Seriál se odehrává ve 32. století, ve vzdálené budoucnosti světa Star Treku, kde se Hvězdná flotila a Spojená federace planet zotavují z kataklyzmatické události. Akademie hvězdné flotily sleduje první novou třídu kadetů Hvězdné flotily po více než sto letech, kteří dospívají a procházejí výcvikem, aby se stali důstojníky. Výuka probíhá na palubě USS Athena, hvězdné lodi, která kotví u kampusu Akademie Hvězdné flotily v San Franciscu, ale může být také nasazena společně se zbytkem flotily…
Původní seriál Star Trek vznikl v 60. letech jako reakce na tehdy probíhající závody o dobývání vesmíru mezi USA a Sovětským svazem, stal se poté základem pro populární franšízu, která dnes čítá přes 13 filmů a 8 seriálů. Poslední celovečerní Star Trek pro kina sice vznikl před dekádou (na čtvrtý film ze série nastartované v roce 2009 nedojde, místo toho se má u studia Paramount chystat další reboot), svět vytvořený Genem Roddenberrym ovšem aktuálně naplno žije na Paramount+. Svět se konkrétně začal rozšiřovat v roce 2017 díky seriálu Star Trek: Discovery, na jehož základě vznikl spin-off seriál Star Trek: Podivné nové světy. Na ten poté částečně navazuje i nejnovější 12. seriál ze světa Star Trek – Star Trek: Akademie Hvězdné flotily.
Nejnovější seriál se sice odehrává až v 32. století, je ovšem součástí nové kapitoly franšízy Star Trek, kterou od Discovery rozšiřuje Alex Kurtzman. Velkým lákadlem může být fakt, že Paul Giamatti, jehož vysněná role byla možnost ztvárnit Klingona, si zde plní svůj sen… tedy tak trochu. Jeho záporák Nus Braka je totiž křížencem Klingona a Tellaritea. Větší prostor tu ovšem přeci jen dostává hrstka nových kadetů z titulní Akademie hvězdné flotily a jejich kapitánka Nahla Ake v podání Holly Hunter. SkyShowtime nicméně novinářům rozdalo 6 z 10 epizod, i šestina epizod poté jasně naznačí, zda seriál stojí za to.
Star Trek: Akademie Hvězdné flotily – Odvážné se vydání novým směrem?
Zdroj: Paramount+
Existuje málokterá výraznější fanouškovská skupina nežli ta známá jako Trekkies. Jak nejspíše název napovídá, jedná se o komunitu fanoušků Star Treku, ze kterých si například několik let zpět slušně utahoval snímek Fanoušci. Trekkies poté v podstatě připomínají většinu základních fanouškovských skupin. Ať už jde o fanoušky Star Wars nebo právě Star Treku, tito fandové většinou nemají rádi, když někdo bere něco, co většina z nich pokládá za základní kámen svého života, aby si s touto franšízou nakonec jednal po svém. Stačí se podívat na přijetí poslední trilogie s Chrisem Pinem a Zacharym Quintem v hlavních rolích. Minimálně první dvojice filmů režírovaná J. J. Abramsem je všeobecně považována za dobré, průměrný Trekkie by je ovšem rád vymazal červí dírou z existence.
Ani přijetí všech Star Trek seriálů, které vznikly po roce 2016, není tak úplně pozitivní. Výjimkou je snad Star Trek: Picard a to do velké míry i díky faktu, že spoléhal na návrat Patricka Stewarta do jedné z jeho dvou nejslavnějších rolí. Mnoho fanoušků Star Treku u nových seriálů kritizuje odklon od klasického Star Treku, narušování čehosi, co se dá pokládat za pevný kánon, i úbytek filosofických prvků. Nejnovější seriály přesto dokážou být i kreativní, jisté ambice poté má i právě nejnovější seriál Star Treku. Těžko ovšem říct, zda existuje šance, že si jimi získá právě ty nejvěrnější fanoušky tohoto světa.
Návrat ke kořenům se nekoná, nový Star Trek je (skoro) teenage drama
Zdroj: Paramount+
Nový seriál ze světa Star Treku je tak trochu jako Top Gun. Hrstka kadetů, kteří musí v rámci Akademie hvězdné flotily dospět, čekají kromě klasických studentských strastí i serióznější a vážnější situace. A i přes zasazení do 32. století je přitom seriál chvílemi aktuálnější, než by se mohlo zdát. Vyložený návrat ke kořenům se tak nekoná, přeci jen je ovšem chvílemi znát snaha přiblížit se původní podobě tohoto světa. Ti, kteří nové Star Trek seriály kritizují primárně z důvodů, které už v tomto textu padly, mu ovšem pravděpodobně neodpustí, že k vykoupení tu prakticky nedochází.
Znalost světa Star Treku vlastně není nějak extra potřeba, jen diváci s tímto světem pravděpodobně více ocení slušnou dávku pomrknutí a odkazů. Ústřední tým kadetů je rozmanitý – je tu pacifistický Klingon i první holografická studentka v historii Akademie Hvězdné flotily. Hlavním hrdinou je nicméně Caleb Mir v podání Sandra Rosta. Moc nesejde na tom, zda se z něj má stát budoucí James Tiberius Kirk nebo Jean-Luc Picard, on je nicméně protagonistou, kterého žene osobní motivace. A přitom je to pořád svým způsobem sci-fi variace na Beverly Hills 90210, takže Caleb musí dostat svého rivala i milostný protějšek. Rosta je v hlavní roli docela sympatický, přeci jen se mu ovšem nedaří být přesvědčivým tahounem, na kterém by měl seriál stát. A už tuplem ne v případě, že se i z tohoto Star Treku stane seriál, který se dočká několika dalších sérií.
Slušný potenciál, který jen nejspíše nepřesvědčí vyložené Trekkies
Zdroj: Paramount+
Na těchto nových Star Trek seriálech jde poznat, že nejsou úplně laciné. A přesto se dá snadno říct, že jsou v rámci nákladů podvyživené a vypadají tak především při velkolepých sekvencích poměrně ošklivě. Ne, nový Star Trek seriál vyloženě nešlape ve stopách komiksových seriálů ze stáje CW jako Arrow či Flash (čím více ambic, tím více to po čase bolelo), přeci jen občas až na rok 2026 až příliš evokuje dekády staré Star Trek seriály, kterým přeci jen člověk odpustí snahu. Úmysl a umělecká vize? Možná. Problém je ovšem spíše v tom, že ambice nový Star Trek občas úplně nedokáže naplnit. Dokud jde o masky a podobné záležitosti, které snadno vyřeší praktické efekty, vše je v pořádku. Jakmile chce být ovšem seriál velkolepější, ukazuje se, že má v tomto ohledu krátké nohy. A vlastně neskrývá moc trumfů.
A nebo je možná problém trochu jinde. I při snaze o přihlédnutí k přijetí, které nové Star Trek projekty dostávají od těch, na kterých by asi tvůrcům Star Treku mělo záležet nejvíce – jejich předních fanoušků. Pravděpodobnost, že vznikne nový Star Trek projekt univerzálně přijatý kladně fanoušky i těmi, kteří by se tak neoznačili, je nízká.
Star Trek nemůže stát na jednom místě a musí se posouvat. Budou přicházet noví tvůrci a s nimi nové vize. A je pak na každém, zda uzná za vhodný směr, kterým se bude tento svět ubývat. Nový přístup k tomuto světu je minimálně zajímavý a dokáže po šesti epizodách slušně naznačit potenciál. Zároveň má ovšem své rezervy a především u fanoušků nejspíše těžko nabídne něco, co by se dalo nazvat vykoupením. Velkým triumfem nového Star Treku seriálu může být fakt, že dokáže výrazně reflektovat moderní svět. Přitom je ovšem pravděpodobné, že právě to mu u mnohých zlomí vaz.
Star Trek: Akademie Hvězdné flotily – První dojmy závěrem
Star Trek: Akademie Hvězdné flotily je poměrně specifický krok franšízy, který může tomuto světu možná získat nové fanoušky. Kombinuje tradiční hodnoty Star Treku s moderním teenovým dramatem a klade důraz na diverzitu postav způsobem, který nejspíše i přes zasazení do 32. století budou mnozí označovat za woke. I přes vizuální a další nedostatky naznačuje šest prvních epizod potenciál seriálu stát se zajímavou a svěží kapitolou ve světě Star Treku. Ačkoliv nejspíš nepřesvědčí všechny dlouholeté fanoušky, jeho schopnost reflektovat současný svět a představit nové perspektivy ukazuje, že Star Trek se i po šedesáti letech dokáže posouvat kupředu a zůstává relevantní. I když ho kvůli tomu mnozí odsoudí. Už jen kvůli Paulovi Giamattimu, který si napůl splnil svůj sen, si ovšem nový seriál přeci jen šanci zaslouží…
Silent Hill patří mezi nejslavnější hororové značky z videoherního světa. Z hlavní série jsme dostali 8 her a první hra vyšla v roce 1999. V roce 2001 vyšel ten nejznámější a nejpopulárnější díl série, který je považován za jednu z nejlepších hororových her všech dob, Silent Hill 2, který před dvěma lety dostal od polského studia Bloober Team remake, který sklidil nadšené reakce a na cestě je remake jedničky od stejného studia. Proto vlastně není překvapením, že po hře jsme dostali filmovou adaptaci, která se zaměřuje na herní dvojku. A já to proto už nebudu na úvod prodlužovat a jdeme se podívat na to, jak se povedla tahle další herní adaptace. Tohle je recenze na horor Silent Hill: Noční můry.
Příběh filmu
Jako by se svět zastavil a existovali jen oni dva. Nečekané setkání Jamese a Mary zasáhne do jejich životů jako blesk z čistého nebe. Opojný sen ale střídá bolestné vystřízlivění a mladý umělec se probouzí v místním baru. Ztratil vědomí. A když navíc ztropí scénu, skončí venku na smetišti, což není jediný malér, do kterého se dostal. Taky se opakovaně nedostavil na sezení ke své terapeutce, ale ani na tom nemá v úmyslu nic měnit. Když večer dorazí zpátky do ateliéru, zničený ztrátou své milované i přemírou alkoholu, ze zoufalství ho vytrhne rukou psaný vzkaz, který mu někdo podstrčil pod dveřmi. Mary ho úpěnlivě prosí, aby se vrátil na místo, které kdysi nazývali domovem, do Silent Hill. Něco se stalo a ona ho potřebuje. James okamžitě nasedá do auta a vyráží na cestu. Tunel, kterým se do města jezdilo, je ale opuštěný a zavřený. Pokračuje proto pěšky, po lesní pěšině a dál přes městský hřbitov. Z nebe se snáší popel a zvrácený milostný příběh připomínající noční můru právě začíná… (Bontonfilm)
Zdroj: Bontonfilm
Návrat režiséra Christophe Ganse
Francouzský režisér Christophe Gans má se značkou Silent Hill zkušenosti. Gans před dvaceti lety natočil první hraný film, který dodnes je oblíbený a má svoje fanoušky. V roce 2012 vzniklo pokračování s názvem Návrat do Silent Hill 3D a natočili ho jiní. Film sklidil velkou kritiku a na první snímek se nenavázalo úplně pozitivně. Návrat Ganse na pozici režie dával divákům naději, že by se to tentokrát mohlo povést. Já jsem si, ale dával pozor, protože Gans už 12 let nic nenatočil, úvodní promo materiály vypadali, že snad nemůžou být ani skutečný, ale pouhou zkouškou nebo to působilo jako fanouškovský snímek. Bohužel nový Silent Hill v trailerech potvrdil, že to skutečně bude laciná podívaná, u které budeme doufat v alespoň standardní horor. Takže povedl se návrat režiséra Christophe Ganse a Silent Hillu na velká plátna? No, tak to v žádném případě.
Snímek adaptuje slavný druhý díl série, a proto je zde velká šance natočit zajímavý, psychologický horor, který se vám dovede zarýt pod kůži se svojí atmosférou, ale ze všeho nejvíce se vám dostat do hlavy a budete nad celým příběhem přemýšlet. Protože Silent Hill není o survival akci, ale převážně o nitru každého daného člověka. Silent Hill je místem, kde se zhmotňují temné stránky daného člověka. Je to individuální, takže každý vidí něco jiného. A já i přesto, že jsem předchozí filmy neviděl, a hry jsem nehrál (brzy to chci už konečně napravit!!!), tak o Silent Hill a hlavně o druhém dílu vím některé věci, lokace a tak dále.
Proto mě vlastně překvapilo, jak se film snaží být od úvodu doslovný. Film začíná prologem, kdy se James a Mary potkají a následně se skočí v čase do přítomnosti, kdy je Jamesova žena již mrtvá. A film takhle pokračuje dál během zbylé stopáže a dostáváme dalších několik flashbacků, které nám mají prohloubit, a hlavně dobře vysvětlit vztah Jamese a Mary. Jenže moc dobře to nefunguje. Zápletka a celkově vyprávění je matoucí a neznalci se v tom moc dobře nebudou orientovat a pro znalce je tady naopak nepovedená adaptace.
Zdroj: Bontonfilm
Technická stránka je otřesná a nevhodná do kina
Ano jsem cinefil, miluji filmy, kina a bojuji za to, aby kina nevymřela, protože to bude vždycky to nejlepší místo, kde sledovat filmy. Protože ve chvíli, kdy se zhasnou světla, začne film, a nakonec sdílíte zážitek s ostatními lidmi, je to magie. Film by měl být vidět v kinech. Samozřejmě pokud nenarazíte na nějaký nevychovaný lidi, kteří vám přišli zkazit zážitek. To je pak věc druhá. No, a co tímto chci říct je, že nový Silent Hill: Noční můry jsou, tak moc levnou podívanou, která si do toho kina cestu asi neměla najít, protože na plátně to nevypadalo vůbec dobře. Je to spíše film, který by měl jít na stream.
Silent Hill: Noční můry od začátku nevypadá po technické a vizuální stránce dobře. Jasně chápu, že to má nižší rozpočet, ale nejhorší na tom je, že se tady nikdo nesnaží, aby to vypadalo lépe nebo méně se používaly CGI efekty, které tomuto filmu jenom škodí. Není hezké koukat na digitální prostředí, mlhu, monstra, a další věci. Některé kostýmy (především Marie vypadala hodně špatně, jako kdyby se nějaká fanynka převlékla na Comic-Con) také nefungují a už vůbec nepomáhá fakt, že hlavní postava James nevypadá jako ze hry. Myslím si, že kdybych hrál hru, tak z toho kina možná i odejdu.
Přesto, když dojde na některé praktické efekty, kostýmy monster, stejné lokace ze hry, tak to dokáže trochu zaujmout. Potěší zpracování Pyramid Heada nebo sestřiček (ty jsou zde z nějakého důvodu z porcelánu) na kterých si dali filmaři práci a jsou jednou z mála (nebo snad jedinou?) pozitivních věcí na tomto jinak velmi mizerném filmu, plus Lying Figures se taky vcelku poved. Monstra jsou tedy hlavně správně děsivá jen tehdy, když jsou použitý praktické efekty, masky, ale směsné začnou být až, když se používají digitální efekty. Co bych, ale ještě pochválil, tak to je prostředí a kulisy. Některé místa a momenty v Silent Hill: Noční můry jako by vypadla přímo z herní předlohy. Parkoviště z úvodu hry vypadá vcelku stejně, a to stejné se dá říct o dalších lokacích.
Zdroj: Bontonfilm
Změny oproti předloze nesednou všem
Psal jsem sice, že jsem hry nehrál, ale o některých věcech jsem obeznámen a podle toho, co jsem si ve filmu všiml a četl ze všech názorů ve srovnání s hrou, tak filmaři tady udělali změny, které nesednou všem a i mě, kdo hru stále nehrál a nemám k tomu ještě vztah (přesto mě to vždycky zajímalo a fascinovalo), tak jsem si všiml, že došlo ke změnám. Ono není snadné přenést hru do hrané podoby a je jasné, že nedostaneme 1:1 stejnou adaptaci. To je nemožné a vždycky dochází ke změnám či kompromisům. Původní Silent Hill 2 má mimochodem několik konců a v remaku jich je dokonce více. Proto došlo pochopitelně k několika zásadním scenáristickým změnám a dá se říct i zjednodušení celého příběhu. Především to jde vidět v závěrečné třetině, kdy film, když už to vypadá se začne rozjíždět, dojde na gradaci a závěrečné vyústění, tak místo toho se lusknutím prstu dostáváme na konec, který působí nejenom urychleně, ale hrozně odfláknutě.
Ostatně nepomáhá ani fakt, že nástup monster na scénu jsou špatně načasované, nejsou vybudované, zrežírované ani vymyšlené dobře a je to škoda. Plus doslovnost se podepíše také u Pyramid Heada jenom proto, aby to diváci pochopili. Je prostě blbý, když vám film všechno musí dát pod nos místo toho, aby vám dal náznaky a nechal interpretaci na divákovi.
Zdroj: Bontonfilm
Pro koho film je?
Tohle je otázka, na kterou by se dalo nejlépe odpovědět jedině tehdy, kdybych měl projetou i hru. Přesto vám na tohle zkusím odpovědět. Silent Hill: Noční můry jsou snímkem, který rozhodně nepotěší ani jednu stranu, jak znalce, tak i neznalce. Znalci sice potěší některé lokace, monstra, a další věci ze hry, ale změny, uspěchanost, doslovnost a celkově, jak je film špatný asi fanoušky moc nepotěší. Neznalci dostanou divně nelogický horor, kde se věci dějí jenom proto, že to scénář vyžaduje, a že se spěchá do cíle…asi proto, že se tady nesešlo moc talentu. Plus se tady nedá ničeho bát.
Jak jste si asi všimli, tak jsem se ještě nedostal k samotné hororové stránce. Asi je vhodná chvíle se na tohle blíže podívat. Je to nepřekvapivě i v hororu nefunkční. Chybí zde zapamatovatelný moment, nebo minimálně něco, co by nadchlo. Není se tady čeho bát, chybí napětí i atmosféra a slavná mlha je zde úplně špatně udělaná. Ve hře je mlha hustá, ale tady z nějakého důvodu vidíme hodně věcí v záběru a je to hrozná škoda, protože mlha je pro Silent Hill neodmyslitelnou součástí a kdyby se s ní lépe pracovalo a filmaři by se snažili natočit pořádný horor, tak by to byla hned lepší podívaná. Ale tady není bohužel žádný nápad, talent ani chuť natočit něco takového.
Silent Hill: Noční můry závěrem
Po čtrnácti letech jsme dostali nové filmové Silent Hill, který natočil režisér Christophe Gans pro kterého je to po dvanácti letech návrat k režii. Gans i přes zkušenosti se sérií, kdy v roce 2006 natočil první filmovou adaptaci, která si získala fanoušky, bohužel nedokázal navázat na svoji tehdejší práci a servíruje, tak moc špatný horor, že už teď je horkým kandidátem na nejhorší film, co tento žánr letos nabídne. Herecky je to příšerné, horor tady nefunguje, scénář oproti předloze upravuje věci k horšímu, věci příliš vysvětluje a chybí zde lepší práce se vším, opravdu se vším! Je prostě neuspokojivé, že Silent Hill a hlavně druhý herní díl, který je považován za jednu z nejlepších hororových her všech dob dostane takovou filmovou adaptaci, u které si v kině, jako cinefil říkáte, že tohle si velké plátno nezaslouží a mělo to jít někam na stream, kde to zapadne do ztracena a nedostane to prostor, jaký to dostalo (to skoro plný kino, co jsem měl, jsem jaksi nechápal, proč na tohle lidi šli…tu pozornost si film nezaslouží).
Praktické efekty, masky, některé momenty a lokace jako by vypadly ze hry potěší, ale je toho málo a celkově je to velká mizérie, která dělá značce ostudu a člověk udělá líp, když si radši zahraje předlohu. Jinak, když nad tím přemýšlím, tak tohle je další film, který nám ukazuje, že natočit horor, kde je hrdina spíše pitomě zvědavý než vyděšený, je trochu těžší úkol. Ve finále jsem rád, že jsem film v kině dokázal dokoukat bez usnutí, protože jsem si myslel, že odejdu, bylo to fakt příšerný. Hororoví fanoušci tady najdou obří zmar, fanoušci předlohy najdou zklamání, a ostatní si u toho můžou v klidu až to bude někde venku k dostání vyžehlit, vyprat, umýt nádobí, odcestovat za rodinou, nakoupit si, zasportovat si, prospat se a ve finále o nic nepřijdete. Takže kupte si konzoli nebo PC a zahrajte si předlohu, která vám dá ten pořádný Silent Hill zážitek. Já už to žhavím a jdu na to.
Hodnocení: 1,5/10
Tohle byla recenze na Silent Hill: Noční můry. Doufám, že se vám recenze líbila a rozhodnete se podle toho, zda dát filmu v kině šanci nebo ne.
V roce 1977 se dvě sekretářky Beatrice (Emilia Clarke) a Twila (Haley Lu Richardson) pracující na americkém velvyslanectví v Moskvě stanou operativkyněmi CIA poté, co jejich manželé Chris (Louis Boyer) a Tom (John Macmilan) zemřou za záhadných okolností…
Když došlo ke konci seriálu Hra o trůny, dalo se snadno spekulovat nad tím, zda většina ústředních herců zvládne mít výraznou hereckou kariéru i po konci jednoho z největších seriálových fenoménů minulé dekády. Po někom se v podstatě slehla zem, většina herců se ovšem pořád alespoň někde někdy objeví. Emilia Clarke se například nyní po Hře o trůny a Tajné invazi od Marvelu objevuje ve třetí výrazné seriálové roli. V seriálu Ponies se konkrétně spolu s Haley Lu Richardson stává tváří špionážního thrilleru zasazeného do období studené války mezi USA a Sovětským svazem. KGB a CIA hrají hru na kočku a na myš, v retro kulisách se poté objevují dvojití agenti i intriky. Stačí to na zábavný seriál?
Ponies – Poměrně sympatická seriálová jednohubka
Zdroj: Peacock
Svým způsobem se jedná o dámskou buddy akční komedii, která má štěstí ve dvou sympatických hrdinkách. Jejich vzájemná chemie ze série přímo trčí, i díky ní se ze seriálu dokáže stát poměrně zábavná a sympatická jednohubka. A to i přes fakt, že se tu přelomový seriál ze špionážního prostředí nekoná. Náhlé vdovy se stanou ze sekretářek agentkami, aby odhalily pravdu o smrti svých manželů; fakt, že jsou ženy, je poté vzhledem k jejich nezkušenosti v akci zdánlivě nejmenším problémem. A právě ústřední hrdinky stojí za seriálem, který je poměrně těžké uchopit.
Je to tak trochu buddy komedie. Zároveň pořád poměrně drsný akční thriller ze studené války. Chvílemi je to poměrně seriózní podívaná, která působí, že chce před humorem dát přednost nějakému přesahu a psychologickému okénku. A pak se z toho stane i romantické drama s lehce erotickými prvky. Právě v tom do velké míry tkví problém. Ponies ve výsledku dohromady matlají úplně všechno, co jim přijde pod ruku, přitom ne způsobem, který by dokázal nějak extra více držet pohromadě. Je to seriál, který za osm epizod střídá atmosféry, přitom ovšem nedrží tak úplně pohromadě. A vlastně chvílemi působí, že ani netuší, čím chce být v první řadě. Jakousi sondou do světa dvojitých agentů, či spíše výpovědi o dobových podmínkách pro špionky? V průběhu je čím dál těžší odhadnout odpověď. A občas ani nepůsobí, že v tom mají jasno sami tvůrci.
Casting s výraznými následky
Zdroj: Peacock
Dá se tak nějak odvodit, že úmysl spočívá v tom, že mají Emilia Clarke i Haley Lu Richardson v hlavních rolích působit křehce. O to více absurdnější má být představa, že se snad mají tyhle dvě slečny objevit v akci. Zvládá to nicméně i třeba Ana de Armas; rozhodně tak nemusí být nutně vyloučené, že by se pro Clarke a Richardson jednalo o nesplnitelnou úlohu. Přeci jen ovšem v tvrdší poloze ani jedna z nich nepůsobí dvakrát uvěřitelně. A nezalepí to ani jejich sebesympatičtější chemie. Především i proto, že se ukáže, že dvě hlavní protagonistky nemají zrovna největší hloubku a že je těžké v jejich případě hledat pod povrchem něco, co tam nejspíše ani není.
Ani žádná z vedlejších postav vlastně není kdovíjak propracovaná. Díky tomu vlastně ve finále tolik nesejde na tom, kdo přesně je zrádce, kdo zná identity zrádců a kdo se nakonec přidá na čí stranu. Pokaždé, když dojde k něčemu podobně zásadnímu, nejde se zbavit pocitu, že Ponies pro něco takového dostatečně nepřipravují půdu. A nebo ani nemají základ, na kterém by jí mohly stavět. Jestli nicméně z vedlejších postav přeci jen někoho zmínit, je to pravděpodobně babička Beatrice v podání Harriet Walter i nadřízený ústřední dvojice Dane v podání Adriana Lestera. Zrovna tyhle postavy na první pohled nemají čím překvapit; v součtu to ovšem nevadí. A když už mají jejich postavy poměrně blízko k stereotypu, je to alespoň jeho neurážející forma.
Slušná zábava
Zdroj: Peacock
Přeci jen se ovšem nedá říct, že by Ponies nebyly svým způsobem zábava. Retro atmosféra funguje už od prvních vteřin v dobové Moskvě; právě retro stylizace se poté neunaví až do finále seriálu. I díky dobovému soundtracku plného Davida Bowieho nebo Billyho Joela, zároveň i díky pocitu, že jde o pokus o dobovou výpravu, kterému se nedaří působit uměle. Chemie obou ústředních hrdinek poté dokáže fungovat i díky tomu, že se svými povahami navzájem poměrně doplňují. A i když možná zvraty nejsou tak překvapivé, jak tvůrci možná sami doufali, přeci jen alespoň součástí je dost akce, která není vůbec marná. Že by nicméně zvládla vykoupit všechny přešlapy, kterých se seriál za pochodu dopustí, se také úplně říct nedá.
Působí to jako seriál plný nápadů. A když už zhruba v polovině je snadné mít pocit, že už toho nemůže ani být více, seriál ještě překvapí. A doopravdy tak působí jako trošku nevyvážený mišmaš, ve kterém se za pochodu hraje na různé noty, jejichž syžet může dohromady těžce dávat hlavu a patu. Přitom se objevují zajímavé momenty. Postavy se zamýšlejí nad smyslem svého zaměstnání a vedou úvahy o marnosti a bezvýznamnosti špionáže. A pak je tu samozřejmě špionáž z ženské perspektivy, fungování dvojice s kontrastními osobnostmi i konfrontace se supervelmocemi. I díky tomu se jedná o poměrně fajn seriálovou jednohubku, která ovšem většinu času působí tak trochu neuhlazeně. A spousta svými přednostmi vlastně jen vykupuje negativní aspekty, které brání tomu, aby se z tohoto seriálu stalo ještě něco víc. Potenciál seriál rozhodně měl, ve finále ho ovšem dokázal naplnit jaksi jen napůl.
Ponies závěrem
Ponies nejsou seriál, který by přepsal pravidla špionážního žánru nebo se měl instantně zařadit mezi seriály roku. Nabízejí ale solidní porci zábavy, funkční retro atmosféru a dvě sympatické hlavní hrdinky, jejichž chemie táhne seriál i v momentech, kdy scénář tápe. A to i přes fakt, že ne vždy (úmyslně?) působí přesvědčivě. Nevyváženost tónů, ploché postavy a nejasná žánrová identita sice brání tomu, aby Ponies naplno využily svůj potenciál; zároveň však nejde o promarněný čas. Jako nenáročná seriálová jednohubka ze studené války dokážou pobavit – jen po sobě nezanechají tak silnou stopu, jak by si nejspíše tvůrci přáli…
Herečtí otloukánci Simon Williams (Yahya Abdul-Mateen II) a Trevor Slattery (Ben Kingsley) se snaží získat role v remaku superhrdinského filmu Wonder Man…
S Destinem Danielem Crettonem jsou u Marvel Studios očividně spokojeni. Režisér s havajskými i japonskými kořeny pro ně natočil film Shang-Chi a legenda od deseti prstenech, měsíc zpět dotočil Spider-Mana: Zbrusu nový den a i když se pátých Avengers s původním názvem The Kang Dynasty nakonec nechopí, špitá se, že by mu Marvel dal alespoň rád za pár let na starost Avengers 7.
Aktivní je ovšem Cretton u televizní divize Marvelu. Je totiž jedním z tvůrců seriálu Wonder Man. Ten je jedním z klasických hrdinů ze stáje Marvelu, který na svůj debut v Marvel Cinematic Universe ještě čekal (i když se mohl původně objevit již ve Strážích Galaxie Vol. 2 v podání Nathana Fillona), nyní se ovšem představuje v podání Yahyii Abdula-Mateena II. Seriál konkrétně využívá fakt, že je i v komiksech Simon ambiciózním hercem, to poté v rámci příběhu vytváří prostor pro to, aby byl projekt od Marvelu tak trochu meta záležitost – tedy alespoň trochu.
Wonder Man – Herec se zvláštními schopnostmi chce hrát superhrdinu
Zdroj: Marvel Studios
Mnozí nejspíše Wonder Mana obviní z chabého pokusu Marvelu svézt se na úspěchu Studiaa nebudou se ani zajímat o fakt, že se měl Wonder Man původně dočkat uvedení dávno předtím, než mohl kdokoliv vědět, jak populárním seriálem Studio bude. Především ovšem na rozdíl od Studia Wonder Man tak moc neusiluje o satiru a parodování hollywoodského průmyslu. Spíše z jeho fungování tak trochu vychází a přináší tak trochu jiný pohled na herce, kteří se snaží v Hollywoodu konečně prosadit. A zároveň je to celé tak trochu spin-off Shang-Chiho, ale především Iron Mana 3. Důležitou roli totiž sehrává Trevor Slattery v podání Bena Kingsleyho. A ne, falešný Mandarin tu není jen na skok. Naopak má v seriálu v podstatě druhou hlavní roli a funguje jako jakýsi mentor/parťák hlavního hrdiny.
Seriál diváky se Simonem Williamsem seznamuje v moment, kdy se má objevit v seriálu American Horror Story. Kvůli jeho přístupu k herectví a snaze si role přivlastňovat ovšem o roli v seriálu přijde. Jde o skvělou pasáž, která dokáže v pár minutách skvěle vystihnout Simonu osobnost a to, jak moc k herectví přistupuje vážně. A o to smutnější je sledovat producenty, kteří jeho nasazení neocení. Následně se Williams setká s Trevorem a právě díky němu se dozví, že probíhá casting na remake jeho oblíbeného filmu – Wonder Man. Jedná se poté o propojený svět Marvelu, ve kterém mají lidé s nadlidskými schopnosti kvůli nepříjemným zkušenostem zakázáno účinkovat ve filmovém byznysu. Přesně to by pro Simona nemusel být problém… kdyby sám nebyl vlastníkem jistých superschopností. Mohl by tak sice své schopnosti využívat k zachraňování světa, na tom ovšem Simonovi nezáleží. Přednost pro něj totiž má možnost stát se uznávaným hercem.
Klasický superhrdinský seriál se nekoná
Zdroj: Marvel Studios
Wonder Man zklame všechny, kteří očekávají další klasický superhrdinský seriál. Je v něm minimum akce. Prakticky nulová přítomnost klasických superhrdinských klišé. A svým způsobem je vůbec diskutabilní Wonder Mana označit za superhrdinský seriál. A kdyby v něm neúčinkoval Trevor Slattery, Útvar pro likvidaci škod či pár pomrknutí, vlastně by seriál ani vůbec nemusel být součástí MCU. Za posledních 5 let se jedná o nejspíše nejsvěžejší projekt, který ze seriálové divize Marvel Studios vzešel.
Všech 8 epizod trvá maximálně lehce přes půlhodinu. Kdyby zaskočil nějaký dramaturg, z těch 8 epizod by mohl vzniknout docela svižný celovečerní film. 8 epizod ovšem rozhodně nešustí papírem. A 4. epizoda je navíc jen takový bonus, který dodává skrze specifickou postavu Doormana dodává kontext o tom, proč by superlidé neměli hrát. Závěrem 8. epizody si poté Wonder Man jako málokterý seriál ze světa MCU říká o prodloužení pro 2. sérii, protože jeho závěr spíše vyvolává dojem, že seriál teprve odstartoval. Nutně to ovšem neznamená, že by tento origin Wonder Mana nebyl zábavný. Především i díky tomu, že Yahya Abdul-Mateen II opět dokáže, že Marvel v obsazování stěžejních postav nešlape vedle. A Ben Kingsleyi do třetice působí, že si svého Trevora Slatteryho užívá, jen i tentokrát trochu jinak. Především i proto, že je jeho postava i tentokrát nevyzpytatelná.
Ústřední zábavná dvojice
Zdroj: Marvel Studios
Ve středu se pohybují Simon a Trevor, dvě generace herců, kteří se mohou jeden od druhého učit. Simon v Trevorovi nachází otcovskou figuru, Trevor zase začne Simona očividně postupně více mít rád jako syna. A to i přes fakt, že jejich dynamika občas zažije různé otřesy. Oba se uchází o role ve Wonder Manovi, Simon se navíc musí potýkat s faktem, že když se projeví jeho nervozita či vztek, můžou se projevit jeho schopnosti. I díky ním se občas děj zamotá, v rámci dějové struktury se dá docela poznat, že si zřejmě seriál prošel různými obměnami (navzdory předchozím slibům například chybí Ed Harris jako Simonův komiksový agent Neil Saroyan) a v jistých momentech jde nejspíše poznat, kde došlo na produkční zákroky, zároveň se ovšem nejedná o něco, co by seriálu zásadně zlomilo vaz.
Seriál se snaží nahlédnout do života otloukaného herce, přitom se ovšem nejedná o kdovíjakou psychologickou sondu. Wonder Man vlastně chvílemi působí jako komedie třeba od Judda Apatowa… kdyby měl Apatow z nějakého důvodu napsat scénář pro marvelovku. Jako kritika hollywoodského průmyslu moc fungovat nemůže, protože se v potenciálně zajímavých momentech rozhodne jejich potenciál ignorovat (v roli Wonder Mana může Simon jako Afroameričan nahradit bílého herce, což by v reálném životě pravděpodobně způsobilo částečnou internetovou bouři už jen v moment, kdy by se o Simonovi mluvilo jako o kandidátovi v užším výběru). A vlastně se děj vyhne tomu pravděpodobně nejzajímavějšímu období, na které se může zaměřit. Svým způsobem je to ovšem pochopitelné, protože je to přeci jenom seriál o něčem trochu jiném.
Wonder Man je o boji se sebestředností
Zdroj: Marvel Studios
Simon Williams se snaží prosadit jako herec, má to ovšem vliv na jeho osobní život. Rozpadne se mu vztah, vztahy v rodině nejsou nejpevnější, často je vlastně Simonovi vyčítáno, že je tak trochu sebestředný sobec. A navíc je často konfrontován s otázkami, zda má vůbec ještě cenu snažit se o start úspěšné herecké kariéry a nebo začít žít normální život s normální prací. Jsou to ovšem právě eskapády s Trevorem a konfrontace s možností získat vysněnou roli, která ho jako bytost nechá vyspět. To spěje k poměrně účinnému finále, které dokáže obstát jako ten ideální superhrdinský origin. Tedy v případě, že je opravdu na místě Simona Williamse označit za superhrdinu.
Seriál Wonder Man není dokonalý. Je poměrně očividné, že se jedná o jeden z těch lacinějších Marvel projektů, který nedokáže nějak extra vyčuhovat v oblasti audiovizuálního zpracování či nejchytřeji vystavěného příběhu. Když už vlastně tenhle seriál něco udělá dobře, vyvolává za pochodu hned několik dalších potenciálně nosných směrů, kterými se nikdy tak úplně nevydá. A přesto se dá Wonder Man v pohodě ocenit nejen díky faktu, že je v MCU skutečně svěží. Ale především i proto, že se jedná o jeden z těch zajímavějších pokusů, jak rozšířit propojený vesmír a vyprávět z něj tak trochu jiný příběh. Zábavný, v několika ohledech vyloženě chytrý a především cílevědomý.
Wonder Man není seriál, který by se snažil šokovat, redefinovat žánr nebo přepisovat pravidla fungování MCU. Místo toho staví na jednoduché, ale funkční myšlence – ukázat svět superhrdinů z perspektivy někoho, kdo o hrdinství nestojí, protože jeho skutečným snem je stát se respektovaným hercem. Těžko říct, jak velkou budoucnost Simon Williams v MCU má, jeho představovačka je ovšem poměrně fajn.
Wonder Man závěrem
Wonder Man je sympaticky jiný příspěvek do světa MCU. Nesnaží se konkurovat velkolepým blockbusterům a ani neusiluje o napodobení superhrdinských klišé – naopak záměrně stojí stranou. Je to komornější, levnější a v mnohém jednodušší projekt, který sází na charisma hlavní dvojice, neotřelý námět a odlehčený tón. I když seriál často otevírá témata, která následně nedotáhne, jeho tah na branku i tvůrčí upřímnost jsou očividné.
Představovačka Simona Williamse není převratná, ale je příjemně svěží. Díky hercům, chytrým nápadům a neokoukanému úhlu pohledu jde o projekt, který dokazuje, že i v rámci velkého superhrdinského univerza je stále prostor pro menší, osobnější příběhy. Jak velkou budoucnost Wonder Man v MCU má, není jisté. Jeho origin je nicméně rozhodně slibnější, než by se mohlo zdát…
Nominace na 98. ročník Oscarů jsou konečně tady. Akademie filmových umění a věd oficiálně oznámila nominace v 24 kategoriích Oscarů, včetně letošní nové kategorie s názvem Nejlepší casting. Dopředu se dalo tak nějak tipovat, které filmy na Oscarech budou bodovat, nyní je to ovšem oficiální. Přehled nominací je následující:
Poté, co jsou napadeny hranice Tábora polokrevných, vydává se Percy Jackson (Walker Scobell) na dobrodružnou odyseu do Moře nestvůr, aby našel svého nejlepšího přítele Grovera (Aryan Simhadri) a jedinou věc, která může zachránit tábor – Zlaté rouno. Percy musí s pomocí Annabeth (Leah Sava Jeffries), Clarisse (Dior Goodjohn) a svého nově nalezeného nevlastního bratra kyklopa Tysona (Daniel Diemer) přežít, aby zastavil Lukea (Charlie Bushnell), titána Krona a jejich plán na svržení tábora i celého Olympu…
Rick Riordan byl původně učitelem, na základě svého syna Haleyho, který měl ADHD a dyslexii, nicméně vytvořil hrdinu Percyho Jacksona, jehož dobrodružství vycházela ze řecké mytologie. Díky úspěchu pětidílné knižní série Percy Jackson se poté rozhodl opustit učení a věnovat se psaní naplno. Svět Percyho Jacksona rozšířil o několik dalších sérií, jeho příští knihou by měla být celkově osmá kniha ze série Percy Jackson, kdy se v rámci nejnovější trilogie Percy Jackson místo záchrany světa věnuje spíše snaze dostat se na univerzitu specializovanou pro polobohy, jako je on.
Percy Jackson se následně dočkal filmové adaptace. I když se nicméně adaptace první knihy Zloděj blesku chopil Chris Columbus, který podobným způsobem nastartoval filmovou sérii Harry Potter, tato adaptace selhala i kvůli příliš velkým odklonům od zdrojového materiálu (Columbus se přiznal k tomu, že předlohu nečetl a nechtěl, aby byl Percy Jackson příliš přirovnáván k Harrymu Potterovi). Filmová série tak skončila u adaptace druhého dílu s názvem Moře nestvůr, po její dekádě ovšem došlo na novou seriálovou adaptaci, mnohem věrnější i díky faktu, že se na seriálu podílí sám Rick Riordan. Seriál Percy Jackson a Olympané se již letos dočká své 3. série adaptující knihu Prokletí Titánů, ještě předtím ovšem muselo dojít k realizaci 2. série a druhé adaptaci Moře nestvůr. Jak se nová adaptace povedla?
Percy Jackson a Olympané II – Větší rozpočet i měřítko
Zdroj: Disney+
Druhá série by se vlastně ani nemusela moc snažit, aby byla mnohem věrnější knižní předloze než filmová adaptace v režii Thora Freudenthala. Věkem protagonistů, strukturou, detaily. Po vzoru 1. série to ovšem nutně neznamená, že se musí adaptace 2. série striktně držet knižní předlohy. Dochází k jistým obměnám či vynecháním jistých pasáží, tvůrci navíc mají výhodu spočívající v tom, že moc dobře vědí, jak se má děj ubírat minimálně do 5. série (těžko říct, jak moc velké plány existují s případnou adaptací aktuálně vznikající trilogie či adaptacemi sérií jako Bohové Olympu či Apollónův pád). A na rozdíl od knih, které spoléhají pouze na POV titulního hrdiny, sledují děj i z pohledu jiných postav. 50:50 kopie knižní předlohy se tak nekoná. A každý si musí sám rozhodnout, jak moc je to vlastně špatně.
Rozpočet na 2. sérii měl být větší, společně s tím mělo být větší i měřítko. Přesto se nedá říct, že by občasné limity nebyly znát. Dochází tak ke kreativním kompromisům, které automaticky vyvolají pachuť všem, kteří v případě každé adaptace lobují za ideálně největší možnou přesnost. A to, co mohlo na stránkách knih působit snadno velkolepě, nemusí tolik velkolepě působit v rámci 2. série. Důkazem může být i moment, kdy se musí při plavbě titulním mořem nestvůr ústřední hrdinové konfrontovat se známou dvojicí Skylla a Charybda.
Větším problémem nicméně je spíše fakt, že 2. série dopředu předhazuje zvraty, na které se musí v případě knižní předlohy čekat až do úplného konce knihy. Nedá se přitom říct, že by přímé odhalení těchto zvratů něčemu přidávalo. Pořád se dá sice tak nějak věřit tomu, že všichni moc dobře vědí, co dělají, protože mají pořád Riordana za zády, chvílemi se ovšem dá těžce věřit tomu, že zrovna taková či maková změna prošla pod Riordanovým radarem.
Důstojný souboj s předlohou
Zdroj: Disney+
Minimálně z první pětice knih je Moře nestvůr tou nejkratší. V kontextu série jde do velké míry o výplň, která ovšem slouží také jako základ pro ústřední linku zbylých tří původních knih. Je to v podstatě předkrm před tím nejzásadnějším, podepisuje se to i na struktuře celé knihy. A přesto s předlohou 2. série vede důstojný souboj. Občas vsadí na pohled jiné postavy, občas rozšíří nějaký ten motiv či postavu, občas funkčně staví půdu pro další série. Navrátivší se mladí herci (především Walker Scobell jako Percy Jackson a Charlie Bushnell jako Luke Castellan) mají prostor, aby ukázali, že pár let zpět rozhodně nebyli castingovými přešlapy, Dior Goodjohn se poté daří její Clarisse La Rue vykreslit v trochu jiném světle. A Daniel Diemer je velmi fajn kyklop Tyson.
Je to pořád především fantasy dobrodružství, které k vycházení z řecké mytologie pořád často přistupuje s komediálním nádechem. Občas dojde k trefné aktualizaci (mezi padlými vojáky z různých válek v historii lidstva je i jeden, který padl v rámci streamovacích válek), občas k překvapivému pomrknutí na extrémní detaily z knih, občas k něčemu, co má potenciál být pro mnohé kontroverzní obměnou. S tím, jak dochází ke zcela originálním scénám, zcela originálním postavám i zcela novým interpretacím, rozhodně není seriálová adaptace Moře nestvůr za každou cenu nejvěrnější. A vyvstává poté otázka, jak moc je to vlastně špatně a jak moc je ideální, že seriálová adaptace stojí na vlastních nohách. A že když už nedojde k jistým pasážím z knih v klasické formě (vybíjená s kanibalskými obry), dojde na ně přeci jen alespoň tak nějak jinak.
Zátěžový test
Zdroj: Disney+
2. série je ze strany tvůrců do velké míry zátěžový test. Dost pravděpodobně zásadnější než v případě 1. série. Rozpočet téhle televizní adaptace nikdy nebude nafukovací, každá kniha je přitom měřítkem větší a větší. Bez kreativních kompromisů a přihlédnutí k faktu, že se občas prostě musí chtě nechtě šetřit, takhle adaptace nejspíše nemůže dojít alespoň k základní cílové rovině v podobě adaptace 5. knihy. O obměnách oproti knize již padlo dost, důležitým výsledkem je ovšem fakt, že i když dochází ke změnám, nedochází ke změnám, které by nějak poškodily výpovědní hodnotu. Právě naopak. Na rozdíl od filmů, které si vyloženě jely svůj discopříběh, tady dochází ke změnám, které dokáží více vypovídat o jednotlivých postavách a jejich rozpoloženích. Především i díky faktu, že tady skutečně nejde jen o POV one-man show Percyho Jacksona.
K této seriálové adaptaci tak jistě půjde mít dost výhrad. Samotné Moře nestvůr nejspíše tak úplně nenaplní očekávání, občas se přeci jen projeví, že nějaké věci lépe fungovaly v knižní předloze, kdy se dá často uvažovat nad tím, zda byla taková či maková změna skutečně nutná. A když už tahle adaptace zahodí pár zvratů, na které se mohlo čekat až do úplného finále, předhodí v něm jeden závěr, který jen vyvolá zbytečně moc otázek. Především při přihlédnutí k faktu, že se mají zbylé tři série pořád držet struktury knih, a proto taková změna působí skutečně zvláštně. I díky Riordanovi za zády (po filmech si tentokrát jednoduše dává pozor) snad nicméně tvůrci moc dobře vědí, co dělají. A bude to moci potvrdit už 3. série, která nejspíše po vzoru svých předchůdců odstartuje během letošních Vánoc.
Percy Jackson a Olympané II: Moře nestvůr závěrem
Druhá řada seriálu Percy Jackson a Olympané dává jasně najevo, že seriál nechce být pouhou ilustrovanou verzí knihy, ale samostatně fungující adaptací se svými vlastními pravidly. Ne všechny změny dávají smysl, především jisté zkratky či předčasně a zbytečně odhalené zvraty. Přesto se seriálu daří to nejdůležitější – zachovat ducha předlohy a směřovat příběh směrem, kterým směřovat má.
Tvůrci evidentně pracují s vědomím širšího plánu a druhá série působí jako nutná příprava na velkolepější knihy, na jejichž adaptace teprve dojde. Pokud se podaří lépe vyvážit produkční náklady, měřítko a vypravěčskou zdrženlivost, může se Percy Jackson skutečně v seriálové podobě konečně dočkat adaptace, která obstojí nejen jako adaptace knižní série, ale bude fungovat i sama o sobě. Moře nestvůr nemá být vrcholem, ale důležitým mezníkem. A přes jisté diskutabilní obměny si 2. sérií tvůrci zajišťují důvěru, že adaptování této série rozumí. A adaptace je tak dost možná skutečně v rukou těch nejpovolanějších…
Je tady další článek na Stranger Things. Ano, já vím, ode mě je to už zvykem, že furt píšu o tomhle seriálu, a možná i pro někoho je to už nekonečné téma, ale tento seriál tak moc zbožňuji, že jsem si pro vás připravil další článek. Tentokrát jsem si řekl, že bych si rád sestavil TOP 10 těch nejlepších epizod celého seriálu. Jelikož jsem si před finální sérií dával rewatch a psal jsem tunu článků okolo tohoto seriálu (zajímavosti a fakta ke každé sérii: S1, S2, S3, S4), tak si myslím, že jsem z naší redakce nejvíce připraven, abych vám zkusil ukázat, které epizody jsou ty nejlepší. Upozorňuji, že je to čistě můj žebříček a není sestaven dle hodnocení na databázích, jako je ČSFD nebo IMDb. To by pak byl nezajímavý článek a nešlo by moc o tu osobní práci, ale dám do toho srdíčko. A věřte tomu, že tohle nebyla lehká práce. Tento žebříček mi dal nejvíce zabrat a byl tím nejtěžším, který jsem, kdy dělal a dával dohromady. Proto věřte, že pokud se zde neobjeví některá epizoda, tak to není proto, že bych na ní zapomněl, ale to proto, že ne všechny zde můžou být a počet epizod je značně omezen. Takže doufám, že se vám tento žebříček a celý článek bude líbit. Plus ještě jedno upozornění: Budu rozebírat epizody se spoilery, takže bacha na to pokud jste seriál náhodou ještě neviděli. Bez dalšího zdržování jdeme na to. TOP 10: Nejlepší epizody seriálu Stranger Things!!!
10. Kapitola první: Zmizení Willa Byerse (S01E01)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Přiznám se, že tahle epizoda tady je na poslední chvíli, kdy už jsem měl seznam vymyšlený a seskládaný, ale pak jsem si uvědomil, že by to byl velmi špatný žebříček, kdybych vynechal první epizodu, která tento seriálový fenomén započala. První epizoda, která začíná tajuplnou scénou s neznámou postavou v záhadném místě, kde postavu cosi chytne ve výtahu a stáhne ho nahoru a divák neví, co se děje. A pak přijde ikonická scéna, kdy parta s Mikem, Dustinem, Lucasem a Willem hrají ve sklepě u Wheelerů fantasy stolní hru Dungeons & Dragons (D&D). Následně se parta rozpustí a jedou domů na kolech pozdě večer, následně Will, který je již sám a šlape si to domů na cestě potká neznámé, ale děsivé monstrum a uteče domů. Tam ho, ale neznámé monstrum chytí a záhadně s ním někam zmizí. Takhle to celé začalo.
Musím říct, že, když jsem si seriál opakoval před finální řadou, tak jsem si během sledování uvědomil, jak moc mi chybí to přízemnější a hororovější Stranger Things. Začátek má tento seriál perfektní. Ta atmosféra a celkově jaký nádech ze seriálu vyzařoval byl parádní. Každopádně jako úvodní epizoda je to naprostá paráda a hned vám seriál v úvodních minutách dá několik otázek díky kterým vás seriál dokáže hned chytnout. To tajemno, a to odhalování je tady na začátku super a nový divák si tohle musí užívat. Má to super atmosféru, herce, technickou stránku, hudbu a člověk hned chce vidět a vědět víc. Takže za mě lepší úvod si tento žebříček nemohl přát, než první epizodou, která to začala.
Zdroj: Netflix
9. Kapitola čtvrtá: Čaroděj (S05E04)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Když jsem tento žebříček vymýšlel, tak jsem si dal za úkol, aby zde byla minimálně jedna epizoda z každé série. No, a závěrečná pátá série má jednu, která si zde zaslouží své místo. Je to nepřekvapivě čtvrtá epizoda. V této epizodě armáda přitahuje ve městě šrouby. Mike, Lucas a Robin mají odvážný plán ve kterém se pokusí unést, nebo respektive zachránit děti před Vecnou, ale musejí je dostat ze základny, kde je armáda drží. El a Hopper se dostanou do základny v Upside Down, kde si armáda vybudovala centrum pro svůj výzkum. Steve, Dustin, Nancy a Jonathan pronásledují do Upside Down demogorgona a Will se setkává se svým nepřítelem.
Tohle byla epizoda, která tehdy, když vyšly první čtyři díly nejvíce zbudila pozornost. Dufferovi tady nabraly na obrátkách a šponují napětí a gradaci parádním způsobem. Tahle epizoda to odpálila ve velkém. Nejdříve ten vtipný plán se záchranou dětí, pak Derek, který z jedné epizody, kdy vypadal, že bude otravnou postavou se tady stal dalším oblíbencem u fanoušků a následně to Dufferovi v posledních 20 minut vystřelí do vesmíru, kdy se to promění na válečnou podívanou, kde to demogorgoni kosí hlava nehlava, a pak nastoupí na scénu Vecna ve stylu Dartha Vadera, který si udělá pořádek a pak? Pak je tady poslední scéna, která se zapsala do těch nezapomenutelných a nejlepších momentů celých Stranger Things. Will se stal čarodějem. Vrchol páté série.
Zdroj: Netflix
8. Kapitola sedmá: Vana (S01E07)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Tohle je podle mě nejlepší epizoda první série. El se marně snaží kontaktovat zmizelého Willa, Lucas varuje skupinu, že se blíží zlí muži, Nancy s Jonathanem potká na policejní stanici Hopper s Joyce, kteří zjistí způsob, jak se s dětmi spojit a následně se celá skupina hlavních postav dávají dohromady.
Bratři Dufferovi vytvořili Stranger Things díky kombinací známých tvůrců, filmů apod. A jednou z nejdůležitějších inspirací je Steven Spielberg. Dufferovi v úvodu epizody si natočili vlastní verzi E.T. – Mimozemšťan a tuhle kombinaci s několika slavnými věcmi nelze nemilovat. Tahle epizoda šlape jako hodinky a má skvělé tempo od začátku do konce. Jde cítit, že začíná příběh první série gradovat a pomalu se jde do finále. Struktura příběhu každé série je stejná. Vždycky se sleduje několik dějových linek a nakonec se v posledních dílech spojí. A právě v této epizodě se hrdinové poprvé všichni setkávají. Jejich první shledání nemá chybu a když dojde na momenty, kdy postavy si dávají dohromady informace, co vědí a začínají vymýšlet, co dál, tak to tady už v první sérii funguje bravurně.
Zdroj: Netflix
7. Kapitola devátá: Hon na Vecnu (S04E09)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
„Mentální bitva může začít“. Hrdinové za zvuku metalu obětavě bojují, aby zachránili Hawkins a celý svět. Filmové finále čtvrté série, kde si Dufferovi ukousli velké sousto, zvládli to s naprostou grácií a všem okolo ukázali prostředníček. S tou delší stopáží (142 minut) si dávají hezky načas a dopřávají postavám delší rozhovory mezi sebou a já si toho cením. Stranger Things je o postavách a díky tomu je to podívaná, která má srdce. Každopádně epizoda začne pomaleji a někdy je tam vata, ale já to beru, postupně to ale začne přidávat na plynu, dojde na akci, šokující momenty, gejzír emocí a závěrečný cliffhanger.
Dufferovi jakmile v tomto dílu přepnou do akce a rychlejšího tempa, kdy jde o všechno, tak začne absolutní cinema, kdy dojde opět na využití Running Up That Hill, které bylo pro čtvrtou sérii klíčové a tady, když to zazní, tak díky těm prostřihům, záběrům a samotné hudby dělají z této jedné pasáže magickou podívanou, která vykouzlí každému fanouškovi úsměv na tváři. A pak se rozhodnou během mrknutí Dufferovi nás emocionálně zlomit. Je tady Eddie a jeho metalová scéna v Upside Down, Hopper vs Demogorgon, Nancy s upilovanou brokovnicí je nejvíc drsná holka v seriálu a ty emoce pak nejednoho diváka zlomí. Čtvrtá série ukázala, že tohle už je víc než jen pouhopouhý seriál, ale, že je to špičkový televizní film, který vypadá líp, než většina věcí, co na Netflixu uvidíte. Tady Dufferovi natočili výborný majstrštyk.
Zdroj: Netflix
6. Kapitola šestá: Špeh (S02E06)
Režie: Andrew Stanton
Scénář: Kate Trefry
Druhá série je často v diskusích brána za tu slabší sérii, ale když jsem si dával seriál znova, tak jsem měl z této série radost, a hlavně její druhá polovina stojí za to (teda až na sedmou epizodu, Ztracená sestra, která je jednou z nejhorších věcí na tomto seriálu). Druhá série je totiž tou poslední, která má tu atmosféru, hororovější a temnější nádech jako měla první série a já si osobně myslím, že tohle byla ta nejsilnější část v historii Stranger Things. Horor a temnější podívaná. V této epizodě Willovo propojení se zlem sílí, ale nikdo neví v laboratoři, jak ho zastavit. Mezitím Dustin a Steve navazují nečekané přátelství.
Podle mě se jedná společně s osmou a devátou epizodou o nejlepší díl druhé série. Tady funguje všechno na 110%. Úvodní spojení dvojice Dustina se Stevem ukazuje, že tady trefili tvůrci jackpot. Jejich chemie je parádní, humor výborný a oba by utáhli vlastní seriál. Jak pak ukazuje zbytek seriálu, a slova představitele Steva, Joe Keery, tak tohle spojení byl geniální nápad a vyšlo to, protože v této epizodě vznikla nejlepší a nejpopulárnější dvojice celého Stranger Things. Jinak je tady parádní linka u Murrayho, kdy Nancy a Jonathan udělají konečně mezi sebou ten krok, který byl u nich očekávaný, konečně se dají dohromady, jen je musel Murray popostrčit. Tady to bylo skvěle napsaný a zrežírovaný. No, a pak přišlo těch posledních 15 minut! Nejdřív na vrakovišti, kde Dustin, Lucas, Max a Steve vymyslí past na demopsa, ale v noci se ukáže, že těchto potvor je více a pak to graduje excelentně v Hawkinské laboratoři. Jak už to u sérií bývá zvykem (tak jako u předchozí první série), tak tady je ten bod, kdy druhá série začne gradovat a divák je maximálně ponořen do sedačky.
Zdroj: Netflix
5. Kapitola osmá: Bitva u Starcourtu (S03E08)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Finále třetí série tady v tomto žebříčku nesmí chybět. Mozkožrout řádí v obchodním centru, kde se schovává část hlavních hrdinů se zraněnou El. Dustin, Steve, Erica a Robin jedou k vysílači, aby mohl Dustin s lepším signálem komunikovat s celým týmem, kdy Hopper, Joyce a Murray jdou do tajné základny Rusů v podzemí, kde se pokusí zničit a zastavit stroj, kterým se snaží soudruzi dostat do Upside Down.
Bratři Dufferovi tady rozjeli tehdy další parádní podívanou, která byla nejlepší epizodou této nejzábavnější třetí série. Dufferovi servírují neskutečnou jízdu, která je napínavá, akční a emocionální podívanou ke které je dobré si připravit inhalátor, kapesníky a někoho, kdo vám bude pomáhat neomdlívat. Celá zápletka tady excelentně vyvrcholí a pak přijde ta silná katarze. Dacre Montgomery zahrál Billyho parádně a tu hloubku jakou mu dali byl bezvadný nápad. No, a pak je tady jeden z nejlepších momentů v celém seriálu u kterého mám vždy slzy radosti. Dustin a Suzie zpívají Never Ending Story. Tento moment je už zkrátka ikonickou záležitostí. Jinak tohle je jediná série, která má během závěrečných titulků ještě jednu scénu. Ta perfektně láká na čtvrtou sérii. A teď si zde napíšu něco, co mě vždycky nalomí a rád si to zde odložím. „But I know you’re getting older. Growing. Changing. And I guess…if I’m being really honest, that’s what scares me. I don’t want things to change…But I know that’s naive…“.
Zdroj: Netflix
4. Kapitola devátá: Brána (S02E09)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Další epizoda z druhé série a není poslední. Jak jsem říkal, tak během opáčka jsem si druhou sérii užil a poslední díly jsou parádní a skvěle vygradovaný. Takže nepřekvapivě zde nemůže chybět finální devátá epizoda druhé řady, kde El s Hopperem jedou do laboratoře a pokusí se zavřít bránu do Upside Down, mezitím Jonathan, Joyce a Nancy vezou Willa do Hopperova domku v lese, kde se z něho pokusí dostat zlou entitu Mind Flayera, která Willa má v hrsti. No, a Steve má na starost hlídání dětí, jak je u něho zvykem (tento vtípek nesmí chybět).
Jedná se o vynikající finále druhé série. Jak by řekla Eleven „Bitchin“. Dufferovi servírují finále, které šlape strašně moc dobře. Nejdřív mě teda položil ten rozhovor El s Hopperem v autě, kde mi ukáply slzy. Jejich spojení je hodně silné a prokreslený velmi dobře. David Harbour je srdíčko. Následně Steve dostane zase trošku přes tlamu, ale vynahrazuje to jejich cesta do tunelů a jejich pokus odlákání demopsů (Mike, Lucas, Max, Dustin a Steve). A pak přijde to zavření brány, které je tady správně epický. Střih, hudba, záběry, a ta husina u toho…bratři Dufferovi od začátku ukazovali, že tohle umí, jenom, aby to pak s větším rozpočtem ještě více rozjeli (mrk mrk na čtvrtou sérii). A pak přijde ten nádherný epilog, Sněhový bál. Tahle část patří mezi ty nejlepší momenty v celém seriálu, je to ikonický. Song Every Breath You Take budu mít už navždy spojený s tímto seriálem. Pokaždé, když to někdy v rádiu slyším, tak vidím Dustina tančit s Nancy, Mikea s El, Lucase s Max a to jak jsou všichni šťastní.
Zdroj: Netflix
3. Kapitola osmá: Ovladač mysli (S02E08)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Poslední epizoda, která je z druhé série. A tahle je podle mě to nejlepší, co tato série nabídla. Předposlední epizoda se totiž trefila neskutečně a servíruje další nezapomenutelnou podívanou. Situace v Hawkinské laboratoři se vymkne kontrole, budova je uzamčena a Will a několik dalších se ocitá v pasti, kdy do laboratoře proniknou demopsi.
V této epizodě se nejvíce projevila inspirace a prvky z Vetřelců od Jamese Camerona. NEJHOROROVĚJŠÍ EPIZODA V CELÉM SERIÁLU!!! Atmosféra je tady k prasknutí a celá ta sekvence v laboratoři je strašně dobrá. Bob byl naprosto skvělou postavou a jeho odchod dost bolel. Sean Astin postavě dal srdce a veškeré své charisma a energii, že bych si strašně přál ho vidět déle. S láskou na něho vzpomínám. Celkově jinak musím pochválit, že se Dufferovi toho nebojí a demopsi tady žerou lidi a je tady někdy dost krve. To jenom potvrzuje, že i když tady máme v hlavních rolích dětské postavy, tak je to pořád dospělá podívaná, která se toho nebojí. No, a pak přijde ta excelentní pasáž v domě Byersových, kdy se, jak to už bývá zvykem v tomto seriálu všechny postavy setkávají a funguje to jako vždy perfektně. Dynamika a chemie všech a ty dialogy postav mezi sebou nemá chybu. Následně přijde ten parádní závěr, kdy jen rychle klikáte na další epizodu. Jo a ještě jedna věc, kterou má druhá série dokonalou, a to je soundtrack…ten soundtrack!!!
Zdroj: Netflix
2. Kapitola sedmá: Masakr v laboratoři (S04E07)
Režie a scénář: Bratři Dufferovi
Asi nikoho nemůže překvapit, že se tahle epizoda umísťuje takhle nahoře. Někteří by tohle dali na první místo, ale já jsem od začátku, než jsem dělal tento žebříček věděl, že to bude druhý. Ale teď k epizodě. Hopper se chystá na boj s monstrem v Rusku. Dustin pitvá Vecnovy motivy a rozklíčuje zprávu z Upside Down. Eleven se díky vzpomínce vrátí k šílené události, která proběhla v Hawkinské laboratoři.
Na IMDb je to nejlíp hodnocená epizoda seriálu (9.6/10) a není se čemu divit. Jedná se o jeden z vrcholů celého Stranger Things. Tady Dufferovi odkryly všechny karty na stůl a je z toho fantastická podívaná. Necelá hodina a čtyřicet minut dlouhý díl a nikde to nemá hluchý místo, jede se jako blázen a nezapomíná to být správně zábavný, napínavý, šokující, a akční. V této epizodě dostáváme první akci (od první série) s Demogorgonem, kdy si ho můžeme poprvé pořádně vychutnat s tím větším rozpočtem a je to jízda. Epizoda nabídne skvělé hrátky v Upside Down, opět luxusní kameru, a věnování se postavám. Ty jsou totiž alfou a omegou celého seriálu a ten příběh a všechno, co se kolem děje je spíše na vedlejší koleji. Postavy jsou prostě úžasné. No, a pak je tady ta dějová linka v laboratoři, která vygraduje v něco, u čeho většině spadne brada na zem. El vs Henry je luxusním závěrem této dokonalé epizody. Herec Jamie Campbell Bower se tady skvěle předvedl. Jamieho monolog je mrazivý a neskutečně reálný, že je snadno to zařadit mezi nejmrazivější monology, která jakákoliv postava pronesla. Luxusní epizoda!!! “Each life a faded, lesser copy of the one before, wake up, eat, work, sleep, reproduce, and die. Everyone is just waiting for it all to be over. All while performing in a silly, terrible play, day after day. I couldn’t close off my mind and join in the madness.”
Zdroj: Netflix
1.Kapitola čtvrtá: Drahý Billy (S04E04)
Režie: Shawn Levy
Scénář: Paul Dichter
Max je ve smrtelném nebezpečí a dochází jí čas, protože je další na seznamu, po které jde Vecna. Jeden z pacientů léčebny Pennhurst má návštěvu v podobě Nancy a Robin, kteří se pokusí zjistit nějaké informace ohledně Vecny. A mezitím Hopper se v Rusku činí a zkusí utéct.
Tohle je dámy a pánové za mě vrchol celého seriálu! Bratři Dufferovi mají většinou ty nejlepší epizody, ale tady Shawn Levy těžce navařil a pro každého fanouška seriálu je to nepopsatelný zážitek. Je tady útěk Hoppera, který je nervy drásající, dostaneme akci na jeden záběr, a dojde tady i na skvělé zvraty. Nancy a Robin potvrzují, že jsou vynikající duo a že Robin je prostě skvělá a každý by ji chtěl za kámošku (minimálně já ano!!!). Je tady také cameo (jindy se už neobjeví v seriálu) legendárního herce Roberta Englunda, který je nezapomenutelnou ikonou hororového žánru, kdy ztvárnil slavného padoucha Freddyho Kruegera ze slasher série Noční můra v Elm Street, který si těch pár minut, které dostal ukradl pro sebe a je radost, že ho dostali do tohohle seriálu. No, a pak je tady Max. Ta si krade čtvrtou sérii pro sebe a herečka Sadie Sink je naprostý zlatíčko. Finální část epizody patří k těm největším vrcholům celého seriálu a řeknu vám, že to funguje znova, znova a znova. Je to fantastický. Running Up That Hill od Kate Bush byl obří jackpot, který tvůrci trefili. Na konci mi z toho dokáže vždy ukápnout slza. Dokonalý díl ve všech směrech. CINEMA!!!
Zdroj: Netflix
Tohle by byl tedy žebříček TOP 10: Nejlepší epizody seriálu Stranger Things. Doufám, že se vám žebříček a výběr epizod líbil a dejte vědět, jak by vypadala vaše TOP 10 nejlepších epizod. Příště se můžete těšit na další článek s tématikou tohoto seriálu, kde si tentokrát pokusíme seřadit série od nejslabší po nejlepší.
Svět Hry o trůny je zpátky! Letos čeká fanoušky Západozemí hned dvojitá nálož novinek. Než dorazí v létě 3 řada Rodu draka, tak je tady novinka, kterou je Rytíř Sedmi království. Podle autora předlohy George R. R. Martina se zatím jedná o vůbec nejlepší adaptací jeho díla. Seriál se odehrává sto let před událostmi Hry o trůny a sleduje Sera Duncana Velikého se svým panošem Eggem na jejich cestě. My z redakce jsem se na seriál velmi těšili a rozhodli jsme se, že si pro vás připravíme dojmy k první epizodě, která měla premiéru na HBO Max 19.1.2026. Jdeme se tedy podívat, jak se úvod zamlouvá nám.
První dojmy k úvodu seriálu Rytíř Sedmi království
Marek Lízal
Mám tenhle svět rád. Jasně konec Hry o trůny nebyl příliš povedený (škoda dalších slov), ale Rod Draka mi zase vrátil tu lásku do tohoto světa a na Rytíře jsem se těšil. Věděl jsem, že nás čeká odlehčenější podávaná bez intrik a bez klasické atmosféry Západozemí. A po úvodní epizodě musím říct, že je to dost fajn. Jde tady vidět, že půjde o pomalejší a trošku až ospalé vyprávění, kdy přichází na komediální momenty, kde některé fungují více a jiné méně. Ale je důležitý zmínit, že se netlačí na komediální momenty. Je to takové jemnější, hravější a zábavnější. Není to Západozemí, na které jsme zvyklí, ale je to více než příjemná změna po těch letech a já jsem tomuhle otevřený.
Samotná postava Sera Duncana Velikého není normální hrdina na první pohled, ale je to prostý muž, který se snaží zapadnout a dokázat, že je rytířem, ale chybí mu sebevědomí a pěvná koncentrace. Jak dávno víme, ať už z knih, nebo ze Hry o trůny, kdy byla o Duncanovi zmínka, tak bude z něho slavný rytíř a já osobně se těším, až jeho cestu uvidím. Hlavní herec Peter Claffey je v roli Duncana přesvědčivý a velmi dobrý. Na jeho společné scény s mladým klučinou Eggem se těším. Je také velmi fajn, že Rytíř Sedmi království nemá mít dlouhou stopáž jako předchozí dva seriály z tohoto světa. Místo hodiny má úvod 40 minut a zbylé epizody mají mít něco málo přes 30 minut. Plus je to opět, jak je u HBO zvykem po řemeslné stránce velmi pěkná podívaná, kdy kamera a hudba je na skvělé úrovni. Na úvodní scénu se hezky koukalo díky těm záběrům. Za mě tedy na úvod velmi fajn věc, která nesedne každému, stylem je to jiný oproti Hře o trůny nebo Rodu Draka a než klasickým Západozemím je to něco jiného, ale něco, co mě neurazilo a já si mile rád bez problému za týden pustím druhý díl.
Hodnocení: 7/10
Zdroj: HBO Max
Pavel Hrubeš
Spokojenost a příjemné překvapení. Knižní předlohu jsem četl před asi dvanácti třinácti lety a hodně se mi líbila, protože šlo o menší uzavřené příběhy. Hlavní showrunner seriálu Ira Parker moc dobře pochopil v čem je síla těch příběhů a rozhodl se nám to ukázat. Tohle nebude seriál, který bude stát na epických scénách, velkoleposti či postavách, kteří budou intrikovat, aby se dostaly na Železný trůn. Tohle bude dobrodružná podívaná o potulném rytíři, který si svou povahou a odvahou získá uznání velkých lordů a pánů. Už první díl naznačí, že to bude ve výsledku odlehčenější podívaná, co se nebude tolik brát vážně a nabídne trochu jiný pohled na život obyčejných lidí v Sedmi království. Mě osobně se dost líbí, že se seriál vydal uvolněnější cestou, kde se bude hodně stavět na hlavních dvou postavách a morálnímu rozhodování a kodexu rytířství. Navíc to díky „jednoduššímu“ příběhu bude o dost přístupnější pro obyčejné diváky.
HBO na tomto seriálu nešetřilo a má skvělou výpravu, rekvizity, kostýmy, a parádně u něj funguje ta správná středověká atmosféra. Při sledování jsem si několikrát vzpomněl na film Příběh rytíře s Heathem Ledgerem. Hlavní herec Peter Claffey je v roli Duncana dost sympatický a divák mu během pár minut začne fandit. Dexter Sol Ansell měl v prvním díle pár scén, ale regulérně si je kradl pro sebe a já se moc těším na další díly, kde bude mít více prostoru. První díl se čistě z mého pohledu povedl, ukázal tón jakým bude seriál odvyprávěn, dobře představil hlavní hrdiny a já jsem spokojený a moc rád se s nimi vydám za rytířským dobrodružstvím.
Hodnocení: 7,5/10
Tohle byly názory redakce a jejich dojmy na úvod nového seriálu od HBO Max Rytíř Sedmi království. Máte stejné názory na úvod tohoto seriálu ze světa Hry o trůny?
V blízké budoucnosti se detektiv Chris Roven (Chris Pratt) ocitne před soudem, kde je obviněn z vraždy své manželky Nicole (Annabelle Wallis). Má 90 minut na to, aby dokázal svou nevinu soudkyni Maddox (Rebecca Ferguson) vytvořenou umělou inteligencí v programu trestního soudnictví MERCY, který kdysi pomáhal vytvořit, než rozhodne o jeho konečném osudu…
Timur Bekmambetov je ruský filmař, kterému jeho filmy jako Noční hlídka či Denní hlídka otevřely dveře do Hollywoodu. V akčním snímku Wanted dokázal, že je tvůrce schopný mnoha kreativních nápadů, mezi jeho další výrazné hollywoodské produkce patří film Abraham: Lovec upírů či remake Ben-Hura, který brutálně propadl. Kariéra Bekmambetova se poté zhruba od roku 2015 uhýbala jedním výrazným směrem. Když už nerežíroval, tak alespoň produkoval filmy, které spoléhaly na vyprávění pomocí techniky screenlife. V této oblasti se stal Bekmambetov v podstatě průkopníkem; takové filmy konkrétně vyprávějí děj z pohledu počítačů, tabletů nebo chytrých telefonů, které postavy používají. I kdyby náhodou došlo na roky odkládaný Wanted 2, Bekmambetov jasně naznačil, že by nejspíše tentokrát nájemní zabijáci upřednostňovali drony před fyzickou akcí z prvního filmu.
Bekmambetova režijní novinka poté částečně implikuje ke screenlife technice, přeci jen jde o jistou tvůrčí odměnu, protože děj není vyprávěn pouze pomocí obrazovek chytrých zařízení. Film se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti (2029), hlavní postava Chris Roven v podání Chrise Pratta poté musí do hodiny a půl dokázat svou nevinu v případu vraždy jeho manželky. V tomto pojetí je konkrétně řízen umělou inteligencí v podobě soudkyně Maddox v podání Rebeccy Ferguson. Ta má přístup k databázím a může je využívat v rámci snahy ústřední postavy o obhajobu, čas se nicméně krátí. A pokud se Chris nedokáže včas obhájit, bude popraven. Rozjíždí se tak high-tech kriminálka, která možná naznačuje, že by se Bekmambetov mohl stát vizionářem. I když spíše ne.
Důkaz viny – Bekmambetov zlenivěl, přesto pořád umí
Zdroj: Amazon MGM Studios
Byla by nejspíše předem chyba očekávat od Důkazu viny high-tech variaci na Alfreda Hitchcocka či vyloženého nástupce Minority Report. Ne, že by se snad Důkaz viny nepokoušel o nějaký sociální komentář („Lidé i umělá inteligence dělají chyby, a také se z nich učí“) a vykreslení nepříliš vzdálené budoucnosti s lehce dystopickými prvky. Bekmambetov ani scénář Marca van Bella nicméně nejsou Neill Blomkamp či Paul Verhoeven. Výsledkem tak není dílo, které by mělo kdovíjak veliký přesah a šlo o sci-fi s jasným politickým komentářem. Důkaz viny se neodehrává ve vyloženě nezajímavém světě, který by snad nestál za prozkoumán. Přeci jen se z něj ovšem to nejzajímavější jen naznačí. A už během úvodní expozice se o tomto světě odhalí věci, které následně nejsou dvakrát extra využité a působí tak v rámci jakési snahy o budování světa nadbytečně.
Od počátku je ovšem velkou výhrou filmu tempo. Film začne s ústředním soudem, zmatenému protagonistovi s vypadlou pamětí poté A. I. soudkyně dodává podobný kontext situace jako divákovi. A pak už jen stačí čekat a sledovat, zda se Chris Roven skutečně ukáže jako vrah své ženy, či se nakonec nepodaří objevit náznaky, že by za vraždou možná mohl stát někdo jiný. S A. I. soudkyní (Rebecca Ferguson do své role dává tolik, jak to v rámci role jde) nejde moc manipulovat; v průběhu vyšetřování o sobě začíná pochybovat i ústřední hrdina, přeci jen se ovšem nevzdává odhalení pravdy. A následně už moc nesejde na tom, jak moc falešných stop a falešných podezřelých se ve filmu vyskytne. Důležité je, že i když Timur Bekmambetov jako realizátor očividně zlenivěl, pořád dokáže natočit alespoň poměrně zábavný film.
Šablona, která se očividně ještě úplně nevyčerpala
Zdroj: Amazon MGM Studios
Otisk Bekmambetovy screen life šablony nejde při všem tom projíždění telefonů a mailů přehlédnout; pokud se ovšem pro Bekmambetova jedná o zřejmou tvůrčí komfortní zónu, žánrová obměna jí přeci jen svědčí. Za normálních okolností by vlastně mohl námět sloužit i pro klasickou kriminálku bez sci-fi prvků; sama o sobě není ničím speciálním. Hravost je nicméně z této vyprávěcí formy poměrně patrná, a to i přes fakt, že pravděpodobně okouká. A závěrečná třetina, která má mnohem blíže ke Kobře 11 nežli k sci-fi spin-offu Pátrání, působí jako ne zrovna elegantní finiš k doposud rozjetému příběhu. Jako kdyby například Provaz končil závěrečnou scénu z první Mission: Impossible. Chris Pratt tu nicméně alespoň nehraje svou typickou úlohu (i když si ani tentokrát neodpustí občasné hláškování), dostává poté momenty, kdy dokáže předvést něco, co by se dalo označit za relativně přesvědčivé seriózní herectví – minimálně takové, které by od něj nejspíše mnozí nečekali.
Navzdory snadným obavám film rozhodně nepůsobí lacině či vizuálně ošklivě. V rámci zadání se na film poměrně hezky kouká, a navíc se s celým konceptem pracuje poměrně zábavně. Ne zrovna vyloženě chytře, protože jde za pochodu napočítat až příliš kiksů a potenciálních náznaků, že jde možná o zajímavou vizi, ale nepříliš domyšlenou. Logika tu za pochodu až příliš často skáče z okna, a to i na poměry přimhuřování oka při přihlédnutí k parametrům sci-fi žánru. Pořád je to nicméně lepší epizoda CSI: Cyber, než byla jakákoliv oficiální epizoda CSI: Cyber. A svým způsobem je to také neurážející nepřiznaný spin-off RoboCopa (reboot v režii Josého Padilhy evokuje snadno).
Banální sci-fi jednohubka
Zdroj: Amazon MGM Studios
Je to pořád především banální sci-fi jednohubka, která by nejspíše zapadla i jako epizoda antologie Black Mirror. S konceptem A. I. se pracuje poměrně šikovně, i když lehce naivně; zrovna náročná detektivka, ve které by bylo těžké dopředu tipovat výsledek, se také tak úplně nekoná, protože vodítka film předhazuje poměrně výrazně. A to především v momentech, kdy začíná jít do tuhého.
Svým způsobem je to sci-fi variace na Uprchlíka, kdyby Richard Kimble Harrisona Forda nebyl tak úplně uprchlík a Samuel Gerard Tommyho Lee Jonese byl pohledná A. I. soudkyně, která zápasí se svou podstatou. Nikdy se tak úplně nedá věřit tomu, že je Prattův hrdina skutečně vinný. Bez velkých odhalení se poté dá říci, že scénář v tomhle ohledu moc nepřekvapí a vydává se tak vlastně poměrně předvídatelnou cestou. Především i v rámci vývoje vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho dcerou Britt v podání Kylie Rogers, která si nemůže být jistá, zda její otec náhodou přeci jen není vrah její matky.
Je to pořád poměrně jednoduchá podívaná. Ovšem pořád zábavná a především chvílemi vizuálně hravější, než by do současného Bekmambetova leckdo tipl. I díky tomu má ke generickému blockbusteru rozhodně daleko. Dá se přitom snadno věřit tomu, že velké plátno bude tomuhle filmu slušet více nežli pouhá obrazovka monitoru. Revoluční či zásadní zářez do sci-fi žánru se ovšem nekoná. Pokud se tedy v roce 2029 neukáže, že je Bekmambetov snad skutečně vlastníkem křišťálové koule, o budoucí jurisdikci díky tomu ví více, než mu mnozí budou po uvedení jeho nejnovějšího filmu věřit. Je ovšem nevyhnutelné, že se o A.I. bude Hollywood vyjadřovat, pokud to poté bude alespoň v podobně zábavných formách, nebude to muset být do budoucích let nutně špatně.
Důkaz viny závěrem
Důkaz viny není revoluční sci-fi, ale ani není úplně bez nápadu. Bekmambetov se částečně opírá o svou již osvědčenou screenlife šablonu a vytváří poměrně zábavnou a vizuálně hravou podívanou, která baví především tempem a dvěma sympatickými herci v hlavních rolích. Film sice není zásadní a přes všechnu snahu ani příliš hluboký; jeho zábavnost a moderní přístup k technologickému vyprávění však potvrzují, že Bekmambetov i nadále umí minimálně vytvořit film, který stojí za zhlédnutí. I když se od jeho novinky rozhodně nevyplatí očekávat vizionářskou sci-fi s kdovíjak hlubokým politickým či sociálním přesahem…
Krásný lednový den vám všemi přeji a jsem rád, že jste zavítali na naše stránky a rozhodli jste se přečíst tento konkrétní článek. V této recenzi si rozebereme nový snímek oceňované režisérky Chloé Zhao, který nese jméno Hamnet. Zhao natočila chválené drama Země nomádů, a poté dostala velkou příležitost od Marvelu, aby nám ukázala příběh Eternals. Eternals rozdělili publikům, pro jedny je to nejoriginálnější marvelovka, pro druhé je to obří nuda. Po velkolepém blockbusteru se Zhao vrací k menšímu filmu, který stojí na dialozích, intimitě a velkých emocí. Film Hamnet můžete vidět v kině od 22.1. Úvod máme za sebou a teď se můžeme vrhnout na samotnou recenzi filmu Hamnet!!!
Recenze filmu Hamnet
Když věčně hladový domácí učitel William Shakespeare (Paul Mescal) potká divokou volnomyšlenkářku Agnes (Jessie Buckley), zrodí se příslovečná láska jako trám, v jejímž průběhu se jim narodí tři děti. Protože rodinu je třeba živit a zároveň uspokojovat Williamův dramatický talent, tráví on většinu času v Londýně budováním svých snů, zatímco Anges se na zdánlivě idylickém anglickém venkově snaží ve všech směrech zabezpečit domácnost a všechny tři děti, dvě dcery a syna Hamneta, jenž touží pokračovat v otcových šlépějích. Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a v Anglii za vlády královny Alžběty I. to platilo obzvlášť. Když rodinu postihne nevýslovná tragédie, otřese to i zdánlivě nezničitelným vztahem mezi Williamem a Agnes. V temnotě a zoufalství se Shakespeare vybičuje k napsání svého vrcholného díla, tragédie o Hamletovi. Světu tím nadělí nezapomenutelný příběh a sobě a své ženě lék na žal a trápení. (oficiální text distributora filmu)
Zdroj: Universal
Citlivá režie od Chloé Zhao
Režisérka Chloé Zhao je velmi šikovná tvůrkyně. Její Země nomádů mi nesedla tolik, jak bych si přál, přesto jsem tam viděl obrovský talent a skvělé vedení herců. Eternals mi hodně sedli a považuje je za velmi povedený „jiný“ komiksový film. A velkou zásluhu na tom má právě Zhao, která dostala volnější ruku oproti jiným tvůrcům a režisérům. Zhao je osobitá vypravěčka, a ukázala mi, že umí točit intimní drama, i velkolepou podívanou.
V její nejnovějším filmu se vrací k menšímu intimnějšímu příběhu, ve kterém sledujeme jeden pár, jak se poznal, zamiloval, založili si rodinu, a pak se společně vyrovnávali s rodinnou tragédii, která je potkala. Opravdu hodně moc se mi líbilo, jak Zhao celý příběh pojala – vychází z knižní adaptace od Maggie O’Farrell, která se Zhao napsala scénář. Film je dost civilní, osobitý, autorský, emocionální a také intimní. Slovo intimní hodně vystihuje, jak film působí na diváky.
Režisérka vsadila na pomalejší tempo, nádherné záběry na přírodu, skvělé a realistické kulisy, špinavost a také na neobyčejně obyčejný příběh jedné rodiny. Ten příběh je dojemný a dokáže v divácích rezonovat, jelikož ztráta potomka k patří k tomu nejhoršímu, co rodiče může potkat. A je jedno jestli jste slavný spisovatel, nebo obyčejný rolník. Každého normálního rodiče to bolí. A každý se s tou bolestí vypořádává jinak. Někdo se uzavře do sebe, někdo pracuje, a někdo přenese svou bolest na papír a podaří se mu stvořit něco velkolepého. Zhao to tady ukáže několika způsoby, a všechny působí uvěřitelně a silně.
Zdroj: Universal
Skvělé herecké výkony
Film stojí a padá na výborných hereckých výkonech obou představitelů v hlavní rolích. Režisérka si sehnala opravdu šikovné a talentované herce, kteří zvládli ztvárnit své komplexní charaktery. Jessica Buckley dostala velkou hereckou příležitost a svou šanci naplno využila. Buckley je ve své roli naprosto přirozená, parádní a má v sobě tolik emocí a energie, že jí nevnímáte jako postavu, ale jako reálného člověka. Herečka má velkou oporu ve svém spoluhráči Paulu Mescalovi, jenž svého anglického barda pojal jinak, než jsem čekal. Mescala dal Shakespearovi hloubky, nevyrovnanost, pochyby, i selhání. Oba herci jsou ve svých rolí parádní a podávají opravdu zajímavé herecké výkony.
Ve vedlejší rolích je naprosto parádní Emily Watson, která svou zkušenou ženu zahrála skvěle a parádně doplňuje Buckley. Osobně se mi dost líbil Noah Jupe v menší roli na konci filmu, kde moc dobře odehraje, co má.
Zdroj: Universal
Klady a zápory
Film má skvělou audiovizuální stránku. Je parádně natočený a moc hezky se na něj kouká. O kameru se postaral polský kameraman Łukasz Żal a vytvořil nádherné záběry. Hudbu si vzal na starost vynikající skladatel Max Richter. Díky jeho skladbě On The Nature Of Daylight mě konec zasáhl ještě více, než jsem čekal. Osobně se mi líbilo, kolik je ve filmu odkazů na slavné díla od Shakespeara. Čím více máte Shakeaspeara načteného, tím více si užijete jednotlivé dialogy, scény a momenty.
A teď se koukneme na jedinou velkou výtku, kterou k filmu mám. Tou výtkou je, že jsem celou dobu čekal na to, co se stane a jak se to stane, a co se bude dít dále. Trochu jsem čekal, že mě příběh v některých ohledech překvapí, případně mi nabídne ještě něco více. Samozřejmě to je čistě můj osobní problém, a jsem přesvědčený, že pro spoustu diváků to nebude nic zásadního, a film si mnohem více užijí.
Zdroj: Universal
Pár slov na závěr a hodnocení filmu Hamnet
Hamnet je povedený a dobře natočený film, který je plný emocí, myšlenek a má skvělé herce. Určitě stojí za to film vidět a dozvědět se něco nového o životě slavného anglického barda. Osobně jsem čekal, že mi film dá něco trochu jiného, ale tady je dost velká pravděpodobnost, že to budete mít jinak. Pokud chcete vidět zajímavý a krásně natočený film, tak určitě na Hamneta vyrazte do kina.
Hodnocení: 7/10
Doufám, že se vám má recenze na film Hamnet líbila a dáte filmu šanci, jelikož je opravdu zajímavý.
