Hon na Gluma se zpozdí, Pán prstenů má větší plány
Pán prstenů se vrátil během posledních Vánoc s animákem Válka Rohirů a dle starších plánů to vypadalo, že se již příští Vánoce dočkáme nového filmu s dosud pracovním názvem Hon na Gluma. Představitel Gluma a režisér tohoto plánovaného filmu Andy Serkis ovšem pro The Direct.com potvrdil, že se Hon na Gluma odsouvá z Vánoc 2026 na Vánoce 2027.
Dává to smysl, protože během Vánoc 2026 budou v kině uvedené filmy Spasitel Duny, Shrek 5, Werewulf, Jumanji 4 nebo Doba ledová 6. Na Vánoce 2027 je zatím naplánované pouze uvedení nespecifikovaného Star Wars filmu. A vzhledem k turbulentním změnám, které jsou spojené s franšízou z předaleké galaxie, vlastně není vyloučené, že na Vánoce 2027 na žádné Star Wars nedojde.
Zdroj: New Line Cinema/Warner Bros.
Hon na Gluma by měl vyplnit jisté mezery v událostech Společenstva Prstenu a kromě Andyho Serkise a jeho Gluma vsadit na návrat i dalších starých známých v pravděpodobně digitálně omlazených podobách. Na oficiální informace je ovšem zatím nutné si počkat.
Již delší dobu je také známo, že se chystá ještě jeden film ze světa Pána prstenů, byť o něm dosud nejsou známé informace. Dle nových informací je možné, že tento druhý hraný chystaný film bude zasazen do období po událostech Návratu krále. Vše je ovšem otázkou dlouhé budoucnosti a o Středozemi na velkém plátně v následujících letech nejspíše rozhodne až případný úspěch/neúspěch zmíněného Honu na Gluma.
Nikoho z vás nešálí zrak. Shrek 5 odhalil první pohled, oznámil, že Zendaya namluví dospělou dceru Shreka a Fiony jménem Felicia (jako malou jí znáte již ze Shreka Třetího a Shreka: Zvonce a konce) a… představil animaci, která působí děsivě. A to nejen díky nostalgii a faktu, že tohle může vyděsit mnohé, kteří se těší 24. 12. 2026. To je to datum, kdy se má pátý Shrek podívat do kin.
Co se to sakra děje?
Chyba není na vašich přijímačích a po 16 letech budou postavy série Shrek vypadat tak trochu jinak. Po vzoru Kocoura v botách: Posledního přání se série Shrek dočkává nové podoby a bohužel vypadá podivně. Nejen designem postav, ale animací, která evokuje béčkové evropské animáky. A možná právě došlo k přehnané urážce béčkových evropských animáků.
Zdroj: DreamWorks Animation
První pohled sice odkazuje na jedno Shrek meme, k větší sebereflexi ovšem zřejmě tvůrci přístup nemají. Od Dogmana platí, že budou další animáky DreamWorks Animation vznikat napříč různými studiemi a to se může jistě dotknout vizuální stránky nejednoho filmu. Přesto se dá těžko říct, proč se animátoři nedrží oblíbené podoby hrdinů z původních filmů. A v pohybu to celé vypadá ještě hůře.
Těžko říct, zda je animace v tak pokročilé fázi, že už nebude na nějaký redesign prostor. DreamWorks Animation ovšem jistě zaregistroval, že všeobecné nadšení se na internetu aktuálně nenachází a prostor pro změny tu tak pořád je, přeci jen je premiéra stanovena až na příští Vánoce. Stěžejní je ovšem zjištění, že se oblíbený zelený hrdina opravdu po letech nepředstavil v tom nejpozitivnějším světle.
Kde slova filmového publicisty nestačí, tam je občas nutné citovat odjinud. Za celou redakci pevně věříme, že příští prosince nebude k tak expresivním reakcím prostor. Nejen kvůli úctě k ikonickému zlobrovi.
Jaký film získá nejcennější filmové ocenění a zapíše se do dějin kinematografie
Vítejte, vítejte a ještě jednou vítejte. Rok utekl jako voda a máme tu další oscarovou noc. Už po čtvrté jsem si pro vás připravil „menší článek“, ve kterém rozeberu všechny filmy, které jsou nominované na nejcennější cenu – Nejlepší film, a zkusím odhadnout šance na vítezství. Nebudu úvod zbytečně protahovat a jdeme na samotný článek Oscarové filmy za rok 2024, ve kterém Vám sdělím, jaký film se mi nejvíce líbil a povím Vám své tipy na vítěze, u kterých se samozřejmě jako každý rok spletu – minulý rok jsem to trefil.
Předávání cen proběhne 6. března (marca) v brzkých ranních hodinách! Na našich stránkách si pak budete moc přečíst výsledky, které nám snad udělají radost.
Film, který mi hodně sedl a budu mu přát, co nejvíce cen. Režisér Sean Baker je výborný vypravěč, skvěle umí psát lidské charaktery (zvláště ty, co žijí na okraji společnosti, vydělávají si vlastním tělem, mají problémy s alkoholem nebo drogami, a sní o krásné budoucnosti, která asi nikdy nepřijde) a také je opravdu hodně šikovný režisér, který s každým dalším filmem roste a roste. Anora je působivý a hodně zajímavý film, jenž nabízí mnohem více, než se na první pohled zdá. 8/10
Režisér James Mangold natočil zajímavý životopis o pěveckých začátcích zpěváka Boba Dylana. Akademii se film hodně líbil a film získal spoustu nominacích. Já osobně jsem se na film těšil a o to více mě mrzí, že mi nesedl, tak jak by měl. Film vypadá skvěle. Má krásnou retro atmosféru, kulisy, kostýmy, hudbu a kouká se na něj nádherně. Mangold si technickou a audiovizuální stránku filmu pohlídal do posledního detaily a uvěřitelně mi prodal danou dobu. Ale bohužel už mi nedokázal prodat samotného Boba Dylana. Polovinu stopáže jsem si k němu snažil najít cestu a nějak ho pochopit a vyznat se v něm. A bohužel jsem selhal. Vím, že to Mangold naschvál takhle natočil a samotný Timothée Chalamet to měl přesně takhle zahrát. A to více jsem na sebe naštvaný, že jsem se na tento přístup nenaladil. 7/10
Jestli Martin Scorsese viděl Brutalistu, tak si musel několikrát říkat This is CINEMA!!! Nevím jak se to Brady Corbetovi povedlo ale natočil impozantní filmařský epos, který si zaslouží pozornost, ceny a chválu. Corbet za zlomek peněz natočil film, který se může pyšnit neskutečně působivými záběry, scénami, kamerovými jízdami, ale také silným lidským příběhem. Corbet a Mona Fastvold napsali scénář, co velmi silně rezonuje a dokáže se dostat pod kůži. A to nejen dialogy, ale hlavně tím, co se děje na pozadí příběhu. Corbet jako režisér má přesnou vizi, za kterou jsi jde a je radost sledovat, co nám režisér předkládá. Několikrát jsem byl fascinovaný jaký záběr si pro nás režisér a kameraman Lol Crawley připravili. Všechny ty dlouhé kamerové jízdy, netradiční úhly nebo široké záběry nahoru a dolů, to je pastva pro oči. Film má opravdu nádhernou hudbu od Daniela Blumberga, kterou jen tak nezapomenete, a ta hudba dodává konkrétním scénám hloubku, emoce, a i jistou osudovost. Mám z filmu obrovskou radost, protože takovéto velké filmové eposy se dnes netočí. A když se točí, tak rozhodně nevypadají takhle. Velkou radost mi udělalo, že hlavní hrdina není bezchybný. Je to člověk, který si prošel peklem a toho poznamenalo a nechalo jizvy na těle, na duši, a i v hlavě. Scénáristé hlavního hrdinu (vlastně všechny postavy) neidealizují a ukazují, že jsou to lidé plných chyb, který umí dělat dobré skutky, ale taky hrozné věci. Adrien Brody tady podává výborný výkon a já jsem si jeho herecký koncert užil. Felicity Jones svůj part zahrála parádně a byla skvěla. Guy Pearce je tady opravdu moc dobrý a umí si ukrást několik scén pro sebe. Joe Alwyn špičkově zahrál svou svinskou postavu, které budete přát jen to nejhorší. Stacy Martin má velmi dobrou roli a zahrála moc dobře. Přiznám se, že jsem trochu bál té délky, ale nakonec to nebyl vůbec žádný problém. Film si mě hodně získal a já jen sledoval ty úžasné záběry. Brutalista je filmařský epos, který byste měli vidět. 8/10
Je to dobrý film, který má fajn tempo, nenudí tolik jak jsem se bál, a má několik opravdu působivých momentů. Na druhou stranu zas nechci film moc vychválit, abyste nenabyli dojmu, že jde o mistrovské a přelomové dílo. K tomu má Čarodějka z mého pohledu dost daleko. Ale k tomu se dostanu za chvilku. Režisér Jon M. Chu odvedl moc dobrou práci a je vidět, že má řemeslo v ruce a umí natočit komorní scénu, tak i velké muzikálové scény plné obrovských choreografický atrakcí. Chu je moc šikovný režisér a s filmem se hodně dobře popral. Osobně jsem dost bojoval se samotnou stylizací filmu. Naštěstí mi jí Chu dokázal prodat, tak, aby mi nevadilo na to koukat. Film má zajímavou audiovizuální stránku, která mi osobně přišla přepálená a kýčovitá, ale k příběhu a k danému světu se naprosto hodí. Po řemeslné stránce nelze filmu moc, co vytknout. Tedy za předpokladu, že pochopíte, že všechno od stylizace, audiovizuální stránky filmu až po přehrávání některých herců má své opodstatnění a logiku. Čarodějka je fajn film, který umí zaujmout, ale na druhou stranu pochopím každého komu to nesedne a bude ho to nudit. 7/10
Kdyby byl svět spravedlivý, tak by druhá část Duny získala mnohem více nominacích a pak by měla taky měla možnost vyhrát všechny ceny, co si zaslouží. Bohužel akademici mají jiný názor. A je to obrovská škoda, protože Duna: Část druhá je výborný film.
Po nominacích byla Emilia Pérez největší favorit na vítezství. Ale pak hlavní hvězda Karla Sofía Gascón začala pomlouvat konkurenci a doslova torpedovala svůj film a sama se připravila o možnost vyhrát cenu za nejlepší herecký výkon. Emilia Pérez není špatný film, nicméně si nemyslím, že patří mezi nejlepší filmy roku a jestli vyhraje Oscara za režii nebo film, tak to bude velmi nespravedlivé vůči ostatním.
Můj tip na vítězství: 50%
I’m Still Here (Navždy s vámi)
Jediný film, co jsem neviděl a popravdě nevím, co si o něm mám myslet. Na ČSFD svítí zatím 77% při hodnocení od 29 uživatelů. Na IMDb je hodnocení 8,7 při skoro 80 tisíc hodnocení. Určitě se bude jednat o kvalitní film, který si doženu, ale v tento moment mu moc šancí nedávám.
Povedená a zábavná detektivka z Vatikánu při volbě nového Svatého otce. Režisér Edward Berger natočil zajímavou a působivou podívanou, která moc dobře funguje a má správnou atmosféru, napětí a přesné dialogy. Berger vypraví zkušenou rukou vypravěče a sází na přesné herecké výkony, parádní dialogy a poutavě odvyprávěný příběh. Berger sice nepřináší filmařsky nic zásadního a inovativního, ale to vůbec ničemu nevadí, jelikož moc dobře ví, jaký příběh vypraví a to dělá dost dobře. Film má velmi dobrý scénář, působivou a intenzivní hudbu, kvalitní střih a kameru. Ralph Fiennes dostal skvělou roli a je v ní parádní. Jeho civilní a nenucený výkon se mi hodně líbil. Stanley Tucci má velmi dobrou roli a hodně moc mu sedla. John Lithgow, Lucian Msamati a Sergio Castellitto nemají tolik prostoru, ale každý z nich dostane jednu velkou scénu, ve které září. Film má dobré tempo, je správně napínavý a samotný konec je zajímavý. Konkláve je povedený a napínavý film, ve kterém herci předvádí parádní herecké výkony. 7,5/10
Povedený a silný film. O filmu jsem si nic nezjišťoval a šel jsem do něho na slepo. A už chápu, proč v zahraničí, a hlavně v USA tolik rezonuje. Nickel Boys jsou silný autorský film, který vypraví o nehezké historii USA z přelomu minulého století. A nekouká se na to moc příjemně. Režisér RaMell Ross má jasnou tvůrčí vizi, které podřídil vše. Od kamery, stylu vyprávění, přes tempo až po samotné herecké výkon. Film nejvíce připomíná dokument, který sledujeme očima hlavního hrdiny. Ross se nesnaží diváky nějak zbytečně šokovat a ukazovat jim ošklivé scény. Prakticky všechno to nejhorší si divák sám musí domyslet a nebo představit. A o to je to místy silnější. Režisér se snaží, co nejvěrohodněji odvyprávět příběhy, jenž se hlavnímu hrdinovi stali, i za cenu, že film bude pomalejší, a místy se tam nebude dít nic zajímavého. Což, byl samozřejmě také účel. Herecky je to dost fajn a všichni herci odvedli přesné a uvěřitelné výkony. Nickel Boys je zajímavý a kvalitní film, který má co nabídnout, ale potřeba se připravit na to, že to není úplně divácky vděčná podívaná. 7/10
Substance je zajímavý film, který má krásnou vizuální stránku, velmi působivou kameru, skvělé herečky, výborné masky a make up, ale je místy opravdu hloupý, a není tak chytrý jak vypadá. Chci věřit, že režisérka Coralie Fargeat to napsala jako velkou kritiku, výsměch pokrytectví a velký zdvižený prostředníček slavě a úspěchu. A také chci věřit, že naschvál udělala ten konec, co nejvíce brakový, nechutný a naprosto postrádající logiku – chování postav a celého okolí. I přestože nejsem vůbec nadšený z konce, tak musím uznat, že si mě Fargeat omotala kolem prstu a její film mě bavil, a nabídl mi spoustu moc hezky natočených scén a parádní herecké výkony. Fargeat jako režisérka odvedla moc dobrou práci, a je vidět, že měla nějakou vizi, kterou chtěla ukázat, měla nějakou myšlenku, kterou chtěla říci, a také chtěla složit poctu konkrétním filmařům. Technickou stránku má Fargeat vymazlenou. Kamera je fantastická a jsou tady velmi nádherné záběry a kamerové jízdy. Hudba je intenzivní a velmi snadno se dostane pod kůži. Střih se hodně povedl a umí některé scény prodat, tak jak jsem to nečekal. Obrovskou pochvalu si zaslouží masky, make up a kostýmy. Tady se výtvarníci opravdu kreativně vyřádili a odvedli vynikající práci. Demi Moore dostala herecky vděčnou roli a zahrála jí skvěle a podala opravdu působivý výkon. Margaret Qualley hraje skvěle a se svou rolí se poprala parádně a její fyzický výkon je velmi kvalitní. Film mi jako celek sedl, sice jsem lehce nespokojený s poslední čtvrtinou, ale asi chápu, proč jí takhle Fargeat napsala a natočila, a jaký má význam. Substance je zajímavý film, který nesedne každému, ale těm, co sedne, tak ty dostanou velmi intenzivní filmový zážitek. 7,5/10
Můj tip na vítězství: 50%
Probrali jsme si všechny nominované filmy na cenu Nejlepší film. Všechno v tomto článku jsou mé osobní názory a domněnky. Doufám, že jsem vše napsal srozumitelně a případně vás přesvědčil, abyste se na nějaký z nominovaných filmů koukli, pokud jste je neviděli. Díky za pozornost a snad budeme s výsledky spokojený.
Gene Hackman – herecká legenda odešla na odpočinek
Gene Hackman se sice naposledy objevil na stříbrném plátně v roce 2004 ve filmu Starosti starosty, přesto se herec dožil velmi vysokého věku. Hackman totiž čerstvě odešel ve věku 95 let. Nalezen byl mrtev spolu se svou manželkou, pianistkou Betsy Arakawa, v jejich domě v Santa Fé, pár zemřel společně s jejich psem. Nemá cenu moc spekulovat nad tím, co se vlastně manželskému páru stálo a co za jejich společným skonem stálo. Výsledek jde z toho dosud vyvodit jediný – jeden herecký velikán odešel na věčnost.
Zdroj: 20th Century Fox
Gene Hackman si za svůj život došel pro dva Oscary – v roce 1972 za výkon ve filmu Francouzská spojka, v roce 1993 za výkon ve filmu Nesmiřitelní. Hereckých oscarových nominací obdržel celkem 5 – ty neproměnné byly za filmy Bonnie a Clyde, Nikdy jsem nezpíval svému otci a Hořící Mississippi.
Superman, Francis Ford Coppola nebo Tony Scott
Zdroj: Warner Bros. Pictures
K mainstreamovým divákům se Hackman dostal především jako Lex Luthor – Luthora Hackman ztvárnil v Supermanovi z 1978, Supermanovi 2 z roku 1980 a Supermanovi 4 z roku 1987. Mezi jeho další výrazné role patří ty ve filmech Rozhovor, Francouzská spojka II, 700 mil v sedle, Pod palbou, Firma, Wyatt Earp, Rychlejší než smrt, Krvavý příliv, Nepřítel státu nebo Taková zvláštní rodinka.
Svět jednoduše opustila jedná velká herecká legenda. Taková, jejíž odkaz se dá srovnávat s Marlonem Brandem nebo Jackem Nicholsonem. Výrazná herecká tvář, která spolupracovala s mnoha významnými režiséry – William Friedkin, Francis Ford Coppola, Richard Donner, Clint Eastwood, Sam Raimi, Tony Scott, Alan Parker, Arthur Penn, nebo Wes Anderson. Gene Hackman je herec, který za sebou nechává výrazný odkaz a při snaze o uctění jeho památky vlastně bude těžké si vybrat jeho největší pecku. Herec, který se již 20 let nacházel v hereckém důchodu (důchod si nevybral sám, ale na radu doktorů), již nicméně definitivně svou biografii nerozšíří.
Kodaň, 1919. Euforie z konce války rychle mizí a svět dál drtí nerovnost a bída. Karoline (Vic Carmen Sonne), chudá textilní dělnice, zůstala sama – manžel Peter (Besir Zeciri) se ztratil na frontě, krátký románek s vedoucím továrny Jørgenem (Joachim Fjelstrup) končí zklamáním. Na dně zoufalství potkává Dagmar (Trine Dyrholm), ženu, která jako jediná projeví laskavost. Jenže za její milosrdnou maskou se může skrývat cosi děsivého…
Dívka s jehlicí – Dojdou si Dánové pro Oscara?
Zdroj: Nordisk Film
Dánskou kinematografii jde za poslední léta vnímat za jeden z filmově nejzajímavějších trhů. A to nutně nejen díky tvůrcům jako Thomas Vinterberg, Tobias Lindholm, nebo Anders Thomas Jensen. Dánsko se za minulý rok dočkalo 15. nominace na Oscara v kategorii „Nejlepší mezinárodní film“, byť Dívka s jehlicí možná díky konkurenci jako Emilia Péreznebo Kočičí odysea není úplný favorit. Drama režiséra a scenáristy Magnuse von Horna nicméně sklízelo pochvalu ze všech stran a bylo dokonce nominované na Zlatou palmu na posledním Filmovém festivalu v Cannes. Jak se držitel 13 nominací na Polish Film Awards ovšem povedl?
Málokoho se tak dotkne násilí, když jde o děti. Film je založen na vraždách, které měla začátkem 20. století spáchat Dagmar Overbye, ta má mít na svědomí životy až 20 dětí. Už to samotné svádí k pocitům, že Dívka s jehlicí nebude veselá podívaná. A to člověk nezmíní emotivní příběh hlavní postavy v podání Vic Carmen Sonne. Sebevíc nádherná černá kamera Michała Dymeka neskryje temnotu, které je film plný.
Dívka s jehlicí je pohádkou pro dospělé s vlastní čarodějníci
Zdroj: Nordisk Film
Sám režisér označil Dívku s jehlicí za pohádku pro dospělé a Dagmar jako její čarodějnici. Výprava do století zpět zvládne být v nejednom ohledu intenzivní, Dívka s jehlicí není film pro slabé povahy. Především pro matky, pro ty bude tohle vyobrazení skutečných činů až příliš nepříjemné. Dá se ovšem snadno věřit tomu, že problém budou i tací, kteří počítají s tím, že je něco jen tak nesemele.
Sázka na černobílý filtr v případě Dívky s jehlicí nepůsobí jako laciná a prvoplánová sázka, naopak přispívá věrohodnému vyobrazení nepříliš pěkných časů, kdy se snadno začne pochybovat o tom, zda je vůbec možné v dnešní době při takových možnostech říct „doba je zlá“ . Dívka s jehlicí se postupně mění ve vyložený horor a z máločeho mohlo za poslední dobu naskočit takové mrazení.
Sociální drama, psychologický thriller, horor a pohádka v jednom
Zdroj: Nordisk Film
Dívka s jehlicí je něčím mezi sociálním dramatem, psychologickým thrillerem a hororem. Magnus von Horn je tvůrce, který zvládne diváka skutečně svým materiálem obalit a jen tak nepustit. Byť je takový materiál poměrně rozkročený a šlo by jen těžce hledat méně sympatické ústřední charaktery. Platí to nejen o vražedkyni Dagmar Overbye v podání Trine Dyrholm, ale i Karoline v podání Vic Carmen Sonne.
Především je to ovšem pořád příběh o ženách v těžké životní situaci. Ženy, které dávají své děti pryč s nadějí, že je díky tomu může čekat větší lepší život, netuší ovšem, že je nečeká život žádný. Je lepší nežít vůbec nežli žít v chudobě? Jeden z možných způsobů, jak si někdo může obhájit to zdánlivě nejodpornější, co může člověk způsobit. Sebevíce za vlasy přitažená logika dánské vražedkyně může v jistém ohledu teoreticky dávat smysl, byť vražda kojence zůstane bezpochyby nadále odporným činem z principu.
Dívka s jehlicí vyobrazuje svět jako temné místo
Zdroj: Nordisk FIlm
Magnus van Horn k látce přistupuje se spoluscenáristkou Line Langebek realisticky, z pohádky se postupně více a více stává realistický teror, ve kterém je hlavním zlem především společnost a teprve až poté vražedkyně dětí. Už úvodní scéna zvládne vystihnout nepříjemnost tehdejší doby. V tomhle podání skutečně svět vypadá jako nepříjemné místo, zhruba takto si jde představit podobu světa, který není krásný, byť je vizuál filmu až pořád příliš vtahující. Přispívá tomu i fakt, že formát 3:2 působí jako by člověk sledoval rozpohybované fotografie z roku 1919. Téma o zoufalosti žen při neplánovaném těhotenství naopak zůstává aktuální.
Snaha o detailní vyobrazení doby je patrná při zaměření se na kostýmy i autentické šicí stroje, nejsilnější je ovšem skutečně přesvědčivá autenticita doby. Svým způsobem je to pohádka i s nějakým tím zdánlivě šťastným koncem, byť samozřejmě dojde na spousty tragických následků a nejsympatičtější postava je ve finále ta znetvořená. Dívka s jehlicí ovšem díky tomu také hned více působí jako film ze života.
Nekompromisní film s jasně danou vizí, o to více uspokojivý
Zdroj: Nordsik Film
Dívka s jehlicí je velmi nekompromisní film s jasně danou vizí, které by nominace v hlavní kategorii na Oscarech slušela třeba mnohem více nežli Emilii Pérez. Magnus von Horn realizoval něco mrazivého, silného a svou nekompromisností i přeci jen sympatického. Dívka s jehlicí je dalším důkazem toho, že dánská kinematografie stojí za pozornost.
Dívka s jehlicí závěrem
Dívka s jehlicí může vsadit nejen na herecký koncert dvojice Vic Carmen Sonne a Trine Dynholm, ale také na mrazivé vyobrazení Dánska po konci 1. světové války a reflexi nad kontrastem mezi poměry začátkem 20. století a dnešní dobou. Magnus van Horn skutečně servíruje pohádku pro dospělé, která není pro slabé povahy, je v nejednom ohledu nepříjemná a přesto potěší jasnou vizí a především tím, jak jasně působí jako film, který moc dobře ví, co chce sdělit. Bohužel to není pravidlo, o to více je důležité si filmů jako Dívka s jehlicí vážit…
Andor je zpět! Byť může hudební dramaturgie leckoho překvapit, jsou to ty staré dobré Star Wars. 2. série seriálu Andor logicky navazuje na tu první a dle dřívějších plánů bude poslední. Dorazí Orson Krennic v podání Bena Mendelsohna, K-2S0 v podání Alana Tudyka a k ke svému konci dojde 2. série po čtyřech týdnech.
Zdroj: Lucasfilm
Plán je aktuálně následující:
Epizody 1-3 – 22. 4. 2025
Epizody 4-6 – 29. 4. 2025
Epizody 7-9 – 6. 5. 2025
Epizody 10-12 – 13. 5. 2025
Dle dřívějších slibů mají každé tři epizody seriálu dohromady tvořit jeden větší příběh, po každých 3 epizodách by navíc děj seriálu měl skočit o rok kupředu a postupně se tak dopracovat k roku 0 BBY, tedy roku, ve kterém se odehrává děj filmu Rogue One: Star Wars Story, který postavu Cassiana Andora poprvé představil.
2. série Andora má dle příslibů nadělit hned 4 velké příběhy v jednom a očekávání tento trailer určitě dokáže nabídnout. Seriál působí velkolepě a je na něm vidět, že se natáčení v reálných lokacích a že se na něm nešetřilo. Výroba obou seriálů měla údajně vyjít Disney+ na 645 milionů dolarů, přičemž 290 milionů dolarů mělo padnout na výrobu 2. série. O to větší radost je sledovat, že v tomhle případě peníze naštěstí šli tím správným směrem.
Zdroj: Lucasfilm
o Akolytce i Bludné bandě může 2. série Andora nejednomu fanouškovi světa Hvězdných válek určitě spravit chuť. 1. série je zpětně vnímaná jako jedna z nejlepších věcí, která obohatila svět Star Wars od odkoupení společnosti Disney+. I proto jsou s 2. sérii spojena velká očekávání. Každý si musí ujasnit, zda ho první trailer dokáže naplnit optimismem. Vše ovšem naznačuje, že se tenhle seriál (a především titulní charakter) rozloučí ve velkém stylu. Tak snad bude tečka za celým seriálem stát skutečně za to.
Frank Castle/Punisher v podání Jona Bernthala se poprvé objevil v 2. sérii seriálu Daredevil. Následně se ještě na Netflixu dočkal vlastního seriálu se dvěma sériemi, jako Daredevil, Jessica Jones, Luke Cage nebo Iron Fist se ovšem musel dočkat zrušení svého seriálu v moment, kdy se hrdinové z Netflixu přesunuli zpět k Marvel Studios.
Zdroj: Netflix
Již nyní víme, že se Punisher vrátí v seriálu Daredevil: Znovuzrození, kde by měl sehrát výraznou roli. Dalo se ovšem tak nějak počítat s tím, že tímto seriálem účast Punishera neskončí a delší dobu se špitá, že by se Punisher mohl dočkat po vzoru Daredevila nového seriálu. A i když není vyloučené, že na něj dojde, Punisher se nejdříve dočká vlastního filmu. Tedy tak trochu.
Marvel Studios Special Presentation se vrací
hollywoodreporter.com
Vlkodlak: Noční lovec a Strážci Galaxie: Sváteční speciál byly dva televizní speciály, které se dočkaly na Disney+ uvedení v roce 2022. Sledovanost tehdy neměla být nejlepší a nějakou dobu to tedy vypadalo, že na další televizní speciály jen tak nedojde. Ředitel animační, televizní a streamovací divize Marvel Studios, Brad Winderbaum, nicméně potvrdil, že se Punisher dočká vlastního speciálu. A aktivně na něm pracuje sám Jon Bernthal, jeho představitel.
Winderbaum to konkrétně potvrdil pro Comicbook.com a hlouběji to nekomentoval. Není tak známo, kdo Punishera, napíše, zrežíruje, především není známo, kdy přesně tento speciál dorazí. Fanoušci Punishera si nicméně můžou být alespoň jistí, že Punishera bude v budoucím Marvel Cinematic Universe více než dost. A není vyloučené, že právě tento televizní speciál bude ve finále zárodkem pro nový Punisher seriál.
Drama založené na skutečných událostech, které odhaluje temnou stránku systému polepšoven v 60. letech 20. století na Floridě. Mladý Elwood (Ethan Herisse) je idealista, který věří ve spravedlnost a rovnost, ale když nevědomky nastoupí do ukradeného auta, skončí v polepšovně. Zde narazí na cynického společníka Turnera (Brandon Wilson), se kterým se spřátelí. Oba čelí každodennímu násilí a nespravedlnosti v brutálním prostředí Nickel Academy – zařízení, kde mladí chlapci trpí krutými tresty a porušováním lidských práv…
Nickel Boys – Film nominovaný na Oscara, který není favoritem
Zdroj: Amazon MGM Studios
Letošní ročník Oscarů proběhne již za týden a největší pozornost se vztahuje na filmy jako Anora, Čarodějka, Brutalista, Substance, nebo Bob Dylan: Úplný neznámý. Mezi 10 filmů, které jsou nominované v hlavní kategorii „Nejlepší film“ se přitom dostal i snímek Nickel Boys. Film, který se nedočkal ani české a ani slovenské kinodistribuce. Adaptace románu Colsona Whiteheada je celovečerním hraným debutem režiséra a scenáristy RaMella Rosse, který se se spoluscenáristkou Joslyn Barnes dočkal nominace za nejlepší adaptovaný scénář.
Jedná se o film, který je vyprávěn skrze point-of-view dvou hlavních postav, dvou mladíků, kteří jsou zavřeni v polepšovně. Samotná zápletka je inspirovaná Dozier School for Boys, tato již uzavřená polepšovna na Floridě byla především proslulá týráním místních studentů. Samotný příběh se navíc odehrává v 60. letech, kdy vrcholil boj za občanská práva afroamerických obyvatel Ameriky a rasové napětí se tak dle očekávání prolíná celým filmem. Především proto, že bílí studenti polepšovny dostávají odlišný přístup nežli jejich afroameričtí spolužáci/spoluvězni. Film tak zobrazuje rasovou segregaci, naznačí, že v akademii Nickel dochází k sexuálnímu zneužívání místních studentů, občanské napětí tehdejší Ameriky zároveň reflektuje odlišné povahy studentů, kdy se každý s rasismem hodlá potýkat po svém. Na silné téma to stačí. Stačí to na dobrý film?
POV je kreativní nápad, ale…
Zdroj: Amazon MGM Studios
Audiovizuální forma dělá hodně, protože skrze POV je ponor do nepříjemné atmosféry akademie Nickel intenzivní. Tahle vizuální sázka možná začne být časem tak trochu otravná a poměrně rychle se prokážou její neduhy, přesto je to poměrně svěží kreativní rozhodnutí, které skutečně nepříjemné momenty filmu dokáže vytěžit.
Skrze tuhle formu se nedaří postavám dostat úplně pod kůži, i když je v tom alespoň cítit nějaká snaha. Neduhy tkví též v tom, že díky POV nejsou herecké výkony často vidět. POV je tak sice kreativní nápad, tak trochu ovšem shazuje snahu o to se s postavami emociálně sblížit. Nickel Boys působí, že se POV formou nechávají až příliš unést. A sázka na ní přináší čerstvé, ale také krapet zralé ovoce.
Nickel Boys – Zbytečný film o rasismu?
Zdroj: Amazon MGM Studios
Mnozí se opět budou do Nickel Boys navážet a to film ani přitom neuvidí. Takové ty klasické řeči o tom, že Oscaři prostě potřebují nominovat alespoň jeden film o rasismu, aby naplnil jisté kvóty, černoši nezapálily Dolby Theatre, bla bla bla bla. Českým filmům se vyčítá, že se točí příliš filmů o komunistech, stejná forma čecháčství nutí nejednoho Čecha k výtkám o tom, že se točí až příliš filmů o rasismu. Což je samozřejmě nesmysl a uzná to každý, kdo zároveň není latentní volič SPD.
David Canfield z Vanity Fair prohlásil, že Nickel Boys obměňuje filmy o rasismu podobně jako Zóna zájmu filmy o holokaustu. S tím se nedá tak úplně souhlasit. Nickel Boys jsou rozhodně výrazní svou audiovizuální formou, do zásadního filmu o rasismu se mu ovšem jinak nadává docela těžko… tvrdí bílý Evropan, který je autorem tohoto textu! Názor takového člověka sice může být sebevíce irelevantní, při nějakém nezávislém pohledu na věc se ovšem v Nickel Boys skutečně zásadní komentář k rasismu hledá těžko. A kdyby nebylo té kamery, možná by šlo hned o zaměnitelnější film. I když ovšem Nickel Boys vynikají především estetickou stránkou, neznamená to, že by scénář postrádal nějaké nosné emoce a nedokázal solidně kopnout do bílé nadřazenosti.
Nickel Boys nepostrádají emoce
Zdroj: Amazon MGM Studios
Stačí se vlastně krapet zajímat o to, jak to ve skutečnosti bylo na té škole, která inspirovala příběh a je jasné, že se Nickel Boys drží ještě pořád tak trochu zkrátka. Je to škoda, protože Nickel Boys nepostrádají emoce a mají potenciál dojmout každého, kdo ve skrytu duše není bílý supremacista. Ross má pro látku cit a svému filmu zvládá dodat nějaký poetický rámec, byť se zrovna ten může sebevíc okoukat. 140 minut filmu rozhodně neprospívá, Ross ovšem projeví své dokumentární zkušenosti a Nickel Boys má chvílemi až dokumentární nádech. Což tomuto filmu vlastně kdovíjak zásadně neškodí.
Srdíčkem filmu je poté bezpochyby herecký výkon Aunjanue Ellis-Taylor v roli Hattie, babičky Elwooda, jednoho z ústředních chlapců. Samotní představitelé Elwooda a a Turnera, Ethan Herisse a Brandon Wilson, by šlo poté snadno pasovat na jedny z nejvýraznějších hereckých objevů roku 2024. A jestli film nějak emocionálně funguje, je to právě díky nim.
Nickel Boys jsou bohužel až příliš aktuální
Zdroj: Amazon MGM Studios
Je to navíc pořád aktuální téma, které naznačuje, že se poměry pořád tak úplně od časů Martina Luthera Kinga nezměnili. Cesta do 60. let v tomto filmu do jisté míry nastavuje zrcadlo aktuální společnosti a ukazuje se, že vyprávění zrovna o tomto příběhu má nějaký význam navíc. Škoda podivné dramaturgické sázky na skákání v čase, protože by sázka na lineární vyprávění mohla v tomhle případě dodat větší emocionální satisfakci (jeden zvrat je tak trochu zbytečný). Bylo by ovšem hloupé označit za Nickel Boys za film, který je nominován na Oscara, protože tam podobný film prostě být „musí“.
Nickel Boys závěrem
Nickel Boys si pravděpodobně nedojdou pro Oscara za Nejlepší adaptovaný scénář a tuplem nepromění nominaci za Nejlepší film. Neznamená to ovšem, že by šlo o špatný film. Nickel Boys jsou film, který se může opřít především o zajímavé vizuální zpracování, zásadní film o rasismu v Americe se ovšem nekoná (pokud si tohle může bílý Evropan dovolit napsat!). Svým způsobem sympatický režijní debut, který nepostrádá svou specifickou poetiku, v rámci Oscarů se ovšem o něm ovšem dá říct pouze to, že je lepším potencionálním držitelem hlavní ceny nežli Emilia Pérez. Což samozřejmě neznamená příliš. Zároveň to ovšem vůči Nickel Boys rozhodně nemá vyznít urážlivě. Zajímavý film to rozhodně je…
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí Tomáš Havlík (Vojtěch Vodochovský), starší z bratrů Havlíků, který se musí starat o mladšího bratra Páju (Ondřej Stupka), do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy?
Vlny – Česká filmová událost
Zdroj: Bontonfilm
8. 3. 2025 proběhne 32. ročník Českých lvů, nejvíce nominací (14) poté posbíral snímek Jiřího Mádla s názvem Vlny. Známý český herec a pomalu již stejně známý režisér a scenárista na tomto filmu pracoval téměř deset let a výsledkem byl obrovský úspěch. Pozice 2. nejvýdělečnějšího českého filmu všech dob (bez inflace), kterému může trumfovat jenom úspěch Žen v běhu (211,9 milionů korun vs. 152,4 milionů korun). Úspěch v podobě umístění se v užším výběru na nominace na Oscara za „Nejlepší mezinárodní film“. A právě těch zmíněných 14 nominací na Českého lva.
Vlny mohou na Českých lvech proměnit většinu jako se to v roce 2014 povedlo Hořícímu keři, stejně tak může dojít k překvapení jako v minulém roce, kdy snímek Bratři z 15 nominací proměnil pouze tu za „Nejlepší film“. Vlny jsou jednoduše úspěšný film, kdy bude mít nejeden film v brzkých letech problém takový úspěch napodobit. V čem jsou ovšem Vlny vlastně tolik zásadní?
Vlny – Sto lidí, sto chutí a někdy i sto různých hloupých argumentů
Zdroj: Bontonfilm
Důležité je si pro začátek zmínit, že samotný film začíná větou, že jsou postavy filmu osudem skutečných osob inspirovány. Jde o důležitý poznatek pro všechny, kteří mají problém s tím, že Vlny skutečnou historii nevyobrazují na 100%. Role ústředního týmu rozhlasu v odstoupení Antonína Novotného z pozice prezidenta republiky je tak fabulací, stejně tak nějaké ty vztahy na pracovišti, menší epizodky a nějaké ty veřejná tajemství. Je pro začátek si to nutné ujasnit, protože Vlny nejsou filmem pro ty, kteří se chtějí nimrat v těch nejniternějších odklonech. A neuškodí si uvědomit ještě jednu věc.
Vlny šly do kin již v srpnu 2024 a od té doby se objevila pár lidí, kteří se z rozhořčením vyjadřovali k tomu, jak si může film o vpádu vojsk Varšavské smlouvy dovolit točit člověk, který takovou dobu nezažil. Ano, Jiří Mádl se narodil až v roce 1986 a dobu okolo roku 1968 tak nezažil. Ano, stejně jako Ridley Scott nezažil vládu Marca Aurelia, Steven Spielberg neprošel koncentračním táborem ani vojenskou službou v 2. světové válce, nebo Otakar Vávra nezažil čarodějnické procesy na konci 17. století. Kdo chce Vlnám vyčítat zrovna tohle, samozřejmě na to má plné právo. Jde ovšem přeci jen o výtky, které jsou tak úsměvné, že je třeba je pro začátek vypíchnout.
Příběh lidí, kteří touží po svobodě
Zdroj: Bontonfilm
Vlny jsou českým filmem, který se od prvních momentů jeví světově a snese opravdu nosné srovnání se světovou produkcí. Výroba filmu měla sice vyjít na 79,8 milionů korun, v přepočtu na dolary je to ovšem zhruba pouze 3,3 miliony dolarů. To je částka, která by pravděpodobně v USA nestačila ani na výrobu nejednoho nezávislého filmu. Přesto se v českých podmínkách jedná o nadstandardní částku. Klíčový je ovšem fakt, že výsledek skutečně působí velkolepě.
Do Vln se dá do jisté míry strefovat tím, že působí až příliš hollywoodský. Přesto v nich ovšem pořád zůstává nádech českého filmu a to především Mádlovou schopností vyobrazit tamější dobu. Mádl diváka do 60. let vhodí už při úvodním skandování „Chceme světlo! Chceme více světla!“ Od počátku Mádl zvládá vykreslit postavy a především dát hlavní postavě Tomáše nosnou motivaci. Vlny zobrazují dobu, kdy bylo nutné vybírat si mezi rodinou a přáteli, lidskostí a bezpečím. V centru Vln je především boj za svobodu a potlačení cenzury, kterou dost naivně může po odstoupení Novotného z prezidentské funkce paradoxně představovat jeho nástupce Ludvík SVOBODA.
Vlny se opírají o skvělý ansámbl
Zdroj: Bontonfilm
Vlny obstojně fungují jako expozice do novinářské práce, dost snadno se dá říct, že práce novináře nikdy nepůsobila tak „cool“. Je to zároveň perfektní ansámblovka, protože každý z členů ústředního hereckého obsazení dostává nějaký prostor zazářit. Stanislav Majer našel v Milanu Weinerovi dost možná svou životní roli, které dodává velké charisma a věrohodně zobrazuje Weinera jako muže pro spravedlnost. Majerův Weiner je svým způsobem srdíčkem celého filmu.
Tomáš Havlík je poměrně komplexní protagonista, ke kterému je sice nutné si nějak hledat cestu, zároveň je ovšem jeho chování srozumitelné a jeho (fikční) romance s Věrou Šťovíčkovou ve finále až překvapivě dobře funguje, především díky důkazu o tom, že je Táňa Pauhofová tak trochu nedoceněná herečka. Martin Hoffman jako Luboš Dobrovský potvrdí pozici jednoho z nejtalentovanějších českých herců, Vojtěch Kotek je poté velmi dobře vyobrazený Jiří Dienstbier. Každý člen redakce má nějakou svou povahu, především ovšem potěší, že členové redakce skutečné působí jako sehraná parta, kterou dopředu vede stejná ideologie.
Vlny stojí na mnoha výtečných kreativních rozhodnutích
Zdroj: Bontonfilm
Klíčovou roli by měl ve filmu o rozhlasu sehrát především zvuk a je proto potěšující, že je právě zvuk ve Vlnách skvělý a především intenzivní. A kdo přišel s nápadem na to užít perfektně hodící se píseň Marty Kubišové, zaslouží si smeknout klobouk, protože skvěle zvládne vystihnout atmosféru dané scény. Samotná původní hudba Simona Groffa zvládá upevnit atmosféru a přispívá k budování napětí ve vypjatých scénách. Je vlastně překvapivé, jak zvládnou být Vlny napínavé, byť jsou do jisté míry předvídatelné.
Sám Jiří Mádl nevnímá historickou látku jako svazující, protože si sám může vybrat směr, kterým se vydá. Jestli se dá Mádlův výsledek nějak označit, je to majestátní vyobrazení do jisté míry nedoceněných hrdinů toho neslavného dne 20. 8. 1968. A nějak moc poté nesejde na tom, zda se se vyobrazují dané událostí 50:50, nebo třeba jen 40:60. Už jen proto, že příběh Vln mluví sám za sebe. Mádl si rozhodně nezaslouží vyčítání za to, že si dovolí vyprávět o době, kterou nezažil. Naopak si zaslouží uznání za to, že k vyobrazení této době přistupuje vyzrále. A aby tohle člověk zvládl docenit, opravdu mu nemusí být přes 60!
Režie Jiřího Mádla je neokázalá a nenápadná, přesto stylová
Zdroj: Bontonfilm
Režie Jiřího Mádla možná vždycky není kdovíjak výrazná, má vlastně blíže k režii takového Bena Afflecka u Arga. Stejně neokázalá a svým způsobem nenápadná, přesto stylová a plná nosných kreativních rozhodnutí. Potěší například práce s kombinováním archivních záběrů, kterou doplňují hrané záběry. Vlny díky tomu ještě více působí, že diváka skutečně ponořují do roku 1968, byť možná přeskakování do archivních záběrů může pro někoho působit rušivě.
Výtečná výprava, výborné kostýmy, výtečně zvolené zpomalovačky (takhle se to dělá, Zacku!), výborná kamera Martina Žiarana, především ovšem nadčasové téma. Vlny se možná odehrávají v roce 1968 a vyprávějí o režimu, který v České republice zanikl, obavy z cenzury, návratu socialismu a omezování lidských práv jsou ovšem aktuální. Vlny je proto hloupé hned odsoudit jako nadbytečnou výpravu do historie… protože se těch filmů o komunismu přeci točí pořád moc! Opět se ovšem jedná o příliš úzkoprsý pohled a nepochopení toho, že historie zvládne nejednou vypovídat o současnosti. Nejen díky faktu, že má ta mrcha historie potřebu se nejednou opakovat.
Je snadné si Vlny zamilovat
Zdroj: Bontonfilm
Vlny je proto snadné si zamilovat. Byť jsou pro mnohé příliš hollywoodské, příliš mainstream, možná až příliš prvoplánové a někdo v tom najde nejspíše maximálně majestátní pomník kýče. Najdou se ovšem i tací, kteří budou úspěch Vln oslavovat. A rozhodně se za to nemusí stydět! Vlny snesou srovnání s Hořícím keřem, především ovšem potvrdí, že je Jiří Mádl jeden velký tvůrčí talent, kterého bude zajímavé do budoucna sledovat.
Vlny závěrem
Vlny jsou událostí. Jiří Mádl rozhodně nenatočil pouze zaměnitelný film o zlém režimu, ale film, který má velký přesah a jeho motivy jde snadno přenést na 21. století. Je to velkolepá česká podívaná, která snese srovnání se zahraniční produkcí a donutí docenit dosud tak trochu přehlížené hrdiny jednoho stěžejního neslavného historického data. Jeden z nejlepších českých filmů za poslední roky!
PS: Zamrzí, že ve stínu Stanislava Majera, Vojtěcha Vodochovského, Martina Hoffmana nebo Táňy Pauhofové zapadne výkon Igora Bareše. V menší roli ředitele Hrabského Bareš představil jeden z nejlepších hereckých českých výkonů uplynulého roku.
Po letech odloučení se dvojčata Hal a Bill znovu setkávají, aby vyřešili staré rodinné tajemství. Spojuje je nejen stejná krev, ale také jedna velmi neobvyklá hračka z dětství – stará plyšová opice, která cinká činely. Jenže když cinkne, někdo zemře. A jak se ukáže, tahle opička se rozhodně nehodlá zastavit
Osgood Perkins si mě loni získal skvělýmLonglegs, kde dokázal, že umí vytvořit nepříjemnou atmosféru a výborně pracovat s napětím. Když se tedy objevila Opice, adaptace Kingovy povídky, byl jsem ve střehu, protože už samotná synopse lákala na pořádnou jízdu a lehkou změnu kurzu oproti Longlegs.
Očekávání vs. realita
Démonická hračka, která přináší smrt? To mi od začátku znělo jako moje krevní skupina. Navíc když na to dohlíží James Wan, dalo se očekávat něco na pomezí hororu a do komedie laděné vyvražďovačky. A trailer navíc vyvolával dojem, že půjde o takovou démoničtější verzi Nezvratného osudu – smrtící nehody, bizarní náhody a slušný bodycount. Jenže jak se ukázalo, Opice sice měla potenciál, ale ne vždy ho dokáže využít naplno. Pološílená jízda, která mohla víc šlápnout na plyn. Čekal jsem brutální, černohumornou jízdu, kde se Perkins utrhne ze řetězu a předvede kreativní smrtící scény. A i když jsem to vlastně dostal, bylo to jen v polovičním módu.
Gore sice nechybí, ale není tak šílené, jak by se dalo čekat – některé smrti jsou fajn, jiné až moc rychlé a chybí jim větší hravost. Místy mi přišlo, že režisér jakoby sám sebe brzdil – styl vyprávění je poměrně střídmý a film působí překvapivě umírněně. Ne že by šlo o úplně vážný horor, ale nadhled a humor, který mohl děj osvěžit, se objevují spíš sporadicky. Když už se film do černého humoru opře, funguje skvěle, ale přál bych si, aby toho bylo víc.
Zdroj: Neon
Bohužel, když zrovna na scéně nelítají končetiny, film docela přešlapuje na místě. Příběh není nijak zvlášť nosný a často se přistihnete, že jen čekáte, až přijde další smrt. Což je trochu problém – když vás nezajímá, co se děje mezi jednotlivými mordy, něco je špatně. Místo intenzivního napětí nebo výrazných postav dostaneme spíš jen standardní výplň, která místy působí nevýrazně.
Opice je pořád slušné řemeslo, ale jede na půl plynu
Co se technické stránky týče, tady není moc co vytknout. Kamera je precizní, některé scény mají skvělou atmosféru a opičák má pár opravdu znepokojivých momentů. Pár dobře umístěných pomrknutí a odkazů na hororovou klasiku taky potěší. Perkins si pořád drží svůj osobitý rukopis a vizuální styl, který je tísnivý a promyšlený. Ale problém je, že celá ta stylovost se příliš drží při zemi – jako by si film nebyl jistý, jestli chce být plnohodnotným hororem, nebo satirickou krvavou zábavou.
Zdroj: Neon
Theo James v hlavní dvojroli odvádí solidní práci, ale ani on nemá moc co hrát. Jeho postava je spíš funkční figurka, která filmem prochází, než že by byla výrazným hrdinou, se kterým by se divák dokázal propojit. Což je další problém – pokud vám na hlavní postavě moc nezáleží, těžko se do filmu ponořit naplno. Potěší tři menší camea, ale je to spíš takové pomrknutí.
Recenze filmu Opice závěrem
Kdybych měl Opici přirovnat k něčemu konkrétnímu, byl by to burger bez sýra – pořád je to fajn, ale cítíte, že tomu něco chybí.Osgood Perkins servíruje poctivě natočený hororový thriller, který má styl a pár slušných momentů, ale nedotáhne je tak daleko, jak by mohl. Opice sice cinká činely, ale místo pořádného hororového rachotu to spíš jen tak pobzukává v pozadí.
Dostanete několik solidních scén, několik méně solidních a hlavního hrdinu, který tam prostě je. Když film funguje, funguje dobře – když ne, prostě jen čekáte, až přijde další smrt. Pokud čekáte krvavou hororovou zábavu s nadhledem a šílenými mordami, budete lehce zklamaní. Pokud vám stačí stylově natočený thriller se smrtící plyšovou hračkou, mohlo by vás to bavit, a nejlépe je čekat asi od každého trochu.
Celkově jde o film, který měl všechny ingredience na skvělou jízdu, ale výsledek je jen „dobrý“. Má to solidní tempo, dobré řemeslo, ale taky spoustu nevyužitého potenciálu. Střídmá stopáž pomáhá tomu, aby se film nestihl začít táhnout, ale pořád jsem od toho čekal víc. Solidní šestka, která mohla být výbornou osmičkou. Za pár dní si na to nejspíše nevzpomenu.
Na Perkinsův další film Keeperjsem zvědavý, ale tentokrát budu očekávání krotit. Ukázku na něj uvidíte po titulkách u Opice.
