Nenápadný vysokoškolský profesor Paul Matthews (Nicolas Cage) se ze dne na den začne objevovat ve snech milionů lidí po celém světě a stane se tak globální celebritou. Rázem se mu začnou plnit všechna jeho přání, ale také pozná, jak vysoká je cena slávy… Tady je naše recenze filmu To se mi snad zdá.
Satirické To se mi snad zdá s výtečným Nicolasem Cagem (Recenze)
Rozebírání kariéry Nicolase Cage je rozhodně zajímavé. Nicholas Kim Coppola vstoupil do Hollywoodu jako nadějný herec, který si chtěl ve své kariéře zahrát Drákulu, Supermana a kapitána Nema. Dva body si mohl odškrtnout, za svou kariéru si došel pro Oscara za výkon ve filmu Leaving Las Vegas, namluvil jednu verzi Spider-Mana, díky svému takzvanému „cageování“ se stal meme legendou a stihl se tak výrazně zadlužit nejen díky neplacení daní, ale také díky nákupům nejrůznějších předmětů včetně dinosauří kostry.
Cage je herecký unikát, který musel kvůli finančním dluhům hrát poslední dekádu v nejrůznějších filmech pochybných kvalit. Díky filmům Pig nebo Nesnesitelná tíha obrovského talentu ovšem dokázal, že je pořád schopný působivých hereckých výkonů. Důkazem je i novinka Dream Scenario/To se mi snad zdá. Cage již nyní láká na to, že mu moc filmů v kariéře nezbývá, To se mi snad zdá by přitom jistě bude při vzpomínání na jeho kariéru patřit mezi minimálně nejpůsobivější výkony jeho kariéry.
Příběh o 15 minutách slávy, proměny fenoménu v teror a společnosti
Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli svůj třetí celovečerní (a první v USA produkci) film realizoval u studia A24. Jedná se o film, který zvládá v satirickém nádechu reflektovat spousty věcí. Pop kulturu, reakce veřejnosti, manažérskou manipulaci, společenský teror a mnoho dalšího. Celkový film je vlastně vyváženým balíčkem, který nejdříve začíná s tak trošku suchým humorem, aby samotný humor začal mít v průběhu více a více černý nádech. Zhruba v polovině film dokonce začne evokovat dánský Hon Thomase Vinterberga, který také sledoval, jak souhra okolností zvládne proměnit život jednoho člověka v nejnenáviděnější osobu ve svém okolí a prakticky omezovat jeho lidská práva.
Nutně to ovšem neznamená, že film začne být zajímavější právě až v té druhé polovině. Zajímavý je totiž v podstatě celou dobu. Celý film tak nějak žongluje s prvky absurdní komedie, thrilleru s fantasy prvky a velmi vzdáleně i sociálního hororu, kdy navíc díky zápletce o snech nesmí chybět narážka Na noční můru v Elm Street. Čert vem Kevina Bacona, po To se mi snad zdá se jediným novým Freddy Kruegerem může stát jedině Cage!
Kdo chce příliš moc, může ztratit vše, kdo chce málo, nemusí dostat vůbec nic
Citát z konce původní videohry Mafia vzdáleně může sedět k postavě Paula v Matthewse v podání Nicolase Cage. Na jeho postavu se jde dívat různými směry. Jde o muže středního věku, který je sice učitelem na univerzitě, nedosáhl ovšem zrovna výsledků dle svých představ, nezáří v očích svých dcer a očividně trpí malou sebedůvěrou i formou odvahy. Když se ostatně ukáže, že se Paul zjevuje mnoha lidem v jejich snech, je frustrován faktem, že ve snech většinou pouze přihlíží utrpení a nějak se v nich aktivně nesnaží pomoct svým studentům či vlastní dceři.
Pozadí toho, jak se vlastně Paul začne zjevovat ve snech, zůstává víceméně utajeno, v zásadní moment se ovšem ukáže, že Paulovo mentální rozpoložení nejspíše má vliv na jeho přítomnost ve snech. A i když poté Paulovo řádění ve snech není tak smrtelné jako zmíněného Kruegera, z trendu se rychle stane teror. Zápletka tak výtečně graduje, především zvládá s krapet prazvláštním konceptem sofistikovaně pracovat. A to především v momentech, kdy dojde na zmíněnou satiru. Film s téměř plešatým Nicolasem Cagem tak věrohodně reflektuje přístup mnoha lidí k tomuto prazvláštnímu jevu. A přes převažující nádech černého humoru ono zaznamenání působí zcela věrohodně.
Trapno jako obří překážka
Paula jakoby zjištění o abnormálním jevu nakoplo. Paul má najednou díky své popularitě ambice konečně napsat knihu, zároveň odmítá komerční nabídky (výtečně napsaná scéna si perfektně utahuje z povrchnosti podobných PR agentur). Po této výtečně scéně dochází k další výtečné dialogové konfrontaci, která opět přeskakuje mezi vlnou absurdna a lehkého trapna. To se mi snad zdá úmyslně krouží okolo hrany trapnosti, aby naprosto autenticky zachytila momenty, ve kterých není zase tolik těžké se poznat. Je to jakoby norský filmař Borgli napsal skutečné úryvky ze života, především v moment, kdy Cage v jedné scéně s prdem v neideální moment může některým divákům vrátit nepříliš veselé vzpomínky.
Paul se v průběhu filmu v podstatě stane obětí cancel culture, kdy je opět z filmu cítit ta sympatická satirická rovina. Film si tak zvládne ze své zápletky utahovat, zároveň v důležitých momentech zůstat mrazivě realistický a vyvolávat komplikované emoce. Na jednu stranu je vlastně snadné se v Paulovi vidět. Stejně jako někdy každý by i on nejspíše stál o kontrolu nad lidmi kolem sebe. V momentě, kdy s jeho vystupováním v cizích snech dojde k brutálnější formě, To se mi snad zdá jako by evokovalo v podobě Paulova případu ty případy, kdy je učitel obviněn ze sexuálního obtěžování nebo kolektivní šikany.
Nicolas Cage a jeho působivý výkon
Právě díky To se mi snad zdá si již Nicolas Cage zvládl dojít pro nominaci na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herec – komedie/muzikál. Není se poté čemu dvakrát divit, protože Cage je nejen na první pohled skoro k nepoznání, ale zároveň dává do role Paula skutečně vše. Zrovna herec přezdívaný chodící meme by měl být pro tuto roli v podstatě ideální. Cage ovšem na rozdíl od zmíněných filmů pochybných existencí rozhodně není po herecké stránce k smíchu. Cage tu ostatně musí pokryt hned několik charakterních vlastností poměrně komplexního charakteru. Usedlý profesor, někdo, komu sláva rychle stoupla do hlavy, k nenávisti poháněná osoba i člověka, který se snaží projevit projevení emocí a film následně opět skrze dialogy postav reflektuje to, jak jsou podobná vyjádření kontroverzních osobností komentována. Celé to jenom utvrzuje tvůrčí vychytralost.
Zároveň potěší tvůrčí přístup Borgliho, který si chvílemi hraje s divákem a nechává ho zmateného v oblasti toho, zda je daná scéna skutečná nebo jde o další sen. Jde tak o chytrý film o chytrých tématech, který si zároveň chytře hraje s divákem. Samotný střih Borgliho má neskutečnou energii, v jistých momentech si film chytře vyhrává se zvukem, v závěru poté dokáže vyvolat i nevyhnutelné obavy ohledně budoucnosti vývoje technologie. Výsledek tak skutečně zvládá pobavit, zároveň ovšem zvládá i zamrazit. Jde přesně o ten typ filmu, který utvrzuje, jak moc velkou škálu emocí může zvládnout vyvolat jeden celovečerní film. Od studia A24 se jedná o další trefu a jednu takovou milou sladkou tečku ke konci roku. Nejen díky faktu, že ten film zcela určitě u nejednoho diváka dokáže napravit reputaci samotnému Cageovi.
Recenze filmu To se mi snad zdá závěrem
Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli realizoval chytrý film, který zvládá vyvolat různé typy emocí. Absurdní komedie, společenská satira a thriller s přesahem sociálního hororu dohromady funguje v jednom stabilním balíčku spolu s jedním z nejlepších výkonů v kariéře Nicolase Cage. Zábavnost celého filmu by se dala krájet, zároveň přitom potěší jeho komplexnost a schopnost se vyjádřit k mnoha tématům. Skvělá třešnička na dortu filmového roku 2023, která snad v nejednom oku napraví Nicolasi Cageovi reputaci. Jedná se nejen o jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku, ale také o jeden z nejchytřejších filmů letošního roku. Výtečně sebeuvědomělá a především skutečně chytře vystavěná podívaná!
Verdikt: 9 z 10
Tohle byla naše recenze filmu To se mi snad zdá. Dáte novince s Nicolasem Cagem šanci i vy?
Zdroj titulního obrázku: A24
