Po své účasti v křížové výpravě do Svaté země Vilém Tell (Claes Bang) přísahal, že se již nikdy nedopustí násilí. Postupnému útlaku švýcarských kantonů ze strany rakouské habsburské dynastie ale nedokáže nečinně přihlížet. Aby zastavil další krveprolévání a útlak, rozhodne se přidat k boji za nezávislost. Rakouský místodržící Gessler (Connor Swindells) je odhodlaný toto povstání potlačit za každou cenu. Věří, že se tak vetře do přízně rakouského krále Alberta (Ben Kingsley) a získá ruku jeho neteře Gertrude (Emily Beecham). Gessler ví, že Vilém Tell je tím, kdo povstalce vede proti králi. Aby ukázal svou moc a zničil povstání hned v zárodku, rozhodne se Tella veřejně zostudit a přinutit ho poníženě pokleknout před rakouskou korunou.

Lovec Tell je známý svou přesnou střelbou z kuše, Gessler ho tedy donutí, aby před zraky všech pozvedl svou zbraň, namířil ji proti svému synovi Walterovi (Tobias Jowett) a sestřelil jablko z jeho hlavy. Tell navzdory Gesslerovu očekávání uspěje a jablko přesně zasáhne. To, že byl k tomuto ohavnému činu donucen, ale umocní jeho nenávist vůči guvernérovi a rozhodne se pomstít. Toto nevydařené ponížení, které mělo podpořit potlačení povstání, nejen zvýší Tellův odpor k habsburské nadvládě, ale Gessler si jím také vysloužil pohrdání ze strany princezny, o jejíž ruku tolik usiloval. Tak začala vzpoura, pro jejíž začátek a intenzitu byl důležitý jeden muž, jedna kuše a jedno jablko…

Vilém Tell – Nové Statečné srdce?

Vilém Tell je legendární švýcarský hrdina, u kterého stejně jako u Robina Hooda platí, že není jisté, zda skutečně existoval a nebo nikoliv. Jisté je, že je titulním hrdinou divadelní hry Friendricha Schillera, dle té poté vzniklo nové filmové zpracování režiséra a scenáristy Nicka Hamma. Je to staromódní příběh, který by samozřejmě moc rád evokoval ty nejlepší adaptace Robina Hooda nebo Statečné srdce, čeští diváci budou mít poté pravděpodobně srovnání s především 3 roky starým Janem Žižkou. Jen se možná vyplatí nemít největší očekávání.

Stačí krapet zabrouzdat synopsí divadelní předlohy Schillera a je jasné, že se filmový Vilém Tell drží divadelní předlohy jen velmi volně. A na tom není nic špatného. Vilém Tell je pořád oficiálně především fiktivní hrdina scénář Hamma by si tak v podstatě mohl dělat s titulním hrdinou cokoliv (ať už by to experti na historickou přesnost a odpůrci filmů Ridleyho Scotta překousli či nikoliv…).  A přesně proto zamrzí, že Vilém Tell sází v podstatě na generický příběh, který je až příliš předvídatelný. A je pravděpodobné, že diváci zvládnou za pochodem předem předpovědět, kdo se zvládne hrdinsky obětovat, kdo umře jakou smrtí, co jaký moment předznamenává a jak se celý příběh bude vyvíjet.

Vilém Tell – nepřesvědčivé poselství

Dialogy jakoby se někdy snažili držet jisté teatrálnosti, bohužel ovšem působí nepřirozeně i na poměry 14. století. Zdánlivě nesmírné poselství má poté zdánlivě pojednávat především o tom, že si ani nejvyšší velmoc nemůže dovolit vše a především pohrdat se svým lidem. Gressler a jeho lidé jsou funkčně vykreslení jako monstra, kterým člověk přeje ten nejbrutálnější konec, film se násilí po celou dobu nebojí a pak se snaží jaksi vykreslit kontrast mezi šlechtou a povstalci.  Jen škoda, že je to poselství o vzpouře v podstatě přizabito otevřeným koncem, kterým láká na nějaké to pravděpodobné pokračování a které jakoby se snažilo naznačit, že vzdor nemá smysl, protože se stejně vždy objeví někdo další. Celý dodatek, který naznačuje možnost Viléma Tella 2, filmu jen škodí a působí jako antiklimax.

Ano, působí to jako ze života, přesto je celé poselství po celou dobu jaksi nepřesvědčivé. A to především skrze titulního hrdinu, u kterého ve finále moc nesejde na tom, jak moc ho traumatizovala křížová výprava a jeho morální vykreslení celé působí jaksi neuvěřitelně.  Claes Bang se v hlavní roli snaží, rychle se ovšem ukazuje, že celý scénář nenabízí žádnému herci předvést něco speciálního. Bang se jen snaží, jak mu to pochybný scénář dovolí, Rafe Spall je ve své roli fajn a nic víc, Connor Swindells přehrává v roli sadistického záporáka z výprodeje a Ben Kingsley a Jonathan Pryce mají ve filmu v podstatě jen camea a působí, že jsou ve filmu pouze proto, aby se mohl film vyzbrojit nějakými mezinárodně výraznými hereckými jmény. Co to jenom připomíná…

Vilém Tell nepůsobí kdovíjak velkolepě, byť se o to snaží

Snaha Viléma Tella působit velkolepěji, než jak ve skutečnosti je, je v průběhu vlastně až roztomilá. Na evropské lokace se krásně kouká a po Kingdom Come: Deliverance II je tu další mediální produkt, který dokáže zvýraznit krásu evropských hradů. Jen škoda, že jakmile dojde na nějaké šermování a nebo vyložené bitvy, vypadá to spíše jako snaživá snaha hordy cosplayerů si na oko dát přes držku. A snaha o dynamickou kameru a střih tomu moc neprospívá (především v rámci střihu se často dějí hodně divoké věci!!!). Vypadá to celé lépe nežli Jan Žižka (což samo o sobě není žádná velká výzva), snaha o velkolepost ovšem Tellovi neprožívá. Jak předvedl třeba takový dánský Bastard, kvalit jde dosáhnout i jinými způsoby.

Hamm zvládá jaksi vyobrazit temnotu středověku, v drobných náznacích je poté vidět něco, co by se dalo nazvat dobrým filmem. U Hamma je škoda, že se skutečně nezamyslel nad dialogy (dávaly by větší smysl, kdyby šlo o divadelní záznam), celkově je vlastně směšné, jak se Vilém Tell nechává svézt na vlně legendárního statusu titulního hrdiny a epizoda s jablkem – se kterým je Vilém Tell spojován nejvíce – působí ve filmu až neskutečně na sílu (a je navíc opřena o hnusně digitální šíp!).

Hamm chvílemi až otravně spoléhá na zpomalovačky a tyto dané záběry vyloženě řvou, že se snaží působit epicky, ale nemají na to. Vilém Tell je v několika momentech velmi úsměvný, ovšem nejspíše v těch momentech, které se dle tvůrců mají brát velmi vážně. Nejvíce je to zřejmé na závěrečné minutě. Dle tvůrčího záměru zřejmě mají nastoupit nějaké zimomriavky, zbude ovšem pouze úšklebek nad tím, jak nuceně to celé působí.

Vilém Tell se skládá z příliš mnoha příběhů

To, že se tvůrci zřejmě snaží svézt na statusu legendárního hrdiny, značí do jisté míry už název. Vilém Tell je možná v názvu a film se celou dobu tváří, že je hlavním hrdinou, do jisté míry by ovšem ani vlastně být hlavním hrdinou být nemusel. Vilém Tell se skládá z příliš příběhů, jejichž největší problém je, že není možné, aby se na všechny našel ideální čas. Do prázdna tak do jisté míry vyšumí jedna na první pohled zdánlivě důležitá romance, menší rodinné konflikty a i nějaká ta traumata z minulosti, co působí, že budou velmi stěžejní, aby nakonec tak úplně nebyly.

Je to škoda, protože celé to politické pozadí je nějakým způsobem zajímavé a mohl by z toho vzniknout zajímavý seriál či základ pro nějakou hru. Ale v rámci celovečerního filmu (který se s délkou 133 minut zatraceně vleče!) je to celé až příliš chaotické a spousty momentů působí zbytečně. Když si v průběhu někdo zdřímne a nebo odskočí pro popcorn, těžko vlastně říct, zda to jeho celkový dojem z filmu nějak ovlivní.

Vilém Tell bohužel působí jako film, který by jednou mohla dát dohromady AI, až jí člověk zadá, že chce něco jako Statečné srdce. Zamrzí to, protože se na takovém období dal vystavět silný film a Vilém Tell je určitě zajímavý hrdina. Škoda, že se to tak úplně nesešlo a Nick Hamm si ukousl až příliš velké sousto. Nejen jako režisér, ale také jako scenárista.

Vilém Tell závěrem

Vilém Tell by nejspíše rád byl novým Statečným srdcem, úplně na to ovšem nemá. Film stojí na velmi nepřesvědčivém poselství, nepůsobí velkolepě, byť se o to snaží sebevíc a je zřejmé, že Nick Hamm si s látkou příliš nevěděl rady. Ani jako režisér, tuplem ne jako scenárista.  Celé se to dá jaksi nazvat slušným pokusem, ne ovšem vyloženě funkčním. Legendární švýcarský hrdina si vzhledem ke svému statusu asi zasloužil víc…

Verdikt: 5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Altitude Film Distribution