Na návštěvě u strýce Gustava (Csongor Kassai) v Zemianskom Podhradí potká Adela (Ivana Kološová), jediná dcera váženého šlechtice Mikuláše Ostrolúckyho (Marko Igonda) a majitele panství na Ostré Louce, neobyčejného muže. Učenec, filozof a básník Ludevít Štúr (Lukáš Pelč) se bouří proti společenským poměrům v Uhrách a tím, že upozorňuje na politickou nespravedlnost, balancuje na hraně zákona. Navzdory zdravému rozumu se do něj dvacetiletá Adéla vášnivě zamiluje. Věří, že pokud se jí podaří být mu nablízku, tak jí tento hrdý a sarkastický muž lásku opětuje. Poskytne mu tedy dočasný domov ve svém zámečku, platí mu za jeho soukromé hodiny filozofie a využije vliv svého otce, aby Štúra zvolili do Uherského sněmu. Ve chvíli, kdy se zdá, že Adelině její plán začíná vycházet, vypukne revoluce a Štúr se dostane do víru událostí, které navždy změní Evropu i jejich osud…
film slovenské režisérky Mariany Čengel Solčanské, která před 3 lety uvedla historické romantické drama Služka, se soustředí na jednu z nejznámějších slovenských osobností – Ľudovíta Štúra. Člověk, který se aktivně podílel na slovenském národním hnutí, které usilovalo o práva Slováků v rámci Uherského království, bojoval poté za kulturní, jazykovou a politickou identitu Slováků. V hlavní roli filmu, který vznikl v rámci 170. výročí od Štúrovy smrti, se objevuje Lukáš Pelč, příběh se poté výrazně soustředí na (historií nepodložený) vztah Štúra s Adelou Ostrolúckou v podání Ivany Kološové. Jak se slovenské historické drama povedlo?
Štúr – Příběh o důležitém člověku a ne tak důležitých věcech
Zdroj: CinemArt
I když film klade velký důraz na vztah Štúra a Ostrolúcké, jejich údajný vztah je do velké míry založen na spekulacích. Neexistují žádné písemné prameny, které jasně stanovují, že mezi Štúrem a Ostrolúckou mělo dojít k jakési formě vzájemného milostného zájmu; všechna prohlášení o velkých citech, kterým překážel nejen odlišný společenský status, jsou součástí nepodložených legend a nejistých interpretací. O jejich vzájemném vztahu se mělo začít mluvit až po Štúrově smrti v roce 1856, údajně kvůli snaze o Štúrovu romantizaci. Přeci jen jeho status vyzníval ještě lépe v moment, kdy ho doprovázela pověst někoho, kdo kvůli národu obětoval svou lásku. Romantický motiv často dělá mnohé historické postavy sympatičtější; šlo o motiv, který ideálně pasoval do národního mýtu. Je to minimálně zajímavá ukázka toho, jak se dokáže pracovat s něčím odkazem. Těžko ovšem říci, zda byl dobrý nápad na údajné romanci postavit do velké míry celý film.
Údajný vztah Štúra a Ostrolúcké je jádrem filmu. Dokonce až tak moc, že Ostrolúcká působí spíše jako protagonistka filmu nežli titulní hrdina. Je vykreslená jako žena z vyšší společenské vrstvy; jako mnohé ženy v tomto postavení poté strádá v tom, že jí chce rodina domluvit sňatek. Je vykreslená jako trpící žena, která uvažuje o sebevraždě, minimálně dle filmu ovšem u ní něco změní právě setkání se Štúrem. Jejich setkání rozhodně není ideální a na velkou lásku to na první pohled nevypadá; přeci jen se ovšem tahle do velké míry zakázaná romance dočká svého početí. A dostává ve filmu nakonec tak moc prostoru, že veškerá snaha o vykreslení Štúra a jeho odkazu působí ve filmu nevyhnutelně druhořadě. A pokud někdo neobětuje čas vlastním rešerším o Štúrovi, pravděpodobně nevyhnutelně bude tak trochu tápat v tom, co za legendární osobnost vlastně film vykresluje.
Působivé, přesto lehce prázdné historické drama
Zdroj: CinemArt
Na ploše téměř dvouhodinového filmu je prakticky nemožné odvyprávět Štúra tak, aby se nedostavil pocit, že něco chybí. Důkazem jsou dějové mezery, spousta vedlejších postav, kterým ve finále chybí jakési opodstatnění, především i tak trochu nesoustředěné vyprávění. 110 minut dlouhý film díky tomu přinejlepším působí jako šestihodinová minisérie, kterou někdo musel zásadně osekat. A musel přitom dělat kompromisy spočívající v tom, že ne ve všech ohledech půjde o přehledné shrnutí. Štúr díky tomu do velké míry působí prázdně. A to i přes fakt, že když v závěru Štúr mluví do kamery (tudíž jakoby k divákům), je konečně cítit jakási majestátnost a pocit toho, že se pozornost po celou dobu skutečně věnovala muži, jehož odkaz stojí za pozornost. Škoda, že se na to musí čekat prakticky celý film.
Čekání to ovšem není vyloženě nepříjemné díky působivému zpracování. Vizuál, kostýmy, dobová výprava – vše je na správném místě. Film působí jako historický film do kina, nikoliv jako laciná televizní inscenace. Má velmi dobré herce, především ústřední hereckou dvojici v hlavních rolích. Pelč kvůli roli podstoupil až cosi evokující Stanislavského metodu: úbytek 25 kg, narůst bradky, studium historických podkladů i jízdu na koni. Nepůsobí poté karikaturně, naopak z něj vyzařuje autorita, kterou by nejspíše osobnost s odkazem jako Štúr měla mít. Kološové se podařilo vykreslit Adelu jako komplexní ženskou postavu. I díky nim jde film alespoň v jeho nejlepších částech označit za působivý.
Film, který klame tělem
Zdroj: CinemArt
Dává smysl, že Mariana Čengel Solčanská chce díky Adele pojmout příběh jako film o postavení žen ve společnosti. Háček nicméně spočívá v tom, že od filmu s názvem Štúr lidé očekávají právě to zajímavější – tedy řešení otázek ohledně jazyka a úlohu Štúra v národním obrození. Byla by poté lež tvrdit, že něco takového ve filmu není. Ale je to o poměru. Dle vlastního vyjádření chtěla Solčanská film natočit optikou, aby byl příběh z 19. století přístupný i pro moderní generaci, a vložit nový pohled na Štúra optikou mladé ženy. Jde nutně o optiku, která byla nutná? Jasno nejspíše budou mít už po několika prvních minutách filmu. V závěru přitom paradoxně o ústřední romanci tolik nejde a závěr, ze kterého Štúr vychází skoro až jako slovenský Ježíš Kristus, spolu se zmiňovaným prolomením čtvrté zdi, patří za působivou tečku za jinak poměrně zvláštně rozpoloženým filmem.
Štúr rozhodně není pro Ľudovíta Štúra něco jako pro Abrahama Lincolna specifický Abraham Lincoln: Lovec upírů. Film Timura Bekmambetova vzal jednoho z nejvýznamnějších amerických prezidentů a natočil čistou fantasmagorii. Ano, Štúr se sice opírá o ničím nepodložený románek, přesto v něm přeci jen jsou momenty, které vycházejí ze skutečných důležitých událostí. A jakmile se místo nepodložených legend věnuje historicky doložitým faktům, funguje velmi dobře. O to smutnější je pak sledovat, že pozornost se přeci vydává tím zmiňovaným jiným směrem a potenciál je ve finále tak či tak nevyužit. Je to film, který předem klade tělem; bude pak na každém individuálně záležet, jak velký problém pro ně to je. Pokud se ovšem o Ľudovítu Štúrovi díky filmu nejvíce divák dozví díky doplňujícím závěrečným titulkům nežli díky samotným hraným pasážím, něco se přeci jen asi objektivně pokazilo.
Štúr závěrem
Film Štúr nabízí zajímavý pohled na jednu z nejvýznamnějších osobností slovenského národního obrození, zároveň se však opírá o historicky nepodložený románek mezi Ľudovítom Štúrem a Adelou Ostrolúckou. Silnou stránkou snímku je vizuální zpracování, dobová výprava, kostýmy a kvalitní herecké výkony, zejména Lukáše Pelče a Ivany Kološové, kteří dokázali postavy Štúra a Adely učinit uvěřitelnými a komplexními.
Na druhou stranu film trpí dějovými mezerami, nesoustředěným vyprávěním a druhořadou prezentací samotného Štúrova odkazu, což může vést k pocitu, že jeho význam v rámci národního obrození není dostatečně zdůrazněn. Režisérka se rozhodla příběh pojmout optikou mladé ženy a reflektovat postavení žen ve společnosti, což dává filmu jistou zajímavou perspektivu, ale zároveň odvede pozornost od historicky klíčových a v kontextu filmu zajímavějších témat. Štúr je tak snímek, který kombinuje působivou historickou atmosféru s romantickou fikcí. Jeho hodnota spočívá spíše v hereckém a vizuálním zpracování než v hluboké historické přesnosti. Samotná osobnost Štúra tak zůstává až do určité míry v pozadí…
Michael Mason (Jason Statham) je bývalý špičkový zabiják, který teď žije samotářský život v naprosté izolaci na opuštěném ostrůvku. Jeho jediným osobním kontaktem se světem je dívka Jessie (Bodhi Rae Breathnach) přivážející mu nezbytné zásoby. Neplánovaný zvrat v jejich životě nastane, když je zaskočí divoká bouře, Mason dívku zachrání a tato nečekaná situace jej donutí k odhalení místa úkrytu, který musí opustit. Tím začíná sled hodně drsných událostí, které jej donutí čelit vlastní temné minulosti, přijmout svůj osud a zodpovědnost za ochranu dívčina života. A to za cenu mnoha životů pronásledovatelů, za nimiž stojí záhadný agent Manafort (Bill Nighy), který sleduje každý jejich krok. K jeho rozčarování je Masonova cesta z úkrytu lemována mrtvými nebo v lepším případě sténajícími protivníky, kteří usilovali o jejich život…
V úkrytu – Jason Statham v osvědčené poloze
Zdroj: Black Bear
Jason Statham je pravděpodobně jedním z posledních skutečných akčních hrdinů současného filmu, alespoň pokud jde o komerční úspěch. Není přitom důležité, že často hraje podobné postavy ve filmech, které by klidně mohly patřit do jedné volné série. Jeho hrdinové jsou prakticky nezastavitelné jednočlenné armády, což někdy působí až úsměvně. Statham nejčastěji ztvárňuje schopné bývalé vojáky nebo experty na boj, kteří své fyzické schopnosti využívají k tomu, aby chránili nevinné nebo páchali dobro. A V úkrytu v tomto směru není výjimkou.
Stejně jako ve svých předchozích filmech Včelař a Working Man, i zde Statham hraje muže, který se snaží vést klidný život, skrývá se před světem a vyhýbá se konfliktům. Osud jej však donutí vrátit se k tomu, co z něj dělá smrtícího protivníka – ať už jde o kohokoliv, kdo mu stojí v cestě. Pro diváky, kteří mají Stathama rádi, je to další film, který je pravděpodobně nezklame.
Tak trochu Jason Bourne, tak trochu Equalizer, především klasický Statham
Zdroj: Black Bear
Režie se ujal Ric Roman Waugh, zkušený tvůrce akčních snímků, známý například díky filmům Pád Anděla či Greenland. Scénář Warda Parryho představuje hlavního hrdinu Michaela Masona ve chvíli, kdy dobrovolně přežívá na opuštěném majáku ve Spojeném království. Jeho jedinou společností je pes a osamění zdůrazňují scény, kdy si sám se sebou hraje šachy. Jason Statham možná nikdy nebude oscarový herec, ale jeho role v posledních letech ukazují, že má prostor předvést určitou formu hereckého talentu. Na první pohled se zdá, že jde o jednoduchou roli muže sešlehaného životem, ale plány Michaela naruší mladá dívka Jessie, v podání Bodhi Rae Breathnach. Michael ji zachrání a její zotavení jej donutí odhalit své útočiště, přičemž se oba musí vydat na útěk. Michael se přitom znovu stává nezastavitelnou silou, které se neobává ani jeho bývalý nadřízený, ztvárněný Billem Nighym.
Zápletka není nijak originální a těžko uvěřitelná je i myšlenka, že by šlo o Stathamův „poslední film“ tohoto typu. Nutnost chránit mladou dívku evokuje film Safe, postava Nighyho a jeho nástupkyně Roberty v podání Naomi Ackie připomínají britskou variantu Jasona Bournea a finále je jako téměř vystřižené z Equalizera. Tvůrci zjevně věděli, že staví na osvědčeném akčním recyklátu. Přesto je řemeslně slušně zvládnutý. Statham, přestože má 58 let, stále působí ve výborné fyzické kondici, a jeho postavě pomáhá fakt, že „nemůže prohrát“. Akční scény tak občas napětí trochu postrádají, ale Waugh potvrzuje svou pozici schopného realizátora akce – scény jsou přehledné, zábavné a místy i kreativní. Například při boji s policií, kterou Michael nemůže jednoduše zlikvidovat, dostávají přednost pepřové spreje nebo obušky před střelnými zbraněmi.
Statham ukazuje, že je lepším hercem než si můžou mnozí myslet
Zdroj: Black Bear
V jádru filmu stojí vztah Michaela a Jessie. Po úvodní bouři se ukazuje, že Michael je pro Jessie jedinou oporou, a dívka jej vnímá prakticky jako otcovskou figurou. Jejich vztah funguje i díky výkonu mladé herečky Bodhi Rae Breathnach, která dokázala zazářit už ve filmu Hamnet. Škoda jen nedostatečného využití Billa Nighyho, jehož Menafort má sice logické motivace a páky, ale je využit podobně nedůstojně, jako Jeremy Irons ve Včelaři.
Film potvrzuje, že i kdyby podobné snímky někdy generovala umělá inteligence, diváci by Stathama stále přijali. Stále totiž pracuje s kvalitními akčními režiséry a rád se sám vrhá do bojových scén. V roli „lidského stroje na zabíjení“ působí přirozeně, i když občas trochu narazí na hranici uvěřitelnosti, zejména v první akční sekvenci, kde se musí poprat prakticky bez střelných zbraní. Příběh je místy odvážnější, než by se očekávalo, a funguje i základní emocionální rámec mezi Michaelem a Jessie.
Start nové franšízy?
Zdroj: Black Bear
Producent John Friedberg mluví o filmu jako o potenciálním začátku nové franšízy. I když Stathamovy filmy možná působí každým rokem trochu ohraně, stále fungují na diváky. Pokud by měl někdo být současným Sylvesterem Stallonem nebo Arnoldem Schwarzeneggerem, je to právě Statham. Neprotože redefinuje akční žánr, ale protože dokáže evokovat jeho starou podobu – charismatického hrdinu, pár dobře natočených soubojů a jednoduchou motivaci.
V době, kdy se akční hrdinové často ztrácejí v digitálních efektech nebo univerzech, působí Statham jako relikt staré školy. Vyhýbá se komiksovým adaptacím, série Rychle a zběsile a MEG jsou poté takové blockbusterové výjimky. Jeho filmy se mohou zdát jako variace na tentýž příběh, ale diváci mu stále věří – někdy stačí jen vidět, jak rozdává rány s naprostou jistotou a cítit, že svět je opět trochu spravedlivější. Otázkou zůstává, jak dlouho ještě tento model vydrží, než se z něj stane karikatura. Pokud má ale V úkrytu něco dokázat, je to fakt, že Statham si stále drží své čestné místo v rámci akčního žánru.
V úkrytu závěrem
V úkrytu není revoluční film ani zásadní přírůstek do Stathamovy filmografie. Je to osvědčený akční model, který pracuje s již mnohokrát viděnými motivy – osamělý muž s temnou minulostí, ohrožená mladá dívka, bývalí nadřízení v patách. Přesto funguje, a to hlavně díky kvalitní režii, dobře natočeným akcím a stále přesvědčivé fyzické přítomnosti Stathama. Celek drží pohromadě a nabízí přesně to, co od podobného filmu divák očekává – poctivou žánrovou rutinu, která zatím Stathamovi neztrácí půvab…
Vítejte u naši další recenze na horor. Do kin vstoupil snímek Ozvěna od režiséra Corina Hardyho, který natočil v tomto žánru například první Sestru. Hlavní roli ztvárnila v jeho novince herečka Dafne Keen, která je známá z filmu Logan nebo seriálu Jeho temné esence. Snímek si odbyl premiéru 5.2. a já jsem si pro vás připravil recenzi. Nebudu to tedy prodlužovat a jdeme se podívat, jak se povedl tento nový horor. Tohle je recenze na film Ozvěna.
Příběh filmu
Jako by nestačilo, že se Chrys musí vyrovnat se smrtí svého otce, ještě je okolnostmi donucena přestěhovat se za svým bratrancem Relem. Na jednu teenagerku je toho až dost, a tak není divu, že ji okolí považuje za problematickou. V nové škole se sice snaží zapadnout, ale střetu s nerozlučnou dvojkou zákeřných pitomců a patřičně namyšlenou královnou třídy Grace se stejně nevyhne. Spřízněnou duši tak nachází aspoň ve spolužačce Ellie. Situace se ještě zhorší, když dostane Chrys školní skříňku po basketbalové hvězdě, která zemřela za záhadných okolností. Uvnitř najde píšťalu, která po zapískání způsobí, že šest teenagerů bude čelit něčemu nepředstavitelnému: stanou tváří v tvář své smrti a uvidí, jak umřou. A příjemná podívaná to rozhodně nebude! Rituální předměty starých Aztéků totiž byly předzvěstí mimořádně krvavého konce… (Bontonfilm)
Zdroj: Bontonfilm
Průměrná podívaná
Režisérem filmu je Corin Hardy, který debutoval v roce 2016 s folklórním hororem Hvozd. V roce 2018 se stal součástí světa V zajetí démonů a natočil první Sestru. Poslední zmíněný snímek nebyl nijak ohromující a byl to průměrný kousek, který spíše nudil, než by naopak dokázal strašit. Jeho novinka Ozvěna není na tom moc jinak. Snímek od začátku nastaví laťku poměrně nízko a divák si hned uvědomí, že nepůjde o nikterak funkční podívanou. Ozvěna nám hned v úvodu ukáže, co se bude dít postavám v tomto filmu. Půjde po nich jejich vlastní smrt.
Film docela jasně a nejspíš i přiznaně vykrádá některé slavnější horory. Největší inspirace jde především vidět u Nezvratného osudu. Tahle vykradačka jde poznat na několika bodech, jako například to, jak smrt obelstit a podobně. Sami filmaři přiznali, že tento film měl velký vliv na vývoj Ozvěny. Dalším takovým hororem, který Ozvěna vykrádá je Mluv se mnou a také (hlavně na konci) Úsměv 2. To, že není Ozvěna originálním hororem, a že si bere inspiraci z několika známých značek není nic špatného. U filmu prostě jen zamrzí ta slabší režie, a ještě horší scénář.
Postavy jsou do nějaké míry fajn, hlavně ten lesbický vztah hlavní postavy tady není tlačen na pilu a dokáže to alespoň trochu u divákovi vyvolat empatie k samotným postavám. Bohužel, jak už to u hororech bývá, tak i zde dojde na hloupé a nelogické chování postav či divné momenty. Příklad, postava je svědkem něčeho strašlivého a měl by si správně uvědomit své hrozné činy a zachovat se správně, ale místo toho ho scénář využije k tomu, aby udělal bordel, zkazil plán proti smrti, a celé to kazí výsledný dojem, a hlavně to podtrhává fakt, že si tady nikdo moc nedal práci s tím, aby to mělo nějaký smysl a nebyla to jen hloupá podívaná. Samozřejmě bych mohl pokračovat v příkladech, ale to by bylo na dlouho, přesto zmíním ještě jednu věc, která je už klasika v hororu. Postavy vědí, že se děje něco zlého, a že jsou další na řadě a najednou se stejně někdo od skupiny musí oddělit a pak je načase pro film, aby zkusil diváka děsit a strašit.
Zdroj: Bontonfilm
Bát se moc nebudete, ale…
Co se týče hororové stránky, tak Hardy u prvních dvou smrtí celkem rychle a chladně projede okolo diváka a nemá šanci nikoho zaujmout. Ale pak se to zlomí a snímek celkem začne brát na obrátkách. Postavy zjišťují, co se děje, jak proti tomu mají bojovat a začne zde alespoň trošku fungovat pár momentů. Začne to celkem dobrou (na kvality tohoto filmu) honičkou v obrovském bludišti na halloweenském karnevalu. Smrt zde nahání jednu postavu a Hardy tady vytvořil bezesporu nejnapínavější segment celého snímku. I přesto, že to není nic výborného, chtělo by to lepší práci se světlem, kamerou a podobně, tak od této části film celkem začne lépe šlapat.
Následně film přileje olej do ohně a Ozvěna nám nabídne dvě po době naprosto brutální gore scény, které mě mile překvapily. Snímek totiž vypadá, že byl PG-13, a že se nějakých krvavých scén asi nedočkáme, ale opak byl pravdou. Ozvěna se ve dvou případech toho opravdu nebojí a fanoušci gore a především nadšenci do Nezvratného osudu si přijdou na své. Já sám jsem byl z toho nadšený a velice jsem to ocenil. Bohužel strach či lekačky jsou nulové, a i když jsou smrti vizuálně efektivní, tak vám je jedno, které postavy dřív umřou a jen čekáte, kdo to dřív schytá a koho se film zbaví.
Herecky nevýrazné
Pro diváka tady nejsou neznámé tváře. V hlavní roli hraje Dafne Keen z filmu Logan nebo seriálu Jeho temné esence. Vedle ní je pak Sophie Nélisse, kterou diváci můžou znát ze seriálu Yellowjackets. Obě jsou spolu fajn, ale oni i žádný z dalších herců nemají šanci ukázat, co v nich je kvůli slabšímu scénáři, který nejde do hloubky a neumí to prodat. U nikoho nejde vidět, že by si to užíval a spíše si film natočily, protože se jim to zrovna hodilo do jejich volného času a vzali si výplatu a nic víc tady řešit nemuseli. A je to fakt škoda. Například Nick Frost (Soumrak mrtvých) tady hraje učitele dějepisu a je podán s takovou hloupostí, že si nejdříve bude divák říkat, jak je možné, že někdo jako on je učitel, a že ho někdo dokáže brát vážně, až nakonec skončí jeho linka vtipně. Kdo mě, ale bavil byla herečka Michelle Fairley (Catelyn Stark ze Hry o trůny), která zde má dialogy, které mají něco do sebe. Vysvětluje postavám, co je záhadný předmět zač a co je smrt. Těchto pár vět o smrti jsou zajímavé a vzpomněl jsem si při této části na letošní skvost Chrám z kostí, kdy i zde dojde na „Memento mori“. Tak či onak nikdo tady není zapamatovatelný a jsou jen obyčejnou figurkou v tomto snímku.
Témata tady nejsou rozvinutá, jako by to byla první verze scénáře a mělo se na tom pracovat dál, ale nezbyl čas a studio potřebovalo natočit film, a tak jsme dostali tohle. Jak se Ozvěna blíží do finále, tak je nemožné předstírat zájem o postavy a celá závěrečná třetina, která vykrádá Úsměv 2 se začne rozpadat jako domeček z karet.
Zdroj: Bontonfilm
Ozvěna závěrem
Corin Hardy nenatočil špatný horor, ale zaostává nad první ligou, která jen z dálky mává a uzavřela i nad tímto filmem a vlastně i režisérem dveře. Tento další hororový snímek je důkazem toho, že Hardy na to nemá. Scénář moc nefunguje, je to spíše slepenec známých hororů (Nezvratný osud nebo Úsměv 2), kde si Ozvěna odškrtává všechna klasická klišé v tomto žánru a některé věci dělá hrozně líným způsobem. Ocenit se rozhodně dají některé momenty, jedna napínavá sekvence, dvě brutální smrti, které by si našli místo v sérii Nezvratný osud a celkově ne moc marnou vizuální hravost. Ve finále je Ozvěna typickým průměrným mainstream hororem, který neohromí a neurazí. Mělo to nějaký potenciál a v lepších rukách i přes svoji vykradačku mohlo jít o povedenou a zábavnou žánrovku. Takhle to je jen další průměrný a nenaplněný potenciál, který někoho bude chvílema dost nudit a druhý (hlavně hororoví nadšenci) si to v klidu dají a po potitulkové scéně se jen nevěřícně chytnou za čelo, co za blbost to zase natočily. Ale po fiasku s filmem Silent Hill: Noční můry, který byl těžký peklo na dokoukáni, tak je Ozvěna naprosto v pohodě jednohubka na kterou sice za chvíli zapomenete, ale neudělá vám takový katastrofický zážitek u kterého si říkáte, jak je možné, že to někdo natočil, a že do toho někdo dal peníze.
Hodnocení: 5/10
Tohle byla recenze na horor Ozvěna. Doufám, že se vám líbila a rozhodnete se podle ní, jestli dát filmu šanci nebo ne.
Ustojíš súboj s neúprosným detektívom, keď ide o tvoj posledný kšeft? A čo pri tom stratíš? Svieži akčný thriller Cesta zločinu, v ktorom sa hranica medzi lovcom a korisťou nebezpečne stiera, uvidíš v kine už 12. februára. Tento film vracia do kín napätie, šmrnc a hĺbku kultových „dospelých“ žánroviek z 90. rokov, kde žiadna postava nie je celkom čistá.
Predstav si svet špičkových zlodejov, ktorí vedia, že diamanty menia svoju hodnotu podľa toho, v ktorej časti mesta sa nachádzajú. Los Angeles je mesto, ktoré neodpúšťa chyby a v ktorom sa rozbieha vysoká hra o milióny dolárov. Mať peniaze a tie správne veci je totiž dôležitejšie než bytie samotné. Režisér Bart Layton (American Animals) prináša moderný film-noir inšpirovaný novelou bestsellerového autora Dona Winslowa.
Samotársky zlodej – gentleman, nedocenená maklérka a neúnavný detektív
Hlavným hrdinom je Davis (Chris Hemsworth), nepolapiteľný zlodej-gentleman, ktorý sa drží vlastných pravidiel: žiadne násilie, žiadne zbytočné škody. Hemsworth tu odkladá Thorovo kladivo a predvádza svoju najzraniteľnejšiu polohu muža, ktorý sa rozhodne seknúť s neustálym útekom pred zákonom. Jeho plán na „zlodejský dôchodok“ však naruší nečakané stretnutie s poisťovacou maklérkou Sharon (Halle Berry). Tá po rokoch lojality poisťovacej firme, pre ktorú pracuje, zisťuje, že jej morálny kompas je tvárnejší, než si myslela, a rozhodne sa vziať osud do vlastných rúk.
Davisovi dohodí jeho posledný kšeft, ktorý sa však ukáže riskantnejší, než sa všetkým sprvu zdalo a Davis je nútený postupne porušiť svoj vlastný, hlboko cenený kódex „dobrého zlodeja“. Kam až dokáže zájsť v snahe zachrániť sa? Davisovi totiž v pätách kráča detektív „Lou“ Lubesnik (Mark Ruffalo). Jeho posadnutosť chytením Davisa nie je len prácou, je to jeho posledná šanca nájsť v živote zmysel. Ako sa Lou postupne k Davisovi približuje, začne sa stierať hranica medzi lovcom a loveným.
Zákony sú na to, aby sa porušovali, a pravidlá na to, aby sa dodržiavali
Nebezpečnú hru na plátne roztočí áčkový klub nominantov na Oscara a jeho držiteľov – Chris Hemsworth,Halle Berry, Mark Ruffalo, Nick Nolte, Barry Keoghan (Saltburn, Duchovia Inisherinu) a ďalší. A prečo sa tak dobre pozerá na túto zdanlivo „lesklú“ reklamu na luxusný život?
Cesta zločinu je presne ten typ akčného filmu, ktorý vám pripomenie, prečo “heistovky” milujeme: dospelý, inteligentný, šťavnatý thriller – sexi, elegantný aj surový. Vysoké stávky, drzo elegantné lúpeže, napínavé naháňačky a výbušné momenty, v ktorých sa pnutie medzi postavami dá krájať. Mimochodom, Chris Hemsworth robil väčšinu svojich šoférskych scén sám, jazdil totiž presne tak, ako si rola vyžadovala – nie ako pretekár F1, ale ako zúfalý muž na úteku. „Muselo to byť agresívne. Nepredvídateľné. Nemohlo to vyzerať príliš naleštene, museli sme cítiť, že v každej zákrute sa to môže celé pokaziť,“ vysvetľuje Hemsworth.
Tak príďte už 12. februára do kina zistiť, čo táto jazda spraví s vami.
Zdroj: TS Itafilm
Zdroj titulného obrázka: Itafilm
Konečne už o pár dní zažijeme na plátnach Margot Robbie s Jacobom Elordim v najnebezpečnejšej chémii sezóny. Film má za sebou už niekoľko premiér vo svetových metropolách, pričom okrem samotného filmu na seba pozornosť pútajú aj ikonické outfity Margot Robbie a gentlemanské správanie nového sexsymbolu Jacoba Elordiho.
Kritici majú pri filme Búrlivé výšiny jasno
A čo na horúcu novinku hovoria prví kritici? Kritik Scott Menzel napísal: “Toto vizuálne umelecké dielo berie dych. Ak ste si mysleli, že 28-ročný čerstvý nominant na Oscara Jacob Elordi je fenomén po Eufórii, Saltburne a Frankensteinovi, len počkajte, kým ho uvidíte tu. Sexuálne napätie a chémia medzi Margot Robbie a Elordim sú také intenzívne, že sa dajú prakticky krájať nožom.”
Editorka IndieWire Anne Thompson novinke predpovedá komerčný megaúspech. Podľa nej sa film stane miláčikom davov a poriadne nahlas roztrhá korzety. Ďalší nešetria výrazmi ako “žeravá romanca”, čo “rozvášni davy”, vizuálne veľké a emočne na doraz. Kritička Courtney Howard film dokonca nazvala “nová klasika – božský level”. “Opojné, transcendentné, bolestné, očarujúce, žiadostivé, hypnotické,”napísala.
Pôvodne kontroverzný román Emily Brontëovej Búrlivé výšiny z 19. storočia sa dnes považuje za klasiku, ktorá sa stále opakovane objavuje v rebríčkoch najobľúbenejších a najsilnejších milostných príbehov. Na slovenskom trhu ho vydalo vydavateľstvo IKAR a môžete ho kúpiť v kníhkupectvách Panta Rhei.
“Chcela som vytvoriť film, ktorý by vo vás vyvolal rovnaký pocit, aký som mala ja, keď som Búrlivé výšiny čítala prvýkrát ako tínedžerka – pocit niečoho vzrušujúceho, podmanivého a hlboko znepokojivého, čo sa dotýka ľudí aj po dvesto rokoch,“ vraví režisérka a scenáristka Emerald Fennell, ktorá sa látkou inšpirovala a vytvorila svoju vlastnú autorskú interpretáciu tohto príbehu lásky, túžby a vášne.
Okrem herečky aj producentka
Margot Robbie film zároveň aj produkuje, podobne ako svoj predošlý hit Barbie. “Je to veľmi emotívne, veľmi romantické, epické. Výpravný storytelling so skvelým obrazom a úchvatnými detailami.“ Oscarová kostýmová výtvarníčka Jacqueline Durranová (Malé ženy, Anna Karenina, Barbie) vytvorila len pre Cathy 38 outfitov, všetky výlučne v odtieňoch červenej, bielej a čiernej. „Každý deň boli moje obľúbené šaty práve tie, ktoré som mala na sebe. A na druhý deň som na ne zabudla a zamilovala som sa do nového kostýmu. Všetky boli úžasné,“spomína Robbie.
Súčasnú dušu očakávanej novinky dokresľuje aj podmanivý originálny soundtrack z dielne hviezdy Charli XCX, ktorý vychádza rovnako v období Valentína. Zamilovaní či nie, režisérka Emerald Fennell má pre vás jasný odkaz: „Je to grandiózny, epický film, ktorý vás fyzicky zasiahne, pohltí a rozoberie. Dúfam, že sa to divákom dostane pod kožu tým najlepším spôsobom a že budú z kina odchádzať zelektrizovaní.“
Príďte sa presvedčiť už na Valentína alebo na skoršie predpremiéry, čo „Búrlivé výšiny” spravia práve s vami. Lístky sú už v predaji.
Zdroj: TS Itafilm
Zdroj titulného obrázka: Itafilm
Ak máš pocit, že romantické filmy sú dnes až príliš uhladené, Búrlivé výšiny ťa rýchlo vyvedú z omylu. Do slovenských kín prídu 12. februára v distribúcii Itafilmu a ponúknu vášeň, ktorá je skôr nebezpečná než pekná. A presne v tom je ich sila.
Keď láska nie je únik, ale pasca
Príbeh sa odohráva na pochmúrnom anglickom vidieku, v sídle zvanom Búrlivé výšiny. Cathy a Heathcliff spolu vyrastajú pod jednou strechou. Ona ako dcéra majiteľa, on ako sirota, ktorého si rodina adoptuje. Najprv priateľstvo, potom niečo oveľa silnejšie. A oveľa nebezpečnejšie.
Cathy však nechce len city. Túži po spoločenskom postavení a vyberie si bohatého suseda. Heathcliff to berie ako zradu, odchádza a po rokoch sa vracia ako zámožný muž. Chladný, zranený a posadnutý pomstou. Ich vzťah sa mení na emocionálnu vojnu, kde nikto nemôže vyhrať.
Herecké výkony, ktoré idú na kosť
V hlavných úlohách uvidíš Margot Robbie ako Cathy a Jacoba Elordiho ako Heathcliffa. A obaja idú naplno. Žiadne romantické pózy, ale surové emócie, pohľady plné hnevu a túžby, ticho, ktoré bolí viac než slová. Funguje to nepríjemne dobre.
Prečo si to pozrieť v kine
Lebo Búrlivé výšiny nie sú film na pozadie. Potrebujú veľké plátno, zvuk a tvoju pozornosť. Je to intenzívna jazda emóciami, ktorá sa ti možno nebude páčiť… ale rozhodne na ňu nezabudneš.
A presne preto by si mal 12. februára sedieť v kine. Tak čo, vidíme sa?
Zdroj: Itafilm
Zdroj titulného obrázka: Warner Bros.
Vincent, dospívající keporkak, je synem slavného posledního velrybího pěvce, který až do poslední chvíle chránil oceán a jeho obyvatele. Když Vincent o něj i svou mámu tragicky přijde, musí zaujmout jeho místo a svou vlastní kouzelnou písní pokračovat jako ochránce podmořského života. Je však příliš vystrašený, osamělý a nejistý. Když z tajícího ledovce unikne obludný Leviatan a začne ohrožovat svým smrtícím inkoustem veškerý mořský život, musí Vincent najít svou vlastní píseň, aby tuto hrozbu zastavil.
Ale je stále ochromený pochybnostmi o sobě samém a místo toho se vydává na nebezpečnou cestu do nejhlubšího místa na dně oceánu, aby přivedl své rodiče zpět z mýtické Tůně hvězd. Jeho poslední nadějí je to, že jeho otec nakonec dokáže Leviatana porazit místo něj. S pomocí rybího parťáka štítovce Waltera a odvážné kosatky Darii musí Vincent odolávat svým strachům, překonat často nečekané překážky a poznat mnohá tajemství oceánu. Především však musí najít vlastní píseň, která mu pomůže zachránit život v oceánu…
I když se to tak nemusí zdát, animovaných filmů vzniká v české produkci docela dost. A když už zrovna nejde o vyloženě českou produkci, jde alespoň o koprodukci. Jedním z nich je i nejnovější animák Velrybí píseň. Animák, který vznikl v koprodukci Česka, Německa a Kanady, hlavní režisér a scenárista Reza Memari poté dle vlastních slov nosil v hlavě nápad na film 15 let. Po zhruba 2 a půl letech produkce poté došlo na hotový animovaný film, za jehož režií jsou kromě Memariho podepsaní také Steve Majaury a Pavel Hruboš. Podstatná část poté vznikla v animačním studiu PFX, ve kterém vznikla i pár let stará animovaná Pyšná princezna. Jaký nicméně je nejnovější animák?
Velrybí píseň – Téměř ideální film pro celou rodinu
Zdroj: CinemArt
Nemá dvakrát cenu srovnávat Velrybí píseň s těmi nejdražšími animáky. Sám Memari na tiskové konferenci označil Velrybí píseň prakticky za nezávislý film, protože na rozdíl od animáků, které vznikají u studia Disney a Pixar klidně až za 200 milionů dolarů, byly náklady mnohonásobně nižší. Náklady sice nejsou nutně vším, přeci jen ovšem hrají svou roli. Ze dvou třetin je Velrybí píseň evropským animákem; i přes zapojení kanadských tvůrců poté dává smysl srovnávat ho právě s evropskou animovanou tvorbou. A v rámci 3D animovaných filmů se rozhodně jedná o slušný výsledek, který navíc dokáže být docela svěží i přes fakt, že animovaných filmů z prostředí vodních živočichů není zrovna málo.
Dalo by se říct, že je Velrybí píseň ideální film pro celou rodinu. Tedy skoro. Hned na začátku zaujme tím, že nebojí být krapet vážnější a věnovat se tématům, kterých jakoby se většina moderních tvůrců animovaných filmů pro celou rodinu bála. A následně pracuje s motivy vyrovnávání se ztrátou a konfrontací posmrtného života. Příběh k tomu přitom přistupuje způsobem, který dětem nejspíše nepřivodí nějaké zásadní trauma; otázky vyvolá spíše spirituální nádech těchto motivů, který nejspíše nemusí sednout všem rodičům (stěžejní úlohu ve filmu sehrává skupina postav, které by šlo klidně označit za podmořské budhisty/hipíky). Na Velrybí písni se nicméně musí ocenit fakt, že i když k těmto motivům ve finále přistupuje poměrně naivně a opatrně, nebojí se je alespoň načrtnout. A i proto dokáže nějak schopně pracovat i s vývojem hlavního hrdiny.
Sympatické tempo
Zdroj: CinemArt
Hodinu a půl dlouhý animák má sympatické tempo, kdy hlavní hrdina Vincent a jeho chůva/kamarád Walter postupně potkávají různorodou skupinu postav (Richard Genzer je jako mroží tyran geniální castingová volba českého znění!), kdy nejvýraznější je kosatka Daria. Je hluchá, na rozdíl od takového Hledá se Nemo, kde v jedné z hlavních rolí figurovala ryba Dory s poruchou krátkodobé paměti, ovšem tento její handicap vlastně nemá dvakrát přidanou hodnotu. A pak je tu zmíněná skupinka spirituálních podmořských obyvatel (včetně mořské okurky, aneb kam se hrabe SpongeBob!) a především hrozba v podobě nebezpečného Leviathana. Je to poměrně přímočará podívaná, která nemá příliš času stát na místě; těží poté z toho, že jeho animace i přes jisté limity není vůbec odpudivá.
Závěrečné titulky odhalují, že se při realizaci animáku používal Unreal Engine, i proto zvládne animace Velrybí písně snadno evokovat videohry, které právě Unreal Engine využívají. Design postav není tak moc výrazný, aby nejspíše nezačal s odstupem času být zaměnitelný s jinými animovanými filmy z podmořského prostředí; po celou dobu ovšem tenhle animák těžce vyvolává dojem amatérského/studentského projektu a i díky poměrně hezké práci s barvami se na něj kouká docela pěkně.
Další slušný animovaný zářez s českými ručičkami
Zdroj: CinemArt
Napříč filmem se buduje mytologie, která nabízí i překvapivé pojítko s Godzillou (samozřejmě nemůže chybět ani nejspíše povinná reference na Čelisti), ve svém závěru poté už film definitivně přepne do módu, který musí být pro celoživotní pesimisty a odpůrce růžových brýlí vyloženě nesnesitelným. Je to nicméně pořád pohádka pro nejmenší, která tudíž musí obsahovat také jasně čitelná poselství a přeci jen i dávku infantilního humoru (mořská okurka prdí, děti se smějí – výměnný obchod, který se nezapře). Přesto z animáku nesrší dávka vyloženého primitivismu a i díky zmiňovaným vážnějším motivům se ani nezdá, že by tvůrci podceňovali inteligenci dětského diváka. Je přeci jen sympatické něco takového sledovat, protože se v žádném případě nejedná o pravidlo, které každý dodržuje.
Ocenit se navíc musí i detaily v rámci práce s vodou, stejně tak i poměrně zajímavé vizuální nápady. Je to animovaný film, za kterým je skutečně vidět kus práce; minimálně Jamese Camerona by poté jistě potěšila dávka komentářů k znečišťování oceánů a tomu, jak lidské zásahy snadno dělají existenci podmořských živočichů šerednější. Kdo nicméně bude očekávat animák stojící na ekologických poselstvích, ten tvrdě narazí; prim tu přeci jen hraje dobrodružný příběh, na jehož konci možná nezůstane u jednoho dětského diváka oko suché. A to nejen díky faktu, že se film odehrává pod vodou. Ve výsledku se jedná o animák, který historické tabulky přepisovat nebude, rozhodně si ovšem nezaslouží vyloženou ignoraci. A jen naznačí, že se jedná o dílo tvůrců, kteří by si příště zasloužili trochu vyšší rozpočet. I v omezených podmínkách nicméně vznikl další slušný animovaný zářez, za kterým stojí alespoň pár českých ručiček.
Velrybí píseň závěrem
Velrybí píseň nepřináší v rámci animovaných filmů žádnou revoluci, přesto jde o poctivě odvedenou práci, ze které je minimálně cítit upřímná tvůrčí snaha. V omezených produkčních podmínkách vznikl film, který se nebojí vážnějších témat, nechce vyloženě podceňovat inteligenci dětského diváka a zároveň nabízí dostatek dobrodružství i vizuálních nápadů, aby dokázal zaujmout celou rodinu. Není bez chyby, místy je naivní a předvídatelný, ale právě svou upřímností a ambicí vyprávět víc než jen jednoduchou pohádku si přeci jen zaslouží pozornost…
Slibovaný článek, kde si seřadíme všechny série seriálu Stranger Things je tady. V předchozím článku jsem dělal žebříček TOP 10: Nejlepší epizody celého seriálu. Teď se zaměřím na samostatný série, které si pokusím seřadit od nejslabší po nejlepší. Doufám, že se vám seřazení bude líbit, plus upozorňuji, že budou v textu spoilery. To jen pro jistotu. Bez dalšího zdržování jdeme na to. Stranger Things: Všechny série seřazeny od nejslabší po nejlepší!!!
5. 5 série
Na podzim roku 1987 vyděsí celý Hawkins otevřené trhliny a naši hrdinové mají rázem nový cíl: najít a zabít Vecnu. Ten ale jako by se do země propadl – neví se, kde je ani co má za lubem. Aby to měli ještě těžší, úřady vyhlásily ve městě karanténu a s pomocí armády usilovně pátrají po Jedenáctce, která se tím pádem zase musí skrývat. S blížícím se výročím Willova zmizení se navíc vrací i děsivá stará hrozba. Schyluje se k rozhodující bitvě, temnota je čím dál silnější a vražedná jako nikdy dřív. Na tuhle noční můru bude platit jediné: celá parta musí až do konce táhnout za jeden provaz.
Bez nějakého překvapení se na posledním pátém místě v tomto žebříčku umísťuje závěrečná 5. série. Je to celkem smutné, ale Stranger Things oproti svým předchozím sériím došlo k samotnému konci ve slabší formě, ale naštěstí se nejedná o průser. Finální série sebou nese parádní herecké výkony, kdy nejvíce diváky bude bavit Jamie Campbell Bower se svým Vecnou nebo hlavně, když je v podobě Henryho. Dále zde výborně funguje oproti předchozím řadám Noah Schnapp jehož Will dostává konečně pořádný prostor se předvést. Postavy mezi sebou fungují jako vždy skvěle a jejich vzájemná chemie a dynamika dokážou bavit po celou dobu. Technicky je to opulentní podívaná, kdy taková čtvrtá epizoda Kapitola čtvrtá: Čaroděj bere do hrsti všechno, co se stalo v minulosti, protože těch posledních dvacet minut, kdy Dufferovi přepnou do válečného režimu a končí to jednou z nejikoničtějších momentů celého seriálu, kdy se z Willa stane Čaroděj je nezapomenutelným momentem.
Závěrečná série jinak doplácí na sázku na jistotu, kdy se moc tvůrci nesnaží překvapovat, šokovat a závěrečná druhá polovina série dokráčí ke konci po nalajnované cestě. Na druhou stranu je pravda, že Dufferovi si připravily půdu a udělali konec, který krásně zacykluje celý tento nezapomenutelný příběh. Přesto se, ale nesnažili moc šokovat a jeli hrozně na jistotu. A je otázka, jestli by pomohlo, kdyby přitvrdily, nebo se snažili nějak jinak překvapit. Seriál si rozhodně zasloužil lepší a grandióznější závěr, ale ve finále jsme dostali důstojné zakončení tohoto fenomenálního seriálu, který má speciální kouzlo, jaký se jen tak jinde nenajde. Seriál změnil životy nespočet divákům a generace, která na tomhle vyrostla a prožívala časy s touto partičkou postav na tohle nikdy nezapomene. Pro budoucí generaci je tady odkaz, který je nesmazatelný, na který se bude vzpomínat a ke kterému se fanoušci budou mile rádi vracet.
Zdroj: Netflix
4. 3 série
Je léto roku 1985 a v Hawkins se otevřelo nové obchodní centrum Starcourt Mall, kvůli kterému se uzavírá mnoho dalších obchodů. Jim Hopper řeší vztah Mika s Eleven, a mezitím se Eleven spřátelí s Max. Joyce se stále nezotavila ze smrti Boba, uvažuje o odstěhování z Hawkins se svými dětmi. Magnetické poruchy ji však vedou k přesvědčení, že to má něco do činění s Upside Down a požádá proto Hoppera o pomoc. Zatímco se Mike a Lucas snaží napravit Mikův vztah s Eleven, Will začíná mít předtuchy z Upside Down, přestože po událostech druhé série Eleven zavřela bránu. Will si myslí, že stínové monstrum (Mind Flayer), který ho dříve posedlo, je v Hawkins stále naživu. Zatímco Nancy a Jonathan vyšetřují účinky vlivu Trhače mysli, tak skupinka ve které je Dustin, Steve, Erica (Lucasova sestra) a nová postava Robin začínají vyšetřovat možnou sovětskou infiltraci v Hawkins.
Upřímně od této chvíle seřadit tento žebříček byl pro mě skoro nemožný úkol. Ano 5. série je jednoznačně nejslabší, ale zbytek zbožňuji celým svým srdcem, a proto bylo pro mě těžké rozhodnout, kdo se kde umístí. Ale po dlouhém uvážení jsem se rozhodl takhle.
Na čtvrté místo jsem dal sérii, která byla pro mě před pár lety moji nejoblíbenější sérií ze všech, ale po rewatchu a několika letech moje preference se spíše přiklání k temnější podívané (to, ale neznamená nic špatného). 3. série nejzábavnější ze všech. Dufferovi tady vytvořili s ostatními neskutečně feel-good záležitost, která ale pořád neztrácí svoji tvář. Pořád zde dokonale funguje výstavba děje, napětí a atmosféra je parádní, humorná stránka dostává sice větší prostor, ale není to na škodu, pro někoho sice ano, ale nejde tomu upřít ty kvality, jaká třetí série má. Zápletka s Rusy je sice přetažená za vlasy, ale je to správně osmdesátkové a je to zábavná, napínavá jízda. Třetí série skvěle řeší téma o dospívání, kdy si děti musí uvědomit, že už těmi dětmi nejsou, ale že se musí někam posunout. Díky tomu jsem měl pocit, že se ve finále do postav a celé té atmosféře divák více vžije.
Tahle série (samozřejmě jako každá) má velké srdíčko a ta láska k popkultuře z 80. let je tady strašně nádherná. Pocta Návratu do budoucnosti nemá chybu, či odkazy na Terminátora, Ramba nebo Smrtonosnou past. Tvůrci se u třetí série inspirovali body hororem a tento element je zde naprosto úžasný. I přesto, že se jedná o zábavnější a barevnější řadu, tak nezapomíná na hororovou stránku, která pořád funguje, ale není to již to, co byl seriál v prvních dvou sériích. Nové monstrum – The Spider Monster – je extrémně dobře zpracovaný a finální epizoda je úžasně vygradovaná a patří mezi nejlepší epizody v celém seriálu. Herecky si to zde pro sebe krade Dacre Montgomery se svým Billym, který je zde fantastický a dostává super příběhový oblouk po kterém si ho mnoho fanoušků oblíbilo. Nové postavy jsou naprosto super (Robin a Alexej), dialogy a chemie mezi postavami je bravurní jako vždy a člověk se tady královsky baví u každého dílu. Třetí série je jedinečná z celého seriálu díky své letní atmosféře. Jedná se o jedinou sérii, která se v létě odehrávala a tvůrci si s tím hezky poradili a vytvořili sérii, která bývá obecně v hodnocení níže, ale u fanoušků má speciální místo.
Zdroj: Netflix
3. 2 série
Na podzim roku 1984, rok po zmizení Willa Byerse, se město Hawkins v Indianě opět ocitnou terčem Upside Down. Během halloweenu začíná záhadné zlo pohlcovat dýňové záhony po celém městě. Během ní Will zpozoruje velkou a mnohorukou stínovou entitu, kterou skupina pojmenuje Mind Flayer (Lovce mysli), která ho po útoku dokáže posednout. Mezitím se skupina Mika Wheelera, Lucase Sinclaira a Dustina Hendersona setkává s Demogorgonskými psy neboli Demodogs, kteří terorizují obyvatele Hawkinsu. Willova rodina (maminka Joyce a bratr Jonathan) a přátelé spolu s Jimem Hopperem, Mikeovou sestrou Nancy, Stevem Harringtonem a novou postavou Max Mayfieldovou a pohřešovanou Eleven, musí spojit síly, aby hrozbu zastavili.
Asi pro někoho překvapení, že se na třetím místě umísťuje 2. série, která pro mě z nějakého záhadného důvodu dostává hate a hodně jsem četl, že je brána dokonce za tu nejhorší sérii. Když jsem si dával rewatch před finální sérií, tak jsem si říkal „jaký s tím mají lidi problém?“. Za mě osobně se jedná o nedoceněnou sérii, která je v mých očích výš, než by si někdo mohl myslet.
Bratři Dufferovi po první sérii nezpomalili a kvalita nešla dolů ani náhodou, i když je pravda, že první série jako celek vede. Budování je zde jako vždy parádní, nové postavy sedí jak prdel na hrnec…Samvěd Křepelka ehm teda Bob je naprosto boží a Sean Astin si to kradl pro sebe. Po rewatchu jsem si Boba ještě více oblíbil je škoda, že Astin nebyl v seriálu delší dobu, protože ta jeho pozitivní energie a radost jaká z něho vyzařovala byla parádní. O to více jeho odchod bolel. Plus, kdo v této sérii jako nováček taktéž funguje je Max v podání Sadie Sink, která vždycky ukazovala, že je skvělá (hlavně ve čtvrté sérii!).
Dialogy, chemie mezi postavami a ta práce s načasováním a vykrádání slavných popkulturních věcí a slavných tvůrců je prostě parádní a druhá série šlape skvěle. Jestli první série byla něco jako Spielberg a King dohromady, tak tady to je Spielberg, King a Cameron! Dufferovi se Cameronem a jeho Vetřelci inspirovali a jde to tady poznat. Nové nestvůry v podobě Demopsů se moc povedli a díky tomu, že jich je tady hodně, tak se s nimi vytvořili výborné hororové pasáže. Předposlední osmá epizoda Kapitola osmá: Ovladač mysli je za mě nejhororovější epizoda v celém seriálu. Už jsem to napsal nebo zapomněl? Jo, zapomněl jsem to zmínit, ale 2. série má vynikající závěrečné tři epizody (tu sedmou epizodu mezi nimi nepočítejme), které patří mezi to nejlepší, co seriál nabídl. Šestá, osmá a devátá epizoda stojí za to i na několik dalších zhlédnutí.
Jinak retro atmosféra jako vždy nemá chybu a soundtrack (podle mě jeden z nejlepších v celém seriálu!!!) a výběr songů dělá strašně hodně a nejde to nemilovat. Tohle je prostě stylová podívaná, která dělá tolik věcí dobře, že mě sledování krásně naplňovalo a já doufám, že někteří po opakování tohoto seriálu vidí 2. sérii stejně jako já. Je to totiž poslední série Stranger Things, kdy šlo o přízemnější, temnější a hororovější podívanou. A přesně tohle byla ta nejlepší část celého Stranger Things. P.S. Dobře zapomněl jsem ještě na něco velmi důležitého. Tohle je ta série, kdy se Steve a Dustin dají poprvé dohromady a vytvořili nejpopulárnější duo v celém seriálu!
Zdroj: Netflix
2. 4 série
Děj se odehrává v březnu roku 1986, osm měsíců po událostech třetí série, a je rozdělena mezi tři dějové linie. První dějová linka se odehrává v Hawkins v Indianě, kde městem začíná strašit série záhadných vražd teenagerů. Eddie Munson, vůdce Hellfire Clubu a skupiny Dungeons & Dragons na střední škole Hawkins, se stává hlavním podezřelým z vražd poté, když v jeho přívěsu zemře kapitánka roztleskávaček Chrissy Cunninghamová. Dustin, Lucas, Erica, Max, Steve, Nancy a Robin proto začnou vyšetřovat tyhle podivné události, aby očistili Eddieho jméno. Zjistí, že skutečným pachatelem je mocná bytost z Upside Down, kterou pojmenují Vecna podle postavy z Dungeons & Dragons.
Druhá dějoví linka zahrnuje návštěvu Mika u Eleven, Willa a Jonathana v jejich novém domově v Kalifornii. Kvůli událostem v Hawkins a bezprostřednímu nebezpečí pro její přátele se Eleven s D. Samem Owensem vydává do tajného zařízení v Nevadě, aby znovu získala své schopnosti v boji proti zlu, který se opět dere do skutečného světa. Tam se Eleven znovu setkává s Dr. Martinem Brennerem a je nucena konfrontovat se svou minulostí v Hawkinské laboratoři s pomocí izolační nádrže. Americká armáda současně hledá Eleven, Mika, Willa a Jonathana ve snaze, než Eleven získá své schopnosti zpátky. Třetí dějová linka sleduje Joyce a Murrayeho, kteří se vydávají do Ruska poté, co se dozvědí, že Hopper možná stále žije. Mezitím je Hopper držen v sovětském zajateckém táboře na Kamčatce, kde je on a ostatní vězni nuceni bojovat s Demogorgonem, kterého Rusové zajali.
Asi bez překvapení předpokládám se umísťuje 4. série takhle vysoko. Po předchozích třech sériích se jedná o nejdelší sérii ze všech, kdy stopáže epizod jsou spíše filmovou délkou než klasickým seriálovým formátem. Po 3. sérii se tady Stranger Things vrátilo k temnější podívané, kdy se přidalo na velkoleposti. Na 4. sérii se čekalo tři roky a jde vidět, že si s ní dali tvůrci záležet.
Filmová délka a větší rozpočet udělali z tohohle více než jen pouhopouhý seriál. Od režie, střihu, hudby, efektů, se jedná o špičkové řemeslo, které se stalo pro televizní obrazovky málo, ale od této chvíle si to zasloužilo velké plátno. Jak je zvykem v tomto seriálu, tak i zde jsou postavy naprosto parádní, ať už staré nebo nové. Výborný prostor zde dostává Max, kdy herečka Sadie Sink si to krade pro sebe a dokazuje, že patřila v seriálu k těm talentovanějším hercům. Skvěle ji sekunduje Eddie, který si získal srdce fanoušků a právem patří mezi nejoblíbenější charaktery a je jen škoda, podobně jako u Boba, že jsme tuhle novou postavu neměli v seriálu déle než na jednu sérii. Herec Joseph Quinn byl jako Eddie parádní a jeho chemie s Dustinem je skvělá. No, a jeho metalový výstup v Upside Down se stal ikonickým a nezapomenutelným momentem celého Stranger Things.
I přes filmovou délku jsem i po dalším zhlédnutí neměl pocit, že by to potřebovalo zkrátit. V žádném případě. 4. série šlape parádně. Dějové linky fungují, některé více a méně, ale to už tak bývá, ale mám dojem, že 4. série to má hezky vyvážené. Nejvíce tady bude bavit dějová linka v Hawkins s Dustinem a s ostatními, kteří se snaží zjistit, co nový záporák Vecna chce. Linka, která mě ale baví je ta s Jedenáctkou, kdy se snaží získat zpátky schopnosti. Její linka, kde se vrací postava Dr. Brennera je zajímavá a přináší sebou jeden skvělý zvrat a když tahle příběhová linka vyvrcholí v sedmé epizodě Kapitola sedmá: Masakr v laboratoři, kdy Jedenáctka získá zpět schopnosti a utká se Jedničkou, tak nejde k tomu říct nějakou výtku. I když je právě zmíněná sedmá epizoda považována za nejlepší epizodu celého seriálu, tak pro mě je to rozhodně čtvrtá epizoda Kapitola čtvrtá: Drahý Billy, která se zaměřuje na postavu Max po které jde Vecna. Epizoda vygraduje v dost možná nejlepší moment celého seriálu, kdy Max za zvuků Running Up That Hill od Kate Bush statečně utíká před Vecnou. Čtvrtá série je zaslouženě považována u fanoušků k vrcholům celého Stranger Things a u mě se umístila na druhém místě.
Zdroj: Netflix
1. 1 série
Děj první série začíná dne 6. listopadu 1983 v malém městě jménem Hawkins. Vědci z Hawkinské národní laboratoře otevírají trhlinu v alternativní dimenzi „Upside Down“, která odráží skutečný svět. V listopadu 1983 do světa z této dimenze pronikl dravý humanoidní tvor Demogorgon a unesl chlapce jménem Will Byers a dospívající dívku jménem Barbara Hollandová. Willova zoufalá matka Joyce a velitel městské policie Jim Hopper po Willovi pátrají. Ve stejnou dobu z laboratoře uteče mladá dívka jménem Eleven, která má telekinetické a telepatické schopnosti, a pomáhá Willovým přátelům, Mikeu Wheelerovi, Dustinu Hendersonovi a Lucasi Sinclairovi, v jejich úsilí najít Willa.
Čekal snad někdo něco jiného? Když jsem si seriál zopakoval a po dlouhých letech znova viděl začátek, tak jsem byl zase ohromen jako bych to sledoval poprvé. Tohle je absolutně fantastický start seriálu, který se stal fenoménem a který si ukradl srdce miliardů diváků.
První série je úžasně hororová, temnější a menší oproti ostatním sériím. Bratři Dufferovi v první sérii předvedli, že vykrádat popkulturní klasiky a brát si to nejlepší od Stevena Spielberga a Stephena Kinga (a nejen u nich) nemusí znamenat nic špatného. Naopak je tady krásný cit pro mix všeho možného, až nakonec z toho všeho vzniklo Stranger Things. Ten mix retro atmosféry, poctě a inspirace u popkulturních klasik, sci-fi/fantasy prvky, tajemné místo Upside Down, skvělé postavy, úžasný výběr songů a soundtrack (to intro je jedno z nejikoničtějších věcí v seriálové tvorbě) z toho udělali už na samotném začátku speciální seriál, který jinde nenajdete.
Už od první epizody je to naprostá paráda, kdy vám seriál hned v úvodních minutách dá několik otázek, díky kterým vás seriál dokáže hned chytnout a udržet u obrazovky a celé to funguje i na další a další zhlédnutí. To tajemno, a to odhalování je tady na začátku super. Žádná epizoda není výplňová, žádná nezaostává, ale neustále to skvěle šlape. Herecky je to jinak výborné. Dětští herci jsou úžasní – mladá Millie Bobby Brown je skvělá (tady byla nejlepší oproti ostatním sériím) a ostatní taky fungují (Dustin!!!). David Harbour a Winona Ryder si to kradou pro sebe. Tahle dvojice 1. sérii skvěle vede kupředu, kdy Joyce v podání Winony Ryder sice vypadá, že se ztrácí a trošku začíná blouznit, ale naopak pomalu přichází na to, co se tady děje a že její zmizelý syn je stále naživu. A Hopper s tváří Davida Harboura, který se nebojí vzít zákon do vlastních rukou je také skvělý. Všech 8 epizod šlape výborně, a i když by se zde našlo pár much na kráse, takové CGI je slabší, ale jde o 1. sérii a technické nedokonalosti se najdou, tak tady nemůžu vůbec nic kritizovat. První série velmi dobře dávkuje odpovědi, které dostaneme a na konci nás hezky lákají na druhou řadu. Pro mě osobně se jedná o perfektní věc. 1. série je za mě jednoznačně nejlepší ze všech, protože a už jsem to v tomto článku zmiňoval u 2. série, ale Stranger Things bylo nejlepší, když to bylo temnější, hororovější a menší.
Zdroj: Netflix
Tohle byl žebříček všech sérií seriálu Stranger Things, které byly seřazeny od nejslabší po nejlepší. Doufám, že se vám článek líbil a zaujalo vás tohle seřazení. Dejte vědět, jak by vypadal váš žebříček.
Krásný den vám všem přeji. Nový měsíc a nové kinotipy. Dnes toho máme poměrně hodně a takže úvod nebudu zbytečně prodlužovat a vrhneme se na to po hlavě. Tohle je článek únor v kině!!!
Únor v kině
V úkrytu 5.2.
Nový film našeho oblíbeného herce Jasona Stathama. Akčních filmů s tímto borcem není nikdy dost, tedy pokud je netočí nějaký amatér. Trailer vypadá dobře, takže by to nemuselo být nejhorší, ale osobně to vidím spíše na stream, než na kino.
Primát 5.2.
Zajímavě pojatý horor. Já nejsem cílovka, ale půlka redakce se na film dost těší. A pokud mi řeknou, že se film povedl, tak ho doženu.
Ozvěna 5.2.
Další horor, ale tentokrát více klasičtější. Magický předmět, který na vás přivolá smrt, kdepak jsme to už viděli? Ukázka není špatná, ale u mě opět bude rozhodující, co řeknou kolegové z redakce.
Nejlepší z nejlepších: GOAT 5.2.
Zajímavě pojatý animovaný film o zvířatech, co hrají basket. Příběh nepatří k nejoriginálnějším, ale film se prezentuje perfektní animací a je vidět, že si tvůrci se spoustou věcí vyhráli. Jsem zvědav a pokud budou ohlasy fajn, tak do kina vyrazím.
Když se zhasne 12.2.
Nečekal bych, že v kolonce režie najdu jméno Andyho Fehu, ale je tam. Díky němu jsem se začal o film zajímat. Trailer není špatný a existuje velká šance, že to nebude blbost. Za pár týdnu zjistíme více.
Christy 12.2.
Sydney Sweeney chce celému světu dokázat, že není jen hezká tvářička, ale umí i skvěle hrát. My v redakci to víme, protože jsme viděli film Eden: Vítejte v ráji . V Christy si Sweeney zahrála profesionální boxerku Christy Martin a film bude ukazovat její příběh. Příští týden budou dojmy.
Cesta zločinu 12.2.
Hvězdně obsazený thriller. Vypadá to parádně, hrají tam šikovný herci a celkově to vypadá moc dobře. Moc se těším, tak snad se to povede.
Bouřlivé výšiny 12.2.
Knihu jsem četl a moc mi nesedla. Na film se opravdu moc těším, protože režisérka Emerald Fennell má osobitý rukopis a její audiovizuální stránka bude velmi výrazná. Plus tady je přesné obsazení a netradiční soundtrack. Moc se těšíme.
Parazit z chlaďáku 19.2.
Sci-fi komedie říznutá z hororem, ve které hraje Steve ze Stranger Things. Opět mohu říci, že se kolegové z redakce moc těší. A já celkem taky. Tohle bude hezký výplach.
Kolega Tom už film viděl. Takže pokud chcete o filmu vědět více, tak si přečtete jeho recenzi. Já osobně nevím, jestli film uvidím, jelikož s filmy režiséra Jima Jarmusche to mám, tak 50:50.
Byl jsem cizincem 19.2.
Trailer je dost silný. Bude se hrát trochu na city, ale v tomto případě to nevadí.
Čaroděj z Kremlu 26.2.
Jude Law hraje Putina. Asi více psát nemusím. Koukněte se na trailer a sami si řekněte, jestli film chcete vidět nebo ne. Recenzi si pak vezme na starost kolega Tom. Já to určitě někdy uvidím.
Vřískot 7 26.2.
Návrat naší oblíbené hororové série. Opět se celá redakce těší, takže očekávejte naše dojmy. Snad budeme spokojený.
Oceňovaný festivalový film. Opět si můžete už teď přečíst recenzi od kolegy Toma a podle ní se rozhodnout, jestli filmu dáte šanci nebo ne.
Toto jsou mé tipy na filmy, které budou v únoru v kinech. Je toho hodně a za zmínku určitě stojí, že se v kinech objeví filmy od režiséra Kar-wai Wong (Šťastni spolu, Stvořeni pro lásku, Padlí andělé a Chungking Express).
Capcom tento měsíc uvede na světlo světa devátý díl slavné série Resident Evil. Při reklamní kampani, která začíná přitápět pod kotlem natočili kratičký tříminutový hraný filmeček, kde si v hlavní roli zahrála Maika Monroe. Tato herečka je známá díky svým temným filmům jako je Longlegs nebo Neutečeš. Nyní si střihla roli v tomto krátkém filmu, který slouží jako předehra k událostem nadcházející hry Resident Evil Requiem. Snímek dostal název Evil Has Always Had A Name a slavná Japonská společnost, která vyvíjí sérii Resident Evil ukázala, jak se to má dělat.
Oproti celovečerním filmům tento kraťas působí lepším dojmem, než co jsme z tohoto světa dostali na velkém plátně. Tento krátký film sleduje matku s dcerou, kteří se snaží přežít uprostřed totální zkázy. Film se vrací k událostem Raccoon City roku 1998, kdy město pohltila nákaza, utrpení a smrt. Potěší hororová atmosféra a ta dýchatelná bezmoc, kdy se matka snaží ochránit svojí dceru. Pro fanoušky pak v čase 1:35 přijde výborný detail, kdy se vzadu v záběru v mlze objeví velká postava, která pronese slavné „S.T.A.R.S.“. Ano jedná se o ikonického Nemesise. Dojde zde také na Lickera, který sice je v dálce v záběru na stropě rozmazaný, ale jeho účast taktéž velmi potěšila. Film následně končí v době zničeného Raccoon City a odkazuje se tím skvěle na následující hru Resident Evil Requiem, kdy se příběh má vrátit do tohoto slavného města.
Hra Resident Evil Requeim se odehrává po 30letech od událostech v Raccoon City. Vrací se Leon S. Kennedy, který bude společně s novou postavou Grace Ashcroft hlavními tvářemi devátého dílu. Čeká nás kombinace druhého/sedmého (Grace) a čtvrtého (Leon) dílu, kdy se hráči můžou těšit na libovolné přepínání z prvního a třetího pohledu. HraResident Evil Requiem vyjde 27.2. 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2.
