Řezník: Proč není nutné se stydět za lásku k jeho filmům (Téma)

0
Zdroj: ZNK

UPDATE: Gratulace filmu Na plech za výrazný úspěch v kinech.

Martin ,,Řezník´´ Pohl a jeho ZNK filmové univerzum

Řezník brzy do oficiální distribuce uvede svou novinku Na plech, které se již dočkala první várky předpremiér a dle očekávání se jí dle všeho povedlo rozdělit diváky opět na pár skupinek. Ano, Na plech nebude jako ostatní filmy Martyho Pohla pro všechny. A ti, kteří budou jeho novinku chválit, budou nejspíše opět některými obviněni z nevkusu, slabosti pro pokleslý humor  a mentální nevyzrálosti. Jde přesně o ty případy, kdy se projeví krásná definice toho, co to vlastně znamená konstruktivní kritika.

Jehovova pomsta
Zdroj: ZNK

U recenze na Párty Hárd použil Petr Cífka z MovieZone větu, která by se dala tesat – „Libovolných deset minut z filmu by zabilo nejen Marka Ebena, ale i Zdeňka Svěráka podpíraného Michalem Horáčkem a Táňou Fischerovou.“ Platí to nejen o Párty Hárd, ale v podstatě o každém filmu Martyho Pohla. Je ovšem ten, který se u těchto filmů baví, automaticky někdo, kým se má opovrhovat? Humor jako takový je komplexní disciplína, kterou nejde nijak optimalizovat. Někomu je určen různý typ humoru. Někdo má naopak slabost pro humor specifický. A někdo prostě ocení kvalitní humor, když ho pozná. Přitom nutně nemusí záležet na tom, jak moc černý, cynický a nebo fekální je.

Sázka na černý nebo drsný humor navíc neznamená, že daný typ humoru nemůže skrývat chytře vystavěné pointy a šikovný vypravěčský cit. A navíc i zdánlivě vulgární produkt může skrývat něco navíc. To jen na úvod jako jistá snaha promluvit do duše těm, kteří se na filmy od Řezníka a lidi, kteří bez studu dávají jeho filmům palce nahoru, dívají skrze prsty.

Párty Hárd
Zdroj: ZNK

The Beer Story a Deprivacni stianol jistě stojí za pozornost, text se ovšem věnuje čistě oficiálním částem filmového ZNK univerza. Tak hezky na Chorvata, Párty Hárd startuje!

Život není krásný (2008)

První oficiální film ze ZNK filmového univerza, který je zároveň první českou adaptací videohry, za kterou stojí… Marty Pohl! Ano, Řezník na základě vlastní videoherní sérii realizoval film na motivy této série. Řezník v amatérských podmínkách realizoval svůj první snímek, který sice vznikl doslova na koleni, už tehdy ovšem ukázal, že i s málem dokáže zajímavé věci.

Jarda Malík (nechť Jan Sembdner odpočívá v pokoji) tak není nejsympatičtější protagonista, jeho postupné vymáhání peněz a honba za tím dostat se z dluhů je ovšem pohlcující. Film postupně ukazuje, že život skutečně díky pochybným existencím a různým náhodám není krásný a Pohl navíc k vyprávění celého příběhu přistupuje zajímavou a svěží formou. Ještě s horšími produkčními podmínkami nežli Guy Ritchie u Sbal prachy a vypadni a Robert Rodriguez u El Mariachi, přesto sympaticky kreativní a především působící dojmem, že se skutečně vše realizovalo s láskou.

Pohl se možná nikdy úspěšně nedostal na filmovou školu, jeho kreativní zápal už v Život není krásný ovšem dokazuje, že filmové školy nutně není třeba, tedy pokud má člověk nějaký talent a je schopen ho prosadit. Sešlo se tam toho více – ochotná parta přátel, sympatická absence pokusů o to humor filmu nějak zmírnit a celkově sympatická undergroundová forma. Život není krásný z roku 2008 i po letech baví a obstojí jako velmi sympatická jednorázovka, taková česká verze Clerks. Těžko by se podobně jako u prvotiny Kevina Smitha dalo čekat, že se tu rýsuje start celého propojeného světa.

Jehovova pomsta (2010)

Robin Král v podání Rostislava Neidharta se poprvé objevil již v Život není krásný, právě jeden ze svědků Jehovových se v roce 2010 dočkal vlastního filmu. Mnozí by nejspíše mohly opět začít s tím, jak Jehovova pomsta projevuje nevkus, uráží náboženství, zesměšňuje homosexuály a postižené, nutí nás se smát pokleslému humoru. Ale jistě, že ne!

Právě zde se projevuje, že se každý film Martyho Pohla ze ZNK univerza vydává trochu jiným směrem. Terč v Jehovově pomstě je očividný, je to především kritika toho, jak se dá s náboženstvím a vírou ostatních manipulovat. Řezník tak servíruje duševní očistu někoho, kdo se stal zmanipulovaný vírou. Kritika svědků Jehovových se do jisté míry nabízí snadno, Pohl se ovšem nutně nevysmívá celému náboženství jako takovému. Prostě jen některým, kteří opravdu hodlají náboženství využívat ve svůj prospěch. A pak se najdou naivní lidičkové jako je Robin Král.

Kvalita zhruba na úrovni Život není krásný, menší či větší výskyty postav známých z minulého filmu a představení výtečné postavy homosexuála Vlasty v podání Martina Pohla Sr. Jehovova pomsta je v kontextu celého ZNK univerza sympatická tím, jak každým zhlédnutím více a více zraje. Každým zhlédnutím do sebe začíná vše více zapadat a Jehovova pomsta je přes svou dávku specifického Pohlova humoru skutečně chytřejší film, než si budou mnozí chtít přiznat.

Kdo bude chtít, najde v Jehovově pomstě pouze vulgární nevkusnou komedii. Kdo bude chtít více, najde skutečně chytrý film, který člověku také naznačí něco o smyslu života. Film výtečně graduje k funkční pointě a dost možná jde o film, který nejvíce ztělesňuje scenáristickou rafinovanost Martyho Pohla. A Robin a Vlasta jsou určitě postavy, které si v budoucnu ZNK univerza zaslouží více prostoru.

Máma má raka (2016)

Třetí amatérský film ze světa ZNK, stejně jako Jan Sembdner opustil svět předčasně i hlavní herec Kamil Bílek. Řezník realizoval film, který by mu kino Aero vzalo maximálně do Festivalu otrlého diváka a představil šikovně vystavěný příběh lůzra, jeho příběh je poté také příběhem o lásce, pravém přátelství, hajlujících invalidech, nekrofilních potřebách a alkoholu.  Jestli měl nějaký film představit narativní schopnosti Martyho Pohla, byl to film Máma má raka.

Jistě, humor ovšem mnohé rozdělí, divák, kterému Máma má raka sedne, ovšem dostane vybroušený zábavný kus, který ze všech tří amatérských filmů ze světa ZNK nejlépe funguje po stránce příběhu a vlastně i postav. Kamil, Řehák i poručík Dan jsou tři nosné postavy, každá z nich má navíc šanci se projevit, především v momentě, kdy se Řezník nebojí zásadních zvratů, které z Máma má raka rázem dělají tak trochu jiný film.

Objektivně lepší technické zpracování, očividně náročnější realizace a svým způsobem to nejlepší možné volné pokračování původního Život není krásný. Starší známé postavy se vracejí (táta a syn Janští), nové se představují (Grundza!), Jardu Malíka a Kamila už více neuvidíme.  Radim Neuvirt se už zde projevuje jako z největších hereckých talentů, které Pohl představil světu a to i díky poměrně zdrcujícímu finále.

Máma má raka uzavírá jednu volnou trilogii původního ZNK univerza a především jednu kapitolu celého tohoto světa. Jsou to pořád amatérské filmy, pořád je ovšem radost se k těmto filmům vracet. A na koho jsou Párty Hárder a Na plech už příliš mainstream, vždy se může vrátit ke kořenům.

Párty Hárd (2019)

Párty Hárd
Zdroj: ZNK

Realizace filmu Prokopat se ven nevyšla, Řezník se proto rozhodl realizovat středoškolskou komedii, do které investoval vlastních 250 tisíc korun. A vznikl film, který budoucí směřování filmové kariéry Martyho Pohla navždy změnil.

Řezník vsadil na riskantní strategii, kdy se rozhodl pronajímat si kina a film distribuovat po vlastní ose. Něco takového se ovšem vyplatilo, film se stal kultovní záležitostí a zajistilo fakt, že budoucí filmovou tvorbu Martyho Pohla zajistila produkční společnost Bontonfilm. Nic z toho by ovšem nebylo možné, kdyby neexistoval již prakticky kult jménem Párty Hárd.

Byla by krátkozraké odsoudit Párty Hárd pouze jako studnu vulgárního a fekálního humoru.  Hodinová záležitost, která nikdy nepovolí límec a nadále sází na nové vlny dialogové a situační komiky, která na jednu stranu dost možná předvádí mnoho zkaženého, na tu druhou ovšem dokáže za pochodu mnohokrát překvapovat a ryzí vystřízlivění nenabídne ani po opakovaném zhlédnutí. I proto, že během sledování dochází ke konfrontaci pocitů, snesitelnosti a fyzického ideálního pocitu. Párty Hárd je přesně ten typ filmu, který nutí diváka při jeho sledování něco cítit.

Párty Hárd je přesně ten typ film, u kterého sejde na úrovni lidského vkusu a úrovně toho, co vše je schopen překousnout. Martin Pohl se s postavami nepáře a neštítí se psychického domácího násilí, obličejů plných beďarů či vylučování hoven při pohledu na jiné hovno. Při sledování často dochází k úvahám nad tím, zda Pohl čerpá z vlastních zážitků nebo má pouze divokou fantazii. V jistých bodech jde možná Pohl skutečně až příliš za hranu vkusu a výsledek je jenom lehké kroucení hlavy, spousta komediálních zlatých nugátů to ovšem vykupuje. Stačí pět minut s Grundzou a vše je rázem odpuštěno.

Často se říká, že omezené production values akorát svádí k větší kreativitě, Párty Hárd poté v rámci amatérských podmínek předvádí skoro až vrcholový sport. Celkově audiovizuální podání tak není uhlazené, zůstává ovšem živelné.  Pohl natočil film , který má očividně nějaký tvar, díky tomu ve výsledku i ucelenou autorskou vizi.  V omezených podmínkách prostě v roce 2019 vznikla audiovizuálně divoká podívaná, která je sice fekální, vulgární a zvrhlá, zároveň ovšem i kreativní, zábavná a a především uvědomělá.

Párty Hárder: Summer Massacre (2022)

Párty Hárder
Zdroj: ZNK

Z filmu, který vznikl za čtvrt milionů korun, se Řezník doplazil k pokračování, které bylo realizováno za pár milionů korun a jednu dobu bylo jedničkou na Netflixu. Řezník se přesunul do mainstreamu a mnozí se samozřejmě mohli obávat toho, že Řezník v mainstreamu přijde o svou univerzální tvůrčí přidrzlost a dojde k jisté formě vykastrování jeho rukopisu. Nestalo se!

Párty Hárder i díky delší délce vybízí k záchvatům smíchu častěji než původní film, především i proto, že je skutečně obdivuhodné, co vše ve filmu prošlo a co je díky tomu součástí filmu uvedeného v normální kinodistribuci. V rámci české kinematografie Párty Hárder dle očekávání představuje přesně ten neohrabaný a svěží vítr, i americké komedie, které pracují s vulgaritami a sexuální motivy, můžou v několika momentech vedle Párty Hárder působit jako večerníček pro děti. Pokračování původní Párty Hárd dokáže za pochodu stejně překvapovat a často vyloženě střídat jeden skvělý situační či dialogový humor za druhým.

Párty Hárder přitom ovšem skutečně dokáže dodržet pravidlo pokračování o tom, že by to celé mělo být tentokrát větší, přitom ovšem divák nemusí nutně získat pocit, že byl zatracen zdrojový kód první Párty Hárd.  Větší rozpočet je na filmu rozhodně poznat. Vymazlenější vizuální stránka (tentokrát se pracovalo i s drony a především reálnou filmovou kamerou), větší komparz, velkolepější podání, animované sekvence i solidně chaoticky zpracovaná válečná scéna ze Srbských milic.

V jádru se přitom v podstatě jedná o stejně divokou podívanou, pokračování původního filmu dokáže ovšem působit nejen více filmověji, ale i ambiciózněji. I proto, že se pod tou vrstvou hoven, penisů, dámských koz, prdelí a jednoho sprostého slova za slovem, skrývají i tři fungující vývoje hlavních hrdinů. Poulíček v podání Adama Ernesta je například rázem povýšen na jednu z hlavních rolí a jako náhradník za Petra z prvního filmu se rázem z karikaturního protivníka stává skvěle napsaná postava, která funguje především i díky skvělému vyvrcholení jeho příběhu.

Celkově zůstávají postavy nadále především hovady, v druhém filmu ovšem dokáže většina z nich působit o poznáni lidštěji. Jsou to pořád především charaktery, které páchají neuvěřitelná zvěrstva, v Pohlově podání ovšem nikdy nedokážou působit jako vyložené karikatury. Především i proto, že se pořád jedná o velmi specifickou podívanou, což je poznat i na samotných postavách a jejich činech.

Párty Hárder: Summer Massacre
Zdroj: ZNK

U Párty Hárder: Summer Massacre nejspíš Martin Pohl nejen dokáže uspokojit fanoušky prvního filmu, ale i překonat očekávání a zajít ještě dál nejen v rámci v nekorektního humoru. Pod vulgární slupkou nejspíš pořád valná hromada neobjeví něco víc, to ovšem ukáže až historie.

Na plech (2025)

Na plech
Zdroj: ZNK

Bylo by snadné odkázat na recenzi a povídání o Na plech a celém ZNK univerzu tím uzavřít. Řezník ovšem i v mainstream vodách zvládá dělat takovou radost, že je snadné pár vět utrousit. Fanoušci ZNK univerza zklamání jistě nebudou.

I nejnovější film Martyho Pohla je takovou horkou papričkou, kterou rozhodně nestráví každý. Divné, odpudivé i vyloženě kruté výjevy ovšem doplňuje Pohlova neutuchající kreativita, výtečné tempo celého příběhu, skvělé výkony naturščiků i profesionálních herců, kteří do jednoho působí, že si své role užívají, v součtu i do sebe skvěle zapadající příběh. Rok 2025 je na samém počátku, přesto se ovšem dá těžko věřit tomu, že v blízké době dorazí zábavnější český snímek. In Marty Pohl We Trust!

Závěrečná slova k článku Řezník: Proč není nutné se stydět za lásku k jeho filmům

Na plech
Zdroj: ZNK

Bylo by naivní domnívat se, že tohle povídání o dosavadním ZNK univerzu nějak radikálně změní pohled jistých lidí a donutí je objevit ve filmech Martyho Pohla kouzlo, které nevidí. Filmy Martyho Pohla nejsou filmem pro každého. Stejně tak jako nikdy nebudou filmem pro každého komedie Zdeňka Trošky nebo Jiřího Vejdělka.

Jestli humor Řezníkových humorů něco dokazuje, je to široký rozsah, který může humor nabízet. A je na každém, jak se k tomu postaví. Jisté je, že si tento výjimečný filmař postup do mainstreamu zasloužil a jeho pozdější tvorbu se vyplatí sledovat. Nejen díky faktu, že jeho poslední snímek Na plech dokazuje, že by se mu skutečně mohlo dařit i trochu mimo komediální žánr. Čím více ZNK filmů, tím více bude život alespoň trochu krásný. Těšíme se Marty!

Zdroj titulního obrázku: ZNK

-REKLAMA-

Zlatovláska – Nová adaptace milované pohádky (Recenze)

0
Zlatovláska
Zdroj: Bioscop

Královský panoš Jiřík (Tomáš Weber) ochutná sousto z magického hada a porozumí řeči zvířat. Proviní se tím však proti příkazu svého krále (Ján Jackuliak). A tak jej čeká buď trest smrti, nebo nejistá a nebezpečná cesta za Zlatovláskou (Jasmína Houf), princeznou z tajemné říše uprostřed moře. Vydá se proto na cestu v doprovodu Štěpána (Marek Lambora), se kterým vyrůstal od dětství, a malého psíka Štístka, jemuž Jiřík zachránil život. Jiříka čeká po cestě celá řada dobrodružství i překvapení. Netuší, že Štěpánem cloumá závist a není to tak upřímný kamarád, jakým se zdál být. Naštěstí má Jiřík statečné spojence, zvířátka, kterým pomohl…

Zlatovláska – Pohádka Karla Jaromíra Erbena ožívá v nové podobě

Zlatovláska
Zdroj: Bioscop

Povědomí o pohádce Zlatovláska udržuje především často reprízovaná televizní adaptace z roku 1973 s Petrem Štěpánkem v hlavní roli. Již téměř dvě dekády ovšem existuje scénář Lucie Konášové (první Anděl Páně) a ještě koncem minulé dekády mohla proběhnout realizace nové Zlatovlásky v režii Václava Vorlíčka. Režisér seriálu Arabela, Tři oříšků pro Popelku nebo Dívky na koštěti ovšem zesnul v únoru 2019 a bylo tedy jasné, že Zlatovláska od tvůrce, kterého jde bez problému označit za českého pohádkového klasika, nikdy nevznikne.

Zesnutí Vorlíčka ovšem nutně neznamenalo, že je realizaci scénáře Konášové konec. Pohádka nakonec skutečně vznikla. Její režie se chopil Jan Těšitel, v hlavních rolích se poté představí Jasmína Houf (její děd se na Zlatovlásce z roku 1973 podílel jako výtvarník), Tomáš Weber a Marek Lambora. A dokonce se vrací také Petr Štěpánek, který nahrazuje Ladislava Peška v roli krále/otce Zlatovlásky. Natáčelo se nejen v Česku a na Slovensku, ale také na Sicílii, už trailery lákaly na to, že nás nečeká 50:50 předělávka té poměrně populární televizní Zlatovlásky a moderní filmařské postupy snadno mohly pomoct k tomu, aby tato pohádka byla něčím speciálním. Otázka je tedy jasná – Jak moc se vlastně nová Zlatovláska povedla?

Zlatovláska působí velkolepě. Ale ne směšně velkolepě!

Zlatovláska
Zdroj: Bioscop

Tak předně, nikdo by opravdu neměl očekávat nové zpracování té původní Zlatovlásky od A do Z. Zlatovláska Těšitele má především v úvodu mnohem blíže ke klasickému příběhu Karla Jaromíra Erbena. Jistě je to pořád pohádka, zároveň ovšem Těšitelova Zlatovláska opravdu vyvolává dojem, že se odehrává v jakémsi realističtějším středověku s fantaskními prvky, kde vládnou krutí a nebo tak trochu pasivní vladaři. Dokonce se dá snadno říci jedná věc: Zlatovláska působí epicky! Nikoliv směšně epicky, ale opravdu velkolepě.

Jistě, není to bez poskvrnky a třeba první pokus o digitální efekty a děsivě naklíčovaný pes do pařátu orla, vyvolává hned ve startu pochopitelně obavy. Jak se ovšem tahle pohádka vyvíjí, opravdu působí dojmem, že se na ní nešetřilo a klidně by chvílemi snesla i nějaké to srovnání se zahraniční produkcí a Těšitel se jako režisér v akčních pasážích nebojí stylových záběrů, které by mu záviděl i Ridley Scott a zpomalovaček jako Zack Snyder ve svých zlatých letech. Je to jakoby tvůrci pochopili, že pohádka by měla být pro každého. Pochopitelně především pro děti a tak nějak naplnit něco, co jí učiní vtahující pro kluky i holky. Zároveň by ovšem rodič neměl být pouze v pozici doprovodu a na té pohádce si sám něco najít. A zrovna u této Zlatovlásky je snadné si říct, že by se mohlo jednat o ten ideální film pro celou rodinu.

Tak hezky vypadající česká pohádka tu nebyla už dlouho

Zlatovláska
Zdroj: Bioscop

Tak dobře vypadající česká pohádka tu dost možná nebyla od první Princezny zakleté v čase. Pro kameramana Vojtěcha Dvořáka by mělo jít o první celovečerní hraný film pro kina, v rámci Zlatovlásky se ovšem dokáže vyprofilovat jako někdo s tím pravým vizuálním vcítěním. Všechny ty produkční hodnoty by vlastně byly tak trochu zbytečné, kdyby jim vizuál neumožnil tu výpravnost, kostýmy, rekvizity a akční stránku prodat. A to se daří, což celou Zlatovlásku dělá ještě sympatičtější.

Celá pohádka navíc naštěstí na očividné digitální triky nesází zase tolik a i když úvodní digitální psík (a jeden pozdější záběr, který by si také zasloužil lepší VFX péči) snadno podpoří obavy, nakonec je celá pohádka opravdu řemeslně povedená a kdyby takový standard naplnila průměrná česká pohádka, byl by možná život hned tak trochu veselejší.

Radikálnější odklony od předlohy přináší různorodé ovoce

Zdroj: Bioscop

Kdo si z původního příběhu o Zlatovlásce nepamatuje nic o Jiříkově nejlepším kamarádovi Štěpánovi nebo psisku Štístkovi, nemusí se obávat, že mu rodiče před spaním vyprávěli špatnou verzi pohádky. Scénář Konášové se odklonů od původního příběhu zase tak moc nebojí. A to přináší jak velmi sladké, tak i trochu kyselé ovoce.

Tak předně, postava Štěpána v podání Marka Lambory působí tak trochu zbytečně. Jistě jeho postava působí tak trochu jako někdo, kdo má sloužit jako předobraz poselství o tom, že vás někdy i zdánlivě nejlepší kamarád může tahat za nos a že by měl člověk sázet na lepší (v případě tohoto příběhu zvířecí) přátele. Přeci jen je ovšem působí zapojení postavy Štěpána tak trochu nadbytečně, především když vyznění příběhu nevypovídá o tom, že by odhalení pravé povahy Štěpána nějak Jiříka vlastně moc zasáhlo. Jistě, je to pořád pohádka a negativní emoce v závěru by jen komplikovaly závěr filmu. Postava Štěpána v celém kontextu přeci jen působí nadbytečně. A to jakkoliv má postava reprezentovat to, že se s poctivostí dojde dále nežli při sázce na podvody a manipulace. Jeden stěžejní motiv původní pohádky je zde například užit ve zcela novém světle a vyznění.

Sympaticky starosvětská pohádka, co se nebojí být moderní

Zdroj: Bioscop

Nová Zlatovláska působí jako ideální mix staré poctivé české pohádky, která se zároveň nebojí být tak trochu moderní. Zlatovláska v podání Jasmíny Houf díky své představitelce nejspíše u mnoha mužů splní povinné podmínky té ideální princezny, zároveň se ovšem dá popsat jako silná ženská hrdinka. Je to nutné, protože král Petra Štěpánka není tolik vděčná postava jako král Ladislava Peška. Sympatičtější česká princezna tu vlastně už dlouhou dobu nebyla.

Tomáš Weber se tu ve své první velké filmové roli profiluje jako sympatická volba na Jiříka, Ján Jackuliak pasuje na zlého krále. Marián Mitaš je uvěřitelný jako zlý císař. A jak je Lamborův Štěpán v kontextu celého vyprávění přeci jen zbytečný, minimálně se daří nějak budovat chemie a vztah mezi ním a Jiříkem. O to více zdrcující by krach přátelství měl ve výsledku být, Štěpán ovšem skutečně není extra nutná postava. Především proto, že Jiřík pořád umí mluvit se zvířaty a pejsek Štístko je sympatický zvířecí sidekick.

Zajímavá kreativní rozhodnutí

Zdroj: Bioscop

Zlatovláska má obsahovat 620 různých trikových záběrů a až na jisté výjimky triky působí velmi slušně. Ozářené vlasy titulní hrdinky působí přirozeně, stejně tak tropické prostředí jejího království, které je v podstatě královstvím na ostrově a vystřídalo království na jezeře z původní pohádky. Nejblíže k Zlatovlásce z roku 1973 má vlastně obsazením Petra Štěpánka a jedním hudebním motivem Lukáše Daniela Paříka film připomene jednu známou píseň z původního filmu (v novém filmu se nezpívá).

Pohádka působí moderně, přitom starosvětsky a skutečně působí jako něco, co se snaží přiblížit velkoleposti zahraniční produkce, přitom ovšem skutečně ne směšně. Může za to šikovný tvůrčí tým, očividně zručný režisér Těšitel a také očividně ochota touto pohádkou oslovit i více cílovek. Sympatická snaha, která navíc naštěstí nekončí brutální prohrou. Mnozí nejspíše pořád budou mít potřebu srovnávat výsledek s původní pohádkou, v tomto případě to ovšem skutečně není na místě. Stačí se jen radovat, že vznikla nová kvalitní česká pohádka, která se nebojí být nejen tradiční, ale také moderní a alespoň tak trochu ambiciózní.

Zlatovláska závěrem

Kvalitní nová česká starosvětská pohádka, která se nebojí využít moderních filmových prostředků. Výsledkem je pohádka, která nejen neurazí, ale zvládá být v nejednom směru sympatická. Nebojí se být skutečně výpravná a dobrodružná, předávat nosná poselství a působí chvílemi vyloženě světově.

Celé se to mohlo rozpadnout a mohlo to být bolestivé sledovat. Nakonec se nekoná důstojná prohra, ale vyložený pohádkový triumf. Takový, který rozhodně nepostrádá vady na kráse, v nejednom ohledu ovšem zvládá být uspokojivý. Milé překvapení začátku roku 2025 a automaticky se nabízí zvědavost na budoucí projekty Jana Těšitele….

Verdikt: 7 z 10

  • Zdroj titulního obrázku: Bioscop
-REKLAMA-

Scandi začína už budúci týždeň. Divákom prinesie pestrý program

0
SCANDI začína
Zdroj: Film Europe

Budúci týždeň odštartuje jedenásty ročník obľúbenej prehliadky súčasných severských filmov SCANDI a uvedie 11 premiérových titulov. Konať sa bude v 47 kinách v 35 slovenských mestách a potrvá až do 29. januára. Prehliadku slávnostne otvorí 22. januára 2025 v Cinema City Eurovea Bratislava strhujúca konverzačná dráma Hammarskjöld – Boj za mier. Kino Film Europe v Pistoriho paláci v Bratislave sa opäť stane centrom festivalu, v ktorom prebehne aj väčšina sprievodných podujatí.

Scandi je už za dverami

Prvým zo sprievodných podujatí, ktoré sa uskutoční vo štvrtok 23. 01. o 18:00 v Cinema City Eurovea, bude diskusia Michala Havrana a jeho hosťa významného slovenského diplomata Miroslava Wlachovského k filmu Hammarskjöld – Boj za mier. Pôsobivý životopis švédskeho politika a štátnika Daga Hammarskjölda bol nominovaný na osem švédskych filmových cien Guldbagge. Režisér Per Fly v ňom predvádza majstrovskú prácu s napätím a kombináciou faktov a fikcie. Diskusia Michala Havrana a jeho hosťa na tému tejto napínavej politickej drámy sa uskutoční pred projekciou filmu.

Druhé sprievodné podujatie Cestovateľská prednáška Martina Pročku + projekcia filmu Chlad sa odohrá v piatok 24. 1. o 18:00 v Kine Film Europe. Vášnivý cestovateľ, islandofil, autor dvoch kníh a cestopisu, ktorý stojí za projektom Eyja Adventures, divákom počas svojej prezentácie Ako sme sa ocitli na hrane zákona vyrozpráva príbeh, ktorý sa stal nosnou témou jeho najnovšej knihy – Island:  Návod, ako utopiť auto. Po prednáške bude nasledovať projekcia napínavej mysterióznej krimi Chlad, ktorá vznikla na základe bestselleru islandskej spisovateľky Yrsy Sigurðardóttir. Film získal šesť nominácií na ceny Islandskej filmovej a televíznej akadémie Edda.

Sobota 25. 1. v Kine Film Europe sa ponesie v znamení ŠVÉDSKEHO DŇA, ktorý pripravujeme v spolupráci s Veľvyslanectvom Švédska vo Viedni. Počas dňa sa premietnu tri švédske snímky a nebude chýbať ani malá ochutnávka švédskych špecialít a stánok kníhkupectva Artforum so severskou literatúrou.

Diváci sa môžu tešiť na 2 reprízy a jednu predpremiéru:

  • 12:00 Muž menom Ove (repríza)
  • 14:15 Ufo Švédsko (repríza)
  • 16:30 Hammarskjöld – Boj za mier (predpremiéra)

Sobotný večer 25. 1. o 19:00 prinesie v závere dňa do Kina Film Europe aj kúsok Nórska v podobe sprievodného podujatia Tundra vo mne + Q&A s režisérkou Sarou Margrethe Oskal. Úprimný debut režisérky Sary Margrethe Oskal je príbehom sámskej umelkyne Leny, ktorá prichádza so svojím synom do zasneženej krajiny severného Laponska, aby načerpala inšpiráciu pre svoj pripravovaný projekt o rodovej problematike Sámov. Po filme prebehne online Q&A s režisérkou, ktorá sama bývala pastierkou sobov. Diskusia ponúkne jedinečný pohľad na život a kultúru pôvodného obyvateľstva.

V nedeľu 26. 1. o 19:00 ovládne Kino Film Europe mrazivá kriminálna dráma Chlad + Q&A s režisérom Erlingurom Thoroddsenom. Na divákov čaká tajomná atmosféra a zamotaný prípad, v ktorom detektív Óðinnse postupne odhaľuje znepokojujúce skutočnosti týkajúce sa neobjasnenej smrti dvoch chlapcov. Etablovaný režisér tematicky pestrých hororov Erlingur Thoroddsen, ktorý zručne kombinuje všeobecne známe žánrové postupy a lokálnu škandinávsku poetiku, sa k nám po projekcii pripojí online a diváci tak budú mať jedinečnú príležitosť položiť mu otázky.

Pondelok 27. 1. o 18:00 bude v Kine Film Europe patriť nežnému sci-fi Večný + diskusii so psychoterapeutkou Lenkou Pavukovou Rušarovou a novinárkou Zuzanou Šifra Matuščákovou. Film prináša príbeh vedca, ktorý obetoval osobný život kariére a súčasne otvára intímne otázky o pochybnostiach, premárnených šanciach a existenciálnych záhadách. Ako žiť so svojimi rozhodnutiami a dôsledkami? Práve o týchto témach sa bude po projekcii rozprávať psychoterapeutka Lenka Pavuková Rušarová a novinárka Zuzana Šifra Matuščáková, známe z podcastu Prítomie, ktoré diskusiu obohatia o skúsenosti z reálnych príbehov.

Utorok 28. 1. o 18:30 vystrieda politické a mrazivé témy svieži animovaný film Spermageddon + Q&A s režisérskym duom Tommy Wirkola & Rasmus A. Sivertsen. V Kine Film Europe si tak diváci budú môcť užiť nekorektnú a odvážnu nórsku komédiu, ktorej však rozhodne nechýba srdce. Akoby sa spojili filmy V hlave a Prci, prci, prcičky. Príbeh sleduje tínedžerov Jensa a Lisu, ktorí sa po prvýkrát vydávajú na dobrodružnú cestu objavovania vlastnej sexuality a intímnosti. Po projekcii prebehne diskusia s režisérskym duom Tommy Wirkola & Rasmus A. Sivertsen, ktoré odhalí zákulisie a detaily tohto jedinečného diela.

Stredu 29. 1. o 19:00 zavŕši sprievodné podujatia SCANDI Minimasterclass Miroslava Zumríka + projekcia minisérie Hra o moc (ep. 1-2). Diváci si v Kine Film Europe budú môcť pozrieť prvé dve epizódy z oceňovanej nórskej minisérie Hra o moc. Dramatický seriál z politického prostredia prináša neuveriteľný príbeh Gro Harlem Brundtlandovej a mapuje jej vzostup ako prvej premiérky v krajine v 70. rokoch minulého storočia. Projekciám bude predchádzať minimasterclass Mgr. Miroslava Zumríka, PhD., ktorý vyštudoval filozofiu, škandinavistiku a polonistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde v súčasnosti vyučuje severské predmety na Katedre germanistiky, nederlandistiky a škandinavistiky.

Zažite SCANDI so všetkým, čo k nemu patrí. Tešíme sa na vás v kinách a pri diskusiách.

Podujatie sa koná s finančnou podporou Audiovizuálneho fondu SR, Veľvyslanectva Švédska vo Viedni a Veľvyslanectva Dánska vo Viedni.

Podujatie sa koná pod záštitou Matúša Valla, primátora hlavného mesta SR Bratislavy.

Zdroj: TS Film Europe

Zdroj titulného obrázka: Film Europe

-REKLAMA-

Děcko – Funkční české seriálové drama? (První dojmy)

0
Děcko
Zdroj: Česká televize

Klára Vernerová (Judit Pecháček), samoživitelka, matku dvou dětí, která v tíživé životní situaci učiní nelehké rozhodnutí dát své třetí, ještě nenarozené dítě k přímé adopci. Na kurzu pro žadatele o adopci a prostřednictvím internetu poznává čtyři rozdílné páry, jejichž touha stát se rodiči je silně ovlivněna jejich osobními příběhy a konflikty. Který pár je pro její dítě tím pravým?

Děcko – Seriál, který bude vyvolávat emoce

Děcko
Zdroj: Česká televize

Česká televize už začátkem roku 2025 nešetří ambiciózní seriálovou tvorbu. Start seriálu Limity zvládl poměrně rychle diváky rozdělit, je poté pravděpodobně, že různé názory naskočí i u jiné seriálové novinky s názvem Děcko. Seriál scenáristek Kateřiny Krobové a Lucie Macháčkové a režijní dvojice Rozálie Kohoutové a Radima Špačka se přeci jen zabývá poměrně citlivými tématy. Náhradní rodičovství a všechny nástrahy, které jsou s tím spojené. Složité životní rozhodnutí spojené s tím, že se člověk zbaví vlastního biologického dítěte. A věčné diskuze o tom, jak moc samotná adopce může dítě v životě poškodit a co to vlastně znamená být rodičem.

Seriál, který má potenciál být takovým duchovním nástupcem populárního seriálu Kukačky? Oba seriály určitě spojuje téma o vychovávání dětí a do jisté míry pochopení toho, co dělá rodiče dobrým rodičem. Kukačky ovšem byly spíše komediálním dramatem pro celou rodinu. Po první epizodě se Děcko spíše profiluje jako sociální drama, ve kterém vše není úplně veselé. Už první epizoda naznačuje, že má tento seriál výrazný potenciál.

Komplexní postavy, které ztvárňují kvalitní herci

Děcko
Zdroj: Česká televize

Klára je matka samoživitelka, která to nemá v životě jednoduché. Ani jeden otec jejich dvou dětí nebyl tím pravým do života, finančně strádá a do toho zjišťuje, že očekává své třetí dítě, kdy je tato informace definitivní čárou přes rozpočet. Děcko už úvodem první epizody představuje hektický život Kláry a nutí nás to s ní tak nějak sympatizovat. Neschopnost nalajnovat si svůj život, tuplem v těžké životní situaci, má spousty lidí, málokdo se ovšem dokáže dostat pod kůži matce, která finančně strádá. Navíc s bývalým psycho-manželem (Vladimír Polívka překvapuje nástinem mrazivého výkonu) za zády, který po první epizodě jistě neřekl poslední slovo.

Je radost vidět, že někoho napadlo, že by si Judit Pecháček konečně zasloužila i v české produkci pořádnou roli a nenechávat jí pořádné herecké příležitosti jenom na domovském Slovensku. Pecháček uvěřitelně ztvárňuje matku, která nemá ve svém životě vše úplně srovnané a mrazí už jenom z přesvědčivého výkonu, který Pecháček podává.

Seriál přitom nenechává herecké kvality seriálu na bedrech pouze jí a potěší i zbytek hereckého obsazení. Skvělá Elizaveta Maximová jako přesvědčivě tupě influencerka (Jan Jankovský jako její hrubý partner pobaví i přes fakt, že se zatím nachází jen na notebooku během pracovní cesty v Dubaji), Daniel Krejčík i Andrej Polák v rolích registrovaného páru toužícího po dítěti, i Eva Herzigová a Patrik  Děrgel jako pár, který si úplně otázku budoucího rodičovství navzájem neujasnil. A i Ondřej Malý tu má vděčnou roli trochu jízlivého, přesto chápavého a empatického sociálního pracovníka Čápa.

Děcko přinese zajímavé pohledy na to, co to vlastně znamená být dobrým rodičem

Děcko
Zdroj: Česká televize

Klára by možná nevyhrála cenu matky roku, je ovšem viditelné, že jí na jejích dvou dětech záleží. Jestli se tak bude celý seriál točit kolem toho, kdo je pro její třetí dítě ten pravý náhradní rodič (vyhrají osobní preference před nadějí finančního zajištění?), seriál již nyní jasně naznačuje svůj potenciál. Tři doposud představené páry (v pozdějších epizodách přibude ještě jeden pár). Stabilita, péče, zázemí, dobré mravy? Každý má o dobrém rodiči trochu jiné představy.

Po první epizodě se to tak má takto – podnikatel Hubert a influencerka Beáta nejspíše nejsou pro nikoho tou nejlepší variantou. Beáta možná v této epizodě projeví sympatickou lidskou stránku (a Maximová dokáže stejně jako její postava překvapivě přepnout), ale dítě by pro ní nejspíše bylo jen zdrojem další várky kliků a sledujících. Registrovaný pár Petr a Vladimír působí sympaticky, průměrný postoj v České republice k (byť registrovaným) homosexuálním párům jim ovšem nejspíše moc nehraje do karet.

Nejideálněji tak možná zatím působí Alena v podání Hacurové, která má zkušenosti s řízením školky a s dětmi to i díky tomu tak nějak umí, dítě by si ovšem ráda pořídila s partnerem, který dá velmi jasně najevo, že dítě zřejmě není pro něj a partnerka ho něj musí nutit.  Různé postoje k potencionální roli rodiče budou zcela jistě vézt k zajímavým konfrontacím nebo výměnám názorů, technicky se dá souhlasit s tím, že jde Děcko vnímat tak trochu jako jinou detektivku. A ten potenciál je už po první epizodě nastaven vysoko. Dolů to zatím v podstatě shazují jenom ne vždy úplně funkční pokusy o humor.

Postavy zřejmě nebudou černobílé, o to příjemnější bude s nimi trávit čas

Děcko
Zdroj: Česká televize

Po první epizodě velmi potěší, že se postavy nevykreslují černobíle. Dá se to říct nejen o influencerce Beátě, ale  především o Kláře. Klára zřejmě udělala v životě pár chyb a jako každý člověk se musí naučit s těmi chybami a následky, které na její život měly, naučit žít. Stejně tak je dosud pravděpodobné, že postavy, které se nám vykreslují v nějakém pozitivním světle, ve skutečnosti budou skrývat nějaký ten mráček. I postava Čápa v podání Malého působí jako někdo, kdo je nějak sešlehaný životem. Mezi ústřední postavy patří především páry a každý z nich dosud představuje novou dynamiku.

Kdo bude chtít, najde zatím u každého páru nějaké důvody pro a proti, proč by děti mělo připadnout právě jemu. Seriál může budoucím rodičům nějak pomoct nastavit představy o tom, co to znamená být ideální rodiče, neplánovaně otěhotněným ženám případně poradit v těžké životní situaci a průměrnému člověku pomoci k tomu si nějak ujasnit svůj přístup k rodičovství.

Samotné téma je komplexní a už první epizoda naznačuje, že si to samotní tvůrci uvědomují a hodlají dle toho s tématem adekvátně pracovat. Dokazuje to i fakt, že na seriálu pracují odborné poradkyně (a ne, něco takového bohužel není v české seriálové tvorbě samozřejmostí). Tvůrcům se musí nechat, že komplexní téma neberou na lehkou váhu. A snad to samé půjde za 9 epizod říct o seriálu jako celku.

Ten správně lidský seriál

Děcko
Zdroj: Česká televize

Po první epizodě se jde skutečně radovat. Postavy mohly být tak snadno karikaturní a přesto nejsou. Celé to mohlo s komplexním tématem pracovat strašně omezeně a hloupě a nestalo se to. Herci mohli snadno přehrávat a přesto ve výsledku působí v jednotlivých scénách přirozeně a ve svých rolích výtečně. Především na Maximové se musí ocenit, jak moc přirozeně svou influencerku hraje, protože jde zrovna o tu roli, kde by šla špetka toho přehrávání tolerovat. Ale není k tomu důvod, protože se nic takového nekoná.

Dá se očekávat, že i Děcko rozdělí diváky a to přesně z těch důvodů, které se dají předvídat. Zároveň je snadné pochopit, proč jistí diváci svým způsobem tomuto projektu propadnou.

Hned na začátku roku 2025 je tu tak sympatická česká seriálová novinka, která si zaslouží diváckou pozornost. A snad se vyplatí doufat, že si zbylých 9 epizod minimálně udrží nastavenou kvalitu. Ten správně citlivý scénář, solidní řemeslo a především výteční herci s očividně nosnými postavami.

Děcko – První dojmy závěrem

Po první epizodě velmi dobře načrtnuté sociální drama, které má potenciál svádět k různým debatám a možnému ujasnění názoru na jistá palčivá témata. Citlivý scénář, solidní řemeslo a výteční herci slibují, že by i zbylých 9 epizod seriálu Děcko mohlo stát za to….

Verdikt: 7,5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Česká televize

-REKLAMA-

Návrat do akce: Cameron Diaz se vrací k herectví (Recenze)

0
Návrat do akce
Zdroj: Netflix

Emily (Cameron Diaz) s Mattem (Jamie Foxx) kdysi pověsili kariéru v americké CIA na hřebík. Jejich minulost ale po letech vyjde najevo a oba se musí vrátit do světa špiónů…

Cameron Diaz hlásí Návrat do akce

Návrat do akce
Zdroj: Netflix

Návrat do akce se v případě stejnojmenného názvu koná doslova. Cameron Diaz se už svým hereckým debutem v Masce s Jimem Carreyem stála nejen sexuálním symbolem, ale přes noc hvězdou. Stačí si připomenout i její jiné filmy – Svatba mého nejlepšího přítele, Strach a hnus v Las Vegas, Něco na té Mary je, V kůži Johna Malkoviche, dvojice filmů Charlieho andílci, Vanilkové nebe, Gangy New Yorku Prázdniny Nancy Meyers, Mejdan v Las Vegas, Zatím spolu, zatím živí, Zkažená úča, Zelený sršeň nebo sérii Shrek, kde Diaz namluvila Fionu.

Diaz se koncem roku 2014 objevila v muzikálu Annie, kde si zahrál také Jamie Foxx. Dlouhou dobu to vypadalo, že Annie bude právě posledním filmem v kariéře Diaz. Únava z cestování, v prosinci 2019 se navíc Diaz stala skrze náhradní mateřství matkou své dcery.  Dny  důchodu dnes už dvojnásobné matky (v březnu 2024 její rodinu doplnil syn) jsou ovšem u konce. Diaz se totiž vrací k herectví skrze akční snímek Návrat do akce. A stejně jako u Annie a tehdejší herecké tečky je u jejího hereckého návratu opět Jamie Foxx. Akční podívaná, kterou režíruje Seth Gordon (první Šéfové na zabití) a je pravděpodobně největší filmovou novinkou Netflixu v lednu 2025. Mnohé nejspíše zvládne nalákat už jenom návrat Cameron Diaz. Stojí ovšem film za pozornost i z jiných důvodů?

Netflix moc dobře ví, co dělá

Návrat do akce
Zdroj: Netfilx

Nejspíše vlastně moc nezáleží na tom, co o filmu Návrat do akce v následujících řádkách padne. Sebevětší kritika totiž stejně nejspíše povede k tomu, že se filmová novinka Netflixu stane jedničkou ve sledovanosti na streamovacích službách. Průměrný konzument Netflixu je totiž dle zcela očividných dat schopen strávit vše, co mu Netflix na stříbrném podnose každý pátek naservíruje jako hlavní filmovou novinku. Ti radikálnější to můžou označit za definici vymývání mozků.  Ti shovívavější musí uznat, že Netflix moc dobře ví, co dělá.

Největším lákadlem totiž zcela jistě bude pro mnohé právě ta Cameron Diaz, která nebyla celou dekádu nikde k vidění. Netflixu tak stačí vsadit na ní, spojit jí s Jamie Foxxem a tak nějak očekávat velkou sledovanost, která byla nejspíše zajištěna už v moment, kdy proběhlo k oznámení filmu a informaci o návratu Diaz k herectví. A jestli film kvůli někomu vidět, je to nejspíše právě ona. I ve věku 52 let je Cameron Diaz nejen pohledná, ale nadále velmi sympatická. Herečka, jejíž filmy jen v Americe utržili přes 3 miliardy dolarů, si svůj návrat k herectví navíc zřejmě užívá a vlastně se jí chce věřit, že se k herectví nevrátila jenom kvůli jistě hezky tučnému šeku od Netflixu.

Zásadní akční podívaná se nekoná, neurážející akční výplach vlastně ano

Návrat do akce
Zdroj: Netflix

Tón filmu Seth Gordon jasně nastaví už v prologu, který vyvrcholí akční sekvencí, do které se bondovky nejspíše jen tak nepustí. A kdyby ano, šlo by o návrat k bondovkám přitaženým za vlasy z ranku Mooreovek (Žít a nechat zemřít – Vyhlídka na vraždu) a pozdějších Brosnanovek (Zlaté oko – Dnes neumírej). Je to divoký akční výjev, za který by se nestyděl průměrný díl Rychle a zběsile nebo Michael Bay v nějakém svém akčním snímku.

Už přístup diváka k celému prologu bude nejspíše jasně definovat přístup k celému filmu. Gordon je nadále neurážející řemeslník, scénář jeho a Brendana O´Briena (Sousedi 1-2) nepřekvapí, neurazí. Film se nebojí odkazů na jiné špionážní snímky a scénář je podobně hloupoučký jako u posledního netflixovského hitu Příručák.  Karty jsou jasně rozdané, kdo chce sedět u stolu, musí na pravidla hry přistoupit. A kdo bude pasivní, dostane vlastně neurážející akční výplach.

Film, který dostal Jamieho Foxxe do nemocnice

Zdroj: Netflix

Cameron Diaz a Jamie Foxx spousty akčních scén realizovali sami, jen u Foxxe to mělo za následek hospitalizace a dubléři za něj musí dodělat zbytek filmu. Diaz a Foxx spolu mají fajn chemii, Diaz ani po dekádě pauzy od herectví neztratila své charisma. Škoda momentů, kdy si tahle podívaná bere zbytečně vážně, protože momenty, kdy se zdánlivě pokouší o utahování si ze špionského žánru, působí tak nějak přirozeněji.

Je zajímavé, že by Návrat do akce skutečně mohl fungovat jako takové Zatím spolu, zatím živí 2. Jenom Toma Cruise nahradil Jamie Foxx, dvě hlavní postavy mají děti, Seth Gordon nemá tak kreativní fištrón jako James Mangold (a akci neovládá tolik jako komediální scény) a celé to je prostě tak nějak bezduché. Ne tolik, aby se Netflix začal opět snadno obviňovat z toho, že nejspíše opravdu jeho filmy generuje umělá inteligence, vlastně ovšem zase tak moc nechybí. Minimálně celý koncept tak nějak vykonstruovaně působí. Na neurážející výplach to pořád stačí. Kdo ovšem čeká, že se na Netfilxu počátkem roku 2025 něco změní, měl by opět spolknout hořkou pilulku reality.

Ambice jsou zřejmě sprosté slovo

Zdroj: Netflix

Návrat do akce působí dojmem, že v podstatě nemá žádné ambice. Krom návratu Diaz k herectví vlastně není koncepčně ničím zajímavý, zároveň nevyvolává dojem, že by měl větší ambice, než se pouze stát největší filmovou novinku pro Netflix za leden 2025. Je to celé slepené různými klišé, což se dá říct i o postavách, které ztvárňují Glenn Close, Kyle Chandler nebo Andrew Scott. Každý v podstatě odehraje svůj standard, tak nějak ovšem se dá snadno definovat úloha, kterou každá z vedlejších postav nějak sehraje. Kdo čeká zásadní redefinici podžánru o špionech, kteří mají být především partneři, jako seriálové Mr. & Mrs. Smith, ten si musí uvědomit, že na něco takového tu v podstatě ani nebylo místo.

Není pochyb o tom, že to některým (především těm průměrným konzumentům Netflixu) bude stačit, opět se tu bude konat vysoká sledovanost a začne se mluvit o pokračování (na které jako u jiných hitů z dílny Netflixu dojde nebo prostě nedojde). Vše je vlastně pořád v té standardní konstelaci, zároveň jsme pořád na začátku roku 2025 a dá se čekat, že Netflix nasadí větší pekla. Tohle je pořád tak nějak v pohodě. Tedy taková ta definice průměrného filmu v nejčistší podobě.

Návrat do akce závěrem

Návrat do akce splní své základní zadání v tom, jak funguje distribuce filmových novinek na Netflixu. Každý si musí sám ujasnit, jak moc je s tím smířený a jak moc ho to deprimuje. Návrat do akce je v podstatě tou nejvíce ideální definicí průměrného akčního filmu. Nestrhne, zároveň na něco takového ovšem očividně nemá ambice. Seth Gordon prostě dodává tuctový akční snímek a průměrnému konzumentu Netflixu to nejspíše i tentokrát bude stačit.

Zázraky se v novém roce minimálně na Netflixu prozatím nedějí, návrat Cameron Diaz k herectví ovšem přeci jen potěší. A pokud je zrovna toto ten film, který v Diaz probudil euforii z návratu k herectví a bude se ve filmech opět objevovat častěji, realizace tohoto filmu přeci jen dává alespoň nějaký smysl…

Verdikt: 5 z 10

Zdroj titulního obrázku: Netflix

-REKLAMA-

Letopisy Narnie: Revoluce u Netflixu se koná… tak trochu!

0
Letopisy Narnie
Zdroj: Walt Disney Pictures

Letopisy Narnie od Grety Gerwig míří nejen na Netflix

Server Puck potvrdil, že se na Netflixu konečně koná revoluce.. tak trochu! Konkrétně bylo potvrzeno, že se Letopisy Narnie v režii Grety Gerwig (Malé ženy/2019, Barbie/2023) podívá nejen na Netflix, ale i do kin!

26. 11. 2026 (příští Díkůvzdání) mají být konkrétně Letopisy Narnie od Grety Gerwig (pořád není potvrzeno, kterým směrem se filmy Gerwig vydají) nasazeny do sálu IMAX v 90 různých zemích. Na samotnou streamovací službu poté film dorazí až 25. 12. 2026. Letopisy Narnie od Gerwig se tak v kinech exkluzivně mají zdržet necelý měsíc.

Letopisy Narnie
Zdroj: BBC

Týden před uvedením Letopisů Narnie od Gerwig nasadí studio Lionsgate nový film ze světa Hunger Games s podtitulem Sunrise on the Reaping. Den před Narnií (25. 11. 2026) od Gerwig má také do kin dorazit nový animák z dílny Walt Disney Animation (pravděpodobně Ledové království III). Těžko říct, jak to ovlivní celkové plány studií na konec podzimu 2026. Je ovšem jisté, že se tu v jisté formě koná revoluce.

Jak moc zásadní událost se vlastně odehraje?

Narnia
Zdroj: Walt Disney Pictures

Gerwig si tak vydupala alespoň nějaký čas v kině a je otázkou, zda se to povede i jiným filmařům (Rian Johnson má mít u Na nože 3 také ambice na kino). Nyní bude pouze záležet na několika faktorech a dle toho se bude odvíjet několik variant:

A) Netflix udělá jednu výjimku a ať už si Narnie od Gerwig v kinech povede sebelíp, na změnu distribuce u Netflixu to zásadní vliv nebude.

B) Narnie od Gerwig v kinech velmi překvapí a Netflix se rozhodne investovat do kin i u jiných velkých filmů ze své produkce.

C) Narnie v IMAX sálech zaostanou za očekáváními (minimálně nároky Netflixu) a Letopisy Narnie budou vnímané jako experiment, který se nepovedl.

Plány na kinodistribuci u Narnie od Gerwig jsou pozitivní informací

Narnia
Zdroj: Walt Disney Pictures

Těžko soudit jak moc samotný Netflix investuje do kampaně. Těžko říct, jak moc velký zájem o adaptace knižní série C. S. Lewise vlastně panuje a zda Netflix nedělá zásadní chybu. Jisté ovšem je, že Greta Gerwig dokazuje, že autorští filmaři ještě v Hollywoodu mají možnost vydupat si své. A už to je samo o sobě velmi sympatická zpráva.

Snad tedy v listopadu 2026 dorazí také parádní adaptace klasické knižní ságy. Netflix již nyní totiž plánuje adaptaci všech sedmi knih (Gerwig by se měla jistě chopit prvních dvou filmů) a výtečný start by sám o sobě udělal své.

  • Zdroj: Puck.news
  • Zdroj titulního obrázku: Walt Disney Pictures
-REKLAMA-

Zemřel David Lynch, tvůrce Mulholland Drive či Twin Peaks

0
David Lynch
Zdroj: Universal Pictures

David Lynch – Tvůrce Sloního muže nebo Twin Peaks

David Lynch dnes ve věku 78 let opustil svět. Už dříve varoval, že na tom není nejlépe, poslední rok nemohl opustit svůj domov a to i  přes to, že se tak nějak pomalu chystal na realizaci vlastního animovaného filmu. Na ten ovšem již bohužel nedojde. Tvůrce Mazací hlavy, Sloního muže, Duny z roku 1984, Mulholland Drive nebo filmu a následně seriálu Městečko Twin Peaks. Málokterý filmař by si více zasloužil status kultovní režisér.

Lynch se také objevil ve Fabelmanových Stevena Spielberga, kde ztvárnil legendárního režiséra Johna Forda, od Stevena Spielberga přitom jako honorář vyžadoval pouze pytlík křupek Cheetos. Johna Forda Lynch oživil s pověstí, která čtyřnásobného držitele Oscara za režii předcházela a pro Lynche šlo jako příležitostného herce o výtečné rozloučení se stříbrným plátnem.

David Lynch ovšem odejde tak jako výrazný tvůrce. Tvůrce, který možná nebyl především v posledních letech nejplodnější, zanechal ovšem za sebou spousty výrazných snímků.

David Lynch – Výrazné filmové projekty i kultovní seriál

Sloní muž
Zdroj: Paramount Pictures

Už svou Mazací hlavou se představil jako výjimečný tvůrce. Sloní muž nejspíše navždy zůstane jeho nejslavnější filmový projekt. Snahu o to adaptovat Dunu Franka Herberta se  v podání Davida Lynche musí alespoň docenit. A Mulholland Drive je dodnes funkční neo-noirový thriller. Nejvíce fanoušků si ale Lynch nejspíše získal Městečkem Twin Peaks.

První dvě série vznikly v letech 1990-1991, v roce 1992 došlo na celovečerní film Twin Peaks: Ohni se mnou pojď,  v roce 2017 poté na revival původního seriálu a 18 nových epizod. Lynch za sebou nechal výrazný odkaz. A nejeden fanoušek jeho tvorby na něj nejspíše bude s láskou vzpomínat. A tak trochu i ti lidé, kteří mají o jeho tvorbě alespoň malé povědomí.

Twin Peaks
Zdroj: ABC

David Lynch byl nejen režisér, scenárista a příležitostný herec. Byl také malíř, výtvárník, hudebník a skladatel. Dočkal se čtyř nominací na Oscara, v roce 2020 si došel alespoň pro Čestnou cenu.

 

Rest In Peace Mr. Lynch!

Zdroj: Facebook/David Lynch

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Until Dawn: První trailer na filmovou adaptaci videoherního hitu

0
Until Dawn
Zdroj: Sony Pictures

Until Dawn – Filmová adaptace populární hry v prvním traileru

David F. Sandberg začínal u hororů. Realizoval Zhasni a zemřeš a Annabelle 2: Zrození zla. Později realizoval komiksovky Shazam! a Shazam! Prokletí bohů. A nyní se u studia Sony vrací k hororům. Pro studio Sony konkrétně natočí adaptaci videohry Until Dawn. Už díky First Looku bylo jasné, že se hra vydá trochu jiným směrem nežli hra.

Film se nicméně nyní představuje také v oficiálním traileru:

Za scénářem stojí Gary Dauberman (Annabelle 1-3, To/2017, To Kapitola 2, Sestra). Ze hry se vrací také herec Peter Stormare, který by si měl ovšem tentokrát zahrát zcela jinou úlohu. Hra představí zcela nové postavy a hlavně zcela nový koncept. Koncept, který tak trochu evokuje Na hraně zítřka nebo Na hromnice o den více, z hororů poté dvojici filmů Všechno nejhorší.

Adaptovat hru, která proslula především svou mechanikou, není nejtěžší úkol. Dá se tak možná snadno argumentovat, že by se tato adaptace mohla jen chtít přiživit na popularitě původní hry. Minimálně svěží přístup ovšem může u někoho vzbudit sympatie. O kvalitách filmu se nicméně diváci budou moci přesvědčit v kinech již 24. 4. 2025.

  • Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures
-REKLAMA-

Brutalista: Oscarový kandidát realizovaný na koleni (Recenze)

0
Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

László Tóth (Adrien Brody) býval architektem evropského věhlasu, než z něj v koncentračním táboře kvůli jeho židovskému původu udělali pouhé číslo a čekatele na smrt. Válku se mu podařilo přežít, hned po ní ale raněnou Evropu opustil, aby zapomněl. Stejně jako mnozí jiní, i on se pokusil o restart ve stínu sochy Svobody, jenže zjistil, že pověst výjimečného architekta zůstala doma v Budapešti a že příslovečný Americký sen není garantován pro každého.

Malou útěchou je zjištění, že i jeho manželka Erzsébet (Felicity Jones) dokázala přežít hrůzy koncentračního tábora a že jen nedostatek peněz na cestu jí brání v tom, aby se znovu shledali. Karta se začne skutečně obracet až ve chvíli, kdy se László setká s mecenášem Van Burenem (Guy Pearce), který uvidí jeho potenciál a začne ho velkoryse podporovat. V tu chvíli se László rozletí. Všechen svůj um a talent, ale i traumata z minulosti a vnitřní démony vetkne do stavby, která mu zajistí nesmrtelnost. Ovšem jen za předpokladu, že se mu ji podaří dokončit, že během její realizace nezničí sebe a všechny kolem. 

Brutalista – Krutá realita amerického snu

Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

Brady Corbet začínal jako herec, který se objevil například ve Funny Games Michaela Hanekeho nebo Melancholii Larse von Triera. Už pár let se ovšem Corbet věnuje zcela jiné filmové disciplíně – režii. Po filmech Mládí vůdce a Von Lux je jeho 3. celovečerním snímkem Brutalista. Ten 215 minut dlouhý film, který sbírá ceny všude možně, jedná se o jednoho z největších oscarových favoritů spolu s Emiliou Pérez a Čarodějkou a výraznému nosu Adriana Brodyho dost možná po Pianostovi vynese druhého Oscara za herce v hlavní roli. V roce 2002 tu byl Pianista Romana Polanskiho a Brodyho pianista Władysław Szpilman, skutečná postava. S László Tóthem v Brutalistovi je to složitější.

László Tóth není skutečný charakter. Nenajdou se o něm informace v před-válečné ani po-válečné architektuře, pravděpodobně jeho jméno nenajdete ani na seznamu těch, kteří prošli koncentračními tábory za 2. světové války. Scénář Bradyho Corbeta a jeho partnerky Mony Fastvold představuje fiktivního protagonistu. Sám Corbet ho označil za syntézu tvůrců, kteří svými mimořádnými vizemi v poválečném světě předběhli svou dobu o takový kus, že spíše bojovali, než tvořili. Ano, Brutalista je příběhem o americkém snu. Toho amerického snu, dle kterého každý v Americe může dosáhnout výrazného společenského vzestupu. Jenomže Brutalista zobrazuje odvrácenou stranu amerického snu. Krutou realitu toho, co vlastně může americký sen znamenat.

Zapadlá podívaná ze 70-80 let? Ne, kinematografie roku 2024!

Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

Brutalistovi se dostává pozornosti z mnoha důvodů. Jedním z nich je informace o tom, že měl Corbet celý film pořídit za v kontextu dnešního filmového průmyslu směšných 9,6 milionů dolarů. Brutalista je díky tomu film sympaticky realizován na koleni a jen přispěje k teoriím o tom, že čím dál tím více nafukující se hollywoodské rozpočty musí fungovat jako nějaké tunelování peněz. Ano, Francis Ford Coppola zvládl prvního Kmotra pořídit za 7 milionů dolarů. Jenže to se bavíme o roce 1972 a nebereme v potaz inflaci, která nám dá dohromady čísla, ze kterých se nejednomu začne točit hlava.

Revoluce, která se zařídí to, že si filmaři vystačí s minimem a zvládnou i z mála vykřesat maximální možnost produkčních možností? Spíše velmi naivní přání. Corbet ovšem snadno utvrdí pozici kandidáta, který by si měl začátkem března dojít pro Oscara za nejlepší režii. Svého Brutalistu má naprosto v pevných rukách a jeho 215 minut dlouhá podívaná zvládne být po celou dobu velmi vtahující. Když jsme u té délky…

Pauza v kině jako sympatický divácký očistec?

Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

Distributor sice uvádí délku 215 minut, už ovšem samotný úvod filmu připomene, že součástí této stopáže je 15 minut dlouhá pauza mezi první a druhou částí filmu. Opět jde o sympatický návrat do starých časů, kdy snímky jako Kmotr II nebo Tenkrát v Americe rozdělila přestávka v kině v polovině, v případě Brutalisty se navíc 15-minutová pauza dostává speciálního odpočtu. Každý pochopitelně těch 15 minut využije jinak. Někdo si skočí na záchod, někdo si dá svačinu, někdo projede zeď Instagramu nebo Facebooku. Jenže pak se najdou tací, kteří těch 15 minut využijí tak nějak „smysluplněji“.

Je vlastně naprosto ideální, že se mezi dvěma části nachází tato pauza. Dvě části filmu jsou totiž tak trochu jiné. První část se ještě nese v takovém duchu o uspokojivém naplnění amerického snu a šťastném konci. Druhá část je naopak konfrontace s drsnou realitou a tím, že si mnozí americký sen a především přístup Američanů k imigrantům idealizují. V době, kdy se do Bílého domu vrací Donald Trump, vlastně nebylo možné uvedení snímku načasovat lépe. I proto je menší pauza uspokojivá, protože už jenom první část se musí tak nějak emocionálně vstřebat. A to v ten moment divák netuší, co přesně mu nabídne část druhá. Jde vlastně o svěží zážitek, je ovšem jasné, že by častější využívání takových přestávek udělalo kinařům čáru přes rozpočet.

Brutalista – Novodobý americký epos

Zdroj: Universal Pictures

Brutalista není jen dobová podívaná, on působí jako dobová podívaná, která se skutečně musela ztratit v čase. Něco, co by nějakou dobu po Tenkrát v Americe natočil Sergio Leone, kdyby svět neopustil předčasně. Natočeno horizontálně na 35mm film, následně převedeno také do 70mm kopií. Corbet sám volbu VestaVision okomentoval slovy, že šlo o nejlepší možnost, jak se dostat do té doby. VestaVision byla zkonstruovaná v 50. letech, ve stejném desetiletí se odehrává děj filmu. Jde tak nejen o estetickou volbu, ale také o symbolickou volbu.

Jeden Brutalista bohatě stačí k tomu, aby se opět začalo truchlit nad faktem, že takové filmy už se jen tak dnes netočí. O to větší sympatický dárek ovšem filmy jako Brutalista jsou. Jde především opět o ten sympatický mix v zásadě komorního příběhu, který je ovšem v jádru velmi velkolepý. Především tím, co chce sdělit.

Umění definuje svého tvůrce, tvůrce definuje své umění

Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

Film, který zvládne z imigrantského zážitku udělat psychologický horor. Plány na naplnění amerického snu mohou rychle objevit své trhliny, především v momentě, kdy se z potencionálního mecenáše a spasitele vyklube sociopat. Pro zbohatlíky jako je Harrison Van Buren a jeho syn Harry (jeho představitel Joe Alwyn přiznal inspiraci Donaldem Trumpem) jsou imigranti jako László pouze sociální pijavicí. Je až mrazivé, jak Brutalista zvládá vyprávět o jednom typu americké mentality a to především v době, kdy se v USA hlavou státu opět stane člověk, kterého vize o bariérách zřejmě pořád nepustila.

V centru je pořád László Tóth. Přeživší holokaustu, na kterém to pochopitelně zanechalo nějaké šrámy. Život se s Tóthem nemazlil a v průběhu příběhu Brutalisty tomu očividně nezačíná být jinak. Jakmile ovšem ukáže samotný epilog, jsou to právě utrpení a nepříjemné zkušenosti, které do jisté míry stojí za zásadními díly umělců. Lidé s jistým estetickým vcítěním zvládají nejednou docenit kvalitu nějakého uměleckého díla a nejsou si přitom schopni uvědomit, že v zákulisí byla jakási tragická zkušenost. Umění definuje svého tvůrce, tvůrce definuje své umění. László Tóth je možná pouze fiktivní architekt, jistě ovšem bude snadné najít paralelu s jinými umělci. Technicky i zmiňovaným Władysławem Szpilmanem.

Adrien Brody bojuje o druhého Oscara, Guy Pearce dlouho neměl lepší roli

Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

Adrien Brody si po první výhře Oscara v 29 letech prošel zajímavou kariérou. Těžko se dalo predikovat, zda se hvězda King Konga Petera Jacksona nebo Predátorů Nimróda Antala někdy opět dočká oscarové role. Vypadá to ovšem, že po Pianistovi spojeného s tématikou holokaustu se Brody ve věku 51 let dočká druhého Oscara za další film, který má spojitosti s holokaustem. Nebude ovšem těžké se divit tomu, že by měl Brody dostat dalšího Oscara. Na rozdíl od Pianisty se tu zřejmě s nikým nerozešel, neprodal byt ani auto a nezhubnul 14 kilo, jeho odevzdanost roli je ovšem i tentokrát obdivuhodná a když už Brutalista druhého Oscara Brodymu náhodou nevynese, jako důkaz o Brodyho hereckém talentu obstojí skvěle. A snad by se díky Brutalistovi mohl dočkat výraznějších rolí nejen ve filmech Wese Andersona.

Guy Pearce může mezitím Brutalistu vnímat jako spolehlivý herecký comeback. Hvězda filmů L. A. – Přísně tajné nebo Memento se nedávno rozpovídala o tom, že nevoněl jistému producentovi studia Warner Bros. a dostal kvůli tomu stopku u dalších filmů Christophera Nolana. Těžko říct, zda má Brutalista šanci vrátit Pearce do první ligy (byl v ní vůbec někdy?), jeho výkon v Brutalistovi je ovšem suverénní a jinak poměrně sympatickému Pearcovi se sociopat se zřejmě nevyjasněnou sexualitou věří snadno.

Pochválit by se měla také Felicity Jones, protože její Erzsébet rozhodně není pasivní manželkou a to i přes fakt, že na ní válka zanechala jisté šrámy. Felicity Jones dává do role Erzsébet výtečnou energii a nakonec se překvapivě i hodí k Brodymu a to i přes to, že herce a herečku od sebe dělí 10 let. I díky drogové závislosti Lászla je dynamika jejich vztahu zajímavá a nakonec i emocionálně nosná.

Výtečně realizovaná historická podívaná

Brutalista
Zdroj: Universal Pictures

Nejen, že Brutalista stojí na silném příběhu s přesahem a silných výkonech. S radostí se dají velebit také všechny ostatní klíčové složky. Výtečná kamera Lola Crawleyho, výtečně atmosférická hudba Daniela Blumberga, výtečné kostýmy i výprava. To vše ve filmu, jehož rozpočet skutečně neměl překročit 10 milionů dolarů! Hollywoodští účetní nejspíše v následujících letech budou opět a opět překvapovat, bylo by ovšem potěšující, kdyby si právě z Corbeta spousty tvůrců vzalo příklad.

Corbet totiž nepotřebuje opulentní expozici Ameriky, stačí mu jeden fungující záběr na Sochu svobody. Nepotřebuje okázalou výpravu, aby film zvládl působit výpravně, bohatě stačí, že má výprava styl a působí tak nějak věrohodně. A už vůbec není potřeba vyhazovat peníze z okna tam, kde to není nutné.   Stačí se při sledování Brutalisty zamyslet nad tím, jak by podobnou látku pojal třeba Martin Scorsese nebo Ridley Scott. Bylo to celé tak nějak opulentnější? Nejspíše ano. Bylo by to nutné? Stačí se podívat na to, jak Brutalistu realizoval Corbet. Jde o ohromující kus filmařiny, který není oscarový favorit náhodou. A všechny nasbírané Zlaté glóby nebo Stříbrného lva za nejlepší režii na Filmovém festivalu v Benátkách rozhodně nezískal náhodou.

Brutalista závěrem

Je jasné, že pozici jednoho z největších kandidátů na Oscara nemá Brutalista náhodou. Jde o film, který skutečně působí jako ztracen v čase. A v tom tkví jeho největší kouzlo. Nejen, že evokuje časy starého Hollywoodu, ale zároveň je filmem aktuálním a je neobvyklým pohledem na klasickou představu o americkém snu a následné konfrontaci s realitou. Hollywoodští účetní se od Corbeta a jeho týmu poté rozhodně mají co učit, tedy pokud vůbec vlastně chtějí…

Verdikt: 9 z 10

Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures

-REKLAMA-

Nesmírný – Šestý případ Oddělení Q (Recenze)

0
Zdroj: Nordisk Film

Po rychlém sledu šokujících událostí, jako je sebevražda kolegy Christiana (Peter Mygind) odcházejícího do důchodu, se Rose (Sofie Torp), mladší kolegyně Carla Mørcka (Ulrich Thomsen), vydává řešit nevyjasněné tragické úmrtí na osamocený ostrov Bornholm a noří se i do své vlastní traumatické minulosti. Na ostrov přijíždí i nově zasnoubený Carl, který se s Rose a Assadem (Afshin Firouzi) zaplétá do starého odloženého případu mrtvé dívky Alberte Schneider (Marie Boda) nalezené na stromě. Vražda, oficiálně sepsaná jako dopravní nehoda, má spojitost jak s místní policií, tak s tamní sektou uctívačů slunce, odkud už léta beze stopy mizí mladé ženy. Odložený případ je znovu otevřen, Carl ho musí co nejdříve vyřešit, protože se ostrov stává velmi nebezpečným místem. Při vyšetřování však nahlíží i do své temné minulosti, která mu brání ve spokojeném životě….

Nesmírný – Knižní série Oddělení Q se nadále přesouvá na stříbrná plátna

Zdroj: Nordisk Film

V severských zemích kriminálky prostě jedou. A to nejen ve filmu, ale také na stránkách knih. Což jde vlastně ruku v ruce, protože na základě populárních knih poté mohou vzniknout filmové adaptace, které bude předcházet pověst knižní předlohy. Stačí si připomenout knižní sérii Milénium, která úspěšně pokračovala i po smrti jejího autora Stiega Larrsona, detektivní romány Jo Nesbøa nejen s postavou Harryho Holea, ale také také úspěšnou knižní sérii Oddělení Q od Jussiho Adlera-Olsena.

Stejně jako Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salander čeká Carla Mørcka také hollywoodská péče, protože se chystá anglicky mluvená seriálová adaptace od Netflixu, ve které hlavního hrdinu ztvární Matthew Goode. V domovském Dánsku ovšem již od roku 2013 vznikají filmové adaptace série. Za adaptacemi prvních čtyř filmů stala produkční společnost Zentropa a Mørcka v ní ztvárnil Nikolaj Lie Kaas. Od adaptace páté knihy s názvem Marco (Zdeněk Godla jako záporák!) ovšem došlo k přechodu pod produkční společnost Nordisk Film a Mørcka od té doby ztvárňuje Ulrich Thomsen.

Pokud Pán Bůh dá, v roce 2026 se dočkáme adaptace knihy Selfies, v roce 2028 adaptace Oběť 2117, v roce  2030 adaptace Natrium chlorid a v roce 2032 adaptace Sedm metrů čtverečních, který je prozatím posledním knižním dílem. Na rozdíl od Milénia je poté pozitivní faktor ten, že jsou příběhy Adlera-Olsena do jisté míry samostatné a k naskočení do rozjetého vlaku tak není nutné před zhlédnutím Nesmírného nakoukat všech pět předchozí adaptací. Zvládne ovšem Nesmírný vybudovat zájem o toho si zbytek série dohnat a napjatě očekávat další filmy?

Kouzlo severských kriminálek nebo zamotaný případ? Ano!

Nesmírný
Zdroj: Nordisk Film

Předchozí snímek Marco nesklidil extra pochvalné reakce. Mohla za to změna hlavního obsazení? Fakt, že Marco přišel po velmi povedené Složce 64, která nastavila laťku poměrně vysoko? Nebo tak trochu rutinní provedení Martina Zandvlieta? A nebo někdo nepropadl kouzlu záporáka Zdeňka Godly?! Svůj názor na Marca má zřejmě každý, nejspíše se ovšem většina shodne v tom, že chyba u předchozího filmu nebyla v Ulrichu Thomsenovi. Ten Mørcka ztvárnil již podruhé (a Nordisk Film ho již smluvně zavázal ke zbylým adaptacím knižní série) a opět do role cynického Carla Mørcka pasuje skvěle.

Sám Thomsen během zahájení letošního Festivalu Scandi odmítl prohlášení o tom, že k tvůrčí odměně filmové série došlo kvůli nespokojenosti Adlera-Olsena s předchozím obsazením a faktem, že se adaptace uhýbají trochu jiným směrem. Režie Nesmírného se nicméně chopil Ole Christian Madsen a ten s látkou minimálně pracuje zajímavěji nežli jeho předchůdce Zandvliet. Madsenův vizuální přístup evokuje severskou kriminálku, ze které zvládne mrazit. Přejetá zvířata u silnic jde vnímat jako paralelu na hlavní případ záhadné zesnulé mladé ženy, jeden skok do vody je zpracován velmi energicky a i finále je vtahující. Nesmírný minimálně dokáže nějak vyvolávat nějaké emoce, dalo by se vlastně snadno říci, že zvládne celé vyšetřování případu udělat adekvátně intenzivní. Jenže pořád je to zamotaný případ. A navíc případ z knihy, kterou dle všeho není snadné adaptovat.

Mít či nemít čtyři hodiny?

Nesmírný
Zdroj: Nordisk Film

Thomsen na zahájení letošního Scandi prohlásil, že pokud by měla adaptace románu Adlera-Olsena být adaptovaná kousek po kousku, takový film by musel mít čtyři hodiny, tedy dvojnásobek délky Nesmírného. Vyplatí se kvůli tomu věnovat čas spíše knížkám, nad kterými divák stráví více času, ale zároveň mu pomůžou se více dostat do niter postav a dopomůžou mu k tomu zasadit nejrůznější nuance? Možná! U Nesmírného ovšem potěší, že tak nějak funguje… na té základní bázi. Každá postava se vlastně dá nějak charakterizovat, dají se popsat nějaké její motivace a čím svými činy chtějí docílit. Bohužel se nejedná u takových adaptací o povinný bod (stačí připomenout Sněhuláka v režii Tomase Alfredsona nebo Dítě číslo 44 v režii Daniela Espinosy). Adaptovaný scénář Jakoba Weise by tak šlo díky pochválit. Nejen proto, že i zdánlivá povinnost je v posledních letech nejednomu scenáristovi u takových adaptací cizí.

Samotná zápletka pochopitelně ihned mnohým bude evokovat Guru Járu, Rodinu Charlieho Mansona nebo špetku incestu, za kterou by se nestyděl ani George R. R. Martin. Se severskými kriminálkami půjde proto snadněji sympatizovat, protože se očividně skutečně nebojí ostřejších motivů a násilí v bodech, kdy by to celé mělo být tabu. Neznalost předlohy neomlouvá, minimálně ve filmovém médiu se ovšem poměrně zajímavě zobrazuje to, jak je na hlavní kriminální zápletku nějak nalepená osobní minulost hlavního hrdiny. Kdo si tak bude myslet, že má před rafinovaností dějových kotrmelců náskok, může skončit (nemile?) překvapený.

Kdy se v rámci zápletky vyplatí říct ,,dost!´´?

Nesmírný
Zdroj: Nordisk Film

Thomsen naznačil, že je možné, že se filmaři vyhnout adaptaci sedmé knihy s názvem Selfies, protože by mohla být příliš náročná na adaptování. Co ovšem vlastně dělá dobrou detektivku? Její rafinovanost? Zamotanost? Nepředvídatelnost? Debaty, které se mohou vést hodiny a hodiny, duchové Arthura Conana Doylea nebo Agathy Christie vám na to pravděpodobně řeknou své. Nesmírný nicméně adaptuje příběh, který je dost možná až příliš postaven na absurditě. A vlastně by bylo vhodné v jistých momentech říci ,,dost!´´

Úvodní sebevražda dávného přítele a kolegy vyvolává zvědavost. Postupné odhalování záhady si dokáže udržet pozornost, postupně se vyskytuje nějaká ta zvědavost a ani fanda detektivek č. 1 nejspíše závěrečný twist/twisty neuhodne. Příběh možná k napojení hlavního případu na osobní příběh hlavního hrdiny přistupuje poměrně zajímavě, čím víc se nad tím ovšem člověk zamyslí, tím více se to vlastně celé začne rozpadat.

Severská kriminálka jen pod povrchem?

Nesmírný
Zdroj: Nordisk FIlm

Velmi rychle zamrzí, že se nádech severské kriminálky postupem času tak trochu vytrácí. Prim navíc už tentokrát nehraje tolik dynamika mezi Mørcka a Assadem. Ten skrze Afshina Firouziho dostává již třetí vyobrazení a je spíše vedlejší figurkou, což zamrzí nejspíše všechny, které z předchozích projektů baví především dynamika vztahu mezi Mørckem a Assadem. Sofie Torp je nicméně stejně jako v Marcovi poměrně sympatická a z Heddy Stiernstedt v roli Pirjo přesvědčivě mrazí. Casting je celkově povedený, což má šanci předvést již Peter Mygind ve své expoziční sebevražedné scéně.

Nesmírný je vlastně fajn příspěvek do celé série a krásný úkaz toho, že po Složce 64 nemusí být kvalita celá série dávno ten tam. Chyba skutečně nutně nemusí být ve změně produkčního zázemí a působivý výkon Ulricha Thomsena dokazuje, že kvalita neletěla z okna s výměnou hlavního herce. U Marca se toho nesešlo více, Nesmírný alespoň funguje v nějaké té základní rovině. Knižní předloha dá nejspíše pořád divákovi více a možná začne dávat trochu větší smysl. Překombinovaný děj je pořád překombinovaný a 38 stehů na penisu, které by si zasloužil nejeden sexuální deviant, na tom nic nezmění. Přeci je to ovšem celé tak nějak fajn a naděje na další tři (čtyři, pokud dojde i na Selfies) kvalitní adaptace série samozřejmě existuje. A zmiňovaný Netflix seriál snad nikomu nebude drásat nervy. Nejen severským divákům, ale všem, kteří jsou majitelé jakéhosi vkusu.

Nesmírný závěrem

Roztrhl se se severskými kriminálkami pytel? Dost možná ano. Adaptace knih z knižní série Oddělení Q ovšem díky Nesmírnému pořád očividně zvládnou alespoň v nějaké rovině uspět. Ulrich Thomsen dokazuje, že právě on za úpadkem série z minula nestojí a Nesmírný minimálně zvládne obstát jako jakýsi víceméně uspokojivý reparát za Marca. K nadšenému skákání ke stropu to ovšem nestačí….

Verdikt: 6 z 10

Zdroj: Nordisk Film

-REKLAMA-