Přinášíme vám další recenzi redakce, tentokrát na nový horor Primát. Režisér Johannes Roberts, který má s žánrem své zkušenosti (47 metrů, Resident Evil: Raccoon City) natočil horor, kde šimpanz chytne vzteklinu a začne boj o život. Někteří z nás v redakci byli na film zvědaví. Bez delšího zdržování se tedy jdeme podívat, co na tuhle novinku říkají naši nadšenci do hororů. Povedlo se to nebo je to zklamání? Tohle je recenze redakce na film Primát.
Příběh filmu
Vysokoškolačka Lucy se vrací ze školy domů na prázdniny a bere s sebou partu přátel. Kdo by taky nechtěl jet do „vytuněné“ haciendy u moře, k jejímž rezidentům patří i roztomilý a přátelský šimpanz Ben. Ten se stal členem rodiny díky Lucyině zesnulé mamince, která ho v rámci své vědecké práce učila a naučila komunikovat s lidmi. Z ráje se ale může stát peklo lusknutím prstu. Stačí nešťastná shoda náhod, drobné poranění, infekce a mírumilovný lidoop se promění v nebezpečné monstrum. Jeho inteligence a fyzická síla ho přímo předurčují k tomu, aby si s vyděšenými lidskými obyvateli domu pohrával a zbavil se jich, jakmile ho přestanou bavit, bez ohledu na dosavadní dobré vztahy. (CinemArt)
Antonín Matějíček
Animal horory a survivaly mám fakt rád, o to víc mě mrzí, v jak bídném stavu ten žánr poslední dobou je. Většinou dostáváme buď totální průměr, nebo vyložené bizáry. Takové Žraloky v Paříži budu mít jako nepříjemnou pachuť na jazyku ještě hodně dlouho. Naštěstí je tu Johannes Roberts. Jeho první 47 metrů patří k tomu lepšímu ve „žraločím“ subžánru a i jeho Strangers jsou mnohem stravitelnější než to, co se značkou momentálně provádí Renny Harlin. Teď Roberts vyměnil ploutve za opičí packy a výsledek mě docela potěšil. Příběh nemá cenu moc řešit. Klasický návrat domů, osobní traumátka a parta přátel podle žánrových archetypů. Hlavní hrdinka má ale doma šimpanze, co umí znakovat a když tenhle mazlíček dostane vzteklinu, začíná vybíjená, jaká tu dlouho nebyla.
Primát sice nesbírá body za originalitu nebo nějakou převratnou invenci, ale o to mu ani nejde. Body sbírá v tom, že se nebojí ukázat na kameru totálně destruktivní chování zvířete a následky na nebohých tělech teenagerů. Gore je v tomhle filmu velmi šťavnaté a milovníci jako já si přijdou na své, když dojde na trhání lidských končetin a podobné lahůdky. Kamera neuhýbá, což je jen dobře. Za mě by sice klidně mohli přitlačit a ukázat ještě víc (já vím, jsem v tomhle trochu magor), ale i tak práce s kamerou funguje skvěle. Díky ní je tam dost momentů, kdy se nebudete cítit úplně pohodlně, protože víte, že tam někde nad vámi visí ten chlupatý raubíř.
Největší pochvalu ale projekt sklízí za praktické efekty. Ať už jde o zmíněné gore, nebo fakt, že opičáka hrál chlápek v obleku. Žádné pitomé CGI se nekoná a snímku to neuvěřitelně přidává na autenticitě. Ve výsledku jde o velmi příjemné hororové překvapení, které je kraťoučké, dost brutální, sympaticky obsazené a nemá potřebu si hrát na něco, co není. Sice bych snesl ještě o level vyšší brutalitu, ale jinak jsem hodně spokojený. Pokud plánujete domů nějakou formu primáta, tenhle kousek by vás mohl teoreticky připravit na to, co všechno se může pokazit.
Johannes Roberts doručil přímočarou žánrovku, která sází na poctivé řemeslo místo digitálního balastu. Je to intenzivní, krvavá a v dobrém slova smyslu „staromilská“ jízda, která vás sice neoslní hloubkou scénáře, ale spolehlivě vás zneklidní každým záběrem na masku šimpanze a každým detailním záběrem na trhající se maso. Velmi solidní survival, který na nic nečeká a jde rovnou po krku.
Hodnocení: 8/10
Marek Lízal
Nečekal bych, že to u filmu od režiséra Robertse řeknu, ale bavil jsem se. Víc, než jsem čekal. Primát je od začátku solidně natočená zábavná jednohubka, která ví, čím chce být a dělá to dobře. Jeden dům, pár postav a šimpanz se vzteklinou. Roberts od začátku nečeká a rychle nás seznámí s postavami, které mi přišli sympatický, jasně někdo se najde, kdo vás bude trošku štvát, ale není tady nikdo natolik rušivý, jak bych v takových filmech čekal.
Hlavní hrdinka je velmi sympatická a dokázal jsem ji fandit. Koho, ale musím zmínit je herec Troy Kotsur, který dostal Oscara za filmu V rytmu srdce. Kotsur je od narození neslyšící, a proto se mi velmi líbilo, že v pár scénách film tohle využije, ztlumí se zvuk okolí a stejně jako on nic neslyšíme. Divák si při jeho scénách k postavám díky znakové řeči a vztahům jaký ve filmu postavy mají si jeho dokážou lépe užít a přát jim, aby to pro ně dobře dopadlo. Ale je tady jeden šimpanz, který chytl vzteklinu a zábava brzo skončí.
Šimpanz Ben je hodně super. Je strašně skvělý, že filmaři vsadily na masku před digitálními efekty. Díky tomu Ben působí o to živěji, přesvědčivěji a hlavně děsivě. Člověk z něho má respekt a nechtěl by se s ním dostat do kontaktu. Film se toho v několika momentech nebojí a Ben tady utrhne někomu čelist, kůži z obličeje, rozbije šutrem hlavu, anebo někoho pořádně rozseká na maděru. Primát mě také překvapil v tom, jak se mu daří budovat napětí, které tady funguje a při některých částech filmu se stalo, že jsem byl do toho správně ponořen a bál jsem se odkud Ben vyskočí a někoho zabije.
Není to chytrý horor, nic přelomového, ale všechno co chce, tak dělá dobře a filmaři si na tom malém prostoru a s tou krátkou stopáží (kterou mega chválím) pohráli hezky a dopřáli minimálně mě zábavnou jednohubku na kterou se mi ani moc nadávat nechce. Oproti posledním dvěma hororům v kině Silent Hill: Noční můry (tohle byla katastrofa) a Ozvěně (průměr, který s odstupem času je v mých očích na tom trošku hůře), tak Primát vítězí.
Hodnocení: 7/10
Tohle byla recenze redakce na horor Primát. Doufáme, že se vám naše dojmy líbily a snad jste si udělali díky tomu obrázek, jestli dát filmu šanci nebo ne.
Zdroj titulního obrázku: Paramount Pictures
