Oppenheimer Christophera Nolana sice posbíral 13 nominací na Oscara a to z něj dělá favorita nadcházejícího předávání, výborně se ovšem dařilo také Poor Things od Yorgose Lanthimose. Chudáčci si konkrétně došli pro 11 nominací na Oscara, kdy je toto pasuje na jednoho z největších favoritů nadcházejících Oscarů. Jak se ovšem Poor Things líbí naší redakci?

Pavel Hrubeš

Nádherný filmařský zážitek, který je po řemeslné a technické stránce famózní. S režisérem Yorgosem Lanthimosem to není nejjednodušší. Točí si filmy po svém, a jemu jedno jestli vás baví nebo ne. Důležité pro něj je to, že si k jeho filmu najdou cestu konkrétní lidi, kteří ho za ně budou vynášet do nebes. Naštěstí se Lanthimose umí přizpůsobit a natočit divácky vděčný film, který zvládnou i „obyčejný diváci“. Tím filmem byla Favoritka, a představila Lanthimose širší veřejnosti. Ve Favoritce Lanthimos poprvé spojil síly s Emmou Stone a evidentně si padli do oko, jinak by nevznikl jejich nejnovější film – Chudáčci.

Na tento film jsem se hodně těšil a o to více jsem si ho v kině užil. Chudáčci si pro mě připravili netradiční filmařský zážitek, který jsem nečekal, a jen tak ho z hlavy nedostanu, a na některé scény budu ještě dlouho vzpomínat. Režisér Yorgose Lanthimose mi znovu dokazuje jako moc je filmařsky a řemeslně zkušený. Lanthimose výborným způsobem pracuje s atmosférou, vizuální stránkou, přesnými kulisy a rekvizity. Jeho fikční svět je zajímavý, působivý a má jisté specifické kouzle a hlavně umí neustále překvapovat. Lanthimose si perfektně pohlídal vizuální a řemeslnou stránku filmu, a ke všemu výborně vede herce k jejich nejlepším výkonům v jejich kariéře.

Originalita

Navíc celému filmu dodal jistou osobitost a originalitu, a při jeho sledovaní máte pocit, že sledujete něco netradičního a svým způsobem i jedinečného, protože to, co se zde děje, jen tak někde neuvidíte. Desítky scén jsou filmařsky vymazlené do posledního detailu a je radost je sledovat. Koukat na tento film v kině je opravdový filmařský zážitek, a to nejen kvůli příběhu a některým scénám, ale i kvůli tomu, jak film vypadá a zní. Po technické a řemeslné stránce nelze filmu moc co vytknout. O kameru se postaral Robbie Ryana a odvedl sakra dobrou práci. Kamera si hraje s různými úhly, střídá netradiční záběry a skvěle umí navodit tu přesnou atmosféru, která umí být znepokojivá, veselá a i dojemná.

Co si zaslouží velkou chválu je hudba od Jerskin Fendrix, jenž je velmi intenzivní a pomáhá prodat všechny scény, jenž ve filmu vidíme. Hudba krásně dotváří atmosféru a umocňuje zážitek z tohoto, co vidíme. Lanthimos odvedl fantastickou práci při vedení herců a dostal z nich perfektní výkony. Emma Stone mi několikrát ukázala, že je neskutečně moc talentovaná a šikovná herečka a já si jí užil v každém filmu, co jsem s ní viděl. Nicméně, zde mi předvedla naprosto dokonalý herecký koncert, po kterém se Stone musím hluboce uklonit. Každé ocenění, které za tento film získá je zasloužené a má můj obdiv, že do této role šla, protože to není snadná role.

Poctivě makali

Stone jde zde fyzicky na dřeň a poctivě odmaká každou scénu. Má velmi těžkou roli a zvládla jí na výbornou. Od přesného fyzického projevu, nahoty, přes dialogy až k samotným hereckým proměnám, které jsou vynikající. Mark Ruffalo dostal jednu z nejlepší rolí ve své kariéře a zahrál jí perfektně. Ruffalo výborně zvládl všechny herecké polohy a je skvělý ve všech scénách. Umí být romantický, slizký, zoufalý a i naprosto směšný a odpudivý.

Jako divák jsem měl chuť ho litovat, a zároveň jsem jim pohrdal za to jaký je slaboch a sráč. Willem Dafoe zahrál svou roli na pána a je vidět, že mu ta role hodně sedla. Dafoe má úžasné charisma a krásně si krade scény pro sebe a ke všemu má skvělé dialogy. Ramy Youssef předvedl velmi dobrý výkon a v této roli se mi hodně líbil. Má dobrou hereckou chemii se všemi herci. I zbytek herců ve vedlejším rolích podává přesné herecké výkony a skvěle doplňuje ústřední čtveřici herců.

Z textu jasně vyplývá, že jsem s filmem hodně spokojený, přesto by se našlo několik nedostatků. Osobně mám trochu problém s délkou filmu, a s poslední dvacetiminutovkou, ve které se představí jedna postava. Kdyby to ve filmu nebylo, tak by mi to vůbec nevadilo. Takhle to ve filmu působí lehce na sílu.

Další věc, která mi trochu nesedla, jsou explicitní erotické scény. Z mého pohledu je jich zbytečně moc. Samozřejmě chápu jejich význam, proč tam jsou, co znamenají, jaký mají význam pro hlavní hrdinku a její vývoj, plus tam taky vidím ten přesah, kritiku a tak dál. Ale i tak to nic nemění na tom, že si myslím, že kdybych jich bylo méně, tak se nic nestane a film i tak bude v tom, co říká dost silný. Musím říci, že jsem si užil tu satiru, černý humor, přesah a samotnou pointu. Chudáčci jsou povedený a velmi dobrý film, který se vyplatí vidět v kině kvůli hereckým výkonům a audiovizuálně stránce.

Hodnocení: 8,5/10

Antonín Matějíček

Poor Things“ s Emmou Stone je film, který mě naprosto uchvátil. Jeho vizuální stránka je fascinující, přičemž režisér Yorgos Lanthimos znovu potvrzuje svou zručnost vytvářet unikátní a nezaměnitelné atmosféry. Příběh samotný je stejně poutavý jako záhadný. Lanthimos známý svým odvážným přístupem k filmovému vyprávění, nezklamal. Film se nebojí postavit těžkým otázkám týkajícím se identity, etiky vědy a genderových rolí.

Výkon Emmy Stone jako Belle Baxter je prostě úžasný. Přináší do role nejen bezstarostnou mladost, ale také komplexnost a tajemství postavy, což nám umožňuje vcítit se do jejího příběhu. Mark Ruffalo také exceluje ve své roli, poskytujíc silný herecký doprovod. Osobně doufám, že tento film bude oceněn v kategoriích jako nejlepší herečka, zejména díky ohromujícímu výkonu Emmy Stone. Její schopnost vtělit se do role a sdílet s diváky rozsah emocí je úžasná. Přeji filmu, aby se jeho kvality odrazily v nominacích a úspěších na Oscarech.

„Poor Things“ je skvělým příkladem toho, jak film může oslovit jak svou estetikou, tak hlubokým obsahem Výsledkem je nejen režisérův nejvíce divácky přístupný počin, ale zároveň zůstává pevně zakořeněn v mantinelech jeho osobité tvorby. Skvělé herecké výkony Emmy Stone a Marka Ruffala posouvají film na zcela novou úroveň. S touto kombinací výjimečné režie a hereckého umění lze s klidem prohlásit, že hned na začátku ledna máme kandidáta na film roku.

Hodnocení: 10/10

Tomáš Bejvl

Chudáčci jsou FILM! Nepsané pravidlo říká, že se dobrý film pozná po pěti minutách. Chudáčci k tomu nepotřebují ani dvě. Málokdy promítačka vypustí film, který snadno vyvolá dojem, že do něj vše skvěle zapadá, chvilkové momenty, které vyvolají dojem, že filmu krapet padá řetěz zvládne rychle vynahradit, vyvolávající pocit audiovizuální vyšperkovanosti, především se ovšem málokdy zvládne vyvolat pocit, že člověk sleduje herecký výkon pravděpodobně nejlepší herečky své generace.  

Emma Stone na počátku filmu hraje dospělou ženu s mozkem dítěte, těžko se poté dá věřit tomu, že by kdokoliv zvládl zdánlivě retardovanou dívku a skoro až Frankensteinovo monstrum v sukni ztvárnit tak přesvědčivě. Věrohodně, zábavně i mrazivě. Jak se poté z dítěte stává dívka a z dívky zase žena, Emma Stone přesvědčivě mění herecké polohy, především ovšem zvládá uhrát všechny stěžejní momenty, které budují charakter Belly Baxter. V jejím podání tak působí věrohodně orgasmy, náznaky nynfomanie a erotománie, objevování vlastní sexuality, prostoduchost, vážnější i humornější momenty. V závěru tak strhne vynikající charakterní vývoj, který funguje především proto, že je v podání Stone vývoj Belly naprosto věrohodný a o to více silnější. Nejedná se jenom o nejpůsobivější ženský herecký výkon loňského roku. Jedná se o jeden z nejpůsobivějších ženských výkonů tohoto století.

Mrazivá atmosféra

Už počáteční momenty s Emmou Stone jasně naznačí, zda je Lanthimosova novinka pro diváka určena. I když se může film zdát zdánlivě nejvděčnější ze všech jeho filmů, už nastavená mrazivá atmosféra, podtexty a především témata filmu mohou být kontroverzní, pobuřující a nepříjemná. Žádný Lanthimosův film ovšem ještě nikdy nebyl provokativní tak sympatickým způsobem.   Lanthimos má pořád slabost pro černý humor, který je případě Chudáčků vyloženě vtipný. Stačí se podívat na tragickou postavu Godwina Baxtera v podání Willem Dafoea. Pro svého otce spíše pokusná myš nežli syn, znetvořený vědec, který díky soustředěnému podání Dafoea s vážnou tváří podává dialogy, která snadno vybízejí k úsměvu.

Stejně tak k humoru snadno vybízí lechtivost momentů, které obsahují erotické pasáže a především snadno vybízející ke kontroverzím v momentě, kdy si divák neuvědomí, že jsou Chudáčci zcela unikátní případ. Tam, kde je většinou sex navíc a vlastně vyprávění nikam neposouvá, Chudáčci jsou jedním z mála filmů za poslední roky, kdy přítomnost sexuálních scén není vůbec zbytečná.   Děj filmu je zasazen do neupřesněného období Viktoriánského Londýna (i když obsahuje očividné futuristické prvky), i díky sci-fi prvkům ovšem nevadí, že je Viktoriánský Londýn vykreslen tak trochu jako z jiného světa.

Chudáčci působí jako film Tima Burtona v době, kdy jeho styl ještě nebyl okoukaný a zvládal být působivý, dá se vlastně snadno říct, že jsou Chudáčci ,,lepší film Tima Burtona´´ nežli poslední filmy skutečného Tima Burtona. První ze šesti kapitol poté jakoby se snažila vzdát poctu původnímu Frankeinsteinovi od studia Universal díky černobílému settingu, jakmile ovšem Bella duševně vyroste a roztáhne křídla, film v druhé kapitole přeskočí do barvy, rázem má ještě větší šanci vytáhnout se výprava filmu a výsledek nabízí něco, co za pochodu evokuje Karla Zemana, Terryho Gilliama nebo Wese Andersona. Film je poté zdánlivě zasazen do 19. století (i přes fantaskní nadstavbu), tedy do období, kdy témata jako emancipace a práva žen nebyla vyloženě na pořadu dne a byla brána jako nepřípustná.

Bella se poté z primitivního dítěte stává ženou posedlou sexem, kdy to celé snadno svádí k využití její naivity a faktu, že jí vlastně není příliš těžké přemlouvat a jakýmkoliv psychickým či fyzickým nátlakem jí zneužít. Adaptovaný scénář Tony McNamariho ovšem dokáže nejednou překvapit. Vlastně jde o velmi svěží film, protože i když se dá například vývoj událostí v kapitole Paříž snadno předpovědět, těžko se v průběhu čeká, že by se v Chudáčcích nějak pracovalo s tématy ženské emancipace a duševního rozvoje nezávislé ženy. A pak vás Lanthimos a McNamara poprosí, abyste jim podrželi pivo!

Charakterní příbeh

Chudáčci nejsou ani tolik filmem, který by sázel na černý humor a satiru. Černý humor a satirou jdou spíše ruku v ruce se silným charakterním příběhem, kdy je hlavní postava tak nosná především proto, že je její vývoj a jednání dávají smysl, doslova tato postava dozrává před oči diváka. Každá ze šesti kapitol nějak dotváří její osobnost, nedá se říct, že by cokoliv bylo nějak nadbytečné. V jeden moment naivní Bella zjišťuje, že svět není růžový, tu jí zaujme filozofie, tu najde „práci snů“.

I díky tomuto 141 minut filmu uteče jako voda, kdy se o filmech s podobnou délkou bohužel nedá říci to samé. To, že film příliš rychle uteče, je ovšem vlastně jeho zdánlivě největší slabost. Jde totiž o film, který nechce divák tak snadno opustit.   Kameraman Robbie Ryan pracuje s Lanthimosovým oblíbeným rybím okem ještě výrazněji nežli u Favoritky, především ovšem výtečně pracuje s nasvícením jednotlivých scén, mnoho scén má výtečnou barevnou kompozici, výprava je skutečně působivá a výrazná, stejně tak soundtrack Jerskina Fendrixe výtečně sedí k nastavené atmosféře filmu.

Lanthimos tak sice točí zdánlivě vděčnější film, přitom všem ovšem neztrácí to nejdůležitější – sám sebe. Dá se tak snadno poznat, že jde o film tvůrce Zabití posvátného jelena nebo Favoritky, zároveň působí jako tvůrce, který se skutečně vyvíjí. Má jasně danou vizi, obraz filmu nejednou svede i k nějakému tomu vizuálnímu vtipu, především se Chudáčci nikdy nezbaví nálepky podivnosti. I když je poté podivnost vnímána většinou jako negativní slovo, rozhodně tomu tak nemusí být v každém případě. V případě Chudáčků rozhodně ne.

Dá se naprosto snadno pochopit, že Chudáčci nebudou pro každého. Jde pořád o film s mentálně nevyspělou hrdinkou, která nechápe, že se nehodí strkat si okurku do rozkroku a šahat lidem pod sukně. Takovou, která si klade otázky o tom, proč lidé nemohou provozovat pohlavní styk 24/7 a plně si vlastně ještě neuvědomuje krapet zvrhlé nároky svých sexuálních partnerů. Film se dotýká prostituce, smilstva i případů, kdy se ze sexuálního vztahu stane vztah založený na posedlosti. Je ovšem příjemné sledovat protagonistku, která nad všemi zavedenými konvencemi a případnými nástrahy v podstatě mává rukou.

Její naivita je pořád většinu času komediálním zlatem, její následky navíc dávají pořádnou příležitost zazářit Marku Ruffalovi, který si po vzoru Emmy Stone zaslouženě došel pro oscarovou nominaci. Chudáčci působí jako film z jiného světa, byla by ovšem velká chyba vnímat to jako nějakou výtku. Už od výrazného zobrazení experimentů doktora Baxtera i zmíněných futuristických prvků jde o film, který nešetří nápady a nebojí se je použít. Málokterý film zvládá vyvolat pocit, že musel dát obrovskou míru práce a přitom nemůže být vzdálenější tomu, aby z toho vznikla taková blbost. I když jde dle všeho o dobový film, je aktuálnější nežli by se dalo říct. A Bella Baxter v závěru vydá za tucet feministek a polovinu takových gendermanů.

Film o objevování nejen své sexuality, ale především sebe samé, který zvládá být provokativní, i nejen díky tomu ovšem také naprosto sympatický. Nejen v momentech, kdy jedna postava dost možná (a možná také ne) záměrně evokuje postavu Quasimoda z Chrámu matky Boží v Paříži. Nejen v momentech, kdy se ukazuje, že každý výraznější vedlejší charakter je obsazen naprosto ideálně a zamrzí, že je výkon Emmy Stone všechny do velké míry zastíní (Margaret Qualley, Kathryn Hunter…).

Každá část filmu je jiná

Především skutečně potěší, že se v téměř každé kapitole přistupuje k filmu tak trochu jinak. Úvodní kapitola tak skoro místo Frankensteina zvládne evokovat Sloního muže od Davida Lynche, části děje s Bellou a Duncanem Wedderburnem v podání Ruffala poté chvílemi zvládají evokovat skoro až nějakou starosvětskou (i když trochu opepřenou) komedii od Billyho Wildera, závěr poté může snadno vyvolat skutečně ten pocit, že filmu spadne řetěz, kdy se náhle objeví ještě výrazná postava filmu, která zatím absentovala.

I když zdánlivý dějový zvrat ve filmu zpočátku působí navíc, rychle se ukáže, že šlo o příliš zbrklý pohled na věc, protože i tento kotrmelec zapadá do celého příběhu a nakonec vyústí ve vlastně úsměvné finále, které zvládne vyvolat pocit, že jde skutečně film o Yorgose Lanthimose.

To, že Yorgos Lanthimos zdánlivě natočil svůj nejvděčnější film vůbec neznamená, že jsou Chudáčci skutečně film vděčný. Na to už kolem něj teď krouží příliš kontroverzí a zápletka filmu rozhodně není pro slabé mentální povahy. Jde ovšem o naprosto svěží film, který působí dojmem, že v něm do sebe vše dokonale zapadá a z filmu, který začíná jako alegorie na Frankensteina, vyvine se v hypersexuální černou komedii a nakonec se stane funkčním dramatem o ženské emancipaci, se vyklube jedna z perel loňské filmové nabídky. Nejvíce stejně ovšem perlí Emma Stone, která posouvá význam herectví na nový level. Jen tak dál Lanthimosi!

Hodnocení: 10 z 10

Zdroj titulního obrázku: Searchlight Pictures