou všechny jeho dosavadní jistoty otřeseny. Oproti Hojerovi, u kterého kriminalisté museli najít vhodný způsob komunikace, byl Straka Markovičovi mnohem komplikovanějším a záhadnějším „protihráčem“. Byl nadprůměrně inteligentní, líbil se dívkám, pocházel z dobré rodiny… (oficiální text distributora )
Zdroj: Oneplay
Nová vize
První řadu seriálu Metoda Markovič považuji za mistrovské dílo a nejlepší český seriál za posledních několik desítek let. Vážně. Když jsem seriál viděl, naprosto mě odrovnal a já si užíval každou scénu. Prostě jsem viděl skvěle udělaný seriál, který šlapal ve všech ohledech.
Obrovskou zásluhu na to měl režisér Pavel Soukup, který je čistě z mého osobního pohledu jeden z nejlepší českých režiséru současnosti. Pokud mi nevěříte, tak si povinně dožeňte film #annaismissing. První řada Metody Markovič slavila obrovský úspěch na všech frontách a vyhrála všechny možné ceny. A já jsem předpokládal, že se Soukup vrátí i u druhé řady. To se k velkému překvapení nás všech nestalo. Producenti a televizní stanice Nova vyšachovala Soukupa ze hry se slovy, že by si představovali, aby každá řada byla vizuálně a tematicky odlišná, a působila originálněji. Osobně doporučuji si na YouTube pustit podcast S Civalem na pivu, kam byl Soukup pozván na rozhovor a dost otevřeně mluví, o tom jakým způsobem natáčí, jak pracuje, a že občas natáčet s ním je velká dřina a není to pohoda.
Producenti a Nova stali před velmi těžkým rozhodnutím, protože museli za Soukupa sehnat adekvátní náhradu, a doufat že si ta náhrada na seriálu nevyláme zuby. Volba padla na režisérskou dvojici Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, kteří společně udělali oceňovanou Přišla v noci. Zajímavý a šikovní tvůrci, kteří mohli mít dost odvahy se odklonit od Soukupovi vize a přijít s vlastními nápady a uchopení. A to se jim do velké míry i povedlo, ale zároveň je to jeden z největší záporů celé druhé řady.
Zdroj: Oneplay
Zajímavá režie
Pánové Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar odvedli parádní práci, za kterou si zaslouží velké uznání. Poprali se svým úkolem moc dobře, a byli si moc dobře vědomi toho, co musí udělat, aby to fungovalo. Nemohli přijít s úplně novým a jiným pojetím. Zároveň nemohli zkusit kopírovat 1:1 Soukupův styl, protože by to úplně nefungovalo a diváci by to poznali. Proto šli cestou kompromisu. Vzít to, co fungovalo minule a na to připojit své vlastní nápady a styl, a celkově to pojmout úplně jinak, protože se Straka lišil od Hojera ve všech směrech.
Z toho vyplývá, že i po scénáristické a vypravěčské stránce se k seriálu muselo přistupovat jinak. Oproti první má hlavní vrah mnohem více prostoru a jeho linka je regulérně druhou hlavní linkou seriálu. Další výraznou změnou je to, že Markovič zde nemá žádné flashbacky na starší případy (moc mi to zde chybělo) a celá jeho linka se víceméně soustředí jen na hledaní Straky. Režiséři se hodně snažili vytvořit kontrast mezi oběma linkami, pracovat s dualitou mezi hlavními hrdiny, a dávat protagonistům, co nejvíce vrstev. Velmi je to znát na samotném Markovičovi, který se snaží si nepřipouštět, že by jednou z obětí mohla být klidně jeho dcera. A pak se snaží vžít se do situace rodičů Straky, protože to co prožívají, nechce prožívat žádný rodič.
Pavlíčkovi a Vejnarovi se výborně povedlo vykreslení atmosféry příprav na spartakiádu, parádně zapojili do příběhu politické aspekty doby, a skvěle prodávají pocit, že nemůžete nikomu věřit, a že máte zrádce a špeha ve vlastních řadách. Krásně si vypomáhali dobovými záběry, ruční kamerou a celkově celému vyprávění přizpůsobili i celkový tón pro řadu scén. Bohužel jsem se místy nemohl zbavit pocitu, že tvůrcům chybí jista lehkost, přirozenost a snaží se jet na jistotu. U stovky scén jsem cítil, že tvůrci ze sebe dostali stín Soukupa a naplno si věří a vytváří skvělé scény. A pak zas přijdou momenty, kdy jsem měl pocit, že si řekli, jak by to asi natočil Soukup, a zkusili to tak udělat. A tohle mě dost mrzí, protože ten tlak ze strany producentů a televize musel být velkým.
Zdroj: Oneplay
Výborné herecké výkony
Petr Lněnička a Petr Uhlík v minulé řadě předvedli fenomenální herecké výkony, ze kterých jsem si sedl na zadek, a obdivoval každou dialogovou výměnu. Byl to vynikající herecký koncert, za který si velkou zásluhu zaslouží herci, režie a scénář. Petr Lněnička se vrací do své role a opět je výborný. Lněničkovi tahle role sedí a je v ní naprosto přirozený. Z jeho hereckého projevu cítíte lidskost, velkou empatii a realistický pohled na svět. Skvěle zde funguje jeho linka s dcerou a Pepíkem (Václav Neužil), kterému chce pomoc, aby znovu začal žít a byl šťastný. Maxmilán Kocek jako Jirka Straka měl opravdu velmi náročnou úlohy a Kocek jí zvládl moc dobře. Většina diváků bude bojovat s tím, jak Kocek pojal svou roli, ale věřte že Kocek dlouho studoval, jak se Straka choval a projevoval. Arogance, sebevědomí, bezohlednost a pocit nadřazenosti podal Kocek fakt skvěle.
Václav Neužil má silnou linku, která hezky vygradovala do melancholického závěru. Adam Mišík nemá tolik prostoru, ale své si přehledem odehraje a jeho linka, také směřuje k něčemu, co krásně reflektuje aspekt dané doby. Marián Mitaš má skvěle napsanou roli a je v ní perfektní. Mitaš si umí krást scény pro sebe pro sebe, a svou politickou svini si zahrál s nadšením. Velmi příjemně mě překvapila Kristýna Badinková Nováková, protože je zde parádní, a krásně zahrála postavu, u které nevíte na čí straně ve skutečností stojí. Ostatní herci v menších rolích jsou přesně obsazený a podávají velmi kvalitní herecké výkony. U Vojty Kotka a Michala Isteníka mě mrzelo, že nedostali více prostoru jako tomu bylo v první řadě.
Zdroj: Oneplay
Zápory
Jedna z největších výtek, kterou seriál od diváků má, je ta, že to není tak zajímavé jako první řada s Hojerem. Že se Straka hned přizná, že je mnohem více vychcaný, a že jim chyběl vztah jakým měl Hojer a Markovič. A tohle jsou všechno objektivní výtky. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Straka byl povahově úplně jiný člověk než Hojer. A taky to, že se tvůrci snažili vyprávět podle skutečných událostí a nechtěli si zbytečně ohýbat skutečnost ve svůj prospěch, aby seriál byl divácky vděčnější a zajímavější.
Další objektivní výtka dost často směřuje k tomu, že se seriál pár dílů hledá. A s tím musím souhlasit. Znovu zde platí to, o čem jsem mluvil na začátku textu, že tvůrci hledali tu správnou cestou, jak seriál pojmout, aby všichni byli spokojený, a oni si zároveň zachovali nějakou svou tvůrčí vizi. Nicméně čistě z mého pohledu jsou prostřední díly správně napínavé a mají výbornou atmosféru, a všechno u nich skvěle funguje. Závěr mohl být trochu hutnější, ale chápu, proč se tvůrci rozhodli to udělat, tak jak to udělali.
Zdroj: Oneplay
Pár slov na závěr a hodnocení seriálu Metoda Markovič: Straka
Metoda Markovič: Straka bude vždy vnímána ve stínu Hojera. Hojer byl první, lepší a do jisté míry i zajímavější. Já osobně bych vás chtěl poprosit, abyste se zkusili od série s Hojerem oprostit a vnímat Straku samostatně. Je to velmi těžké a v jistých ohledech to moc nejde. Ale doporučuji to zkusit, protože pak si Straku užijete o dost více, a uvidíte jak moc kvalitně je to natočené, a jak velkou a dobrou práci tvůrci odvedli. Je to podobné jako s druhou řadou Temného případu. Pokud jí porovnáváte s první, tak budete zklamaný. Ale jakmile jí vnímáte samostatně, tak uvidíte, jak moc dobrá je. Zaleží jen na úhlu pohledu a přístupu.
Hodnocení: 8/10
Doufám, že se vám má recenze na seriál Metoda Markovič: Straka líbila a seriálu dáte šanci, protože se opravdu moc povedla.
Krásný únorový den vám přeji. Dnes jsme si pro vás připravili recenzi redakce na velmi očekávaný film – Bouřlivé výšiny. Původně jsem měl psát recenzi já, ale film mě lehce zklamal, a já nechtěl, abyste jste dostali recenzi v negativní duchu, protože si jí film nezaslouží. Takže proto tady budou i jiné názory. Film je novou adaptaci slavného románu od Emily Brontëové Na větrné hůrce (Bouřlivé výšiny) od osobité režisérky Emerald Fennell, která do filmu obsadila Margot Robbie a Jacoba Elordiho. Na film můžete vyrazit od 12.2. Toto je recenze redakce na film Bouřlivé výšiny!!!
Recenze redakce na film Bouřlivé výšiny
Na větrných yorkshirských pláních se zrodila láska, která vzdorovala všem pravidlům… a zničila vše, co jí stálo v cestě. Heathcliff (Jacob Elordi) a Catherine (Margot Robbie) – dva osudy spojené vášní, rozdělené osudem. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Warner Bros. Pictures
Tom Bejvl
Emerald Fennell, známá filmy Nadějná mladá žena a Saltburn, pojímá dle očekávání adaptaci Bouřlivých výšin velmi volně a především provokativně. Adaptuje pouze první polovinu knihy a některé postavy i motivy výrazně upravuje. Film zůstává věrný základní kostře příběhu – osudové, destruktivní lásce Catherine a Heathcliffa a jejím tragickým důsledkům – zároveň si však dovoluje výrazné interpretační i stylistické odchylky, nad kterými by možná kroutila obočím i Emily Brontë.
Snímek vyniká především výraznou stylizací. Dobové kulisy doprovází anachronická hudba (skladby Charli XCX), což evokuje moderně pojaté historické drama ve stylu Baze Luhrmanna (podobně nejspíše bude vypadat jeho chystaná Johanka z Arku). Kamera Linuse Sandgrena, držitele Oscara za La La Land, pracuje s formátem VistaVision a pečlivě komponovanými obrazy, které místy připomínají estetiku Stanleyho Kubricka, zejména jeho filmu Barry Lyndon, který se jako Bouřlivé výšiny odehrává v 2. polovině 18. století. Výsledkem je vizuálně mimořádně působivé dílo, které aspiruje na jeden z nejvýraznějších filmových zážitků roku a které svým pojetím jednoznačně patří na velké plátno.
Tematicky jde o netradiční romanci, v níž láska splývá s posedlostí, žárlivostí a sebedestrukcí. Heathcliff zde není romantizovaným antihrdinou, ale morálně ambivalentní postavou, podobně jako většina ostatních postav. Film zdůrazňuje psychologickou hloubku a komplikovanost vztahů, přičemž citové vyvrcholení záměrně potlačuje ve prospěch chladnější a analytičtější stylizace. Fennell tak nabízí specifickou, sebevědomou adaptaci klasiky, která sice nemusí naplnit avizovanou ambici stát se „Titanicem pro současnou generaci“, minimálně nicméně jde o originální a vizuálně podmanivou interpretaci slavného románu.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: Warner Bros.
Martin Sugar
Ďalšia adaptácia románu, ktorý sme mali sfilmovaný toľko krát, až sa stal klišé. Preto som rád, že nejde o doslovnú adaptáciu, ale o voľné spracovanie látky, v ktorej si režisérka zobrala témy, ktoré ju oslovili najviac a na nich stavia celý film. A po jej minulom filmovom počine som práve apeloval na nevyťaženie tém na maximum a bol to pre mňa skôr slabý odvar Dokonalého pána Ripleyho, než odvážne svojbytné dielo, ktoré ťahali herci a nie scenár.
V prípade Búrlivých výšin taktiež herci hrajú prvú ligu. Ale práve to, že z tematicky presýteneho románu, ktorý by sa hodila podľa mňa na trojdielnu minisériu, si zobrali tvorcovia iba niektoré z nich a dokázali z nich vytvoriť silný filmový zážitok. Lyrické vizuálne pojatie tomu iba napomáha a v zdrvujúcich okamihoch dokáže maxilme podporiť už tak silný zážitok. Osobne som rád, že sme dostali odvážnejšiu adaptáciu známej látky. Svojou odlišnosťou a zároveň pôsobnosťou by som to možno porovnal k Severanovi, ktorý voľné adaptoval legendu, z ktorej čerpal Shakespeare pri tvorbe Hamleta. Vizuálne a emočné silné. Severan je síce o dve priečky vyššie, ale to neznamená, že by Búrlivé výšiny neboli silným spracovaním pre novú generáciu.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Warner Bros.
Pavel Hrubeš
Opravdu jsem si moc přál, abych z kina odcházel nadšený a spokojený, ale bohužel to se filmu nepovedlo. Nejdůležitější je hned na začátku říci, že film za to nemůže, že mi nesedl. Může za to kniha. Knihu jsem četl před několika lety a dost mě naštvala. Lidé o ní psali, že je to výborná romantika s charaktery, kteří se vášnivě milují a jejich láska je velkolepá. Svým způsobem to jeden z mnoha pohledů. Já osobně hlavní hrdiny knihy a zároveň i filmu vnímám jako neskutečné sobce, kterým nedokážu fandit, a nedokážu je vystát. A to je obrovský problém.
Režisérka Emerald Fennell odvedla luxusní práci a natočila osobitý film, který ve všech ohledech šlape skvěle. Od audiovizuální stránky, přes režii, scénář až k samotným hercům. Fennell měla přesnou vizi, a té se držela. A po filmařské stránce je film vymazlený do nejmenších detailů, a všichni na něm odvedli velký kus skvělé práce. Velkou pochvalu si zaslouží soundtrack, který je velmi výrazný. Bohužel přes všechny klady, které film má mě to nebavilo.
Margot Robbie je tady výborná a perfektně prodala charakter Cathy. Dokázala vystihnout její lásku, marnost, sobectví i zlost. Byla to náročná role a Robbie jí zahrála skvěle. Jacob Elordi odvedl skvělou práci a svou roli zvládl na jedničku. Parádně dokázal vystihnout Heahtcliffovu povahu, ambice, hněv a nenaplněnou lásku. Oba herci do svých rolí pasují, a odvádí znamenité výkony.
Osobně si myslím, že kdybych neznal předlohu, tak by se mi film líbil více. A nebo taky. Cathy a Heahtcliff za mě nejsou postavy, kterým se dobře fandí a díky tomu jsem si film neužil. Ale věřím, že pro ostatní diváky to nebude tak zásadní problém jako pro mě. Bouřlivé výšiny jsou snímek, který se vyplatí vidět v kině, protože je to zajímavý autorský film s vybroušenou audiovizuální stránkou.
Hodnocení: 6/10
Toto jsou naše dojmy a názory na nový film režisérky Emerald Fennell Bouřlivé výšiny. Snad se vám text líbil a filmu zkusíte dát šanci.
Herní série Silent Hill v poslední době zažívá parádní vzestup. V roce 2024 vyšel skvělý remake Silent Hill 2 od Bloober Teamu, a v loňském roce dorazil Silent Hill f z Japonského prostředí od NeoBards Entertainment. Nový titul s názvem Silent Hill: Townfall je podobně jako Japonská verze z jiných končin. Tentokrát se série podívá do Skotska. Pojďme se podívat, co nám odhalil první oznamovací trailer.
Konami, které vlastní herní značku Silent Hill se tentokrát ve spolupráci se studiem Screen Burn pokusí hráče potěšit dalším dílem. Nový díl se stejně jako Silent Hill f přesouvá z města Silent Hill a ocitneme se v odlehlém přímořském městečku St. Amelia ve Skotsku. Hlavní hrdina se jmenuje Simon Ordell, který se na ostrov vrací, aby „napravil věci“. Místo je správně, jak je zvykem u této série zahalené hustou mlhou.
A nevím jak vy, ale na mě působí tato hra se svojí lokací více jako to starý Silent Hill, než byl poslední Silent Hill f. Působí to dobře opuštěně, ale zároveň jsou na tomto místě zlé věci. Hra bude kombinovat plížení, průzkum okolí, souboje zblízka, střelné zbraně a důraz na příběhové rébusy. Silent Hill: Townfall má být dle slov tvůrců plnohodnotným dílem, který bude stavět na izolaci, melancholii a postupném odkrývání minulosti. Takže jako klasický příběh ze Silent Hill.
Důležitým prvkem v této hře bude si dobře promyslet, jestli hráč bude chtít bojovat s nepřáteli. Monstra totiž nemají být pouhými kulisami. Podle vývojářů budou hráče aktivně pronásledovat a reagovat na jeho chování. V ukázce jsme mohli vidět, že během hraní budeme moci vykukovat za rohy. O napětí nejspíše nebudeme ochuzeni. Monstra jinak působí docela podobně jako z druhého dílu, především jedna bytost vypadá jako Pyramid Head. Co určitě milovníky hororů potěší je to, že hra je prvního pohledu. Díky tomuto bude hororový zážitek mnohem výživnější.
No a co se týče jedné zajímavé mechaniky s rádiem, které budeme používat, tak bude zde velmi klíčové. Simon má u sebe zařízení zvané CRTV, kapesní televizi ladící nestabilní signály. Díky tomuto zařízení budeme schopní rozpoznat, co nebo kdo se nachází za zdmi, nebo přímo před vámi, zároveň díky tomuto zařízení budeme zachytávat skryté signály. Během akci State of Play byla odhalena jedna funkčnost, kterou budou moci hráči na PS5 zažít. Kroky nepřátel nebo napětí v temných prostorách ucítíte přímo v ovladači DualSense.
Zdroj: Konami
Producent Motoi Okamoto řekl: „Ačkoli se příběh a prostředí liší od Silent Hill 2 nebo Silent Hill f, hra si zachovává atmosféru značky, na kterou jsou hráči zvyklí. Bohatý příběh, náročné hádanky a momenty, kdy je třeba rychle přemýšlet při plížení, se spojují a vytvářejí skutečně mistrovský zážitek. Hra vyniká jako jedna z nejvíce estetických a propracovaných her série“.
Uvidíme, co si na nás studio Screen Burn připravilo. Datum vydání zatím hra nemá, ale je potvrzené, že se Silent Hill: Townfall dočkáme letos na PS5 a PC.
Za 14 dní vyjde jedna z nejočekávanějších her roku. Resident Evil Requiem se blíží a na akci State of Play od PlayStationu nám Capcom ukázal čtvrtý trailer. Bez delšího zdržování se jdeme blíže podívat a rozebrat nejnovější trailer, který nám odhalil nové věci z příběhu.
„6 přeživších z Raccoon City umřelo na stejnou věc“, takhle zní první slova v traileru od Leona. Tato ukázka nám potvrdla jednu zásadní věc u které byla otázka času, kdy přijde potvrzení, jelikož už jsme dostali pár náznaků v předchozích ukázkách. Leon je skutečně infikovaný a půjde mu zde o život víc než kdy jindy. V čase 0:47 přichází v traileru k jedné důležité informaci o tomto viru a příčině infekce, kdy vidíme soubor na počítači, jak si ho neznámá postava otevřela. V následujících řádcích se vám pokusím tuhle část přeložit:
Syndrom Raccoon City, klinicky známý jako syndrom nástupu T-viru, postihuje přeživší katastrofy z roku 1998. Vyvíjí se, když zbytkový T-virus v těle po delší době mutuje. Nemoc probíhá ve čtyřech fázích:
Fáze 0: Neaktivní – Virus zůstává v latentním stavu díky specifickým protilátkám, ale časem si vůči nim vyvine imunitu.
Fáze 1: Aktivace – Objevují se černé skvrny podobné modřinám, doprovázené celkovou malátností a kašlem.
Fáze 2: Vývoj – Černé skvrny se šíří po celém těle a vnitřních orgánech, což způsobuje necitlivost a v některých případech i hematemézu.
Fáze 3: Terminální – Znaky ztmavnou a pokrývají celé tělo, objevuje se intenzivní bolest, extrémní únava a nekontrolovatelné zvracení krve, smrt nastává do 1 až 2 hodin.
Jak můžeme vidět, tak tvůrci se vrací k původnímu dění do Raccoon City velmi zajímavým způsobem. Přeživší z této doby jsou infikovaní a po nějakém čase se začne tento syndrom projevovat. Z traileru je patrné, že Leon se nachází ve 2 fázi. Je jasné, že Leon se nejspíše dostane do 3 fáze v průběhu hry a je otázka, jak příběh s touto postavou skončí. Jelikož se děj vrací tam, kde to začalo, je proto snadné říct, že Leonova cesta tam, kde začala nejspíše i skončí. Ale nedělejme zatím ukvapené závěry.
Dále v traileru byla odhalena další postava, která se zde objeví. Žena, která komunikuje s Leonem je Sherry Birkin. Ta se objevila poprvé ve druhém dílu (společně s Leonem) a dle záběru, kde jsme ji mohli vidět s rukavicí na ruce je pravděpodobné, že si tímto i Sherry již také prochází. Sherry v traileru totiž řekne „Leone, dochází nám čas“. Je tedy otázka, která z dalších postav se ve hře objeví, a kdo jsou ti mrtví. Jedno je ale jisté. Jill Valentine to nebude. Ta si po kryogenezi v Resident Evil 5 vytvořila silné protilátky proti viru T a podařilo se jí ho zcela eliminovat.
Zdroj: Capcom
Trailer nám jinak odhaluje tajemný výzkum od Umbrelly, kde budou zapojeni děti a nejspíše si nejeden hráč musel vzpomenout na sedmý díl a postavu Evelin. Vypadá to, že v devátém dílu zjistíme, že v Raccoon City bylo nejspíše více tajných laborek. Uvidíme s čím hra překvapí. Například s tím, kdo je „master“ o němž se záporák Victor Gideon zmínil. Bude tady někdo mnohem větší a nebezpečnější? S největší pravděpodobností ano. Ukázka jinak končí ve zničeném Raccoon City, kdy Leon přijede do města a vstoupí do slavné policejní stanice R.P.D. Tady budou fanoušci zažívat velkou nostalgii. No, co více říct? Resident Evil Requiem působí opravdu parádním dojmem a je tady potenciál na další luxusní díl v této ikonické a legendární herní sérii.
P.S. Ještě jedna taková zajímavost. V čase 1:15 můžeme v traileru vidět benzínku z úvodu remaku druhého dílu. U benzínky lze zahlédnout Jeep, kterým Leon na začátku dvojky přijel.
HraResident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2.
Přinášíme vám další recenzi redakce, tentokrát na nový horor Primát. Režisér Johannes Roberts, který má s žánrem své zkušenosti (47 metrů, Resident Evil: Raccoon City) natočil horor, kde šimpanz chytne vzteklinu a začne boj o život. Někteří z nás v redakci byli na film zvědaví. Bez delšího zdržování se tedy jdeme podívat, co na tuhle novinku říkají naši nadšenci do hororů. Povedlo se to nebo je to zklamání? Tohle je recenze redakce na film Primát.
Příběh filmu
Vysokoškolačka Lucy se vrací ze školy domů na prázdniny a bere s sebou partu přátel. Kdo by taky nechtěl jet do „vytuněné“ haciendy u moře, k jejímž rezidentům patří i roztomilý a přátelský šimpanz Ben. Ten se stal členem rodiny díky Lucyině zesnulé mamince, která ho v rámci své vědecké práce učila a naučila komunikovat s lidmi. Z ráje se ale může stát peklo lusknutím prstu. Stačí nešťastná shoda náhod, drobné poranění, infekce a mírumilovný lidoop se promění v nebezpečné monstrum. Jeho inteligence a fyzická síla ho přímo předurčují k tomu, aby si s vyděšenými lidskými obyvateli domu pohrával a zbavil se jich, jakmile ho přestanou bavit, bez ohledu na dosavadní dobré vztahy. (CinemArt)
Zdroj: Paramount Pictures
Antonín Matějíček
Animal horory a survivaly mám fakt rád, o to víc mě mrzí, v jak bídném stavu ten žánr poslední dobou je. Většinou dostáváme buď totální průměr, nebo vyložené bizáry. Takové Žraloky v Paříži budu mít jako nepříjemnou pachuť na jazyku ještě hodně dlouho. Naštěstí je tu Johannes Roberts. Jeho první 47 metrů patří k tomu lepšímu ve „žraločím“ subžánru a i jeho Strangers jsou mnohem stravitelnější než to, co se značkou momentálně provádí Renny Harlin. Teď Roberts vyměnil ploutve za opičí packy a výsledek mě docela potěšil. Příběh nemá cenu moc řešit. Klasický návrat domů, osobní traumátka a parta přátel podle žánrových archetypů. Hlavní hrdinka má ale doma šimpanze, co umí znakovat a když tenhle mazlíček dostane vzteklinu, začíná vybíjená, jaká tu dlouho nebyla.
Primát sice nesbírá body za originalitu nebo nějakou převratnou invenci, ale o to mu ani nejde. Body sbírá v tom, že se nebojí ukázat na kameru totálně destruktivní chování zvířete a následky na nebohých tělech teenagerů. Gore je v tomhle filmu velmi šťavnaté a milovníci jako já si přijdou na své, když dojde na trhání lidských končetin a podobné lahůdky. Kamera neuhýbá, což je jen dobře. Za mě by sice klidně mohli přitlačit a ukázat ještě víc (já vím, jsem v tomhle trochu magor), ale i tak práce s kamerou funguje skvěle. Díky ní je tam dost momentů, kdy se nebudete cítit úplně pohodlně, protože víte, že tam někde nad vámi visí ten chlupatý raubíř.
Největší pochvalu ale projekt sklízí za praktické efekty. Ať už jde o zmíněné gore, nebo fakt, že opičáka hrál chlápek v obleku. Žádné pitomé CGI se nekoná a snímku to neuvěřitelně přidává na autenticitě. Ve výsledku jde o velmi příjemné hororové překvapení, které je kraťoučké, dost brutální, sympaticky obsazené a nemá potřebu si hrát na něco, co není. Sice bych snesl ještě o level vyšší brutalitu, ale jinak jsem hodně spokojený. Pokud plánujete domů nějakou formu primáta, tenhle kousek by vás mohl teoreticky připravit na to, co všechno se může pokazit.
Johannes Roberts doručil přímočarou žánrovku, která sází na poctivé řemeslo místo digitálního balastu. Je to intenzivní, krvavá a v dobrém slova smyslu „staromilská“ jízda, která vás sice neoslní hloubkou scénáře, ale spolehlivě vás zneklidní každým záběrem na masku šimpanze a každým detailním záběrem na trhající se maso. Velmi solidní survival, který na nic nečeká a jde rovnou po krku.
Hodnocení: 8/10
Zdroj: Paramount Pictures
Marek Lízal
Nečekal bych, že to u filmu od režiséra Robertse řeknu, ale bavil jsem se. Víc, než jsem čekal. Primát je od začátku solidně natočená zábavná jednohubka, která ví, čím chce být a dělá to dobře. Jeden dům, pár postav a šimpanz se vzteklinou. Roberts od začátku nečeká a rychle nás seznámí s postavami, které mi přišli sympatický, jasně někdo se najde, kdo vás bude trošku štvát, ale není tady nikdo natolik rušivý, jak bych v takových filmech čekal.
Hlavní hrdinka je velmi sympatická a dokázal jsem ji fandit. Koho, ale musím zmínit je herec Troy Kotsur, který dostal Oscara za filmu V rytmu srdce. Kotsur je od narození neslyšící, a proto se mi velmi líbilo, že v pár scénách film tohle využije, ztlumí se zvuk okolí a stejně jako on nic neslyšíme. Divák si při jeho scénách k postavám díky znakové řeči a vztahům jaký ve filmu postavy mají si jeho dokážou lépe užít a přát jim, aby to pro ně dobře dopadlo. Ale je tady jeden šimpanz, který chytl vzteklinu a zábava brzo skončí.
Šimpanz Ben je hodně super. Je strašně skvělý, že filmaři vsadily na masku před digitálními efekty. Díky tomu Ben působí o to živěji, přesvědčivěji a hlavně děsivě. Člověk z něho má respekt a nechtěl by se s ním dostat do kontaktu. Film se toho v několika momentech nebojí a Ben tady utrhne někomu čelist, kůži z obličeje, rozbije šutrem hlavu, anebo někoho pořádně rozseká na maděru. Primát mě také překvapil v tom, jak se mu daří budovat napětí, které tady funguje a při některých částech filmu se stalo, že jsem byl do toho správně ponořen a bál jsem se odkud Ben vyskočí a někoho zabije.
Není to chytrý horor, nic přelomového, ale všechno co chce, tak dělá dobře a filmaři si na tom malém prostoru a s tou krátkou stopáží (kterou mega chválím) pohráli hezky a dopřáli minimálně mě zábavnou jednohubku na kterou se mi ani moc nadávat nechce. Oproti posledním dvěma hororům v kině Silent Hill: Noční můry (tohle byla katastrofa) a Ozvěně (průměr, který s odstupem času je v mých očích na tom trošku hůře), tak Primát vítězí.
Hodnocení: 7/10
Tohle byla recenze redakce na horor Primát. Doufáme, že se vám naše dojmy líbily a snad jste si udělali díky tomu obrázek, jestli dát filmu šanci nebo ne.
Příběh sleduje mladého kozla Willa, který má sen stát se profesionálním hráčem monsterballu, kontaktního a drsného sportu, kterému dominují ty nejrychlejší, nejagresivnější a nejsilnější zvířata světa. Will dostane jedinečnou šanci se stát profesionálním hráčem a dokázat, že i menší zvíře může překonat šampiony v tomto sportu…
Sony Pictures Animation ještě pár let zpět platilo v rámci animačních hollywoodských studií za otloukánka. Franšízy jako Lovecká sezóna či Hotel Transylvánie přeci jen při zpětném ohlédnutí zase tak velkou díru do světa neudělaly, byť třeba Divoké vlny nebo Zataženo, občas trakaře jde v jistých kruzích označit již za kultovní animované snímky. Vše nicméně změnil revoluční animák Spider-Man: Paralelní světy. Animovaná alternativa k aktuálním hraným Spider-Manům s Tomem Hollandem v hlavní roli vsadila na přelomovou animaci, kterou si následně studio Sony nechalo patentovat. Jedná se o mix 3D animace, 2D animace a ručních kreseb, které již navíc nepoužila jen příští rok završená trilogie Spider-Verse, ale také druhý Kocour v botách či poslední celovečerní animované Želvy Ninja.
Ani studio Sony ovšem nechce tuhle techniku používat pouze u animovaných Spider-Manů s Milesem Moralesem v hlavních rolích. Už pár let zpět došlo na realizaci animáku Rodina na baterky, který nicméně kvůli pandemii COVID skončil na Netflixu, kde by se měl do pár let dočkat také pokračování. Nejnovější animák z dílny studia Sony s touto specifickou technikou nicméně právě dorazil. Jmenuje se Nejlepší z nejlepších: GOAT a klidně by mohl být nepřiznaným sportovním spin-offem série Zootropolis. I tady se představuje svět antropomorfních zvířat, podobně jako jsou Zootropolis filmy variací na akční buddy komedie, je GOAT variací na sportovní filmy. Příběh vlastně nemůže být v rámci sportovního žánru banálnější a ohranější. Ale ta animace!
Nejlepší z nejlepších: GOAT – Revoluční animace se pořád nevyčerpala
Zdroj: Sony Pictures
Jistě, ta animace, která za 2 roky oslaví dekádu od svého debutu, mohla při svém uvedení brát sebevětší dech, a jako se vším bylo ovšem na místě se obávat, zda se tenhle styl animace časem nevyčerpá. Především i proto, že animáků spoléhajících na tento styl přibývá a přibývá. GOAT nicméně potvrzuje, že je na tyhle obavy pořád docela brzo.
Film režijní dvojice Tyree Dillihay a Adam Rosette (pro oba se jedná o celovečerní debut) se odehrává ve světě antropomorfních zvířat, kde existuje specifická verze basketbalu známá jako monsterball. Do velké míry je to jako klasický basketbal, jen ho hrají zvířata a v rámci týmů se nebere v potaz pohlaví. Podobně jako u basketbalu poté platí, že tento sport často hrají osoby s nějakými fyzickými predispozicemi, zvířata, která jsou v tomto světě považovaná alespoň za medium. Jenomže pak jsou tu i nějaké mini zvířata, která si chtějí splnit svůj sen – jako je hlavní hrdina kozel Will.
Klasický příběh o outsiderovi, který těží ze specifického prostředí
Zdroj: Sony Pictures
Will je fanda ústředního sportu už od dětství. A i když je to mladík, kterého trápí každodenní starosti jako problém vyjít s nájmem či práce, která ho ne tak úplně naplňuje, pořád se nevzdává svého snu. Když se tak naskytne příležitost stát se členem populárního týmu Trny v čele s jeho idolem, samicí černého pantera Jett, pro Willa se jedná o splněný sen. V týmu složeném z černého pantera, žirafy, pštrosa, nosorožce a varana je ovšem kozel přeci jen tak trochu páté kolo u vozu. Outsider si tak musí, jako v klasickém sportovním filmu, vydobýt respekt, musí dojít ke konfrontaci dvou generací zastupující jeden sport, stejně tak i k nějakému vývoji charakterů u ostatních spoluhráčů.
Po celou dobu platí, že by se skutečně mohlo jednat o námět pro sportovní film s lidským zastoupením. Nechybí ústřední rival, vlastnice týmu, která je tak trochu svině (doslova!), vývoj vztahu mezi mentorem a žákem, zároveň konfrontace s egem, lekce o důležitosti týmové spolupráce a další ty klasické lekce, které rozdávají sportovní filmy nejen z basketbalového prostředí. Výjimečnost tak tomuhle animáku skutečně dodává až svět, ve kterém se odehrává. A zmiňovaný specifický styl animace dokáže pracovat se specifickými pohyby zvířat, prostředími i hrstkou vizuálních nápadů. Je zajímavé, že na rozdíl od Spider-Verse a zmiňované Rodiny na baterky se na filmu vůbec neměli podílet Phil Lord a Chris Miller, přesto přístupem k humoru a dávkou vizuálních nápadů působí jako typická tvorba, pod kterou bývají tito dva tvůrci často podepsáni alespoň jako producenti (hnacím motorem zmiňované Spider-Verse trilogie jsou především Lord a Miller).
Sportovní film, který nutně nemusí být pro fandy sportu
Zdroj: Sony Pictures
Sympatický na tomto filmu může být fakt, že nemusí být úplně pro fanoušky sportu. A vzhledem k tomu, že se film netočí kolem basketbalu v pravém slova smyslu, vlastně ani moc nezáleží na tom, jak velký vztah má divák ke klasickému basketbalu. Ty nejkvalitnější sportovní filmy mají přesah daleko za hranicemi sportovního odvětví, poselství filmu GOAT poté za nimi končí, protože poselství o honbě za naplnění snu a důkazu toho, že nikdy není pozdě se změnit, se nutně nemusí točit kolem sportu. V ústředním týmu funguje vzájemná dynamika, každá z vedlejších postav poté dokáže zaujmout tím, že je specifická. Ať už druhem zvířete či vlastnostmi. Pštrosice Olivia je například poměrně depresivní, nosorožec Archie se snaží skloubit sportovní kariéru s výchovou dvou malých teroristek a varan Modo působí jako paranoidní schizofrenik.
V jádru je ovšem především vztah Willa a Jett. Jejich vztah připomíná dynamiku, jakou mají například Po a Shifu v první Kung Fu Pandě – Po (Will) je outsider, Shifu (Jett) ho podceňuje, protože kozel je v řadách profesionálního monsterballu podobně nepřirozený jako panda v oblasti kung fu. A přesto postupně dochází k odhalení, že má Will skutečně talent a může být z více důvodů chybějícím článkem, který tento tým tak moc potřeboval. Především i proto, že to vypadá, že by mohl zklidnit ego Jett, které chtě nechtě ovlivňuje výkony jejího týmu.
Film GOAT sice není GOAT, je nicméně velmi fajn
Zdroj: Sony Pictures
Svým názvem si tento animák skoro až říká o titul největšího animáku ze všech dob, na tak vysokou pozici to nicméně přesto stačit nebude. Na to GOAT až příliš sráží dolů zmiňovaný ohraný příběh a především fakt, že se na něm podepíše, že natáhnout tyhle příběhy na celovečerní délku je někdy skutečně těžké. Díky animované formě má nicméně tento animák výhodu v tom, že dokáže ústřední sport vykreslit vizuálně zajímavě, velkou výhrou tohohle animáku poté je, že má solidní tempo a sympaticky kvapí dopředu i v momentech, kdy dochází jen k čekání, až si film odbude další povinné klišé.
Na filmu je zábavná i expozice světa a hrstka vizuálních nápadů. K budování světa se tu přistupuje podobně jako u animáků od studia Pixar, stojí proto za to všímat si detailů, kterých je nicméně tolik, že je pravděpodobné, že i pozornějšímu divákovi pár vizuálních gagů uteče. Ve finále ovšem sejde na tom, že je to zábavný animák, který dokáže být dostatečně zajímavý i pro rodičovský doprovod, pokud právě on filmu dovolí, aby ho tak trochu vrátil do dětských let. Snadno se nicméně věří tomu, že pokud na tento film narazí nějaký dětský divák v ideální čas, dost možná by se pro něj mohlo jednoho dne jednat o instantní klasiku, která zvítězí i v boji se zuby času. Sympatických animovaných jednohubek není nikdy dost, je proto radost sledovat, že se mezi ně GOAT snadno zapíše.
Nejlepší z nejlepších: GOAT závěrem
Nejlepší z nejlepších: GOAT sice nepřináší příběh, který by ohromil originalitou, ale díky své vizuální stránce a animaci se stává filmem, který baví a dokáže snadno zaujmout diváky všech věkových kategorií. Dynamika postav, sympatický hlavní hrdina a poměrně propracovaný svět antropomorfních zvířat vytvářejí film, který přesahuje klasický sportovní žánr a dokáže zaujmout i ty, kteří nad sportem běžně mávají rukou. GOAT není nejlepší animák všech dob, ale jde o zábavný, vizuálně podmanivý a výrazný příspěvek do portfolia Sony Pictures Animation, který ukazuje, že jejich revoluční animace má stále co nabídnout. A do budoucna s ní rozhodně nemusí pracovat jen další filmy ze světa Spider-Verse…
——————————————————————————————————
PS: Český dabing je velmi kvalitní. Dá se z něj snadno odvodit, že se maximálně snaží pracovat s českou lokalizací, která jde naproti minimálně v rámci verbálního humoru a nápadů, jako je přejmenování některých postav dle jejich českých dabérů – Kohy (Jakub Kohák) a Novy (David Novotný). Zároveň by se mělo jednat o poslední dabing nedávno zesnulého herce Pavla Nečase, který ve filmu mluví opičího kouče Denise, ze kterého se vyklube jedna z nejzábavnějších postav filmu právě i díky zápalu, který byl Nečas schopný dát do dabingu. GOAT tak naznačuje, že nedávno zesnulý herec byl do jisté míry nedoceněným talentem českého znění.
Herečka Sydney Sweeney není jen hezká tvářička. V poslední době se snaží v některých projektech ukazovat, že v ní něco je. Například v loňským snímku Eden – Vítejte v ráji nám ukázala, že umí. Nyní k nám do kin 12.2. přichází její nejambicióznější snímek po herecké stránce ve kterém kvůli roli přibrala 13 kilo. My z redakce jsme na Christy byli zvědaví, jak se jí to povedlo. Na úvod to tedy nebudeme zdržovat a jdeme na to. Tohle je recenze redakce na film Christy.
Recenze redakce Christy
Christy Martin (Sydney Sweeney) si nikdy nedokázala představit život jinde než v rodném malém městě v Západní Virginii. To platilo jen do chvíle, kdy zjistila, že má opravdu velký talent na pěstní souboje. Díky houževnatosti, tvrdohlavosti a ničím neotřesitelné touze po vítězství se vrhá do světa profesionálního boxu. Její vzestup na vrchol je však vykoupen osobními ztrátami, velkou bolestí a především toxickým vztahem s trenérem a zároveň manželem Jimem, jenž se postupně stává její nejnebezpečnější hrozbou. Film Christy vypráví syrový, emotivní a hluboce lidský příběh o odvaze a síle ženy vzepřít se nejen soupeřům v ringu, ale i těm, kteří jí stojí nejblíž. (CinemArt)
Zdroj: CinemArt
Pavel Hrubeš
Povedené sportovní drama, které táhne na svých bedrech Sydney Sweeney a ďábelský Ben Foster. Přiznám se, že jsem nevěděl, kdo Christy Martin je a ani jsem neznal její příběh a význam pro ženský box. Mé znalosti, co se týče ženského boxu začínají a končí u filmu Million Dollar Baby. A jsem rád, že mohu napsat, že tu máme další povedený film z tohoto sportovního odvětví.
Režisér David Michôd odvedl parádní práci a dal nám film, který šlape v obou svých polohách. Jak sportovní, tak i v dramatické. Michôd našel správnou rovnováhu a sebejistě odvyprávěl příběh Christy Martin. Ve sportovních momentech je to napínavé a já si vzpomněl na Million Dollar Baby, Rockyho a další velké boxerské filmy. Sportovní části jsou natočené rytmicky a mají správný tempo a údernost. Dramatická část umí tnout do živého, a výborně funguje v náznacích. Nemusíme naplno vidět to, co se děje. Stačí náznaky a slizský pohled Fostera.
Sydney Sweeney znovu dokazuje, že umí parádně hrát, a tady táhne film svým fyzickým výkonem. Ben Foster se skvěle proměnil do své slizské postavy a zahrál ho na pána. Merritt Wever zahrála postavu, kterou jsem nenáviděl od první scény a hnusila se mi.
Na film se dobře kouká a hlavně v první půlce má film parádní tempo. Druhá půlka je pomalejší, a snesla by krácení o pár desítek minut. Christy je povedený sportovní film, který má, co nabídnout. PS: Nekoukejte na trailery.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: CinemArt
Marek Lízal
Christy je velmi dobrý sportovní drama. O jejím skutečném příběhu jsem nic nevěděl, a proto mě překvapilo, jak silný to ke konci bylo, a co za věci si tahle žena prošla. Christy je obyčejná žena, která neví, čím by měla být. Hodně projevuje svoji agresi, a proto zkusí jeden boxerský amatérský zápas, kde ukáže, že v ní něco je. Nakonec dostane šanci mít vlastního trenéra a brzo se stane oblíbenou a nejlepší ženskou zápasnicí.
První polovina filmu má velmi dobrý tah na branku, má to tempo, zápasy jsou velmi fajn po řemeslné stránce natočený a Sydney Sweeney rychle budete tu její drsnou a fyzicky silnou ženu věřit. Kvůli této roli nabrala 13 kilo, zbavila se tady své krásy a stává se více ošklivou zápasnicí. Bavil mě její postupný vývoj z nechtěné holky v sebevědomou a respektovanou bojovnici, která si jde houževnatě za svým. Ve druhé polovině se více a více ukazuje, že její život nebyl jednoduchý. Byla obklopena někým, kdo ji využíval ve svůj pro spěch, a i když je pravda, že Christy si za to může sama (některá její rozhodnutí nejsou správná a jedno jsem vůbec nechápal a nevěřil jsem tomu, že se něco takového mohlo stát), ale člověk trochu chápe, že si chtěla jít za svým…boxovat.
Snímek, jak směřuje k závěru se začne více věnovat manipulaci, osobním vztahům, domácímu násilí a najednou z toho byl silný, emocionální snímek, který mi sedl. Někdy to dokonce není příjemný na sledování. Ve vedlejší roli je tady jinak jako vždy super Ben Foster, který se pro tyhle role narodil a umí je úplně bez problému. Christy je ve finále povedeným snímkem ve kterém Sydney Sweeney ještě více dokazuje (kdo neviděl Eden, tak tam měla jednu z nejlepších scén ve filmu), že to není jen hezká tvářička, ale chce si zkusit výzvy, a i když to není Oscarový film, není to nejlepší herecký výkon všech dob, tak si zaslouží Sydney palec nahoru. Kdo o ní pořád pochybuje, musí uznat, že není špatná.
Hodnocení: 7,5/10
Tohle byla recenze redakce k novému filmu Christy se Sydney Sweeney. Doufáme, že se vám naše dojmy líbily a snad jste si udělali díky tomu obrázek, jestli dát filmu šanci nebo ne.
