Bela je bezstarostná osmiletá holka vyrůstající v harmonické rodině, která má stejně jako spousta dalších dětí svého imaginárního přítele, který jí pomáhá překonávat samotu. V jejím případě má však podobu její vlastní matky, jen se nechová jako milující lidská bytost. Právě naopak, každá její interakce s Belou nahání husí kůži a pocit přítomnosti čehosi zlověstného je čím dál intenzívnější. Mnohem horší ale je, že tahle bytost není zdaleka tak imaginární, jak by si Bela a její rodiče přáli. (CinemArt)
Tohle se nepovedlo
Od tohohle hororu jsem měl jako fanoušek žánru nějaká očekávání, protože jméno režiséra mi dávalo naději a trailer nevypadal vůbec špatně. Vypadalo to, že se nás řítí minimálně fajn hororová podívaná. Bohužel nemůžu být po odchodu z kina příliš pozitivní. Neskutečná máma je horor, který má hodně chyb a ta výrazná je hned na začátku filmu. Zlá entita je rychle představena, vysvětlí se, co chce, a následně začne na papíře slibně vypadající rodinné drama s nevinným dítětem.
Dobrý film jde poznat od začátku, nebo teda minimálně to, jak bude působit a vypadat. Neskutečná máma od začátku na mě dělala dojem, že se nikdo moc nesnažil natočit kvalitní horor a natož dobrý film. Scénář vychází z knižní předlohy autora Joshe Malermana, který stojí například za předlohou V pasti, kdy se i tohle dostalo filmového zpracování se Sandrou Bullock v hlavní roli. Na papíře film vypadá slibně, ale všechno to působí na plátně neskutečně polovičně, až bych se nebál říct odfláknutě.
Režisér Rob Savage, kterého jsem považoval před tímto filmem za dobrého hororového režiséra mě poprvé teď zklamal a trošku ho podezřívám z toho, že si šel hlavně pro výplatu, protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak to, že režisér, který stojí za horory Host a Kostlivec doručí něco tak podprůměrně mainstreamového, že mě to během sledování párkrát dokázalo uspávat. Savage se nesnaží pracovat s atmosférou a napětím. Většina hororových scén je jen o tom, že jsou postavené na očekávaných lekačkách, kde některé sice možná budou nepříjemné díky zvukovému efektu, ale jsou nezajímavé a lekačky nedělají dobrý horor. Někomu to možná může stačit i tento styl strašení, a rozhodně to nikomu neberu, ale i fanoušci lekaček musejí uznat, že tomu chybí hodně k dobrému hororu.
Hloupý a někdy směšný horor
S námětem by se dalo zapracovat mnohonásobně lépe a tvůrci nám mohli doručit nepříjemnou, mysteriózní, psychologickou, atmosférickou podívanou, ale místo toho dostáváme jen sled divných, nefunkčních situací, kde jsou postavy za hrozný idioty. Když se v jednu chvíli stane, že postavy se snaží vyřešit tento problém a film se dostane do části, který začne připomínat V zajetí démonů, Insidious a podobné horory s paranormálními jevy, tak tady mě to popravdě začínalo poprvé za celou dobu bavit a začal jsem cítit, že to možná skončí nadějněji. Bohužel tohle přijde až ve druhé polovině. Ale to není to nejhorší. Celá tahle sekvence končí naprosto směšně, kde se nejeden divák bude držet, aby se nezačal smát. Tahle pasáž, která dávala naději, že to bude lepší, díky novým postavám, které do filmu přišli a zajímavému prostředí, tak to celé ve výsledku bylo naprosto zbytečné a kdyby to tady nebylo, nic by se nezměnilo. Ten film by byl pořád podprůměr.
Je hrozná škoda vidět, jak film začne pracovat se vztahovými problémy, které jsou nastíněny, ale strašně rychle se hodí do koše a vůbec se to více nerozebírá a neřeší. Ten film je strašně moc povrchní. Jak jsem již zmiňoval, tak namísto práci s tématem, se zlou entitou či psychologickým rozložením hlavních postav se film zaměřuje na zběsilé utíkání před entitou, kde se to někdy dost mění na digitální podívanou, která i díky tomu ztrácí na uvěřitelnosti, strachu a zájmu diváka ve sledování tohoto hororu. Útěkové sekvence jsou často snímané tak, že je to zběsilé, střihově chaotičtější a do toho se entita začne měnit na nepěkné digitální triky. V jednu chvíli mě z toho utíkání postav před zlem bolela hlava a já si říkal, proč vůbec sedím v tom kině sleduji to.
O to více naštve, když vidíte oscarovou herečku Jessicu Chastain, která se snaží svými grimasy zahrát dvojroli. Druhá máma bohužel krom úvodní scény se svým děsivým úsměvem nedostane patřičný prostor a většinu času pak sledujeme ty zmíněné naháněčky, kde Jessica místo toho měla dostat prostor pro ty psychologický a děsivější momenty, kde se mohla vyřádit. Do toho tady máme také fajn kameru, která snímá mnohdy tak, že se otáčí při hororových scénách o 180° a snaží se navodit nepříjemný pocit, kdy čekáte na lekačku. Co se týče toho řemesla tak ano, jde vidět, že za tím stojí lidi, kteří vědí, jak se točí filmy či horory, ale práce se scénářem, směr, jakým se vydali a ta povrchnost dělají z Neskutečné mámy nevýraznou podívanou.
Neskutečná máma závěrem
Tam, kde to na začátku vypadalo před uvedením na nadějný horor od šikovného režiséra jsme dostali zklamání, na které se rychle zapomene. Rodinné drama, trauma a dětská nevinnost nejsou zpracovány dobře. Nepomáhá ani fakt, že to nefunguje ani po té hororové stránce, kterou režisér u filmech Host a Kostlivec zvládal moc hezky a díky němu jsem se na tenhle kousek celkem dost těšil. Bohužel jde o snímek, který nefunguje jako horor a ani jako film. Jessica Chastain se sice snaží, ale nedostala ten pořádný prostor zazářit a případně se zapsat svým výkonem do žánru. Má to pár nápadů kamerových, krátkou stopáž devadesát minut, a úvodní fajn scénu, ale jde o přehlídku nepovedených scén, kde se změna lokací nepovedla a ta jedna trapná sekvence připomínající V zajetí démonů nebo Insidious tomu ještě více podkopla nohy. Neskutečně máma je tak ve finále horor, na který se hned po dokoukání zapomene a já doufám, že režisér Rob Savage si příště vybere něco lepšího a vrátí se do těch vod jako před tímto filmem.
Hodnocení: 4/10
Doufáme, že se vám recenze na horor Neskutečná máma líbila a víte díky tomu teď, jestli dáte filmu šanci nebo ne.
Zdroj titulního obrázku: CinemArt
